18. PRACOVNÍ DNY CHIRURGIE BAZE LEBNÍ SBORNÍK ABSTRAKTŮ

Transkript

1 SBORNÍK ABSTRAKTŮ

2 SBORNÍK ABSTRAKTŮ KONGRESU Příspěvky ve sborníku abstraktů byly předneseny v rámci kongresu 8. pracovní dny chirurgie baze lební, v Rožnově pod Radhoštěm Publikace neprošla jazykovou a redakční úpravou, autorskými korekturami ani korekturami organizačního výboru. Redakce nenese odpovědnost za údaje a názory autorů jednotlivých příspěvků. Organizační zajištění kongresu, vydavatel: Ing. Šárka Martiníková Marenová U Chatek 444/C 75 5 Ostrava 5 Tel.: martinikova@arkon-produkce.cz vydání Ostrava 0 ISBN

3 3

4 , ROŽNOV POD RADHOŠTĚM POŘADATEL Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN Ostrava a LF OU Neurochirurgická klinika FN Ostrava a LF OU Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN Ostrava a LF OU Sekce chirurgie baze lební odborných společností ČLS JEP Česká společnost otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP TÉMATA KONGRESU Likvorea, uzávěry defektů baze lební Laterobaze Fraktury spodiny očnice, traumatologie Nádory očnice Nádory nosu a PND se šířením do okolí Endoskopická chirurgie baze lební Varia ODBORNÝ GARANT KONGRESU MUDr. Petr Matoušek, Ph.D., MBA PREZIDENT KONGRESU prof. MUDr. Pavel Komínek, Ph.D., MBA ČESTNÝ PREZIDENT KONGRESU MUDr. Tomáš Paleček, Ph.D. VĚDECKÝ VÝBOR MUDr. Tomáš Hrbáč, Ph.D., MBA doc. MUDr. Martin Chovanec, Ph.D. MUDr. Adam Kopecký, Ph.D., FEBO prof. MUDr. Pavel Komínek, Ph.D., MBA doc. MUDr. Radim Lipina, Ph.D. ORGANIZAČNÍ VÝBOR MUDr. Lenka Čábalová doc. MUDr. Radim Lipina, Ph.D. MUDr. Jakub Lubojacký MUDr. Michaela Masárová MUDr. Petr Matoušek, Ph.D., MBA MUDr. Petr Matoušek, Ph.D., MBA MUDr. Jan Němčanský, Ph.D., MBA MUDr. Jiří Stránský, Ph.D. MUDr. et MUDr. Jan Štembírek, Ph.D. Mgr. Petra Procházková, MBAce Michaela Jašková POD ZÁŠTITOU ředitele FN Ostrava MUDr. Jiřího Havrlanta, MHA Děkujeme za podporu kongresu partnerům: HLAVNÍ PARTNER PARTNER 4

5 ODBORNÝ PROGRAM LÉKAŘSKÁ SEKCE NEDĚLE Registrace INSTRUKTÁŽNÍ KURZ IC - Likvorea Matoušek P., Lipina R., Ostrava INSTRUKTÁŽNÍ KURZ IC - Spokojený pacient po operaci vestibulárního schwannomu Fík Z., Vlasák A., Čada Z. a kol., Praha SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ Historie chirurgie baze lebni v ostravském regionu Paleček T., Ostrava PONDĚLÍ Registrace INSTRUKTÁŽNÍ KURZ IC3 - Tumory mostomozečkového koutu Netuka D., Hrbáč T., Praha, Ostrava BLOK I. Předsedající: Komínek P., Paleček T.. Cyberknife v léčbě nádorů spodiny lební 5+5 min Cvek J., Ostrava. Management diagnostiky a léčby zlomenin spánkové kosti 5+5 min Chrobok V., Černý M., Šatanková J. a kol., Hradec Králové 3. Resekce vestibulárních schwannomů gr. IV retrosigmoidálním přístupem kumulativní soubor dvou evropských pracovišť Sameš M., Vachata P., Radovnický T. a kol., Ústí nad Labem 5+5 min Přestávka BLOK II. Chirurgie očnice Předsedající: Čelakovský P., Vachata P.. Nádory očnice 7+3 min Čelakovský P., Póczoš P., Mejzlík J. a kol., Hradec Králové. Role rekonstrukce očnice v terapii orbitálních tumorů 7+3 min Vachata P., Sameš M., Ústí nad Labem 3. Nitrolební nádory baze lební s propagací do očnice 7+3 min Šimek J., Jurek P., Linzer P. a kol., Zlín 4. Endoskopický přístup do očnice 7+3 min Lipina R., Ostrava 5. Využití nových technologií k řešení zlomenin očnice 7+3 min Kovář D., Voldřich Z., Voska P. a kol., Praha 6. Skórovací algoritmus indikace chirurgické léčby fraktury spodiny očnice Timkovič J., Ostrava 7+3 min 7. Dekomprese optického nervu 7+3 min Krejčí T., Ostrava Oběd 5

6 BLOK III. Likvorea, uzávěry defektů baze lební Předsedající: Mraček J., Matoušek P.. Využití nazoseptálního laloku při rekonstrukci baze lební 7+3 min Kešner A., Plzák J., Praha. Perikraniální lalok při uzávěrech defektů baze lební 7+3 min Matoušek P., Krejčí T., Lipina R. a kol. Ostrava 3. Multioborový management kranionazálních likvorových píštělí 7+3 min Mraček J., Vacek P., Dostál J. a kol., Plzeň 4. Spontánní meningoencefalokély baze lební s likvoreou 7+3 min Poczoš P., Čelakovský P., Hobza V. a kol., Hradec Králové 5. Transetmoidální encefalokéla jako příčina rinolikvorey po resekci okcipitálního meningeomu u dospělého pacienta Radovnický T., Bartoš R., Vachata P. a kol., Ústí nad Labem 7+3 min 6. Iatrogénna rinolikvorea pri FES a jej rešenie 7+3 min Doležal P., Mačaj M., Ďurica P., Bratislava, SK 7. Ambulantní revize likvorey 7+3 min Masopust V., Praha Přestávka BLOK IV. MM kout Předsedající: Netuka D., Chovanec M.. Retrosigmoidní a retrolabyrintální přístup a sluch šetřící mikrochirurgie vestibulárního schwannomu Chovanec M., Urbániová Z., Verešpejová L. a kol., Praha 7+3 min. Operace MM koutu endoskopicky asistované a pomocí exoskopu - digitálního mikroskopu 7+3 min Hrbáč T., Ostrava 3. Masseterický supercharge bypass v primární rekonstrukci lícního nervu Vachata P., Brušáková Š., Lodin J. a kol., Ústí nad Labem 7+3 min 4. Exstirpace vestibulárního schwanomu a kochleární implantace 7+3 min Chovanec M., Verešpejová L., Révész P. a kol., Praha 5. Metoda optimální léčby likvorey po retromastoideální, radikální operaci vestibulárního schwanomu Zvěřina E., Betka J., Fík Z. a kol., Praha 7+3 min 6. Mých prvních 50 vestibulárních schwannomů 7+3 min Netuka D. Praha POSTEROVÁ SEKCE (salonek u recepce) Předsedající: Čábalová L., Peterková L. BLOK I. Implantabilní systémy. BAHA implantace na ORLCHHK FN Hradec Králové min Dršata J., Chrobok V., Školoudík V. a kol., Hradec Králové. Efekt kochleární implantace na sluchovou percepci dospělých + min Formánek M., Zeleník K., Walderová R. a kol., Ostrava 3. Databáze screeningu sluchu novorozenců v Hradci Králové + min Homoláč M., Dršata J., Krtičková J. a kol. Hradec Králové 6

7 4. Charakteristika souboru dětí po kochleární implantaci + min Formánek M., Zeleník K., Walderová R. a kol., Ostrava BLOK II.. Epidurální absces jako komplikace pansinusitidy kazuistika + min Šulhin J., Lubojacký J., Matoušek P. a kol., Ostrava. Hemihypoglossofaciální anastomóza dle Darrouzeta + min Peterková L., Fík Z., Vlasák A. a kol., Praha 3. Vývoj sluchu u pacientů po operaci vestibulárního schwannomu + min Tesařová M., Lisý J., Čada Z. a kol., Praha 4. Endoskopicky asistovaný přístup v řešení blow in fraktury u dítěte + min Masárová M., Lubojacký J., Benda F. a kol., Ostrava 5. Adenokarcinom čichové rýhy + min Hřebačková K., Masárová M., Lubojacký J. a kol., Ostrava 6. Urgentní dekomprese orbity pro intraorbitální absces s rychle progredujícím postižením zraku + min Kruntorád V., Brno 7. Poranění kribriformní lamely při stěru na COVID-9 + min Knížek Z., Michálek R., Vodička J. a kol., Pardubice Doprovodný program Společenská večeře ÚTERÝ Registrace BLOK V. Endoskopická chirurgie Předsedající: Hrabálek L., Plzák J.. Limity endoskopických resekcí malignit nosu a VDN 5+5 min Plzák J., Kešner A., Kratochvil V. a kol., Praha. Intraoperační MR v konvenční vyšetřovně při endonazálních resekcích adenomů hypofýzy Vacek P., Tupý R., Hrabě V. a kol., Plzeň 7+3 min 3. Tumory nosa a PND šíriace sa do orbity a prednej jamy lebky 7+3 min Doležal P., Mačaj M., Ďurica P. a kol., Bratislava, SK 4. Změny nosních funkcí po transnazálních přístupech k bazi lební 7+3 min Lubojacký J., Čábalová L., Krejčí T. a kol., Ostrava 5. První zkušenosti s využitím O-armu u endonasálních endoskopických operací baze lební Novák V., Hrabálek L., Valošek K. a kol., Olomouc 7+3 min 6. Rozšířené transnazální přístupy 7+3 min Čábalová L., Matoušek P., Krejčí T. a kol., Ostrava 7. Operace sinonazálních tumorů 7+3 min Hrabálek L., Novák V., Vaverka M. a kol., Olomouc 8. Zobrazovací metody u nádorů sinonazální oblasti 7+3 min Dědková J., Chrobok V., Hradec Králové Přestávka 7

8 BLOK VI. Varia Předsedající: Bouček M., Štembírek J.. Schwannom v oblasti prednej bázy lebky 7+3 min Havriľak M., Sičák M., Dobrovič Š., Ružomberok, SK. Karcinom zevního zvukovodu 7+3 min Bouček M., Babičová M., Kluh J. a kol., Praha 3. Neobvyklé tumory baze lební 7+3 min Šámal F., Haninec P., Hradecký J., Praha 4. Chirurgická léčba periferního vertiga 7+3 min Chovanec M., Trnková K., Stříteská M. a kol., Praha 5. Střelné poranění očnice 7+3 min Štembírek J., Oškera A., Timkovič J. a kol., Ostrava 6. Komplexní chirurgická léčba obrny lícního nervu 7+3 min Streit L., Veselý J., Kubek T. a kol., Brno 7. Kadaverozní preparace arteria maxillaris interna a její role u mozkového bypassu Bombic M., Fiedler J., České Budějovice 7+3 min 8. Současný mezinárodní stav chirurgie baze lební 7+3 min Zvěřina E., Betka J., Plzák J. a kol., Praha 9. Prognostické faktory recidiv adenomů hypofýzy 7+3 min Misiorzová E., Krejčí T., Lipina R., Ostrava.30 Zakončení kongresu Oběd ODBORNÝ PROGRAM SESTERSKÁ SEKCE (salonek u recepce) PONDĚLÍ BLOK I. Varia sestry Předsedající: Masárová M., Procházková P.. Komplexní péče o pacienta se spontánní a posttraumatickou likvoreou Kubicová N., Ostrava. Epitézy v řešení nádorů nosu a PND Bohušová B., Ostrava 3. Současné možnosti diagnostiky a rehabilitace okohybných poruch s binokulární diplopií Kolarčík L., Timkovič J., Dedek V., Ostrava 4. Embolizace v léčbě epistaxe Procházková P., Capulič I., Ostrava 5. Pooperační péče po endoskopických operacích nosu a PND a baze lební Kowalská M., Ostrava 6. Péče o pacienta s obstrukční spánkovou apnoe Cigánková M., Žídková V., Štembírek J. a kol., Ostrava 7. Jak vyhovět lékaři? Babíčková V., Svobodová M., Ostrava 4.30 Zakončení sesterské sekce 8

9 OBSAH LÉKAŘSKÁ SEKCE INSTRUKTÁŽNÍ KURZY IC Likvorea str. 4 Matoušek P., Lipina R., Ostrava IC - Spokojený pacient po operaci vestibulárního schwannomu str. 4 Fík Z., Praha IC3 - Tumory mostomozečkového koutu abstrakt nebyl dodán Netuka D., Hrbáč T., Praha, Ostrava BLOK I. Cyberknife v léčbě nádorů spodiny lební abstrakt nebyl dodán Cvek J., Ostrava Management diagnostiky a léčby zlomenin spánkové kosti str. 6 Chrobok V., Černý M., Šatanková J., Mejzlík J., Dědková J., Kanta M., Školoudík L., Hradec Králové Resekce vestibulárních schwannomů gr. IV retrosigmoidálním přístupem kumulativní soubor dvou evropských pracovišť str. 6 Sameš M., Vachata P., Radovnický T., Ceé J., Ústí nad Labem BLOK II. CHIRURGIE OČNICE Nádory očnice str. 9 Čelakovský P., Póczoš P., Mejzlík J., Chrobok V., Česák T., Hradec Králové Role rekonstrukce očnice v terapii orbitálních tumorů str. 9 Vachata P., Sameš M., Ústí nad Labem Nitrolební nádory baze lební s propagací do očnice str. 0 Šimek J., Jurek P., Linzer P., Pohanka Š., Zlín Endoskopický přístup do očnice abstrakt nebyl dodán Lipina R., Ostrava Využití nových technologií k řešení zlomenin očnice str. 0 Kovář D., Voldřich Z., Voska P., Holý R., Lešták J., Praha Skórovací algoritmus indikace chirurgické léčby fraktury spodiny očnice str. Timkovič J., Ostrava Dekomprese optického nervu abstrakt nebyl dodán Krejčí T., Ostrava BLOK III. LIKVOREA, UZÁVĚRY DEFEKTŮ BAZE LEBNÍ Využití nazoseptálního laloku při rekonstrukci baze lební str. 3 Kešner A., Plzák J., Praha Perikraniální lalok při uzávěrech defektů baze lební str. 3 Matoušek P.,, Krejčí T. 3,4, Lipina R. 3,4, Lubojacký J.,, Čábalová L.,, Komínek P., Ostrava Multioborový management kranionazálních likvorových píštělí str. 4 Mraček J., Plzeň Spontánní meningoencefalokély baze lební s likvoreou str. 4 Poczoš P., Hradec Králové 9

