PRAKTICKÁ VÝUKA PŘÍRODOVĚDNÝCH PŘEDMĚTŮ NA ZŠ A SŠ CZ.1.07/1.1.30/

Transkript

1 PRAKTICKÁ VÝUKA PŘÍRODOVĚDNÝCH PŘEDMĚTŮ NA ZŠ A SŠ CZ.1.07/1.1.30/ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. JEDLÉ ROSTLINY RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.

2 1 ÚVOD Rostliny tvoří základnu potravní pyramidy. Jsou primárními producenty, protože těm z nich, které obsahují fotosyntetická barviva (nejčastěji zelený chlorofyl), je vlastní proces fotosyntézy, kdy ve světelné fázi syntetizují z oxidu uhličitého a vody za přispění slunečního záření glukózu a kyslík. Rostlinných druhů, které jsou schopny fotosyntézy, bylo doposud na Zemi popsáno přibližně 400 tisíc. A tento počet rostlinných druhů musí uživit přes milión popsaných živočišných druhů včetně člověka. Samozřejmě potravou některých živočichů jsou výhradně rostliny (býložravci, herbivoři), potravou jiných jsou jak rostliny, tak živočichové (všežravci, omnivoři) a konečně poslední skupina živočichů je specializována pouze na živočišnou potravu (masožravci, karnivoři). Následující text bude orientován na potravu člověka, čili rostliny, které můžeme sníst. Budou zmíněny vybrané druhy rostlin podle toho, která část jejich těla se využívá jako potrava. Člověk je svým založením i stavbou trávicího traktu všežravec. Ovšem v průběhu vývoje z různých důvodů (nedostatek živočišné potravy, ekologické, etické, náboženské, filozofické důvody, atd.) odmítal jíst živočišnou potravu. Tak se vylišily skupiny lidí, které začaly vyznávat určitý jednostranný styl stravování. 2 ŽIVOTNÍ STYL STRAVOVACÍ NÁVYKY 2.1 Vegetariánství Vegetariáni nepřijímají rostlinou potravu, ale někteří jí bílé maso (ryby, někdy i kuře) a živočišné produkty (mléko, vejce, sýry). 2.2 Veganství Vegani jí pouze rostliny a rostlinné produkty. 2.3 Frutariánství Živí se pouze plody, které z rostlin odpadnou. 2.4 Vitariáni Pojídají živou rostlinnou potravu, takže ji tepelně neupravují, mohou ji sušit do teploty maximálně 40 C. 2.5 Pestrá strava Předchozí způsoby stravování jsou extrémní. Zdravá strava člověka by měla být pestrá, měla by obsahovat jak živočišné bílkoviny, tak rostliny. Měla by být střídmá, neměli bychom se přejídat, ale neměli bychom ani trpět hlady. Rovněž bychom neměli pít sladké nápoje, ale ideálním nápojem je pitná voda bez bublinek a bez příchutí. Zkusme se zamyslet nad tím, co jíme, jaké potraviny, v jakém množství. V následujícím textu si přiblížíme různé druhy rostlin, které jsou jedlé, a můžeme jimi obohatit náš jídelníček. Někdy je označujeme jako tzv. funkční potraviny, které splňují zásady správné výživy a ještě obsahují účinné látky. 2

3 3 JSME TO, CO JÍME 3.1 Proč jíme rostliny Rostliny jíme proto, abychom se nasytili. Nedílnou součástí stravy všech lidí jsou obilniny (např. pšenice, rýže), ale i luštěniny (např. čočka, sója, fazole), okopaniny (např. brambory, viz dále). Také rostliny používáme jako koření k dochucení jídel. Žádná kuchyně se neobjede bez kmínu, pepře, papriky, bobkového listu, nového koření nebo majoránky, rozmarýnu či tymiánu. A v neposlední řadě rostliny dáváme na talíř jako ozdobu jídel (viz obr. 1). Obr. 1 Dýňová polévka z dýně Hokaido ozdobená listy petržele a květy lichořeřišnice kapucínské. 3.2 Jak jíme rostliny Rostliny můžeme sbírat v přírodě a jíst syrové. Každý z nás si už jistě v lese utrhl malinu, ostružinu, lesní jahodu nebo borůvku. Pak rostliny můžeme vařit, např. brambory jako přílohu nebo s mrkví, celerem, pastinákem v polévce. Také zeleninu pečeme, smažíme nebo grilujeme, ať už s masem (nakládané maso se zeleninou) nebo samotnou (lilek, brambory). K tradičním způsobům pojídání rostlin patří i nakládaná zelenina (nakládané okurky nebo ovocné kompoty). 3

