Mendelova univerzita v Brně. Návrh projektu malochovu masných ovcí

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Návrh projektu malochovu masných ovcí Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík Brno 2013 Vypracovala: Monika Červená

2

3

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Návrh projektu malochovu masných ovcí vypracovala samostatně a použila jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně, dne..... Podpis...

5 Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce panu prof. Dr. Ing. Janu Kuchtíkovi za cenné rady a za pomoc při vypracování bakalářské práce. Dále chci poděkovat panu Zdeňku Sloukovi za umožnění přístupu k ovcím, a také děkuji své rodině za podporu během mého studia.

6 Abstrakt Problematika této bakalářské práce spočívá v návrhu projektu malochovu masných ovcí. Součástí práce je návrh vhodných plemen pro daný chov a vhodný systém chovu. Nepostradatelnou součástí práce je návrh ustájení ovcí, odchov jehňat a přijatelná technologie chovu. Dále je v práci navržen vhodný systém reprodukce, krmné dávky, vymezení potřeby ploch TTP, a také preventivní opatření. Problematika návrhu zahrnuje také otázky dotací, ekonomiky a trhu s produkty z chovu masných ovcí. Důležitou částí je popis vybraného malochovu ovcí v Jihomoravském kraji. Jsou zde také uvedena obecná doporučení k založení malochovu, a v závěru práce je uveden konkrétní návrh malochovu ovcí s plemenem suffolk. Klíčová slova: ovce, malochov, projekt, suffolk, technologie, Abstract This thesis deals with the design of the project backyard meat breeds of sheep. The first part of this work consists of design of appropriate breeds for the proper breeding and farming system. An indispensable part of it is design of housing for sheep, rearing for lambs and acceptable technology. Then, the proposal of reproduction system, feed rations, the definition of grassland and their need and preventive measures will be designed. This matter involves the questions of subsidies, economy and the market with products from meat sheep breeding. Next, an important part of this work is concrete example of backyard sheep in South Moravia. The general recommendations for the establishment of the backyard will be given. Final part of this bachelor thesis shows fictional proposal of backyard suffolk meat breed. Keywords: sheep, backyard, project, suffolk, technology,

7 Obsah 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Produkty masných ovcí Zahraniční obchod Plemena ovcí s masnou užitkovostí Ekonomika chovu masných ovcí Obrat stáda SWOT analýza chovu ovcí Krmení ovcí Napájení voda Bahnění a odchov jehňat Zapouštění Manuál pro začínající chovatele Obecné zásady prevence onemocnění Chovatelské zásahy Ustájení ovčín Zařízení pro krmení a napájení na pastvině Technika pastvy v oplůtkovém systému Technika chovu ovcí Přehled dotačních možností pro chov ovcí PŘÍKLAD MALOCHOVU V JIHOMORAVSKÉM KRAJI VÝSLEDKY A DISKUZE Obecná doporučení k založení malochovu Konkrétní návrh malochovu s plemenem suffolk Systém navrhovaného malochovu Reprodukce stáda Bahnění Krmení ovcí v navrhovaném malochovu Obrat stáda v navrhovaném chovu Dotace... 56

8 5.2.7 Ustájení Chovatelské zásahy Výkrm jehňat SWOT analýza navrhovaného chovu ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM TABULEK... 64

9 1 ÚVOD Již v 9. století započal chov ovcí na území České republiky. Ovce byly chovány především pro svůj mnohostranný užitek a pro svou vysokou odolnost vůči drsným klimatickým podmínkám. Díky svojí všestrannosti není překvapivé, že patří ovce i s kozami k nejdéle domestikovaným zvířatům na naší planetě. Ve 14. století tvořily ovce tři čtvrtiny z chovaných hospodářských zvířat. Chov ovcí prošel v historii řadou krizí, což mělo za následek výrazné snížení počtu chovaných kusů. V roce 1837 bylo chováno zhruba ks ovcí. Tento počet výrazně klesal v roce 1935 na ks. Do roku 1975 počty ovcí vzrostly na a růst pokračoval až do roku 1990, kdy bylo chováno přibližně ks. Během nastávajících 10 let nastal opět výrazný úpadek v počtu chovaných kusů. Tento propad byl zapříčiněn zřejmě podepsáním smlouvy o levnějším nákupu vlny z Austrálie (STANĚK, 2009). HORÁK a kol., (2007) uvádějí, že dalšími důvody poklesu počtu chovaných kusů ovcí byla také změna užitkové tendence ovcí a to z vlnařské užitkovosti na masnou, nebo dále mohlo být příčinou poklesu počtu kusů ovcí zrušení dotací na vlnu, která byla do té doby hlavním produktem chovu ovcí. Během posledních deseti let došlo k nárůstu početních stavů ovcí, a růst nadále i v tomto roce pokračuje. Například v roce 2007 bylo zaregistrováno kusů a v roce 2012 počty vzrostly na kusů. Z tohoto celkového počtu ovcí tvoří cca 65 % bahnice a jehnice. Chov ovcí prošel od roku 1990 do současnosti velikou změnou, týkající se struktury chovaných plemen. Od roku 1990 došlo k výraznému poklesu využití a ceny vlny, a z toho plyne, že také ubylo chovů ovcí s vlnařskou užitkovostí. Hlavním produktem se od roku 1990 stalo jehněčí maso, proto došlo v posledních letech k nárůstu ovcí s masnou a kombinovanou užitkovostí. Procentuální přehled vývoje struktury plemen podle užitkovosti je následující: V roce 1990 bylo vlnařské užitkové zaměření 62,9 % a v roce 2011 nastal pokles na 0,0 %. V roce 1990 bylo chováno z celkového počtu 36,4 % ovcí s kombinovanou užitkovostí, toto procentuální zastoupení vzrostlo do roku 2011 na 50 %. Masné ovce byly v roce 1990 chovány z celkového počtu ovcí pouze z 0,6 %, do roku 2011 počty ovcí s masnou užitkovostí vzrostly na 42 %. Dojné a plodné ovce byly v roce 1990 chovány z celkového počtu ovcí z 0,1 %, tento počet plodných a dojných ovcí vzrostl na 9 % z celkového počtu ovcí v roce 2011 (BUCEK a kol., 2012). 9

10 Celková populace ovcí ve světě se pohybuje v posledních deseti letech mezi 1,0 a 1,1 mld. kusů. Z tohoto celkového počtu se více než čtvrtina stavů nachází ve třech zemích a to v Číně, Indii a Austrálii, dalším největším chovatelem je Nový Zéland. Světovému trhu však panuje zejména Nový Zéland a Austrálie, jejichž společný podíl na světovém vývozu dosahuje 65 % (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2012). Chov ovcí je převážně v rukou fyzických osob, na rozdíl od jiných hospodářských zvířat, které většinově chovají podniky právnických osob. V České republice bylo k celkem podniků zabývajících se chovem ovcí. Z toho chovatelů, což je z celkového počtu chovatelů celých 68,5 %, chová 10 a méně ovcí, a to je 17 % z celkového počtu ovcí. Podniků s více než 100 ovcemi je pouze 2,8 % a to je z celkového počtu ovcí 37,4 %. Z toho vyplývá, že v ČR je více ovcí chováno v malochovech. K bylo v ČR chováno celkem kusů ovcí (BUCEK a kol., 2012). 2 CÍL PRÁCE V rámci bakalářské práce jsem shromáždila literární zdroje týkající se malochovu masných ovcí. Cílem práce bylo popsat plemena vhodná pro malochov masných ovcí, trh s produkty z chovu masných ovcí, vhodný systém chovu a technologie. Rovněž bylo cílem práce popsat vhodný systém reprodukce, krmné dávky, preventivní opatření a potřebu ploch TTP. Součástí práce bylo také zabývat se problematikou dotací a ekonomiky malochovu. Nedílnou součástí práce bylo uvést příklad malochovu ovcí v Jihomoravském kraji, navrhnout vlastní příklad malochovu masných ovcí s plemenem suffolk a uvést obecná doporučení k založení malochovu. 10