10 Transetmoidální encefalokéla jako příčina rinolikvorey po resekci okcipitálního meningeomu u dospělého pacienta str. 5 Radovnický T., Bartoš R., Vachata P., Sameš M., Ústí nad Labem Iatrogénna rinolikvorea pri FES a jej rešenie str. 5 Doležal P., Mačaj M., Ďurica P., Bratislava, SK Ambulantní revize likvorey abstrakt nebyl dodán Masopust V., Praha BLOK IV. MM KOUT Retrosigmoidní a retrolabyrintální přístup a sluch šetřící mikrochirurgie vestibulárního schwannomu str. 7 Chovanec M., Urbániová Z., Verešpejová L., Bubáková K., Trnková K., Praha Operace MM koutu endoskopicky asistované a pomocí exoskopu - digitálního mikroskopu abstrakt nebyl dodán Hrbáč T., Ostrava Masseterický supercharge bypass v primární rekonstrukci lícního nervu str. 7 Vachata P., Brušáková Š., Lodin J., Sameš M., Ústí nad Labem Exstirpace vestibulárního schwanomu a kochleární implantace str. 8 Chovanec M., Verešpejová L., Révész P., Gerlinger I., Praha Metoda optimální léčby likvorey po retromastoideální, radikální operaci vestibulárního schwanomu str. 8 Zvěřina E., Betka J., Fík Z., Lazák J., Čada Z., Chovanec M., Praha Mých prvních 50 vestibulárních schwannomů abstrakt nebyl dodán Netuka D. Praha BLOK V. ENDOSKOPICKÁ CHIRURGIE Limity endoskopických resekcí malignit nosu a VDN str. 3 Plzák J., Praha Intraoperační MR v konvenční vyšetřovně při endonazálních resekcích adenomů hypofýzy str. 3 Vacek P., Tupý R., Hrabě V., Mraček J., Sebera O., Přibáň V., Plzeň Tumory nosa a PND šíriace sa do orbity a prednej jamy lebky str. 3 Doležal P., Mačaj M., Ďurica P., Langová L., Žilka T., Bratislava, SK Změny nosních funkcí po transnazálních přístupech k bazi lební str. 3 Lubojacký J., Čábalová L., Krejčí T., Lipina R., Matoušek P., Ostrava První zkušenosti s využitím O-armu u endonasálních endoskopických operací baze lební str. 3 Novák V., Olomouc Rozšířené transnazální přístupy str. 33 Čábalová L., Matoušek P., Lipina R., Krejčí T., Komínek P., Ostrava Operace sinonazálních tumorů str. 34 Hrabálek L., Novák V., Vaverka M., Hoza J., Hučko C., Olomouc Zobrazovací metody u nádorů sinonazální oblasti str. 34 Dědková J., Chrobok V., Hradec Králové 0

11 BLOK VI. VARIA Schwannom v oblasti prednej bázy lebky str. 36 Havriľak M., Ružomberok, SK Karcinom zevního zvukovodu str. 36 Bouček M., Babičová M., Kluh J., Plzák J., Praha Neobvyklé tumory baze lební str. 37 Šámal F., Haninec P., Hradecký J., Praha Chirurgická léčba periferního vertiga str. 37 Chovanec M., Trnková K., Stříteská M., Verešpejová L., Kraus R., Crha J., Kohout J., Mareš J., Praha Střelné poranění očnice str. 38 Štembírek J., Oškera A., Timkovič J., Paciorek M., Kopecký A., Zeleník K., Handlos P., Ostrava Komplexní chirurgická léčba obrny lícního nervu str. 38 Streit L., Veselý J., Kubek T., Dvořák Z., Brno Kadaverozní preparace arteria maxillaris interna a její role u mozkového bypassu abstrakt nebyl dodán Bombic M., Fiedler J., České Budějovice Současný mezinárodní stav chirurgie baze lební str. 39 Zvěřina E., Betka J., Plzák J., Sameš M., Praha Prognostické faktory recidiv adenomů hypofýzy abstrakt nebyl dodán Misiorzová E., Krejčí T., Lipina R., Ostrava SESTERSKÁ SEKCE BLOK I. VARIA SESTRY Komplexní péče o pacienta se spontánní a posttraumatickou likvoreou str. 4 Kubicová N., Ostrava Epitézy v řešení nádorů nosu a PND str. 4 Bohušová B., Ostrava Současné možnosti diagnostiky a rehabilitace okohybných poruch s binokulární diplopií str. 4 Kolarčík L., Timkovič J., Dedek V., Ostrava Embolizace v léčbě epistaxe str. 4 Procházková P., Capulič I., Ostrava Pooperační péče po endoskopických operacích nosu a PND a baze lební str. 43 Kowalská M., Ostrava Péče o pacienta s obstrukční spánkovou apnoe str. 43 Cigánková M., Žídková V., Štembírek J., Stránský J., Ostrava Jak vyhovět lékaři? str. 44 Babíčková V., Svobodová M., Ostrava

12 POSTEROVÁ SEKCE BAHA implantace na ORLCHHK FN Hradec Králové 0-0 abstrakt nebyl dodán Dršata J., Chrobok V., Školoudík V., Krtičková J., Hradec Králové Efekt kochleární implantace na sluchovou percepci dospělých str. 46 Formánek M., Zeleník K., Walderová R., Potocna A., Komínek P., Ostrava Databáze screeningu sluchu novorozenců v Hradci Králové abstrakt nebyl dodán Homoláč M., Dršata J., Krtičková J., Blanař V., Walderová R., Chrobok V., Hradec Králové Charakteristika souboru dětí po kochleární implantaci str. 46 Formánek M., Zeleník K., Walderová R., Potoczná A., Komínek P., Ostrava Epidurální absces jako komplikace pansinusitidy kazuistika str. 47 Šulhin J., Lubojacký J., Matoušek P., Komínek P., Ostrava Hemihypoglossofaciální anastomóza dle Darrouzeta str. 47 Peterková L., Fík Z., Vlasák A., Lazák J., Koucký V., Čada Z., Bouček J., Chovanec M., Kraus J., Zvěřina E., Betka J., Plzák J., Praha Vývoj sluchu u pacientů po operaci vestibulárního schwannomu str. 48 Tesařová M., Lisý J., Čada Z., Balatková Z., Kraus J., Kluh J., Vlasák A., Lazák J., Chovanec M., Zvěřina E., Betka J., Fík Z., Praha Endoskopicky asistovaný přístup v řešení blow in fraktury u dítěte str. 49 Masárová M., Lubojacký J., Benda F., Lipina R., Ostrava Adenokarcinom čichové rýhy str. 50 Hřebačková K., Masárová M., Lubojacký J., Matoušek P., Komínek P. Krejčí T., Lipina R., Cvek J., Mičaník J., Ostrava Urgentní dekomprese orbity pro intraorbitální absces s rychle progredujícím postižením zraku str. 50 Kruntorád V., Brno Poranění kribriformní lamely při stěru na COVID-9 str. 5 Knížek Z., Michálek R., Vodička J., Zdobinská P., Pardubice

13 INSTRUKTÁŽNÍ KURZY 3

14 IC - LIKVOREA Matoušek P.,, Lipina R. 3,4 Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNO a LF OU, Ostrava, ČR Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, Ostrava, ČR 3 Neurochirurgická klinika FNO, Ostrava, ČR 4 Katedra klinických neurověd, Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, Ostrava, ČR Úvod: Uzávěr likvorových píštělí je jednou z neobtížnějších částí endoskopické chirurgie baze lební. Zatímco uzávěr drobných defektů je obvykle úspěšný v %, uzávěry větších defektů po rozšířených transnazálních endoskopických přístupech jsou i přes využití vaskularizovaných stopkatých laloků zatíženy až 5 % recidivou likvorey. Cíl: Cílem kurzu je seznámit s technikami uzávěru likvorových píštělí, a to jak spontánních, tak i iatrogenně způsobených, při řešení sinonazálních i intrakraniálních patologií. Metodika: V případě malých defektů (řádově mm) autoři používají techniku volného štěpu z různých materiálů (fascie, tuk, umělá náhrada dury). V případě větších defektů (řádově cm) autoři užívají stopkatých vaskularizovaných laloků (nazoseptální lalok, perikraniální lalok). Výsledky: Autoři prezentují jednotlivé techniky uzávěru likvorových prostor u pacientů se spontánní likvoreou, uzávěry po rozšířených endoskopických přístupech pro intrakraniální patologie a po endoskopických resekcích sinonazálních malignit šířících se do intrakrania. Diskutují předoperační diagnostiku u pacientů se spontánní likvoreou, peroperační a poooperační management u pacientů po transnazálních výkonech. Závěr: V případě malých defektů (řádově mm) lze hodnotit techniku volného štěpu jako úspěšnou, přičemž nezáleží na použitém materiálu (fascie, tuk, umělá náhrada dury). V případě větších defektů (řádově cm) je výhodnější užití stopkatých vaskularizovaných laloků (nazoseptální lalok). IC - SPOKOJENÝ PACIENT PO OPERACI VESTIBULÁRNÍHO SCHWANNOMU Fík Z., Vlasák A., Čada Z., Bouček J., Lazák J., Koucký V., Zvěřina E., Betka J. FN Motol, Klinika Otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. LF UK, Praha FN Motol, Neurochirurgická klinika dětí a dospělých. LF UK, Praha Jestliže v pionýrských dobách chirurgie vestibulárních schwannomů na počátku 0. století byla hlavní otázkou šance na zachování života pacienta, od druhé poloviny 0. století se již stalo standardem zachování funkce ohrožených nervových struktur. Existuje nespočet prací, popisujících funkční dopady aktivních postupů v podobě mikrochirurgie nebo stereoradiochirurgie a lze z nich vysledovat pozvolný, ale přesto příznivý trend v dosahování stále lepších výsledků. V posledních letech však začínají přibývat práce, popisující velmi dobré výsledky ve větvi pacientů pouze sledovaných. Do léčby vestibulárního schwannomu začíná postupně promlouvat paradigma známé z chirurgie paragangliomů oblasti baze lební neléčit nádory za cenu nově vzniklých funkčních deficitů. Novým významným pojmem v rozhovoru lékař-pacient je kvalita života. Dosud není nikterak vyjasněno, jak onu kvalitu života implementovat do našeho rozhodování o osudu pacienta. Existují i velmi velké rozdíly v tom, u kterého pacienta budou mít jednotlivé symptomy vliv na celkové subjektivní vnímání výsledku léčby. Lze předpokládat, že do budoucna budeme schopni volbu léčebné strategie více individualizovat? Do jaké míry budeme do tohoto rozhodování schopni zapojit nejen vlastní preference pacienta, ale i osobnostní profil, sestavený z dotazníkových studií? V jakých oblastech nám pomůžou nové vyšetřovací metody? Je z chirurgického hlediska možný další výrazný posun v dosahovaných výsledcích? Jak docílit toho, aby pacienti prožili život s diagnózou vestibulárníhio schwannomu spokojeně? Jednotlivé symptomy, asociované s vestibulárním schwannomem, budou spojeny s aktuálními poznatky a korelovány s výsledky léčby na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. LF UK a FN v Motole. 4

15 BLOK I. 5

16 MANAGEMENT DIAGNOSTIKY A LÉČBY ZLOMENIN SPÁNKOVÉ KOSTI Chrobok V., Černý M., Šatanková J., Mejzlík J., Dědková J., Kanta M. 3, Školoudík L. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Radiodiagnostická klinika 3 Neurochirurgická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové, Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové Cíl: zhodnotit možnosti a indikace chirurgické léčby zlomenin spánkové kosti. Soubor a metodika: Retrospektivně byl hodnocen soubor nemocných se zlomeninou spánkové kosti operovaných v letech 0 až 06. Na základě HRCT vyšetření spánkové kosti byly rozlišeny zlomeniny nepetrózní a petrózní s postižením či nepostižením otické kapsuly a hodnocena byla provedená chirurgická léčba. Výsledky: U 4 nemocných byla přítomna zlomenina nepetrózní, u 7 nemocných petrózní (6 pacientů s lomnou linií přes a u pacienta mimo otickou kapsulu). Dekomprese lícního nervu byla provedena u 6 nemocných. Subtotální petrozektomie primárně u 4 nemocných a v druhé době po dekompresi lícního nervu u nemocného. U dalšího jednoho nemocného byla současně v jedné době provedena dekomprese lícního nervu a subtotální petrozektomie. U 6 subtotálních petrozektomií byl u nemocných přítomen posttraumatický cholesteatom, z nich jeden nemocný byl po předešlé dekompresi lícního nervu, a u 4 nemocných předcházela purulentní meningitida. Závěry: Indikací k časné chirurgické léčbě zlomenin spánkové kosti je dekomprese lícního nervu u vybraných nemocných s obrnou lícního nervu. Elektivní chirurgie v podobě subtotální petrozektomie je zvažována u petrózních zlomenin jdoucích přes otickou kapsulu s cílem prevence poúrazové otogenní meningitidy. RESEKCE VESTIBULÁRNÍCH SCHWANNOMŮ GR. IV RETROSIGMOIDÁLNÍM PŘÍSTUPEM KUMULATIVNÍ SOUBOR DVOU EVROPSKÝCH PRACOVIŠŤ REMOVAL OF LARGE VESTIBULAR SCHWANNOMAS BY RETROSIGMOID APPROACH: RESULTS OF A CUMULATIVE SERIES OF TWO EUROPEAN CENTERS Sames M., L. Mastronardi L., Scavo C. G., Stati G., Vachata P., Radovnicky T., Cee J. Italian-Czech Group Study Group on large vestibular schwannomas Institute(s): J. E. Purkinje University and Masaryk Hospital, Neurosurgery, Usti nad Labem, Czech Republic; San Filippo Neri Hospital, Neurosurgery, Roma, Italy Objective: Evaluate safety and efficacy of removing Samii's grade IV vestibular schwannomas (VS) by retrosigmoid approach (RSA) in a series of patients operated on in two European Neurosurgical Centers from 008 to 07. Methods: Large VS (Samii's grade IV: mean diameter 39,8mm ± 6mm) were excised from 57 consecutive patients by RSA, monitoring facial nerve (FN). Mean age was 5,3 years (-80). In 8 cases tumour was cystic. Four patients had NF. Preoperatively, only patient had serviceable hearing; FN HBII deficit was present in cases (9,3%) and HBIV-V in. Surgical excision consisted of debulking of extrameatal portion, followed by removal of intrameatal part and of the residual tumour in extrameatal region just outside the porus acusticus. Last pieces of VS were removed by sharp dissection from FN and resected in piecemeal fashion. Results: Postoperative mortality was zero. Total or near total (>95%) removal was possible in 4 cases (7%). FN was anatomically preserved in 94,7% and 84,% of cases had good or excellent FN function (House-Brackmann grade I-II) at 6-month follow-up. Mean end-of-surgery FN stimulation was 0,6mAmp for HBI patients and 0,33mAmp for HBII. Position of FN was anterior in 47,4% of cases, anterior-superior in 40,3%, anterior-inferior in 0,5%, and dorsal in. Cerebrospinal fluid leak occurred in 7% of patients; one case of meningitis and one of broncopneumonia healed with antibiotics. VP Shunt for hydrocephalus was necessary in 5 cases (8,8%). Two patients experienced transient abducens nerve diplopia. All had good functional outcome at 6-month postoperative clinical control. At 6 to 0 months follow-up, 4 cases showed recurrence or progression of residuals; one of them had NF. 6

