Jak funguje internet. Jiří Peterka

Transkript

1 Katedra softwarového inženýrství, Matematicko-fyzikální fakulta, Univerzita Karlova, Praha Jak funguje internet Jiří Peterka Upraveno z materiálů Jiřího Peterky, (a se souhlasem autora :). Nicméně záruky poskytnuty žádné, studium na vlastní nebezpečí. Roman Chýla 1

2 Jak funguje Internet? Používá technologie, které se dohromady označují jako rodina protokolů TCP/IP (TCP/IP protocol suite) tyto technologie pokrývají: přenosy dat způsob identifikace zdrojů.. 2

3 Co je protokol? implementovat funkční síť je hodně složité a náročné jde o jeden velký problém, který se vyplatí dekomponovat rozdělit na menší části, které je možné řešit samostatně počítačové sítě: dekompozice se provede po hierarchicky uspořádaných vrstvách dobře to odpovídá povaze řešeného problému přináší to i další výhody možnost alternativních řešení na úrovni nižších vrstev větší modulárnost síť (jako celek) vrstva vrstva vrstva vrstva vrstva vrstva protokol: říká jak má fungovat vrstva jednoho uzlu při komunikaci se stejnolehlou vrstvou jiného uzlu 3

4 Způsob komunikace mezi vrstvami vrstva pravidla komunikace definuje protokol vrstva vrstva vrstva vrstva komunikace probíhá pouze mezi stejnolehlými (rovnocennými, angl.: peer) vrstvami mohou stát na různých platformách vrstva 4

5 Vrstevnatý model TCP/IP aplikace (aplikační služby, např.: el. pošta, WWW, ) komunikace mezi koncovými uzly přenos dat (zajišťuje protokol IP, Internet Protocol) aplikační vrstva transportní v. síťová v. SMTP, HTTP FTP, LDAP, DNS, UDP, TCP protokol IP protokoly TCP/IP pokrývají týká se fyzických přenosů vrstva síťového rozhraní TCP/IP nepokrývá 5

6 Rodina protokol ů TCP/IP ve skutečnosti je to celá tzv. síťová architektura zahrnuje představu o počtu vrstev, o jejich významu a roli, a také konkrétní protokoly vrstvy jsou 4 každý protokol se vždy "týká" určité vrstvy na jedné vrstvě může "fungovat" více protokolů každý z nich plní jiný úkol, nebo plní stejný úkol jiným způsobem atd. rodina protokolů TCP/IP dnes obsahuje přes 100 různých protokolů!!! tj. TCP/IP není 1 protokol!!! rodina protokolů TCP/IP obsahuje protokoly které pokrývají: přenos dat (protokoly IP, TCP, UDP) manipulaci s adresami fungování služeb (aplikací), např.: el. pošta: SMTP, RFC822 web: HTTP, HTML přenos souborů: FTP, NFS přístup k adresářům: LDAP.. protokoly jsou definovány standardy Internetu dokumenty RFC (STD) neustále se vyvíjí, vznikají nové 6

7 Filosofie TCP/IP - nespolehlivost teze: přenosová vrstva se má starat o přenos dat má to dělat co nejefektivněji nemá se rozptylovat dalšími úkoly (např. zajišťováním spolehlivosti, když to si snáze a lépe zajistí koncové uzly sítě) zajištění spolehlivosti je úkolem koncových uzlů důsledek: přenosy dat (na úrovni síťové vrstvy, protokolem IP) fungují jako nespolehlivé co je nespolehlivost? pokud některý uzel zjistí, že je něco poškozeno, má právo to zahodit a nemusí se starat o nápravu!! nesmí nic zahazovat samovolně!! aplikace aplikace aplikace aplikace transportní vrstva síťová vrstva TCP IP UDP na transportní vrstvě existují dva hlavní protokoly: UDP zachovává nespolehlivost nestará se o ztracená/poškozená data TCP zajišťuje spolehlivost napravuje ztráty/poškození aplikace si mohou vybrat spolehlivý, či nespolehlivý přenos 7

