Výsledky zoologických ~růzkumů v národní přírodní rezervaci Velký Spičák (okres Jihlava)

Transkript

1 VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK VYSOČINY Oddíl věd pří rodní ch, XIV Muzeum Vysočiny, Jihl ava, 14 : ,1999 Výsledky zoologických ~růzkumů v národní přírodní rezervaci Velký Spičák (okres Jihlava) Results of a zoological research in the nature reserve Velký Špičák (distr. Jihlava) JAN ŠUMPICH, ANTONÍN KŮRKA, KAREL TAJOVSKÝ, MAREK DVOŘÁK, VÁCLAV HLA V ÁČ, ALEŠ TOMAN, PA VEL BEZDĚČKA, VÁCLAV PIŽL, VÁCLAV DUCHÁČ, IVO DVOŘÁK, LUDĚK ČECH, MILOŠ DUDYCHA 1. ÚVOD Národní přírodní rezervace Velký Špičák v okrese Jihlava je součástí jednoho znejzachovalejších lesních komplexů na Ceskomoravské vrchovině. V minulosti tomuto území věnovala pozornost řada přírodovědců, z nichž k poznání Velkého Špičáku nejvýrazněji přispěl HORNÍK (1973) zpracováním rozsáhlé biogeografické studie. Její součástí je vedle abiotických charakteristik také v eg tačně geografická charakteristika a zoogeografická charakteristika zahrnující konkrétní výsledky odchytu žížal, střevlíků.. a drobných zemních savců. Tyto výsledky jsou dosud jedinými publikovanými : zoologickými pracemi. Naproti tomu bohatý floristický materiál z Velkého Špičáku byl zapracován do rozsáhlé botanické práce zaměřené na centrální část Českomoravské vrchoviny a následně publikován (RŮŽIČKA, ČECH a LACINA 1998). Charakteristiku lesních geobiocenóz Velkého Špičáku zpracoval VOREL (1994) a jeho práce je uložena jako manuskript na regionálním pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Havlíčkově Brodě. Právě na tomto pracovišti vznikla myšlenka v rámci programu "Komplexní synekologický bimonitoring v chráněných územích" cíleně prohloubit zoologické poznání Velkého Špičáku. Předmětem sledování se stala omitofauna a epigeická složka zvířeny dle stanovené metodiky (ABSOLON a kol. 1994) doplněné o faunistický výzkum motýlů a drobných savců. 2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY (Luděk Čech) NPR Velký Špičák se nachází na hřebenu kót Velký Špičák- 733 ma Velké Javoří- 679 m, cca 3 km SV od Třeště. Zeměpisná poloha lokality je určena souřadnicemi 155

2 49 18'50" severní šířky a 15 30'30" východní délky. Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí m. Geograficky patří území do provincie Česká vysočina, subprovincie Česko-moravská soustava, oblast Českomoravská vrchovina, celek Křižanovská vrchovina, podcelek Brtnická vrchovina, okrsek Špičák. Relativně pozvolný hřeben mezi oběma kótami přechází ve vrcholové partii Velkého Špičáku (především na Z, S a SV svahu) do silně členitého terénu s vystupujícími skalkami, kryoplanačními terasami a místy i balvanitými sutěmi. Geologické podloží je tvořeno kordieriticko-biotitickou rulou. V závislosti na místních podmínkách se na tomto půdotvorném substrátu vytvořily kyselé kambizemě, různě hluboké. Na sutích ve vrcholové partii Velkého Špičáku lze nalézt kambizemě se zvýšeným obsahem humusu, v okolí nevelkých pramenišť při JZ se vytvořily kambizemě oglejené. Půdy jsou většinou hlinité ažjílovitohlinité, s relativně vysokým obsahem přístupného dusíku, bez karbonátů. Po většinu rokuje půdní pro fil v příznivém čerstvě vlhkém stavu. Klimaticky náleží území do mírně teplé oblasti MT 3, s průměrnou roční teplotou kolem 6 C a průměrným ročním úhrnem srážek 650 mm. Vegetační kryt je tvořen velmi zachovalými přírodě blízkými lesními společenstvy. Z hlediska tzv. curyšsko-montpellierské vegetační klasifikace lze v území vylišit několik syntaxonomických jednotek především z rámce svazu Fagion, podsvazu Eu-Fagenion. Převážnou část porostů jedlových bučin na mírných svazích mezi oběma kótami lze přiřadit k asociaci Dentario enneaphylli-fagetum, místy se ve fragmentech vyskytují porosty blízké asociaci Festuco altissimae-fagetum. Suťové javořiny v okolí vrcholu Velkého Špičáku lze řadit k suťovým lesům svazu Tilio-Acerion, asociaci Lunario-Aceretum. Určité problémy vznikají při pokusu o klasifikaci porostů s převahou jasanu na SV a V úbočí Velkého Špičáku, které lze rovněž zařadit do širšího rámce svazu Tilio-Acerion, složení bylinného a místy i dřevinného patra však vykazuje určité vazby ke společenstvům lužních lesů. Typologická klasifikace lesů podle Zlatníka umožňuje vylišení celkem 6 lesních typů ze 4 skupin lesních typů. Vrcholové partie Velkého Spičáku pokrývá jasanová javořina (Fraxineto-Aceretum) ve dvou typech, lišících se složením dominant v bylinném patře. Typ Mercurialis perennis - Allium ursinum se vyskytuje v méně členitém terénu JV a V od vrcholu, typ Mercurialis perennis- Lunaria rediviva ve skalnatých a suťových pasážích na S a Z svahu. Po svahu níže navazuje na tyto porosty buková javořina (Fageto-Aceretum) typu Mercurialis perennis - Lamiúm galeobdolon - Hordelymus europaeus, vázaná rovněž na nerovný terén s výskytem skalek a sutí. Převážnou plochu na hřebeni a mírných svazích s hlubšími půdami zaujímají jedlové bučiny (Abieto-Fagetum) ve dvou typech: Asperula odorata - Oxalis acetosella - Senecio nemorensis v mezofilních podmínkách a Asperula odorata- Oxalis acetosella- Impatiens noli-tangere na vlhčím Z svahu. Okolí několika menších pramenišť na Z okraji území pokrývají dva segmenty bukových jed/in (Fageto-Abietum), typ Petasites albus - Equisetum sylvaticum - Oxalis acetosella. Z významných a ohrožených rostlinných druhů se v území vyskytuje např. sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), česnek medvědí (Allium ursinum), dymnivka bobová (Corydalis intermedia), sasanka pryskyřníkovitá (Anemonoides ranunculoides), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), křivatec žlutý (Gagea lutea), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kyčelnice cibulkonosná (D.bulbifera), strdivkajednokvětá (Melica uniflora), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), svěřep Benekenův (Bromus benekenii) a řada dalších. ll 156

3 z významných druhů lesních dřevin to jsou odumírající populace jedle bělokoré (Abies alba) a jilmu horského (Ulmus scabra), zajímavý je výskyt dubu letního (Quercus robw) a habru obecného (Carpinus betulus), přirozenost jejich výskytu může však být předmětem pochybností. Území hostí mimo jiné i velmi významnou mykoflóru, zvlášť významný je výskyt řady vzácných dřevokazných hub, namátkou lze jmenovat např. Amyloporia crassa, Antrodiellafaginea, Junghuhnia separabilima a řadu dalších. Velký ekologický význam území je podtržen zařazením NPR do nadregionálního biocentra. Malý Spičák m Velký Spičák Stonatov Telč ot--,,..., km 1 '1. Mapka I. Situační nákres okolí Třeště s NPR Velký Špičák 3. METODIKA Vzhledem k znacne různorodosti sledovaných skupin živočichů, je metodika zpracována zvlášť pro jednotlivé skupiny živočichů a je uvedena spolu s diskusí v příslušné kapitole výsledky. Celkově byly užity čtyři metody sběru dat, a to: liniové sčítání ptáků, sběr epigeonu do zemních pastí, individuální pozorování a sběr motýlů a odchyt drobných zemních savců do sklapovacích pastí. Oddíl výsledků je členěn dle těchto metodických kritérií. 157