17 Conclusions: In this series of large VS operated on in two European Neurosurgical Centers, RSA allowed good results, zero mortality, high rate of functional FN preservation, good functional outcomes 84,% HB grade I-II, and acceptable morbidity 7

18 BLOK II. CHIRURGIE OČNICE 8

19 NÁDORY OČNICE CHIRURGICKÁ LÉČBA Čelakovský P., Póczoš P., Mejzlík J., Chrobok V., Česák T. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Neurochirurgická klinika Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové Fakultní nemocnice Hradec Králové Úvod: Patologické procesy, postihující paranazální dutiny se vzhledem k úzkým anatomickým vztahům mohou šířit do očnice, tyto anatomické vztahy však současně umožňují přístup do orbity s využitím transnazálního endoskopického přístupu. Soubor: Autoři podávají přehled nádorů, operovaných ve FN v Hradci Králové na ORL a neurochirurgické klinice v letech Jednalo se celkem o 7 nemocných. Endoskopický přístup byl volen u 0 pacientů převážně s primárními nádory očnice. U 6 nemocných byl volen zevní přístup, který byl preferován u všech sekundárních nádorů orbity. Diskuse: Autoři podávají přehled jednotlivých histologických typů nádorů a diskutují zvolený způsob léčby. Jednotlivé nádory jsou demonstrovány na příslušném zobrazovacím vyšetření. Závěry: Nádory očnice nejsou častou diagnózou, jejich léčba je mezioborová. Přestože u části nemocných lze volit v rámci chirurgického řešení u vhodně lokalizovaných nádorů transnazální endoskopický přístup, u většiny pacientů nadále převažují operace zevní cestou. ROLE REKONSTRUKCE OČNICE V TERAPII ORBITÁLNÍCH TUMORŮ Vachata P., Sameš M. Neurochirurgická klinika, Masarykova nemocnice a FZS Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem Úvod: Orbitální tumory tvoří relativně vzácnou a velmi heterogenní skupinu nádorových expanzí uložených nebo propagujících se do prostoru ohraničeného kostěnou očnicí. Možnou komplikací chirurgické terapie je pooperační enoftalmus doprovázený limitující diplopií. Riziko se týká především extraorbitálních přístupů indikovaných nejčastěji pro sekundární tumory orbity, které současně tvoří také nejčastější skupinu nádorů očnice. Materiál a metodika: Na Neurochirurgické klinice UJEP a Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem podstoupilo chirurgickou léčbu nádoru očnice celkem 85 pacientů v období 6/999-6/09. Největší skupinou nádorů byly sekundární nádory postihující sphenoorbitální krajinu v 45 případech. Z toho se jednalo v 34 případech o sphenoorbitální meningeomy. Z dalších sphenoorbitálních expanzí byly operovány 4 epidermoidy, 3 metastázy, plasmocytomy a fibrózní dysplazie. Výsledky: Nejčastějším chirurgickým přístupem u sphenoorbitálních tumorů byl rozšířený pterionální přístup v 64%. Dalšími použitými přístupy byly orbitopterionální a orbitozygomatický. Ve všech případech byla použita bezrámová neuronavigace a u posledních 8 případů také intraoperační zobrazení cone-beam CT přístrojem (O-Arm Medtronic). K rekonstrukci byly nejčastěji používaným materiálem titanové sítě, mikroporézní polyetylén, temporální sval a temporální fascie. Pooperační enoftalmus s diplopií vyžadující časnou operační revizi byl u jednoho pacienta. Exoftalmus, včetně jeho pulsující varianty jsme nezaznamenali. Recidivující proptosa bulbu byl nejčastějším prvním příznakem recidivy nádoru. V celém souboru nebyla zaznamenána mortalita. Perzistující morbidita ve formě léze hlavových nervů byla po měsících přítomna v.%. Závěr: Pečlivá rekonstrukce očnice optimalizuje klinické a kosmetické výsledky. Pro posouzení výsledného stavu je zásadní opakované klinické vyšetření provedené do hodin od výkonu před rozvojem lokálního otoku. Intraoperační zobrazení provedené v závěru operačního výkonu snižuje nejen riziko neradikální resekce tumoru, ale i riziko suboptimální rekonstrukce očnice. 9

20 NITROLEBNÍ NÁDORY BAZE LEBNÍ S PROPAGACÍ DO OČNICE Šimek J., Jurek P., Linzer P., Pohanka Š. Krajská nemocnice Tomáše Bati a.s., Oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie, Zlín, ČR Krajská nemocnice Tomáše Bati a.s., Neurochirurgické oddělení, Zlín, ČR Úvod: nádory baze lební propagující do očnice jsou vzácnou entitou, která často vyžaduje komplexní přistup na pomezí několika oborů. K dobrým operačním výsledkům je nutná agresivní resekční fáze s neméně důležitou fázi rekonstrukční. Metodika: autoři prezentují přístup k řešení nitrolebních nádorů přední jámy lební, včetně oblasti optického kanálu a horního/laterálního segmentu očnice včetně rekonstrukce vzniklého defektu z pohledu anatomického i funkčního. Výsledky: porovnáním dvou kazuistik srovnáváme postupy řešení. Závěr: Modifikace virtuálního plánování s minimální finanční zátěží a možností individuálně adaptované rekonstrukční titanové síťky se jeví v dnešní době jako dostupné řešení na každém pracovišti. VYUŽITÍ NOVÝCH TECHNOLOGIÍ K ŘEŠENÍ ZLOMENIN OČNICE Kovář D., Voldřich Z.., Voska P., Holý R., Lešták J. ORL klinika ÚVN Praha Oční klinika FBMI ČVUT Praha Úvod: Objem prolabovaných měkkých tkání vztažený k lokalizaci zlomeniny spodiny očnice je hlavním indikátorem pro výběr nejlepšího léčebného postupu bezprostředně po poranění. Vzhledem k tomu, že průměrně pouze 50 % pacientů se zlomeninou spodiny očnice vyžaduje chirurgické řešení, je vhodné predikovat již bezprostředně po úrazu právě tyto nemocné. V selekci obou léčebných postupů nám výrazně pomáhá navrhovaná volumometrie výhřezu měkkých tkání očnice. Metodika: V retrospektivní studii (007-03) jsme zhodnotili 80 pacientů s blow-out frakturami, které byly rozděleny do dvou skupin, 40 léčených konzervativně a 40 chirurgicky. Operovaní tvořili identické skupiny s/bez použití CT navigace. Hodnotili jsme pooperační polohu a postavení oka, pohyblivost očního bulbu a stav diplopie. Na základě těchto výsledků byl vytvořen matematický model k výpočtu objemu prolabovaných měkkých tkání očnice u retromarginálních zlomenin spodiny očnice jako faktoru rozhodujícího o způsobu léčby. Za matematický model jsme si zvolili polovinu objemu rotačního elipsoidu, přičemž bazi tvoří plocha prolomeného dna spodiny očnice a jednotlivé rozměry získali z koronárních a sagitálních řezů CT snímků. Výsledky: Podle navrhovaného modelu jsou k operaci indikovány přední a zadní zlomeniny s prolapsem nad 500 mm3 a anteroposteriorní zlomeniny s objemem nad 400 mm3. Správnost zvoleného matematického modelu byla podložena experimentem, výbornými anatomickými a funkčními výsledky s minimem trvalých diplopií, zkušenostmi s CT navigovanou a videoasistovanou CT navigovanou chirurgií, důsledným a dlouhodobým sledováním pacientů, včetně výsledných stavů u konzervativní léčby. Závěr: Zavedení používání CT navigované chirurgie při řešení zlomenin spodiny očnice prokazuje nezbytnost uvolnění celého prolabovaného objemu očnice a úplného vykrytí defektu spodiny očnice. Při správné volbě terapeutického postupu se pohybujeme mezi 9-97 % úplného vymizení diplopie a plně zachované motilitě očního bulbu. Chirurgické řešení u zlomenin spodiny očnice je důležité hlavně z důvodu perzistující poúrazové diplopie, která výrazně omezuje kvalitu života nemocného. 0

21 SKÓROVACÍ ALGORITMUS INDIKACE CHIRURGICKÉ LÉČBY FRAKTURY SPODINY OČNICE PILOTNÍ STUDIE Timkovič J.,, Štembírek J.,3, Handlos P. 4, Janurová K. 5, Karásek T. 5, Dedek V., Stránský J. 3 Oční klinika, Fakultní nemocnice Ostrava Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita 3 Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie, Fakultní nemocnice Ostrava 4 Ústav soudního lékařství, Fakultní nemocnice Ostrava 5 IT4Innovations, Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Cíl: Zhodnotit dlouhodobé výsledky léčby u pacientů s retromarginální frakturou spodiny očnice a vytvořit skórovací systém, který by usnadňoval proces rozhodování o indikaci chirurgické léčby u těchto pacientů. Metodika: Soubor tvořilo 69 pacientů s izolovanou retromarginální frakturou spodiny očnice (35 bez chirurgické intervence, 34 s chirurgickou intervenci). U všech pacientů bylo v časném a pozdním poúrazovém období provedeno vyšetření maxilofaciálním chirurgem a oční lékařem včetně komplexního ortoptického rozboru. Úspěšnost konzervativní / chirurgické léčby byla hodnocena podle předem stanovených kritérií pro úspěch, relativní úspěch, relativní neúspěch a neúspěch. Data získaná analýzou velikostí defektů spodiny očnice a komplexního ortoptického vyšetření byla dále statisticky zpracována a v obou skupinách byla vyhodnocena míra asociace sledovaných faktorů (relativní riziko). Z výsledných dat byl vytvořen matematický model pilotního skórovacího systému. Výsledky: Průměrná sledovací doba u pacientů bez intervence byla 4 měsíců (medián, interval 5 měsíců), ve skupině s intervencí 6 měsíců (medián 4, interval 50 měsíců). Ve skupině pacientů s intervencí jsme zaznamenali úspěšnou léčbu u 80 %, relativní neúspěch u 5 % (přítomnost okohybné poruchy s diplopií mimo primární postavení očí) a neúspěch u 5 % (přítomnost okohybné poruchy s diplopií v primárním postavení očí na konci sledovaného období). Ve skupině pacientů bez intervence jsme zaznamenali úspěch v 97 % (vstupně neměli okohybnou poruchu s diplopií a neměli ji ani na konci sledovaného období). U jednoho pacienta bez intervence (3 %) přetrvává okohybná porucha s diplopií v důsledku reziduální obrny okohybného nervu. Vyhodnocením míry asociace (relativního rizika) dat byl vytvořen matematický model pilotního skórovacího systému, který zahrnuje zhodnocení velikosti defektu spodiny očnice z CT, změnu postavení a hybnosti očního bulbu objektivizované na Lancasterově plátně, přítomnost diplopie a zhodnocení přítomné okohybné poruchy ve vertikálním směru při zakrývacím testu s prizmaty. Navrhovaný matematický model pilotního skórovacího systému vykazuje přesnost 9 % při 9% specifitě a 94% senzitivitě. Závěr: Komplexní rozbor okohybné poruchy před plánovanou intervencí a zejména pak v delším poúrazovém období, umožňuje exaktní zhodnocení postavení a polohy oka v očnici a odlišení dynamického typu strabismu od restriktivního, s možností hodnocení jednotlivých parametrů v čase. Role ortoptiky v rehabilitaci případných okohybných poúrazových poruch je nezastupitelná. Navrhovaný skórovací algoritmus indikace chirurgické intervence fraktury spodiny očnice se v současné podobě jeví jako velmi užitečný doplňkový nástroj usnadňující proces rozhodování o případné chirurgické intervenci izolované retromarginální fraktury spodiny očnice v běžné klinické praxi. Práce byla podpořena MZ ČR RVO FNOs/07

22 BLOK III. LIKVOREA, UZÁVĚRY DEFEKTŮ BAZE LEBNÍ

23 VYUŽITÍ NAZOSEPTÁLNÍHO LALOKU PŘI REKONSTRUKCI BAZE LEBNÍ Kešner A., Plzák J. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. LF UK a FN v Motole, Praha Úvod: Endoskopická endonazální chirurgie malignit baze lební vyžaduje kromě radikálně provedeného operačního výkonu i bezpečnou rekonstrukci. V posledních 0 letech je pro uzávěr defektu baze lební po onkologických výkonech stále více využíván nazoseptální lalok, jehož využití se stalo zlatým standardem umožňujícím rozšiřovat limity endonazálních výkonů. Metodika: Do souboru bylo zařazeno 55 pacientů, kteří podstoupili endoskopickou endonazální operaci na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. LF UK a FN v Motole pro maligní nádor nosu a VDN v letech Hodnocení pooperačních výsledků je zaměřeno na pacienty, u kterých byl využit pro rekonstrukci defektu baze lební stopkatý nazoseptální lalok. Výsledky: V souboru 55 pacientů bylo nutné rekonstruovat defekt baze lební u 0 pacientů. U 6 pacientů byl využit k rekonstrukci stopkatý nazoseptální lalok. Závěr: Přes rozdíly v rozsahu provedeného endonazálního výkonu, vzniklých pooperačních komplikacích či spektra maligních nádorů se využití nazoseptálního laloku osvědčilo jako bezpečná forma rekonstrukce především pro snížení výskytu pooperační likvorey, která u pacientů v souboru nebyla přítomna. PERIKRANIÁLNÍ LALOK PŘI UZÁVĚRECH DEFEKTŮ BAZE LEBNÍ Matoušek P.,, Krejčí T. 3,4, Lipina R. 3,4, Lubojacký J.,, Čábalová L.,, Komínek P., Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNO a LF OU, Ostrava, ČR Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, Ostrava, ČR 3 Neurochirurgická klinika FNO, Ostrava, ČR 4 Katedra klinických neurověd, Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, Ostrava, ČR Úvod: Při radikálních endoskopických operacích sinonazálních malignit šiřících se do intrakrania je nezbytné oddělit likvorové prostory od dutiny nosní. Obvykle je využíván nazoseptální lalok. V některých případech z důvodu zachování onkologické radikality jeho použití nemožné. V těchto případech je možné využít jiný alternativní stopkatý lalok. Nejvhodnějším se jeví lalok perikraniální. Cíl: Cílem sdělení je seznámit s technikou uzávěru větších defektů spodiny lební, konkrétně s využitím perikraniálního laloku. Metodika: V případě malých defektů (řádově mm) autoři používají techniku volného štěpu z různých materiálů (fascie, tuk, umělá náhrada dury). V případě větších defektů (řádově cm) autoři užívají tuk, umělou náhradu tvrdé pleny a stopkatý vaskularizovaný lalok (nazoseptální lalok, perikraniální lalok). Autoři prezentují uzávěry likvorových prostor po rozšířených endoskopických přístupech pro intrakraniální patologie a po endoskopických resekcích sinonazálních malignit šířících se do inrakrania. Výsledky: V letech byl využit stopkatý lalok u 7 pacientů, u 64 nazoseptální lalok, u 7 pacientů perikraniální lalok. Ve 3 případech se jednalo o endoskopickou resekci sinonazální malignity. V 5 % byla pozorována pooperační likvorea (/7), u sinonazálních malignit byla pozorována likvorea v 7 % (/3). V případě využití perikraniálního laloku nebyla pozorována likvorea ani v jednom případě. Závěr: Perikraniální lalok je výbornou alternativou stopkatého laloku v případě, že nelze využít běžně užívaného nazoseptálního laloku. Podpořeno studentským grantem Lékařské fakulty Ostravské Univerzity v Ostravě SGS6/LF/0. 3