11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Produkty masných ovcí Ovce se řadí mezi mnohostranně užitečná zvířata. Ovčí maso patří mezi hlavní produkty chovu ovcí, stejně jako mléko, kůže a vlna. K vedlejším ovčím produktům patří lanolin, střeva, krev, lůj, předžaludky, rohy či paznehty (STANĚK, 2009). Chov masných ovcí má ale i nepřímé užitky, přičemž mezi ten hlavní patří produkce mrvy neboli košárování (HORÁK a kol., 2007). HORÁK a kol., (2012) uvádějí, že k dalším nepřímým užitkům patří ovisterapie, která slouží k odbourávání stresu u lidí žijících ve městech. K mimotržním funkcím řadíme především schopnost ovcí zachovávat ráz krajiny. Dále je chov ovcí významný z pohledu ochrany životního prostředí a udržení tradičního charakteru zemědělské krajiny (HORÁK a kol., 2012). Spotřeba ovčího a jehněčího masa je v České republice velice nízká, oproti ostatním zemím. Spotřeba ovčího a jehněčího masa je 0,3 kg, což je opravdu velice málo. Jehněčí maso je přitom velmi lehce stravitelné a v mnoha zemích je podáváno lidem v rekonvalescenci (STANĚK, 2009). Celosvětová spotřeba ovčího masa byla v roce 2007 cca 2,0 kg/osoba/rok, a oproti roku 1975 to byl nárůst o téměř dvojnásobek. V rámci EU je průměrná spotřeba 3 kg/osoba/rok, ovšem mezi jednotlivými zeměmi jsou obrovské rozdíly ve spotřebě (HORÁK a kol., 2012). Existuje pár vysvětlení, proč je spotřeba ovčího a jehněčího masa v České republice tak nízká. Jedním z důvodů může být to, že mnoho lidí se v neznalosti domnívá, že ovčí maso je tuhé, nekvalitní a nevábně vonící. Což je ovlivněno především tím, že v dřívějších dobách se skopové maso prodávalo zejména ze starších kusů, ovšem bohužel i dnes se najde hypermarket s ovčím masem v nepříliš dobré kvalitě. Dalším důvodem nízké spotřeby ovčího a jehněčího masa může být i nízká dostupnost kvalitního jehněčího masa, která je typicky sezónní, především na jaře a na podzim (STANĚK, 2009). Ovčí maso Pod pojmem maso rozumíme všechny části těl živočichů, a to buď v čerstvém, nebo i upraveném stavu, vhodné pro lidskou výživu. Terminologicky správně se ovčí 11

12 maso nazývá jako skopové, ovšem v poslední době tento výraz u mnohých spotřebitelů představuje nekvalitní maso (HORÁK a kol., 2007). Složení ovčího masa (libové svaloviny) je následující: % vody, % bílkovin, 2-3 % tuku, 1-1,5 % minerálních látek, 1,7-2 % extraktivních dusíkatých látek a extraktivních bezdusíkatých látek 0,9-1,0 % (INGR, 2003). U dospělých jedinců má maso velmi vysokou dietetickou hodnotu, pevnou strukturu, je jemně vláknité a barva je jasně červená. Jehněčí maso je barvy růžové a je také velmi jemně vláknité. Jehněčí maso splňuje požadavky na zdravou a plnohodnotnou lidskou výživu, a také příznivě ovlivňuje metabolismus a hladinu cholesterolu. Jehněčí maso má ovšem specifickou chuť a vůni, která závisí zejména na množství a kvalitě tuku. Maso ovcí však tukem neprorůstá, ale svaly jsou jím obklopeny, takže se dá tuk před kuchyňskou úpravou snadno oddělit. Z hlediska technologického se skopové a jehněčí maso vyznačuje dobrou vazností a lze je kombinovat s jinými masy (MILERSKI, 2008). Ovčí hnůj Ovce v průměru vyprodukují 2,5-3 kg pevných výkalů za den. Hnůj je vhodný ke hnojení okopanin, řepky a zahradnických kultur. V průměru ovčí hnůj obsahuje 0,85 % dusíku, 0,65 % draslíku, 0,25 % fosforu, 0,3 % vápníku, 0,83 % popelovin a 30 % sušiny. S ovčím hnojem je spojen pojem košárování, což představuje hnojení TTP (trvalé travní porosty) a orné půdy. Při košárování se ovce na noc zavírají do ohrady neboli košáru, přičemž by plocha košáru na jednu ovci měla být 1 m 2. Košár je vhodné každý týden přestavovat. Aby bylo košárování ještě účinnější, měla by se košárována plocha posmykovat a přihnojit zhruba 20 kg superfosfátu na hektar, a košárovat by se mělo ve čtyřletém cyklu (HORÁK a kol., 2007). Ovčí kůže Jehněčí a ovčí kůže je velmi trvanlivá a snadno se zpracuje. Od roku 1990 do roku 2011 došlo ke snížení výkupní ceny kůže z 60 Kč/kg na 45 Kč/kg. Činění ovčí kůže se naopak od roku 1990 do roku 2011 zdražilo z 3 Kč/dm 2 na 13 Kč/dm 2 (BUCEK a kol., 2012). 12

13 Produkce jehněčího a ovčího masa V České Republice jsou pro produkci jehněčího masa charakteristické domácí porážky. V roce 2011 se na všech jatkách (i domácích) porazilo cca 7 % ovcí z celkového počtu porážek, a z tohoto celkového počtu porážek (jehňat a ovcí) se v letech jehňata podílela z 80 %. Jatečná výtěžnost byla v roce 2011 zhruba 43 % a průměrná porážková hmotnost jehňat v Jihomoravském kraji byla v roce ,5 kg živé hmotnosti/ks (BUCEK a kol., 2012). V roce 2011 bylo na jatkách a na domácích porážkách poraženo celkem kusů ovcí, z toho bylo kusů jehňat. 3.2 Zahraniční obchod Zahraniční obchod s živými ovcemi a skopovým masem Od roku 2006 do roku 2011 bylo zaznamenáno vždy kladné saldo obchodní bilance s živými ovcemi. Minimální byl podíl dovezených živých ovcí a jehňat. Od roku 2007 do roku 2011 vzrostlo kladné saldo z 3,4 mil. Kč na 4,8 mil. Kč za dovoz živých ovcí a koz. Nejvíce živých zvířat jsme v roce 2011 vyváželi do Rakouska, Francie a Německa. Živá zvířata do České republiky byly dováženy v roce 2011 jen ze Slovenska a Švýcarska. Obchod se skopovým masem je sledován zároveň i s masem kozím. Od roku 2007 do roku 2011 se vyváželo z České republiky velmi málo skopového a kozího masa. Ve zmíněných letech bylo dosaženo záporné obchodní bilance zahraničního obchodu se skopovým i kozím masem. Průměrná cena u dovezeného masa v roce 2011 byla 196 Kč/kg, a u vyvezeného masa byla cena 223 Kč/kg (BUCEK a kol., 2012). 3.3 Plemena ovcí s masnou užitkovostí V České republice patří k chovaným plemenům ovcí s masnou užitkovostí: berrichon du Cher (BE), německá černohlavá ovce (NC), oxfort down (OD), hampshire (H), suffolk (SF), charollais (CH), texel (T) a další (HORÁK a kol., 2010). Suffolk Plemeno pochází z Anglie, má polojemnou krátkou vlnu a černou hlavu. Plemeno bylo vyšlechtěno v 19. století křížením berana plemene southdown s ovcí plemena norfolkská rohatá. V roce 1810 bylo uznáno plemenem, ovšem plemenná kniha 13