8 Filosofie TCP/IP - nespojovanost přenosy dat v TCP/IP fungují na nespojovaném principu nenavazují spojení, posílají data v dobré víře že příjemce existuje a bude ochoten je přijmout každý jednotlivý blok dat (paket) je přenášen samostatně a nezávisle na ostatních paketech může být přenášen jinou cestou než ostatní pořadí doručování nemusí být zachováno výhody: je to velmi robustní nevýhody: není nutné explicitně reagovat na ztráty spojení, změny v topologii sítě pro přenosy větších objemů dat v kratších intervalech je to neefektivní protokol IP funguje nespojovaně představa spojovaného přenosu představa nespojovaného přenosu spojení 8

9 Princip maximální snahy anglicky"best effort" přenosová část sítě se maximálně snaží vyhovět všem požadavkům, které jsou na ni kladeny pokud se jí to nedaří, má právo krátit požadavky (limitovat, ignorovat je, nevyhovět jim, ) např. pozdržet přenášené pakety do doby, než je bude moci zpracovat může i zahazovat pakety, které vůbec nedokáže zpracovat dělá to rovnoměrně vůči všem požadavkům "měří všem stejně", nepracuje s prioritami je to celková filosofie TCP/IP je praktickým důsledkem použití paketového přenosu a přístupu ke spolehlivosti alternativa: garance služeb (QoS, Quality of Service) QoS nabízí telekomunikační sítě výhoda: sítě fungující na principu "best effort" jsou mnohem efektivnější (i ekonomicky) než sítě nabízející QoS kdyby Internet poskytoval QoS, byl by mnohem dražší než dnes a méně rozvinutý nevýhoda: vadí to multimediálním přenosům 9

10 Představa paketového přenosu problém: není předem známo, jak dlouho se ten který paket zdrží v přepojovacím uzlu (záleží to na momentálním souběhu všech paketů ze všech vstupů) přepojovací uzel přepojovací logika (rozhoduje, kudy bude dále odesláno)? pakety pracuje na principu store & forward interní paměť (vyrovnávací buffer) 10

11 Jiný pohled: hloupá sí ť vs. chytré uzly přenosová část sítě (IP síť) má být "hloupá" ale efektivní, má co nejrychleji a nejefektivněji plnit své základní úkoly "chytré" mají být koncové uzly inteligence má být soustředěna do koncových uzlů IP síť inteligence rychlost inteligence transport. vrstva transport. vrstva síťová vrstva síťová vrstva síťová vrstva vrstva síť. rozhraní koncový uzel vrstva síť. rozhraní směrovač vrstva síť. rozhraní koncový uzel 11

12 Problém multimediálních aplikací 1. potřebují dostávat svá data: s malým zpožděním s pravidelným zpožděním 1. s pravidelnými odstupy mezi sebou týká se to například přenosu živého obrazu či zvuku aplikace VOIP, TV vysílání, rozhlas, video-on-demand 3. problém je s fungováním přenosových mechanismů TCP/IP na principu "maximální snahy, ale nezaručeného výsledku" byla by zapotřebí podpora QoS (kvality služeb) QoS je v zásadě "protipólem" principu maximální snahy 1. možná řešení: "kvantitativní": zvyšování disponibilní kapacity 1. fungování na principu "maximální snahy " zůstává 2. zlepšení je statistické 1. je menší pravděpodobnost, že bude muset dojít ke krácení požadavků týká se: 1. přenosových kapacit (tj. linek) 2. "přepojovacích kapacit" (směrovačů, switchů) "kvalitativní": zavedení podpory QoS fungování na principu "maximální snahy " je nahrazeno jiným způsobem fungování zlepšení je garantované ale drahé a obtížné 12

13 Problém distribučních aplikací s postupem času se objevily i takové aplikace, pro které je fungování přenosových mechanismů TCP/IP principiálně nevhodné "distribuční služby" = videokonference, vysílání rozhlasu a TV,. potřebují dopravovat stejná data od 1 zdroje k více příjemcům současně tzv. multicasting (event. broadcasting) přenosové mechanismy TCP/IP to neumí!!! přenosové mechanismy počítají s přenosem 1:1 (od jednoho zdroje k jednomu příjemci) pokus: služba MBONE (nepříliš úspěšná) řeší se až v rámci IPv6 a IP Multicast Initiative bez multicastingu s multicastingem 13

14 Filosofie TCP/IP: katenetový model TCP/IP předpokládá že "svět" (Internet) je: tvořen soustavou dílčích sítí chápaných jako celky na úrovni síťové vrstvy, tzv. IP sítí dílčí sítě jsou vzájemně propojeny na úrovni síťové vrstvy pomocí směrovačů (dříve nazývaných IP Gateways, dnes: IP Routers) toto propojení může být libovolné může být stylem "každý s každým", nebo "do řetězce" apod. jedinou podmínkou je souvislost grafu "katenet" je "řetězec" ten je jakousi minimální podmínkou pro souvislost celé soustavy sítí možné je i redundantní propojení představa katenetu skutečná síť = IP síť = IP Router (směrovač) 14

15 Hostitelské počítače vs. směrovače TCP/IP předpokládá, dva typy uzlů v síti: hostitelské počítače (host computers) tj. koncové uzly, např. servery, pracovní stanice, PC, různá zařízení (tiskárny, ) jsou připojeny jen do jedné IP sítě (mají jen jednu síťovou adresu) směrovače (IP Routers) jsou připojeny nejméně do dvou IP sítí zajišťují "přestup" (směrování) teze: každý uzel by měl mít přiřazenu celosvětově unikátní síťovou adresu tzv. IP adresu přesněji: každé rozhraní by mělo mít vlastní adresu směrovač má nejméně 2 IP adresy (podle počtu svých rozhraní) IP síť IP síť = směrovač =hostitelské počítače (hosts) IP síť = multihomed host IP síť IP síť 15

16 IP adresy IP adresy jsou 32-bitové lze je chápat jako jedno velké (32-bitové) binární číslo ale to se špatně zapisuje i čte používá se jednotný způsob zápisu: obsah každého bytu je vyjádřen jako desítkové číslo jednotlivé části jsou spojeny tečkou příklad: příklad: zásada: žádná IP adresa nesmí být přidělena (použita) dvakrát jinak by algoritmy pro hledání cesty v síti (tzv. směrování) nemohly fungovat C0 H A8 H 0 H 2 H

17 Třídy adres A,B,C autoři TCP/IP vyšli z předpokladu že bude existovat: malý počet opravdu velkých sítí vyžadují malou síťovou část, a naopak velkou část pro relativní adresu uzlu střední počet středně velkých sítí měly by mít srovnatelně velkou síťovou i relativní část velký počet malých sítí vyžadují velkou síťovou část, stačí jim malá část pro relativní adresy tomu uzpůsobili i velikost síťové části IP adresy má 3 možné polohy, které odpovídají 3 třídám adres třída A pro velmi velké sítě, poloha hranice 8:24 (rozděluje 32bitů na 8 a 24) třída B pro středně velké sítě, 16:16 třída C pro malé sítě, 24:8 tímto se snažili zmenšit plýtvání s IP adresami 17

18 Představa IP adres třídy A, B a C 7 bitů 24 bitů A 0 adresa sítě adresa uzlu 14 bitů 16 bitů B 1 0 adresa sítě adresa uzlu 21 bitů 8 bitů C adresa sítě adresa uzlu 18

19 Třídy ješt ě jednou IP adresy se přidělují po celých blocích v případě adres třídy C jde o 256 individuálních IP adres v případě adres třídy B jde o IP adres IP adres když se řekne "získat jednu adresu třídy C" míní se tím získání 256 individuálních IP adres 256 čísel z množiny všech 32-bitových čísel analogicky pro třídy B a A třída A: 1.x.x.x x.x.x třída B: x.x x.x třída C: x x 1x třída A: x třída B: x třída C

20 Mechanismus CIDR Classless InterDomain Routing řeší problém úbytku IP adres umožňuje přidělovat koncovým sítím "přesně velké" skupiny IP adres v zásadě to nahrazuje původní systém tříd A, B a C adresy jsou dnes přidělovány zásadně jako tzv. CIDR bloky např /24 je CIDR blok odpovídající 1 dřívější síťové adrese C (má 24 bitů prefixu, zbývá 8 na adresu uzlu) Dnešní způsob distribuce IP adres přidělování menších bloků přidělování IP adres koncovým uživatelům ARIN provider ICANN RIPE provider APNIC 20

21 Privátní IP adresy způsob jak šetřit co brání vícenásobnému použití IP adres? IP adresami to, že by směrovací algoritmy nevěděly, kam doručovat IP pakety idea: tam, kde nebude existovat přímá komunikace (nutnost směrovat) by se adresy mohly opakovat tato situace nastává v sítích bez přímé IP konektivity ("privátních sítích"), které jsou odděleny od "ostatního světa" vhodnou bránou (firewallem) která zajišťuje přestup na úrovni vyšší, než je síťová!! aplikace (pošta, WWW, ) proxy brána privátní síť "zbytek světa" privátní síť IP adresa např IP pakety IP adresa např

22 Jak se dostanu do...? domény adresy DNS IP adresy jsou dobré pro stroje jména jsou dobré pro lidi dokonce i programům se 'hodí' 22

23 Co je doména? je to jméno? prvek v rámci hierarchického členění jmenného prostoru není apriorně stanovena ani hloubka, ani košatost hierarchie (stromu)!! čemu má doména odpovídat? organizačnímu členění? teritoriálnímu členění? jinému členění? NENÍ TO PŘEDEPSÁNO!!! správce nadřazené domény zde rozhoduje výjimka: je předepsán charakter domén nejvyšší úrovně tzv. TLD domén (Top Level Domén) existují cctld (country code TLD), odpovídající státním útvarům, tvar dle normy ISO-3166.cz pro ČR.sk pro Slovesko.us pro USA.ru pro Rusko přiděluje ICANN existují gtld (generic TLD), vyjadřující charakter subjektu.edu pro školské instituce.com pro komerční organizace.int,.net,.gov,.mil,.org,.arpa 23

24 Plochý vs. hierarchický prostor jmen Plochý jmenný prostor všechna jména jsou "jednorozměrná" např. ALPHA, Sun, PC1 je omezený počet "smysluplných" jmen jména se přidělují z jedné "množiny" musí to být centrálně koordinováno ten kdo chce nějaké jméno se musí ptát zda ještě nebylo použito nevýhody: je to nepružné, neškálovatelné, organizačně náročné Hierarchický jmenný prostor existuje hierarchie (strom) dílčích jmenných prostorů, těmto dílčím jmenným prostorům se říká domény "výsledná" jména budou mít více složek organizačně to je zařízeno tak, aby (dílčí, složková..) jména v rámci domén bylo možné "čerpat" nezávisle na ostatních doménách tomu musí odpovídat i "sestavování" dílčích složek jmen do větších celků 24

25 Představa hierarchického jmenného prostoru cz hierarchie jmenných prostorů / domén cuni mff ms www kocour každá doména má své jméno (label) www (jméno přidělené v doméně "cuni.cz", plně kvalifikované jméno je www (jméno přidělené v doméně "mff.cuni.cz", plně kvalifikované jméno je ksi (jméno přidělené v doméně "ms.mff.cuni.cz", plně kvalifikované jméno je ksi.ms.mff.cuni.cz 25

26 Princip delegace pravomoci v každé doméně mohli přidělit jméno www, aniž se museli kohokoli ptát!!!! cz cuni mff fsv Pravidlo: v jedné doméně nesmí být stejné jméno použito dvakrát!!! ms troja karlin www www www www

27 Jak má být doména "velká"? není apriorně stanoveno to co komu vyhovuje, co do velikosti i logice členění "příliš velká" doména není smysluplné, aby se přímo v této doméně přidělovala jména uzlům spadajícím do domény např. z organizačních důvodů řeší se "delegováním pravomoci" (parcelací "okruhu působnosti") vytváří se dceřinné domény "vhodně velká" doména s takovým počtem uzlů, aby se nevyčerpala smysluplná/požadovaná jména netýká se to až tak správy domény!! příklady: pro malou organizaci bývá "vhodně velká" doména druhé úrovně pro velkou organizaci je vhodnější víceúrovňové členění např. UK (cuni.cz) 27

28 Name servery, domény a překlad doménových jmen plně kvalifikovaná doménová jména jsou celosvětově jednoznačná v rámci Internetu existuje převodní mechanismus, zajišťující převody symbolické doménové jméno >>> číselná IP adresa číselná IP adresa >>> symbolické doménové jméno tento mechanismus je součástí systému DNS (Domain Name System) lze si jej představit jako velkou distribuovanou databázi, jejími uzly jsou tzv. name servery Name server vždy přísluší k nějaké konkrétní doméně je to server (uzel) který má k dispozici data příslušné domény a odpovídá na dotazy které se jich týkají představa: name server zná IP adresy všech uzlů, kterým bylo v dané doméně přiděleno symbolické jméno např: uzel WWW má IP adresu každá doména má svůj name server a ten poskytuje službu spočívající v převodu jmen na IP adresy name servery jsou uspořádány do stromu stejně jako samotné domény 1 počítač může plnit roli name serveru pro více domén 1 zóna = 1 uzel 28

29 Pro č DNS? k jednoznačné identifikaci uzlů a pro fungování přenosových mechanismů stačí IP adresy ale jsou málo mnemonické pro flexibilní doručování elektronické pošty ("na doménu").. když hrozí přečíslování nevypovídají nic o povaze/určení/umístění uzlu vs. ksi.ms.mff.cuni.cz DNS je řešení, které umožňuje používat symbolická jména místo číselných adres DNS = Domain Name System v některých speciálních situacích a pro zahrnuje: některé účely nepostačují pravidla pro tvorbu jmen a aliasy fungování celého systému dynamicky přidělované IP adresy založená na principu domén pro některé účely nejsou vhodné když je potřeba "oslovit" poskytovatele určité služby, ne konkrétní uzel databázi symbolických jmen a jim odpovídající číselných adres dnes i dalších údajů převodní mechanismy.. pro převod mezi symbolickými a doménovými jmény 29

30 Princip překladu tazatel se nejprve ptá kořenového name serveru, jehož adresa je všeobecně známa až se dostane k takovému name serveru, který mu dokáže odpovědět 2 cz root cz 3 cuni cuni 4 1 tazatel je postupně odkazován na další name servery tazatel ptá se na IP adresu uzlu ksi.ms.mff.cuni.cz ms ms mff mff troja troja karlin karlin uzel ksi.ms.mff.cuni.cz 30

31 Skutečný průběh překladu oslovený name server sám zprostředkuje zodpovězení dotazu cz root cz ksi.ms.mff.cuni.cz? name server cuni cuni tazatel se ptá "nejbližšího" name serveru nejbližší je ten, jehož existenci má zanesenu ve své konfiguraci ms ms mff mff troja troja karlin karlin 31

32 Struktura name serverů ms fsv fsv ms cz cuni cuni mff root cz mff troja troja karlin karlin struktura name serverů logicky odpovídá struktuře domén každá doména má svůj name server existuje tzv. kořenový (root) name server, který "zná" name servery všech TLD (domén nejvyšší úrovně) fyzicky jsou name servery členěny jinak 1 zóna má 1 name server kvůli dostupnosti jsou name servery nejméně zdvojeny name server doména 32

33 DNS servery a resolvery aplikace DNS záznamy obsahují TTL data resolver resolver cache name server dotazy odpovědi dotazy odpovědi dotazy odpovědi DNS má architekturu klient/server name server odpovídá na dotazy plní roli serveru resolver pokládá dotazy name serverům plní roli klienta na uzlu který plní roli name serveru musí být implementovány obě složky i name server se ptá jiných name serverů, k tomu potřebuje resolver na ostatních uzlech stačí jen resolver 33

34 URL Uniform Resource Locator URL a doména nejsou totéž potřebuje mít možnost identifikovat různé druhy objektů (zdrojů), např. souborů, WWW stránek uživatelských poštovních schránek a to jednoznačně, v rámci celého Internetu symbolická doménová jména na to nestačí, protože identifikují jednotlivé uzly jako celky (a nerozlišují objekty v rámci uzlů)!!!! konvence o tom, jak jednoznačně "ukázat" na konkrétní: WWW stránku soubor, menu Gopheru, uživatele (schránku)... Ukazatel URL obsahuje 3 složky: schéma (protokol) adresu uzlu nebo hostname symbolickou doménovou adresu, ev. i číselnou IP adresu relativní adresu objektu v rámci uzlu a jeho jméno např. jméno souboru a přístupovou cestu k němu 34

35 URL - příklady Typ zdroje (jméno protokolu, který má být použit pro načtení objektu). Zde jde o protokol HTTP používaný v rámci WWW, a tudíž jde o WWW stránku symbolické doménové jméno uzlu typ zdroje: ová adresa relativní adresa: jméno souboru (obsahujícího WWW stránku) a přístupová cesta k němu mailto:sklenak@vse.cz ová adresa 35