24 MULTIOBOROVÝ MANAGEMENT KRANIONAZÁLNÍCH LIKVOROVÝCH PÍŠTĚLÍ Mraček J., Vacek P., Dostál J., Hrabě V., Sebera O., Přibáň V. Neurochirurgická klinika LF v Plzni UK, FN Plzeň, ČR Otorinolaryngologická klinika LF v Plzni UK, FN Plzeň, ČR Úvod: Kranionazální likvorová píštěl nejčastěji doprovází kraniocerebrální poranění, méně často vzniká spontánně nebo iatrogenně. Nemocného ohrožuje likvorovou hypotenzí, pneumocefalem a závažnými zánětlivými komplikacemi (mozkový absces, subdurální empyém, meningitida). Management likvorových píštělí může být konzervativní a operační. Operace spočívá v uzávěru kranionazální komunikace plastikou. Použít lze neurochirurgický přístup z kraniotomie, přímý extrakraniální ORL přístup přes paranazální siny a endoskopický transnazální přístup, který je na našem pracovišti prováděn ve spolupráci neurochirurgie a ORL. Metodika: Retrospektivně jsme zhodnotili způsob řešení kranionazálních likvorových píštělí za 4leté období (006 09) u souboru 8 nemocných. Ve 45 případech se jednalo o likvoreu potraumatickou, 5x iatrogenní a x spontánní. Výsledky: Likvorea spontánní byla vždy řešena primárně operačně. Management potraumatické a iatrogenní likvorey byl volen individuálně dle rozsahu kraniocerebrálního poranění nebo charakteru kranionazální komunikace. Plastika defektu byla prováděna transkraniálně, transnazálně endoskopicky nebo kombinovaně oběma přístupy. Přímý extrakraniální přístup nebyl indikován u žádného nemocného. Ve všech případech se podařilo likvoreu zastavit. Ventrikuloperitoneální shunt jako ultimum refugium v léčbě likvorey nebyla použita. Závěr: U potraumatických likvorových píštělí je patrný trend iniciálně preferovat konzervativní postup. Endoskopický transnazální přístup nahradil v řadě případů přístup transkraniální. Jeho přínosem je spolehlivá topická diagnostika likvorey pomocí fluoresceinového testu a eliminace peroperační retrakce mozkové tkáně. Práce byla podpořena výzkumným záměrem MZ ČR RVO (Fakultní nemocnice Plzeň FNPl, ) SPONTÁNNÍ MENINGOENCEFALOKÉLY BAZE LEBNÍ S LIKVOREOU Póczoš P.,, Čelakovský P. 3, Hobza V., Adamkov J., Dědková J. 4, Česák T. Fakultní nemocnice Hradec Králové, Neurochirurgická klinika, Hradec Králové, Česká republika Lékařská fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova, Ústav anatomie, Hradec Králové, ČR 3 Fakultní nemocnice Hradec Králové, Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Hradec Králové, ČR 4 Fakultní nemocnice Hradec Králové, Radiologická klinika, Hradec Králové, ČR Úvod: Meningoencefalokély představují vzácnou nosologickou entitu, pro kterou je typická herniace mozkových obalů a mozkového parenchymu skrz kostní defekt baze lební. Neléčené mohou vést k závažným komplikacím, jako jsou likvorea a meningitida. Vzhledem k různorodosti kél nebyla zavedena do praxe žádná léčebná standardizace. Přinášíme soubor pacientů s netraumatickými meningoencefalokélami různých lokalizacích v přední a střední jámě doplněný naším pohledem na jejich chirurgickou terapii. Metodika: Retrospektivní analýza souboru pacientů s netraumatickou meningoencefalokélou asociovanou s únikem mozkomíšního moku v letech Výsledky: V souboru pacientů je 5 mužů a 6 žen. Medián věku představuje 59 let (3-83 let) a průměrný věk kohorty je 57,5 let. Průměrné BMI je 3,4. Pouze u jednoho pacienta se jednalo o meningokélu. V ostatních případech byla diagnostikována meningoenecefalokéla (MEK). Grafická vyšetření odhalila u pěti pacientů defekt v oblasti perzistujícího Sternbergova kanálu, u čtyř v kribriformní ploténce (z toho u jednoho další defekt v oblasti diafragmatu sedla) a u jednoho v zadní stěně frontální dutiny. Jedna pacientka měla četné defekty na obou stranách v přední i střední jámě lební. Všichni pacienti měli likvoreu. V pěti případech byla diagnostifikována meningitida. Vyšší nitrolební tlak byl s MEK asociovaný u pěti pacientů. K chirurgickému řešení byl dvakrát použit endoskopický endonazální přístup a osmkrát transkraniální přístup. K rekonstrukci spodiny lební byly po ošetření kély užívány autologní tkáně (sval a tuk), fascie z tkáňové banky, tkáňové lepidlo a fibrinový adhezivní materiál (TachoSil ). U jedné pacientky ustala likvorea po provedení drenážní operace. Ve čtyřech případech byla nutná inserce 4

25 ventrikuloperitoneální drenáže, z toho u dvou pro perzistující likvoreu. Jiné další komplikace nebyly registrovány. Závěr: Meningoencefalokély baze lební se ve většině případů projeví nazální likvoreou. Neléčené MEK můžou vézt k život ohrožujícím stavům, jako je např. meningitida. Jsou často asociované s obesitou i se zvýšeným intrakraniálním tlakem, který si vyžádá likvorovou drenážní operaci. Definitivní řešení MEK spočívá v jejich resekci a v provedení plastiky osteodurálního defektu. TRANSETHMOIDÁLNÍ ENCEFALOKÉLA JAKO PŘÍČINA RINOLIKVOREY PO RESEKCI OKCIPITÁLNÍHO MENINGEOMU U DOSPĚLÉHO PACIENTA Radovnický T., Bartoš R., Vachata P., Sameš M. Neurochirurgická klinika, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem Transethmoidální encefalokéla je obvykle diagnostikována v dětském věku. Může se projevit rhinolikvoreou, meningitidou, nosní obstrukcí či epileptickým záchvatem. Záchyt transethmoidální encefalokély v dospělosti je velmi vzácný. Spolu s etiopatogenezí a možnostmi léčby, prezentujeme raritní případ rhinolikvorey u dospělé ženy, která se projevila po resekci okcipitálního meningeomu. Na CT a MR byl diagnostikován defekt v lamina cribriformis s encefalokélou. Případ byl vyřešen plastikou defektu transkraniálním přístupem. IATROGÉNNA RINOLIKVOREA PRI FES A JEJ REŠENIE Doležal P., Mačaj M., Ďurica P. Otorinolaryngologická klinika SZU, Univerzitná nemocnica v. Michala, Bratislava, SK Úvod: Poškodenie rinobázy pri funkčnej endoskopickej endonazálnej chirurgii je výnimočná príhoda v prípade chirurgickej liečby chronickej rínosínusitídy s polypmi. Dôležité je aby operatér defekt rinobázy z likvoreou včas rozpoznal a vedel situáciu riešiť. Materiál a metódy: Ročne sa urobí na našom pracovisku 00 funkčných endoskopických výkonov pre chronickú rinosínusitídu. V posledných 5 rokoch sme chirurgicky ošetrili troch pacientov s peroperačne vniknutou jatrogénnou rinolikvoreou. V dvoch prípadoch sme včas odhalili únik likvoru, identifikovali miesto poškodenie a hneď urobili duraplastiku s prekrytím defektu septálnym mukoperichondriovým lalokom a tkanivovým lepidlom. U jednej pacientky sa poranenie rinobázy zistilo neskoro, až keď sa vyvinula meningitída s ťažkým pneumocefalom. Duraplastika s použitím fascia lata sa robila z vitálnej indikácie pri meningitíde a defekt sa zahojil. Výsledky: Všetci pacienti sa zhojili bez závažných následkov. Posledná pacientka má anosmiu, ktorá zrejme nesúvisí celkom len s poranením rinobázy. Záver: Predmetom diskusie je ako predchádzať takýmto príhodám a stanovenie pravidiel správneho postupu pri podozrení na poškodenie rinobázy. Kľúčové slová: Likvorea jatrogénna, poškodenie rinobázy, duraplastika 5

26 BLOK IV. MM KOUT 6

27 RETROSIGMOIDNÍ A RETROLABYRINTÁLNÍ PŘÍSTUP A SLUCH ŠETŘÍCÍ MIKROCHIRURGIE VESTIBULÁRNÍHO SCHWANNOMU Chovanec M., Urbániová Z., Verešpejová L., Bubáková K., Trnková K. Otorinolaryngologická klinika 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Cíle: Využití sluch šetřících přístupů při mikrochirurgické léčbě vestibulárního schwannomu je opodstatněné především pro případy s reálným potenciálem zachování užitečného sluchu. V ČR je preferován retrosigmoidní přístup. Cílem práce je zhodnotit zkušenosti s retrolabyrintálním (RLA) a retrosigmoidním (RSA) přístupem. Metody: Retrospektivně jsme zhodnotili soubor 30 pacientů (30% ze všech operovaných) kteří byli indikováni k sluch šetřící mikrochirurgické léčbě vestibulárního schwannomu RSA (7 pacientů; 7 mužů/0 žen; T0: 3/T: 9/T: 4/T3: ) a RLA (3 pacientů; 8 mužů/5 žen; T0: 3/T: 6/T: 3/T3: ) přístupem v období Výsledky: Při srovnání RSA s RLA nebyl zaznamenán výrazný rozdíl v průměrné délce výkonu (50 vs. 80 min), průměrné délce hospitalizace (8.7 vs. 7.5 dnů) ani pobytu na JIP (.4 vs..4 dny). Úspešnost zachování sluchu byla vyšší při využití retrosigmoidního přístupu (6/35%) než při užití přístupu retrolabyrintálního (4/3%). Ztrátu kontinuity n.vii jsme zazanamenali v jediném případě s užitím RSA s dobrým výsledkem po rekonstrukci. Všichni ostatní pacienti mají normální pooperační funkci lícního nervu. Dále jsme nezaznamenali výskyt neurologických či jiných komplikací. Po RSA, na rozdíl od RLA, byly v symptomatice časté významné bolesti hlavy, které si vyžádaly dlouhodobou/trvalou léčbu analgetiky (p < 0.00). Tyto obtíže pacient udávali v 58% případů. Bolesti hlavy se naopak nevyskytli po RLA. Závěr: RSA představuje přístup s relativně vyšší šancí na uchování předoperačně přítomného užitečného sluchu při mikrochirurgii vestibulárního schwannomu. Užití přístupu je však spojeno s častým výskytem pooperační významné cefaley. Podpora projektu: Práce byla podpořena výzkumným projektem University Karlovy COOPERATIO Surgical disciplines. MASSETERICKÝ SUPERCHARGE BYPASS V PRIMÁRNÍ REKONSTRUKCI LÍCNÍHO NERVU Vachata P., Brušáková Š., Lodin J., Sameš M. Neurochirurgická klinika, Masarykova nemocnice a FZS Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem Neurologické oddělení, Masarykova nemocnice, Ústi nad Labem Úvod: Porucha funkce lícního nervu je závažné onemocnění ovlivňující významně život postižených pacientů. K dispozici je velmi široká skupina různých chirurgických postupů. Většina z publikovaných technik je podpořena pouze limitovaným počtem pacientů nebo kazuistickými sděleními. Metodou volby v rekonstrukci funkce lícního nervu je primární přímá reinervace. Společnými hlavními rizikovými faktory suboptimální reinervace jsou délka trvání léze a vysoký věk pacienta. Materiál a metodika: Prezentujeme případ první úspěšné kombinované rekonstrukce lícního nervu přímou intratemporální anastomózou a současným transferem intaktního masseterického nervu end to side na kmen lícního nervu po jeho výstupu z foramen stylomastoideum. 68-letý muž byl odeslán do našeho centra s perzistující kompletní plegií lícního nervu vlevo (HB grade 6). Pacient utrpěl před 4 měsíci kominutivní frakturu levé pyramidy temporální kosti a mozkovou kontuzi během dopravní nehody. EMG prokázalo kompletní denervaci mimického svalstva. Výsledek: Kompletní uzávěr očních víček a známky spontánního úsměvu bylo dosaženo měsíců po rekonstrukci nervu s využitím masseterického supercharge transferu. Klinicky významné synkinézy nebyly doposud pozorovány. V celém pooperačním období nebyly zaznamenány obtíže se žvýkáním. EMG vyšetření prokázalo axonální reinervaci mimických svalů s jejich původem v obou donorech (n. facialis, n. massetricus). Závěr: Supercharge (reverse end-to-side) transfer umožňuje rychlejší reinervaci cílových svalových skupin. Masseteric supercharge bypass může být přínosnou chirurgickou technikou indikovanou 7