4 4 KOŘENY A PODZEMNÍ ČÁSTI ROSTLINY 4.1 Mrkev obecná (Daucus carota), čeleď: miříkovité (Apiaceae) Jíme kořen, který obsahuje cukr a karoteny (oranžová barviva rozpustná v tucích), vitaminy B, C, E a biotin, dále pektin, který váže až 80% těžkých kovů a vylučuje je z organismu. Pěstuje se od konce 17. století. 4.2 Pastinák setý (Pastinaca sativa), čeleď: miříkovité (Apiaceae) Pojídáme kořen žlutě kvetoucí rostliny, která je běžnou součástí ruderálních porostů na sušších, úživných místech naší republiky. Jako kořenová zelenina byl dovážen do Říma z Germánie. Pastus znamená potrava. 4.3 Křen selský (Armoracia rusticana), čeleď: brukvovité (Brassicaceae) Pojídáme na jemno strouhané kořeny, které obsahují glykosid sinigrin, hořčičné silice a vitamin C. Křen má antibakteriální účinky. 4.4 Brambory, lilek brambor (Solanum tuberosum), čeleď: lilkovité (Solanaceae) Hlízy jíme vařené, protože všechny druhy čeledi lilkovitých obsahují solanin, který je jedovatý, ale teplem se rozkládá na nejedovaté složky. Do Evropy se dostaly z Peru, odtud název bappatas potatoes, potatas. K nám původně jako okrasná rostlina, později až jako potrava. 4.5 Maniok, kasava (Manihot esculenta), čeleď: pryšcovité (Euphorbiaceae) Původní v tropické Americe, ale pěstuje se všude v tropech. Až 5 m vysoký keř obsahující jedovatý latex (kyanovodík), který se opět teplem rozkládá, je tedy nutné hlízy vařit). Pod zemí jedné rostliny je 5 10 kořenových hlíz. Po bramborách zaujímají 2 místo ve světové produkci mezi škrobnatými plodinami. Vaří se, mele nebo suší. 4.6 Batáty (Ipomea batatas), čeleď: svlačcovité (Convolvulaceae) Liána původní ve Střední Americe. Pod jednou rostlinou je obvykle 6 12 kořenových hlíz. Do Evropy se dostaly dříve než brambory, ale neujaly se. Vaří se, pečou, nakládají, suší a mladé výhonky se pojídají jako zelenina. 5 LISTY A NADZEMNÍ ČÁSTI ROSTLINY 5.1 Řeřišnice hořká (Cardamine amara), čeleď: brukvovité (Brassicaceae) Křehká bylinka rostoucí u vody, jejíž listy mají jemně štiplavou chuť podobně jako ředkvičky, lze přidávat do salátů. 5.2 Pampeliška (Taraxacum), čeleď: čekankovité (Cichoriaceae) Lze do salátů nebo jako ozdobu jídel použít celou kvetoucí nať. Obsahuje inulín, hořčiny (taraxacin a taraxasterin), třísloviny, fytoncidy. Inulín (polyfruktosan, fruktan) je zde ve velkém množství. Pomáhá při zánětech močových cest, ledvinových kamenech a zvyšuje tvorbu a vylučování žluči. Lze několik kracovitých listů přidat do salátu místo rukoly. 4

5 Obr. 2 Pampeliška 5.3 Česnek medvědí (Alium ursinum), liliovité (Liliaceae) Stejné použití jako česnek setý, má antibakteriální a antimykotické účinky. Roste u nás vzácně v listnatých lesích, pěstuje se na zahradách. Pomáhá čistit játra a žlučník. Lze použít syrový do pomazánek či jako jedlou ozdobu. Pokud by někomu vadil alliin, který obsahuje, lze nahradit listy česnáčku lékařského (Alliaria petiolata) z čeledi brukvovitých (Brassicaceae) rostoucí běžně na vlhkých místech ve městech a na vesnicích. Obr. 3 Česnáček lékařský (Alliaria petiolata) 5.4 Brutnák lékařský (Borago officinalis), čeleď: brutnákovité (Boragnaceae) Celá rostlina kromě korunních lístků je pokryta drsnými chlupy. Chutí se podobá okurce, dává se do salátů, s koprem funguje jako salátové koření, s cibulí je vhodný do 5

6 bylinkového másla nebo jen na chleba. Je původní v Jižní Evropě. Listy obsahují saponin, asparagin, kyselinu křemičitou, karoten, vitamin C, kyselinu jablečnou a citrónovou a velké množství vápníku. Pomáhá při vleklých chorobách ledvin. Používá se také při zánětech horních cest dýchacích nebo na spáleniny a rány. Lze použít planě rostoucí hadinec obecný (Echium vulgare). Obr. 4 Brutnák lékařský 5.5 Další salátové rostliny z přírody: Rozrazil potoční (Veronica beccabunga), barborka obecná (Barbarea vulgaris), šrucha zelná (Portulaca oleracea), bršlice kozí noha (Aegopodium vulgare). 6 PLODY Standardně se v našem jídelníčku objevují maliny, ostružiny, jahody, rybíz, angrešt, jablka, hrušky, třešně a švestky. Pojďme se tedy podívat na méně běžné druhy ovoce a zeleniny. 6.1 Moruše, morušovník černý (Morus nigra) a morušovník bílý (Morus alba), čeleď: morušovníkovité (Moraceae) Vzrostlé stromy původní v Asii, občas u nás pěstované, plodící obrovské množství plodů. Velmi chutné osvěžující ovoce, které lze jíst syrové, ale i nakládané v medu či rumu nebo zavařované v kompotu. Výborné jsou marmelády a šťávy. Mají antibiotické vlastnosti. Tmavé plody morušovníku černého se používají k přibarvování vína. Lze je sušit a používat jako náhražku cukru. Dají se také umlít na sladkou mouku. Lze tím nahradit u nás nepůvodní, ale v současnosti moderní druhy jako Stevia či Lippia. 6

7 6.2 Kaštanovník setý (Castanea sativa), čeleď: bukovité (Fagaceae) Kaštanovníky plodí nažky v ostnitých číškách až ve vyšším věku (cca 15 až 20 let), ale pěstují se kultivary, které plodí již velmi mladé. Kaštany se tradičně pěstují např. na Korsice, kde se používají na řadu způsobů (kaštanová mouka, marmeláda, pivo, apod.). U nás známe v zimě voňavé pečené kaštany. 6.3 Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), čeleď: dřišťálovité (Berberidaceae) Pozor! celá rostlina je jedovatá, obsahuje alkaloid berberin, vyjma plodů (modrých ojíněných bobulí), které lze jíst syrové i z nich dělat marmeládu. 6.4 Tis červený (Taxus baccata), čeleď: tisovcovité (Taxaceae) Stejně jako v předchozím případě je celá rostlina jedovatá!!!, vyjma červených epimatií (tisinek), které lze jíst syrové nebo z nich dělat marmeládu. Obr. 5 Tis červený (Taxus baccata) 6.5 Sléz (Malva), čeleď: slézovité (Malvaceae) Sléz přehlížený (Malva neglecta) nebo sléz velkokvětý (Malva alcea) produkuje poltivé terčovité plody, které lze jíst (popř. přidávat do salátů). Chutnají trochu jako oříšky. Květy slézu velkokvětého obsahují barvivo, glukosid malvin a diglukosid malvidin), používají se jako přísada čajů. 6.6 Dýně Hokaido, čeleď: dýňovité (Cucurbitaceae) Dýně obrovská (Cucurbita maxima) se pěstuje i prodává na podzim jako dýně Hokaido. Používá se nejčastěji k přípravě polévky, ale i moučníků. 7

8 Obr. 6 Dýně Hokaido 7 JEDLÉ KVĚTY Květy řady rostlin jsou jedlé, ovšem nesmí být chemicky ošetřené proti škůdcům, popř. pro úpravu vzhledu (např. větší lesk). Ty pak slouží pouze jako dekorace. Pokud k žádné takové úpravě nedošlo, řada květů obsahuje různé metabolity a barviva, která mohou příznivě působit na náš organismus a můžeme si popřát dobrou chuť. Dokonce se prodávají v řetězcích supermarketů i u nás (např. Makro). 7.1 Tropické druhy orchideje V tropických státech se běžně používají květy orchidejí ke zdobení dortů. U nás to začíná být stále větší móda, a kromě marcipánových růží se hlavně na svatebních dortech začínají objevovat i živé růže, popřípadě květy orchidejí (rody: Phalenopsis, Vanda, Cymbidium, aj.). 7.2 Bez černý (Sambucus nigra), čeleď: bezovité (Sambucaceae) Nemusíme chodit až do tropů, květy rostlin se jí běžně i u nás (např. květák), ale z těch méně běžných, ale dostupných na každém kroku, jistě můžeme zmínit bezová květenství, která se obalují v těstíčku a smaží a pak se buď jí na sladko s cukrem a skořicí nebo na slano. Lze z nich připravovat výbornou osvěžující limonádu (svaříme několik květenství, přidáme nakrájený citrón či limetu, osladíme medem podle chuti a můžeme podávat) nebo šťávu. Obsahuje silice, glykosid rutin a sambunigrin, cholin a třísloviny. 8

9 7.3 Lichořeřišnice kapucínská (Tropaeolum majus), čeleď: lichořeřišnicovité (Tropaeolaceae) Rostlina, která se v našich podmínkách výborně pěstuje jak na zahradě, tak v truhlíku na balkóně. Jedlé jsou květy, kvetoucí nať, plody i poupata. Má desinfekční a baktericidní účinky. Příprava pokrmů není složitá, můžeme s ní ozdobit např. chleba namazaný máslem. Obr. 7 Lichořeřisnice kapucínská 7.4 Aksamitník afrikán (Tagetes patula), čeleď: Oranžovožluté květy obsahují karotenoidy, které jakožto významné antioxidanty chrání organismus před volnými radikály a zpomalují stárnutí buněk. Šňůry navlečených květů vypadají velmi dekorativně, používají se např. v Indii. 9

10 Obr. 8 Aksamitník afrikán (Tagetes patula) 7.5 Sedmikrásky, violky, pažitka Energeticky ne příliš silné rostlinky, ale jak říká jedna moje studentka Univerzity třetího věku: jsou léčivé i tím, že se pro každý malý kvítek musíme ohnout až k zemi. LITERATURA 1. Hubík J., Dušek J., Spilková J. et Šícha J. (1989): Obecná farmakognosie II. Sekundární látky. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. 2. Jahodář L. (2006): Farmakobotanika semenné rostliny. Karolinum, Univerzita Karlova Praha. 3. Neomillnerová P. (2011): Magický herbář. Epocha, Praha. 4. Rystonová I. (2007): Průvodce lidovými názvy rostlin. Academia, Praha. 5. Šmíd M. (2002): Průvodce odbornými názvy rostlin. Brázda, Praha. 6. Valíček P., Kokoška L. et Holubová K. (2001): Léčivé rostliny třetího tisíciletí. Start, Benešov b

11 Kontakt: RNDr. Mgr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D. Centrum biologie, geověd a envigogiky, FPE, ZČU Chodské nám. 1, Plzeň, Telefon: chochol@cbg.zcu.cz 11