4 V závorce za názvem příslušné kapitoly je uveden autor tohoto oddílu, příp. determinátor příslušné skupiny živočichů, není-li u jednotlivých taxonů uvedeno jinak. 4. VÝSLEDKY -PŘEHLEDY ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ 4.1. Ptáci- A ves (Václav Hlaváč) 4.l.l. Metodika Metodicky proběhlo sledování ornitofauny dle Jednotného programu sčítání ptáků (ABSOLON a kol. 1994), který byl zpracován dle metodických materiálů Ceské společnosti ornitologické (JANDA a ŘEPA 1986). V NPR Velký Špičák byl stanoven transekt s 20ti body (zastávkami), přičemž vzdálenost mezi sousedními zastávkami se pohybuje mezi m. Tyto zastávky byly přesně zakresleny do mapy 1: I O 000 (mapka 2). Na každém bodu byli ptáci sčítáni přesně 5 minut a byli zaznamenáni všichni vidění či slyšení ptáci, u nichž byl druh spolehlivě určen. Sčítání bylo realizováno v jednom termínu, a to 14. května 1998 od 8 hodin 10 minut do 12 hodin 30 minut, délka trasy 7 km, meteorologické podmínky byly optimální: bez srážek, vítr slabý, jasno, teplota ll-20 C. Výsledkem exkurze je vyplněný sčítací list (dle výše uvedené metodiky) a je uložen v rezervační knize NPR Velký Špičák na regionálním pracovišti AOPK ČR v Havlíčkově Brodě Přehled druhů Za jménem druhu je uveden počet zastávek, na kterých byl daný druh registrován. Bubo bubo (Linnaeus, 1758)- výr velký: 1 Buteo buteo (Linnaeus, 1758)- káně lesní: 4 Certhia brachydactyla Brehm, šoupálek krátkoprstý: 1 Coccothraustes coccothraustes (Linnaeus, 1758)- dlask tlustozobý: 1 Columba oenas Linnaeus, holub doupňák: 9 Columba palumbus Linnaeus, holub hřivnáč : I Ciconia nigra Linnaeus, čáp černý: 1 Dendrocopos major (Linnaeus, 1758)- strakapoud velký: 1 Erithacus rubecula (Linnaeus, 1758)- červenka obecná: ll Ficedula parva (Bechstein, 1794)- lejsek malý: 1 Fringilla coelebs Linnaeus, pěnkava obecná: 17 Garrulus glandarius (Linnaeus, 1758) - sojka obecná: 2 Parus ater Linnaeus, sýkora úhelníček : 16 Parus caeruleus Linnaeus, sýkora modřinka : 5 Parus major Linnaeus, sýkora koňadra: ll Parus montanus Baldenstein, sýkora lužní: 3 Parus palustris Linnaeus, sýkora babka: I Phylloscopus collybita (Vieillost, 1817)- budníček menší: 12 Phylloscopus sibilatrix (Bechstein, 1793)- budníček lesní: 6 Phylloscopus trochilus (Linnaeus, 1758)- budníček větší: 5 Picus canus Gmelin, žluna šedá: l Regulus ignicapillus (Temminck, 1820)- králíček ohnivý: 5 Regulus regulus (Linnaeus, 1758)- králíček obecný: ll Sitta europaea Linnaeus, brhlík lesní: 5 Sylvia atricapilla (Linnaeus, 1758)- pěnice černohlavá: 19 Troglodytes troglodytes troglodytes (Linnaeus, 1758)- střízlík obecný evropský: 10 Turdus merula Linnaeus, kos černý:

5 \\ \i I -- - r-::. :::-- \ \ -- ; I i I I I I o 1000m Mapka 2: Mapka NPR Velký Špičák se ::ákresem monitorovacích stanovišť.' e 1-20 transekt s 20ti zastávkami pro sčítání ptáků linie pěti zemních pastí s rozestupem 20m pro sběr epigeonu O D stanoviště individuálního sběru motýlů testovací plocha (90 x 90 m, 36 odchytových bodů s rozestupem 15m) pro odchyt drobných savců 159

6 Tw dus philomelos Brehm, drozd zpěvný: I Tw dus pilm is Linnaeus, kvíčala obecná (drozd kvíčala): Diskuse V pruběhujedné sčítací akce bylo zaznamenáno celkem 29 druhů ptáků. Za zajímavé lze považovat zejména zjištění lejska malého a holuba doupiíáka. Oba tyto druhy jsou vázány na biotop bučin a v regionu se vyskytují poměrně vzácně. Dalším zjištěným méně běžným druhem byla žluna šedá. Výr velký byl zjištěn jako hnízdící, lokalita zcela odpovídá nároků tohoto druhu. Čáp černý byl pozorován pouze ve výšce na přeletu. Většina ostatních zjištěných druhů nemá vyhraněné nároky na prostředí a v oblasti Českomoravské vysočiny se vyskytuje běžně. Zjištěný počet druhů je relativně nízký. Je to dáno jednak typem biotopu, ale zejména tím, že jsou zachyceny výsledky pouze jediné sčítací akce Epigeon (Jan Šumpich) Metodika Epigeická složka zvířeny byla sledována pomocí padacích zemních pastí dle metodiky (ABSOLON a kol. 1994). Past byla vyrobena z polyetylénové láhve o objemu I litr (obr. 1) opatřená plastovou stříškou. Fixačním prostředkem v zemní pasti byl4% formaldehyd, zachycený materiál byl následně převeden do trvalé fixace v 75% etanolu, drobní obratlovci byli převedeni do nového roztoku 4% formaldehydu, přičemž byly odstraněny hrubé nečistoty (listí, apod.). Pasti byly v NPR Velký Spičák instalovány v jeho vrcholové partii (mapka 2) v jedné linii pěti pastí s rozestupem 20 m, začátek a konec linie byl označen tyčí. Výzkum byl prováděn ve dvouletém intervalu (1996, 1997), částečně též v roce 1995 a Vlastní odběry probíhaly v třítýdenních intervalech během vegetační sezóny (březen- říjen včetně), v době vegetačního klidu po šesti týdnech. Při každém odběru byl sebraný materiál ze všech pastí soustředěn do jedné velké sběrné láhve, láhev označena číslem odběru a lokalitním štítkem. Dále byl doplněn do zemních pastí formaldehyd a zkontrolován, příp. upraven jejich technický stav. Vlastní odběry proběhly v těchto termínech: (a), 30.6.(b), 30.9.(c) a (d); (4)., 18.6.(5), 10.7.(6), 30.7.(7), 19.8.(8), 8.9.(9), 30.9.(10), (11); (15), 12.4.(16), 5.5.(17), 26.5.(18), 18.6.(19), 7.7.(20), 6.8.(21), 15.8.(22), 15.9.(23), 1.10.(24), (25), 8.11.(26), (27); (31). Odlišný způsob značení vzorků v roce 1995 je dán faktem, že odběry v tomto roce předcházely vlastnímu biomonitoringu dle metodiky a sběry nebyly číslovány. Neuvedená čísla odběru v následujících letech jsou ta data, kdy odběr byl dle metodiky plánován, avšak nebyl realizován (v zimních měsících z důvodu vysoké pokrývky sněhu). Čísla vzorků v tomto příspěvku jsou shodná s čísly sběrných lahví se zbývajícím epigeickým materiálem uloženým na pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) v Havlíčkově Brodě. Dle metodiky (ABSOLON a kol. 1994) byl sebraný materiál roztříděn do těchto základních skupin: brouci - pavouci - sekáči - stonožky, mnohonožky, stejnonožci - rovnokřídlí (nebyl zjištěn žádný zástupce tohoto řádu) - mravenci. Všechny tyto skupiny byly následně determinovány do druhu a výsledky jsou právě prezentovány. Navíc oproti dané metodice byl ze sběru vyselektován materiál štírků, žížal, motýlů, obojživelníků, drobných savců a měkkýšů, z toho pouze poslední skupina zůstala nezpracována a nedeterminovaný materiál je dosud uložen v trvalé fixaci ve sběrných lahvích na regionálním pracovišti AOPK CR v Havlíčkově Brodě. Stručné komentáře k zjištěným druhům jsou uvedeny u příslušné skupiny živočichů. I 160

7 Obázek I : Schema instalace zemní pastí pro sběr epígeonu (podle ABSOLON kol. I 994) Přehledy druhů Pavouci- Araneida (Antonín Kůrka) m- samec f- samice j -juvenilní jedinec Amaurobiusfenestralis (Stroem, 1768): 5- lm; 15- lm, 2f; 16 -lm; 17-3m; 18-9m; 19-2m; 20- lm; 31-6m. Asthenargus perforatus Schenkel, 1929 : 31 - lm. Callobius claustrarius (Hahn, 1833): 4- lf; 5-3f; 6- lf; 7-20m; 8-30m, lf; 9-2m; 10 - lf; ll- lf; 17- lf; 18-5f; 19-2f; 21-18m, 3f; 22-15m; 23-2m; 25- lf; 31-2f. Centromerus unidentatus (Miller, 1958): 16- lm; 23- lm. Centromerus sellarius (Simon, 1884): 4- lf; JO- 7m; ll- 3m; 16-3m; 23- lm; 25- lm;31-lf. Centromerus sylvaticus (Blackwall, 1841): ll - lm, lf; 15-3m, 3f; 16- lf; 25- lm; 26-2m; 27- lm. Ceratinella brevis (Wider, 1834) : 5 - lm; 6 - I f. Cicurina cicur (Fabricius, 1793): 15- lm; 16-2m, lf; 25- lf; 26- lm, lf; 27-4m; 31-4m, lf. Clubiona terrestris Westring, 1851 : 23- lf; 24-15m, 5f. Coelotes inermis(l. Koch, 1855) : 5 -lm; 11-4m; 15-19m; 16-9m, lf; 17-12m; 18- Srn, lf; 19-3m; 20-2m; 25- lm; 26-2m; 27- lm; 31-6m. Coelotes terrestris (Wider, 1834): 4- I f; 7- I Om, lf; 8-40m, 1 f; 9-80m, 4f; I O- 23m, lf; 11-6m; 15-2m, lf; 16-3m; 17-4m,2f; 18-lm,Sf; 19-lf;21-27m, lf;22-26m, lf; 23-90m, lof; 25-4m; 26-2m, 2f; 31-3m, 2f. Cybaeus angustiarum L. Koch, 1868: 8- lm. Diplocephalus picinus (Blackwall, 1841) : 7- lm, lf; 19- Srn, 1 f; 20- lf; 21-2m; 26-1 f. Erigone atra Blackwall, 1833 : 16- lm. Evarchafalcata (Clerck, 1757): 19- lm. Harpactea lepida (C. L. Koch, 1838) : 4- lm, lf; 5- Srn, 1 f; 6-2m; ll - lm; 16- lm; 19-2m, 2f; 27- lf; 31- lm. 161

8 Histopona torpida (C. L. Koch, 1834) : 4-2m; 5-1m; 7-3m; 8- lm; 18-3m, 1 f; 19- lm; 20-3m; 21-2m; 24- lm; 26-1f. Labulla thoracica (Wider, 1834) : 16- lf;. Lepthyphantes pallidus (0. P.- Cambridge, 1871) : 26- lf. Lepthyphantes tenebricola (Wider, 1834) : 4: I f; 5- I m, 1 f; 6-1f; 7-2m, 4f; 8-2m, 3f; 9- lm, 5f; 10-5f; 11-lf; 16 -lf; 18-2m; 19- lm, 2f; 20-2m, 2f; 21-3f;24 -lf; 25 -lf; 27- lm, 2f; 31- lf. Macrargus rufus (Wider, 1834): 5-6f; 8-4f; 9-8f; I O- lm, lf; ll -I f; 15-2m, 4f; 16-2m, 8f; 17-3f; 18-5f; 19- lf; 20-9f; 21-2f; 22 -lf; 23- lm, 2f; 24- lm, 2f; 25- lf; 26-4f; 27- lf; 31-9m, 13f. Maso sundevalli (Westring, 1851) : 16 - I f. Micrargus herbigradus (Blackwall, 1854) : 8 - lm. Neon reticulatus (Blackwall, 1853) : 7- lf. Pachygnatha degeeri Sundevall, 1830: 16- lf.? Pardosa lugubris (Walckenaer, 1802) : 5 - I f. Saloca diceros (0. P. - Cambridge, 1871): 18- lm. Segestria senoculata (Linnaeus, 1758) : 16 - lj; 17- lj. Walckenaeria atrotibialis (0. P.- Cambridge, 1878): 7- lf; 15- lf; 20-3m; 21-2m. Walckenaeria cucullata (C. L. Koch, 1836): 18- lf. Walckenaeriajitrcillata (Menge, 1869): 8- lf. Xysticus lanio C. L. Koch, 1835: 5- lm; 16- lf; 18- lm. Zelotes subterraneus (C. L. Koch, 1833) : 8 - lm; 9 - I f. Zora spinimana (Sundevall, 1833) : 6 - I f; 7-1 f. Diskuse Ve vzorcích získaných metodou zemních pastí na lokalitě Velký Špičák bylo zjištěno 34 druhů pavouků (Araneida). V následující tabulce jsou zjištěné druhy přehledně uvedeny a ke každému z nich je přiřazena Ue-li známa) stručná kódová charakteristika. Z vyhodnocení těchto ukazatelů vyplývá, že NPR Velký Špičák obývá standardní epigeická arachnocenóza smíšeného lesa středních poloh s výraznou převahou psychrofilních a nespecifických druhů. Do těchto termopreferenčních skupin náleží i vůdčí druhy Coelotes terrestris, Coelotes inermis, Amaurobiusfenestralis a Callobius claustrarius. Nápadnáje převaha reliktní složky, přičemž pouhých 5 expanzivních (E) druhů nepatří k vůdčím prvkům epigeické arachnofauny. Reliktní druhy I.řádu (Rl) jsou ovšem zastoupeny pouze dvěma recedentními druhy Saloca diceros a Asthenargus perforatus, druhý z nich je navíc vzácný. Zcela výjímečným nálezem je Centromerus unidentatus. Tento druh není uveden ani v aktuálním seznamu druhů Araneida na území České republiky. 162

9 druh h t r druh h t r Amaurobius fenestralis I p R Labul!a thoracica II p R Asthenargus pe1joratus III p Rl Lepthyphantes pa/li dus III N R Calfobius claustrarius I p R Lepthyphantes tenebrico/a I p R Centromerus unidentatus Macrargus rufus I N R Centromerus sel!arius II p R Maso sundevalli I p R Centromerus sylvaticus I N E Micrargus herbigradus I E Ceratinel!a brevis I N R Neon reticulatus I R Cicurina cicur I N E Pachygnatha degeeri I E Clubiona terrestris I N R Pardosa "lugubris"?? Coelotes inermis I p R Saloca diceros II Rl Coelotes terrestris I N R Segestria senoculata I R Cybaeus angustiarum II p R Walckenaeria atrotibialis I R Diplocephalus picinus I N R Walckenaeria cucullata I R Erigone atra I N E Walckenaeria furci!lata II R Evarcha falcata I N R Xysticus lanio II R Harpactea lepida I p R Zelo/es subterraneus I R Histopona torpida I p R Zora spinimana I R Zkratky: h -stupeň hojnosti: I -hojný; II -středně hojný; III -vzácný; t- termopreťerence: M- mezotermní; N- nespecifický; P- psychrofilní; T- termofilní; r- stupeň reliktnosti: E- expanzivní druhy především na sekundárních biotopech; R- relikty II.řádu, schopné přežívat na některých sekundárních biotopech, zvláště v kulturních lesích; Rl -relikty I. řádu, obývající převážně původní, jen málo narušené biotopy; Sekáči - Opilionida (Pavel Bezděčka) m- samec ť- samice j -juvenilní jedinec Paranemastoma quadripunctatum (Petry, 1833): 7- lf; 18- lf; 20- lf. Lophopilio palpinalis (Herbst, 1799): 5-3j; 6- lj; 7- lm, lf, lj; 8-6j; 9-3j; 10-5f, 2m, 9j; ll- 5f, 2m, 2j; 15-14j; 16-2j; 22- lj. Lacinius ephippiatus (C.L.Koch, 1935): 6-4j; 7- lj; 8-2f, lj; 9- lj; 10-8f, 4j; ll- 3j; 15-5j; 16-14j; 20- lj; 21- lf, 2j; 26- lf. Diskuse Během let byly ve sběrech ze zemních pastí v NPR Velký Špičák zjištěny pouze tři druhy sekáčů (Opilionida). Jedná se o typické montánní druhy s rozšířením středoevropským (subatlantským). Všechny tři zjištěné druhy ve svých areálech obývají nejčastěji vlhké stinné listnaté (nejčastěji bukové) lesy středních a vyšších poloh, čemuž studovaná lokalita plně odpovídá. Lze však předpokládat, že zde v případě pokračování biomonitoringu epigeonu mohou být zjištěny i další druhy sekáčů, např. Nemastoma lugubre, Mitopus morio, Platybunus bucephalus, Jschyropsalis hellwigi hellwigi, aj Štírci- Pseudoscorpionida (Václav Ducháč) m- samec f- samice Neobisium (Neobisium) carcinoides (Hermann, 1804): 7- lm; 9- lf; 10-3m, 3f; lllm, lf; 15- lm, lf; 16-6m; 24-2f; 25-3m, lf; 26-2m; 27-3m; 31-2m. 163

10 Diskuse V sebraném materiálu epigeických živočichů byl zjištěn pouze jeden druh štírka - Neobisium carcinoides. Tento druh je naším nejhojnějším druhem štírka lesní listnaté hrabanky. Sebraný materiál má význam pro další studium variability tohoto druhu a jeho bionomie Suchozemští stejnonožci- Oniscidea (Karel Tajovský) m- samec f- samice j -juvenilní jedinec jm - juvenilní samec jf- juvenilní samice Lepidoniscus minutus (C.L.Koch, 1838): a- lm; b- lm; 6- lf; 7- lm, 2f; 8-2f; 9-2m, lf; 10- lm, lf; ll- ljm, lf; 20- lf; 23- Srn, 3f; 24- lf; 2S- lm, lf; 27- lj. Porcellium conspersum (C.L.Koch, 1841): 8- lf, lj; 17- lm. Protracheoniscus politus ( C.L.Koch, 1841 ): c - 3 f, 1 jf; d - 1m, S f; 4-1 f, 1 j; S - 3m, 2f; 6-8f; 7- Srn, 8f, ljf; 8-2lf, ljf; 9-2f, lj; 10- Srn, Sf; ll- 4m, 4f; ls- ljm, 2f; 16-2m; 18- lm; 19- lf; 20- lf; 21- lsj; 23-3f; 2S- lm, 3f; 26- lf. Trachelipus ratzeburgi (Brandt, 1833): a- lm; S - 4m, lf; 6- ljm, ljf; 7- lm; 8-2f; 9- ljf; 10-1f; ll-3f; ls -lf; 16-ljm,3f,2jf; 18-3f; 19-lm,3f;20-lm,2f;21-lf;23-3m, 2f; 24- lm, lf; 2S- lm, lf; 26- lm, 3f; 27- lf. Diskuse Zaznamenané druhy suchozemských stejnonožců patří k běžným zástupcům naší fauny, mezi méně časté lze zařadit druh Lepidoniscus minutus. Trachelipus ratzeburgi žije převážně pod kůrou a v trouchnivějícím dřevě větví a pařezů Stonožky- Chilopoda (Karel Tajovský) m- samec f- samice j -juvenilní jedinec jm - juvenilní samec jf- juvenilní samice Cryptops parisi Broleman, 1920 : b- lm; 10- lf; ll- lm. Lithobius agilis C.L.Koch, 1847:8- lm; 31- lm. Lithobius mutabilis L.Koch, 1862 : a- lm, 2f; b- 3f; c- lm, 1 f; 4- lf; 5- lf; 8- lm; 9- lm; ll- lm; 18- lf; 19-2m; 23 - lm; 2S- lm. Lithobius nodulipes Latzel, 1880 : 8 - lm. Strigamia acuminata (Leach, 1814): 8- lm, 2f. Lithobius sp. :7-2jm; 8- lj. Diskuse Nalezené druhy patří k běžným zástupcům naší fauny. Nejvíce zastoupený druh Lithobius mutabilis je naším nejhojnějším druhem s širokou ekologickou valencí Mnohonožky- Diplopoda (Karel Tajovský) m- samec f- samice j -juvenilní jedinec jm - juvenilní samec jf- juvenilní samice 164

11 Polyxenus lagurus (Linnaeus, 1758): b- 4f, lj; c- lm, 5f, lj; d- 5f, lj; 7-2f. Glomeris verhoejjifagivora (Verhoeff, 1906): 5- lf; 6- ljf; 9- ljm; 10- ljm;. Ochogona car o li (Rothenbuehler, 1900): 5-1m; 15 - I m, I f; 27-1 f; 31-2m. Nemasomavaricorne (C.L.Koch, 1847): 31- lf. Leptoiulus marcomannius Verhoeff, 1913 : lm, lf; d- lm, lf; 5-2f, lj; 7- lm; 9- lm; 10- lf, lj; ll- lf; 16- lm; 17-2m, 2f; 20-3f; 23- lf; 25- lm; 31- lm. Leptoiulus trilobatus trilobatus (Verhoeff, 1894): 17 - lm. Polydesmus complanatus (Linnaeus, 1758): 10- lf; 15-2m. Diskuse Zjištěné druhy patří k evropským nebo středoevropským formám. Mnohonožku Leptoiulus marcomannius lze charakterizovat jako tzv. sudetsko- karpatský faunistický prvek, tento druh je znám z Bavorska, Šumavy, jižních a středních Čech a ze západních Karpat (Beskydy, Vysoké Tatry, polské Karpaty) (TAJOVSKÝ 1992). Výskyt tohoto druhu v NPR Velký Špičák spolu s dalšími nedávnými nálezy na Českomoravské vrchovině (Kojetice na Třebíčsku (ČEPERA 1995) a východní část Svratecké hornatiny (TAJOVSKÝ, nepublikováno) potvrzuje spojitost západní a východní části areálu jeho výskytu Žížalo vití - Lumbricidae (Oiigochaeta) (Václav Pižl) ad - dospělý jedinec juv -juvenilní jedinec Dendrobaena octaedra (Savigny, 1826): 5-2ad. Dendrobaena vejdovskyi (Černosvitov, 1935): 7- lad; 9- lad. Dendrodrilus rubidus (Savigny, 1826): 16- lad; 19- ljuv. Diskuse Prvé zmínky o žížalovitých lze nalézt v pracích Zajonce a Horníka (ZAJONC a HORNÍK 1970) a Horníka (HORNÍK 1972, HORNÍK 1973), kteří v řijnu 1967 zjistili ve vrcholové části Velkého Špičáku výskyt druhůhelodrilus oculatus Hoffmeister, 1845, Aporrectodea rosea (Savigny, 1826) a Octolasion lacteum (Orley, 1881). Všechny námi zaznamenané druhy jsou nové pro toto území a patří k epigeickým žížalám obývajícím opadanku či nejsvrchnější vrstvu půdy. Dendrobaena octaedra a Dendrodrilus rubidus představujíběžné zástupce naší fauny. Druh Dendrobaena vejdovskyi je méně častý, typicky lesní druh, dříve považovaný za velmi vzácný. V po-slední době byl prokázán jeho výskyt v řadě oblastí Čech a Moravy (PIŽL, nepublikováno) Obojživelníci - Amphibia (Aleš Toman) Bufo bufo (Linnaeus, 1758)- ropucha obecná: 8- lex.; 25- lex.. Diskuse Ekologicky přizpůsobivý druh, v České republice je plošně rozšířen a spolu se skokanem hnědým je naším nejhojnějším druhem žáby Savci - Mammalia (Aleš Toman) Apodemus flavicollis - myšice lesní: 5-1 juv. ex.. Sorex minutus - rejsek malý: 1 O - 1 ex.. Diskuse Zjištění rejska malého v zemní pasti faunisticky doplňuje výsledky sběrů do sklapovacích pastí v roce 1994, ve kterých absentoval. V roce 1968 však byl na Velkém Špičáku zjištěn v hojném počtu (HORNÍK 1973). 165

12 Brouci - Coleoptera (M Dudycha) j -jedinec bez určení pohlaví Poměrně rozsáhlé sběry brouků z let byly v době příprav tohoto příspěvku ještě předmětem determinací, výsledky budou publikovány v následujících letech spolu s dalšími, v této chvíli, nezpracovanými skupinami živočichů. Nyní jsou uvedeny pouze druhy, zjištěné v roce Carabus hortensis: a- 23j; b- 5j; c- 18j; d- 4j. Carabus auronitens: a-!oj; b- 8j; c- lj. Carabus glabratus: a- 2 j; b- 2j. Pterosticus metallicus: a- 4j; b- 1j. Agonum sexpunctatum: a- lj Motýli- Lepidoptera (Jan Šumpich) v- vak Taleporia tubulosa (Retzius, 1783): 21-3v; 23 - I v; 26-1 v. Psyche casta (Pallas, 1767): 6-3v; 7-1 v; 8-1 v. Diskuse Oba zjištěné druhy patří do čeledě vakonošovitých (Psychiidae). Celá tato skupina se vyznačuje specifickou bionomií, přičemž dospělí jedinci pouze vyjímečně přilétají ke světlu. V zemních pastech byly zjištěny housenky resp. vaky dvou typicky lesních druhů vakonošů Mravenci - Formicoidea (Hymenoptera) (Pavel Bezděčka) m - počet samců Myrmica rubra (Línnaeus, ): 7- lm. Diskuse V zemních pastech byl během více než dvou let sběrů zjištěn překvapivě pouze jeden druh mravence navíc pouze v jednom exepláři. Myrmica rubra je typický lesní druh Motýli - Lepidoptera (J.Šumpich, M.Dvořák, I. Dvořák) Metodika Území bylo navštěvováno nepravidelně v rozmezí let , a to v těchto termínech: , , , , , , , , , , , , a Materiál byl získán odchytem imag na zdroje umělého světla. K tomuto účelu bylo používáno výbojek Tesla RVLX 125 W a Osram HWL 160 W, které byly napájeny vlastním zdrojem energie (elektrocentrála). Nebyly sledovány ty skupiny motýlů, které vyžadují speciální a časově velmi náročné metody sběru, např. sběr vaků, mín apod.. Veškerý materiál byl průběžně determinován a zapsán, významnější nálezy pak byly sebrány, preparovány a jsou deponovány ve sbírkách autorů, příp. ve sbírkách Muzea Vysočiny v Jihlavě. U ~ištěných druhů nebylo rozlišováno pohlaví. Druhy jsou řazeny dle katalogu (LAŠTŮVKA a kol. 1993). Je-li druh dokladován, je uveden konkrétní počet sebraných a dokladovaných jedinců se zkratkou místa uložení: š - Šumpich J., MVJ- Muzeum Vysočiny v Jihlavě, DM- M., DI -Dvořák I. 166

13 Přehled druhů Hepialidae Hepialus sylvinus (Linnaeus, 1761 ): ex. (DI) Adelidae Nematopogon swammerdamellus (Linnaeus, 1758): ex. (Š) lncurvariidae Incurvaria oehlmanniella (H(bner, 1796): ex. (Š) Tineidae Nemapogon granellus (Linnaeus, 1758): lex. (Š) Nemapogon clematellus (Fabricius, 1781): ex. (Š) Monopis obviella (Den.et Schiff., 1775): lex. (Š) Monopis laevigella (Den.et Schiff., 1775): ex. (Š) Niditineafuscella- piercella: ex. (Š) G racillaridae Caloptilia syringella (Fabricius, 1794): Ypsolophidae Ypsolopha ustel/a (Cierck, 1759): ex. (Š) Ypsolopha sequella (Cl erek, 1759): ex. (Š) Plutellidae Plutella xylostella (Linnaeus, 1758): Eidophasia messingiella (Fischer v.r., 1840): lex. (Š) Oecophoridae Agonopterix curvipunctosa (Haworth, 1811): ex. (Š) Pseudatemeliajosephinae (Toll, 1956): lex. (Š), ex. (Š) Pseudatemelia subochreella (Doubleday, 1859): ex. (Š), det. J. Marek Schiffermuelleria stipella (Linnaeus, 1758): ll ex. (Š) Tichonia tinctella (Htibner, 1796): ex. (Š) Oecophora bractella (Linnaeus, 1758): ex. (Š) Harpellaforficella (Scopoli, 1763): Carcina quercana (Fabricius, 1775): Diurneafagella (Den.et Schiff., 1775): , Blastobasidae Hypatopa binotella (Thunberg, 1794): lex. (Š) Gelechiidae Parachronistis a/biceps (Zeller, 1839): ex. (Š) Teleiodes luculellus (Htibner, 1813): ex. (Š) Bryotropha similis (Stainton, 1854): ex. (Š), det. G.Elsner Chionodes tragicellus (Heyden, 1865): ex. (Š) Psoricoptera gibbosella (Zeller, 1839): ex. (Š), det. G.Eisner Limacodidae Apoda /imacodes (Hufnage1, 1766): Tortricidae Pandemis cerasana (Htibner, 1786): Dichelia histrionana (Fr(hlich, 1828): Ptycholomoides aeriferanus (Herrich-Schaffer, 1851 ):

14 Cnephasia asseclana (Den. et S chi ff., 1775): I ex. (Š) Cnephasia genitalana Pierce & Metcalfe, 1922: ex. (Š), det. (gen.prep.) J.Jaroš Acleris laterana (Fabricius, 1794): ex. (Š) Apotomis turbidana Htibner, 1825 : Croesiaforsskaleana (Linnaeus, 1758): Apotomis sauciana (Frohlich, I 828): 2 I. 7. I I ex. (Š) O/india schumacherana (Fabricius, I 787): I 0.9. I I ex. (Š) Apotomis sauciana (Frohlich, I 828): 21.7.I I ex. (Š) O/india schumacherana (Fabricius, 1787): I 0.9. I I ex. (Š) Epinotia tedella (Clerck, I 759): ex. (Š) Zeiraphera isertana (Fabricius, 1794): ex. (Š) Strophedra weirana (Douglas, I 850): I 8.6. I ex. (Š), revid. J.Jaroš Pammene gallicollana (Lienig et Zeller, 1846): I I ex. (Š), det. J.Jaroš Cydia penkleriana (Den.et Schiff., 1775): 8.8. I 998 Pterophoridae Platyptilia nemoralis (Zeller, 1841): !ex. (Š) Pyralidae Salebriopsis albicilla (Herrich- Schiiffer, 1849): I ex. (Š) Dioryctria abietella (Den.et Schiff., 1775): 8.8. I 998 Microthrix similella (Zincken, 1818): ex. Crambidae Catoptriafalsella (Den.et Schiff., 1775): 8.8. I 998 Scoparia basistrigalis Knaggs, 1866: Eudonia truncicolella (Stainton, 1849): 8.8. I 998 Pleuroptya ruralis (Scopoli, 1763): Lasiocam pidae Dendrolimus pin i (Linnaeus, I 758): I 8.6. I 996 Cosmotriche Iobu/ina (Den.et S chi ff., I 775): I 9.5. I I ex. (DI) Endromidae Endromis versicolora (Linnaeus, 1758): I ex. (DI) Sphingidae SphinxpinastriLinnaeus, 1758: , Laothoe popu/i (Linnaeus, 1758): ex. (DI) Saturniidae Aglia tau (Linnaeus, 1758): Drepanidae Falcaria lacertinaria (Linnaeus, I 758): I 9.5. I 998 Drepanafalcataria (Linnaeus, 1758): , Watsonalla cultraria (Fabricius, 1775): , , Thyatira batis (Linnaeus, 1758): , , 8.8. I 998 Habrosyne pyritoides (Hufnagel, I 766): ex. (DI), Tethea ar (Den.et Schiff., 1775): Ochropacha duplaris (Linnaeus, I 761 ): Geometridae Cyclophora quercimontaria (Bastelberger, 1897): ex. (Š) 168

15 Cyclophora punctaria (Linnaeus, 1758): ex. (Š), Cyclophora linearia (Htibner, 1799): , ex. (S), Timandra griseata Petersen, 1902 : ldaea aversata (Linnaeus, 1758): , Xanthorhoe biriviata (Borkhausen, 1794): ex. (DI), , ex. (Š), 1 ex. (DI), , Xanthorhoe spadicearia (Den.et Schiff., 1775): , Xanthorhoeferrugata (Cierck, 1759): Xanthorhoe quadrifasciata (Cl erek, 1759): Xanthorhoe montanata (Den.et Schiff., 1775): Xanthorhoejluctuata (Linnaeus, 1758): , Epirrhoe alternata (Muller, 1764): Camptogramma bilineatum (Linnaeus, 1758): Lampropteryx sziffumata (Den.et Schiff., 1775): ex. (DI) Cosmorhoe ocellata (Linnaeus, 1758): Eulithis populata (Linnaeus, 1758): Ecliptopera silaceata (Den.et Schiff., 1775): , Ecliptopera capitata (Herrich-Schaffer, 1839): ex. (DI) Chloroclysta siterata (Hufnagel, 1767): Chloroclysta citrata (Linnaeus, 1761): , I Chloroclysta truncata (Hufnagel, 1767): ex. (DI), , Thera variata (Den.et Schiff., 1775): , , Colostygia olivata (Den.et Schiff., 1775): ex. Electrophaes corylata (Thunberg, 1792): I ex. (DI) Hydriomena furcata (Thunberg, 1784): Hydriomena impluviata (Den.et Schiff., 1775): ex. (Š) Hydriomena ruberata (Freyer, 1831): ex. (DI) Melanthia procellata (Den.et Schiff., 1775): ex. (DI) Spargania luctuata (Den.et Schiff., 1775): Rheumaptera undulata (Linnaeus, 1758): Philereme transversata (Hufnagel, 1767): ex. (Š) Operophterafagata (Scharfenberg, 1805): X.1995 Perizoma alchemillatum (Linnaeus, 1758): , Eupithecia europaea Lempke, 1969: (Š, MVJ) E_upithecia abbreviata Stephens, 1831 : ex. (Š), 1 ex. (DI), ex. (S, DM, DI) Eupithecia virgaureata Doubleday, 1861 : ex. (Š), ex. (Š), Eupithhecia tripunctaria Herrich-Schaffer, 1852: ex. (Š) Eupithecia lariciata (Freyer, 1842): , ex. (DI) Eupithecia tantillaria Boisduval, 1840: ex. (DI), Eupithecia centaureata (Den.et Schiff., 1775): Eupithecia expallidata Dobleday, 1856: ex. (Š), revid. J.Marek Eupithecia lanceata (Hubner, 1825): , Eupithecia assimilata Doubleday, 1856 : Eupithecia subfitscata (Haworth, 1809): Eupithecia icterata (de Villers, 1789): Aplocera praeformata (Htibner, 1826): ,

16 Hydreliajlammeolaria (Hufnagel, 1767): , 8.8.!998, Lobophora halterata (Hufnagel, 1767): ex. ~), ex. (S) Nothocacasis sertata (Hi.ibner, 1817): ex. (S) Acasis viretata (Hi.ibner, 1799): ex. (Š) Semiothisa notata (Linnaeus, 1758): Semiothisa alternaria (Hi.ibner, 1809): Semiothisa signaria (Hi.ibner, 1809): ex. (Š) Semiothisa liturata (Clerck, 1759): , , Semiothisa clathrata (Linnaeus, 1758): , ex. (DI) Plagodis dolabraria (Linnaeus, 1767): , , ex. (DI) Ennomos quercinarius (Hufnage1, 1767): Selenia tetralunaria (Hufnagel, 1767): , Odontopera bidentata (Clerck, 1759): , Biston betularius (Linnaeus, 175 8): Peribatodes secundarius (Den.et Schiff., 1775): Alcis repandata (Linnaeus, 1758): Alcis bastelbergeri (Hirschke, 1908): Hypomecis punctinalis (Scopo1i, 1763): Ectropis crepuscularia (Den.et Schiff., 1775): , ex. (DI) Paradarisa consonaria (Hi.ibner, 1799): ex. (DI), ex. (Š), 2 ex. (DI), (DI) Paradarisa similaria (Hufnagel, 1767): ex. (DI) Aethalura punctulata (Den.et Schiff., 1775): Caberapusaria(Linnaeus, 1758): , Lomographa temerata (Den.et Schiff., 1775): Campaea margaritata (Linnaeus, 1767): Hylaeafasciaria (Linnaeus, 1758): Puengeleria capreolaria (Den.et Schiff., 1775): ex. (Š), 2 ex. (DI) Notodontidae Phalera bucephala (Linnaeus, 1758): ex. (DI) Stauropusfagi (Linnaeus, 1758): ex. (DI), Peridea anceps (Goeze, 1781): ex. (DI) Drymonia dodonaea (Den.et Schiff., 1775): , , ex. (DI) D1ymonia ruficornis (Hufnagel, 1766): ex. (DI) Harpyia milhauseri (Fabricius, 1775): ex. (MVJ) Ptilodon capucina (Linnaeus, 1758): ex. (DI) Ptilodontella cucullina (Den.et Schiff., 1775): ex. (Š), 2 ex. (DI) Leucodonta bicoloria (Den.et Schiff., 1775): , , ex. (DI) Lymantriidae Orgyia antiqua (Linnaeus, 1758): Callitearapudibunda (Linnaeus, 1758): ex. (DI), Lymantria monacha (Linnaeus, 1758): Arctiidae Cybosia mesomella (Linnaeus, 1758): Eilema complanum (Linnaeus, 1758):

17 Eilema lurideolwn (Zincken, 1817): Eilema deplanum (Esper, 1787): , Noctuidae Trisateles emortualis (Den.et Schiff., 1775): , Herminia tarsicrinalis (Knoch, 1782): Rivula sericealis (Scopoli, 1763): Hypenaproboscidalis (Linnaeus, 1758): , Scolioptetyx libatrix (Linnaeus, 1758): ex. (Š) Nola confitsalis (Herrich-Schaffer, 1847): : -2 ex. (Š) Nycteola reveyana (Scopoli, 1772): ex. (Š), , Pseudoipsfaganus (Linnaeus, 1758): , Panthea coenobita (Esper, 1785): ex. (DI) Colocasia coryli (Linnaeus, 1758): , ex. (DI), , Moma alpium (Osbeck, 1778): ex. (DM) Acronicta megacephala (Den.et Schiff., 1775): Acronictapsi (Linnaeus, 1758): Acronicta auricoma (Den.et Schiff., 1775): Acronicta rumicis (Linnaeus, 1758): , Craniophora ligustri (Den.et Schiff., 1775): ex. (Š) Protodeltote pygarga (Hufuagel, 1766): Deltote deceptoria (Scopoli, 1763): Diachrysia ch1ysitis (Linnaeus, 1758): , Autographa gam ma (Linnaeus, 1758): , Autographa pulchrina (Haworth, 1809): Abrostola triplasia (Linnaeus, 1758): Abrostola asclepiadis (Den.et Schiff., 1775): ex. (Š) Amphipyra tragopogonis (Clerck, 1759): Paradrina selini Boisduval, 1840 : Hoplodrina octogenaria (Goeze, 1781): Dipterygia scabriuscula (Linnaeus, 1758): Rusinaferruginea (Esper, 1785): Euplexia lucipara (Linnaeus, 1758): Cosmia trapezina (Linnaeus, 1758): , Xanthia aurago (Den.et Schiff., 1775): ex. (Š) Agrochola circellaris (Hufnagel, 1766): Agrochola litura (Linnaeus, 1758): Eupsilia transversa (Hufnagel, 1766): Conistra vaccinii (Linnaeus, 1761): , Conistra rubiginea (Den.et Schiff., 1775): Blepharita satura (Den.et Schiff., 1775): Apamea monoglypha (Hufnagel, 1766): Apamea lithoxylea (Den.et Schiff., 1775): Apamea crenata (Hufnagel, 1766): Apamea illyria Freyer, 1846: ex. (DM) Apamea scolopacina (Esper, 1788): Oligia latruncula (Den.et Schiff., 1775): Mesapamea secalis (Linnaeus, 1758):

18 Mesapamea didyma (Es per, 1788): ex. (Š) Chortodes jluxa (Htibner, 1809): Lacanobia thalassina (Hufnagel, 1766): ex. (Dl) Hadena rivularis (Fabricius, 1775): Melanchra persicaria (Linnaeus, 1761 ): Mamestra brassicae (Linnaeus, 1758): , Mythimnaferrago (Fabricius, 1787): Orthosia incerta (Hufuagel, 1766): Orthosiagothica(Linnaeus, 1758): , Orthosia cruda (Den.et Schiff., 1775): Orthosia cerasi (Fabricius, 1775): Orthosia gracilis (Den.et Schiff., 1775): Panolisjlammea (Den.et Schiff., 1775): Ochropleura plecta (Linnaeus, 1761): Diarsia mendica (Fabricius, 1775): Diarsia brunnea (Den.et Schiff., 1775): Noctua pronuba (Linnaeus, 1758): Noctua interposita (Htibner, 1789): ex. (Š) Noctua comes Htibner, 1813: Eurois occulta (Linnaeus, 1758): Eugnorisma depuncta (Linnaeus, 1761): ex.(Š) Xestia c-nigrum (Linnaeus, 1758): , Xestia baja (Den.et Schiff., 1775): Xestia ditrapezium (Den.et Schiff., 1775): Xestia triangulum (Hufnagel, 1766): Xestia rhomboidea (Esper, 1790): I ex. (DI) Xestia sexstrigata (Haworth, 1809): Anaplectoides prasinus (Den.et Schiff., 1775): Cerastis rubricosa (Den.et Schiff., 1775): , Cerastis leucographa (Den.et Schiff., 1775): , Euxoa nigricans (Linnaeus, 1761): ex. (DM) Agrotis exclamationis (Linnaeus, 1758): Agrotis segetum (Den.et Schiff., 1775): Diskuse V průběhu let bylo v NPR Velký Špičák a jeho nejbližšího okolí zjištěno celkem 234 druhů motýlů z 25 čeledí. Ve zjištěném spektru druhů převládají druhy listnatého lesa: N.swammerdamellus, A.tau, W.cultraria, Cyclophora sp., L.suffumata, N.sertata, A. viretata, E. quercinarius, S.fagi, C cary/i, P.faganus, X aurago a další, z nichž se řada vyskytuje na lokalitě velmi hojně. Bezprostřední sousedství jehličnatého (smrkového) lesa potvrzují svým výskytem E.europaea, S.signaria a P.capreolaria, troficky vázaní na autochtonní smrk a jedli. Přítomnost nevelké doubravy pod samotným vrcholem Velkého Špičáku (pozoruhodná je zejm. nadmořská výška doubravy: m n.m.) umožňuje trvalý výskyt řadě zajímavých druhů (E.abbreviata, Hmilhauseri, D.rujicornis, Malpium). Choroše, trouchnivějící zbytky pařezů či torz stromů jsou útočištěm některým druhům z čeledí Tineidae a Oecophoridae. Zjištěné nelesní druhy motýlů jsou na Velkém Špičáku vázány např. na okraje cest, příp. nevelké paseky (např. S.luctuata, Apamea sp., Mesapamea sp., Hrivularis, a dal.). Některé druhy byly na Velkém Spičáku zjištěny spíše náhodně, např

19 4.4. Drobní savci- Mammalia (Marek Dvořák, Aleš Toman).. E. versicolora vázaný na břízu nebo A. asclepiadis vázaná na to litu, obě rostliny v prostoru Velkého Špičáku chybí. Faunisticky lze jako nejzajímavější nálezy zmínit výskyt P.subochreella, která byla na Moravě prvně zjištěna v roce 1993 v Podyjí (J.Marek lgt. in LAŠTŮVKA a kol. 1994), A. curvipunctosa byla na Moravě prvně zjištěna v roce 1994 (ELSNER, LIŠKA, LAŠTŮKA 1996), na V.Špičáku je však velmi hojná, vzácný, avšak typický výskyt A.illyria z V.Špičáku již byl publikován (ŠUMPICH, DVOŘÁK I., DVOŘÁK M. 1998), z ostatních je možné ještě uvést např. Mprocellata troficky vázaná na plamének, P. transversata vázaná na řešetlákovité rostliny, pozoruhodné je též zjištění píďalky H.ruberata, typické pro okraje rašelinišť. PODĚKOV ÁNÍ. Autoři si dovolují poděkovat pánům G.Elsnerovi, ing.j.markovi a ing. J.Jarošovi za determinaci některých druhů motýlů Metodika Ve vrcholové partii Velkého Špičáku (JJZ svah) (komplex původního smíšeného porostu (buk, jasan, javor, lípa, jilm, jedle, smrk) byla zřízena testovací plocha- čtverec 6 x 6 odchytových bodů s rozestupem 15 m, celkem tedy 36 odchytových bodů. U každého odchytového bodu byly instalovány 2 sklapovací pasti, tzn. 72 pastí. Jako návnada bylo užito knotů do petrolejových lamp namočených do směsy tuku a zapražené mouky a kousků zeleniny, vždy u každého bodu obě možnosti. Odchyty byly provedeny ve dvou termínech, každý v délce trvání 3 dnů: 9.-1I.květen 1994 (1) a říjen 1994 (2) Přehled druhů řád: Insectivora - hmyzožravci Sorex araneus - rejsek obecný: 2-2 ex. řád: Rodentia- hlodavci Clethrionomys glareolus - norník rudý: 1-2 ex. Apodemusjlavicollis- myšice lesní: I - 3 ex., 2-12 ex Diskuse Celkem bylo během obou výše uvedených termínů odchyceno 19 jedinců drobných savců, příslušících k 3 druhům a 2 řádům. Dominantním druhem na zkoumané ploše byla myšice lesní (Apodemus jlavicollis), a to jak v jarním, tak i v podzimním období. Všechny zjištěné druhy patří mezi. běžné a typické představitele fauny všech typů vlhčích lesů. Uvedené výsledky lze co do druhového složení porovnat s výsledky, které při výzkumu ve stejné rezervaci dosáhl v roce 1968 Horník (HORNÍK 1973). Jeho výzkumná plocha však byla umístěna v částečně odlišném biotopu, a to ve skupině jasanové javořiny vzdálené asi 50 m od naší testovací plochy. Horník zjistil v termínu od 13. do , tedy za 1 O dnů, celkem ve 100 sklapovacích pastích 5 druhů drobných savců v počtu 63 jedinců. Proti našim výsledkům zjistil navíc rejska malého (Sorex minutus) a myšici křovinnou (Apodemus sylvaticus). 173

20 5. ZÁVĚR V letech 1994 až 1997 proběhl v prostoru národní přírodní rezervace Velký Špičák u Třeště (okres Jihlava) zoologický průzkum zaměřený na epigeickou faunu, drobné savce, ptáky a motýly. V rámci epigeické fauny (sběry do zemních pastí) byly zpracovány následující skupiny živočichů (v závorkách jsou uvedeny počty determinovaných druhů): pavouci (34), sekáči (3), štírci (!), suchozemští stejnonožci {±),stonožky (5), mnohonožky (7), žížalovití (3), obojživelníci(!), savci (2), brouci (5), motýli (2) a mravenci(!). Početné sběry brouků a měkkýšů jsou předmětem dalšího zpracování. Drobných savců (sběr do sklapovacích pastí) bylo zjištěno 3 druhy, ptáků (liniové sčítání) 29 druhů a motýlů (individuální odchyt na UV záření) 234 druhů. Zjištěné spektrum živočišných druhů odpovídá charakteru přirozeného listnatého lesa a geografické poloze. Mezi nejvýznamnější nálezy lze řadit Ficedula parva, Columba oenas (A ves), Asthenargus perforatus, Saloca diceros (Araneida), Leptoiulus marcomannius (Diplopoda), Acasis viretata, Af!amea illyria (Lepidoptera). Pavouk Centromerus unidentatus je novým druhem pro Ceskou republiku. Results of a zoological research in the nature reserve Velký Špičák (distr. Jihlava).. SUMMARY The zoological research was realized in the area ofthe nature reserve Velký Špičák near the town oftřešť during the years Epigeic fauna, little mammalia, birds and moths were studied there. From those groups of epigeic fauna which were caught in earth traps here are introduced: Araneida (34), Opilinioda (3), Pseudoscorpionida (1), Oniscidea (4), Chilopoda (5), Diplopoda (7), Lumbricidae (Oligochaeta) (3), Amphibia (1), Mammalia (2), Coleoptera (5), Lepidoptera (2) and Formicoidea (Hymenoptera) (!). The numbers of determined species are in the parentheses. The numerous specimens ofbeetles and mollusces are determined nowadays. Besides this epigeic fauna there were recorded 3 species oflittle mammalia, 29 species ofbirds and 234 species ofmoths. The studied locality is considered as a valuable natural ecosystem with many species as bioindicators which were recorded here: Ficedula parva. Columba oenas (Aves), Asthenargus perforatus, Saloca diceros (Araneida), Leptoiulus marcomannius (Diplopoda), Acasis vire lata, Apamea illyria (Lepidoptera). The spider Centromerus unidentatus is the first record for the Czech republic. LITERATURA ABSOLON K., BENDAP, CHRUDINA Z., KLAUDISOVÁA, MARTIŠKO J., PAŘIL P., ŘÍČÁNEK M., 1994: Metodika sběru dat pro biomonitoring v chráněných územích. Český ústav ochrany přírody, Praha, 70 pp. ČEPERA J., 1995: Modelové skupiny epigeonu (Oniscidea, Diplopoda, Chilopoda) v různých ekosystémech jižní Moravy. Dizertační práce. Přírodovědecká práce Masarykovy Univerzity, Brno, 177 pp. ELSNER V, LIŠKA J., LAŠTŮVKA Z., 1996: Faunistic records from the Czech republic- 42. Lepidoptera. Klapalekiana, 32: HORNÍK S., 1972: Výsledky odchytu žížal (čeleď Lumbricidae) ve vybraných skupinách geobiocenóz území Špičáků na Českomoravské vrchovině. Studia Georgaphica, 29: HORNÍK S., 1973 : Biogeografická charakteristika území Špičáku na Českomoravské vrchovině. Spisy ped. fak., JANDA, J. & ŘEPA P., 1986: Metody kvantitativního výzkumu v ornitologii SZN Praha, 157 pp. LAŠTŮVKA Z, ELSNER V, GOTTWALD A, JANOVSKÝ M., LIŠKA J, MAREK J., POVOLNÝ D., 1993: Katalog motýlů moravskoslezského regionu. Agronomická fakulta Vysoké školy zemědělské, Brno, 130 pp. 174