28 u pacientů s vyšším rizikem selhání spontánní reinervace cestou samostatné přímé rekonstrukce lícního nervu. EXSTIRPACE VESTIBULÁRNÍHO SCHWANOMU A KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACE Chovanec M., Verešpejová L., Révész P., Gerlinger I. Otorinolaryngologická klinika, 3. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, Česká republika Department of Otorhinolaryngology-Head and Neck Surgery, University of Pécs Medical School, Pécs, Hungary. Úvod: Rehabilitace sluchu patří k významným bodům péče o pacienty s vestibulárním schwannomem. Jedním z rozvíjených postupů je současná exstirpace tumoru a rehabilitace sluchu kochleární implantací. Publikovaná data ukazují na možnost simultánní kochleární implantace a exstirpace tumoru translabyrintálním přístupem. Cílem práce je prezentovat osobní zkušenost s tímto postupem. Metody: Zhodnocení případu simultánní kochleární implantace a exstirpace tumoru translabyrintálním přístupem. Výsledky: Pacient s vestibulárním schwannomem grade I/T0 vlevo s neužitečným sluchem a rovnovážnými obtížemi byl indikován k mikrochirurgickému řešení. Radikální exstirpace tumoru se šetřením n.vii a kochleární porce n.viii i simultánní kochleární implantace rozšířeným translabyrintálním přístupem proběhla nekomplikovaně. Pooperačně byla funkce lícního nervu House- Brackmann I. Hojení i vestibulární rehabilitace proběhly nekomplikovaně. Při prvním nastavení po 5 týdnech bylo rozumění řeči 50%. Pacient je aktivním uživatelem kochleárního implantátu. Závěr: Kochleární implantace u pacientů indikovaných k mikrochirurgické léčbě vestibulárního schwannomu představuje celosvětově inovativní postup k řešení ztráty sluchu daného onemocněním a jeho léčbou. Při nekomplikované implantaci je většina pacientů aktivními uživateli. Rehabilitace jednostranné hluchoty je pacienty hodnocena jako postup zlepšující kvalitu života. Publikované práce vyzvedávají především přínos při lokalizaci zvuku a porozumění řeči. Naše pozorování demonstruje účelnost jednodobého řešení tumoru a rehabilitace jednostranné hluchoty pomoci kochleární implantace. Poděkování: Práce byla podpořena výzkumným projektem University Karlovy PROGRES Q8 Onkologie. METODA OPTIMÁLNÍ LÉČBY LIKVOREY PO RETROMASTOIDEÁLNÍ, RADIKÁLNÍ OPERACI VESTIBULÁRNÍHO SCHWANNOMU Zvěřina E., Betka J., Fík Z., Lazák J., Čada Z., Chovanec M.. LF UK a FN V Motole, Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku, Praha 5, ČR 3. LF UK a FN K. Vinohrady, Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku, Praha 0, ČR Úvod: Likvorová píštěl po operaci vestibulárního schwannomu (VS) patří stále mezi nevyřešené komplikace až ve 0% a meningitidou může pacienta ohrozit na životě. Nasální likvorea vzniká cestami. Medíální, vnitřní varianta vede intradurálně většinou nedokonale vodotěsně uzavřeným, zalepeným vnitřním meatem. Laterální, zevní varianta vzniká nedokonalým vodotěsným uzavřením durotomie s epidurální likvorovou pseudocystou a extradurální cestou mastoideálních sklípků a Eustachovy trubice. Vnitřní, vzácnou variantu, lze léčit jen intradurální operační revizí. Laterální, zevní varianta je nejčastější. V našem souboru operovaných 64 VS a od 997, - let retrospektivně sledovaných jsme její příznaky zjistili klinicky, CT, MRI a punkcí rány u 40 VS, u 6, 5%. Abychom předešli jejím komplikacím a definitivně jí co nejšetrněji pro pacienta vyléčili, zavedli jsme následující metodu:. Metoda spočívá v:. Lokální epidurální punkci rány.. Úplném odsátí epidurální kolekce likvoru. 3. Stejnou jehlou epidurální instilace tkáňového lepidla za tlaku na ránu, 4. Okamžitá komprese rány velkým smotkem s několika tampóny. 5. Několika denní komprese, pouze semicirkulárním obvazem s lepícími kalikovými páskami. Obvaz nesmí být cirkulární kolem hlavy pro nebezpečí dekubitu. Zajištění ATB. Výsledky. Metoda byla použita u souboru 64 VS operovaných Retrospektivní analýza zahrnuje - let. Všichni pacienti byli operování mikrochirurgicky s monitorováním funkcí retrosigmoideálním přístupem a otevřením vnitřního meatu 8

29 s radikálním odstraněním VS. Byla použita mikrochirurgická a od 000 endoskopicky asistovaná mikrochirurgie. Meatus byl uzavřen autologním svalem a biologickým lepidlem. Durotomie byla uzavřena stehem s plastikou svalem, lepením, vrácením kostní drtě a kraniotomické ploténky stehem. Během - pooperačních týdnů a x, max. 6x opakovaná epidurální punkce a instilace tkáňového lepidla s semicirkulárním kompresivním obvazem likvorovou komunikaci natrvalo vyléčila. Pouze 4 pacienti, 0,6% vyžadovalo revizi rány. Závěr: Metoda epidurální punkce a instilace tkáňového lepidla s semicirkulárním kompresivním obvazem umožňuje natrvalo vyléčit laterální likvoreu po operaci VS. Umožňuje po operacích VS zcela vyloučit LP, lumbální a komorové drenáže a zcela eliminovat zkratové operace a zánětlivé komplikace včetně likvorové infekce a meningitis. 9

30 BLOK V. ENDOSKOPICKÁ CHIRURGIE 30

31 LIMITY ENDOSKOPICKÝCH RESEKCÍ MALIGNIT NOSU A VDN Plzák J., Kešner A., Kratochvil V., Balatková Z. Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku. LF UK a FN v Motole, Praha, ČR Malignity nosu a VDN jsou převážně tvořeny zhoubnými nádory epitelového původu se značně lokálně agresivním chováním. Těsná blízkost očnice, přední lební jámy a životně důležitých cév a nervů prostupující bazí lební činí léčbu těchto onemocnění velmi obtížnou. Omezuje jak možnosti chirurgické, tak nechirurgické léčby. V přehledném sdělení demonstrujeme současný pohled na limitace endonazální endoskopické resekce malignit nosu a VDN zejména ve vztahu k okolním strukturám očnici, přední lební jámě. Limity endoresekcí nejsou nijak rigidní, liší se u konkrétních pacientů a zároveň se posouvají se zvyšující se zkušeností chirurgů. INTRAOPERAČNÍ MR V KONVENČNÍ VYŠETŘOVNĚ PŘI ENDONAZÁLNÍCH RESEKCÍCH ADENOMŮ HYPOFÝZY Vacek P., Tupý R., Hrabě V., Mraček J., Sebera O., Přibáň V. Neurochirurgická klinika LF UK v Plzni, FN Plzeň, ČR Cíl: Primárním cílem práce bylo vyhodnotit naše zkušenosti s prováděním intraoperační magnetické rezonance v konvenční vyšetřovně při endoskopických endonazálních resekcích adenomů hypofýzy. Soubor a metodika: Od března 008 do února 03 jsme na našem pracovišti operovali endoskopicky endonazálně celkem 50 pacientů s adenomem hypofýzy. První skupinu 5 pacientů bez a druhou skupinu 5 pacientů s využitím intraoperačního vyšetření magnetickou rezonancí v konvenční vyšetřovně. Hodnotili jsme nejen četnost radikálních resekcí v obou skupinách, ale i prodloužení výkonu ve druhé skupině, vývoj očních a endokrinologických příznaků v obou skupinách a samozřejmě výskyt komplikací. Výsledky: Intraoperační vyšetření magnetickou rezonancí v konvenční vyšetřovně bylo úspěšně provedeno u všech pacientů ze druhé skupiny bez komplikací spojených s transportem pacienta nebo provedením vyšetření. Průměrná délka výkonu se prodloužila z 05 na 38 minut (hraničně statisticky nevýznamné). Radikální resekci adenomu jsme dosáhli u sedmi pacientů (8 %) z první skupiny a u 6 pacientů (64 %) ze druhé skupiny (statisticky významný rozdíl). Mezi oběma skupinami jsme nezaznamenali statisticky významné rozdíly ve výskytu diabetu insipidu, ve zlepšení perimetru po operaci, ani ve výskytu intraoperační a pooperační likvorey. Závěry: Studie potvrdila přínos intraoperační magnetické rezonance ke zvýšení rozsahu resekce adenomů hypofýzy při endonazálním přístupu bez zvýšení počtu pooperačních komplikací. Navíc ukázala, že při příznivé stavební konfiguraci je provádění tohoto vyšetření u endonazálních výkonů bezpečné i v konvenční vyšetřovně. TUMORY NOSA A PND ŠÍRIACE SA DO ORBITY A PREDNEJ JAMY LEBKY Doležal P., Mačaj M., Ďurica P., Langová L., Žilka T. Otorinolaryngologická klinika SZU, Univerzitná nemocnica v. Michala, Bratislava, SK Neurochirurgické oddelenie, Univerzitná nemocnica sv. Michala, Bratislava, SK Úvod: Najčastejším zhubným nádorom v uvedenej oblasti je epidermoidný karcinóm (SCC), menej častý je olfaktórny neuroblastóm (ON), adenokarcinóm (ADC), sinonazálny nediferencovaný karcinóm. TNM klasifikácia nádorov platí len pre karcinóm, ON sa klasifikuje podľa Kadisha, neuroendokrinné karcinómy (SNEC) malígny melanóm (MM) ako aj niektoré ďalšie zriedkavé tumory, je v tejto oblasti jednotne klasifikovať ťažko. V chirurgickej liečbe dominujú endoskopické endonazálne resekcie v prípade nutnosti kombinované s externým transkraniálnym prístupom. Transfaciálne resekcie sa robia len v prípade priameho rastu do skeletu tváre keď je potrebná resekcia maxily a exenterácia orbity. Materiál a metódy: Posledné dva roky sme liečili na našom pracovisku 6 pacientov s nádormi vyrastajúcimi z nosovej dutiny a PND s priamym šírením sa do orbity a bázu lebky. V prvom prípade išlo benígny tumor - veľký perzisujúci osteóm. U ďalších pacientov išlo histopatologického hľadiska 3

32 o rôznorodú skupinu, slizničný malígny melanóm, adenokarcinóm intestinálneho typu, Ewingov sarkóm, chondrosarkóm a bazalióm. Preto ani vzhľadom na lokalizáciu a TNM klasifikáciu spôsob liečby nemohol byť jednotný. Endoskopicky transnazálne sme resekovali adenokarcinóm a chondroblastóm v rámci primárnej chirurgickej liečby, Ewingov sarkóm v rámci kontroly po primárnej chemoterapii. Kombináciu endoskopického a externého prístupu sme volili u pacientky s osteómom a pacienta s malígym melanómom v oblasti etmoidov a orbity. Externým prístupom frontálnou kraniotómiou a resekciou frontálnej kosti, postihnutej dury a súčasnou rekonštrukciou defektu, sme riešili pacientku s bazaliómom prerastajúcim frontálnu kosť šíriacim sa na tvrdú plenu mozgu. Výsledky: Kompletnú remisiu po endoskopickej resekcii bez ďalšej liečby sledujeme u dvoch pacientov, pacient s Ewingovým sarkómom pokračuje v rádioterapii v protónovom centre v Prahe. Pacient s malígnym melanómom exitoval na generalizáciu procesu, pacientka po duraplastike a kranioplastike sa zhojila bez následkov a je v sledovaní. Pacientka s osteómom má intermitentné bolesti hlavy a psychosomatické funkčné ťažkosti bez definovateľného neurologického deficitu. Kľúčové slová: tumory rinobázy, duraplastika, kranioplastika, endoskopická resekcia ZMĚNY NOSNÍCH FUNKCÍ PO TRANSNAZÁLNÍCH PŘÍSTUPECH K BAZI LEBNÍ Lubojacký J., Čábalová L.,, Krejčí T. 3,4, Lipina R. 3,4, Matoušek P., Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní nemocnice Ostrava Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta Ostravské univerzity 3 Neurochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, ČR 4 Katedra klinických neurověd, Lékařská fakulta Ostravské univerzity Úvod: Transnasální endoskopický transsfenoidální přístup je zlatým standardem v léčbě adenomů hypofýzy. Nosní funkce mohou být chirurgickým zákrokem poškozeny. Cílem studie bylo určit vliv chirurgického zákroku na čich a další nosní funkce. Metody: Dospělí pacienti s diagnózou adenomu hypofýzy indikováni k transnasální endoskopické resekci podstoupili předoperační čichové hodnocení pomocí parfémovaných fixů. Pooperační vyšetření bylo provedeno čtyři měsíce po operaci. Pacienti také hodnotili před a po operaci svůj čich a nosní dýchání pomocí vizuální analogové stupnice. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 8 pacientů (4 žen, 40 mužů). Anosmie byla detekována předoperačně u jedenácti pacientů. Čichové zhoršení bylo pozorováno u /7 pacientů (,8 %). Subjektivní zhoršení čichu bylo pozorováno u 9/8 (0,9 %) pacientů a subjektivní zhoršení průchodnosti nosu po operaci bylo pozorováno u 3/8 (3,6 %) pacientů. Závěr: Transnasální endoskopická operace hypofýzy může být spojena s velmi nízkým rizikem pooperačního zhoršení čichu a dalších nosních funkcí. Čichové testování by mělo být součástí předoperačního a pooperačního vyšetření a pacienti by měli být informováni o možném výskytu čichové poruchy. Podpořeno studentským grantem Lékařské fakulty Ostravské Univerzity v Ostravě SGS4/LF/0. PRVNÍ ZKUŠENOSTI S VYUŽITÍM O-ARMU U ENDONASÁLNÍCH ENDOSKOPICKÝCH OPERACÍ BAZE LEBNÍ Novák V., Hrabálek L., Valošek K.,, Jablonský J. Neurochirurgická klinika FN a LF UP Olomouc Oddělení biomedicínského inženýrství FN Olomouc Úvod: Cílem této studie bylo zhodnotit možnost použití neuronavigace s využitím snímků pořízených per-operačně pomocí mobilního CT systému O-arm OÒ u pacientů s adenomem hypofýzy operovaných endoskopickým transsfeniodálním přístupem a porovnat přesnost a odchylku během procesu navigování vůči využití konvenční neuronavigace používající předoperační MRI a CT. Metodika: Pacienti byli operování endoskopickou transsfenoidální technikou. U všech pacientů byla provedena navigace systémem StealthStation S7Ò s využitím předoperačně pořízených MRI a CT 3

33 skenu mozku. Během následujícího operačního výkonu byly u každého z operovaných pacientů určeny jeden nebo dva jasně definované nezaměnitelné kostěné anatomické body jako jsou vomer nebo úpon intrassfenoidálního septa. Hrot navigačního nástroje pod endoskopickou kontrolou byl přiložen k těmto bodům a na obrazovce navigačního systému byla změřena vzdálenost mezi hrotem ukazovátka a kostěným anatomickým bodem. Následně byly pořízeny per-operační snímky pomocí mobilního CT přístroje O-arm OÒ s automatickým přenosem 3D CT skenů do neuronavigačního systému. Pod endoskopickou kontrolou byly lokalizovány stejné kostěné anatomické body jako při prvním měření a změřena vzdálenost mezi hrotem ukazovátka a kostním anatomickým bodem. Výsledky obou měření byly statisticky porovnány. Výsledky: Celkový soubor tvořilo šest pacientů s diagnózou adenomu hypofýzy ve věku let. Průměrná odchylka u měření s neuronavigací byla,65 mm. U měření s využitím O-armu byla průměrná odchylka 0 mm. Odchylky naměřené různými metodami byly porovnány neparametrickým Wilcoxonovým testem, rozdíl byl statisticky významný (p = 0,043). Průměrná absorbovaná radiační dávka během vyšetření O-armem byla 0,03 mgy*cm. Závěr: Intraoperační vyšetření O-armem u endoskopických endonasálních operací je metoda bezpečná, rychlá a ekonomicky nenáročná. Naše měření poukazují na to, že by se mohlo jednat i o metodu přesnou. MÉNĚ OBVYKLÉ ROZŠÍŘENÉ TRANSNAZÁLNÍ ENDOSKOPICKÉ PŘÍSTUPY Čábalová L., Matoušek P.,, Lipina R. 3,4, Krejčí T. 3,4, Komínek P., Fakultní nemocnice Ostrava, Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Katedra kraniofaciálních oborů 3 Fakultní nemocnice Ostrava, Neurochirurgická klinika 4 Ostravská univerzita v Ostravě, Lékařská fakulta, Katedra klinických neurověd Úvod: Autoři prezentují tři kazuistiky méně obvyklých rozšířených transnazálních endoskopických přístupů (RTEP) k patologiím spodiny lební transodontoidní přístup, přístup k hrotu pyramidy kosti spánkové a transpterygoidní přístup. Metody: Pro přístup k většině non-pituitárních lézí spodiny lební je nutné použít některý z transnazálních endoskopických přístupů rozšířených v sagitální či koronární rovině. Některé přístupy lze již v dnešní době pokládat za rutinní výkony (např. RTEP v sagitální rovině k patologiím přední jámy lební, supraselární oblasti či klivu), jiné, jako jsou právě přístupy prezentované v této přednášce, jsou vzhledem k nízké frekvenci transnazálně dosažitelných lézí v daných oblastech využívány méně často. Výsledky: Prezentovaní pacienti byli operováni mezioborovým týmem Centra endoskopické chirurgie baze lební Fakultní nemocnice Ostrava. První z pacientů byl indikován k transodontoidnímu přístupu k ventrálně dislokované zlomenině zubu čepovce. Druhý pacient byl indikován k transnazální endoskopické biopsii z expanze v oblasti hrotu pyramidy kosti spánkové; histologicky byl pooperačně zjištěn chondrosarkom. Třetí z pacientů byl indikován k transpterygoidnímu přístupu pro spontánní likvoreu s defektem zjištěným v laterálním recesu klínové dutiny; byla provedena plastika dury pomocí tukového štěpu a nazoseptálního laloku. Závěr: RTEP jsou technicky nejnáročnější z transnazálních endoskopických operací spodiny lební a vyžadují značnou erudici a praktické zkušenosti mezioborového operačního týmu tvořeného otorinolaryngologem a neurochirurgem. V řadě případů jsou ale stále jen alternativou k transkraniálnímu mikrochirurgickému přístupu, přesto v indikovaných případech i technicky náročný transnazální výkon poskytuje proti kraniotomii řadu benefitů pro pacienta jak peroperačně, tak i v v pooperačním období. 33

34 OPERACE SINONAZÁLNÍCH TUMORŮ Hrabálek L., Novák V., Vaverka M., Hoza J., Hučko C. Neurochirurgická klinika FN a LF UP Olomouc Autoři prezentují operační postup u sinonasálních tumorů. Jde o tumory většinou původem v dutině nosní a paranasálních dutinách, které se propagují intrakraniálně. Soubor tvoří 0 pacientů řešených chirurgicky kombinovanou operací, ve spolupráci neurochirurgie a ORL. V první fázi je provedena transkraniální transbazální exstirpace tumoru, z bifrontální kraniotomie, následuje rekonstrukce spodiny přední jámy lební a poslední fází je endoskopická endonasální revize s doplněním exstirpace tumoru a plastiky baze lební. Přednáška je obrazově dokumentována. ZOBRAZOVACÍ METODY U NÁDORŮ SINONAZÁLNÍ OBLASTI Dědková J., Chrobok V. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Radiodiagnostická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové, Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové Malignity nádory dutiny nosní a vedlejších nosních dutin tvoří % všech malignit a 3 % malignit horního aerodigestivního traktu. Téměř polovina všech malignit v nosní dutině, zatímco většina zbývajících malignit vzniká v maxilárním nebo etmoidním sinu. Spinocelulární karcinom je nejčastějším histologickým podtypem maligních nádorů vyskytujících se v této oblasti, dalšími podtypy jsou epiteliálními karcinomy, lymfomy a maligními nádory měkkých tkání. Variabilní anatomie sinonazálního traktu mohou působií potíže při identifikaci původu a rozšíření velkých sinonazálních nádorů. Nutné je popsání invaze důležitých struktur, jako je mozek, zrakové nervy, a vnitřní krkavice, které ovlivňují prognózu pacientů. Hlavní roli v diagnostickém zobrazování hraje vyšetření počítačové tomografie a magnetické rezonance s nitrožilním podáním kontrastní látky. Přednáška prezentuje naše nálezy počítačové tomografie a magnetické rezonance u maligních sinonazálních nádorů. 34

35 BLOK VI. VARIA 35

36 SCHWANNOM V OBLASTI PREDNEJ BÁZY LEBKY Havriľak M., Sičák M., Dobrovič Š. Klinika ORL, chirurgie hlavy a krku ÚVN-FN SNP Ružomberok, SK Schwannom je benigný tumor, ktorý intrakraniálne najčastejšie vyrastá z VIII. hlavového nervu, najčastejšie u pacientov s neurofibromatózou II. typu. V oblasti rinobázy ide o veľmi zriedkavý tumor. Imituje iné nádory v oblasti prednej a strednej bázy lebky. Medzi najčastejšie príznaky patria bolesti hlavy, strata čuchu, zhoršené dýchanie nosom a epistaxa. Cieľom úspešnej liečby nádorov v tejto lokalite je ich úplná resekcia. Na našom pracovisku podstúpila 56-ročná pacientka endoskopickú endonazálnu CT/MRI navigovanú resekciu schwannomu v prednej časti bázy lebky s intrakraniálnym šírením. Na. pooperačný deň sa u pacientky vyskytol prefrontálny syndróm. Na CT hlavy bol prítomný pneumocefalus s postupnou resorbciou a klinickým zlepšením. KARCINOM ZEVNÍHO ZVUKOVODU Bouček M., Babičová M., Kluh J., Plzák J., Praha Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku,. LF UK a FN v Motole Úvod: Karcinom zevního zvukovodu je vzácné nádorové onemocnění se závažnou prognózou. Nejčastěji bývá zastoupen dlaždicobuněčný karcinom. Prognóza pacienta je závislá zejména na stádiu, resp. možnostech radikální chirurgické resekce. Cílem sdělení jsou výsledky léčby pacientů s karcinomem zevního zvukovodu na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. LF UK a Fakultní nemocnice v Motole v letech Metodika: Na základě dat z informačního systému v rozmezí..000 a bylo nalezeno celkem 0 pacientů léčených pro karcinom zevního zvukovodu. Ve sledovaném souboru pacientů je 0 mužů a 0 žen, věkový průměr při stanovení diagnózy karcinomu je 65 let (rozmezí od 37 do 84 let). Výsledky: Z celkových 0 se u 9 případů jednalo o léčbu primárního tumoru, pacient byl léčen pro recidivu onemocnění. Histologicky byl u pacientky diagnostikován adenoidně cystický karcinom, u všech ostatních 9 případů se jednalo o dlaždicobuněčný karcinom, převažovala dobrá či středně dobrá diferenciace grade -. Zastoupeny byly nádory všech stádií (Tis x, T 5x, T x, T3 3x, T4a 4x, T4b x, T4c 4x). 6 pacientů ze souboru podstoupilo primární chirurgickou terapii. Nejčastějším výkonem byla laterální / subtotální temporální resekce (9 pacientů), 6 pacientů podstoupilo lokální resekci tumoru ve zvukovodu a pacient totální temporální resekci. U 9 pacientů s temporální resekcí byla současně provedena parotidektomie, u 6 superficiální, u 4 totální. U 8 pacientů byla součástí resekčního výkonu (nejenom petrosectomie a paroditektomie) i modifikovaná bloková krční disekce na straně tumoru. Lokální resekce nádoru nebyly provázeny žádnými komplikacemi. U laterálních a subtotálních temporálních resekcí byla pooperačně nejčastější komplikací paréza n. facialis, u pacientky kompletní plegie, u 4 pacientů nekompletní. Kompletní úprava parézy byla pozorována u 3 pacientů, u pacientky zůstala reziduální léze H-B II, u pacientky s kompletní plegií se stav inervace neupravil (H-B VI). Adjuvantní radioterapie indikována u 8 ze 6 operovaných pacientů, vzhledem k rozsahu onemocnění (pt3 a pt4), pro kombinaci s adjuvantní chemoterapií bylo rozhodnuto u pacienta vzhledem k rozsahu nádoru (pt4b). Primární onkologickou terapii v podobě iradiace z důvodu inoperability nádoru zahájili nebo absolvovali 3 pacienti. Průměrná doba sledování pacientů je 7,5 měsíce (v rozmezí od do 66 měsíců). U pacientek se objevila recidiva onemocnění, v důsledku letální, u jedné v podobě generalizace, u druhé v podobě lokální recidivy s intrakraniální propagací. Závěr: Karcinom zevního zvukovodu patří mezi závažná onemocnění, histologicky se nejčastěji vyskytuje dlaždicobuněčný karcinom. Terapeutický úspěch záleží jednak na stádiu onemocnění, jednak na volbě rozsahu operačního výkonu a následné onkologické péče. Je proto nutno na možnost této diagnózy myslet včas. Léčba by měla být soustředěna na pracoviště se zkušenostmi s operacemi v oblasti laterobaze a možnostmi poskytnout multidisciplinární terapeutický přístup. 36

37 NEOBVYKLÉ TUMORY BAZE LEBNÍ TUMORY SPOJENÉ S OSTEOLÝZOU BAZE LEBNÍ Šámal F., Haninec P., Hradecký J. Neurochirurgická klinika FNKV V přednášce budou diskutovány léze způsobující osteolýzu lebky, se zaměřením na nádorovou etiologii. Budou diskutovány možnosti extirpace a rekostrukce defektu pomocí ruzných implantátů s uvedením několika kazuistik. CHIRURGICKÁ LÉČBA PERIFERNÍHO VERTIGA Chovanec M., Trnková K., Stříteská M., Verešpejová L., Kraus R., Crha J. 3, Kohout J. 3, Mareš J. 3 Otorinolaryngologická klinika, 3. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, ČR Radiodiagnostická klinika, 3. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, ČR 3 Ústav počítačové a řídící techniky, Vysoká škola chemicko-technologická, Praha, ČR Úvod: Chirurgie je i nadále v ČR vzácně aplikovanou modalitou v léčbě onemocnění závrati při postižení vnitřního ucha a n. VIII. Celkově lze nabídnout stabilizační či ablační metody k řešení vybraných případů jinak neztišitelné závrati s původem ve vnitřním uchu či n.viii. Nejčastějším onemocněním indikovaným k operační léčbě je m. Ménière. Mezi vzácnější indikace patří dehiscence horního polokruhovitého kanálku (SCCD), vestibulární paroxysmie (kompresní syndrom n.viii), traumatický neurom labyrintu a raritně i neztišitelné BPPV. Cílem práce je zhodnotit účelnost operačních zákroků v léčbě. Metody: Retrospektivně jsme zhodnotili soubor pacientů operovaných pro závrať na Otorinolaryngologické klinice 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v letech U všech pacientů byla provedena komplexní baterie neurootologických testů, audiologických testů a vyšetření zobrazovacími metodami. Výsledky: Ve sledovaném souboru bylo celkem 4 pacientů operováno pro m. Ménière. Celkově jsme u této kohorty provedli 0 dekompresních operací endolymfatického vaku u 9 pacientů a dále 3 vestibulární neurektomie a labyrintektomie. Stabilizační výkon měl u všech pacientů příznivý dopad na ovlivnění výskytu vertiga, jeho intenzity, tíže subjektivních obtíží doprovázeny redukcí/vysazením předoperační medikace. V případech ablačních výkonů bylo dosaženo trvalé a úplné eliminace paroxysmální závrati. Obdobně účelná byla ablační chirurgie při řešení traumatického neuromu, ošetření 3 případů dehiscence horního polokruhovitého kanálku a mikrovaskulární dekomprese při prokázané vestibulární paroxysmii. Závěr: Chirurgická léčba neztišitelné vestibulární závrati při selhání konzervativní terapie představuje významnou možnost ovlivnění příznaků. Naše zkušenosti potvrzují, že při pečlivě nastavených indikačních kritérií může být chirurgická terapie velmi účelná. Podpora projektu: Práce byla podpořena výzkumným projektem University Karlovy COOPERATIO Surgical disciplines. STŘELNÉ PORANĚNÍ OROFACIÁLNÍ OBLASTI Štembírek J.,, Oškera A., Timkovič J.,3, Handlos P. 4, Paciorek M. 5, Matoušek P.,6, Lipina R. 7, Stránský J. Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie, Fakultní nemocnice Ostrava Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita 3 Oční klinika, Fakultní nemocnice Ostrava 4 Ústav soudního lékařství, Fakultní nemocnice Ostrava 5 Centrum plastické chirurgie a chirurgie ruky, Fakultní nemocnice Ostrava 6 Klinika chirurgie hlavy a krku a otorinolaringologie, Fakultní nemocnice Ostrava 7 Neurochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava 37

38 Úvod: V průběhu let 0 až 00 bylo v České republice evidováno přibližně 657 dokonaných sebevražd a 69 vražd způsobených střelnou zbraní. V případě sebevražd byl útok veden dominantě proti rozhraní čelní a spánkové krajiny hlavy, případně proti obličejové části. Cíl: Cílem tohoto sdělení je se podělit o zkušenosti s léčbou střelných poranění ve Fakultní nemocnici Ostrava, řešených v průběhu let Metodika: Revize dostupné literatury a systematický přehled doporučení pro léčbu střelných poranění zasahujících oblast hlavy a obličeje, doplněna o kazuistiky případů tohoto typu kraniofaciálního poranění. Výsledky: Zejména v případech, kdy je útok veden proti obličeji, jsme se v praxi opakovaně setkali s přežíváním poškozených. Charakter a rozsah jejich zranění závisel nejen na lokalitě, proti které byl veden výstřel, ale rovněž na typu použité zbraně a střeliva. V daných případech pak velmi často docházelo k poranění více anatomických lokalit s nutností úzké spolupráce různých klinických oborů. Případová studie poukazuje na specifika střelných poranění, a nastiňuje, jak je v těchto mnohdy komplikovaných případech možno postupovat. Závěr: Střelná poranění vedená do oblasti obličeje často způsobují poranění dolní čelisti, maxily, očnice a nosu vyžadující multidisciplinární spolupráci specialistů různých oborů. Z hlediska poskytované neodkladné péče je velmi nápomocná znalost použité zbraně a střeliva, které usnadňují odhadnout stupeň traumatu tkáně. Následná rekonstrukce orofaciální oblasti vždy představuje velkou výzvu pro multidisciplinární tým specialistů podílejících se na neodkladné i následné péči. Klíčová slova: střelné poranění, orofaciální oblast, léčebný protokol. KOMPLEXNÍ CHIRURGICKÁ LÉČBA OBRNY LÍCNÍHO NERVU Streit L., Veselý J.., Kubek T., Dvořák Z. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Klinika plastické a estetické chirurgie, Brno, ČR Východiska: Obrna lícního nervu nemilosrdným způsobem ovlivňuje kvalitu života nemocných. Cílem komplexní chirurgické léčby obrny lícního nervu dnes není pouze obnova klidové symetrie tváře, ale také obnova ochranných funkcí očních víček, obnova spontánního úsměvu a symetrie při mimice a v ideálním případě také obnova normální obličejové estetiky. Soubor pacientů a metody: Do souboru pacientů bylo zařazeno 5 pacientů s periferní obrnou lícního nervu operovaných od roku 05. Výběr operační strategie byl značně individuální. Výsledků bylo dosahujeme kombinací výkonů, které často realizujeme v rámci jedné operace, abychom snížili celkový počet rekonstrukčních etap. Výsledky operací byly objektivizovány na základě standardizované fotodokumentace, videa a House-Brackmann skóre (HB). Kvalita života byla hodnocena pomocí dotazníku (FPD - Facial Palsy Disability questionnaire). Výsledky: K obnově pohybu tváře byla v 8 případech použita temporální myoplastika, kterou dnes provádíme bez osteotomie zygomatického oblouku miniinvazivně z přístupu z nasoretní rýhy. Tato operace byla často kombinována s pasivním závěsem dolního víčka a nosního křídla. K reinervačním operacím byla u 8 pacientů použita neurotizace pomocí n. massetericus a cross-face nervových štěpů, která byla kombinována s použitím pasivních závěsu nebo přenosu m. gracilis. U všech pacientů bylo dosaženo zlepšení klidové symetrie, symetrie volního pohybu obličeje a zúžení oční štěrbiny při lagoftalmu. U všech pacientů došlo ke zlepšení HB skóre a ke zlepšení kvality života (FPD skóre). Závěr: Chirurgická obnova ztracených funkcí významně zlepšuje kvalitu života nemocným s obrnou lícního nervu. Požadovaných výsledků lze dosáhnout nejlépe kombinací efektivních výkonů na základě klinického nálezu, příčiny a délce trvání obrny a věku pacienta. 38

39 SOUČASNÝ MEZINÁRODNÍ STAV CHIRURGIE LEBNÍ BAZE Zvěřina E., Betka J., Plzák J., Sameš M.,. LF UK a FN V Motole, Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku, Praha 5, ČR Univerzita J. E. Purkyně, Masarykova nem., Neurochirurgická klinika, Ústí n. L., ČR Chirurgie lební baze (CHLB) je obor vzniklý interdisciplinární spoluprací neurochirurgie, ORL, maxilofaciální chirurgie a dalších oborů. Světová federace společností lební baze, World Federation of Skull Base Societies (WFSBS) byla fakticky založena 99 v Hannoveru z iniciativy M.Samii (neurochirurg) a W. Draf (ORL). V Československu, v ČR byla založena Studijní skupina chirurgie lební baze (Czech Skull Base Study Group ) 990 zejména J. Kozákem, E. Zvěřinou, Z. Voldřichem. ČR se tak stala jednou ze zemí, která WFSBS zakládala. Dosud se uskutečnilo 8 kongresů:.99 Hannover, Germany, M.Samii,. 996 San Diego, USA, D. Brackmann, Foz do Iguacu, Brazil, A. Basso, Sydney, Australia, P. Fagan, Vancouver, Canada, L. Sekhar, 6. 0 Brighton, England, M. Glieson, 7. 06, Osaka, Japan, K. Ohata, 8.00, Rio de Janeiro, Brazil, L. A. Borba, vícepresident J. A. Landeiro. Na všech kongresech se CHLB ČR aktivně podílela. Z hlediska organizace světové chirurgie lební baze byl důležitý 3., 4. a zejména 7. kongres 06 v Osace. Zde byly přijaty Stanovy a definitivní jméno organizace jako WFSBS, její náplň, podmínky členství, 4 leté pořádání světových kongresů a dalších sjezdů národních společností, organizace světové výuky CHLB, vydávání Journal of Skull Base Surgery a další pravidla, např. volba funkcionářů. Presidentem se stal B. Misra, Indie, president elect F. Dias. Bylo zde schváleno členství 5 společností CHLB, většinou kontinentálního dosahu, také European Skull Base Society, v jejímž výboru pracoval J. Kozák, E. Zvěřina, V. Beneš. Důležité je, že zde bylo na žádost M.Sameše a E. Zvěřiny akceptováno členství Czech Skull Base Study Group v WFSBS. Stalo se tak na základě toho, že jsme mohli prokázat interdisciplinární založení CHLB již 990, pořádání pracovních dnů s letým cyklem a existenci center praktické výuku s mezinárodní účastí, většinou v universitních nemocnicích. CHLB ČR zastřešuje Česká společnost otorhinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP, Česká neurochirurgická společnost ČLS JEP a Společnost maxillo-faciální chirurgie ČLS JEP. Vedle linie WFSBS je důležité, že se na světové úrovni chirurgie lební baze podílí světová organizace ORL, neurochirurgie a dalších institucí. Z neurochirurgie je to World Federation of Neurosurgical Societies (WFNS), která má výbor, Skull Base Surgery Committee. Z ČR jsou členy od 005 E. Zvěřina a od 008 M. Sameš. 39

40 SESTERSKÁ SEKCE VARIA 40

41 KOMPLEXNÍ PÉČE O PACIENTA SE SPONTÁNNÍ A POSTTRAUMATICKOU LIKVOREOU Kubicová N. Neurochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, ČR Únik mozkomíšního moku, likvorea, je potencionálně život ohrožující stav. Traumatická likvorea, jako komplikace po úrazech hlavy, se může objevit u malého procenta postižených, u kterých se projeví okamžitě, nebo se může projevit s delším odstupem v rámci týdnů, měsíců až let. Netraumatická spontánní likvorea pak vzniká při zvýšeném tlaku likvoru u tumorů mozku v oblasti spodiny lebeční, nebo v důsledku vrozených anomálií a osteomyelitid. V rámci diagnostiky likvorey se používá laboratorní metoda vyšetření sekretu na přítomnost betatrace proteinu, případně izotopová cisternografie. Ze zobrazovacích metod pak při průkazu píštěle CT a MR mozku, nebo jejich kombinace. Neopomenutelnou součástí pak může být vyšetření otorinolaryngologem pomocí endoskopu. Dle příčiny likvorey pak volíme buď konzervativní terapii, nebo operační řešení. Jak u pacientů léčených konzervativně, tak u pacientů po operačním výkonu, hospitalizovaných na Neurochirurgické klinice Fakultní nemocnice v Ostravě poskytujeme specifickou diagnostikou, léčebnou i ošetřovatelskou péči, založenou na snaze o co nejrychlejší rekonvalescenci a minimalizaci komplikací, mezi něž patří např.: pneumocephalus, likvorová hypotenze či meningitida. Tyto komplikace mohou nemocného přímo ohrozit na životě. EPITÉZY V ŘEŠENÍ NÁDORŮ NOSU A PND VYUŽITÍ EPITÉZ V OTORINOLARYNGOLOGII Bohušová B. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNO a LF OU, Ostrava, Česká republika Úvod: Při operačních výkonech pro nádory v oblasti hlavy a krku mohou vznikat rozsáhlé defekty, které je možno řešit pomocí různých typů plastik či využitím epitéz. Cíl: Cílem prezentace je představení pacienta s pokročilým nádorem nosu, u něhož po chirurgickém radikálním řešení byl pooperační defekt kryt epitézou. Metodika: Pro řešení rozsáhlých defektů po mutilujících výkonech je důležité pacienta informovat o možnostech řešení. V úvahu přichází plastická úprava (zákryt lalokem) či řešení pomocí epitézy. Pacientovi je nezbytné vysvětlit výhody jednotlivých technik. V případě zvolení protetické rehabilitace je pro pacienty podstatné důkladné a systematické objasnění, čehož je docíleno návštěvou v protetickém centru. Pooperační řešení defektu velmi dobře splňuje individuálně vyráběná epitéza, pro kterou se rozhodla i pacientka, jenž nám v závěru nastíní důvody k léčbě při zpětném porovnání života před operací. Výsledky: Pacientka je po kombinované léčbě operačního zákroku s následnou radioterapií a pooperačním zakrytím tvářového defektu epitézou velmi spokojená. Dnešní moderní doba nám nabízí mnoho možností, se kterými pacienty seznamujeme před nelehkým životním rozhodnutím. Závěr: Epitézy jsou pro pacienty vhodným řešením pro vynikající kosmetický efekt a lékařům umožňují dobrou pooperační péči. SOUČASNÉ MOŽNOSTI DIAGNOSTIKY A REHABILITACE OKOHYBNÝCH PORUCH S BINOKULÁRNÍ DIPLOPIÍ Kolarčík L.,, Timkovič J.,, Dedek V. Oční klinika, Fakultní nemocnice Ostrava Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta, Ostravská Univerzita Úvod: Mezi nejčastější příčiny náhlého vzniku okohybné poruchy, zpravidla doprovázené pacientem špatně snášené binokulární diplopie, řadíme restriktivní nemoci očnice (endokrinní orbitopatie, idiopatické očnicové záněty, nádory a traumata očnice) a obrny okohybných hlavových nervů nejrůznější příčiny (ischemické příhody, nádory, záněty a traumata CNS). 4

42 Cíl: Seznámit posluchače s tradičními i progresivními možnostmi oftalmologické diagnostiky poruch postavení a pohybů očí u pacientů s náhle vzniklou okohybnou poruchou. Metodika: Systematický přehled základních i rozšířených možností diagnostiky senzorických a motorických složek binokulárního vidění v běžné klinické praxi, doplněn o audiovizuální prezentaci jednotlivých vyšetřovacích metod a postupů. Výsledky: Komplexní ortoptický rozbor zahrnuje mimo jiné vyšetření hybnosti očí v devíti pohledových směrech, postavení očí ve frontální, sagitální a transverzální rovině a zhodnocení přítomnosti a kvality binokulárního vidění. K těmto účelům využíváme řadu vyšetřovacích metod. Jejich přesnost je do značné míry závislá na kvalitě individuálního provedení. Nekonzistentní přístup k aplikaci těchto metod snižuje jejich objektivitu. Značnou míru objektivity v ortoptice přináší mimo jiné videookulografie, která využívá laserový projekční systém a infračervené kamery. Systém je pevně spojený s hlavou pacienta a umožňuje získat statické i dynamické údaje s vysokou mírou objektivity a opakovatelnosti. Závěr: Přesnost a opakovatelnost vyšetření může zásadním způsobem ovlivnit léčebnou strategii. Pro správný výběr konkrétní diagnostické metody je klíčové posouzení úrovně spolupráce pacienta a klinického kontextu. Komplexní rozbor okohybné poruchy umožňuje exaktní zhodnocení postavení a polohy oka v očnici, odlišení konkomitantního typu strabismu od inkomitantního, s možností objektivního hodnocení jednotlivých parametrů v čase. Role ortoptiky v rehabilitaci případných okohybných poruch s diplopií je nezastupitelná. Klíčová slova: okohybná porucha, binokulární diplopie, rehabilitace, ortoptika. EMBOLIZACE V LÉČBĚ EPISTAXE Procházková P., Capulič I. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNO a LF OU, Ostrava, ČR Radiodiagnostický ústav, FNO, Ostrava, ČR Úvod: Epistaxe je krvácení z dutiny nosní, může se vyskytovat v každém věku, kdy se jeho příčiny liší. K místním příčinám řadíme poranění, rinosinusitidy, slizniční polypy, nádory, cizí tělesa a cévní malformace. K celkovým příčinám řadíme kardiovaskulární onemocnění, infekce a hematologická onemocnění s užíváním protisrážlivé léčby. Nejčastějším zdrojem krvácení jsou žilní a kapilární struktury nosu. Nejzávažnější krvácení je arteriální. Tento typ krvácení postihuje nemocné ve vyšším věku a vyžaduje zavedení balónkové tamponády. K další léčbě, při souběhu hypertenze a aterosklerózy je indikována cílená elektrokoagulace. Cíl: Seznámení se s další účinnou léčbou rekurentního arteriálního krvácení z dutiny nosní. Je uplatňována při přetrvávání epistaxe s výraznými krevními ztrátami, kdy předchozí léčebné postupy selhaly. Metodika: Příprava pacienta k embolizaci spočívá v jeho edukaci a podepsání informovaného souhlasu, vyholení tříselných krajin, zajištění PŽK, vyšetření koagulace a ledvinných funkcí. Před výkonem pacient lační, omezí tekutiny a užívá chronickou medikaci. V případě alergie na jód, je premedikován kortikoidy a antihistaminiky. Cílená selektivní embolizace je invazivní metoda, používána k vyřazení části cévního řečiště, vedoucí ke snížení krevního zásobení. Před zarouškováním pacienta je proveden bezpečnostní proces personálem katetrizačního sálu. Během výkonu jsou pacientovi měřeny životní funkce. Po lokální anestézii místa punkce je do arteria femoralis communis zaveden Seldingerovou metodou perkutánní zavaděč a následně zavedena instrumentária k provedení diagnostické angiografie a následné lokalizaci zdroje krvácení. Samotná embolizace zdroje krvácení spočívá v zavedení vodícího katétru a mikrokatétru k místu krvácení s následnou aplikací embolizačního materiálu. Jsou používány kovové spirálky, tkáňové lepidlo nebo polyvinylové částice, způsobující mechanickou neprůchodnost cévy. Výsledky: Autoři prezentují perioperační péči o pacienta podstupující diagnostickou mozkovou angiografii a následnou endovaskulární léčbu epistaxe. 4

43 Závěr: Endovaskulární léčba epistaxe je indikována u klinicky závažného krvácení a u opakujících se epistaxí. Při léčbě je nutné sledovat možné komplikace, kterými jsou arteriální vazospazmus při manipulaci s instrumentáriem nebo únik embolizačního materiálu do oblasti zásobení oka nebo mozku. Proto je tato metoda stále vyhrazena jen pro specializovaná intervenční pracoviště. POOPERAČNÍ PÉČE PO ENDOSKOPICKÝCH OPERACÍCH NOSU A PND A BAZE LEBNÍ Kowalská M. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNO a LF OU, Ostrava, Česká republika Úvod: Správná a častá laváž nosní dutiny je velmi důležitou součástí pooperační ošetřovatelské péče po operačních výkonech v oblasti nosu, PND a baze lební. Laváže jsou nezbytným předpokladem správného hojení a předcházení komplikacím. Cíl: Cílem je prezentace správných technik laváží nosní dutiny a způsob edukace pacientů. Metodika: Po operacích dutiny nosní, PND a baze lební jsou v nosní dutině přítomny krevní sraženiny a nosní krusty. Ty mohou pacientům způsobovat obtíže při dýchání a mohou zhoršovat ventilaci dutin, což je rizikové ze vzniku pooperačních sinusitid a dalších komplikací. Pro předcházení těmto komplikacím a zachování normální funkce nosu je nezbytná důsledná edukace a nácvik pacienta, jak nos proplachovat. Samotná laváž nosu je prováděna slaným roztokem, Respimerem nebo konvičkou určenou k výplachům nosu. Doporučená frekvence proplachů je 5 x denně. Používání nosních sprejů není dostačující. Výsledky: Autoři prezentují techniky proplachování nosu a správnou edukaci pacientů. Závěr: Správně prováděné proplachy nosní dutiny snižují riziko komplikací a zmenšují pooperační morbiditu. PÉČE O PACIENTA S OBSTRUKČNÍ SPÁNKOVOU APNOE Cigánková M., Žídková V., Štembírek J., Stránský J. Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie, Fakultní nemocnice Ostrava Úvod:. Syndrom obstrukční spánkové apnoe je v poslední době stále častější diagnózou, a to zejména v důsledku lepší diagnostiky napříč medicínskými obory a lepší dostupnosti spánkových laboratoří. Ačkoliv může mít toto onemocnění závažné důsledky, v České republice je stále velmi poddiagnostikované. Cíl: Cílem tohoto sdělení je se podělit o zkušenosti s léčbou a péčí u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe ve Fakultní nemocnici Ostrava. Metodika: Revize dostupné literatury a systematický přehled doporučení pro chirurgickou a nechirurgickou léčbu obstrukční spánkové apnoe z pohledu maxilofaciálního chirurga doplněna o přehled poskytované ošetřovatelské péče zdravotnickým personálem, především v oblasti chirurgické léčby. Výsledky: Léčba pomocí orálních aparátků je jednou z variant nechirurgické léčby obstrukční spánkové apnoe a prostého chrápání. Vkládají se do úst s cílem rozšířit horní cesty dýchací a zabránit jejich kolapsu. Jejich cílem je zabránit otevírání úst a zapadnutí jazyka ve spánku. Naopak ortognátní operace na čelistech (nejčastěji užívaný je maxilomandibulární posun MMA) je jednou z variant chirurgické léčby, jejichž cílem je nejen rozšířit horní cesty dýchací, ale take terapie skusových poměrů v ústech. Operace patří k nejúspěšnějším zákrokům, ale vyznačuje se operační náročností a rekonvalescencí, nutností ortodontické přípravy a dokonalou spoluprácí pacienta, jejíž úspěch spočívá v řádné edukaci pacienta. Závěr: Léčba obstrukční spánkové apnoe vyžaduje kompletní multioborový přístup, ve které může maxilofaciální chirurgie nabídnout konzervativní i chirurgickou léčbu. Ošetřovatelská péče musí být komplexní, je třeba zohlednit nejen základní oblasti potřeb pacienta, ale intervenovat i na psychickou oblast. 43

44 Klíčová slova: obstrukční spánkové apnoe, posun čelistí, orální aparátek, ošetřovatelská péče JAK VYHOVĚT ORL LÉKAŘI BĚHEM OPERACE? Babíčková V., Svobodová M. Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku, Centrální operační sály FN Ostrava, Ostrava Koordinace a spolupráce operatéra a sálové sestry je považována za základ kvalitně provedené operace. Mnohdy je založena na očekáváních operatéra, jak sestra v závislosti na sledování průběhu operace předvídá jeho další kroky a adekvátně na to reaguje. Od sestry se vyžaduje soustředěnost, dobrá znalost operační techniky i operatéra samotného. Charakterové vlastnosti operačního týmu a veškeré dění kolem operace jsou tedy rozhodující. Je potřeba vzít v úvahu nejen perfektně připravený základ k operaci, zajistit polohu pacienta, správně zarouškovat pacienta a v neposlední řadě také vybrat kvalitní hudbu. Při akutních situacích je potřeba neodporovat možným negativním reakcím ze strany operatéra a být si v týmu oporou. Vyrovnané pracovní prostředí je nutností pro plynulý chod celé operace. Cílem prezentace je předložit osobní zkušenosti a know-how dobré spolupráce operačního týmu jako celku. 44

45 POSTEROVÁ SEKCE 45

46 EFEKT KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACE NA SLUCHOVOU PERCEPCI DOSPĚLÝCH Formánek M.,, Zeleník K.,, Walderová R.,, Potoczná A., Komínek P., Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní nemocnice Ostrava, ČR Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta, Ostravská Univerzita, ČR Úvod: Kochleární implantát je elektronická smyslová náhrada umožňující lidem s těžkou sluchovou ztrátou znovu vnímat zvuky. Jako taková dosud zůstává jedinou reálnou možností náhrady lidského smyslu. V minulosti byl kochleární implantát v České republice téměř dominantně určen pro děti. V posledních letech jsou ale stále častěji implantováni dospělí pacienti. V Centru kochleárních implantací Ostrava jsou implantace prováděny od roku 03. Cílem studie bylo zhodnotit efekt kochleární implantace na sluchovou percepci u dospělých pacientů a ozřejmit tak, jakou percepci lze u pacientů po operaci reálně očekávat. Metodika: Do retrospektivní studie byli zařazeni všichni dospělí pacienti, kteří podstoupili kochleární implantaci v Centru kochleárních implantací Ostrava a od jejichž operace uplynul alespoň rok. Ze studie byli vyřazeni nespolupracující pacienti, kteří nedocházeli na pravidelné kontroly a nastavování implantátu, pacienti, kteří rehabilitují sluch v jiném centru a pacienti, kteří v pooperačním období prodělali cévní mozkovou příhodu. Byla sledována anamnestická data, sluchová percepce byla hodnocena logopedem pomocí Nottinghamské stupnice. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 47 dospělých pacientů (7 mužů a 30 žen) o průměrném věku v době implantace 49 let. Příčinou nedoslýchavosti byla dominantně progresivní percepční vada sluchu. U pacientů byla před operací přítomna audiogenní dyslálie, 7 pacientů mělo narušeny prozodické faktory. U 36 pacientů byl implantován systém firmy Advanced Bionics, u 7 systém firmy Cochlear a u 4 systém firmy MED-EL. Pětkrát byla provedena oboustranná implantace (třikrát synchronně), ve zbylých případech pak implantace jednostranná. Nebyly sledovány peroperační ani pooperační komplikace. Výsledná sluchová percepce po operaci byla dominantně na úrovni porozumění řeči až schopnosti telefonovat. Lepších výsledků dosahovali pacienti po oboustranné implantaci. Závěr: Kochleární implantace je dosud jedinou možností náhrady lidského smyslu. Operace je indikována u dětí i dospělých. Jedná se o bezpečnou operaci s výbornými výsledky, kdy po rehabilitaci je většina pacientů schopna porozumění řeči nebo dokonce telefonovat lepších výsledků dosahují pacienti po oboustranné implantaci. CHARAKTERISTIKA SOUBORU DĚTÍ PO KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACI Formánek M.,, Zeleník K.,, Walderová R.,, Potoczná A., Komínek P., Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní nemocnice Ostrava, ČR Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta, Ostravská Univerzita, ČR Úvod: Kochleární implantát je elektronická smyslová náhrada umožňující lidem s těžkou sluchovou ztrátou znovu vnímat zvuky. Jako taková dosud zůstává jedinou reálnou možností náhrady lidského smyslu. Od samotného počátku implantačního programu v České republice v roce 993 jsou výkony prováděny u dětí. V Centru kochleárních implantací Ostrava jsou kochleární implantace prováděny od roku 03. Cílem studie bylo zhodnotit výsledky operací právě u dětské populace. Metodika: Do retrospektivní studie byly zařazeny všechny děti, které podstoupily kochleární implantaci v Centru kochleárních implantací Ostrava. Ze studie byly vyřazeny nespolupracující rodiny, které nedocházely na pravidelné kontroly a nastavování implantátu. Byla sledována anamnestická data, sluchová percepce byla hodnocena pomocí Nottinghamské stupnice u těch dětí, které byly alespoň 3 roky po operaci. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 5 dětí (33 chlapců a 9 dívek) o průměrném věku v době implantace 5 let. Příčinou nedoslýchavosti byly dominantně vrozené vady a progresivní percepční vada sluchu. Ve 7 případech byla sluchová vada prokazatelně zjištěna při screeningu sluchu novorozenců. Pouze v 6 případech byla sluchová ztráta přítomna také u rodičů. U 9 pacientů byla provedena oboustranná implantace, v mírné většině případů synchronně. U 3 pacientů byla provedena implantace jednostranná. V takovém případě pak dominantně na pravé straně. U 35 pacientů (58 implantátů) byl implantován systém firmy Advanced Bionics, u 5 () systém firmy Cochlear a u () systém firmy MED-EL. Nebyly sledovány vážnější peroperační ani pooperační komplikace. Výsledná sluchová percepce u dětí, které byly alespoň 3 roky po operaci, byla dominantně na úrovni porozumění běžným frázím až schopnosti telefonovat. Lepších výsledků obecně dosahovali pacienti po oboustranné implantaci, s kratší dobou trvání nedoslýchavosti a bez přidružených chorob. 46

47 Závěr: Kochleární implantace je dosud jedinou možností náhrady lidského smyslu. Operace je u dětí indikována co možná nejdříve a, dovolují-li to ostatní okolnosti, oboustranně. Jedná se o bezpečnou operaci s výbornými výsledky, kdy po rehabilitaci je většina pacientů schopna porozumění běžným frázím a řeči nebo dokonce telefonovat. Lepších výsledků dosahují pacienti po oboustranné implantaci. EPIDURÁLNÍ ABSCES JAKO KOMPLIKACE MAXILÁRNÍ SINUSITIDY-KAZUISTIKA Šulhin J., Lubojacký J.,, Matoušek P.,, Komínek P., Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNO Česká republika Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, Česká republika Úvod: Neléčený nebo nesprávně léčený zánět vedlejších nosních dutin (VDN) je nebezpečný z šíření do okolí, s možným rizikem vzniku rinogenních zánětlivých komplikací, které i v dnešní době ohrožují nemocné na životě. Cíl: Autoři prezentují případ pacienta s epidurálním abscesem jako komplikaci frontální sinusitidy. Metodika: Intrakraniální komplikace sinusitid vznikají šířením per continuitatem nebo hematogenně. Klinické příznaky nemocných jsou značně nespecifické. Mohou být přítomny kvalitativní či kvantitativní poruchy vědomí různého stupně, nauzea, zvracení, meningeální dráždění, případně ložiskové příznaky vyplývající z lokalizace abscesu. Zásadní roli v diagnostice hrají zobrazovací metody počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MR). Načasování a pořadí operací závisí na klinickém stavu pacienta. Zpravidla je preferována nejprve evakuace abscesu a následně sanace primárního ložiska infekce. Součástí léčby je dlouhodobá antibiotická terapie. Výsledky (kazuistika): Pětiletý pacient byl vyšetřován pro dva dny trvající rýmu, horečky (39 C) a bolest hlavy v oblasti čela. Při ORL vyšetření byla zřejmá hnisavá sekrece ve středním průduchu oboustranně. Na MR a CT mozku byl nález zastření čelistní a čelní dutiny a čichových sklípků oboustranně s epidurálním abscesem ve frontální oblasti. Pacient byl přijat na neurochirurgickou kliniku, ve spolupráci s ORL byla v celkové anestézii provedena evakuace a drenáž abscesu frontálního laloku ze zevního přístupu a oboustranná endoskopická operace VDN (supraturbinální antrostomie, frontální sinotomie a etmoidektomie). Při operaci byla v souhlase s CT a MR nalezena hnisavá sekrece v čelistních a čelních dutinách a čichových sklípcích oboustranně. Pět měsíců od operace je pacient bez potíží, endoskopický nález nosu je klidný. Závěr: Epidurální absces mozku je vzácné, ale i v dnešní době velmi závažné onemocnění. Pro jeho vznik jsou z ORL hlediska nejrizikovější neléčené odontogenní sinusitidy. Na diagnózu mozkového abscesu musíme myslet v rámci diferenciální diagnostiky a včas indikovat zobrazovací vyšetření. Podpořeno studentským grantem Lékařské fakulty Ostravské Univerzity v Ostravě SGS6/LF/0. HEMIHYPOGLOSSOFACIÁLNÍ ANASTOMÓZA DLE DARROUZETA Peterková L., Fík Z., Vlasák A., Lazák J., Koucký V., Čada Z. 3, Bouček J., Chovanec M. 4, Kraus J. 5, Zvěřina E, Betka J., Plzák J. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. LF UK a FN v Motole Neurochirurgická klinika dětí a dospělých.lf UK a FN Motol 3 Klinika ušní, nosní a krční.lf UK a FN Motol 4 Otorinolaryngologická klinika 3.LF UK a FN Královské Vinohrady 5 Neurologická klinika.lf UK a FN Motol Úvod: Chirurgie baze lební i přes veškeré pokroky a rychlý rozvoj v posledních dekádách s sebou nese stále významná rizika. Mezi jednu z obávaných komplikací patří porucha funkce lícního nervu (n. VII). Při ztrátě kontinuity n. VII se vždy na prvním místě zvažuje rekonstrukce přerušeného nervu přímo end-to-end, dle potřeby s použitím vmezeřeného štěpu. Indikace zkřížené anastomózy přichází v úvahu v situacích, kdy není k dispozici proximální pahýl n. VII. Jednou z možností zkřížené anastomózy n. VII je hemihypoglossofaciální anastomóza s modifikací podle Darrouzeta. Metodika: Do souboru byli zařazeni pacienti, kterým byla v letech na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. LF UK a FN v Motole provedena hemihypoglossofaciální 47

48 anastomóza. