ROZKOŠ NA ŠPIČCE JEHLY

Transkript

1 1 Rozkoš na špičce jehly (37) ROZKOŠ NA ŠPIČCE JEHLY Pokračování textu Milování bez ztráty květiny Mnohý muž, aniž by souložil s prostitutkami, ví, že cikánské ženy mají horké pochvy. Psali o tom dokonce v novinách. Při tantrickém milování vzniká zajímavý jev, cosi jako vaginální olíznutí penisu. HORKÉ POCHVY Napsali jsme, že intimní poloha zvaná upavištásana má mnoho variant a rozličných obměn či vylepšení. Předně je třeba vědět, že chce-li muž při zmíněné poloze utěsnit patou bod chuej-jin, obvykle potřebuje polštářek pod zadek. Tahle věc se týká všech meditačních či erotických poloh, při kterých muž sedí v tzv. zkříženém sedu neboli v sedu se zkříženýma či složenýma nohama. Výjimku tvoří silnější muži s velkými zadky, případně také s většími břichy, neboť jejich pánve jsou při sedech posazeny výše, což činí jejich sedy dostupnějšími a stabilnějšími. Velké břicho ovšem v této poloze "zkracuje" penis, a to někdy až do té míry, že je intimní kontakt nemožný. Ale i v takových případech, kdy jsou žena a muž natolik obézními lidmi, že se tímto způsobem nemohou intimně setkat, doporučujeme, aby tuto polohu praktikovali. A to bez spojení pohlaví, jenom pro silný zážitek z celkového dotyku a ze vzájemné energetické komunikace. Někdy ovšem postačí, aby se muž poněkud zaklonil, čímž břicho hned trochu splaskne, takže se intimní setkání obou pohlaví stane dostupným. Intimní život obézních lidí, to je vůbec zajímavé téma, k němuž se snad někdy vrátíme. Je pravdou, že obezita souvisí s určitým typem sexuálního života, což ale není tak jednoduché, aby se dalo říci, že kdo souloží málo nebo kdo neprožívá orgasmus, bývá obézní. Východisky možných variant polohy upavištásana jsou polohy nohou a rukou, ale také trupu a hlavy. Vyhovující jsou u muže jakkoliv zkřížené nohy, příp. nohy spojené chodidly k sobě. Žena pak má nohy rovněž spojené chodidly k sobě, ale může mít nohy též volně od sebe položené muži za zády. Pro muže je pak zvláště důležité uvést tělo do stabilní polohy, aby jej nerušilo nepohodlí, a aby se mohl plně koncentrovat na prožívání partnerky. Aby mohl vnímat její vůni, její proměnlivý výraz ve tváři, horkost a přílivy tepla v jejím pohlaví, zvuk jejího dechu atd. Z naznačeného důvodu by muž při tantrickém milování nikdy neměl zavírat oči, neboť zdroj jeho nejvyšší rozkoše nespočívá uvnitř jeho těla, ani v jeho mysli, ale probouzí se v jeho ženě, partnerce, bohyni, šakti. Žena z pochopitelných důvodů oči přivírá anebo uzavírá, neboť její způsob koncentrace směřuje hluboko do její vlastní mysli, kde musí spolehlivě rozeznávat názvuky přicházejících orgasmů, které je třeba zastavit, a znovu jim dovolit, aby se přiblížily. Přiblížit, zastavit, znovu přiblížit Podobně jako lidé znovu a znovu čichají ke květině, přičemž při výdechu od květiny oddalují nos. Při standardní variantě se muž opírá rukama o svá stehna či kolena, případně lehce přidržuje ženu za boky. Žena pokládá dlaně muži na dolní část zad neboli na bedra, tzn. do oblasti ledvin. Při svých pohybech, jimiž se přibližuje v orgasmu a které jsme již dříve popsali, neusiluje, aby penis vyjížděl z pochvy. Její pohyby představují spíše toliko kývavé pohyby pánve, přičemž penis je trvale zaveden hluboko v pochvě. Jako by se snažila pouze o to, aby se penis v pochvě kymácel. Toto je důležité pro pevné a posilující spojení čchi ženy a muže. Vytahování penisu z pochvy je pro silně eroticky rozehřátou ženu spíše nepříjemné, navíc dochází k ochlazování a ztrátám energie, takže výsostný pocit horkého spojení je prakticky nedosažitelný. Chtěla bych zde krátce připomenout zkušenosti mužů, kteří se často stýkají s prostitutkami a kteří shodně tvrdí, že cikánské nebo přesněji romské ženy mají teplejší pochvy. Mnozí muži si dokonce pochvalují, že ženy této rasy mají vagíny doslova horké, což svorně oceňují jako pozitivní zvláštnost. Muži označují soulože se zmíněnými ženami jako intimní zážitky vysokých kvalit, byť se někdy uskutečňují v nedůstojném prostředí domovních průjezdů, na popelnicích, v kolnách aj. Zmíněná zvláštnost souvisí s tím, že Romové jsou teplejšího naturelu a snadněji udržují v tělech čchi (projevuje se mj. rasovou soudržností a vzájemnou solidaritou). Obojí pak vede k tomu, že romské ženy bývají při intimních stycích doopravdy vzrušeny, a to i při prostitučních stycích, což je u žen bílé rasy, zvláště u severských národů, spíše ojedinělým jevem. O Romech bylo napsáno mnoho etnografických studií, nicméně jeden základní fakt badatelským pohledům odborníků dosud uniká. Žena má v romské rodině daleko vyšší společenský kredit než v běžné evropské rodině. Domníváme se, že právě toto je hledaný bod nejvyššího tření, jenž způsobuje vzájemnou disidentifikaci mezi Romy a ostatními lidmi, pro něž je typická silná patricentrická orientace. VAGINÁLNÍ OLÍZNUTÍ Příjemnou variantou popisované polohy je vzájemné odvrácení trupů do mírného záklonu, přičemž napjaté ruce za zády slouží jako opora. Zaklonit se může pouze jeden z partnerů nebo oba. Znovu připomínáme, že varianta s mírným záklonem je vhodná pro lidi, již nosí na přední straně těla ozdobu zvanou velké břicho. Také při mírném zaklonění platí, že aktivní hybatelkou je žena a poskytovatelem rozkoše muž. Žena drží penis hluboko v pochvě a pohyby pánve jako by se třela stydkými pysky o kořen mužova penisu, čímž vytváří uvnitř pochvy kymácivý pohyb mužova pohlaví. S každým zastavením pak muž vnímá penisem zvláštní dění uvnitř pochvy. Zmíněné dění vypadá trochu jinak než obvyklé rytmické stahování pochvy při ženském orgasmu, jež zkušení muži dobře znají. Spíše je lze charakterizovat jako změnu v kvalitě dotyku. Jako by se s každým ženským zastavením dotklo mužského penisu něco měkkého a hebkého. Erigovaná neboli dovnitř ztopořená tkáň pochvy, zejména její přední stěna, těsně před orgasmem zvýší své napětí, avšak po zastavení opět změkne a těsně obejme penis. Muži občas charakterizují zmiňovaný jev jako vaginální olíznutí. Dalších obměn může být dosaženo využitím plejády nejrůznějších dechových her, které lze synchronizovat s vlnami pohlavního nabuzení ženy. Dýchání při milování, to je nekonečná studnice rozličných variant vzájemných dechů, jež jsou promyšleně spojovány do souzvuků. Vědomé dýchání ve dvojici vytváří hluboké tělesné a duševní spojitostí, jejichž výsledkem je intenzivní pocit sjednocení dvou těl, dvou myslí, a tudíž navození povznášejícího pocitu jednoho společného bytí. Jakmile se žena cítí unavená, mohou se oba partneři zaklonit až do lehu, žena i muž každý na opačnou stranu, takže spojení pohlaví přetrvá. Jako vždy je základní nezbytností dobrá přikrývka, aby se těla rozehřátá erotickou aktivitou zbytečně neochlazovala. Což platí samozřejmě též pro polohu předchozí, kdy oba partneři seděli. V takto uvolněné poloze je vhodné držet se vzájemně za ruce a ponechat obě těla v klidu, aby se jejich erotická aktivita vrátila na běžné denní minimum. Penis může ještě dlouhou dobu zůstat ve vagíně, pokud nevypadne nebo jej žena nevytlačí. Zkušená žena ví, že stačí zakašlat, a vyměklý penis je vyhozen do někdy tak nevlídného prostředí, do něhož jsme se všichni podobným způsobem narodili. Zdatné, pružné a štíhlé dvojice mohou upavištásanu ukončit následovně. Muž se co nejvíce předkloní, žena se samozřejmě co nejvíce zakloní. Muž se pak zvedne na kolena, která má široko od sebe, ženu nese s sebou, přičemž intimní spojení pohlaví trvá, a překotí se na ženu, která se zhoupne na záda, takže muž se ocitne nad ní. Na první počtení či první pokus to vypadá obtížně, ale nic na tom není. Chce to jen trochu švihu a něco měkkého ženě pod záda. Ostatně není naším cílem popisovat zde krkolomné artistické výkony. Chceme podávat návody, jež jsou přístupné i netrénovaným. Vždyť láska a rozkoš jsou tím, co činí lidi bližními. Ať již jsou těmi lidmi slabí nebo silní, zdraví či nemocní, bezdomovci nebo VIP. Rozkoš na špičce jehly (38)

2 2 Doporučená mimočítanková četba k získání vědomostí o taoistickém milování. Užitečným zpestřením intimního života může být drcení varlat, praktika dosažitelná všem ženám a téměř všem mužům. MIMOČÍTANKOVÁ ČETBA Nejenom erotika jako taková, tedy činnost směřující k zvýšení hladiny pohlavní energie, resp. k pohlavnímu vzrušení, ale také sexuální životospráva je obsahem poučení, která po sobě zanechali dávní tantričtí a taoističtí mistři. Zejména v taoismu existuje celá řada nejrůznějších praktik a procedur, z nichž několik jsme dříve popsali a které přispívají k posílení energie čchi a k lepší absorbci této základní životní síly v jednotlivých orgánech, kostech, šlachách, mozku apod. Taoismus za dlouhou dobu své historie disponuje výjimečně dobře vypracovanou systematikou péče o tělo a mysl, která je důkladně ověřena staletími praxe a detailně písemně zaznamenána, v několika případech dokonce v českém jazyce. Samozřejmě mám na mysli české překlady prací současných taoistických mistrů, které jsou doplněny ukázkami z originálních rukopisů, jež vznikaly v prvních stoletích našeho letopočtu, ale také v době před naším letopočtem. Slušelo by se jmenovat některá díla dostupná v českém jazyce. Vynikající jsou knihy čínského učitele žijícího v USA, jehož jméno zní Dr. Yang Jwing-ming. Ve slovenském nakladatelství CAD Press vyšlo jeho Tajemství mládí (3 díly), a to s podtitulem Čchi-kung měnící svaly, šlachy a očišťující kostní dřeň a mozek. Knihy vyšly v češtině v r Od téhož autora vyšlo několik dalších knih, např. Čchi-kung pro zdraví a bojová umění, Základy tchai-ťi čchi-kung pro zdraví a bojová umění aj. Dalším autorem je Mantak Chia, rovněž Číňan žijící v Americe, který některé knihy publikuje společně se svojí ženou Maneewan Chia. Česky vyšly knihy Tao o léčivá energie, s podtitulem Základní kniha taoistické esoterické jógy, dále Rozvíjení mužské sexuální energie, s podtitulem Taoistické tajemství lásky, dále Léčivá láska (2 díly) aneb Kultivace ženské sexuální energie. V r vyšla jako studijní materiál školy Rojin-Lijang a školy jógy v Jihlavě kniha nazvaná Tao energie s podtitulem Kniha rituálů a meditace taoistických mistrů a léčitelů. Je to kniha, která přebírá některé texty Michaela Winna, Američana, který je blízkým spolupracovníkem Mantaka Chia. Slabinou knihy jsou neuvedení autoři, celé dílo se tak vlastně stává anonymním, což nevzbuzuje důvěru, nicméně obsah knihy je podán kompetentním způsobem a se zjevnou odpovědností, takže knihu doporučujeme jako učebnici, dokonce i pro úplné začátečníky. A ještě jedno dílo stojí za pozornost, a to kniha Číňana Ma Li-tchanga, která se jmenuje Umění pěstování čchi a ozdravění těla. Knihu přeložil z čínského originálu a poznámkami opatřil sinolog Vladimír Ando, známý především svou populární pentalogií Klasická čínská medicína, z níž jsou zatím vydány první 3 díly. V knize jsou přístupným způsobem podána čínská energetická cvičení, vysvětlen princip jejich účinků na lidské zdraví a vysvětleny základy taoistické filosofie. Ve výběru a zvláště v doporučování knih se snažíme být střízliví, neboť hodně knih u nás vyšlo se záměrem zaujmout, ohromit, ukázat, že existují záhadné orientální praktiky, s jejichž pomocí se člověk stane majitelem nadpřirozených vlastností a získá dispoziční práva na kouzla a magické úkony. Takové knihy zde neuvádíme, byť bychom z nich možná rádi uvedli některé zvláště stupidní pasáže, aby bylo na první pohled jasné, že celková hodnota takových knih má hodnotu televizních zpráv v komerčních televizích. Několik velmi zajímavých knih je zatím ohlášeno v nakladatelských plánech, takže se můžeme těšit na další informační hostiny, jež pro nás česká a slovenská nakladatelství připravují. DRCENÍ VARLAT Před časem jsme se setkali s člověkem spolupracujícím se společností, jež půjčovala peníze. Samozřejmě se občas stalo, že dlužníci zjistili, že je nebaví půjčky splácet, a tak se snažili ze svých povinnosti vykroutit. Úkolem toho člověka bylo dát dlužníkovi jasně najevo, že porušuje své povinnosti a že dalším krokem ze strany věřitele bude aktivní vymáhání dlužné částky. Ale prý už při prvním kontaktu s potenciálním klientem jej na případné nepříjemnosti při neplacení splátek připravoval. Měl pro ten účel nastudovanou hezkou průpovídku, něco v tom smyslu, že splátky je třeba platit včas a bez průtahů, poněvadž jinak je klient předán speciálnímu oddělení pro vymáhání splátek, kde pracují školení odborníci, vymáhači, s nimiž není legrace. "Oni vás navštíví a přinesou s sebou takový zvláštní stroj," vysvětloval náš člověk budoucímu klientovi. "Ten stroj je velký asi jako kufříkový šicí stroj a slouží k drcení varlat, takže si fakt rozmyslete, jestli to máte zapotřebí." Většinou prý každý pochopil vtip, ale byli i tací, kteří nepochopili, a jejich tváře prý zbělely. Vždy, když přednášíme nebo píšeme o taoistických metodách udržování síly a vitality, vzpomeneme na tohoto člověka, neboť jeho fiktivní vymáhací metoda, stimulující budoucí klienty k pravidelnosti při splácení dluhů, se taoistickým praktikám trochu podobala. Jedna účinná praktika v taoistické péči o tělesnou a duchovní sílu totiž totiž spočívá v mačkání varlat, které s mírnou nadsázkou a jakožto vzpomínku na výše popisované žertování označujeme pracovním názvem drcení varlat. Takže jak drtit? Varlata jsou zejména v mužských představách orgánem velmi choulostivým, ale ve skutečnosti tomu tak není. Je dobré, když si nejprve muž sám vyzkouší, jak moc si může zmáčknout jedno i druhé varle. Není třeba se ničeho obávat, kontraindikovány jsou pouze případy akutních onemocnění, která však bývají natolik bolestivá, že na nějaké drcení není pomyšlení. Úkolem při prvních zmáčknutích je nalezení hranice bolestivosti, kterou je třeba respektovat a za niž se jít už nesmí. Stisknutí může trvat od několika sekund až do jedné minuty, příp. déle, což však začátečníkům nedoporučujeme. Oživující efekt nespočívá pouze ve stisknutí, ale také v uvolnění. Jako základní schéma zmíněné praktiky je třeba chápat stisknutí a uvolnění. Procedura silně zlepšuje výživu varlat čerstvou krví, regeneraci tkáně, očištění tkáně od nečistot na úrovni buněk, ale také zlepšení komunikace varlat s vnější energií čchi, což má pro zdraví muže strategický význam. Varlata jsou zkrátka po drtící proceduře jako nová. Opakovaně upozorňujeme, že většina praktik, které zde uvádíme, směřuje k vyšší pohlavní aktivitě, která však nesmí být konzumována obvyklými způsoby. V takových případech totiž celkový výsledek představuje spíše ztrátu než zisk. Pomohu si příkladem z oblasti financí, když už jsem tuto oblast zmínil. Praktiky ke zvýšení vitální síly představují obrazně řečeno zvýšení platu řekněme o tisíc korun měsíčně. Zvýšená sexuální aktivita realizovaná konzumním způsobem však může znamenat překvapivě vyšší osobní výdaje např. o tisíc pět set korun měsíčně. Výsledek by rozhodně nebyl povzbudivý. Každé posílení vitální síly musí směřovat k užitečnějšímu cíli, jímž se rozumí udržení vysoké kvality tkání a zajištění stavu plnosti obranné čchi lidského organismu. Bylo by dětinsky nerozvážné dosaženého posílení zneužívat, a rozhojněnou čchi vyměňovat za kratičké a nenávratné sekundy rozkoše. Mačkání varlat v praxi plně patří do rukou žen, které dokáží nás muže překvapovat svými schopnostmi vcítění a intuitivního rozpoznání hranice bolestivosti. Zpočátku samozřejmě musí existovat signalizace. Žena zesiluje stisk, a muž, jakmile začne vnímat bolest, kratičce sykne nebo krátce pohne prsty ruky, kterou se ženy dotýká. Máme zkušenost, že v tomto směru partneři dokáží rozvíjet signalizaci do velmi pestrých detailů, neboť fantazie se zde může pohybovat opravdu na dlouhém vodítku. Proto se podržím pravidla, že méně je někdy více. Jednu nabídku si ale ještě neodpustím, jedná se půvabnou signalizaci očima. Žena drtí varlata a přitom se dívá muži do očí. Jakmile se muž přiblíží k hranici bolesti, lehce zvedne obočí a více rozevře oči. Tuto proceduru je vhodné provádět při klidném ležení, ve vzájemné pohodě. Obecně neprovádět mačkání při ztopoření, kdy jsou varlata tak trochu v jiném stavu, nebo spíše přepnuty na jiný program. Alespoň začátečníci by tohle pravidlo měli respektovat. Později s nabytím zkušeností lze mačkat prakticky kdykoliv. Oční dorozumívací signál při drcení varlat pak muž zkouší zeslabit na minimum, až téměř do ztracena, přičemž je obvykle překvapen, že žena reaguje stále poměrně přesně. Dokonce i když se muž rozhodne, že už žádný signál nepošle, šakti, jeho bohyně, porozumí a zastaví včas. Stále se jedná o pohled z očí do očí. Po počátečních zkušenostech se každá žena brzy naučí rozpoznávat hranice bolestivosti, takže drcení varlat se může pro mnoho párů stát každodenní ranní či večerní zábavou. Pohled z očí do očí, při kterém lidé na sebe jakoby na pozdrav zvedají obočí a rozšiřují víčka, patří mezi silné archetypy, jež mají hluboký komunikační dopad. Pamatujte na to, a dělejte to často nejen v intimních společenstvích, ale zdravte tak své známé a přátele na veřejnosti. Jedná se o jeden z nejstarších komunikačních mechanismů, který objevili badatelé v oblasti mimoslovní (nonverbální) komunikace.

3 3 Rozkoš na špičce jehly (39) Je polykání ejakulátu pro ženy či muže nebezpečné? Mužské sperma bývá proměnlivé, řídké, husté jako zubní pasta, hrudkovité, žluté, bílé, svíravé, kyselé, sladké Souvisí to se zdravím mužů? POLYKÁNÍ EJAKULÁTU Lidem se často líhnou v hlavách zajímavé myšlenky v souvislosti s polykáním mužského ejakulátu. Ejakulát polykají zejména ženy, ale při stycích mezi homosexuály jej polykají také muži. Už v předpubertálním věku si někteří lidé kladli otázku, zda polykání ejakulátu není nějak nebezpečné, jestli nějak neovlivňuje lidské zdraví. Nezřídka se vyskytují otázky, zda ejakulát není nebezpečný třeba tím, že obsahuje mužské hormony, jejichž požití by mohlo ženy změnit v muže. Případně se vyskytnou také otázky, zda polykání může změnit slabého muže v svalovce. Naznačené obavy jsou bezpředmětné, neboť hormony vylučované pohlavními žlázami představují informační médium přenášené krevním oběhem. Jsou tedy vylučovány do krevního oběhu, nikoliv do ejakulační směsi. Nicméně systémy živých organismů savců jsou založeny na krevním zásobování prakticky všech orgánů, krev je tedy médiem nejenom informačním, ale také živícím, zásobovacím, léčebným, vyhřívajícím atd. Je něčím natolik univerzálním, že si její úlohu po obrazném přenesení ze společnosti těla do společnosti lidí nedokážeme vůbec představit. Jestliže ale víme, že ejakulát neobsahuje pohlavní hormony, neznamená to, že jeho vliv na člověka je úplně zanedbatelný. Ejakulát je především silně energetická substance, která nese vibrace či vlastnosti muže, v němž se ejakulát vytvořil. V praxi to znamená, že žena, která polyká mužovo semeno, sjednocuje s mužem své bytí. Jak říkají moderní alternativci, přijímá jeho vibrace. To by ve skutečnosti nebylo nijak nebezpečné. Jisté nebezpečí však vzniká ve chvíli, kdy žena polyká ejakuláty více mužů. Kdysi proběhla v médiích zpráva, že byla hospitalizována žena s prudkými obtížemi trávicího ústrojí, jež se podobaly infekčnímu onemocnění typu úplavice nebo cholery. Mikrobiologický nález infekční onemocnění vyloučil, a jako příčina stavu byla uvedena skutečnost, že žena v krátké době spolykala ejakuláty od 16 různých mužů. Taková porce vibrací různého typu může v organismu ženy skutečně způsobit značný zmatek. Zejména v případě, že její trávicí oheň, tedy síla sleziny-slinivky je slabá, takže nedokáže vliv spermatické tekutiny paralyzovat. V žádném případě nechceme varovat ženy před polykáním ejakulátu. Ejakulát zdravého muže je substance, kterou ženské tělo dokáže dobře přijmout a zužitkovat. V jistém smyslu je polykání ejakulátu nenahraditelnou součástí intimního života, která by však měla mít spíše charakter sváteční události či rituálu. Nutno znát skutečnou hodnotu zmíněné tekutiny, a podle toho s ní zacházet. Zásadně je ale pro ženu nevhodné polykat ejakuláty více mužů ať současně, nebo na přeskáčku. Abychom nebyli tak vážní, poradíme ženám polykajícím ejakuláty více mužů, aby si zmíněné produkty tepelně upravily, čímž se rozličné vibrace sjednotí, takže tělo dostane energii jaksi učesanou a přeformovanou. Žena, chce-li být citově vyrovnaná, měla by polykat ejakulát pouze jednoho muže. Pakliže si obohacuje jídelníček ještě o produkty svého milence, přítele či jiného muže, může u ní časem dojít k jisté citové nestabilitě, k rozkolísanosti citů, jinými slovy, žena pak nemusí vědět, kdo k ní vlastně patří, resp. kterého muže k sobě vlastně poutá. Toliko pozornost jednoho muže dokáže plně oživovat její ženství, tak jako žena může vést pozorný dialog toliko s jedním člověkem a stejně jako do pochvy patří toliko jeden penis. Ostatně ještě jsme nepotkali tzv. záletnou ženu, která by byla dobře vyživována pozorností svého vlastního muže. Duchovní srůstání dvou bytostí, toť otázka delšího času, obvykle úkol na více životů, nejasnosti v tomto ohledu představují zbytečné návraty zpět. Ztrácí-li žena pojetí, s kým je spojena, je to dost závažný problém. Trvalý pobyt v zmíněném citovém stavu přináší ženě otupění a ztrátu instinktů, které ji dříve neomylně informovaly o tom, který muž je onou jedinou spermií, která bude mít dovolen vstup do svátečně nachystaného ova (vajíčka). Ano, tantra nás učí vidět v malých věcech, co je velké, a ve velkých věcech, co je malé. KVALITA EJAKULÁTU Každý v sobě nosíme nezodpovězené otázky. Kdysi, ještě za starých pseudosocialistických časů, jsem se setkal s jednou vzdělanou ženou, která mě přesvědčovala, že žena, jež polyká ejakulát, není schopna otěhotnět. Dokonce mluvila o chemických látkách, mj. o prostaglandinech, které prý infertilitu (neschopnost otěhotnění) ženy polykající mužské sperma způsobují. Tenkrát jsem se pokoušel získanou informaci ověřit, ale dodnes se mi to nepodařilo. Od té doby jsem ovšem poznal hned několik žen, jež potratily své mateřské plody, když předtím poměrně často, čtyřikrát až pětkrát týdně, polykaly ejakuláty svých manželů. Chápaly to jako vstřícné chování k svým mužům během svých těhotenství, a možná tím způsobily svého druhu tragédie. Naproti tomu neplodnost žen z uvedených příčin pozorovat nelze, neboť v párech, kde jsou potíže s oplodněním, se ejakulát nepolyká, ale zásadně zavádí do pochvy. Otevřeně píši, že na tuto otázku neznám pregnantní odpověď, nicméně si myslím, že existují v tom směru mezi ženami jisté rozdílnosti, a že ta informace rozhodně stojí za pozornost. Chápejte prosím podanou informaci jako inspiraci k dalšímu směřování vlastních zájmů. Mužské semeno je zajímavým produktem, a jeho síla, jako všechno v živé přírodě, není jednoúčelová, ale mnohostranná, přesněji řečeno víceúrovňová. Lidové průpovídky o jeho působení na pleť, růst vlasů, velikost ňader atd. jsou však evidentním výtvorem mužů, jimž v patricentrickém systému náleží role přemlouvačů, sexuálních žadatelů a lakýrníků na růžovo. Tradiční medicíny Orientu podávají o mužském ejakulátu řadu pozoruhodných zpráv. Tibetská medicína např. podává, že muž s poruchou větru má ejakulát tmavý, hrubý a svíravé chuti. Muž s poruchou žluče má ejakulát žlutavý, kyselé chuti a zapáchající hnilobou. Porucha slizu se pak u muže projevuje ejakulátem šedobílé barvy, sladké chuti, silně lepkavým a spíše chladným. (Typologie vítr, žluč a sliz představuje systematiku vzdáleně korespondující s čínskou systematikou dřevo, oheň, země, kov, voda.) Obecně při nemocech krve bývá ejakulát zatuchlý, jelikož má vlastnosti rozkladu. Je-li porucha větru kombinována s poruchou slizu, ejakulát se snadno rozděluje na části, není vazký, ale spíše jako puding. Kombinují-li se poruchy krve a žluči ejakulát připomíná hnis. Spojí-li se poruchy žluči a slizu, ejakulát bude mít charakter hrudkovitého rosolu, který se jen nesnadno roztírá. Kombinace poruch větru a žluče vytvoří ejakulát suchý, bez většího množství tekutiny. (Muži pak říkají: Mám to jako pastu na zuby, akorát není dvoubarevná.) Spojí-li se všechny poruchy dohromady, ejakulát má charakter pacientovy moči, je řídký, zakalený a jako by v rozkladu. Zajímavě pojednává o mužském ejakulátu také indická medicína zvaná ayurvéda, a rovněž čínská medicína se zabývá zkoumáním ejakulátu. Ale to si necháme na pozdější dobu, nikdy bychom neměli nabízet najednou všechno. Dobrého pomálu, jak říkávali naši moudří předkové, a měli bezpochyby stejnou pravdu, jakou najdeme v orientálních naukách. Ženám bychom chtěli připomenout, že mužské sperma má nejen mnoho typů, dle zdravotní situace svých producentů, ale že je též nosičem celé řady mikroorganismů, které obývají pohlavní orgány mužů. Např. dobře známá prvoková infekce zvaná trichomoniáza, již způsobuje bičíkovec Trichomonas vaginalis a nad kterou ženský lékař jen mávne rukou, je přenášena muži. Bičíkovec žije v hluboko uložených sektorech pohlaví mužů, která jsou jeho přenašeči. Mávnutí ruky gynekologa zajisté špatně koresponduje z dobře dokumentovaným a knižně publikovaným výzkumem, který jasně prokázal souvislost trichomoniázy s mnoha případy rakoviny nejrůznějších orgánů žen. A když už je řeč o bičíkovci Trichomonas vaginalis, dám k dobru perličku. Známý zubař léčí nehojící se díry po vytržených zubech u mužů aplikováním Entizolu přímo do rány. Entizol - lék zabíjející prvoky. Prvoci udržují ránu otevřenou, antibiotika nepomáhají. Zmíněný postup jistě nepotřebuje vysvětlení, stejně jako není třeba vysvětlovat odkud se dostávají Trichomonas vaginalis do mužských úst. Někdy je mi žen opravdu líto, že mají na výběr pouze nás muže! Rozkoš na špičce jehly (40) Často se stává, že muž chce souložit, a žena nikoliv. Ženu pak obvykle bolí hlava. Ale známe ženu, která nechtěla souložit, protože muž měl studené nohy. A muž jí řekl: No vidíš, co děláš, už jsem z tebe fakt mrtvej!

4 4 NESOUHLASNÁ STÁNÍ Setkali jsme se s mužským steskem, který by se dal ve stručnosti vyjádřit následovně: Za impotenci mohou ženy, poněvadž odmítají mužům poskytovat intimní styky. Muže po čase přestane bavit, aby se od žen neustále domáhali intimních styků, přemlouvali je a lámali, a tak se smíří s danou situací a jejich pohlavní zájem ochabne. Navíc sexuologové učí, že prý se musí souložit pravidelně a v navyklých dnech, jakmile se jednou přestane, je konec erekcím, začíná trvalá impotence. Někdy svět vážně vypadá jednoduše. Už při první disharmonii touhy mezi ženou a mužem, kdy muž pociťuje chuť na milování, ale žena styk odmítne, je třeba se zastavit a pěkně do hlubky se zamyslet, co se vlastně stalo. Pohlavní styk s milovanou bytostí znamená radost, neboť představuje vysokou emoční hodnotu, která je přijatelná a žádoucí vždy, když je tělo ženy a muže dostatečně zásobeno energií čchi. Přesněji řečeno, ideální stav pro milování nastává, jsou-li těla zásobena energií čchi tak trochu víc, než je třeba. Fakt, že často dochází k rozdílnosti sexuálních apetitů mezi ženami a muži, je způsoben tím, že mužský yang je vždy podstatně silnější než ženský, takže muž se nabuzuje snadněji. Snadněji vzplane, rychleji shoří. Způsob života v civilizovaných společnostech, o němž jsme se již zmínili, vede k tomu, že muži často trpí něčím, co lze označit jako sexuální samovznícení. Za normálních okolností se totiž sexuální vzrušení mužů probouzí na základě skryté aktivity ženského pohlaví. Jestli tedy muž chce, a žena nikoliv, oba partneři dospěli do kritické situace, která má nejen své příčiny, ale též svá řešení. Konvenční manželské poradenství řeší tuto situaci dvěma způsoby. První spočívá v doporučení, že intimní styky se zásadně nesmějí vymáhat. V praxi to vypadá tak, že muž se žertovně zeptá své ženy: "Můžu si šoupnout svýho Rolls Royce k tobě do garáže?" A žena odpoví: "Prosím tě, dnes ne, jsem utahaná jak děvka z Perlovky!" A tím to končí, další hovor na uvedené téma je nepřípustný. Toto řešení je celkem správné, nicméně vede k shora uvedenému problému, na který si muži stěžují. Po tisící a prvé otázce se totiž muž napříště už nezeptá, zatne zuby a řekne: "Dobrou!" Druhá oficiální rada manželského poradenství doporučuje, aby termíny pohlavních styků byly pevně stanoveny, např. na úterý a pátky, a aby bylo povinností obou partnerů pevné termíny pro sexuální konzumaci dodržovat. Tohle řešení dobře naplňuje obsah známého rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Myšlenka to je dobrá a spravedlivá, ale výsledek je odstrašující, zejména pro ženy. Sexuální apetit ženy opadne při takové organizaci úplně, takže totální destrukce páru je nabíledni, vše je jen otázkou času a spouštěcího impulsu. Jak se tedy správně postavit k zmíněnému problému, jestliže problém již existuje? Předně je třeba pochopit podhoubí jeho příčin. Hlavní příčinou je fakt, že ženy disponují zcela odlišným sexuálním aparátem, jehož vlastnosti jsou od mužského značně odlišné. Nikdo nepochybuje o tom, že penis a vagína jsou dva naprosto odlišné tělesné orgány, jejichž funkce se rovněž značně odlišují. Přesto však jen málokomu dochází, že také sexuální cítění ženy a muže musí být odlišné a jen s obtížemi srovnatelné. Patriarchální pojetí sexu, které se obecně etablovalo ve formě představy, že sexuální touhy žen a mužů jsou co do síly a intenzity stejné, jelikož pohlavní styky jim oběma přinášejí stejná potěšení, je chybné. Část těchto problémů, vyplývajících z odlišností, pramení z toho, že muži mají podstatně bohatší zkušenosti s orgasmy. Pro většinu žen jsou totiž orgasmy spíše teorií než praxí, a jen opravdu malé množství žen umí se svými orgasmy zacházet, tzn. že je dokáží přivolat či odvolat podle přání. Zásadně ale pro ženy není pohlavní vzrušení snadno dostupné, a to ani když jim muži sdělí tak krásnou větu, kterou vyslovil Zdeněk Svěrák ve známém českém filmu. Když jeho žena soudkyně večer odmítla styk s výmluvou, že nemůže, poněvadž má ráno stání, smutně si povzdychl: "No jo, ale já mám stání teď." NOVÉ POROZUMĚNÍ Deficit energie čchi je zdravotním problémem, a je proto třeba jej léčit doplňovací terapií. Změna postojů a chování může mít jen doplňující a podpůrný efekt. Ženy, jejichž čchi je dostatečně silná, a které přesto odmítají intimní styky, jsou ženy neprobuzené, případně omrzelé marnými pokusy o sexuální probuzení. Některé ženy možná namítnou, že přece mohou být opravdu unavené, přetažené, že je opravdu může bolet hlava. Ano, samozřejmě, ale potom patří k již zmíněným ženám, jejichž čchi je oslabena. Oslabenou čchi lze léčit cvičeními, zejména čchi-kung dobře oživuje při stavech oslabení a stagnace čchi. Terapie pochopitelně patří do rukou odborníků na Tradiční čínskou medicínu. Proto jen pár obecných doporučení: Obvykle je třeba vyživit krev, což dobře obstará kořen anděliky, kopřiva a z potravin např. červené fazolky adzuki s mořskými řasami aj. Doplnění čchi pak lze docílit málo známým českým ovocem zvaným dřínky. Dřín je málo známý strom vyskytující se zvláště na Moravě, jehož červené plody se nazývají dřínky. Plody vzdáleně připomínají šípky, mají svíravou chuť a jsou suverénním léčivem při doplňování energie čchi. Použití je snadné, plody se usuší, a připravuje se z nich vývar. Z bylin doplňuje čchi např. kozinec sladkolistý, který je však u nás poměrně vzácný, sami známe teprve asi pět lokalit, kde se kozinec vyskytuje. A teď už zbývá jen poskytnout radu pro páry, v nichž žijí ženy neprobuzené, případně omrzelé opakovanými, leč stále marnými pokusy o sexuální probuzení. Tím je míněn takový sexuální život, při němž ženy nedosahují orgasmů, ale ani vzrušení. Některé ženy se při sebemenším výskytu pohlavního vzrušení, které je samo o sobě sladké a příjemné, domnívají, že prožívají orgasmy. Odtud někdy pramení nejasné výroky žen, spíše nezkušených milovnic, že prožijí deset až dvacet orgasmů dříve než proběhne znělka televizní Jedenadvacítky, nebo že jejich orgasmy trvají stále, pořád, prostě tak báječně dlouho. Podívejme se na věc přes cukr, kdo z lidí dokáže odmítat cukr? Teoreticky pouze ten, kdo neví, co to je, a prakticky většinou ten, kdo zjistil, že jej cukr ničí. Vzhledem k tomu, že cukr způsobuje v ústech intenzivní slast, jen málo lidí přijme dobrovolnou cukrovou abstinenci, byť je jim dobře známo, že druhou stránkou cukru v ústech je postupující destrukce vnitřních orgánů. Proto bývá mužům nepochopitelné, proč se jejich ženy nechtějí milovat, když je milování tak sladké. Tito muži žel nechápou, že pro jejich ženy milování tak sladké není. Jejich ženy prostě mají, a to především díky mužům, odlišnou sexuální zkušenost. Budete-li mít příležitost, nechte si od žen vyprávět, jaké to je, když jim v nevzrušených pochvách dloubou ztopořené penisy. Většina bolestivých stavů žen při souložích, má toliko jednu příčinu - chlad v pochvě, nedostatek inspirace, nedostatečné nabuzení, nevzrušenost. Ačkoliv nemám osobní zkušenost s homosexuálními styky per anum (do řitě), domnívám se, na základě rozhovorů se ženami, že penis v neinspirované vagíně působí ženě asi tak stejné potěšení jako penis v řiti normálnímu heterosexuálnímu muži. Východiskem je nové porozumění, muž, šiva, představitel síly, požádá svoji šakti, ženu a bohyni, aby mu laskavě dovolila zaujmout nový postoj k jejímu sexuálnímu životu. Nový postoj spočívá v tom, že muž na čas zapomene, že existuje nějaký mužský orgasmus a ejakulace, a bude se učit přivádět ženu do stavu silné vaginální inspirace. Bude se o to snažit stimulací poštěváčku jazykem, jak jsme o tom již psali, při domluvené signalizaci stiskem ruky. Jestliže jsou orgasmy a ejakulace pro muže zbytné v situacích, kdy jim ženy nedovolí, aby masturbovali v jejich vagínách, mohou být zbytné i ve chvílích, kdy se jedná o budování nového porozumění. Je-li žena obtížně probuditelná, použije muž dvojnásobné stimulace, tzn. současné stimulace poštěváčku špičkou jazyka a stimulace zlatého zřídla (bod G) špičkou ukazováčku. Nehet musí být hluboce zastřižený. Rovněž jsme o tom již psali. Touto cestou lze spolehlivě přivést k orgasmům i ženy diagnostikované jako anorgasmické, samozřejmě se to nemusí podařit napoprvé. Důležité je pravidlo, že prst v bodu G nevykonává příliš aktivní pohyby, spíše jen pomalu a zlehka krouží, příp. pouze přitlačuje, čímž je vnější poštěváček podněcován k silnějšímu a výraznějšímu ztopoření. Poštěváček a bod G vytvářejí spolu jeden systém, někteří učitelé hovoří o jediném orgánu. Jazyk na poštěváčku pak nesmí pracovat jako sbíječka, ale spíše jako peříčko. Nuže pojďme hledat řešení, nacházíme se rovnýma nohama v manželství, kde spolu oba partneři umějí jakž takž žít, ale jejich intimní život se zadrhl na tom, že muž chtěl, ale žena nechtěla, on se dožadoval, ale ona odmítala. Jak už bylo naznačeno, důvody jsou vždy stejné. Důvodem je především slabá čchi ženy, která není s to docílit, aby se v mysli ženy plně rozvil vonný květ sexuální touhy. Uvedený problém se všeobecně týká frigidity, anorgasmie, impotence, a řekli jsme již, že se pojmy zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže používají zbytečně, protože podstata frigidity je shodná s podstatou impotence. Rozkoš na špičce jehly (41) Kořeny východní moudrosti jsou hluboké a silné. Při milování v privátní ložnici se setkáváme se

5 5 stovkami našich předků. Lidojedi na Nové Guineji se nepojídají jen za trest, ale též z lásky. KOŘENY POZNÁNÍ Kdo se blíže seznámil s naukami Východu, pokládá si otázky, odkud se vzala všechna ta obdivuhodná poznání, a zamýšlí se nad tím, kdo objevil jednotlivá učení, léčebné metody, duchovní praktiky, hlubiny a výšiny intimního života, životosprávné procedury, postupy směřující k nevídané dokonalosti těla a mysli atd. Mnohé části východní moudrosti mají své autory, jimiž jsou opravdoví reální lidé. Jiné části jsou připisovány autorům, jejichž existence pochází spíše z pomezí legend a skutečnosti. Další nauky jsou pak výsledkem společného úsilí mnoha generací, jejich autorství je pak vpravdě národní. K naukám, u nichž jsou známi autoři, patří stěžejní myšlenkové odkazy Východu, např. filosofické nauky, známé na Západě spíše jako náboženství, což však není správné označení. Kupříkladu buddhismus rozhodně není náboženstvím v tom smyslu, v jakém je chápe evropská či americká veřejnost. Buddhismus je metodikou správného myšlení, která učí adepta buddhismu, kterak poznávat realitu, kterak zacházet se svou myslí a jak nalézat rovnováhu mezi sebou a okolním světem. K dalším naukám, jejichž zakladatelé jsou známi, patří taoismus, konfuciánství, džinismus aj. Samozřejmě, že v zmíněných širokých duchovních proudech jsou početně zastoupeni další autoři. Mezi otce zakladatele z pomezí legend a skutečnosti patří např. mýtický Žlutý císař, jemuž je připisováno nejstarší dílo o čínské medicíně, a sice kánon Vnitřní kniha Žlutého císaře. Žlutý císař žil údajně v 27. stol. př. n. l., a jeho kniha je dodnes aktuální, a ani po 4,5 tisíciletích v ní není třeba nic měnit, neboť podávané léčebné umění je plně funkční. Dalším legendárním císařem byl Božský zemědělec, vynálezce pluhu, jenž měl vládnout v letech 2737 až 2697 př. n. l. Jemu je připisováno autorství dochované knihy Kánon bylin Božského zemědělce, prvního známého spisu o léčivých bylinách a přípravě léčiv, který obsahuje 365 léčiv. Mezi nauky zlidovělé, jež představují vpravdě čínské národní dědictví, neboť jejich autorský původ je neznámý, musíme počítat především světoznámý fenomén čínské kuchyně. Dnes se již málo zamýšlíme nad původem pokrmů, jež jsou pro nás běžnou součástí denního stravování. Ale faktem je, že někdo musel být první, kdo zjistil, zda určitá potravina je jedlá či jedovatá. Dobrým příkladem mohou být např. byliny nebo houby. A můžeme se pouze domnívat, zda naši dávní předkové rozpoznávali poživatelnost a jedovatost intuicí nebo metodou pokusnou, při níž se občas umíralo. Kuchařské umění, zejména znalost jeho národních tradic v různých kuchyních světa, to je bohatství, které nelze vyjádřit penězi. Kdybychom dnes měli vlastními smysly ověřovat, co je vhodné a nevhodné k jídlu či pití, pravděpodobně bychom degenerovali a vymírali ještě podstatně rychleji, než se tomu děje v nynější době. V tomto směru postačí zničující invaze nejrůznějších potravinových šmejdů, jež se dostávají na trh díky reklamě, díky novodobému šílenství nadvýroby a nucené spotřeby, a hlavně díky egoistickým vládám, které jsou anetické vůči lidem, jimž vládnou. Velkou část koláče východní moudrosti představují energetická cvičení, tzn. taková cvičení, která jednak doplňují do organismu čchi, jednak čchi v organismu harmonicky rozdělují a uvádějí ji do pohybu. Stagnace či zablokování čchi v jednotlivých drahách totiž bývají příčinami nemocí, ve vážných případech smrti. Staročínský koncept čchi je filosofickou kostrou jak tradiční čínské medicíny, tak bojových či jiných pohybových umění. Západní pojetí tělesných cvičení je v porovnání s energetickými cvičeními Východu jednostranně zaměřené na výkon a výdej energie, přičemž obnova sil se předpokládá, ačkoliv předpoklad se nemusí vždy vyplnit. Známé jsou např. zástavy měsíčků a řídnutí kostí u intenzívně trénujících sportovkyň. U sportovců náročných disciplin se objevuje snížení pevnosti šlach a zvýšená kazivost zubů, u vzpěračů a kulturistů pak slabost vnitřních orgánů, zejména ledvin, což bývá spojeno s bolestivostí v oblasti dolní páteře atd. Naproti tomu čínská bojová umění nikdy nepřivádějí ani své největší mistry k trvalé invaliditě. Naopak, mistři se vždy těší dokonalému zdraví a dlouhému životu. PĚT PRAVD Pozorujeme-li v přírodě rozličné živočichy, hmyz, ptáky, savce, tzn. bytosti s větším podílem yangu, zjistíme, že tito se pravidelně, nejčastěji ráno po východu slunce, drbou, třou si nožičky, křidélka a tykadla, upravují si peří, koušou srst, protahují se..., to vše se stalo inspirací pro východní systémy energetických cvičení. Alternativisté a magikové by řekli, že si zvířata upravují auru. Taoisté by řekli, že si zvířata upravují ochrannou čchi. Paulinisté by řekli, že si vyhánějí z těla Ďábla. Nevědomí laikové by usoudili, že zvířata nejspíš svědí těla. Moderní skeptikové by řekli, že si harmonizují biopole. V podstatě by měli všichni pravdu, ale ne všechna vysvětlení umožňují další kroky v poznání celku světa. Zmíněné procedury totiž představují interakce s okolním prostředím. A čím více je vnímání nějakého jevu omezeno na detail, čím víc se na něj díváme jako chirurg na operované střevo skrze kulatou díru v zeleném ubrusu, tím méně chápeme jeho význam, dosah a kontinuitu. Vše souvisí se vším, v různých obměnách nalezneme tuhle základní tantrickou myšlenku ve všech národních kulturách. Moudří předkové nám proto téměř jednohlasně doporučují, abychom vnímali a dělali vše s vědomím kontinuity. Při jídle bychom měli např. v duchu poděkovat všem bytostem, jež nám umožnily, abychom se mohli najíst. Měli bychom poděkovat všem, kteří vypěstovali obilí, které jíme. Ale také těm, kteří pracovali, abychom mohli vařit na plynovém ohýnku kuchyňského sporáku, kteří vyrobili sporák, plyn a sirky, dále všem, kteří se podíleli na výrobě talířů, z nichž jíme, na výrobě příborů, sklenic, minerálky, soli, stolu, ubrusu, židlí atd. Souvislosti bývají často až překvapivě propletené. Zjistíme, že naše bytí se nachází uprostřed mezi výsledky práce nesčetných bezejmenných lidí, bez nichž bychom se prostě nenajedli. V jistém smyslu přijímáme jejich energie spolu s pokrmy. V takto obecné rovině bychom měli chápat veškerou magii. Stejné vědomí kontinuity si pak můžeme pěstovat také při milostných praktikách v ložnici. Muselo být nádherné, když v dřívějších dobách lidé věděli, kdo vyrobil jejich postel. Vlastně s nimi ten člověk byl neustále, a byl-li to silný a zdravý člověk, jeho postel představovala cenný kus nábytku pro mnoho generací. Stejnou roli mají také ostatní kusy nábytku, zejména skříně a stoly, ale také koberce aj. Už vidím, jak se mnozí čtenáři usmívají, vždyť dnes se např. nového koberce sotva dotknou lidské ruce, nanejvýš ruce prodavačky, která jej měří a řeže. Ano, úsměv je na místě, dnešní vybavení domovů obvykle není příliš dotýkáno lidskýma rukama, je tudíž neosobní, neposkytuje klid a bezpečí, je jednou z příčin odcizení člověka jeho vlastnímu domovu. Proto lidé tak často přestavují nábytek, kupují stále nové věci, nové koberce, nové televize, nové sedačky, po čase vyměňují vše, co je jim umožněno vyměnit, včetně přátel a životních partnerů. Nucená spotřeba, k níž výrobci nejrůznějšího zboží nutí občany, a to jak reklamou, tak dalšími manipulacemi, je jedním z nejničivějších projevů, jež nalezneme v současné společnosti. Při uvědomování kontinuity při milostných praktikách v ložnici by neměly chybět taktéž myšlenky na rodiče a prarodiče, které většinou známe. Ale též myšlenky na všechny dávné předky, které již neznáme a jichž bylo neuvěřitelně mnoho a již nám zanechali konkrétní tělesné a duševní dědictví. Jakožto dva lidé máme dohromady 4 rodiče, ale už 8 prarodičů, 16 prababiček a pradědečků, těch před nimi pak 32, předcházejících 64 a v dalším koleni už 128 lidí. Jen v šesti předchozích generacích tak máme celkem 252 přímých předků, bez nichž bychom tady nebyli, a všichni ti lidé jsou s námi v jistém smyslu v ložnici, když se milujeme. Poděkujme jim, zaslouží si to! Už jednou jsme zmínili, že lidé v tantrickém městě Tchatal Hüyüku v Anatólii (7,5 tis. let př. n. l.) vynášeli své zemřelé na kopce, kde je předkládali ptákům, kteří mrtvoly oklovali až na kosti. Čisté sluncem vybělené kosti svých předků si pak pozůstalí ukládali pod svá lůžka. Podobné zacházení se zemřelými nacházíme u domorodců na Nové Guineji, kde se mrtví mj. suší a udí kouřem, a takto vypreparovaní se vystavují ve výklencích ve skalách, což vypadá impozantně. Donedávna se prý udržovala tradice, že někteří zemřelí byli po smrti pozůstalými snědeni, což bylo projevem zvláštní úcty. Rozkoš na špičce jehly (42) Radíme ženám, ptejte se mužů, zda si pamatují, kdy se jim poprvé ztopořily penisy. Na první ztopoření poštěváčků by se muži žen ptali nejspíš zbytečně. Co to vlastně je dětská sexualita? V MATEŘSKÉ ŠKOLCE

6 6 Učitelky v mateřských školkách to nemají lehké. Vědí sice, že by děti neměly ve školkách masturbovat, ale vůbec už nevědí co dělat a jak se zachovat, když děti masturbovat začnou. Zkušená učitelka v mateřské školce, která je současně dobrou matkou svým dětem a obeznámenou intimní partnerkou svému muži, taková učitelka dokáže zareagovat intuitivně správně, byť neabsolvovala sexuologické školení pořádané Ministerstvy školství a zdravotnictví. Samozřejmě, že zmíněná ministerská školící iniciativa je naprostou fikcí, vždyť neexistují ani žádné metodické pokyny, žádná skripta či odborná pojednání, jak situaci řešit, natož školení. Přitom každá zkušená učitelka z mateřinky dobře ví, že v každé třídě či širší skupině dětí se nalezne jeden, dva nebo tři chlapci, děvčátka vzácně, kteří si často hrají s pohlavím, přičemž mají nepřítomný pohled, pootevřená ústa a celkově přihlouplý výraz ve tváři. Tito nejmladší masturbanti se vyskytují se statistickou přesností v kolektivech malých dětí, kde celkem bez zábran provozují své oblíbené přivolávaní libosti, doprovázené sníženou pozorností k okolnímu dění, badatelnou z lehce nepřítomných pohledů. Ručička bývá často v kapsičce kalhot, kde se téměř neznatelně pohybuje. Někdy ručička trochu nesměle směřuje do nohavičky trenýrek, jindy bez zbytečných cavyků míří rovnou za gumu u trenýrek, přičemž trenýrky mohou být až na půl žerdi. Učitelky ze školek o tom nerady hovoří, je to vlastně v mateřských školkách tabu. Každá učitelka má také jinou metodu, jak se k dětskému masturbačnímu fenoménu postavit. Faktem zůstává, že úloha učitelek je velmi nevděčná, poněvadž snadno mohou být nařčeny, že mravně narušují děti, mohou si na ně stěžovat rodiče masturbujících dětí, v komplikovaných případech mohou být označeny za pedofilní apod. Přitom zmíněný jev má pouze jedno správné řešení, jímž je dostačující vysvětlení problematiky masturbace dítěti. Ale kterak vysvětlit dítěti něco, o čem nemají jasnou představu ani slovutní lékaři sexuologové, již k masturbaci přihlížejí natolik vstřícně, že ji prohlašují za nejčastější pohlavní aktivitu vůbec. Před lety, ale již po revoluci, jsme reagovali na článek sexuologa v deníku Slovo, jenž podal výše zmíněné tvrzení. Vzpomínám, psali jsme v něm, že tvrzení sexuologa může být pravdivé jen v tom případě, jestliže sexuolog měl na mysli také masturbace mužů pravidelně masturbujících ve vagínách žen. Naše reakce samozřejmě otištěna nebyla, stejně jako desítky dalších, které jsme tenkrát rozesílali. Svoboda slova je v manipulovaných demokraciích samozřejmostí, každý si může nahlas říkat, co chce, vyvolení pak mohou navíc publikovat v médiích, ale jen to, co si žádají jejich chlebodárci. Dítě, aby se mohlo správně postavit k problému spočívajícímu v tom, že ono dělá, co je mu příjemné, zatímco okolní svět mu v takovém jednání brání, potřebuje pochopit některé zásadní věci. Vysvětlení, které je třeba podat masturbujícímu dítěti, představuje již poměrně kvalifikované poučení o principu lidské sexuality. Princip sexuality je ale pro mnoho dospělých tímtéž paradoxem, jakým je pro ta dítka z mateřských školek, jejich pojetí je často identické, neboť představuje pouze cosi příjemného, co jim okolní svět nechce dopřát a v čem se musejí neustále nějak omezovat. Proto by mělo poučení přicházet od osob, které mají nad lidskou sexualitou určitý nadhled daný zkušenostmi a mírou poznání. OBLÍBENÝ OMYL Většinový názor, jenž se zabývá řešením dětské masturbace, říká, že je třeba dětem masturbaci zakázat. Je to nesmysl, neboť dítě tak pouze přenese svoji libou činnost ze společného světa, v němž se s dítětem setkáváme, do světa jeho soukromí, v němž se s dítětem již nesetkáváme. Ostatně tímto způsobem vyřešilo svůj intimní život veškeré civilizované lidstvo, jednoduše uzavřelo svůj intimní život do soukromí, byť se na oko staví k sexuálním otázkám vstřícně a otevřeně. Lidstvo tak muselo být něčím postrašeno, stejně jako jsou strašeny děti, že si je vezme bubák. Vysvětlení je nasnadě, a zajisté je proto nemusím podávat po lopatě, stačí letmo zkoumat náboženské myšlení Západu v posledních 20 stoletích. Další řešení spočívají v soustavném napomínání, zavazování rukou, stavění na hanbu, oblékání do těsných kalhotek, stálém zaměstnávání dětí, podávání uklidňujících léků, pleskání přes ruce atd. Všechno vedle, jelikož všechna uvedená řešení se míjí účinkem. Děti masturbují dál a dokonce to občas naučí i další zájemce z řad vrstevníků. Známé jsou např. masturbace, kdy si chlapečkové při poledním klidu lehají naučeným způsobem na bříška, a posléze se šoupou nahoru dolů, čímž se třou ztopořenými dětskými penisy o postýlku. Svůj podíl na těchto problémech má nesprávná strava dětí, která je extrémně yang, nedostatečně vyživuje yin organismu, příliš mnoho masa, sýrů, vajec, cukru, coca-coly, džusů atd. Na vině je také nevhodná strava matek během těhotenství. Naopak impulsy z filmů či náhodně odkoukaná chování dospělých v těchto případech rozhodují velmi málo. Častější je předávání uvedené záliby mezi dětmi, dětské ukazování a učení. Základní příčinou je ale vždy těch několik statisticky prokazatelných dětí, jež se k objevu libosti dopracují samy a které si masturbaci osvojí samy od sebe, neboť jejich vrozená dispozice je k tomu směruje. Jsou to pionýři a průkopníci dětských masturbací, kteří mají dispozice, čímž ovšem není řečeno, že se nemohou plně věnovat něčemu jinému. Jak tedy vychovávat masturbanty-průkopníky, již s ručičkami za trenýrkami a s pootevřenými pusinkami hledí v mateřských školkách do prázdna, čímž dávají najevo svoji zálibu? Ten nejúčinnější zásah musí být veden mimo přímé vědomí. Učitelka vykládá, dítě sedí s ručičkou za trenýrkami, nedává pozor, obličej jako gotický svatý obrázek. Učitelka normálně dál vykládá, a aniž by přerušila souvislý proud řeči, zvolna přikročí k malému masturbantovi, jemně mu vytáhne ruku zpoza trenýrek, ale stále pokračuje ve výkladu. Nezvýší hlas, nýbrž stále udržuje hlasovou pohodu. Pokud se po chvíli dítě vrátí ke své zábavě, učitelka celý postup zopakuje. Nenajde-li se člověk z pedagogického týmu nebo z rodiny dítěte, který by dokázal vysvětlit, že touze po slasti se člověk nemůže věnovat na plný úvazek ani jako dítě, ani jako dospělý, je lépe promluvy do duše odložit na neurčito a spokojit se pouze s výše uvedeným překážením v masturbační zálibě. Výkřiky: "Co to zase děláš? Nedělej to nebo budeš nemocný! Přestaň, to se nedělá, to je ošklivé!" jsou zbytečné a nikam nevedou. Navíc brzy otráví vztah mezi dítětem a dospělým, takže obě strany jsou k další komunikaci odmítavé. Aby vše nebylo tak jednoduché a černobílé, zmíníme se též o tom, že v starých dobách, čímž je míněno období pozdního středověku a období následující, nebyl vztah k dětské sexualitě tak vyhraněně odmítavý, jak jej známe dnes. V literatuře jsou např. dochovány zprávy o tom, že chůvy, aby utěšily malé křiklouny, šimraly chlapečky na peniscích a holčičky na poštěváčcích, což u dětí rázem měnilo náladu k lepšímu, křik okamžitě ustával a dětská ústa se roztáhla k širokým úsměvům od ucha k uchu. Otázkou zůstává, zda děti pak nezačínaly křičet vlastně jen z toho prostého důvodu, že se domáhaly příjemných utěšovacích hmatů svých chův. Ale nechtěl bych smést tuto informaci se stolu nějakou legráckou, informace si zaslouží, aby se o ní uvažovalo. Nemyslíme si, že by bylo vhodné vést děti k poznávání orgasmů, nicméně určitý kontakt s vlastním ztopořeným penisem by neměl být pro chlapce ani v předškolním věku tabu. Chlapečkové, pokud se u nich erekce vyskytnou, by měli být poučeni, že si mohou přetáhnout předkožku za žalud, že si mohou zkusit, jak je penis tvrdý, případně si jej pod kalhotami uložit nahoru směrem k břichu, neboť v takové poloze je ztopořený penis dobře fixován a zklidněn. A to je vše, pak už by tomu měli dát chlapečkové pokoj. Měli by být poučeni, že erekce je cosi mužského, že je důkazem jejich zdraví a zvětšující se síly, ale že pro dobrý vývoj je nejlepší, když erekce zase opadne a penis zůstane pěkně v klidu. Dokud dítě nepozná orgasmus, a je-li mezi ním a dospělými důvěra, nečiní jeho pohlavní výchova žádné potíže. S předčasným objevem orgasmu však vzniká řada problémů, při nichž dítě prožívá prakticky celé dětství v nedůvěře vůči dospělým, neboť se většinou nenajde nikdo, kdo by pojal jeho problém realisticky a ukázal mu východisko. Tím východiskem je společné úsilí o přibrzdění touhy po konzumaci libosti a přesměrování dětské pozornosti k jiným zálibám. Masturbace holčiček je vzácnější, méně zřetelná, ale občas se rovněž vyskytuje, a je proto třeba ji jemným a poučeným způsobem přibrzdit. Budiž znovu zopakováno, že zákazy, vyhubování, bití, odepření rodičovské lásky nebo strašení bubákem či nemocemi, to vše jsou metody kontraproduktivní vedoucí k odcizení mezi dětmi a dospělými, nikoliv ke zklidnění masturbačních aktivit. V podstatě jde o obdobný problém, jaký vidíme u drogově závislých, pouze s tím rozdílem, že u masturbujících dětí jsou pomazané hlavy přesvědčeny, že se nic znepokojivého neděje, že z toho děti vyrostou, najdou si partnerky či partnery a dají pokoj. Ale to je, řečeno s Ludvíkem Součkem, oblíbený omyl, k němuž inklinují nepozorní rodiče, nezkušení a nepoučení vychovatelé a nevědoucí sexuologové. Rozkoš na špičce jehly (43) Automobil, to je zvláštní atribut lidské sexuality, jehož vliv na sexuální chování je spíše deformující. Zajímavá intimní praktika, již lze provozovat za jízdy v automobilu, se nazývá kouření pod volantem. KOUŘENÍ POD VOLANTEM Automobil je v dnešní době kromě jiného též sexuálním symbolem. Bláznivá jízda v automobilu slouží jako náhrada za milostnou předehru a milování v autě kdesi opodál lidského hemžení, řečeno s Vítězslavem Nezvalem pět

7 7 minut za městem, se pak stává vyvrcholením vzrušení z rychlé jízdy. Pojízdná ložnice, plechový útulek pro mladičké milence, azyl pro nevěrnou lásku, přístřešek na kolečkách pro konzumní milování náhodných partnerů, pojízdný bordel atd., tak všelijak bychom mohli označit vynález Carla Friedricha Benze z r Vynálezce zajisté netušil, k čemu všemu bude dobře sloužit jím vynalezený automobil. Nejvýraznější vlastností automobilu je jeho síla, která násobí individualitu člověka ovládajícího automobil. Lidé, již se cítí mizerně nebo prožívají komunikační potíže či jiné nezáviděníhodné psychické stavy, usedají někdy do automobilů a uklidňují se rychlou jízdou bez cíle. Mnozí muži, ale též některé ženy používají svých automobilů jako mlčenlivých pomocníků, kteří jim pomáhají komunikovat s druhým pohlavím. Automobily se tak stávají věcmi, resp. hodnotami, jež mají rozhodnout o tom, že muži či ženy budou nejen při výběru milostných partnerů, ale též v širších sociálních souvislostech úspěšní. Zmíněné abnormity jsou výsledkem usilovného snažení prodejců, již původní poslání automobilu jakožto dopravního prostředku rozšířili na důležitou součást lidské osobní identity. Avšak kromě zmíněných zvláštností automobily stále dobře slouží značnému množství normálních lidí, u nichž obchodní politikové dosud nezvítězili nad zdravým rozumem. Ale ani tito lidé, k nimž se počítáme a k nimž počítáme většinu našich čtenářů, nemusejí vnímat jízdu v automobilu jako cosi, co ani trochu nesouvisí s intimním životem. Opak je pravdou, uzavřenost prostředí vytváří v automobilu, podobně jako ve výtahu či vlakovém kupé, silně intimní atmosféru. Tato atmosféra vede k tomu, že lidem je poněkud obtížné komunikovat s odstupem, tzn. respektovat formu komunikace všeobecně označovanou jako slušnost, která však nepředstavuje nic víc než udržování vzájemného odstupu. Neexistuje snad na světě muž vlastnící řidičský průkaz, který by v autě nikdy nepohladil ženě kolena či stehna. Sexuologové navíc poznamenávají, že pohlaví mužů (pohlaví žen zmíněno nebylo) je prý masírováno vibracemi motoru, takže muži jsou tudíž v autě nebezpeční, jelikož u nich dochází k erekcím díky chvění. Myšlenka byla zapsána jako varování autostopařkám, které prý riskují znásilnění už tím, že usedají do automobilů k neznámým mužům. Formulace vyzněla tak, že muži vystavení vibracím jedoucího automobilu jsou dočasně nesvéprávní, takže mohou znásilňovat stopařky, aniž by nesli za znásilnění trestní odpovědnost. Ale povězme si, co příjemného můžeme, jakožto frekventanti dálkového kurzu staroindické a staročínské erotiky, prožít v automobilu. Žena, jedoucí jako pasažérka se svým partnerem v automobilu, může svého muže zacvičit v dosud nepoznaném umění erotické bdělosti. Napoprvé je třeba praktikovat někde na dálnici nebo v místech s méně složitým provozem. Muž sedí za volantem a hledí si řízení. Žena mu rozepne kalhoty až do pasu a nohavičkou ve slipech vytáhne penis i s varlaty. Potom se žena položí na sedadlo a vezme do úst mužův penis. Je-li penis měkký, uchopí jej těsně za žaludem do zubů, silně povytáhne a podtlakem v ústech vtáhne, jakoby vsrkne, hluboko do úst. Pakliže se partneři chystají na delší cestu, při které chtějí praktikovat kouření pod volantem, je žádoucí, aby si muž neoblékal slipy, ale natáhl si kalhoty na nahé tělo. V krátké době se penis zaktivizuje a žena jej opečovává známým způsobem. Žaludem tře o patro, čímž propojuje energie ženy a muže, jazykem pak silně pracuje na žaludu. Zkušená žena pouští penis až hluboko do krku a opečovává jej tak, že žaludem naráží do měkkých částí zadního traktu ústní dutiny, případně jej mačká polykacími stahy hrdla. Nezkušeným ženám, jež dosud nepraktikují, to samozřejmě nedoporučujeme, neboť pro ně je blinkací reflex (způsobující zvracení) naprosto nekontrolovatelný a neovladatelný, takže výsledek by mohl být původnímu záměru vzdálený. Kouření pod volantem je pro ženu trochu namáhavé, neboť není snadné delší dobu udržet nepohodlnou polohu. Vynalézaví milenci mohou sklopit sedačku pro spolujezdce, takže žena se může uložit trochu pohodlněji s nohama vzadu. Muž si také může ponechat rozepnuté kalhoty a žena si zatím chvíli odpočine. Pohledem na tachometr lze regulovat délku ženiny péče, a jejího odpočinku, např. po 10 km kouření pod volantem, následuje 10 km ženina odpočinku, přičemž intervaly převedené na počet kilometrů nutno vyzkoušet podle možností a obětavosti ženy. Zmíněné kouření pod volantem, někdy označované jako kouření či fumigace za jízdy či za plného provozu, je nutno vždy chápat jako službu, kterou poskytuje žena muži. Zmíněnou službu nelze vynucovat a vždy záleží pouze na ženě, zda bude ochotna službu poskytnout. Vysloví-li žena kouzelné slůvko "nechci", nesmí muž dále naléhat a nemá ani zkoumat ženinu motivaci. Muž dává, a žena bere, a je proto bizarní a nepřirozené, aby ten, kdo dává, nutil, vydíral či motivoval toho, jehož úkolem je brát. Za normálních okolností s tím nejsou problémy, ale všichni známe manipulace reklamou v moderních společnostech, které o něčem vypovídají. Muž by také měl ženu občas informovat, kde se oba s automobilem v danou chvíli nalézají, aby žena měla představu o tom, jak pokračuje cesta. Muž by měl zkrátka občas říci: "Miláčku, právě projíždíme Václavským náměstím." Ale také by měl někdy říci: "Děláš to fakt dobře, pusinko, takové služby nemá ani prezident Clinton, vždyť si chudák musí hledat milenky " Také je důležité, aby muž čas od času pohladil ženu po vlasech. Soustředění muže na řízení obvykle pomáhá v udržení orgasmického reflexu pod kontrolou. Pohlavní vzrušení a spojení penisu s ženskými ústy, zejména s patrovým obloukem a měkkými částmi v zadním traktu ústní dutiny, vede muže k vyšší obezřetnosti v jízdě, k jízdě nižší rychlostí a k celkově kultivovanějšímu způsobu jízdy. Zásadně ale nesmí dojít u muže k orgasmu a ejakulaci, v takovém případě může být další jízda nebezpečná, a to nejen v noci, ale též v pravé poledne. Pozornost vystříkaného muže je totiž silně oslabena, na rozdíl od pozornosti muže nevystříkaného, která je plná a spolehlivá. Obměnou může být služba ženě za volantem, kterou poskytne muž, taková služba však spočívá toliko v lehkém tlaku bříškem ukazováčku či prostředníčku na poštěváček ženy. Ženy si pro ten účel oblékají sukně bez kalhotek, aby byly dobře přístupné a mohly bez obtíží roztáhnout nohy. Doporučujeme před jízdou položit na sedadlo čistý ručník. A ještě maličkost, dloubání prsty ve vagíně, o němž si muži občas myslí, že je ženám příjemné, je pro udržování pohlavního vzrušení, potažmo pohlavní bdělosti zcela nevhodné. Přeji všem čtenářům mnoho šťastných kilometrů. AUTOMOBIL A MEDITACE Na první pohled je mezi technickou civilizací Západu a meditativním způsobem života na Východě propastný rozdíl. Samozřejmě, že obě odlišné mentální zóny, jsou v současné době promíchány. Jako je Západ silně inspirován myšlením Východu, zejména jógou, taoismem a buddhismem, tak je Východ inspirován racionalismem Západu, zejména filosofií konzumace, obchodními strategiemi, technickými zázraky výpočetní a další techniky atd. Konvergence, vzájemné přibližování Východu a Západu, splývání a prolínání tradičních filosofií, to je aktuální téma pro každého, kdo přemýšlí o budoucnosti světa. Zdá se, že Západ věří spíše na sílu viditelných ekonomických mechanismů, zatímco Východ je orientován na skryté mechanismy mentální. Proto je zatím vliv Západu na Východě viditelnější než vliv Východu na Západě. Síla vědomí je ale mohutnějším nástrojem než pouhé podrobení ekonomické nutnosti, takže výsledky pronikání Východu na Západ mohou za čas překvapit. Přesto obě zóny, jejichž odlišné tradice dnešní politikové spíše podceňují, mají mnoho styčných míst, a to dokonce v takových oblastech, jež k sobě zdánlivě mají velmi daleko. Západní lidé mají jakous takous představu, co to je meditace. Víme, že to je specifický druh duševní bdělosti, kterým lze získat kvalitativně vyšší vědomí. A mnoho lidí se nejspíš zatváří nedůvěřivě, když jim sdělíme, že např. řízení automobilu, typická západní vymoženost, představuje svého druhu meditaci, jež značně ovlivňuje duševní kvality řidiče. Řízení automobilu vyžaduje neustálou vnitřní kontrolu, neustálou korekci směrových odchylek vlevo či vpravo, které vytváří automobil. Řidič se tak nachází ve stavu, jenž buddhisté označují jako stav bdělosti. Mysl řidiče je koncentrována k drobných směrovým odchylkám vlevo nebo vpravo, které vytváří automobil, a zmíněné odchylky koriguje, tzn. opravuje či vyrovnává. Požadovaný směr jízdy představuje v podstatě stálou rovnováhu, které řidič dosahuje jemným zacházením s volantem, jímž vrací utíkající automobil do správného (požadovaného) směru. Přestože je automobil do jisté míry odpudivým symbolem konzumního způsobu života a třebaže pro mnoho mužů je navíc symbolem mužnosti a pohlavní síly, dokonce náhradou za přímé intimní zkušenosti, lze jej považovat též za významný nástroj k výuce meditace. Nelze přehlédnout, že dálkoví řidiči a řidiči z povolání vůbec, kteří mají nacouváno víc než běžní řidiči najezdili dopředu, vykazují jisté známky chování typické pro osoby, které se zabývají duchovní praxí. Jsou to lidé uvážliví, emočně stabilní, laskaví, mravně čistí a přátelští. Tímtéž lze vysvětlit některé hluboce zažité zvyklosti, s nimiž se na silnicích můžeme setkat jaksi nad rámec pravidel silničního provozu. Např. pozdrav rukou při každém vstřícném kroku, jehož se na silnicích dopouštíme, když prokážeme trpělivost, dáme přednost na úzké silnici, z vážného důvodu se necháme omezit v jízdě apod. Naproti tomu existuje dost řidičů, kteří ostatní účastníky silničního provozu nevnímají, neboť žijí v přesvědčení, že jen oni sami jsou majiteli silnic. Obvykle se jedná o začátečníky v meditaci, kteří za volanty svých automobilů mohou, ale nemusejí dosáhnout vyšších úrovní vědomí. Rozkoš na špičce jehly (44) Sexualita není výsadou pro lidi mladé a krásné. Staří a oškliví nejsou odkázáni jen na obrázky či

8 8 placené služby těch mladých a krásných. Staří lidé rovněž potřebují spojovat své energie s druhými. NEJKRÁSNĚJŠÍ CHVÍLE ŽIVOTA Milostné chování starých lidí bývá omezeno falešnými představami o tom, že sexualita patří k plnému a kvetoucímu životu, že intimní chování je vyhrazeno mladým lidem, příp. lidem na vrcholu fyzických a duševních sil. Nikoliv lidem odkvétajícím, již se setkávají s příznaky a obtížemi stáří. Chybné představy má opět na svědomí patricentrická sexuální kultura, sexuologická publicistika pojednávající sex jako konzumaci, erotické časopisy, které se erotice starých lidí vyhýbají a preferují erotiku jako záležitost mladých, krásných, růžových, vymydlených, voňavých atd. Povšimněme si zajímavé skutečnosti, že staří lidé s různě závažnými stavy vyčerpanosti vnitřních orgánů, často smutní, plačtiví a lítostiví, jindy vzteklí, popudliví a paranoidní, když vzpomínají na minulost, téměř vždy se obracejí do dětství, a právě dětství považují za nejkrásnější období svého života. Proč tomu tak je? Vždyť realizace pohlavní touhy a slast z dosahovaných pohlavních vyvrcholení jsou všeobecně považovány za zážitky nejvyšší intenzity, jež by měly být tím nejkrásnějším v lidském životě. Vzdor tomu dědeček nad hrobem, v požehnaném věku přes osmdesát let, trpící depresemi a plačtivostí, nevzpomíná na život prožitý se svou nebožkou ženou, s níž 60 let pravidelně souložil. Ale vzpomíná na dětství, kdy měl často hlad, musel chodit bos, protože neměl boty, musel od dětství pracovat, a navíc jej otec často bil. Plačtivý dědeček se rozplývá ve vzpomínkách, jaké to bylo krásné, když chodil 6 km pěšky do školy, když na jaře kvetly stromy, když pomáhal rodičům na poli či v chlévě atd. Ani jedna vzpomínka nezalétne za blůzku nebo pod sukni jeho ženy, když ještě byla krev a mléko, žádná vzpomínka na první polibek, první milování, svatební noc, na 60 let společného života. Není to divné, že starý člověk nevzpomíná na nic, co bylo spojeno s jeho celoživotní sexuální aktivitou? Jak to vysvětlit? Vysvětlení může být vícero, nabízím jedno lehce dostupné. Z celého dlouhého života pouze dětství bylo pro staříčka obdobím energetické plnosti a vyrovnanosti sil yin a yang, obdobím spojitosti s kouzelným světem okolních lidí, zvířat a veškeré další přírody. Výrazné porušení zmíněné rovnováhy přichází s počátkem sexuálního života, resp. s nástupem jeho konzumační formy, jež spočívá v stále se opakujícím dosahování orgasmu a ejakulace, v opakovaném dosahování vteřinových rozkoší, jež mají být jakousi náplastí na trable a neúspěchy všedního života. (Vzorec chování je stejný jako u narkomanů.) Stačí si uvědomit, jak markantní odstup od společnosti lidí zažívají žena a muž, kteří spolu začnou souložit konzumačním způsobem. Říká se, že zamilovaní už nikoho dalšího nepotřebují, což samozřejmě platí pouze do chvíle, než jeden vezme na druhého kuchyňský nůž. Intimní život podle prastarých pravidel tantry a podle odkazu starých taoistických mistrů je životem neuzavřeným, v němž je stále dost místa pro veškeré další bytosti žijící v našem společném světě. Staří lidé, kteří praktikovali a dosud praktikují komunikační erotiku, vypadají zdravotně mnohem lépe než lidé, již se celý život pachtili za pomíjivými vteřinami vrcholné sexuální slasti. Tito lidé mají reálnou naději, že na sklonku svých dnů budou myslet na své životní partnery, s nimiž prožili nejkrásnější chvíle ve svých životech. A jak asi bude vypadat takový vzpomínkový obrázek nejkrásnější chvíle v životě? Třeba takhle: Muž leží na zádech v posteli, žena leží na muži tváří v tvář, oba nazí, muž má pokrčenou nohu, stehno vsunuté mezi ženskými stehny a přitlačené k ženskému pohlaví, obě pohlaví jsou relativně klidná, muž hladí ženě hýždě, žena a muž koordinují svá dýchání. Je 5.30 h ráno, ve tři čtvrti na šest zazvoní budík, a za pět minut šest bude třeba vstávat, oba si něžně dýchají do uší a čichají své vůně, před nimi je právě těch nejkrásnějších 25 minut v životě. MILOVÁNÍ STARÝCH LIDÍ První velkou chybou v intimních životech starých lidí je snaha praktikovat pohlavní styky podle obecného názoru, který je věrným obrazem sexuologických explikací (vysvětlení). Ten názor jsme již stokrát kritizovali, a rádi to učiníme po sto prvé. Zmíněný názor, spíše bych měl napsat zmíněné dogma, neboť hlásané informace dávno přerostly rámec názoru a nabyly nevývratné tuhosti náboženského dogmatu, tedy zmíněný názor neboli dogma hlásá, že zdravý a plnohodnotný pohlavní styk má vždy skončit orgasmem a ejakulací muže, a měl by také, pokud se to podaří, končit orgasmem ženy, a to nejlépe synchronizovaně (současně). Synchronizované orgasmy co největší intenzity představují v obecném povědomí, potažmo v sexuologické literatuře vůbec ty nejvyšší hodnoty intimního života. Vím, že můj pokus o rozptýlení této chiméry bude jen čuráním proti větru, ale budiž napsáno, že synchronizovaný orgasmus je právě tím nejméně vhodným způsobem vzájemného prožívání rozkoše, neboť při něm jsou oba partneři jeden druhému natolik vzdáleni, že o sobě vůbec nevědí. Jejich mysli jsou oddělené a nespojité, takže nemůže dojít k propojení. Následuje lehká kocovina a velký pokles přitažlivých sil. Lidem po čtyřicítce lze obecně doporučit změnu životního režimu ve smyslu odřeknutí se kávy, cigaret, alkoholu a ponocování. Lidé po čtyřicítce by si měli osvojit určité změny ve stravování, nicméně radikální změny jídelníčků nedoporučujeme. Lidé jsou zvyklí na určitá jídla, a jejich náhlé vymizení jim způsobí víc škody než užitku. A stejně tak je třeba zahájit pravidelná energetická cvičení, např. jógu, čchi-kung ap. Neméně důležitá je změna sexuálního života, nikoliv ve prospěch sexuální abstinence, celibátu či brahmačarji, ale ve prospěch tantrického a taoistického pojetí anorgasmické komunikační sexuality. V naznačených změnách je ukryto tajemství lásky, optimismu, trvalého zdraví a dlouhého života. Staří lidé by se neměli honit za vrcholnými extázemi, k nimž si často pomáhají nejrůznějšími stimulanty, yohimbinem, viagrou, injekcemi atropinu do penisu aj. Jejich sexuální život by měl vypadat uvolněně a láskyplně. Měli bychom vědět, že také stará těla jsou krásná. Staří lidé nesmějí před sebou skrývat nahotu. Stará žena ať tlustá, nebo hubená vždy nese na svém těle nepominutelné znaky ženství, a vždy je také pro muže přitažlivá. Představy o ošklivosti starých lidí a stáří vůbec jsou výsledkem obecného strachu ze smrti. Ale jsou také výsledkem již zmíněné obecné sexuální kultury, která reflektuje lidskou sexualitu jako svrchovanou záležitost pro mladé, krásné, voňavé a fotogenické jedince, kteří se včera seznámili. Jenomže intimní život je taktéž záležitostí pro staré, vrásčité, hořce vonící a málo fotogenické páry, kteří spolu žijí dlouhé desítky let. Je zajímavé, že pornografie mocně stimulována poptávkou, kormidluje občas do zakázaných vod dětské pornografie, kterýžto jev jsme již vysvětlovali, ale sexualita starých lidí zůstává na okraji jejího zájmu, a stejně tak na okraji zájmu společnosti. Domnívám se, že pro mladé muže mohou být přínosná intimní setkání se starými ženami, a zrovna tak mladé ženy mohou být obohaceny při intimních setkáních se starými muži. Jistě se taková věc nikdy nestane obecným trendem, a není proto třeba se podobných doporučení obávat. Novému humanismu prospěje, když alespoň někteří mladí lidé budou vědět, že kůže krásné ženy a krásného muže nemusí být vždy jen pružná a napjatá, ale také volná a vrásčitá. Staří lidé by se měli především mazlit, vzájemně se hladit, škrábat jeden druhého na zádech, promačkávat si meridiány močového měchýře (na zádech po obou stranách páteře), umývat si vzájemně nohy, záda, krk, pohlaví a řiť, stříhat si nehty, vlasy, mačkat si konečky prstů na rukách a nohách, lechtat se na chodidlech atd. Zmíněná denní péče představuje tu nejlepší sexualitu, jakou si vůbec lze představit. Navíc žena muži obvykle vaří, zatímco muž zajišťuje změny prostředí, tzn. obstarává různé hrubší domácí či zahradní práce. Pakliže se muž ráno probudí s tvrdým penisem, něžně naznačí ženě, aby si na něj lehla. Totéž samozřejmě může udělat muž, který se ráno probudí s měkkým penisem. Žena se pak na muže navalí a celým tělem se přisaje k jeho tělu. Patří-li žena do těžší váhové kategorie, musí si lehnout na muže pouze částečně, a částečně ležet na boku. Žena si pak srovná mužův penis směrem nahoru a přimáčkne jej břichem mezi obě těla. Oba jsou pokud možno nazí. Muž také může vsunout své stehno mezi stehna ženy, a přitlačit přední stranu stehna ženě na pohlaví, které může prsty trochu roztáhnout, aby cítil na svém stehně vlhkost ženina pohlaví. Muži s převahou sympatiku, již mají k orgasmům a ejakulacím blízko, musejí být opatrní. Tlakem na břicho ženy může u nich dojít ke spuštění nežádoucího orgasmického efektu, takže by mohli, jak se lidově říká, vytéci. Žena se muže dotýká dlaněmi, a to nejlépe v místech na jeho těle, která se jí zdají teplá. Nejčastěji v dolní části zad, na kříži neboli bedrech. Muž ženu dlaněmi hladí, a to nejlépe v místech na jejím těle, která se mu zdají chladná. Nejčastěji na hýždích, stehnech, někdy na ramenou. Žena a muž, jejichž energie nejsou vyčerpány konzumačním přístupem k sexualitě, extrémním stresem či nemocemi, získají z popsaného spojení značné potěšení. Všichni pak mají z takového spojení téměř hmatatelný užitek, jenž spočívá v oboustranné harmonizaci. Důležité je pravidlo, aby muž ležel dole, neboť jeho yang polarita má tendenci stoupající vzhůru, a žena aby ležela nahoře, neboť její yin polarita má tendenci klesající dolů. V dané poloze se pak partneři velmi dobře setkávají. Poloha je vhodná k celkové relaxaci a vzájemnému odpočinku. Staří lidé by ji proto měli praktikovat denně, a třeba několikrát. Osamoceně žijící staří lidé by se měli vyhýbat o samotě praktikovaným masturbacím a raději vždy usilovat o získání partnera či partnerky pro tělesné obcování, byť by tím obcováním mělo být pouhé, ale ničím nenahraditelné objímání či hlazení.

9 9 Rozkoš na špičce jehly (45) Když se opičí samci perou, opičí samice občas přistrčí vybranému samci k nosu své pohlaví, a tím jej zklidní. Agresivita se přemění na pohlavní zájem. Z téhož důvodu ženy házely vítězným zápasníkům hedvábné šátky. HEDVÁBNÉ ŠÁTKY Kvalita spojení mezi ženami a muži, resp. kvalita jejich vztahů, závisí z velké části na postojích žen vůči mužům a na postojích mužů vůči ženám. Charakterisujíc zmíněné postoje, vyjádřila bych se s jistou zdrženlivostí takto: Ženy jsou z mužů převážně rozčarované, zklamané, jejich základním postojem vůči polovině lidstva je deziluze, smíření s daným stavem, že muži žijí v izolaci vlastní samolibosti, že jsou ješitní, bezohlední, diskomunikativní, slabí, unavení a že umírají příliš brzy. Muži pak vnímají ženy jako jednoznačně méněcenné bytosti, které nedosahují mužských kvalit ve vědách, uměních, politice, sportu apod. Mezi muži se traduje, že ženy se hodí na domácí práce, případně na pracovní místa nepříliš vhodná pro muže, tzn. na místa prodavaček, uklízeček, písařek, pomocných kuchařek aj. Ženy ve vyšších společenských postaveních obvykle nesklízejí mužské sympatie, pokud se ovšem muži nestanou jejich podřízenými. V roli podřízených dokáží být muži pozorní, horliví až podbíziví, a to až do chvíle než s nadřízenou uskuteční první intimní styk. Pak přicházejí na pořad obvyklé manýry otrávených lovců, které nebaví opakovaně píchat laufem pušky do již skolené kořisti. V starých orientálních textech na mnoha místech čteme důležité příkazy, že muži musejí být k ženám poutáni trvalým obdivem, ba přímo vytržením, jež prožívají při pohledu či pouhém pomyšlení na ženskou bytost. Bez tohoto uctívání není možný duchovní pokrok v erotické praxi, a prakticky ani žádný partnerský vztah nemůže být trvalý. Zmíněný stav naštěstí není současným mužům neznámý. Vždyť i dnešní manžel, byť se před chvílí se ženou vadil, dokáže být konsternován, když se jeho žena začne před ním svlékat. Ale jen málo žen dokáže správně používat kouzla svého ženství k pacifikaci mužského neklidu a zlosti. Každá žena dobře rozpozná, že se schyluje k hádce, ale jen málo žen dokáže podobné schylování rozptýlit. Praxe je spíše opačná, ženy intuitivně vědí, jak zareagovat, aby muži tzv. vyletěli z kůže, a rády tak zareagují. Tento fakt je sám o sobě již výsledkem vleklého sporu mezi ženami a muži, a nepochybně také smutným dědictvím válek pohlaví, jež se podle Ericha Fromma udály někdy před 5 tis. lety, tzn. na počátku kalijugy. Mezi opicemi, např. mezi paviány, můžeme pozorovat zajímavý jev, kdy se dva samci mezi sebou perou o vedoucí postavení ve skupině neboli o dominanci. Běžná situace, kterou známe i z lidských komunit, kde však probíhá ne vždy přímočaře a otevřeně, nýbrž často formou intrik, diplomatických úskoků a taktického klamání nikoliv tělem, ale slovy. Opičí samci si při souboji většinou nezpůsobí vážnější zranění a převážná část souboje se odehrává formou zastrašování. Jestliže část souboje proběhne, stává se, že do hry vstoupí první dáma, nikoliv D. H., ale nejvýše postavená opičí samice, která rozhodne souboj tím, že skokem přistrčí své pohlaví, resp. celý zadek k čenichu vítězného samce, což může několikrát opakovat. Rozzuřený samec se tímto aktem zklidní, neboť jeho přirozená agresivita vůči konkurenčnímu samci se přehoupne do přirozené náklonnosti vůči samici, přičemž oba postoje evidentně čerpají energii z téhož zdroje. Teorie libida tak dostává dost na prdel, ale nechme klasiky na pokoji a podívejme se na zřetelné analogie ve společenství lidí. Podobnou roli hrály hedvábné šátečky, které dámy házely vítězným zápasníkům. Dodnes se setkáváme při zápasech silných mužů s projevy žen, jež mají k zmíněné reakci opičí první dámy velmi blízko. Výkřiky obdivu, posílání polibků, vhazování kapesníčků, květin a jiných předmětů, to vše je pouze civilizační náhražkou za přistrčení genitálií k nosu vítěze, jejímž smyslem je pacifikace (zklidnění) místní sociální situace, která je v případě sportovního zápasu pouze ritualizovaná. A poučení pro praktický život v partnerském vztahu? Ženy by mohly zkusit, když se schyluje k hádce, začít se před mužem převlékat. V podstatě se jedná o podobnou energetickou komunikační hru, kterou s muži hrají ženy, jež dokáží muže rozzuřit k nepříčetnostem. Ženský element má ale ve vztahu k mužům přece jen poněkud jinou úlohu. Takže si budeme pamatovat, že žena, jež chce muže rozzuřit, hraje úlohu muže, konkurenčního samce. A naopak, pravou úlohou ženy je zklidňovat muže tím, že v něm probudí touhu po ženské bytosti. Poučme se u opic, milé dámy! Muž, který bije ženu, jedná s ní jako s mužem. Síla ženy spočívá v její přitažlivosti, která muže odzbrojuje a pacifikuje. S jistým zármutkem v srdci ovšem upozorňuji, že totálně vystříkaní muži na ženské kouzlo přitažlivosti reagují jen chabě. Vědomé a praktické ženy si proto své miláčky opečují vždy tak trochu po orientálsku, aby sperma zůstalo na svém místě, a jejich muži tak zůstali poněkud nevystříkaní. PĚT ZÁPALEK Hodně se mluví a píše o vnitřním zření, tzn. o získávání poznání bez přímého smyslového kontaktu s vnější realitou. Když někdo pohlédne do krabičky se zápalkami a prohlásí, že v krabičce je 5 zápalek, nevzbudí tím téměř žádnou pozornost. Jestliže ale jiný člověk pohlédne na krabičku se zápalkami, a aniž by ji otevřel, prohlásí, že uvnitř je 5 zápalek, okamžitě vzbudí pozornost, neboť prokáže schopnost vnitřního zření, v dnešním světě neobvyklou. Povšimněme si, že podané informace jsou stejné. Oba lidé podali tytéž informace, přičemž první člověk vzbudil jen minimální pozornost, zato druhý přímo ohromil. Druhému také okamžitě věnujeme vrchovatou porci své energie v podobě pozornosti a projeveného zájmu. Co tím chci říci? Prostou věc, že zázrak přímého smyslového vnímání, které reflektuje realitu kolem nás, je v dnešním světě opomíjen a podceňován, zatímco vnímání tzv. mimosmyslové je předmětem obrovského zájmu široké veřejnosti. Přitom cíl vnímání je v obou případech stejný, a spočívá toliko v získání informací o světě. Celých 20 století tzv. nové kulturní historie západního světa představuje epochu, jejíž prioritou jsou zázraky, jež se odehrávají mimo sféru běžného vnímání či mimo sféru lidského chápání a vlivu. Právě zázračnost a lidská neuchopitelnost charakterizují fenomén novodobé náboženské moci. Jejím společným jmenovatelem je paulinismus, obecně vydávaný za křesťanství. Náboženská moc zde pracuje moderní metodou spočívající v prezentaci sebe samé jakožto vyvolené entity, na jejíž straně stojí božství a zázraky, přesahující smysly obyčejných lidí. Proto se západní náboženství nikdy nestala v pravém slova smyslu humanistickými a konsensuálními, jsou totiž založena na podvodu a manipulaci. Jejich novými plody jsou např. manipulované demokracie, reklama jakožto donucovací prostředek pro obyvatelstvo, věda ve službách obchodu a mnoho dalších výdobytků tzv. svobodného západního světa, nevyjímaje svobodu vyjadřování pro elity a povinnost naslouchání a pravidelné konzumace pro masy. Nikoliv božské zázraky, zjevení, vidění či slyšení, manipulovaná nevědomost, bilboardy a televizní zprávy, ale pravé vnímání reality je nejlepší oporou na cestě k vyššímu duchovnímu poznání. A když už mluvíme o rozporu mezi křesťanstvím a paulinismem, mezi matricentrismem a patricentrismem, mezi poselstvím lásky a poselstvím moci, mezi prožíváním jednolité všespojitosti a distancované jedinečnosti, měli bychom ocitovat muže, jenž mohl pro západní svět znamenat mnoho, kdyby jeho jméno a jeho smrt nebyly zneužity v paulinistických konstrukcích vyššího společenského řádu založených na vládě strachu. Nechme promluvit muže, který se jmenoval Ježíš z Nazaretu. Ježíš řekl: "Poznej, co máš před očima, a co je ti skryto, se ti odhalí." Tento citát z Evangelia podle Tomáše nalezeného v egyptském Nag Hammadí (podle církve tzv. apokryfního, nepravého či podvrženého evangelia) stojí v jasném filosofickém rozporu vůči celému poselství Nového zákona, byť je poselství Nového zákona sebevíc myšlenkově rozdrobené a nestejnorodé. Jinými slovy, není nic, co bychom nemohli vnímat svými smysly, a čemu bychom museli pouze věřit. Zmíněný přístup Ježíše z Nazaretu k poznávacímu procesu můžeme označit jako veskrze tantrický, buddhistický, taoistický, křesťanský (nikoliv paulinistický), ale také jako renesanční, klasicistní, obrozenecký, marxistický, vědecký (v pozitivním slova smyslu), dubčekovský, hrabalovský atd. Všechny zmíněné myšlenkové směry, a mnoho dalších zde nezmíněných, totiž směřovaly k novému humanismu své doby, a to s větším či menším společenským výsledkem. Také úsilí o nový humanismus se táhne lidskými dějinami jako zlatá nit, nejenom zlovůle, nelidskost a vnitrodruhové nepřátelství. Snad právě skutečnost, že muži jsou silnější než ženy, neboť v prvním plánu mají být jejich ochránci v nepříznivých životních podmínkách, hraje zvláštní a významnou roli v úpornosti a trvanlivosti patricentrických systémů v historii lidstva. Patricentrické společenské systémy totiž zneužívají postavení silnějších v neprospěch slabších, a to všeobecně, nikoliv pouze ve vztazích mezi ženami a muži. Rozkoš na špičce jehly (46)

10 10 Muž, který chce pomilovat všechny ženy na světě, musí začít v 15 letech, žít do 90 let a 17 hodin denně souložit s frekvencí 2 ženy za sekundu. Autentické záznamy muže, který se mentálně změnil v ženu. DVĚ ŽENY ZA SEKUNDU Mnoho bylo řečeno a napsáno o rozdílnosti žen a mužů, o jejich specifických vlastnostech, možnostech a schopnostech, o jejich pravé přirozenosti jakožto zástupců lidského rodu. Mimochodem, v nedávných dnech bylo oficiálně vyhlášeno, že počet lidí na Zemi dosáhl 6 miliard. Pro muže sukničkáře, věčné baliče a buldozery ženských srdcí trochu násobení a dělení. Celkem 6 milard lidí reprezentuje více než 3 miliardy žen, víme totiž, že ejakulující muži umírají dříve než ženy. Kdyby jeden muž měl ctižádost intimně se setkat se všemi ženami světa, kdyby začal intimně žít v 15 letech, kdyby spal denně 7 hodin a zbylých 17 hodin věnoval svému cíli, a dožil se 90 let, pak by musel denně pomilovat 6 446,4 žen, tj. 107,4 ženy za minutu nebo 1,7 žen za sekundu. Stranou ponechme fakt, že některé ženy by v posledních 15 letech života muže zůstaly dětmi, ostatní dívky by v průběhu života velkého baliče dosáhly zákonné hranice 15 let. Zmíněný schodek vyrovná již zmíněná nižší úmrtností žen. Budeme si pamatovat, že pomilovat všechny ženy na světě, znamená pro muže v průměru 2 ženy za vteřinu, spát 7 hodin denně a do 90 let nedělat nic jiného. Ale vraťme se k odlišnostem mezi ženami a muži. Nemůže být pochyb, že základní charakteristiky žen a mužů jsou vzájemně antagonistické (protikladné), a současně komplementární (vzájemně se doplňující). Vztahy žen a mužů pak dobře odzrcadlují model antagonistických, a současně komplementárních polarit yin a yang, jak je známe ze staročínské taoistické filosofie. Konflikty jsou nezřídka odrazem nesrovnalostí v polaritách. Psali jsme již o homosexualitě, která představuje mírný nepořádek v polarizaci osob, které pak získávají mužské tělo, ale ženskou polarizaci, příp. ženské tělo, ale mužskou polarizaci, což je mnohonásobně méně časté. Slovo "získávají" použité v předchozí větě bych chtěla zdůraznit, jelikož je v celkovém chápaní homosexuality důležité. A to i v případech, kdy jsou osoby evidentně již od útlého dětství odlišně energeticky stavěné. Homosexualitu musíme chápat jako získaný fenomén i v takových případech, kdy se získání odehraje ještě před narozením. Způsob života rodičů, celková společenská situace, strava matky a otce, a mnoho dalších proměnných faktorů, to vše hraje významnou roli v určení fyzického a duševního zdraví budoucího dítěte, a samozřejmě též v určení osobnosti budoucího člověka. Člověk nepřichází na svět sám pro sebe, ale v interakci s okolním světem. Hezkou ilustrací předchozích myšlenek je podrobný autentický text muže, jenž se speciální duchovní praxí dočasně transformoval (přeměnil) v bytost s ženskou polaritou. Jedná se o hodnověrný zdroj, neboť zmíněný muž je autoritou mezi orientalistickými badateli, autorem několika teoretických děl z oblasti tantrického buddhismu, která mají poměrně dobrou informační hodnotu. Jméno muže neuvedeme, pouze uvádím, že informace pocházejí z jeho knihy vydané v r VÝLET DO SVĚTA ŽEN Autor píše: "Když vyjadřuji svůj nesouhlas s tím, co se v současnosti píše o sexuálním tantrismu, je to proto, že mám zkušenosti, které transcendují (přesahují) tyto omezené náhledy. Hned je mi jasné, že většina autorů píše o něčem, co ve skutečnosti neprožila. Je to zřejmé např. z publikací, kde hadí sílu ztotožňují se sexuální silou, což je vyložené neporozumění." Následuje pasáž o podstatě hadí síly a dále: "Z uvedených publikací se lze dozvědět mnoho užitečných rad a vědomostí ohledně prodloužení slasti či zadržení ejakulace, ale opravdový hledající si musí uvědomit, že mahámudra (velká pečeť, předepsané rituální úkony a meditace ve vadžrajánovém buddhismu směřující k ztotožnění s vesmírnou jednotou, pozn. V. V.) se má žít neustále, a ne jen v pomíjejících souložích. Jakkoliv často budeme tantricky souložit, nikdy nedosáhneme neustálé jednoty, budeme prožívat jen pouhé extatické stavy. Ale tam, kde je poznání, tam už není místa pro extáze či vytržení, není místa pro prožívání ani pro prožívatele." Zde text tak trochu zachází do roviny, jíž se obezřetně vyhýbáme, podává věty, které nejsou pro běžné čtenáře srozumitelné, nicméně hloubavějším čtenářům myšlenka citované věty neuteče. A pak už pan autor popisuje svůj výlet do světa žen: "Když jsem před časem praktikoval určité šivaistické tantrické techniky, ztotožnil jsem se se Šakti do té míry a do takové hloubky se vtělil do psychické a vibrační roviny Bohyně, že jsem si myslel, že již zůstanu provždy ženou. Přijal jsem ženský způsob vnímání, pociťování, uvažování, pohledu na svět, touhy atd. Technicky to byl výsledek absorbční vizualizace, kdy svůj penis jsem v energetickém smyslu otočil do sebe, dovnitř těla." Budiž zapsáno, že fenomén dočasné proměny vědomí, o němž zde píšeme, nenabízíme jako následováníhodný příklad, sám autor jej chápe jako určité vzdálení se střední cestě, která v myšlení Východu, zejména v buddhismu, představuje zlaté pravidlo. Ale autor pokračuje: "Tímto ve mně vznikla vagína, a já jsem cítil a věděl, co to je mít vagínu. Podobně se energeticky začala zvětšovat má prsa, pochopil jsem, jaká to je slast, mít prsa." Některé čakry praktikujícího muže se prý začaly otáčet naopak. Dále píše: "Pochopil jsem, že být ženou či mužem není fixním (pevným) principem, ale jen hrou orgánů. Když jsem pak přijal všechny zvláštnosti ženského bytí a vědomí, cítil jsem se úplně ženou. Napadaly mě úplně jiné záležitosti a představy, prostě jsem byl někým jiným. Mezi mužskou a ženskou psychikou je velký rozdíl, stejně jako ve schopnosti vcítění a prociťování." A ještě něco k již zmiňované homosexualitě: "Doopravdy jsem si myslel, že pokud takto zůstanu, tak to je nejlepší cesta, aby ze mne nakonec byl homosexuál. Sexuálně mě přitahovalo mužské pohlaví, a byl(a) jsem oddán(a) Šivovi." Podaný záznam sexuální transformace je v literatuře ojedinělý, a proto cenný, nicméně domníváme se, že se odehrál v mysli, která byla přece jen determinována obvyklým způsobem v intencích všudepřítomného patricentrismu, což vyplývá zejména ze závěru. Pokusím se upřesnit, mysl muže se transformovala do mysli ženy, avšak do takové mysli ženy, jakou si dokázala představit zase jen mysl muže. Ze závěru pak jasně vyplývá, že transformovaná mysl akceptovala patricentrické představy o unifikovaném postoji k sexualitě, který je stejný jak pro ženy, tak pro muže. Dnešní muži totiž už nejsou schopni vnímat jemné rozdíly mezi ženou skutečnou a ženou nafukovací se třemi otvory, jak ji nabízejí sex shopy. Skutečná žena pak není přitahována mužským pohlavím, ani se v své přirozené duchovní poloze necítí podrobena či oddána muži. Žena je svébytnou Bohyní, která je si vědoma významné schopnosti udržovat kontinuitu života. Základní potřebou ženy je vstřebávat obdiv a pozornost muže. Pozornost ženy není poutána pohlavím muže, ale naopak pohlaví muže je mocně poutáno už pouhou přítomností ženy. Jen zdánlivě se k sobě ženy a muži přibližují ze stejných pohnutek a vlivem rovnoměrně rozložených přitažlivých sil, poučení lidé však vědí, že přitažlivost mezi ženami a muži je totéž co přitažlivost mezi magnetickou podkovou a hřebíkem. Rozkoš na špičce jehly (47) Kritika archeologických nepravd, které se učí děti ve školách. Souvisí historický vývoj s vývojem sexuálních postojů a názorů? Dva základní typy lidské sexuality. Jak velký je rozdíl mezi uměním a pornografií? PROVRTÁVÁNÍ KAMENŮ Už jsme se zmínili o nejstarších známých společnostech, historicky vřazených do období tzv. mladší doby kamenné, tedy neolitu. Mladší doba kamenná trvala od r do r př. n. l., údaje se občas rozcházejí, a mění se též podle území. Ve slovníku se lze dočíst: Člověk sice ještě neužíval kovů, ale dovedl již kamenné nástroje hladit a provrtávat, takže nástroje byly už technicky dokonalejší. Lidé žili ve stálejších osadách, zabývali se hodně zemědělstvím a chovem dobytka. Znovu se dostáváme k již zmiňovanému počátku kalijugy, což je dle staré hinduistické tradice nepříznivá epocha pro lidstvo, označovaná jako temný věk. Období kalijugy započalo r př. n. l. a bude trvat celkem 432 tis. let. První část temného věku v trvání jedné dvacetiny celého období bude relativně mírná, s delšími mezidobími míru. Poměry se však budou postupně zhoršovat, až dojde k úplnému zhroucení civilizovaného způsobu života a naprosté ztrátě duchovních a mravních hodnot. Z té zkázy se pak zrodí nový zlatý věk, nová duchovní civilizace. Napsali jsme, že prastaré civilizace považujeme za tantrické, neboť právě tyto společnosti představují naše skutečné kořeny. Patří k nim především Tchatal Hüyük v Turecké Anatólii (r př. n. l.) a předindická města Lothal, Mohendžo-daro a Harappa (historie nejasná, asi r př. n. l.). K naší velké lítosti historie zmíněných měst

11 11 zdaleka není podrobně poznána a zdokumentována. Částečně proto, poněvadž matricentrická společenství tehdejší doby v jistém smyslu představují konkurenci a hrozbu pro dnešní patricentrické společnosti. Na rozdíl od výše uvedené citace ze slovníku, jiná literatura uvádí, že zmíněné společnosti, byť v mladší době kamenné, žili vysoce strukturovaným způsobem života, bez výrazných společenských autorit, v naprosté sociální harmonii a dokonalém zdraví. Na rozdíl od slovníkových informací kovy nejen znali, ale běžně používali, znali též drobné ruční nástroje, vozy, uměli obchodovat, byli zdatnými architekty účelných a ekologických staveb, používali kanalizace, jejich domy měly koupelny atd. Takže nejenom hladili a provrtávali kamenné nástroje, historické údaje o mladší době kamenné jsou zřetelně poznamenány pýchou patriarchálních společností, počínaje Mezopotámií, pokračuje Římem a konče dnešní civilizovanou Evropou r Údaje jsou zkresleny tak, abychom se my, moderní lidé, vedle svých primitivních předků, jejichž technická revoluce spočívala údajně v provrtávání kamenů, mohli cítit božsky dokonalými, a nemuseli se tak stydět za svoji sociální ubohost. Povšimněme si jedné typické okolnosti, resp. určitých rysů, jež dva společenské systémy (matricentrický a patricentrický) od sebe odlišují, a které se těsně dotýkají tématu sexuality, jímž se právě teď a právě zde zabýváme. Budeme zkoumat oblast tak jemnou a nesnadno uchopitelnou, jakou je výtvarné umění, a připomeneme si jistý fakt, s nímž jste se již mnohokrát setkali, aniž jste si uvědomili jeho skutečný význam. CHYBĚJÍCÍ SEX-APPEAL Každý přiměřeně vzdělaný člověk na Západě již někdy viděl přinejmenším Věstonickou venuši, sošku z pálené hlíny představující ženu, pocházející z Dolních Věstonic na Moravě. Původ sošky znalci datují asi do r. 23 tis. př. n. l. Ale existují také další sošky bohyň, jimž se po antickém vzoru začalo říkat Venuše. Venuše byla ve starobylé Itálii bohyní jara a krásy, jiné prameny uvádějí bohyni milostného citu. Z Venuše později vznikla Afrodita, bohyně smyslné lásky. Nelze přehlédnout, že transformace Venuše v Afroditu dokládá posun společnosti k patricentrické deformaci, resp. změnu od interakční sexuality k sexualitě konzumační, jinými slovy od altruismu k egoismu. Jmenujme některé další sošky. Druhou z nejznámějších je Willendorfská venuše nalezená v Dolním Rakousku. Ano, to je ta, jež má hlavičku jako ruční granát, bez vlasů, bez tváře. Vznik je rovněž odhadován asi v r. 23 tis. př. n. l. Další je Venuše z Lespugne, vznik asi v r. 20 tis. př. n. l. Nejstarší je údajně Venuše z Lausselu, vznik asi v r. 25 tis. př. n. l. Existuje více než 100 malých Venuší vytvořených z kostí, slonoviny, kamenů nebo pálené hlíny, vysokých od 5 do 25 cm a nalezených na různých místech Evropy od jižní Francie po Sibiř. Literatura shodně uvádí, že vše individuální je u starobylých Venuší potlačeno, především obličej, zatímco pohlavní znaky jsou extrémně zdůrazněny. Dávným umělcům je tak podsouván hrubě sexuální zájem o ženu jako objekt bez tváře, a naopak jejich zájem o individualitu ženy a konkrétní ženskou bytost je jim odnímán. Zájem o konkrétní osobnost ženy byl prý v tehdejší době neznámou věcí, s níž se muži nezdržovali. Možná díky zmíněné pochybené interpretaci, dobře zapadající do patricentrické sexuální filosofie, jsou sošky Venuší tak známé po celém světě. Kdyby byl znám pravý stav věcí, nejspíš by o Venuších vědělo jen pár odborníků archeologů, podobně jako je tomu u jiných objevů, např. u objevu již zmíněného tantrického města Tchatal Hüyüku (někdy psáno Catal Hüyük), které bylo objeveno v r Angličanem Jemesem Mellaartem. O tomto úžasném městě toho většina lidí moc neví, žádné knihy, žádné filmy, žádné televizní pořady. A přece právě tam, dříve než vůbec začala mladší doba kamenná, už v r př. n. l., žila ohromující civilizace, o níž promlouvají konkrétní archeologické vykopávky, nikoliv mytologie. Město čítalo 10 tis. obyvatel. Nalezeno bylo téměř neporušené, jako by je obyvatelé opustili právě včera. Poprvé měl soudobý člověk možnost vidět jak žili jeho dávní předkové v době kamenné, a byla to paradoxní podívaná. Domy vystavěné z nepálených cihel, s plochými střechami, bez dveří a oken, do nichž se vstupovalo otvory ve střechách. Na stěnách domů fresky a reliéfy, např. reliéf obrovských ženských ňader v nadživotní velikosti, v místnostech sochy, zbraně používané jen k lovu zvěře, nástroje, oděvy, ozdoby, postele, pece, kostry předků, údajně pouze žen. Podle koster předků, jež si obyvatelé Tchatal Hüyüku ukládali pod postele, lze spolehlivě poznat, že v městě společně žilo několik rasových typů lidí. Jejich strava se skládala především z obilí, pěstovali ječmen, pšenici a oves. Uměli obilí roztloukat v kamenných hmoždířích, pekli chleba, zpracovávali vlnu, tkali látky, koberce, rohože. Ženy prý nosily vlněné šaty s třásněmi. Zmínka ve slovníku, že lidé v mladší době kamenné uměli nanejvýš vrtat díry do kamenů, to je bolestný podvod, který lidé spáchali sami na sobě. Mnoho lidí si možná položilo následující otázky: Proč jsou starodávné Venuše takové divné? Proč jsou sochy bohyň z Tchatal Hüyüku takové divné? Co je na nich vlastně divného? Vždyť např. socha bohyně, z jejíhož pohlaví právě vystupuje rozené dítě, příp. bohyně rodící býka, obě mohou dnešním mužům připadat jako kompletně oblečený hokejový brankář včetně ochranné masky na obličeji. Vysvětlení není daleko. Bohyně nemají tvář, protože jsou neznámé, jsou to pramatky, první ženy, původkyně všeho lidstva. A protože je nikdo neviděl, nikdo nevěděl, jak vypadaly, proto nemají tvář. Umělci tehdejší doby neopěvovaly svým uměleckým socháním či malováním ženy jako takové, v tehdejší době to neměli zapotřebí, neboť dokázali uctívat ženy in natura, ve skutečnosti. Muži uctívali ženy jako skutečné božské bytosti, ve společenství panovaly klid, mír a všeobecná láska. Dnes tolik frekventovaný pojem tolerance pravděpodobně vůbec neexistoval, stejně tak agresivita, strach, násilí a další slova typická pro vývoj lidstva v posledních 20, resp. 50 stoletích. Představa o biblickém ráji snadno může nabýt nové podoby. V matricentrických společnostech neexistovalo nic, co by připomínalo dnešní patricentrické puritánství. Skrývání, či dokonce dehonestování (urážení, pomlouvání, zneuctívání) pohlaví a pohlavní polarity, která nás přitahuje, podněcuje a těší, dává nám sílu a radost, to je novodobý vynález patricentrismu. Prastaré bohyně neměly sex-appeal. A právě to, čemu dnes říkáme sex-appeal, je charakteristickým rysem deformovaného vztahu k druhému pohlaví, tedy výsledkem dlouhodobého budování patricentrické, mužské společnosti s odmítavými postoji k ženám. Sex-appeal je v uměleckém díle výsledkem odmítnutého uctívání ženy v realitě, přirozený obdiv a zbožnění ženy jsou uskutečněny v uměleckém díle, vysochány do kamene, zaznamenány do obrazu. V sociálním smyslu se jedná o patologický syndrom, který najdeme u zrodu veškerého erotického umění, včetně pornografie. Do stejného pytle patří Evropany tolik opěvované erotické skulptury a reliéfy v Khadžuráhu v indické Madhjapradéši, patří sem Ovidiovo Umění milovat i Vátsjájanova Kámasútra, stejně tak Kaljánamallova Anangaranga aneb Herna boha lásky a mnohé další patricentrické umělecké počiny. Samozřejmě jsou jisté rozdíly ve formě a obsahu, nicméně podstata zůstává stejná. Na doplnění poznamenávám, že některé sochy či obrazy Ježíše, Panny Marie, andělů a dalších bytostí, jimiž se zabývá paulinistická teologie, vykazují značný sex-appeal, přestože vznikly v dobách pramálo erotických, např. v období gotiky. Rozkoš na špičce jehly (48) V pohlavním životě hrají úlohu zvláštní důležitosti vnitřní tělesné orgány, jakkoliv býváme pyšní spíše na orgány vnější, které netřeba jmenovat. Podívejme se pohledem Východu na svoji slezinu a slinivku. HUBENÍ OTESÁNCI Tradiční čínská medicína pojednává vnější stav organismu jako důsledek vnitřního stavu a vzájemné interakce vnitřních orgánů. V současné západní společnosti se často setkáváme s oslabením orgánu sleziny-slinivky. Vlastně se jedná o dva orgány, avšak čínská medicína, s ohledem na hlubší souvislosti, chápe slezinu a slinivku jako jediný orgán. Samozřejmě, že to vzbuzuje posměch, nevoli a pochybnosti západních lékařů. Nicméně, kdo se přiměje k poznání byť jen základů tradiční čínské medicíny, ten s posměchem a nevolí brzy skončí, a jeho pochybnosti jej přitáhnou k dalšímu poznání. Slezina-slinivka jako jedna z pětice základních tělesných orgánů má celou řadu důležitých úkolů. Hlavním úkolem je umožnit trávení, připravit pozřenou potravu do té podoby, aby byla stravitelná. Pro naši představu slezina-slinivka činí s pozřenou potravou cosi obdobného, jako když potravu vaříme v hrnci. Proto také syrová strava je pro celou řadu onemocnění kontraindikována. A naopak, jestliže potravu dobře uvaříme a jíme-li teplá jídla, ulehčíme slezině-slinivce práci, a tato pak může lépe regenerovat. Zvykli jsme si už, že mnoho důležitých informací, které mohou ulehčit lidem životy a vylepšit jejich zdravotní situace, naráží na tvrdý odpor oficiálních názorů, za jejichž autorstvím nestojí konkrétní osoby, ale nové náboženství, které

12 12 označujeme slovy věda, vědecký názor, výsledky výzkumu amerických vědců atd. Také v tomto případě podáváme informace značně konfliktní, neboť výzkumy amerických vědců, českými vědci potvrzené a odsouhlasené, prokázaly nezastupitelnou důležitost syrového ovoce a zeleniny pro lidské zdraví. Ale už ani slovo o tom, že syrové ovoce a zelenina poskytují kýžené ochlazení a očištění organismu předávkovanému uzeninami, grilovanými masy, chlebem, kořením, cukrem, alkoholem a dalšími konvenčními poživatinami vnášejícími do organismu patologickou horkost. Pro takto připravený organismus je samozřejmě syrové ovoce a zelenina jistým energetickým vysvobozením, nicméně jejich negativní účinky na slezinu-slinivku tím nejsou o nic menší. Hrozivý nárůst diabetiček a diabetiků je toho matematickým důkazem. Ale slabá slezina-slinivka nezpůsobuje pouze cukrovku. Všichni známe hubené lidi, kteří o sobě prohlašují, že se cpou jako Otesánci, a nikdy se nespravují. Většina z nich chápe svůj stav jako přednost. Říkají, že mají vysoký metabolismus. Nicméně pravda je taková, že jejich trávení je chabé a neefektivní, protože slezina-slinivka nepracuje, jak by měla. Ze zmíněného pohledu je všechen vědecký humbuk kolem kalorické či joulové hodnoty potravy scestný, nesmyslný a zavádějící. Pokud bychom chtěli uplatňovat joulovou metodu ve výživě, museli bychom nejprve zkoumat individuální joulovou hodnotu lidského lejna. Záleží totiž na schopnosti trávení, zda potrava bude využita, či nikoliv. Číňané velmi případně hovoří o síle trávicího ohně, který záleží především na stavu sleziny-slinivky. Výše uvedení hubení lidé, kteří se cpou, ale nespravují, jsou také věčně hladoví. Přes množství potravy, jímž se nacpou, jsou lehce podvyživení. V lidovém jazyce pro ně existuje výstižné označení "výserné typy". Po aplikaci fytoterapeutik k posílení sleziny-slinivky, a po zharmonizování interakce sleziny-slinivky a jater, hubení lidé mírně přibírají na váze, přestože spotřebují méně potravy. Se smyslem pro básnický obraz můžeme taktéž říci, že role sleziny-slinivky v lidském těle tak trochu koresponduje s rolí ženy v západních industriálních společnostech, přičemž časté napadání a utlačování, jichž se slezině-slinivce dostává ze strany jater, dobře ilustruje vztahy mužů k ženám v zmíněných společnostech obvyklé. beznadějné. AIDS, syndrom chronické únavy, lidožroutské baktérie atd. Snad bychom dokonce mohli hovořit o amerických nemocích, podobně jako byla syfilida kdysi označována za nemoc francouzskou. Pro tradiční čínskou medicínu však nové nemoci nejsou vážnými překážkami, jež by způsobovaly bezradnost čínských lékařů. Systém zůstává po tisíce let stejný, i když nemoci se různí. Čínští lékaři léčí dnes nemoci, které jejich kolegové před tisíciletími vůbec neznali. Nemoc vždy přichází jako ukazatel porušení přirozeného řádu věcí, a s nápravou řádu zase odchází. Bohužel Západ na vznik nemocí hledí tradičním paulinistickým pohledem, který říká, že nemoci jsou rány boží, které přicházejí bez ohlášení. Také menstruační nepravidelnosti, výtoky, infekce v pochvě, některé změny na děložním čípku, u mužů záněty močové trubice, krvácení po ejakulaci, některé prostatické potíže atd., také tyto potíže mají jednu společnou příčinu spočívající v oslabené slezině-slinivce. A vše má rovněž jedno společné řešení, spočívající v posílení zmíněného tělesného orgánu. Problémy způsobené oslabením čili vyčerpáním sleziny-slinivky jsou tedy jednak zjevné, např. již zmíněná krvácení všeho druhu, křečové žíly, hemoroidy, bércové vředy, a jednak skryté, např. nedostatek čchi způsobující frigiditu či impotenci, a s tím související balík psychických, potažmo partnerských, ale také rodičovských problémů. Nedostatek čchi oslabuje zároveň další orgány v lidském těle, např. ledviny jsou nuceny vyčerpávat svoji zásobu čchi na mnoho let dopředu, takže výsledkem je nakonec předčasný odchod nikoliv do důchodu, ale rovnou do země. Pět hlavních orgánů je v staročínské taoistické filosofii přiřazeno k tzv. pěti prvkům, z nichž je stvořen svět a jejichž vzájemnou proměnou je svět udržován v pohybu a při životě. Slezině-slinivce je přiřazen prvek země. Země se rodí z ohně, ze země se rodí kov, země ovládá vodu, ale sama je ovládána dřevem. Podobné vzájemné vztahy panují mezi všemi pěti tělesnými orgány. Přiřazení k prvkům vypadá následovně: srdce (oheň), slezina-slinivka (země), plíce (kov), ledviny (voda), játra (dřevo). Slušnost, soucit a láska přikazují, abychom uvedli též některé nejznámější postupy, jimiž lze slezinuslinivku šetřit a vyživovat, ačkoliv takové informace patří spíše do kompetence lékařů, odborníků na tradiční čínskou medicínu. Tito jsou v ČR vzděláváni v odborných seminářích, které pro lékaře a laiky pořádá Československá sinobiologická společnost se sídlem v Praze, a to za účasti odborníků z Francie, Kanady, Číny aj. Příště budeme dostupnými prostředky vyživovat slezinu-slinivku. GENERÁL KRVE Ale slezina-slinivka uplatňuje svůj vliv také v intimním životě lidí. Především je třeba vědět, že tento orgán má kardinální důležitost pro stav tepen a cév. Číňané říkají, že slezina-slinivka ovládá krev, a je tedy zodpovědná za nejrůznější cévní potíže, křečové žíly, různé krevní stagnace, snadno vznikající modřiny, krvácení dásní, ale také potíže s mužskou impotencí a ženskou frigiditou, což je vlastně jeden a týž problém. Impotence a frigidita souvisejí s ochablostí a potížemi cév, s nedostatkem čchi, který je dále příčinou stagnací a ochablého pohybu krve. A samozřejmě souvisejí též s vyčerpaností ledvin, o čemž jsme se již dříve zmínili. Yang ledvin je pro radostný a trvalý intimní život podmínkou č. 1. A právě yang ledvin je zvýšenou měrou chráněn při praxi pohlavního života, kterou označujeme jako sexualitu interakční či komunikační, polopaticky jako sexualitu anorgasmickou či nestříkací. A naopak při konzumační sexualitě je yang ledvin vyčerpáván, a to za současného chřadnutí organismu a ubývání tělesných sil, což jsou v podstatě příznaky umělého, resp. násilného stárnutí. Jako důkaz nechť zvídavému čtenáři poslouží dramatické změny vizáže známých osobností, herců, zpěváků, o nichž bylo obecně známo, že byli sexuálními atlety a přeborníky. Mnozí samozřejmě již nežijí, ač by žít mohli, a ti žijící se z krásných mužů plných energetického třpytu změnili v zsinalé trosky s kruhy pod očima a bolestmi v zádech. Slezina-slinivka je zdrojem tvorby čchi a krve. Samotná čchi je pak tzv. generálem krve, neboť řídí pohyb krve, uvádí krev do pohybu a usměrňuje ji. Zdravá slezina-slinivka produkuje silnou čchi a zdravou krev. Je-li slezinaslinivka oslabená, slábne čchi, ale také krev. Čchi už nemá sílu řídit krev, v důsledku čehož se krev dostává mimo své dráhy, objevují se krvácení z nosu, krev ve stolici a moči, silná menstruace, vznikají krevní podlitiny apod. Pro filosofické fajnšmekry budiž napsáno, že slezina-slinivka řídí zvedání čistého, zatímco klesání kalného obstarává žaludek. A mohli bychom pokračovat, tradiční čínská medicína totiž pojímá jednotlivé orgány jako skutečné osobnosti s mnohými specifickými vlastnostmi. Mezi nimi navíc panují vzájemné vztahy přízně a protivenství, které musejí být udržovány v harmonii a rovnováze, jinak se začnou objevovat tělesné či psychické problémy. Problémy mohou být dokonce zcela nové a dříve nebadatelné. Víme, že moderní věk přináší co chvíli nové nemoci, které v podobě televizních či novinových zpráv vstupují do našeho vědomí jako nevyléčitelné, strašné, Rozkoš na špičce jehly (49) Ubližujeme sami sobě, jestliže jíme a pijeme co se nabízí? Jak se staráme o slezinu-slinivku, abychom se nestali diabetiky a impotenty. Čínská rostlina, která předčí vše, co jsme dosud věděli o rostlinách. NEUBLIŽOVÁNÍ Prvním krokem v péči o vnitřní orgány, rozhodující hybatele ovlivňující délku a kvalitu života, je neubližování. Tak jako první podmínkou úspěšného vyléčení nemocí je nezhoršování stavu nemocných, tak první podmínkou péče o vnitřní orgány je neubližování zmíněným orgánům. Vyžaduje to poučenou mysl a ohleduplnost k sobě, ale též ohleduplnost k druhým lidem, což by mělo být minimem každodenní zdravotní prevence. Možná někoho zarazí, když napíšeme, že lidé by neměli svým orgánům ubližovat. Vždyť to je snad samozřejmé. Cožpak někdo ubližuje svým vnitřním orgánům, a tím vlastně sám sobě? Kdopak by ubližoval sám sobě, vždyť nikdo nemá rád bolest a všichni se vyhýbají utrpením? Bohužel je to tak, lidé ubližují sami sobě dost často, a dokonce rádi. Nezřídka jim destrukční kroky k vlastním osobám zvedají sebevědomí a poskytují slast identifikace se společností. Mezi konkrétním krokem, a jeho důsledkem existuje totiž relativně dlouhá prodleva. Nikdo se schválně neuhodí kladívkem do prstu, byť by to doporučovaly bilboardy nebo televizní reklamy. Neuhodí se, protože výsledkem by byla okamžitá bolest. Naproti tomu vlády většiny zemí neznají cestu, jak ochránit lidstvo před cigaretami, kávou, cukrem, zmrzlinou, coca colou, alkoholem, drogami atd. Ale proč, vždyť jmenované produkty jsou pro lidské organismy

13 13 zničující? Odpověď je blízko, protože důsledek je od příčiny relativně vzdálen, takže souvislost je nezřejmá, a tudíž zpochybnitelná. Léčit společnost z kouření, alkoholismu, užívání drog atd. je nesnadné, poněvadž není založeno na poskytování přímé zkušenosti, ale pouze na zprostředkovaném strašení různými bubáky. Kuřáci by měli zblízka vidět, jak vypadají plíce člověka zemřelého na rakovinu plic a jiných orgánů. Měli by být seznámeni s utrpením, které člověk onemocnělý rakovinou prožívá. Všechny děti by měly být seznámeny s pohnutým životem diabetiků, s problémy diabetického bezvědomí atd., a to dříve než dostanou své první bonbóny. Podobně s drogami. Nesaháme do ohně, protože bychom se spálili. A že bychom měli léčit společnost, a nikoliv jednotlivého kuřáka, alkoholika, narkomana či zločince? Samozřejmě, stejně jako musíme léčit celého člověka, a nikoliv pouze nemocný žaludek nebo žlučník. Zatímco v medicíně se holistické (celostní) myšlení zvolna prosazuje v sociologii, resp. v sociopatologii je dosud nestravitelným soustem, které osamělí individualisté odmítají rozkousat. Zdravá společnost musí být založena především na pravdivých informacích. Soudobé západní společnosti jsou ale založeny na informacích hystericky modifikovaných, tzn. subjektivně účelových či usilujících o pozornost za každou cenu. Většina reklam a různých informací určených veřejnosti jsou lži zaměřené na manipulaci ať již obchodní, nebo politickou. Věří snad někdo, že mýdlo, zubní pasta nebo prášek na praní mohou poskytovat nekonečnou svěžest? Věří někdo, že V. Havel přinášel pravdu a lásku? Věří někdo, že V. Klaus budoval právní stát? Věří někdo, že M. Zeman tvořil sociální politiku? Samé reklamní slogany, samé patricentrické obchodní triky, jež jsou ve své podstatě totožné s obrazem muže, který hučí do ženy, aby mu žena dovolila masturbovat ve vagíně. Pouze s tím rozdílem, že v roli ženy je v uvedených případech národ, resp. lidské společenství. VYŽIVOVÁNÍ SLEZINY Neubližování vnitřním orgánům, jmenovitě slezině-slinivce a žaludku, jež společně vytvářejí komplex orgánů, k němuž je v taoistické filosofii přiřazován element dřevo, shrneme do následujících informací. Poučují nás o důsledcích běžných stravovacích zvyklostí. Pamatujme, že zmíněné důsledky patří k těm, jež přicházejí po prodlevě, a proto záleží na nás, zda budeme ochotni jim věřit, zda je sami ověříme či jak se k nim vlastně postavíme. Přečtěte si, co praví tradiční čínská medicína o upřednostňování studených pokrmů: Častá konzumace studené a syrové potravy, poškozuje yangovou čchi sleziny-slinivky a žaludku, a vyvolává tak v uvedených orgánech stav prázdnoty a chladu. Důsledkem je oslabení trávicích funkcí a akumulace vlhkosti. Běžnými příznaky jsou bolesti břicha, nadýmání, škroukání v břiše, průjmy. Pro dnešní dobu bezpochyby významná informace, neboť jídla vyjímáme studená z chladniček, a nemáme čas ani chuť si je ohřívat. Navíc paradoxně existují potraviny určené k jídlu v ledovém stavu, zmrzliny, nanuky, nanukové dorty aj. Nemluvě o nesmyslných konvencích, které určují pití chlazených nápojů, příp. nápojů s ledem. Ale ani opačné extrémy nejsou žádoucí, jak by se mohlo zdát lineárně uvažujícímu Zápaďanovi. Když škodí studené, horké dělá dobře, mohlo by se zdát, ale není tomu tak. Požívání horkých příp. pálivých jídel (pepř, paprika, zázvor) poškozuje naopak zase yin sleziny-slinivky a žaludku, a je příčinou akumulace horkosti v žaludku, a taktéž vysušování tělních tekutin. K běžným příznakům zmíněného stavu patří žízeň, sucho v ústech, zácpa, hubnutí, bolesti zubů. A existují další stravovací zvyklosti, jež nám mohou ublížit, aniž bychom si toho byli vědomi. Taktéž přílišná konzumace sytých, přeslazených, mastných, pečených a smažených pokrmů negativně postihuje funkce sleziny-slinivky a žaludku. Vede k akumulaci vlhka a tvorbě hlenů, z nichž se následně transformuje horkost. Následkem je vznik velkých vyrážek, v těžších případech až mrtvice, a to v důsledku zablokování drah čchi a cév. Trávicí systém má rád pravidelnost, ustálený a rovnoměrný rytmus přijímání potravy. Nevyvážený příjem potravy působí na celé trávicí ústrojí neblaze, a může dokonce vytvářet zhoršení či komplikace v případech již probíhajících onemocnění. Především tím, že oslabuje slezinu-slinivku a žaludek, a dále vyvolává značné rozladění mezi vyživující a ochrannou čchi, tzn. další výrazné oslabení organismu. Přejídání pak nebezpečně přetěžuje slezinu-slinivku a žaludek, a navíc brání dokonalému strávení potravy. Vede k akumulaci, tzn. hromadění a srážení nedostatečně natrávené potravy, a následným chorobným stavům, jako jsou např. nadýmání, bolesti žaludku, pálení žáhy, zvracení, průjmy. A aby výčet jevů, jimž se musíme vyhnout, chceme-li prospět slezině-slinivce a žaludku, byl úplný, musíme zmínit též hladovění. Časté hladovění znamená, že je oslabován zdroj tvorby čchi a krve. Následuje zhoršování funkcí orgánů, celkové oslabení a snížená odolnost vůči nemocím. Není-li potrava přijímána půl dne, čchi začíná oslabovat. Není-li potrava přijímána jeden den, čchi už začíná ubývat. A rovněž tak časté konzumačně pojaté pohlavní styky, tzn. styky přerušované orgasmy a ejakulacemi, jsou pro slezinu-slinivku zničující. Není náhodou, že mezi diabetiky nalézáme vysoké procento osob, které jsou na orgasmické sexualitě závislé. Tyto osoby provozují svoji zálibu až do té míry, že si začínají uvědomovat její oslabující důsledky. Někteří muži po čtyřicítce dobře vnímají, jak se jim po ejakulacích vkrádají do tělesných skříněk zima a chlad, a že je přemáhá blažená apatie a vysvobozující spánek. Není to nic jiného než zřetelné urychlení cesty od příčiny k důsledku, za nímž lze objevit hlubší realitu příčinnosti všech jevů. Slezinu-slinivku dobře vyživují rozličné byliny z různých částí světa. Dobře známá je např. skořice, která je ovšem velmi horká, takže se hodí pouze pro stavy výrazného chladu. Jinak způsobuje vzestup horka, vyšlehávání ohně jater, záněty spojivek, migrény apod. Oslabené slezině-slinivce prospívá z českých bylin třezalka, která ale ovlivňuje spíše játra, a to tím způsobem, že je tlumí, a tak vlastně prospívá slezině-slinivce. Ochlazující vliv na játra, který se blahodárně projeví v revitalizaci sleziny-slinivky, má taktéž máta peprná. Znamenitý posilující vliv na slezinu-slinivku má sušená kůra mandarinek, která se v Číně nazývá chenpi a občas se k nám také dováží. Větší dovoz a propagace by znamenala podstatné snížení výskytu diabetu v ČR. Také odvar ze sušené bílé vatičky, jež se nalézá pod kůrou grapefruitu, mezi kůrou a vlastním plodem, je v posilování jmenovaného orgánu významný. Ovšem královnou v péči o slezinu-slinivku, ale také plíce a ledviny, orgány, které by většina civilizovaných lidí potřebovala sanovat (spravit), je rostlina jménem jam čínský. Latinsky Dioscorrea batatas, čínsky shuyu (šu-jü), ale existují různá čínská synonyma. Když v televizním filmu Sarvamangalam o svatých mužích současné Indie bylo řečeno, že muži žili několik let v osamění ve skalním obydlí v horách a živili se pouze brambory, pak to byla informace zavádějící. Nebyly to brambory, ale jamy. Člověka, který by se tak dlouho živil pouze brambory, bychom nejspíš vidět nemohli. Proč? Odpověď ponechávám na zkušenostech jedlíků brambor, vždyť brambory jsou dnes každému dostupné. Jam čínský lze pěstovat v teplejších polohách také v našich podmínkách, dokonce zde přezimuje. Jeho hlízy jsou sladké a obsahují řadu cenných látek, pročež se z nich v řadě zemí vyrábějí léčiva. Přehled účinků: Léčí předčasný výron semene, odstraňuje akutní i chronickou únavu, neurastenii, poševní výtok, sníženou imunitu, slabost v končetinách, chlad, abscesy, karbunkly a jiné kožní potíže či infekce. Podporuje chuť k jídlu, má protiprůjmový účinek, zvlhčuje kůži a vlasy, posiluje funkci ledvin, funkci endokrinního a imunitního systému aj. Povaha je vyrovnaná, a proto jej lze užívat dlouhodobě jakožto pokrm. Kontraindikací může být vysoký krevní tlak, zácpa z horka, obecně stavy plnosti. Nekombinovat se zimní cibulí sečkou nebo vepřovým masem. Jam je v Číně intenzívně zkoumán, neboť se ukazuje být perspektivním tonifikačním a regeneračním prostředkem při poruchách imunitního systému. Na spektru účinků jamu se opakovaně můžeme přesvědčit, jak úzce souvisejí sexuální vitalita a vnitřní tělesné zdraví člověka. Rozkoš na špičce jehly (50) Proč makrobiotika uzdravuje na pár let, ale nikoliv napořád? Zmatek kolem yin a yang. Kdo má pravdu? Tradiční čínská medicína, anebo novodobá makrobiotika, která čínskou tradici špatně opsala? GULÁŠ ZVANÝ MAKROBIOTIKA V časopisech Vital, Regena, Regenerace aj. bývají publikovány články propagátorky makrobiotiky, jejíž jméno, Ing. Jarmila Průchová, není českým čtenářům ani televizním divákům neznámé. Tato žena je, díky své

14 14 publikační činnosti, pokládána za odbornici ve zdravé výživě, energetické medicíně a makrobiotice. Pravidelně též pořádá kurzy orientální diagnostiky a makrobiotiky. Mnoho lidí ji zná jako autorku knih o makrobiotice. Jejím velkým vzorem a učitelem je Michio Kushi, Japonec žijící v Americe, který převzal učení profesora orientální medicíny Nyoiti Sakurazawy, rovněž Japonce, na Západě známého pod jménem George Ohsawa. Problém je v tom, že Ohsawa vycházel sice z tradičního taoistického systému rovnováhy principů yin a yang, ale buď svévolně, nepochopením nebo nedopatřením NĚKTERÉ energetické polarity, resp. klasifikace ze skupiny yin překlasifikoval a zařadil jako yang, a jiné polarity, resp. klasifikace ze skupiny yang označil jako yin. Nebo to udělal až někdo po něm, nemohu přesně říci, neboť jsem neměla možnost číst Ohsawovy knihy v originále. Četla jsem ale u nás vydané knihy od jeho následovníků, tj. od Kushiho, Průchové aj. Bez přemýšlení a hlubšího zkoumání, se všude opakují stejné chyby. Osobně se domnívám, že tyto chyby vznikly v důsledku snahy o masové rozšíření a komerční využití makrobiotiky na Západě, především ve Francii a Americe, kde Kushi od padesátých let působí. S rozšířením systému nazvaného vzletně makrobiotika (velký život) to moc těžké neměl. Lidé, hledající ucelený stravovací systém, který by vedl k upevnění jejich zdraví a eventuální samoléčbě, neměli žádnou jinou tak zdánlivě komplexně propracovanou nabídku. Navíc tím, že je makrobiotika založena především na vařeném obilí všeho druhu, luštěninách, mořských řasách, sóji a sezónní zelenině, s odmítáním výrobků z kravského mléka, cukru a chemicky konzervovaných potravin, je zpočátku skutečně pro mnoho typů lidí lékem. Je to dáno preferováním obilí, které v dřívějších dobách bylo běžnou každodenní potravou, zatímco dnes se smrsklo na knedlíky, chleba a rohlíky, přičemž do dvou posledně jmenovaných je často v pekárnách přidáván cukr a další nežádoucí přísady. Mořské řasy zase doplňují minerální látky, o které přicházíme pojídáním cukru ve stovkách nejrůznějších jídlech. Těch principů je samozřejmě v makrobiotice mnohem více, a většina by byla prospěšných, KDYBY ostatní nebyly založeny na nepochopení pojmů yin a yang! Po pravdě musím říci, že jsme oba s manželem před mnoha lety měli svá makrobiotická období, a je také pravda, že jsme si zdraví vylepšili, neboť makrobiotika je založena především na konzumaci v běžné stravě tolik chybějících obilovin. Ale je také pravda, že po určitém čase, po několika letech, jsme začali mít znovu zdravotní potíže, a to opačného rázu než před makrobiotikou. Každý makrobiotik začne mít za několik let zdravotní potíže, záleží na konstituci jedince, na jeho předchozí stravě a na jeho poctivosti v makrobiotickém vaření. Může to být za 7 let, anebo už za 2 roky. Navíc makrobiotici dost často trpí pocity viny, když makrobiotický režim nedodrží a vybočí ze systému jiným jídlem. Je to dáno mj. poněkud generálským tónem knih Ing. Jarmily Průchové. Obecným problémem, který způsobuje makrobiotika, je chlad, což byl také náš problém. Snadno jsme prochladli, nedokázali jsme v chladnějším podzimu pracovat na zahradě, protože se do nás všemi cestami vkrádala zima, manžel míval až fialové rty, jako dítě koupající se dlouho v rybníce. Byli jsme neustále velmi hladoví a často, a brzy jsme se unavili. Tak jsme se poprvé obrátili na MUDr. Ludmilu Bendovou-Růžkovou, lékařku internistku, přední českou specialistku na tradiční čínskou medicínu. Je třeba přiznat, že to byla právě MUDr. L. Bendová-Růžková, kdo před lety začal československou veřejnost s makrobiotikou seznamovat, a Ing. J. Průchová patřila k jejím žákům. Avšak doktorka Bendová měla dostatek bystrosti a objektivity, aby omyly makrobiotiky prohlédla. Nebezpečnou chybou makrobiotiky je přeřazení NĚKTERÝCH energetických polarit, resp. klasifikací k opačným pólům. Tradiční čínská medicína (TČM) jasně definuje energetické polarity yin a yang. Pro lepší představu a pořádek v pojmech budiž napsáno, že TČM je systém prohlubovaný několik tisíciletí, neboť jeho začátky se datují přibližně do 3. tisíciletí před naším letopočtem. TČM definuje energetickou polaritu yin jako něco, co je spíše chladné, pomalé, temné, těžké, klesající, postupující směrem dolů. Yin jsou také kontrakce (zmenšování, stahování, smršťování) a centripetální (dostředivá) síla. Z chutí jsou yin kyselá, slaná a hořká, dále kořeny, ryby, mořské produkty, sůl aj. Naproti tomu energetická polarita yang je definována jako něco, co je spíše teplé, rychlé, světlé, lehké, stoupající, postupující směrem vzhůru. Yang jsou také dilatace (zvětšování, rozvolňování), centrifugální (odstředivá) síla a expanze (roztahování). Z chutí jsou yang sladká a pikantní (pálivá, štiplavá), dále listy zelenin, alkohol, bílý cukr, med aj. Všichni víme, že existuje noc, a že jejím opakem je den, že existují protilehlé energetické stavy chlad a teplo, umístění dole a nahoře, lokalizace uvnitř a vně, pasivita a aktivita, tmavé a světlé charakteristiky, ženské a mužské bytosti, samice a samci ve světě živočichů, příp. rostlin, nadbytek a nedostatek, chronické nebo akutní nemoci, země a nebe atd. Všechny poprvé jmenované polarity řadí TČM k yin, naproti tomu druhé polarity řadí k yang. Sami si jistě dovodíte, že introvert bude patřit k yin, neboť je spíše tichý, klidný, uzavřený, pasivně komuniaktivní a neprosazuje se. A naopak extrovert patří k polaritě yang, neboť je hlučný, pohyblivý, otevřený, aktivně komunikativní a prosazuje se. Yin a yang jsou od sebe neoddělitelné, jedno obsahuje druhé, a v druhé se mění. Noc v sobě zahrnuje den, zima v sobě zahrnuje léto, a léto zahrnuje zimu. Prostě když yin nebo yang dojdou svého maxima, proměňují se ve svůj opak. Když zima (yin) dosáhne svého maxima chladu (yin) a dlouhých nocí (yin), začne se měnit ve svůj opak. Pomalu se prodlužuje den (yang) a zvolna se otepluje (yang). Pak začne převládat spíše teplo a my se radujeme z jara (yang), i když yin stále existuje (noc, noční chlad, déšť). Když teplo dosahuje maxima, takový čas nazýváme létem (maximální yang). Ale yang se postupně vyčerpává, ubývá. Když léto (yang) dosáhne svého maxima horkosti (yang) a dlouhých dnů (yang), začne se měnit ve svůj opak. Yin se stává postupně silnější, až se vše změní zase v zimu, a my zalezeme ke kamnům, resp. radiátorům ústředního topení. A jak v kuchyni? Například petržel, která roste v chladu, temnu a vlhku, a je tvrdší nežli maso, je vzhledem k jehněčímu masu, které je měkké, ohřívá a dodává sílu k fyzické práci, jednoznačně yin. Ale vzhledem k ledu na rybníce je petržel yang. Když budeme posuzovat jednotlivé části petržele, pak listy jsou více yang než kořen, střed kořene je více yin, pevnější, zahuštěnější než vnější část kořene. Podobně při vaření. Potraviny pečené a smažené přijímají tepelnou úpravou více ohně (yang) než potraviny vařené ve vodě (yin). Takže vhodnou kuchařskou úpravou můžeme potravinám přidávat, čeho mají nedostatek, a ubírat, čeho mají nadbytek. Nebo můžeme potravinám jejich hodnoty ponechávat, a vhodně je doplňovat tak, abychom z hlediska energetických kvalit yin a yang dosáhli vyváženého jídla. Např. k pečenému či smaženému masu přidáváme dvojnásobné množství vařené zeleniny. Ale vždy existují yin a yang současně, neboť jsou neoddělitelné! Nic a nikdo není jen čistý yin nebo jen čistý yang. Všechny věci, jevy, živá a neživá příroda, vše je buď více yin, nebo více yang, a už vůbec to neznamená, že se vše časem nebude měnit ve svůj opak. ZMATENÍ POJMŮ Ale zpět k problému, v němž se jedná o lidské zdraví. Michio Kushi a Jarmila Průchová do zmíněného systému, který je základem staročínské taoistické filosofie, vnášejí zmatek. Pokusíme se o jednoduché a srozumitelné vysvětlení. Tak třeba v knize Přírodní léčení makrobiotikou, vydané Východoslovenským nakladatelstvím v Košicích v roce1992, popisuje Michio Kushi na straně 290 mnoho jevů, a tyto jevy klasifikaje podle yin a yang. Za yang mylně označuje kontrakci (stažení) a dostředivost, a zároveň tvrdí, že k zmíněnému patří introvert, ale z vlastností aktivita, pohyb a pozitivnost. Takového introverta bych opravdu rád poznal! A další kontradikce (protimluv) není daleko. Jestliže Kushi mylně tvrdí, že yang je kontrakce, dostředivost čili pohyb z periférie do středu, pak je nesmyslné, když k yangu, byť správně, přiřazuje Slunce a oheň. Vždyť jak Slunce, tak oheň jsou známé enormně silnými vyzařováními do prostoru čili energetickými expanzemi od středu ven? Slunce a oheň buďto nejsou yang, anebo yang neznamená dostředivost! Pravdou je samozřejmě to druhé. Jedním dechem pan Kushi chybně tvrdí, že yang je dostředivost a zahušťování, ale zároveň, že yang je aktivita, což je samozřejmě správně. Každému je ale dostatečně známo, že např. svěrací kazajka (dnes ve formě injekce) člověku na aktivitě nepřidá. Podobně jedním dechem prohlašuje, že yang je dostředivost, ale současně záření, a zejména dlouhé vlny. Ovšem září-li něco, ať už svíčka nebo maják na pobřeží, pak to září z jednoho bodu do prostoru, a nikoliv z prostoru do svého vlastního středu. A navíc kmitočtová aktivita dlouhých vln je mírná, a jsou tedy klidnější, yin. Kratší vlny jsou naproti tomu kmitočtově aktivnější, neklidnější, a proto rychlejší, yang. V knize Cukr a sůl aneb Dva bílé jedy, v 1. díle vydaném nakladatelstvím Votobia v roce 1997, své mylné informace ještě opepřil tím, že k yangu, tedy podle něj k dostředivosti, stahování a zahušťování, ale současně k teplu, světlu, suchosti a aktivitě přiřazuje chladné klimatické pásmo. Zatímco k yin, kterou podle něj reprezentuje rozpínání a expanze, leč zároveň i chlad a temnota, přiřazuje tropické klimatické pásmo! To je již opravdové rozloučení s rozumem. Asi zbytečně dodávám, že do tropů jezdíme proto, že je tam velké teplo a dlouhé dny, zatímco v chladnějších pásmech převažuje kupodivu skutečně chlad, zima, kratší dny. A lidé jsou v chladnějším klimatu zpravidla méně aktivní a uzavřenější než horkokrevné národy z teplých slunečních oblastí. Pro technické typy poznamenávám, že železo se roztahuje neboli rozpíná teplem, a nikoli chladem, jak by musel podle svých tabulek tvrdit Kushi. Myslím, že není třeba dalších příkladů. Zmatení základních principů v makrobiotické literatuře je nejenom tristní, ale též nebezpečné. Na vadných základech totiž nelze vystavět pevný a odolný dům, a tím méně lidské zdraví.

15 15 Navíc pojmy yin a yang jsou dnes oblíbené a snad i moderní, a to nejen ve filosofii, lékařství, dietetice či taoistické sexuologii, ale též ve fyzice, astronomii aj. (Nejsou snad nuly a jedničky dvojkové soustavy nekonečnými variacemi yin a yang?) Bohužel smysl zmíněných pojmů je nejčastěji vykládán podle deformovaných interpretací pocházejících z knih o makrobiotice, které jsou mylně považovány za normu. Nejdůležitějším úkolem pro skutečné znalce taoismu je proto uvedení obecně přijatých chybných klasifikací na pravou míru. A proto ještě stručný přehled energetických polarit, jak je všichni vnímáme v denních či nočních životech a jak jsou správně klasifikovány podle taoistické filosofie a podle TČM, pro niž je taoismus filosofickým východiskem. K polaritě yin jsou dle taoistické filosofie přiřazovány chlad, vše pomalé, temné, těžké, dostředivé, dále kontrakce, směr dolů, chuť kyselá, slaná, hořká, sůl, ryby, kořeny, mořské řasy. Dále pak země, hmota, lokalizace uvnitř, tělo, žena, samice, vše tmavé, prostor, nedostatek, prázdnota, chronické nemoci, ale též sudé číslice, černá, zelená a modrá barva. Dále lidé, kteří jsou chladnější, s vlhčí kůží, introvertní, klidní, zasnění, nesmělí, ustrašení, se slabým hlasem, pomalí, bledí, intuitivní, se sklony všude přicházet pozdě. K pojmu yang jsou naopak přiřazovány teplo, vše rychlé, světlé, lehké, odstředivost, expanze, směr vzhůru, chuť sladká a pikantní, maso zvířat, listy rostlin. Dále nebe, funkce věcí, lokalizace vně, mysl, muž, samec, vše světlé, čas, nadbytek, plnost, akutní onemocnění, ale též liché číslice, bílá, červená a žlutá barva. Taktéž lidé, kteří jsou teplejší, se sušší kůží, extroverti, aktivní, hyperaktivní, agresivní, zlostní a netrpěliví, se silným hlasem, rychlí, zarudlí, logičtí a dochvilní. A jak je tomu mezi ženou a mužem? Žena (yin) vytváří, zatímco muž (yang) přetváří. Žena prakticky z ničeho vytvoří 3 kg živého tvorečka, a předá mu ze svého těla energii k jeho samostatnému růstu. K tomu ale potřebuje mužovu lásku, přesněji řečeno pozornost, úctu a ochranu. Muž zase ženě usnadňuje život tím, že hlínu reformuje v hrnce, stromy přetváří v nábytek a drobné předměty, kov přeměňuje v nástroje a zbraně, dokáže se tváří v tvář postavit nepříteli či nepřízni přírody, a ochránit tak ženu a děti. K tomu ale potřebuje ženinu lásku, vděk a péči. Avšak dnešní svět je bohužel zaměřen k preferenci yangu před yin. Vyjádřeno v západní terminologii dnešní svět je patricentrický. Před klidným a pomalým vytvářením reálného lidského života má přednost neustálé přetváření hmoty ve výrobky a věci. Stálá touha po změně nachází svůj výraz v bludném kruhu nekonečného obchodování a konzumování. Obecně jsou v dnešních patricentrických společnostech preferovány dravost, ctižádost, hlasitost, rychlost, přísnost, spěch, rozkazování, logické uvažování, enormní konzumace, rychlé a vysoké zisky, vysoké výdaje, skryté ovládání lidí prostřednictvím reklamy atd. To vše jsou typické vlastnosti mužů, příp. mužsky se chovajících žen. A kde je místo pro pomalý, leč přirozený růst v rámci velkého ekologického celku? Kde je místo pro pochopení, naslouchání, vychutnávání, meditaci, odpočinek, mazlení, soucit s druhými, pro vyhovění přáním a potřebám druhých? Kde je místo pro typické projevy žen, a jejich ženských vlastností? Představa, že by se všechny ženy chovaly mužsky, je hrozivá, leč není z oblasti pohádek od Walta Disneye, což je lidem, ženám i mužům, jistě známo z denního života. Hlubší poznání spojitosti a neoddělitelnosti polarit yin a yang, ženského severního a mužského jižního pólu, uvědomění, že póly se vzájemně prolínají a ovlivňují, že společně vytvářejí vyšší entitu, takové poznání poskytuje též novou odpověď na otázku, proč vlastně žena potřebuje muže a proč je muž přitahován k ženě. (Pro méně dovtipné dodávám, že muž nepotřebuje ženu a že žena není přitahována k muži.) Ale nesmíme zapomenout, že nikdo z nás není jen yin nebo yang. Jsou chvíle, kdy projevujeme vlastnosti yin charakteru, tehdy máme pochopení pro druhé, dokážeme druhým naslouchat a jsme ochotni plnit jejich přání. A jindy naopak prosazujeme svá přání, a proto chceme, aby nám druzí byli nápomocní, aby nás poslouchali. To se pak zase prosazuje náš yang. Pochopení zmíněné proměnlivosti a znalost vyvažování yin a yangu, to jsou cesty k dlouhému a vyrovnanému životu. Rozkoš na špičce jehly (51) Stále se ještě najdou lidé, kteří o tom budou číst poprvé. Pití vlastní moči, příp. moči malých dětí může znamenat vyléčení z vážných nemocí včetně rakoviny. Také v sexualitě má lidská moč své místo. URINOHYGIENA Ještě v r byl ve Francii a v Anglii velmi rozšířen názor, že dámské ruce se opravdu zjemní teprve po koupeli v moči. Tuhle větu napsal Angličan John Gregory Bourke, autor knihy Výkaly v mravech, obyčejích, víře a zvykovém právu národů. V českých knihkupectvích pak najdeme několik dalších knih, jejichž autoři odvážně překročili tabu všeobecného odporu a ošklivosti, a podali veřejnosti cenné informace o obdivuhodných vlastnostech lidské moči. Carmen Thomasová: Moč, ta zvláštní šťáva. Ing. Jiří Cingroš: Sám sobě doktorem, Urinoterapie. MUDr. Vilma Partyková: Urinoterapie očima lékaře. Nutno zdůraznit, že se nejedná o nové a převratné informace, neboť znalosti o vlastnostech moči byly trvalou součástí většiny vyspělých kultur od pravěku po nedávnou minulost. A protože je známo, že v józe je každodenní pití ranní moči součástí životosprávy, rádi bychom se k tématu urinoterapie vyjádřili, neboť se jedná o prastarou orientální praktiku, kterou by snad bylo lépe nazývat urinohygienou než urinoterapií. Pojem urinoterapie je zavádějící. Zamlžuje podstatu věci, jelikož se pokouší vtěsnat praktické používání moči pod jeden odborný termín, pokud možno co nejvíce vědecký. Ale při používání moči nejde vždy o léčení. Je proto lepší vyjadřovat se přesněji, tzn. urinoterapii vyhradit léčení a v ostatních případech rozlišovat mezi urinofagií, urinosanací, urinodiagnostikou, urinohygienou, urinokosmetikou apod. Tibetská medicína využívá moč především k diagnostice, ale také k léčení. Nejznámější, a pro veřejnost nejvíce šokující, je pití moči neboli urinofagie, a to z léčebných nebo preventivních důvodů. Čínská medicína tuto metodu zná rovněž, ale považuje ji za lidovou, resp. okrajovou metodu z nouze, jelikož za normálních okolností disponuje dostatkem vhodnějších prostředků. Nevýhodou používání moči je totiž fakt, že moč jednoho člověka má v průběhu dne značně proměnlivé kvality. Její koncentrace kolísá podle typu stravy od téměř čisté vody bez chuti a zápachu po nasycený roztok, v němž minerály krystalizují už po malém ochlazení. Však také slovo urina, v latinském jazyce moč, znamenalo kdysi vodu. Urinátor je dodnes potápěč, byť bychom za slovem hledali spíše čurajícího chlapečka z Františkových Lázní. Použití k léčení vnitřních nemocí je sice prokazatelně efektivní, ale nelze je paušálně doporučit, neboť vyžaduje odborné posouzení. Určité nemoci vyžadují určité typy stravy, a teprve potom lze používat moči jako léčebného prostředku, který by ale neměl být chápán jako suverénní lék. Měl by se vždy kombinovat s dalšími metodami tradičních medicín, zejména s fytoterapeutiky a energetickými cvičeními. Pravidelný ranní doušek moči (asi 1 dl) jakožto prevenci lze paušálně doporučit pouze lidem zdravým, kteří se uvážlivě živí korektní potravou po dobu nejméně dvou měsíců, a kteří stejně dlouhou dobu pravidelně cvičí energetická cvičení, např. jógu, čchi-kung nebo jiná. Korektní stravou nemyslíme úplné odmítání masa, ale jedení správných mas (ryb, ptáků, hlodavců aj.) v omezené míře a ve správných kombinacích s tepelně upravenými zeleninami. Naproti tomu některé procedury z oblasti urinohygieny lze doporučit paušálně každému. Každý si může močí pravidelně vyplachovat ústa a kloktat. Při té příležitosti je vhodné kontrolovat chuť moči a vnímat její změny v závislosti na potravě a nápojích, jež byly přijaty. Také oplachování rukou, předloktí, holení a lýtek, obličeje, ušních boltců, ale též dalších partií těla lze doporučit prakticky každému. Diabetikové s hyperglykemickými stavy se mohou naučit rozpoznávat své stavy podle chuti moči, a následně korigovat situaci správným výběrem potravy nebo použitím léků. Při stavech vyčerpanosti a prázdnoty orgánů je třeba praktikovat urinofagii s velkou opatrností, a vůbec je lepší tyto stavy sanovat metodami tradiční čínské medicíny. Vnější použití je naopak vždy bez rizika, a lze je s úspěchem praktikovat při zmíněných stavech. Každý si také může močí ošetřovat a sanovat nejrůznější oděrky na kůži, mýt si v moči vlasy, vousy, celé tělo,

16 16 vyplachovat si oči, uši, nos, ošetřovat klouby ap. Při zevním použití je moč zázračným prostředkem prakticky bez jakýchkoliv kontraindikací. Taktéž moč svařená na čtvrtinu, z níž jsou tři čtvrtiny objemu odpařeny varem, je pro vnější použití vynikající za všech okolností. Hodí se k čištění zubů, k péči o plísňová onemocnění na nohou, mazání kloubů, k ošetřování akné atd. A ještě zmínka o tom, co se v lékařské sexuologii a pornografické literatuře, která je vlastní sestrou sexuologie, označuje slovem pissing. Jde o čurání jakožto součást sexuálního chování, které někteří pornoherci, resp. pornoherečky označují v rozhovorech s novináři jako maximálně ponižující. Vzájemné počurání ve vaně nebo ve volné přírodě představuje teplé, něžné a láskyplné zpestření intimního života, při němž se nejedná o ponížení, ale ani o sexuální vzrušení, nýbrž o akt vzájemného ztotožnění. ANDĚLÉ NEČURAJÍ A NEDEFEKUJÍ Moč je zajímavá především svým vysokým obsahem čchi. Při vnějším použití způsobuje výrazné zateplení organismu, takže úbytky tepla a energie čchi jsou nesrovnatelně menší než u člověka umytého mýdlem. Zateplení ocení především hubení lidé, a zvlášť v zimě. Moč také zvyšuje hladinu tzv. obranné čchi, která chrání tělo před průnikem vnějších škodlivostí, chladu, větru, horka, mikrobiologických vlivů atd. Je však třeba dodržet určitá pravidla. Moč dáváme zásadně a pouze na místa, která jsme schopni udržet v suchu. Člověk, který se potí, může s úspěchem natřít svoje tělo močí, ale neměl by pak chodit mezi lidi. Zatímco zaschlá moč podmanivě voní senem či dubovým dřevem, nezaschlá či zapařená moč na těle páchne, jelikož se rozkládá za vzniku čpavku. Není to zdravotně nebezpečné, spíše naopak, ale nutno si připustit, že nežijeme na světě sami. A co malé děti? Praní počuraných dětských plenek je zcela nevhodné. Kojenci byli ještě v nedávných dobách zabalování do vlněných plenek, které se nepraly, ale pouze sušily. Počurané dítě bylo třeba přebalit, ale nikoliv do čisté pleny, ale do usušené, předtím počurané pleny. Takto opečované dítě zůstávalo neustále v pohodě, agresivita vnějšího prostředí byla totiž ztlumena chemickým identifikačním kódem malého človíčka, který byl jaksi stále ve své kůži. Takto ošetřované děti se v pozdějším věku nepočurávaly a byly značně odolnější vůči vnějším škodlivostem, a to jak klimatickým, tak mikrobiologickým. Navíc počurané plenky představovaly velkou vzácnost a pravé požehnání pro ostatní členy rodiny. Jestliže se objevily nějaké potíže či indispozice, bolesti svalů, kloubů, hlavy, kožní potíže atd., plenky počurané dětmi se běžně používaly jako obklady. Vzpomeňme přirozeného chování většiny savců, jejichž samice udržují čistotu v hnízdech tím, že pojídají vše, co produkují jejich mláďata. Vzpomeňme chování samců mnohých přežvýkavců, kteří si v určitých obdobích močí na břicho a nohy, což souvisí s energetizací těla a pachovou komunikací při páření. Vzpomeňme na početné druhy myšovitých hlodavců, kteří si vzájemně označují kožíšky močí, čímž udržují jednotnou pachovou identifikaci velerodin. Známá je také králičí koprofagie, tedy požírání vlastních bobků, dokonce rovnou od zdroje. Jedná se o zdravotně důležité chování nejen u domácích králíků, ale též u volně žijících živočichů. Koprofagie byla dlouho považována za chorobu, či spíše zvrhlost. Králíci, jimž byla koprofagie znemožněna, neprospívali a hynuli. S koprofagií se setkáváme také u šimpanzů v zoo, takto bezprostřední chování šimpanze působí na shromážděné obecenstvo otřesněji než horor od Alfreda Hitchcocka. Musíme pochopit, že živé organismy nejsou automobily, do nichž by se z jedné strany nalil benzín a z druhé strany by odcházely jedovaté odpadní plyny, tzv. výfukové. Živé organismy nikdy neexistují jako jednoúrovňové systémy, vždy mají schopnost přizpůsobování, vždy pracují s rezervami, a skutečný odpad, jak jej chápeme v dnešním civilizovaném světě, nikdy neprodukují. Obecně odmítavý pohled na moč a tuhé exkrementy do jisté míry vyjadřuje vztah, který člověk zaujímá k sobě samému. Sigmund Freud, otec hypersexualizace současného světa, píše o lidských výkalech, cituji: Když už člověk nemůže být nečurajícím a nedefekujícím andělem, tak alespoň svůj nepohodlný pozemský ostatek co nejvíce popírá. Bylo by zajisté výhodnější přiznat se k němu a poskytnout mu tolik zušlechtění, kolik jeho podstata dovoluje. Konec citace. Zde je třeba připomenout méně známý fakt, že exkrementy lidí, kteří se živí korektně a mají v pořádku trávení, tzn. disponují silným trávicím ohněm, nepáchnou. Málo známé jsou účinky staré moči, za několik let totiž moč vykazuje zcela jiné vlastnosti. Pokud nalijeme svoji moč do láhvičky, s úmyslem uchovat ji alespoň 5 let, musíme ji asi po dvou letech slít, jelikož se v ní usadí sedimenty. Nutno počítat s tím, že tlak v láhvičce se sníží, takže pevně uzavřený broušený uzávěr by po čase nemusel jít otevřít. Zápach se po letech čistí a mění, zůstává jemný pach po čpavku a nedefinovatelné aroma připomínající věčné tajemství života. Chápeme, že pro mnohé lidi budou podané informace nepřijatelné. Konzervatizmus je vážné onemocnění, a mnoho lidí v minulosti raději zemřelo, než aby změnili své špatné návyky, jež se týkaly např. stravování, kouření, sexuálního života, natož aby změnili názory na význam moči v lidském životě. Přesto urinohygiena představuje silný nástroj k udržení života a prodloužení lidského věku, ale také prostředek ke zvýšení intenzity vnímání, resp. bdělosti. Proto bychom chtěli doporučit dva malé experimenty s močí, které obvykle postačí k tomu, aby tabu odporu a ošklivosti povolilo: Experiment 1. Po nějaké hrubší práci, až budete mít ruce poničené víc než obvykle, umyjte si ruce ve vodě, dokonale je osušte a počkejte, až ruce zcela oschnou. Žádný krém, žádný glycerín, žádnou kosmetiku. Pak si ruce omyjte vlastní močí, neutírejte, ale nechejte zaschnout. Ráno se pozorně podívejte na své ruce, a budete překvapeni. Experiment 2. Namočte do vlastní moči čistý nenavoněný kapesník. Neždímejte, pověste na šňůru a nechte uschnout. Potom k němu čichejte, a budete opět překvapeni, že neucítíte zápach, ale vůni, se kterou se budete s příjemným a dosud nepoznaným pocitem identifikovat. Budete-li na čas odloučeni od své manželky či milenky, její močí parfemovaný kapesníček vám bude vaši nejmilejší připomínat, a podstatně intenzivněji než pouhá fotografie. Ženám bude parfemovaný kapesníček připomínat manžela či milence. Vyměňování takto navoněných kapesníčků patřilo v mnohých kulturách, nejenom v zemích Východu, k obvyklým projevům milostného chování. Rozkoš na špičce jehly (52) Známá urinoložka MUDr. Vilma Partyková přednášela v Jindř. Hradci o pití moči. Jejím velkým tématem je totiž urinoterapie neboli léčba močí. Bohužel, všichni jsme lidé omylní a není na světě člověk ten, jenž by rozuměl věcem všem. NAD ŠÁLKEM MOČI V ČAJOVNĚ V pátek navečer se v Čajovně u zámku v Jindř. Hradci konala přednáška MUDr. Vilmy Partykové. S jejími přednáškami je možné se setkat též v jiných městech. Metoda léčení močí byla přednesena nikoliv jako okrajová léčebná metoda z nouze, jak ji pojímají např. tradiční léčebné systémy Východu, ale jako suverénní a univerzální léčebná metoda odstraňující všechny nemoci a řešící civilizační zdravotní potíže všeho druhu. Doba, v níž žijeme, je plná velkých protikladů. Úspěchy chirurgie, chemie, elektroniky a dalších oborů lze vnímat doslova jako zázraky, jiné zdánlivě jednoduché problémy, např. tajemství vzniku některých onemocnění, sociální deformace, úbytek komunikačních schopností lidí atd., představují trvale nevyřešený domácí úkol pro lidstvo, jenž nás plní nejistotou a úzkostí. Obrovské sebevědomí na straně jedné, velké zoufalství a beznaděj na straně druhé, to je bilance duševního stavu moderního člověka, který se utíká k metodám, jež řeší úzkost moderní doby ve zkratce. Podobnými zkratkami k dokonalosti a jistotě jsou mj. makrobiotika, vegetariánství, náboženské léčení, holotropní dýchání, léčení drahými kameny, léčení obrázky v novinách, terapeutické mávání kříži či kruhy a další bizarní metody. Urinoterapie v podání Partykové představuje nový světový názor a životní filosofii, jež zaručují dobré zdraví, dlouhý věk a šťastný život každému. Partyková je autorkou knihy Urinoterapie očima lékaře, kterou napsala z vlastního pohledu lékařky, byť název vyjadřuje, že kniha je psána z pohledu lékaře, tedy muže. Veškerá urinoterapie pak byla podána převážně jako urinofagie, tedy požívání moči. Partyková kromě pití moči doporučuje vegetariánství, zejména syrovou stravu. Varuje před jedením masa, v němž spatřuje zdroj všech nemocí. Na dotaz, proč se maso jíst nemá, podala odpověď, že při požívání masa zapáchá moč, ba přímo smrdí, což prý překáží v jejím pití. Moč masojedlíků je prý odporná, a proto k pití nevhodná. To je určitě silný argument proti masu, leč od lékařky zdá se poněkud povrchním. Zdůraznění, že moč není lékem, ale jen prostředkem k uzdravení, bylo v rozporu se samotným pojmem urinoterapie, ale to už je detail. Je tedy pití a další používání lidské moči zdraví prospěšné, nebo nikoliv? Jednoznačně prospěšné! Lidská moč představuje unikátní chemicko-energetický systém, jenž vykazuje širokou škálu zřetelně

17 17 pozitivních účinků. Fenomén širokého spektra pozitivních účinků lidské moči si v budoucnu jistě vyžádá větší pozornost vědců a badatelů. Jako publicisté, ale též privátní učitelé tantry a taoismu jsme uvedenému tématu věnovali hned několik textů na Internetu, s velkým potěšením také v největším českém elektronickém magazínu Svět Namodro. Namísto zavádějícího pojmu urinoterapie používáme výstižnějších a srozumitelnějších pojmů urinofagie, urinohygiena, urinosanace, urinodiagnostika, urinokosmetika, urinosexualita, urinoparfemace atd. Kromě jiných látek obsahuje moč také významné vonné součásti, známé jako feromony. Tyto součásti lidské moči, jež se uplatňují jedině a pouze tehdy, je-li je moč dokonale zaschlá, představují ve staroindické a staročínské erotice silný nástroj k integraci vztahů mezi ženami a muži. Lze s nimi proto zacházet jako s účinnými pomocníky při regeneraci partnerských, především manželských vztahů. Moč je též atributem, který nezastupitelně patří do lidské sexuality, ale o tom někdy příště. Tradiční medicíny Východu, zejména medicína tibetská, využívají moč nejenom k hygieně, léčení či sanaci, ale také k diagnostice. Z lidské moči se na celém světě vyrábějí léčiva, kosmetické přípravky atd. Nicméně je třeba znát mnoho dalších souvislostí, aby bylo možno urinoterapii, přesněji řečeno urinofagii obecně doporučovat k léčení či prevenci. Od lékařky, vystupující v zmíněném oboru jako autorita, bychom znalost takových souvislostí očekávali. Odmítání masa a doporučování syrové stravy představuje spíše módu minulé sezóny nežli suverénní recept na zdraví. Spolehlivě dnes víme, a tradiční medicíny Východu to věděly dávno před začátkem letopočtu, že každá potrava má specifický vliv na lidský organismus. Maso je potravina, která dodává člověku teplo, dynamismus a sílu. Ale také agresivitu, neústupnost, tvrdost a další vlastnosti, v patriarchálních společnostech tolik oceňované. PSÍ MASO PRO MUŽE Staročínská dietetika rozlišuje masa podle účinků na lidský organismus. Nedávno proběhly tiskem zprávy, že maso psů, slabě kyselé chuti, posiluje u mužů tzv. hráz spermatu. Jinak řečeno oddaluje při intimních stycích orgasmy a ejakulace. Léčebné účinky různých druhů mas jsou samozřejmě pestřejší, a dokáží odstranit závažnější potíže než jenom mužské těžkosti s bleskovými nástupy orgasmů. Léčebné použití mas je namístě u syndromů z chladu a prázdnoty, a konzumace mas se vždy musí řídit pevnými pravidly skladby s jinými potravinami, hlavně ze skupiny zelenin. Východní medicíny, zvláště medicína tibetská, rozlišují léčebné účinky mas nejenom podle druhu poražených zvířat, ale také podle toho, zda poražené zvíře bylo samice či samec. Trvalé vegetariánství a konzumace syrové stravy, jež podle Partykové musejí doprovázet urinofagii, jsou snadno zpochybnitelné. Bohužel nikoliv z hlediska moderní medicíny, která na odmítání bezmasé stravy zřejmě rezignovala, ale z hlediska tradičních medicín Východu, medicíny čínské, tibetské, indické aj. Partyková označuje moderní medicínu Západu jako tradiční, což je matení pojmů. Oficiální západní medicína rozhodně není tradiční, ale moderní. Kdybychom si dali tu práci a hledali tradiční medicínu Západu, museli bychom vztahovat pozornost k Mathiolimu (r. vydání herbáře 1562), k Hildegardě z Bingenu (naroz. r. 1098) a dalším. S úžasem bychom zjistili, že klasifikace a hodnocení potravin a terapeutik, rostlin, dřevin, živočišných produktů atd. významně koresponduje s tím, co v bohatším odkazu známe z tradičních medicín Východu. Taktéž výrok Partykové, že všechny léky vykazují vedlejší účinky, byl vysoce nekvalifikovaný. Naše námitka, že léky tradičních medicín Východu vedlejší účinky nevykazují, byla odmítnuta slovy, že to jsou ale léky přírodní. Pojem lék je tedy u Partykové redukován pouze na umělý chemický lék používaný v moderní symptomatické medicíně Západu. A proti takto pojatému léku je na stříbrném tácku servírována sklenička moči, čímž je idea urinoterapie očima lékařky vyčerpána. Pro úplnost budiž napsáno, že vegetariánství, hlavně pak požívání syrové stravy, vnáší do lidského organismu zdravotní problémy z chladu a prázdnoty. Taková strava vyčerpává slezinu a slinivku, jež hrají zásadní význam při spalování polysacharidů, vytváření tělesné energie, tvorbě krve, udržování pevnosti cév atd. Slepé nastoupení cesty vegetariánství a konzumace syrové stravy může mnoha lidem přivodit zdravotní a psychické potíže. Potíže z chladu a prázdnoty, typické pro osoby dlouhodobě trvající na vegetariánských jídelníčcích, se manifestují tělesnými obtížemi, jakými jsou např. chudokrevnost, zahlenění tuhým hlenem, usazeniny v dutinách, časté průjmy z chladu, mužská i ženská neplodnost, zimomřivost apod. Praktičtí lékaři by mohli o průsvitných lidech, kteří se jim občas objeví v ordinacích, vyprávět. Ale chlad a prázdnota z dlouhodobého vegetariánství či makrobiotiky se manifestují též obtížemi v oblasti psychiky, postižení lidé špatně komunikují, často předstírají laskavost a dobrotu, které jsou jakoby špatně zahrané, mají snížený práh pozornosti, špatně vybavují pojmy, trpí zvýšenou únavou, nechutí k aktivitě, jsou zapomětliví, sebelítostiví, ukřivdění, separativní, skrytě egoističtí, rádi se sdružují do podivných, často nábožensky orientovaných společenství atd. Léčení močí na Západě hledá svoji adekvátní podobu. Často se ale dostává do rukou lidem, kteří s informacemi nakládají libovolně a tradiční metody obohacují vlastními výmysly. Partyková patří k lidem, kteří k velkému tématu přistupují poctivě, ale její chyby nelze nevidět. V praxi jsme se nejednou osobně setkali s obětmi vegetariánství či makrobiotiky, jedení vařených mas a zelenin těmto lidem přineslo obnovení zdraví, záchranu života, a také narovnání deformovaných vztahů k okolí. Ale který hlasatel nové moudrosti se dnes stará, co po něm zůstane, když skončí svoji přednášku? Zda noví urinofágové či vegetariáni budou či nebudou mít zdravotní potíže? Přednáška skončila, zapomeňte! Rozkoš na špičce jehly (53) Penis v ženských ústech, to je realita, která muže uklidňuje a působí jako vzpruha pro mužské sebevědomí. Při kouření muži nezavírají oči, ale rádi se dívají, co se děje. Rady pro ženy, kterak se stát mistryněmi kuřby. KOUZLO ŽENSKÝCH ÚST Muži se rádi znalecky vyjadřují o ženách, rádi hodnotí, která žena souloží lépe, která hůře. Rádi také vyslovují odborná stanoviska o tom, jak která žena dobře či špatně kouří penis neboli praktikuje felaci. Faktem je, že v téhle činnosti jsou mezi ženami značné rozdíly, ovšem ne vždy jsou rozdíly dány uměním žen. Mnohdy je vlažný postoj žen k felaci určen nestabilitou vztahů a chybami v chování mužů. Všeobecně lze napsat, že ženy mající dostatek čchi, ženy bez výraznějších zdravotních problémů, které jsou ve vztazích s muži spokojené, takže se cítí vedle svých mužů dobře, takové ženy rády poskytují mužům felaci, neboť jejich ztotožnění s muži je touto cestou snadné. A málo platné velmi elegantní. Muži se většinou tuze rádi dívají, jak jsou ženami kouřeni, a ten obraz jim tak trochu masíruje sebevědomí. Je zajímavé, že pro některé muže je hodnotnější felace než soulož do pochvy, jiní naopak více hodnotí kontakt v pochvě. Faktem je, že kontakt penisu v ženských ústech lze snadněji kontrolovat, zatímco kontakt penisu v pochvě je z hlediska kontroly orgasmu pro muže méně přehledný, a tudíž obtížněji ohlídatelný. V blízkosti orgasmu někdy stačí i pouhý jeden pohyb penisu ven z pochvy, a je konec tantrickému snažení. Taktéž zastavení v pochvě bývá v kritickém okamžiku málo platné. Orgasmus se rozjíždí, i když se penis zastaví. To vše se děje v případech, kdy žena není dostatečně vzrušená, takže intenzivněji přitahuje mužský yang. Samozřejmě se tak děje především mužům, již mají vzhledem k svým dispozicím k orgasmům příliš blízko. Už v roce 1971 publikovali MUDr. Jaroslava Pondělíčková-Mašlová a PhDr. Ivo Pondělíček v knize Lidská sexualita ověřenou informaci, že obliba sexuálních praktik prováděných ústy na pohlaví partnera či partnerky stoupá přímo úměrně s inteligencí a vzděláním sexuálních partnerů. Inteligentnější a vzdělanější lidé tedy praktikují milování ústy častěji a s větším entuziasmem (nadšením). Ženy jsou vynalézavé a hravé. Pakliže jim muži umožní, aby ženy mohly felaci pojmout hravě a podle svého, pakliže je muži k ničemu nenutí, nepřemlouvají, nesekýrují, pak všechny ženy dokáží vytvořit z obyčejné kuřby koncert pro penis, o němž by se daly psát ódy na radost. Důležitý je ale zájem ženy o tuto činnost, který je v podstatě obrazem zájmu o muže jako takového a obrazem kvality dosavadního vztahu. Ženy, jež chtějí dosáhnout mistrovství v kouření penisů, a stát se tak mistryněmi felace, nechť se pozastaví nad následujícími řádky. Vždy je třeba rozlišovat betonově tvrdý penis od penisu polotvrdého či měkčího. Tvrdý penis nikdy nesmíme kousat, zvláště ne na žaludu, zuby jsou tvrdé, a tvrdé na tvrdé nepatří, jak učí taoismus. Kousání je takto bolestivé, a může též dojít k poranění. Měkčí penis můžeme kousat, a to dosti razantně, je jako houžev. Koušeme jej také na stoličkách, a vždy zkoušíme, jak silný stisk si můžeme dovolit, muž nám své hranice bolestivosti signalizuje sykáním, úpěním či jinými zvuky. Dalším krokem k mistrovství ženy je práce jazykem. Penis je nejcitlivější na špičce žaludu, resp. na dírce,

18 18 tzn. na vyústění močové trubice. Zvláštní citlivost rozpoznáme také na uzdičce žaludu. Dále je důležité vytvoření podtlaku v ústech (jako při polibku) a přilnutí plochy jazyka k žaludu. Rovněž přitisknutí žaludu k patru je důležité a významné, a to přesně v místě, kde nás to šimrá, když se tam pošoupeme špičkou jazyka. Přitisknutím k jazyku nebo k patru se propojují energetické potenciály ženy a muže. Není důležité zasouvání a vytahování, ale vnitřní práce v ústech, sání a také koncentrace mysli k přebírání energetického vyzařování penisu. Zmíněné vyzařování je ve stavu byť i jen částečného ztopoření penisu značné, a pro ženu přínosné. Sliny zásadně polykáme, ven by se neměla dostat ani kapka. Dalším krokem je vkládání penisu hluboko do krku. Žena totiž může vložit penis mnohem hlouběji, než si sama myslí. Obvykle jej dostane do míst, kde se probouzí reflex zvracení. Zmíněné místo je tudíž pro další pronikání penisu tabu. Naučit se vkládat penis hlouběji, to vyžaduje v prvé řadě poučení. Teprve když žena ví, co dělá, a chápe, proč to dělá, může pokročit a zasouvat penis až hluboko do hltanu. Ale k tomu se ještě dostaneme. LÍBÁNÍ V PRŮJEZDU Kdysi dávno začátkem 60. let, bylo mi asi 12 roků, ocitl jsem se v situaci, v níž jsem si poprvé uvědomil, že v intimních projevech lidí existují určité hierarchie (posloupnosti) hodnot. Bydlel jsem tenkrát s rodiči v okrajové čtvrti severočeského města Chomutova patřícího dnes k městům, jež zatěžují svědomí národa. Tenkrát ovšem bylo v přírodě všechno jinak. Za slunečných dnů se nad zahradami třepetali otakárkové fenykloví, babočky admirálové, babočky paví oka, v potocích žili raci a chrostíci, v trávě za školou kvetly jedovaté ocúny, v lesích rostly brusinky a borůvky, na horských loukách kvetly arniky. Byli jsme tenkrát víceméně pouličními dětmi a rodičům jsme moc starostí nedělali. Samozřejmě jsme měli též starší kamarády a kamarádky, do kterých již zvolna plynula síla erotické touhy. Objímat za zdí Sokolovny skutečnou dívku, jíž se právě začala vydouvat prsa, to bylo panečku něco jiného než jenom kolektivně masturbovat v prádelně. Vracel jsem se zrovna z Kovošrotu, kde jsme trávili dlouhá odpoledne ohledáváním a přehrabováním nejrůznějších pokladů, k nimž patřily dokonce staré lokomotivy, vraky letadel, stroje všeho druhu aj. Každý jistě pochopí, že tyhle chvíle, když nebyl nablízku hlídač, patřily k nejkrásnějším v klukovském životě. Byla už tma, když jsem přecházel volejbalové hřiště u Sokolovny, vtom se přede mnou vynoří vyjevený Pavel, kluk o dva roky mladší než já, a celý udýchaný na mě vyhrkne: "Vole, nechoď tam, počkej, teď tam nikdo nemá chodit, Milan se bude v průjezdu cucat s Marcelou!" Od hřiště se do naší Kukaňovy ulice procházelo velkým průjezdem, kde bylo věčně rozbité světlo. Malé děti tamtudy za tmy pokaždé utíkaly, my starší jsme tak trochu přidávali do kroku, a teprve puberťáci tudy chodili ostentativně pomalu. V tom průjezdu se měl Milan líbat s Marcelou, a tak byl na určitou dobu z obou stran zastaven veškerý provoz. Dlouho to netrvalo, za chvíli jsme viděli přicházet patnáctiletou Marcelu, jejíž ohnivě zrzavé vlasy svítily v ligotavém světle veřejného osvětlení stojícího daleko za námi. "Ehm, ehm!" zakašlal jsem významně. Pavel mě dloubnul loktem do žeber, jako by mně chtěl zabránit v zesměšnění posvátné chvíle lidského sblížení, jímž byl nasycen veškerý prostor kolem nás. "Ehm, ehm!" odpověděla významným zakašláním Marcela a se vztyčenou hlavou prošla kolem nás jako nějaká červenozlatě zářící kometa. Asi deset metrů za ní přicházel Milan, kterému bylo tehdy také 15 let. Usmíval se, jako ostatně vždycky, ale v podstatě se neměl čím pochlubit. "Tak co, cucal ses?" zeptal se Pavel. "Nechtěla se cucat!" svěřil se zklamaně Milan. Vzápětí však pokračoval již o poznání veseleji: "Akorát si nechala sahat na kundu, má ji chlupatou jako drn, a prej si ji barví, aby ji neměla zrzavou!" V tu chvíli jsem si poprvé uvědomil, že v myšlení mladé ženy existoval hodnotový rozdíl mezi přijetím mužských polibků na ústa a přijetím mužské ruky dotýkající se jejího pohlaví. Později mi začalo docházet, že zmíněné hodnotové rozdíly se mění od ženy k ženě, a že jsou tudíž u různých žen různé. A že se dokonce mění ve společenských souvislostech. Soulož do pochvy je dnes hodnocena výše než soulož do úst, o čemž svědčí mj. ceníky erotických služeb. V cenících je nejlevnější honitba, o něco dražší je kuřba a nejdražší je poskytnutí vagíny. S něžnou nostalgií vzpomínám na Marcelu, o níž jsme později všichni věděli, že občas svoluje k souloži do pochvy, ale zásadně nelíbá nikoho, koho doopravdy nemiluje. Svět býval čistší a lepší, o tom nemůže být pochyb. Rozkoš na špičce jehly (54) Všechny ženy se dokáží naučit umění, které v dolní části Václavského nám. provozuje známý polykač mečů. Ženy se mohou naučit polykat penisy všech délek, a muži jim k tomu rádi poskytnou učební pomůcky. POLYKÁNÍ PENISU Dříve než se dostaneme k technice vkládání penisu hluboko do krku neboli do hltanu, je nutné, abychom si zopakovali základy anatomie. Tak předně musíme vědět, že na přední straně krku se nachází chrupavčitá dýchací trubice, a teprve za ní, mezi dýchací trubicí a páteří, se nachází měkká trubice trávicího ústrojí. Horní část dýchací trubice, která je spojena s dutinou ústní, se nazývá hrtan. Tento je hluboko v ústech oddělován od dutiny ústní záklopkou hrtanovou, která se při každém polknutí ohýbá zpředu dozadu, tedy směrem k páteři. Každé polknutí představuje složitou mechanicko-energetickou událost, jejíž dosah je v běžném životě nedoceněn. Zatím se omezím pouze na sdělení, že každé polknutí vtahuje do organismu energii. Jestli žena chce pohltit penis, a získat tak jistý prospěch z mimořádně aktivního kontaktu, musí být především poučena o tom, co se děje v jejím krku. Za normálních okolností pronikne-li penis do měkkých partií hrdla, okamžitě se nastartuje blinkací reflex, což je nepříjemné a samozřejmě nežádoucí. Reflex, jenž způsobuje obrácení žaludku, způsobuje také obrácení směru energie. Při polykání směřuje energie dolů a dovnitř, a my už víme, že takto formulovaný jev můžeme označit jako yin. Při zvracení, ale též při pouhém obrácení žaludku, směřuje energie nahoru a ven, a tento proces můžeme označit jako yang. Navíc zůstane-li hrdlo ženy bez dozoru, opuštěno vědomím či pozorností ženy, a jestliže dojde k zatlačení penisu do hlubších částí úst, kromě nepříjemného reflexu může dojít též k bolestivému tlaku na hrtanovou příklopku. Zásadně tedy muž nesmí vést pohyb, ale žena si vede veškerý pohyb sama. Teprve po značných zkušenostech může muž při vedení pohybu spolupracovat, a to zejména při vytahování. Trup ženy by měl ležet v pravém úhlu k podélné ose mužova těla. Žena má maximálně zakloněnou hlavu, takže dutina ústní se nachází s hltanem a jícnem v jedné přímce. Penis může být tuhý, ale též tzv. na půl žerdi. Měkký penis žena chvíli saje a zpracovává zuby a jazykem, takže tento brzy zbytní a povytáhne se, příp. ztvrdne jako kámen, což ovšem není právě ideální. Pak je třeba se nadýchnout, zavést žalud až do měkkých peřinek zadních částí úst, a poté současně s polknutím zavést penis až do hltanu. Blinkacímu reflexu se žel napoprvé zcela určitě nevyhneme, a proto je doporučeno praktikovat tuto tantrickou figuru vždy ráno, dokud je žaludek prázdný. Každá žena se časem naučí udržet blinkací reflex pod kontrolou. Každá žena také časem dokáže přestát ojedinělý blinkací reflex, aniž by musela vytáhnout penis z krku. S penisem zasunutým hluboko v hltanu zpočátku raději nešoupeme, ale pouze polykáme, a to ze všech sil a co nejčastěji. Polykáním stahujeme energii dolů, čímž dochází k blahodárné kompletaci sil yin a yang, která je podstatou energetické interakce mezi ženou a mužem. Zkušená žena dokáže i delší penis spolknout natolik dokonale, že se dolními zuby dotýká stydké kosti muže. Trénovat tuto praktiku lze tak, že občas zkoušíme udržet polykané sousto v hrdle. Posuneme je až do místa, kde polykáme, a tam je jakoby polkneme jen zpoloviny, tedy nedopolkneme, ale podržíme. Je to dost obtížné, nicméně je dobré, když si občas můžeme něco praktického zkusit. Doporučení, aby si ženy polykání penisů trénovaly s banány, je nesmyslné, jelikož banány ve slupkách jsou tvrdé a ostré. Vhodnějšími nástroji k tréninku jsou některé uzeniny typu klobás, které ale k jídlu zase tak vhodné nejsou. Sliny, event. šťávy, jež se mohou dostat z žaludku do úst, vždy polykáme. Žalud se snažíme obalit slinami, aby byl dostatečně kluzký. Nikdy nesmíme jít proti pevnému odporu, žena i muž dobře rozpoznají, stojí-li v cestě pevná překážka. Obvykle to bývá příklopka hrtanová, případně okraj hrtanu. Žalud vedeme spíše po patře, a dále po zadní straně trávicí trubice, tedy v blízkosti páteře. Dýchání je při spolknutém penisu samozřejmě nemožné. Není asi třeba dodávat, že uvedená praktika je limitována určitou velikostí, tedy nikoliv délkou, ale především průměrem penisu. Muži s objemnými penisy si bohužel o této figuře mohou nechat pouze vyprávět od svých šťastnějších kolegů, kteří se se svými penisy dostanou všude.

19 19 NABÝVÁNÍ SIL Početní autoři, mezi nimi také André Van Lysebeth, nám velmi drahý belgický učitel tantry, se pozastavují nad zajímavým jevem, že i když cítíme velký hlad spojený s oslabením a poklesem aktivity, tak okamžitě po nasycení zažíváme značný příliv nových sil. Přitom je evidentní, že snědená potrava nemohla být tak rychle strávena, a tudíž nám příliv nových sil nemohla poskytnout. Skutečnost rychlého přílivu sil, který vnímáme téměř bezprostředně po nasycení, bývá vysvětlována tím, že potrava, kromě chemicky vázané energie, obsahuje též proměnlivé množství volné čchi nebo prány. Tato volně dostupná energie okamžitě přechází do organismu, kde působí svým posilujícím vlivem. Vysvětlení to je elegantní, ale obtížně dokazatelné, a proto k němu zůstaneme rezervovaní. Další vysvětlení, s nímž se setkáme u různých autorů, říká, že v krku, v místě, kde se nachází čípek, funguje jakési energetické dělo, jímž je každé polykané sousto nabito energií, takže do žaludku přichází potrava jaksi obohacena o volnou energetickou složku. Zmíněnou interpretaci podává např. MUDr. Josef Jonáš, známý propagátor celostní medicíny a tradičního myšlení Východu. Taoismus zná některá cvičení, která spočívají v prostém polykání slin. Doslovné překlady hovoří o několikanásobném, nejčastěji trojím přehltnutí slin, které si za tím účelem vyrobíme v ústech. Slinami v ústech nejprve kroužíme, a poté je nikoliv najednou, ale natřikrát přehltneme. Sliny jsou považovány za významnou léčivou substanci, a jejich polykání lze doporučit každému, zejména diabetikům a lidem se slabou imunitou. Páteř při tom musí být ve svislé poloze, což je významné. Hlubším studiem taoismu docházíme k závěru, že všechna mystéria ohledně slin a polykání lze vysvětlit především tím, že každý akt polknutí je receptivní (přijímací) aktivitou, která strhává okolní energii. Polykání je tedy mohutnou yin aktivitou, která zajišťuje, že s každým spolknutým soustem rozžvýkané potravy, polykáme též něco navíc. Pokud bychom chtěli učinit malý pokus, stačí si v čase oběda odříci skutečné jídlo, sednout si v klidu ke stolu a nějakých patnáct či dvacet minut polykat své vlastní sliny. Budeme-li k sobě pozorní a pravdiví, uvědomíme si, že se cítíme znamenitě, tzn. posíleni a spokojeni. Skoro by se chtělo napsat, že dobře a správně nasyceni. Obézní lidé si tento typ stravy mohou čas od času dopřát jako hlavní jídlo. Hubení by si je měli dopřávat raději jako dezert. Prakticky obeznámeni s uvedenými postupy budeme lépe rozumět starým textům, v nichž se někdy píše o životě bez potravy, o polykání vzduchu místo potravy, o polykání slunečních paprsků atd. Několikrát jsme se setkali též s novodobými texty, jež podávaly, že lidský život je možný zcela bez potravy. Domníváme se, že normální lidský život zcela bez potravy možný není. Ovšem život jako takový, to je maximum transformací dosažené s minimem energetických vstupů. Z takového pohledu dnešní lidé nežijí, ale pouze spotřebovávají, netransformují, nýbrž toliko znehodnocují. Rozkoš na špičce jehly (55) Chcaní bez prdu je jako láska bez mrdu. Ta její kunda každého mrdáka zhundá. Šenkýřka má dceru Hanu, jež pěstuje samohanu. Naše životy se odbývají v jazyce, také jazyk a sexualita patří k sobě. PENETRUJ DO VAGÍNY Mnoho slov jsme již napsali o tom, jak důležitá je v intimním životě komunikace. Kde není komunikace, nelze vůbec hovořit o intimním životě. Obsah pojmu komunikace jsme také rozšířili z původního verbálního (slovního) dorozumívání na dorozumívání energetické, tzn. na dorozumívání dvou odlišně polarizovaných osob, ženy a muže, yin a yang, jež spolu vstupují do vzájemné interakce. Pro vytvoření konkrétní představy o energetické komunikaci lze uvést příklady vzájemného kontaktu dvou objektů, z nichž jeden je chladný, druhý teplý, příp. jeden mokrý, druhý suchý, jeden měkký, druhý tvrdý, jeden je uzemněný, druhý elektricky nabitý, jeden směřuje shora dolů, druhý zdola nahoru atd. První objekt je vždy ženský, druhý mužský, první je yin, druhý yang. Ale musíme se pozastavit taktéž u dorozumívání slovního, které se ve většině partnerských vztahů striktně vyhýbá sexuálním tématům. Ženy např. běžně svolávají rodinná společenství k jídlu, v kuchyni prostřený stůl, z talířů s horkou polévkou se kouří a ženy svolávají: "Oběd! Už je na stole!" Anebo: "Jídlo! Pojďte honem, než to vystydne!" Muži bývají zabráni do prací, jež zhluboka spotřebovávají jejich mysli, sedí u počítačů, upravují sbírky poštovních známek, peněz či pistolí, čtou noviny, sledují televize aj. Obdoba, že by žena večer volala muže do ložnice, kde by byla připravená postel, rozložené polštářky a zapálená vonná tyčinka, je v našich podmínkách téměř nemyslitelná. Žena by mohla volat třeba takto: "Miláčku, je čas milování, pojď honem, než vystydnu!" Ale nemusíme se obávat, že by se něco takového vžilo. Jednak s přicházejícím večerem jsou ženy nervóznější a podrážděnější, a to v přímé úměře k tomu, jak mužům vstupují do myslí touhy po orgasmech a ejakulacích, k jejichž dosažení jim mají ženy posloužit coby nástroje. A jednak je slovní dorozumívání na tohle téma velmi nesnadné, neboť normální české pojmy jsou zapovězeny a s latinskými se milostný dialog vést nedá. Podivná atmosféra by nastala v ložnici, kde by žena sdělila muži: "Milý, prosím, koituj mě, penetruj mi penisem do vagíny, moje labia jsou již rozevřena!" Fuj, řekne správný Čech, a bude mít pravdu. Oč poetičtěji a citověji zní ono na smrt zapovězené: "Milý, prosím, strč mi čuráka do kundy, moje pysky jsou již rozevřené!" Bohužel, zde řekne průměrný Čech rovněž fuj. Takže realita si zkrátka musí vystačit se zájmeny: "Ty, prosím, dej mi to tam, moje tyto jsou už tento, rozevřené!" Tisíc a jednu variantu takto směšných dorozumívacích zmetků bychom slyšeli, kdybychom se stali přísedícími při milování v českých ložnicích. To vše jen proto, že patricentrické civilizace z různých důvodů tabuizují slova, která tzv. lepší lidé nepoužívají, byť za tabuizovaná slova neexistují adekvátní, v běžné komunikaci použitelné náhrady. Udělejme si malý výlet do českého jazyka, abychom si uvědomili, že bohatství českého jazyka je vskutku obrovské a nedoceněné. Je tristní (smutné), když v současné době celkem zbytečně přebíráme slova z angličtiny, vždyť angličtina je svými možnostmi a barvitostí vyjadřování ve srovnání s češtinou jako ruka dítěte ve srovnání s rukou Michelangela Buonarrotiho. KURVA SE NEŘÍKÁ Naši předkové používali to, čemu dnes říkáme sprostá slova, jako běžný dorozumívací materiál. Sprostá slova měla kdysi obecně přijatelnou komunikační hodnotu. K jejich tabuizaci došlo vlivem násilných společenských změn, které vždy znamenaly zavádění nových móresů. V historii západních společností hrála úlohu hlavního ideologa, který násilně zaváděl nové móresy, katolická církev. Opět si pomůžeme ilustrací z časů nedávno minulých. Někdy koncem 50. let se z rozhodnutí strany a vlády na všech školách přestalo říkat paní učitelka a pan učitel, a začalo se říkat soudružka učitelka a soudruh učitel. Zhruba o 30 let později se společnost vrátila k původnímu oslovení. Po 30 let platilo, že oslovení paní učitelka a pan učitel se neříkají. Vzpomeňme na anděla z filmu Kurvahošigutentág, kterak napomíná Bohouše: "Bohušu, kurva se neříííkááá! Významným badatelem v oboru libri prohibiti (zakázaných knih) a tzv. sprostých slov byl Karel Jaroslav Obrátil (naroz , zemř. v Praze na gestapu ). Jeho stěžejní dílo Kryptadia představuje trojdílný jazykový skvost, bohatou sbírku autentické lidové slovesnosti a kvalifikovanou lexikografii. Významné dílo K. J. Obrátila stojí za několik citací, neboť nám přibližuje autentický jazyk skutečných lidí žijících své životy v pravdě a lásce. Často slýcháme, že velká ňadra žen bývají označována jako dudy. Nemá to nic společného se strakonickými dudáky, nýbrž s označením ňader, jimž se říkalo dundáky, od slova dundat - pít. Později to byly už jenom dundy, a brzy potom dudy. Také název pták pro mužské pohlaví stojí za povšimnutí. Vznikl z vizuální podobnosti mužského pohlaví s ptákem sedícím na vejcích. Píča je podle Obrátila odvozena z německého pissen, močit. Zde nutno dodat, že jiní lingvisté (jazykovědci) situují zrod slova píča do období napoleonských válek, jelikož předtím prý nebylo zaznamenáno. Zrodilo se prý z francouzského označení ženského klína "pettit chat", malá kočka neboli kočička. Výslovnost francouzského "kočička" zní přibližně "p-tišá". Kunda je pak v etymologii (nauce o vzniku a významu slov) skutečným drahokamem, to slovo je stejně staré jako nejstarší česká, resp. praslovanská slova: máma, táta, voda, vzduch, země, kámen, ruka, krev... Informace, že slovo kunda pochází z latinského cuneus (klín), která je oficiálně podávána v etymologické literatuře, představuje běžnou formální spekulaci.

20 20 Když se někdo hloupě či nechápavě díval, říkalo se: Kouká jak slepý na kundu. Parafráze známého vrabce v hrsti: Lepší čurák v hrsti nežli kunda na střeše. Z Prostějovska pochází překrásné rčení: A ty staré hasiču, nesahé mi na píču! O neznalé dívce se říkalo: Nevěděla, kde ji měla, až jí máma pověděla. Koukej, holka, ty jsi tele, máš ji zrovna u prdele. Lidová slovesnost se nevyhýbala ani zeměpisným názvům: Nad Berounkou pod Tetínem, posypal jí kundu kmínem, posypal jí kundu mákem, pozametal ji čurákem. Další zeměpisné verše vypadaly takto: U Malše jsem tělo natáhla, nohy jsem roztáhla, kukačka kukala, a já jsem mrdala. A jak veršovala pasačka hus? Následovně: Já su pasačka, husy pasu, tak bych mrdala, až se třasu! A další jazykové klenoty: Prdel a čelo jsou jedno tělo. Plovou, plovou sardele u velrybí prdele, jednou sem a jednou tam, já tě holka nenechám. Chudoba cti netratí, vyližte nám prdele, bohatí! O muži, který masturboval, se říkalo: Ten má ohon na ruční pohon. Když se někde vyskytlo nešťastné místo, říkalo se: Tady chcípl pes anebo tu mrdal kněz. Velmi tajemně a mnohoznačně zní tento výrok: Jaký sud, takové víno, řekla selka sedlákovi, když mu nachcala do huby. Vyjádření staré pravdy, že kdo má z čeho, může utrácet, vypadalo takto: Když je plná prdel, tak se lehko sere. Když měla žena krátké nohy, říkalo se: Má prdel v přízemí. A už dávno před lety platilo dodnes aktuální: Čím větší inteligent, tím větší prase. V dnešní době by se pak vyplatilo obnovit staré rčení: Mrdej klidně svoji lásku, máš-li gumu na ocásku! S úctyhodným dílem K. J. Obrátila je vskutku těžké se rozloučit, a proto ještě pár drobností. Dobrá rada: Když ti holka cucá ptáka, ty jí lízej poštěváka! Údiv okouzleného muže: Jako z klícky malý ptáček vykukoval poštěváček. V kavárně: To je káva, jako když se vychčije kráva. O pochybení moderní sexuologie: Je to věc věru těžká, zabít pěstí ježka. A ještě jedna malá, leč roztomilá slovní hříčka: Paní nese routu na klobouk. A stejně znějící, leč významově odlišné: Paní, neserou tu na klobouk! Vidíme, že naše stávající intimní dialogy tvořené pouze zájmeny představují vskutku bídné a chudé menu v milostné komunikaci. Každý pokus o odbourání nesmyslného tabu tzv. sprostých slov, zejména v oblasti sexuality, je proto třeba kvalifikovat jako pokus o polidštění života lidí, jako pokus o rozšíření vědomí do zakázaných oblastí, jež neobývá smrt, ale v nichž naopak svítí slunce a zraje obilí. Nutno dodat, že ani úctyhodné dílo K. J. Obrátila nepodává český ekvivalent (rovnocennou náhradu) slova orgasmus, a nepodává ani sprosté slovo, které by orgasmus vyjadřovalo. To mj. dokazuje, že orgasmus s ejakulací, jak jej masově propaguje moderní medicína, zejména sexuologie, nebyl v dobách dávno minulých cílem intimního života. Jediné slovo, jež vyjadřuje cosi podobného orgasmu, je rozkoš. Toto slovo však nevyjadřuje dramatický zlom od extáze k depresi, který probíhá při orgasmu, obsahem je procesualita pohlavního styku, nikoliv jeho finalita. Pohár rozkoše mu přetekl. Takto byla ve starých dobách charakterizována situace, kdy muži vystříklo semeno do ženské pochvy. Je evidentní, že naši předkové se uměli milovat tak, aby mužům poháry rozkoše nepřetékaly. Znovu to potvrzuje, že tantra a taoismus nejsou jedinými cestami k zachování vitality a dlouhého života prostřednictvím intimního života nepřerušovaného mužskými orgasmy a ejakulacemi. Poznamenáváme, že jakmile muž začne skutečně milovat, obdivovat a ctít ženu, jakmile se jeho patricentrický vztah k ženě změní ve vztah matricentrický, jakmile muž je schopen vidět v ženě bohyni, tím okamžikem jeho vlastní orgasmus a ejakulace přestávají mít onen trapně známý fatální význam, a mnohem důležitější hodnotou se stává spokojenost ženy. Nutno přiznat, že k zdravotnímu prospěchu obou a taktéž k prospěchu a trvalosti vzájemného vztahu. Slovo vycmrndlý, jež znamená vystříkaný, vycákaný, vyejakulovaný, přeneseně pak bledý, vyžilý, mrtvolně vyhlížející, budiž dlouhodobě k dispozici všem sexuálním atletům, již prohlašují, že po orgasmech a ejakulacích se cítí plni sil, překypující zdravím a bublající aktivitou těla a ducha. Rozkoš na špičce jehly (56) Svírání pochvy, to je nejznámější tantrická praktika. Žena může tak silně sevřít pochvu, že muži zabrání v ejakulaci, podobně jako kdyby penis těsně před vystříknutím silně zmáčkla oběma rukama. KNEDLÍKY V KAPSÁCH Nejznámější tantrickou a taoistickou praktikou, která je v západním světě rozšířena díky nejrůznějším brožurkám, je stahování svěrače pochvy a konečníku u žen, resp. svěrače močové trubice a konečníku u mužů. V brožurkách už ale chybí zmínka o tom, že každé stahování musí být kompenzováno (vyrovnáno) uvolňováním. Současný člověk je běžným životem natolik vypotřebovaný, jeho aktivity jsou natolik odstředivé, yang, že všechno úsilí o narovnání situace je zaměřeno dostředivě, yin, tedy k iluzornímu přijímání energie. Proto lidé stahují konečníky a oblast chuej-jin mezi nohama, proto objímají stromy, jezdí na koních, tisknou v dlaních talismany, drahé kameny, jí rozličné životobudiče, pijí dryjáky, dýchají dle zaručených návodů atd. Ale prakticky všechny zázračné recepty nabízejí totéž. Dělejte, co je předepsáno, a budete šťastní, zdraví, krásní, mladí, bohatí, úspěšní, oblíbení atd. Vše je podmíněno poslušností a podrobeností. Věřte! Přijměte, co nabízíme, a budete šťastní, tak zní kouzelná formule, jen tak se stanete lepšími lidmi, jen tak dosáhnete opravdového lidství. Přijměte evangelium, nebo zemřete! Opět máme před sebou paulinismus jako vyšitý, tisíce podob má patologie Pavlovy teologie parazitující na osobě Ježíše z Nazaretu. Ale pravda je jinde, nelze ji dosáhnout vírou, ale jen autentickou zkušeností. Fakt, že apoštol Pavel byl homosexuální, vysvětluje mnohé, např. patricentrismus, často až misogynství (nepřátelství k ženám) paulinistických církví, ale též hříšnost sexuálního vzrušení směřujícího ke splynutí s druhými lidmi. Pravda je jenom to, co ověříme vlastními zkušenostmi. A máme-li někomu věřit, musíme jej nejdříve milovat, důvěrně poznat, učinit s ním autentickou zkušenost. Proto recepty nabízející štěstí a zdraví, jež k nám přicházejí ze všech stran, ověřujme s nedůvěřivostí cvičeného psa. Štěstí a zdraví nespočívají v plnosti energie, ale v jejím správném proudění. Stagnace (zastavení) energie znamená problémy. Stojíme-li u stromu a zkoušíme-li podle receptu z brožurky vysát ze stromu energii, chováme se jako člověk, jenž si v jídelně cpe do kapes knedlíky. Energie musí proudit, obíhat, se stromem je třeba uzavřít láskyplné spojení, v němž obě strany, člověk a strom, získávají prospěch z uzavřeného oběhu energie. Parazitismus v jakékoliv podobě je pro velké bytosti nepřijatelný, přijatelná je pouze výměna. Povšimněme si, že parazité jsou v přírodě živočichové velice malí, podobně parazitické rostliny. Vysvětlení není daleko, úspěšně parazitovat mohou jen malí na velkých. Parazitují-li velcí na malých, jak to známe z lidských společenství, vždy to po určité době přináší nestabilitu a změny. Časté diskuse, že při intimních stycích dochází k energetickému parazitismu, či dokonce vampýrismu, dokazují, jak chabé je povědomí veřejnosti o energetických interakcích mezi lidmi, ale též mezi člověkem a životním prostředím, dnes často označovaným jako environment. Fakt, že se lidé cítí ve společnosti jiných lidí vyčerpaní, doslova vyflusaní či hotoví (oba pojmy se přeneseně dotýkají orgasmu a ejakulace), hovoří o tom, že vztahy mezi lidmi jsou značně pošramocené. Nemůžeme však jednostranně vidět určitého člověka jako vampýra, resp. pijáka sil, proti němuž není účinné obrany. Žádná interakce totiž nepředstavuje krok pouze jednoho člověka. Zmíněný fakt je velkou nadějí nového humanismu. NA SAMÉM KRAJI ÚTESU Aby mezi intimními partnery nedocházelo k nerovnoměrným energetickým přenosům, praktikují se při intimních stycích se zvýšenou hladinou energie určité zásady, které jsme již na jiných místech vícekrát zmínili. První a nejdůležitější zásadou je dýchání ve stejném rytmu, ale v obráceném sledu či obráceném gardu. Nádech znamená přitahování čchi z okolí, v těle pak čchi směřuje z povrchu do středu kostí a po přední straně těla shora dolů. Nádech je zahušťování, zpevňování, dostředivost, nabíjení, yin. Výdech pak znamená pravý opak, představuje předání čchi do okolí, v těle pak čchi směřuje ze středu kostí k povrchu těla a po zadní straně zdola nahoru. Výdech je rozptylování, uvolňování, odstředivost, vybíjení, yang. Když žena nadechuje, muž vydechuje, a naopak. Pakliže partneři praktikují při intimních spojeních stahování chuej-jin, pak stahují vždy s nádechy, s výdechy uvolňují, takže stahují střídavě, neboť stále platí, že oba dýchají ve stejném rytmu, ale v opačném sledu. Pakliže partneři vizualizují při intimních stycích světelné efekty, pak světlo pravidelně přechází z ženy do muže a z muže do ženy jako světelné kyvadlo tažené (nikoliv postrkované) myslí spřaženou s dýcháním. Komplikovanější je vizualizace protékání čchi ve středních drahách, v přední dráze početí (žen-maj) označované jako moře yinových drah a zadní dráze řídící (tu-maj) označované jako moře yangových drah.