14 vznikla až v roce Tělesný rámec plemene je velký, hrudník je hluboký, končetiny jsou středně dlouhé a dobře osvalené. Černé části těla jsou nohy, paznehty a hlava. Hlava plemene je černá se slabým klabonosem (typická zejména u beranů). Vlna je bíla až mírně nažloutlá, a berani i bahnice nemají rohy. Typické pro toto plemeno je dobré zdraví a dlouhověkost, a i proto je vhodné do drsných klimatických podmínek, což jsou podhorské oblasti. Jelikož jsou jeho užitkové vlastnosti dobré, hodí se ke křížení s většinou plemen. Zapouštění jehnic lze provádět již v měsíci, při hmotnosti kg. Hmotnost bahnic se pohybuje v rozmezí kg a beranů kg. Toto plemeno je vhodné jak pro oplůtkovou pastvu, tak i pro celoroční pastevní chov. V České republice se plemeno suffolk využívá ke křížení již 30 let a také je u nás nejpočetněji chováno. Z celkové produkce plemenných beranů u nás představují berani plemene suffolk celou 1/3 (HORÁK a kol., 2012). Plodnost ovcí je %, hmotnost jehňat ve 100 dnech věku je kg, a optimální denní přírůstek v odchovu a výkrmu je 350 g. Stříž bahnic za rok je 3,5-4,5 kg, u beranů je to 4,5-5,5 kg (SCHOK, 2009). BUCEK a kol., (2012) uvádějí, že denní přírůstky u jehňat v kontrole užitkovosti ve 100 dnech věku, byly v letech 2007 až 2011 v rozmezí g. Pouze u čistokrevného zvířete byl v roce 2011 naměřen denní přírůstek přesahující něco málo přes 300 g. Hmotnost jehňat ve 100 dnech věku měřených v letech 2010 a 2011 byl v rozmezí kg. Texel Masné plemeno, které bylo vyšlechtěno v Nizozemsku na ostrově Texel kolem roku Šlechtilo se z původních maršových ovcí s anglickými plemeny. Do ČR byly ovce dovezeny poprvé roku 1947 za účelem zušlechtění hrubovlnné valašky a šumavky. V současné době u nás chováme dva užitkové typy holandský/belgický a anglický/francouzský, přičemž holandský typ je menšího tělesného rámce ovšem s výrazným osvalením. Anglický/francouzský typ je většího tělesného rámce což je vhodnější pro naše podmínky. Ovce tohoto plemene mají silnou kostru, klínovitou hlavu s krátkýma ušima, které odstávají, kůže kolem očí je tmavá s pigmentem. Obě pohlaví jsou bezrohá a vlna plemene je bílá a polojemná. Plemeno má dobré mateřské vlastnosti a ranost a také je vhodné ke křížení se všemi plemeny za účelem zlepšení výkrmnosti a ke zlepšení jatečné hodnoty trupu. Ovce jsou klidné, a vhodné především pro oplůtkový 14

15 způsob pastvy. Poptávka po plemenných beranech texel je v posledních letech téměř srovnatelná s poptávkou po plemeni charollais (HORÁK a kol., 2012). Živá hmotnost bahnic v dospělosti je do 70 kg, u beranů zhruba 100 kg. Jehnice se mohou zapouštět v 7-8 měsících věku při hmotnosti kg. Plodnost bahnic je % a živá hmotnost jehňat ve 100 dnech je až 40 kg, denní přírůstek u jehňat je přibližně 300 g. Roční stříž vlny je u bahnic 3,5-4,5 kg, a u beranů je to 4,5-6 kg (HORÁK a kol., 2007). I u plemene texel je jiná realita co se týče denních přírůstků jehňat, než uvádějí ve své publikaci HORÁK a kol., (2007). BUCEK a kol., (2012) uvádějí, že denní přírůstky jehňat ve 100 dnech věku v kontrole užitkovosti byly v letech mezi hodnotami g. Hmotnost jehňat ve 100 dnech věku měřených v letech 2010 a 2011 uvádí v 28,7 kg. Charollais Plemeno pochází z Francie, jeho masná užitkovost a plodnost je velmi dobrá, vlna je krátká a bílé barvy. Název plemene je odvozen od regionu, ve kterém bylo vyšlechtěno křížením místních ovcí s ovcemi plemene leicester. Plemenem bylo uznáno v roce 1974, plemenná kniha vznikla o 11 let dříve, v roce Tělo ovcí je velmi dobře osvaleno a výskyt tuku je minimální. Ovce jsou živějšího temperamentu a středního tělesného rámce se silnými končetinami. Kolem hlavy a končetin neroste vlna, kůže je narůžovělá. Beran ani bahnice nemají rohy. Ovce se velmi dobře přizpůsobí oplůtkovému systému pastvy. Jehnice je možné zapouštět už v 7-8 měsících věku při hmotnosti 45 kg. Toto plemeno je ovšem náročné na pastvu a zimní výživu. Z hlediska masné užitkovosti patří charollais mezi nejlepší masná plemena vůbec. I z tohoto důvodu je možné vykrmovat jehňata do hmotnosti 40 kg i více. Dříve toto plemeno bylo nejpočetnější masné plemeno u nás, nyní jsou v České republice berani tohoto plemene na druhém místě nejprodávanějších beranů, avšak produkce beranů charollais v ČR klesá (HORÁK a kol., 2012). Živá hmotnost bahnic je cca 70 kg a berani váží cca 100 kg. Plodnost bahnic je uváděna 160 % a hmotnost jehňat ve 100 dnech je kg. Denní přírůstek jehňat je uváděn 300 g. Roční stříž vlny je u bahnic kolem 3 kg a u beranů to jsou 4 kg (HORÁK a kol., 2007). 15

16 I u plemene charollais jsou denní přírůstky jehňat ve 100 dnech věku v realitě o něco jiné. BUCEK a kol., (2012) uvádějí denní přírůstky jehňat tohoto plemene v kontrole užitkovosti v letech v rozmezí g. Hmotnost jehňat ve 100 dnech věku, měřených v letech 2010 a 2011, uvádějí 29 kg. Oxford down Plemeno oxford down je největší nížinné žírné plemeno. Vlna plemene je polojemná, krátká, a je bílé barvy. Stavba těla je vyrovnaná, masné partie jsou velmi dobře utvářeny, hřbet je rovný a dlouhý. Černé barvy je část obličejová a končetiny. Beran ani bahnice nemají rohy, uši jsou středně dlouhé. Kromě okolí nosní partie a mulce je hlava celá porostlá vlnou. Toto plemeno se začalo šlechtit v letech 1830 až 1850 a křížila se plemena cotswold, hampshire a southdown. V roce 1851 bylo uznáno plemenem a plemenná kniha byla založena v roce Hlavním cílem tohoto křížení bylo dosáhnout vyšší výkrmnosti a jatečné hodnoty. Plemeno oxford down je vhodné ke spásání i méně kvalitních pastvin. Do České republiky bylo plemeno dovezeno z Dánska v letech 1997 a klub chovatelů tohoto plemene byl založen v České republice o rok později, v Seči u Chrudimi (HORÁK a kol., 2010). HORÁK a kol., (2007) uvádějí užitkovost plemene oxford down následující: Plodnost bahnic je cca 160 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku je v rozmezí kg, optimální denní přírůstek uvádějí až 350 g. Roční stříž bahnice se pohybuje mezi 3,5-4,5 kg a u beranů 5-6 kg. BUCEK a kol., (2012) uvádějí denní přírůstek jehňat uvedené v kontrole užitkovosti ve 100 dnech věku jehněte, v letech , v rozmezí g. Hmotnost jehňat ve 100 dnech věku, měřených v letech 2010 a 2011, uvádějí 26 kg. I u tohoto plemene můžeme vidět, že realita je oproti uvedeným předpokladům denních přírůstků a hmotnosti jehňat ve 100 dnech věku, poněkud rozdílná. 3.4 Ekonomika chovu masných ovcí Hlavním produktem chovu ovcí jsou v současnosti jatečná jehňata. Ekonomiku chovu také do jisté míry ovlivní i systém bahnění, přičemž v ČR se uplatňují dva systémy bahnění, z nichž systém jarního bahnění je u nás uplatňovaný mnohem víc než systém zimního bahnění, a to i především díky tomu, že je levnější. Výhody jarního 16

17 bahnění jsou následující: nižší náročnost na práci, nižší náklady na krmné dávky pro ovce (především kojící ovce), ovce se pasou na pastvě zároveň s jehňaty. Nevýhodou ovšem je, že každoročně, v době léta a na podzim, je na trhu přebytek jatečných jehňat. Tento nárůst může ovlivnit i tržní cenu za jehňata. Cena jehněčího masa je ovlivněna nejen nabídkou, ale především poptávkou po mase. Trh s masem je také ovlivněn i velmi přísnými veterinárními předpisy. Proto je prodej tzv. ze dvora v České republice velmi těžko realizovatelný. Od roku 2007 (41 Kč/kg živé hmotnosti) do roku 2010 (38 Kč/kg živé hmotnosti) došlo k mírnému poklesu cen za jatečná jehňata, ovšem v roce 2011(39 Kč/kg živé hmotnosti) došlo ke zvýšení cen. Ceny za jatečné ovce se od roku 2007 do roku 2011 takřka vůbec nezměnily, pořád je to cca 15 Kč/kg živé hmotnosti (BUCEK a kol., 2012). Reálně jsou ovšem ceny jehněčího masa v České republice podstatně vyšší. Cena za 1 kg živé hmotnosti jehněte je zhruba Kč. Nebo se také setkáváme s možností, že chovatelé prodávají jehňata za jednotnou cenu např Kč/ks. Faktory ovlivňující cenu jatečných jehňat o sezónnost o kvalita masa o poptávka po mase o vývoz masa na jednotlivé trhy o kurz koruny o dovoz masa ze zahraničí přepravní náklady o při výkupu jehňat je limitující váha 40 kg jehněte, která by neměla být překročena, při překročení váhy dochází ke snížení výkupní ceny. Trvalé travní porosty v chovu ovcí (TTP) Podíl TTP v České Republice je 23 % výměry zemědělské půdy. Chov ovcí má příznivý vliv na ekologické a ekonomické využití trvalých travních porostů. Ovce mají dobrou pastevní schopnost a větší skromnost (oproti kozám), dobrou přizpůsobivost na podmínky chovu, jsou mnohostranně prospěšné (maso, mléko, vlna), investice a pracovní náklady jsou nízké. Další výhodou u ovcí je výběr z několika desítek plemen. Zvyšování výměry TTP je z politických i ekonomických důvodů podporováno. 17

18 K nejdůležitějším důvodům patří snaha zvýšit význam neprodukčních funkcí, jako je udržování krajiny v přirozeném stavu, ochrana půdy proti erozi, ráz krajiny, pozitivní vliv na životní prostředí a také rozvoj agroturistiky (BUCEK a kol., 2012). Zatížení TTP Faktory ovlivňující zatížení plochy luk a pastvin jsou následující: složení a kvalita pastevního porostu, poloha pastviny, její velikost, zaměření chovu, např. masná produkce (BUCEK a kol., 2012). Dále bychom měli také vycházet i ze spotřeby živin ovcí a z nutriční hodnoty porostu. Záleží také na technice pastvy a na výši nedopasků, která je přibližně %. Úrodnost pastviny se v květnu bere jako 100% a v září klesá její výnosnost na 40 %. Z důvodu poklesu produkce pastviny na podzim, bychom měli buď redukovat počet zvířat na pastvě, nebo rozšířit pastevní plochu (HORÁK a kol., 2012). Uváděné číslo na zatížení jednoho hektaru pastvin je bahnic s jehňaty. Zatížení bývá uváděno obvykle 0,25-0,8 VDJ (velké dobytčí jednotky) na hektar přičemž nízké zatížení pastviny je 0,25 VDJ na hektar, což odpovídá 3-4 ovcím. Vyšší zatížení je 8-10 ovcí na hektar pastviny, přičemž jedna ovce představuje 0,15 DJ (dobytčí jednotky), (HORÁK a kol., 2012). 3.5 Obrat stáda KUCHTÍK a kol., (2007) uvádějí, že jde o proces obnovy stáda, kde se projevují změny v počátečních stavech ovcí jednotlivých kategorií, a to v postupu kalendářního roku. Obrat stáda ovlivňuje několik zásadních faktorů. Mezi ty nejvýznamnější patří procento oplodnění, plodnost, chovatelská dospělost, vyřazování bahnic, ztráty, počet beranů a také odstav jehňat. U procenta oplodnění se reálně v případě přirozené plemenitby počítá s 90 %. Chovatelská dospělost je u některých plemen již v 7-10 měsíci věku. Vyřazování bahnic je v užitkových chovech zpravidla z %. Dále se reálně počítá s tím, že většina beránků je prodána, a 50 % jehnic je necháno pro obnovu stáda. Při počtu beranů se vychází z toho, že u starších beranů je potřeba jednoho beran na bahnic a v případě mladšího berana se počítá s bahnicemi. Dále se také v případě narozených jehňat počítá s paritním zastoupením pohlaví, to znamená 50 % beránků a 50 % jehnic. U ztrát jsou udávány následující procenta úmrtí: jehňata do pěti dnů věku 5 %, jehňata od pěti dnů věku do odstavu 3 %, dospělé ovce do 3 %, u mrtvě narozených 18

19 jehňat se reálně počítá s 5 %. Odstav jehňat se využívá buď velmi ranný, ranný nebo tradiční. Tradiční odstav patří v České republice k nejpoužívanějšímu. Pokud plán obratu stáda vychází z reálných možností daného chovu, je kvalitním podkladem pro plánování zapouštění, bahnění, tržní produkce, potřeby krmiv, pastevních ploch, zootechnických, plemenářských a veterinárních opatření. 3.6 SWOT analýza chovu ovcí Je to metoda, pomocí níž lze identifikovat silné (Strengths), slabé (Weaknesses) stránky, příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats), které jsou spojené s určitým podnikatelským záměrem nebo typem podnikání. Jde především o nedílnou součást marketingového řízení podniku. Pomocí této analýzy by měl podnik lépe dosáhnout úspěchů maximalizací svých předností a očekávaných příležitostí. Podnik díky analýze minimalizuje vlastní nedostatky a hrozby, přicházející z vnějšího okolí. Dále analýza pomůže podniku zhodnotit současnou a budoucí pozici na trhu. Především by tato analýza měla vést k zdokonalení výkonnosti organizace (MOUDRÝ, 2008). 3.7 Krmení ovcí Jak uvádí KECK (1957), ovce je přežvýkavec a má složený žaludek, proto vyžaduje určité složení krmných dávek, aby zbytečně nedocházelo k plýtvání krmivy, nebo k hladovění. K přežití potřebují zvířata mimo hlavní potravu i živiny, přičemž nejdůležitější živiny, které musí ovce přijmout, jsou bílkoviny, tuky, uhlohydráty (glycidy), vitamíny a soli. Krmiva vhodná pro ovce jsou buď rostlinného, nebo minerálního původu a podle množství živin jsou to krmiva objemná nebo jadrná. Jak uvádějí HORÁK a kol., (2012), z celkových nákladů tvoří náklady na výživu ovcí 65 %. Výživa patří k jednomu z nejdůležitějších parametrů ovlivňujících ekonomiku chovu ovcí. Dle HORÁKA a kol., (2007), základním krmivem pro ovce je pastva, která patří mezi nejekonomičtější způsob krmení. Ovce jsou schopny svou denní potřebu živin uhradit pouze pastvou a přídavkem minerálních látek v podobě lizů a solí. Dle STAŇKA (2009), ovce v průměru spase 5-8 kg pastvy denně. Dle HORÁKA a kol., (2012) lze při dobré úrodnosti travních porostů počítat se zatížením bahnic na 19

20 hektar travní plochy. Pastva obsahuje v jarních měsících velmi vysoký obsah dusíkatých látek, a naopak málo zatvrdlé vlákniny a ligninu, také travní porost obsahuje na jaře velké množství vody, bílkovin, cukrů a nedostatek sušiny což může vést k průjmům zvířat. Přijímané množství pastvy závisí na plemeni, věku, zdravotním stavu, nutriční hodnotě porostu a také na hmotnosti zvířete. Výška porostu by neměla být vyšší než 15 cm (HORÁK a kol., 2007). Jak uvádějí MÁTLOVÁ a kol., (2002) krmit bychom měli podle vhodných potřeb daných kategorií zvířat. Krmení by nemělo sloužit pouze k produkci, ale i k zachování zdraví a pocitu pohody u zvířat. Zapomínat bychom neměli na to, že ovce špatně snáší náhlé změny krmných dávek, tudíž by si na změnu měly postupně zvykat. Přechod mezi různými druhy krmení by měl být minimálně 14 denní. Pastevní způsob odchovu vyhovuje ovcím i díky tomu, že krmná dávka má především vysokou dietetickou kvalitu. Základem krmné dávky je správný poměr potřebných živin a energie. Tento správný poměr lze zajistit zkrmováním pastevního porostu, ten má totiž úživný poměr zpravidla vyrovnaný a stabilní. Úživný poměr je poměr energie k dusíkatým látkám (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Dle HORÁKA a kol., (2012) by se měla dobrá pastva skládat z kvalitních travin a to zhruba 70% podíl, dále z 25 % jetelovin a zhruba z 5 % bylin. Byliny poskytují ovcím minerální látky a mají dietetické účinky. Krmiva objemná Mezi krmiva objemná, vhodná pro ovce patří seno, (především luční, jetelové, vojtěškové). Díky svému vhodnému obsahu živin a vitamínů působí příznivě luční seno na růst, tvorbu kostry, odolnost proti nemocem, plodnost atd., (KECK, 1957). Jen zřídka se využívá seno vojtěškové, a to z důvodu vysokého obsahu dusíkatých látek (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Seno Seno lze zkrmovat všem kategoriím ovcí, a dobře usušené a jemné seno se přidává i jehňatům již od druhého až třetího týdne jejich věku (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Používá se jako výhradní objemné krmivo a v současné době se velmi často uplatňuje systém krmení ad libitu (bez omezení), kdy denně ovce spotřebují cca 3-5 kg sena (KECK, 1957). 20

21 Jak uvádějí HORÁK a kol., (2012) seno obsahuje příznivý obsah sušiny a strukturální vlákniny, která příznivě ovlivňuje funkci a zdraví bachoru. K důležitým látkám obsaženým v seně patří dále i vitamíny skupiny A, D a E, beta-karoten, vápník a fosfor (ovlivňují tvorbu kostí). Seno jako jediné objemné krmivo obsahuje lipofilní vitamin D. Také příznivě působí nejen na trávení a funkci bachoru, ale i na reprodukci ovcí. Hlavním znakem kvalitního sena by měl být obsah vlákniny menší než 28 % v jednom kilogramu sušiny, a jeho stravitelnost organické hmoty by nejlépe měla být vyšší než 70 %. Krmná sláma Krmná sláma slouží k dosycení ovcí, přičemž nejvhodnější ke krmení je sláma ovesná, ječmenná nebo pšeničná (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Sláma by měla být ovcím k dispozici neustále, v případě že se nezkrmí všechna, dá se využít jako podestýlka (HORÁK a kol., 2012). Siláže Nejvhodnější ke krmení ovcí je siláž kukuřičná, travní nebo jetelotravní. Kukuřičná siláž je významná především pro svůj vhodný obsah vlákniny, vápníku a dusíkatých látek, a je významným zdrojem energie. Travní a jetelotravní siláž obsahuje rostlinné bílkoviny. Při zkrmování siláží si však musíme dávat pozor především na kvalitu fermentačního procesu. Skladování siláže představuje velký problém, může docházet k nízké aerobní stabilitě, tepelnému poškození, nebo při nedostatečném zakrytí i k plesnivění. Plesnivá nebo i jinak poškozená siláž není vhodná ke krmení (HORÁK a kol., 2012). Krmné okopaniny K nejvýznamnějším krmným okopaninám v chovu ovcí patří krmná řepa, brambory, krmná kapusta, krmná mrkev. Dále se využívá také řepa cukrovka, tuřín, vodnice nebo krmný kedluben. Krmné okopaniny jsou v zimním období vhodnou náhradou za pastvu, kterou ovce přes léto spásají. K nejvhodnějším krmným okopaninám pro ovce patří krmná řepa (KECK, 1957). Řepy můžeme v zimě ovcím dávat 1-2 kg, nebo ji třeba přidat k siláži. Brambory se ovcím mohou podávat pouze v množství 0,5-1 kg/ks/den, a také je vhodné 21

22 okopaniny nakrouhat, ovšem ty se musí zkrmit ještě ten týž den (HORÁK a kol., 2012). Krmná mrkev obsahuje důležitý karoten neboli provitamin A, který je důležitý především pro jehňata a plemenné berany (KECK, 1957). Dále krmné okopaniny příznivě ovlivňují sekreci mléka, především v zimním období (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Dle HORÁKA a kol., (2012) jsou okopaniny především zdrojem pohotové energie, neboli lehce rozpustných sacharidů. Ty jsou vysoce stravitelné a zchutňují ovcím krmení. Jadrná krmiva Ke krmivům jadrným patří oves, ječmen, kukuřice, hrách, peluška, bob koňský a také otruby nebo pokrutiny (KECK, 1957). Jadrná krmiva jsou krmiva bílkovinná, a mají vysokou biologickou hodnotu bílkovin (HORÁK a kol., 2012). Oves je jedním ze základních jadrných krmiv, protože obsahuje všechny živiny v lehce stravitelné formě, vhodně působí především na tvorbu mléka a u beranů podporuje pohlavní pud. Hrách a peluška jsou pro svůj vysoký obsah bílkovin vhodné pro krmení kojících bahnic a větších jehňat. Pšeničné otruby jsou z otrub nejvhodnější, podporují u bahnic tvorbu mléka. Ječmen je dobré před zkrmením sešrotovat, protože celá zrna jsou velmi tvrdá. Pšenice se žitem ke krmení ovcí nepřicházejí takřka vůbec v úvahu, protože mohou být ve větších dávkách nebezpečné. Zpravidla se ovcím přidává 0,4-0,5 kg jadrných krmiv do celkové krmné dávky, především bahnicím v laktaci nebo vysokobřezím bahnicím (HORÁK a kol., 2012). Dále se v krmení využívají i sušené cukrovarské řízky, ty se podávají v navlhčené formě v dávce 0,2 až 0,5 kg. Zmírňují průjmy způsobené přílišnou konzumací šťavnatých krmiv (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Krmení jednotlivých kategorií ovcí Krmení bahnic U této kategorie ovcí musíme zohlednit především fázi reprodukčního cyklu, hmotnost, věk, výživný stav a také počet jehňat. U bahnic před porodem je důležité omezit zkrmování siláží, naopak zvýšit by se měla dávka kvalitního lučního sena a podíl jadrného krmiva. V období kolem porodu je nejlepším krmivem pro bahnice seno, jádro nebo i teplá voda smíchaná s otrubami (pšeničnými), nebo lněným semenem. Během pár dnů už můžeme přejít na krmnou dávku pro kojící bahnice (HORÁK a kol., 2012). 22

23 Kojícím bahnicím by měla být hned po porodu podána čistá voda a kvalitní luční seno a jádro. Podíl jádra by se v krmných dávkách měl zvýšit až na 0,5 kg (HORÁK a kol., 2007). Ovšem při jarním bahnění jsou bahnice schopny potřebné živiny uhradit pouze pastvou (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Kojícím bahnicím se také podávají šroty, přičemž z obilných šrotů je nejlepší šrot ovesný, a ze šrotů extrahovaných potom šrot sójový nebo luštěninový. Dále se bahnicím mohou zkrmovat i horkovzdušné úsušky, nebo krmná mouka (HORÁK a kol., 2012). Flushing neboli krmný šok Dle KUCHTÍKA a kol., (2007), hlavní zásadou flushingu je zvýšit přívod energie a bílkovin, a tím zlepšit kondici zvířat. Zlepšenou kondicí lze dosáhnout k zvýšení plodnosti. Dále lze zlepšením kondice dosáhnout lepšího zabřezávání a nižší embryonální mortality. MÁTLOVÁ a kol., (2002) uvádějí, že flushingem lze snížit vznik vážných poporodních metabolických komplikací. Dále se flushing využívá především kvůli tomu, že má příznivý vliv na počet ovulovaných vajíček, a navozuje intenzivnější reprodukční funkce. Ke krmnému šoku můžeme použít pastevní porost výborné kvality nebo jádro. Dávka jadrného krmiva by měla být minimálně 0,3-0,5 kg na kus a den a to v časovém rozmezí čtyř týdnů před, během a po zapouštění (KUCHTÍK a kol., 2007). Berani Letní krmná dávka by se měla skládat především z pastvy, sena a jadrných krmiv. Krmná dávka by se v připouštěcím období měla změnit, a to zvýšením dávky jadrného krmiva až na 1,5 kg. Tyto dávky jsou zvyšovány především k zachování dobré plodnosti. Zimní krmná dávka by měla být složena z kvalitního sena a krmné slámy ad libitum, dále jadrného krmiva, především ovsa, a můžeme přidat i siláž nebo krmné okopaniny, například krmnou mrkev a řepu (STANĚK, 2009). KUCHTÍK a kol., (2007) uvádějí, že lze beranům také zkrmovat pšeničné otruby, luštěniny a luskoobilné směsi. 23

24 Jehňata Při pastevním výkrmu jsou jehňata už od druhého týdne po porodu na pastvině. Jejich krmná dávka se skládá z mateřského mléka, pastviny a jadrných krmiv. Z počátku lze jehňata na pastvině přikrmovat kvalitním senem (HORÁK a kol., 2007). Minerální liz a kvalitní čistá voda by měly být ovcím podávány ad libitum, bez ohledu na kategorii (JAMBOR a kol., 1992). Technika krmení Ovce dokážou využívat i objemná krmiva, která mají nižší koncentraci živin. V porovnání s ostatními zvířaty dokážou mnohem lépe trávit i krmiva jako je sláma, průměrné seno nebo třeba starší pastevní porost. Základem je, aby byla krmiva zdravotně nezávadná a měla dobrou hygienickou jakost (HORÁK a kol., 2007). Jak uvádějí HORÁK a kol., (2012), zásadou je krmit vyrovnanými krmnými dávkami, a to se týká především celkového množství a poměru energie a dusíkatých látek, minerálních látek, koncentrace a obsahu vlákniny. Důležité je i dodržovat stálost krmných dávek. Nutriční požadavky ovcí Ovce mají potřebu živin a energie mnohem vyšší než ostatní druhy hospodářských býložravých zvířat. To především kvůli tomu, že jsou pohyblivější a jejich plocha povrchu těla je v přepočtu na jeden kilogram živé hmotnosti větší než u ostatních býložravců, tudíž mají větší výdej energie (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Oproti ostatním hospodářským zvířatům spotřebují ovce více minerálních látek, především kamenné soli. Dostatek minerálních látek lze zajistit koupením kamenné soli, minerálního lizu nebo namíchané směsi požadovaného složení (MÁTLOVÁ a kol., 2002). 3.8 Napájení voda Jak uvádějí MÁTLOVÁ a kol., (2002) měla by voda splňovat určité biologické i chemické požadavky. Náhradou vody může být ovcím i krmivo s dostatečným obsahem vody, přičemž nejlepším způsobem napájení je kombinace vodnatého krmiva a vody. Dle HORÁKA a kol., (2012), voda je základní nekalorická živina, která ovlivňuje průběh resorpčních a trávících pochodů a také je nepostradatelná pro chod veškerých 24

25 orgánů. Dále je voda také součástí tekutin, které ovlivňují pohyblivost kloubů a chrání centrální nervový systém. Dle HORÁKA a kol., (2012) potřeba vody závisí na druhu zvířete, druhu krmiva, způsobu krmení, klimatických podmínkách, dále i na chovném zaměření zvířete, na jeho věku a kondici, a také na intenzitě jejího vylučování z těla zvířat. Denně ovce vyloučí 0,5-1,5 litrů moči a až 3 kg výkalů. 3.9 Bahnění a odchov jehňat Zapouštění Přirozená plemenitba Jak uvádějí KUCHTÍK a kol., (2007) v malochovu je velmi často využíváno zapouštění harémové. Tento způsob zapouštění patří k nejvíce používaným způsobům jak v našich chovech, tak i v evropských. Tento způsob se uplatňuje v malochovech (do 50 ks bahnic) i proto, že beran je schopen zapustit ovcí. V oplůtkovém systému pastvy je to nejvhodnější způsob zapouštění. Dle HORÁKA a kol., (2012) umožňuje tento způsob zapouštění i dlouhodobější chov berana (beranů) ve stádě. Bahnění V našich chovech se uplatňují dva systémy bahnění a to jarní a zimní. Jarní bahnění patří u nás k běžnějším způsobům bahnění. Klady jarního bahnění jsou především v tom, že v říjnu až listopadu, kdy se stádo připouští, jsou ovce v plné pastevní kondici a na připouštění jsou velmi dobře připravené. Ovce jsou venku na pastvině až do doby prvního sněhu (HORÁK a kol., 2012). Vzhledem k tomu, že je ovce březí 150 dní, a zapouštění bude probíhat v říjnu až listopadu, budou se jehňata rodit mezi březnem a květnem. Tím pádem budou jehňata přicházet na pastevní porost s optimálním složením, kvalitou a stadiem zralosti, a to nejlépe vyhovuje jejich předžaludkům, které nejsou zcela vyvinuty (MÁTLOVÁ a kol., 2002). V případě porodu ovcí na pastvině se bahnice oddělí od skupiny a dá se do menší, lépe kontrolovatelné ohrady. Ovci na pastvině častěji kontrolujeme, po porodu jehněti ošetříme pupeční pahýl. Za 2-4 dny se matka s jehnětem vypustí zpátky ke stádu. Jak uvádějí MÁTLOVÁ a kol., (2002) odstav by měl proběhnout optimálně čtyři měsíce před dalším zapouštěním, to znamená do konce července. Bahnice po odstavu 25

26 má zhruba tři měsíce čas k získání optimální kondice potřebné pro další sezónu. V této době může spásat i horší pastviny, a to z toho důvodu, že nesmí moc ztloustnout. Oproti zimnímu bahnění je plodnost u jarního bahnění vyšší až o 20 % (HORÁK a kol., 2012) Manuál pro začínající chovatele První věc, co musí začínající chovatel udělat, když si pořídí ovci nebo berana (a to již od 1 kusu zvířete), je zaregistrovat stáj do formuláře na stránkách Registrací začínající chovatel obdrží číslo svého hospodářství. Dále musí koupené zvíře přehlásit na svoje hospodářství. V případě, že zvíře předtím nebylo registrováno, musí chovatel objednat ušní známky a dodatečně zvíře do svého hospodářství dohlásit. Zaregistrováním ovcí obdrží chovatel seznam svých zaregistrovaných zvířat. V dalším kroku musí chovatel objednat ušní známky, které použije pro označení jehňat na další rok, přičemž jehňata se musí označit ušními známkami do 6 měsíců věku a nejpozději do 7 dnů od označení se musí změny nahlásit do ústřední evidence. Pokud se naskytne nějaká změna ve stádě (úhyny, prodeje, domácí porážky atd.), musí se změny hlásit do 7 dnů do ústřední evidence. V případě koupě plemenného berana je dobré vyžádat si vystavení POP neboli průkaz původu, který vystavuje Svaz chovatelů ovcí a koz. Při koupi plemenného berana je možnost využití dotací na částečnou úhradu nákladů na krmný den. Dotace jsou vypláceny zpětně a období, ze kterého se počítá dotace, začíná vždy od 1.9 minulého roku a končí 31.8 roku aktuálního. Žádost o dotaci se posílá do Nevýhodou ovšem je, že dotace není dávána automaticky, nýbrž se o ni každý rok musí žádat znovu, a to prostřednictvím oblastního důvěrníka. Ten má za úkol potvrdit správnost údajů uvedených v žádosti. Nastávající povinností při získání dotace je provést berana zdravotní zkouškou, a to alespoň 1 ročně. Vyšetření berana je hrazeno státem. Při úhynu zvířete je nutné zavolat do asanačního ústavu, ti zvíře odvezou. Potvrzení o odvozu uhynulého zvířete je nezbytné si ponechat (MAREŠOVÁ, 2011). 26

27 3.11 Obecné zásady prevence onemocnění Jak uvádějí MÁTLOVÁ a kol., (2002) zdravotní stav ovcí je nutné kontrolovat průběžně a preventivně. Mezi hlavní faktory preventivních opatření patří kvalitní výživa ovcí, vhodné ustájení a ošetřování zvířat. Odčervování Dle KUCHTÍKA a kol., (2007), parazité způsobují nejen přímé ztráty ovcí (úhyn), ale i ztráty nepřímé. Nepřímé ztráty mají za následek snížení produkce a výrazné zhoršení reprodukce ovcí. Silná parazitní invaze může u ovcí vyvolat zvýšenou citlivost vůči ostatním onemocněním. Kdy, kolikrát a jakým preparátem, se budou ovce odčervovat, záleží především na místních znalostech, na průběhu počasí, na složení druhů parazitů, nalezených při kontrolním vyšetření, a také i podle počtu nalezených vajíček v trusu ovcí. Ideální by bylo, aby použité antiparazitikum bylo bezpečné, efektivní, rychlé, metabolizované, ekonomické a také aby bylo kompatibilní s ostatními léky. HORÁK a kol., (2012) uvádějí, že odčervení stáda by mělo předcházet koprologické vyšetření, přičemž toto vyšetření je založeno na odebrání směsného vzorku trusu, ve kterém je i čerstvý trus zhruba od 5-10 % zvířat z dané kategorie. Na základě laboratorního vyšetření zjistíme druhy parazitů a počet jejich vajíček v jednom gramu trusu. Odčervování bez koprologického vyšetření by se nemělo provádět a to především proto, že nevíme přesný typ parazitů přítomných v chovu, a tím i jaký preparát je vhodné použít. Dále může dojít k situaci, že odčervení není nutné, a zbytečným zásahem akorát zbavíme ovce množství střevních parazitů, které jsou potřebné k tvoření imunity. K preventivnímu boji proti endoparazitům patří také střídání pastvin nebo i sečení části pastviny. Minimálně třetina pastviny, by se měla celoročně sekat, a v tom daném roce by se na ní ovce neměly pást. Působením ultrafialového záření dojde k larvální mortalitě, a následující rok je pastvina vhodná ke spásání. Zpravidla se ovce odčervují několikrát do roka. Nejdřív se odčervují před zahájením pastvy, dále v červnu a červenci, v době největšího výskytu parazitů, také je vhodné ovce odčervit ještě před zimou. Když ovcím podáme odčervovací vakcínu před začátkem pastvy, tedy ještě v ovčíně, měly bychom po vypuštění ovcí na pastvinu stáj 27

28 vyčistit a hnůj vykydat, abychom zničili všechny formy parazitů (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Preparáty používané k odčervení bychom měli v průběhu času střídat. Hlavní důvod je ten, že se v průběhu času mohou vyvinout odolné kmeny parazitů. Nebo například když použijeme menší dávku preparátu než je doporučené, dojde k tomu, že určitá část parazitů přežije a v průběhu času se stanou odolnou populací. Preparát se dávkuje podle živé hmotnosti zvířat, přičemž ta se ovšem velmi těžko stanovuje. Nejčastěji jsou používané preparáty na bázi drenčů. Drenče jsou roztoky, které se ovcím podávají do dutiny ústní na kořen jazyka. Výhodou je že roztok může chovatel aplikovat sám, není nutnost volat veterinárního lékaře (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Zapomínat se nesmí na to, že odčervena musí být všechna zvířata ve stádě (HORÁK a kol., 2012). Dle KUCHTÍKA a kol., (2007) se v našich chovech z pravidla vyskytují parazitologická onemocnění jako je motoličnatost, tasemničnatost, slezová, střevní a plicní červivost. Vakcinace Největším důvodem vakcinace je u nás snaha odstraňovat nákazu enterotoxemie, onemocnění paznehtů a vznik tetanu. Tyto tři onemocnění jsou v našich podmínkách nejčastější. Nejvýznamnějším preventivním zákrokem u většiny onemocnění je včasná vakcinace (HORÁK a kol., 2012). Enterotoxemie (Clostridium perfrigens) Je bakteriální průjmové onemocnění, které postihuje jehňata. Je doprovázena vysokou mortalitou jehňat a nevratným oslabením jehňat z nemoci vyléčených. Nyní už jsou k dispozici kombinované polyvalentní vakcíny, které jsou účinné proti více druhům clostridií (MÁTLOVÁ a kol., 2002). HORÁK a kol., (2012) uvádějí, že jediné spolehlivé preventivní opatření je vakcinace. Hniloba paznehtů Druhým nejčastějším onemocněním je infekční hniloba paznehtů (Dichelobacterium nodusus). Lehčí forma nemoci je kulhání ovcí, těžší forma je neschopnost pohybu zvířat (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Jako prevence se uvádí 28

29 vakcinace ovcí komerčními, nebo autogenními vakcínami. Především by však měla být zajištěna zoohygiena a pravidelné ošetření paznehtů. V případě výskytu nemoci pak i použití antibiotik a použití antimikrobiálních roztoků v koupelích (PAŽOUT, 2011). Tetanus Dalším důvodem vakcinace je omezení vzniku tetanu (bakterie Clostridium tetanii). Tetanus vzniká nejčastěji po krvavých zákrocích, jako je například kastrace, kupírování nebo tetování. Bakterie tetanu jsou schopné přežít i 20 let ve starých objektech nebo v půdě (MÁTLOVÁ a kol., 2002). HORÁK a kol., (2012) uvádějí, že prevencí je vakcinace jehňat a bahnic současně s enterotoxemií, a také dezinfekce všech zjištěných poranění. Nejčastější infekční nemoci ovcí: Dyzentérie jehňat Jedná se o závažné onemocnění jehňat ve věku dvou dnů až dvou týdnů. Nemoc se projevuje průjmem, často vodnatým a nažloutlým, ztrátou chuti vsávat mléko a také rychlou dehydratací, většinou končí úhynem. Jehňata nad dva týdny věku jsou již k nemoci odolná. Léčba jehňat postižených dyzenterií je neúčinná. Preventivním léčebným zákrokem může být perorální podávání antibiotik s opakováním po 2. a 3. dnu života jehněte (HORÁK a kol., 2007). Prevenčním prostředkem je vakcinace a to především březích bahnic ve správnou dobu (HORÁK a kol., 2012). Pasteurelóza jehňat Toto onemocnění jehňat je vysoce nakažlivé především ve stádech s velikou užitkovostí a rychlým růstem jehňat. Nemoc postihuje všechna jehňata, a to bez rozdílu věku. Projevuje se zejména perakutními a akutními respiratorními problémy. Průběh nemoci je někdy tak rychlý, že jehně zahyne bez jakýchkoliv klinických příznaků. Průběhem nemoci je náhlý vznik dýchacích potíží, vysoké teploty, krvavý výtok z nosu. Léčba je u tohoto onemocnění neefektivní, jedinou možností je včasné podání dlouhodobě působících antibiotik. Léčit by se vždy měla všechna jehňata v chovu (HORÁK a kol., 2007). U pasteurelózy jehňat se jako prevenční opatření uvádí zábrana zavlečení původce onemocnění do stáda, a také včasná vakcinace (HORÁK a kol., 2012). K infekčním příčinám poruchy reprodukce patří chlamydióza a to z 52 %, toxoplazmóza z 24 %, kampylobakterióza z 9 %. Hlavními příznaky infekční poruchy 29

30 reprodukce je zmetání nebo předčasný porod, vyšší výskyt mumifikovaných plodů nebo také malá životaschopnost narozených jehňat. Aby byla nemoc potvrzena, je nutné laboratorní vyšetření (HORÁK a kol., 2007). Jako preventivní opatření se udává desinfekce míst, kde proběhl porod či potrat, a také oddělení bahnic po porodu od ostatních ovcí. Dalším možným preventivním opatřením je nakoupená zvířata z jiných stád držet odděleně do doby, než nové ovce porodí, také je vhodné znát nákazový stav u koupených zvířat (HORÁK a kol., 2012). K nejčastějším neinfekční onemocnění u ovcí patří: Poruchy funkce předžaludků Jedná se o soubor poruch trávicího ústrojí. Jde především o indigesci neboli poruchu trávení, bachorovou acidiózu nebo akutní nadmutí. Poruchy funkce předžaludků jsou důsledkem špatné technologie krmení, nebo špatného složení krmných dávek. Léčba probíhá podáváním bachorových stimulačních prostředků a to po dobu dvou až tří dní. Při závažnějších případech je nutné zavolat veterinárního lékaře, který upraví acidobazický poměr a podpoří základní životní funkce (HORÁK a kol., 2007). Preventivním východiskem je krmit kvalitními krmivy, zajistit potřebný poměr sacharidů, dusíkatých látek a zajistit vhodný obsah vlákniny v krmné dávce (KUCHTÍK a kol., 2007). Výhřez pochvy a děložního krčku Jde o nemoc, která postihuje především starší bahnice s větším počtem plodů. Při nemoci ochabuje a zvyšuje se pohyblivost měkkých tkání v pánevním kanálu. K ochabnutí přispívá i zvýšený nitrobřišní tlak, který způsobuje rostoucí plod. Onemocnění se projevuje výhřezem pochvy nízkého stupně, později však dochází k prohloubení příznaků a vyhřezlou sliznici postihuje zánět. Ošetření probíhá očistěním a antibiotickým ošetřením vyhřezlé sliznice. Vyhřezlá tkáň se také zpět reponuje do dutiny pánevní (HORÁK a kol., 2007). Prevencí je vyřazení postižených ovcí z chovu, a také zabezpečení vyvážené krmné dávky (KUCHTÍK a kol., 2007). Tepelný a chladový stres Tepelný stres může nastat u čerstvě ostříhaných ovcí při teplotě nad 30 C na slunci. Když mají ovce na těle obrůst vlny, tak teplotu jejich kůže neovlivní ani teplota 65 C na slunci. Preventivně bychom měli při dlouhodobě vysokých teplotách zajistit 30

31 dostatek vody k napájení, a pozornost bychom měli věnovat ovcím, které jsou umístěny do manipulačních ohrad. Teplotní stres se u ovcí projevuje zvýšenou frekvencí dýchání. Chladový stres je nebezpečný především pro novorozená jehňata. Kritická teplota je -40 C. Jaké teploty jsou pro bahnice kritické, ovlivní především délka rouna a krmení. Následkem chladového stresu, je nízká schopnost využít energii krmiva a tím nastává možnost vzniku různých zdravotních problému, případně některých latentních onemocnění. Proto bychom měli zvířata dodatečně přikrmovat, přičemž dodatečné krmení závisí na stavu rouna a na hmotnosti ovcí, také lze počítat se zvýšením potřeby krmení o 0,5-1 % na každý stupeň teploty pod kritickou hranicí. Chladový stres u ovcí hrozí pouze při celoročním chovu na pastvině (MÁTLOVÁ a kol., 2002). Léky k ošetření ovcí Každý chovatel by měl mít k dispozici potřebnou zásobu léků, pro případ, že by musel akutně zvíře ošetřit sám bez pomoci veterináře. V chovatelské lékárničce by neměli chybět antibiotické spreje a zásypy, rehydratační roztoky, antiparazitika, antikokcidika, antiseptika, dezinfekční prostředky, kalciové gely, vitaminy A, D a E, minerální preparáty (selen), stimulancia bachoru, lubrikancia a také přípravky k léčbě ketózy. Následná léčba a kontrola by měla ovšem být prováděna veterinárním lékařem (HORÁK a kol., 2012) Chovatelské zásahy K základním chovatelským zásahům patří stříhání, ošetřování paznehtů, označování a případně odrohování. Stříhání ovcí Při stříži záleží na plemeni, druhu vlny, systému chovu, stavu ovcí, období a počasí. Zásadou je stříhat ovce lačné, se suchou vlnou. V případě že ovce zmoknou, měly by schnout minimálně tři dny. Stříž musí probíhat v čisté a suché místnosti nebo venku, na čistém a suchém místě. Ovce by se před stříží měli zavřít do menší ohrádky, v blízkosti střihače, aby jejich odchyt byl snadnější. Také je nutné připravit a vyčistit místo ke skladování vlny. Stříž by měla sloužit i k celkové kontrole zdravotního stavu zvířat nebo k případnému odhalení parazitů či nemoci (kloše, prašivina). 31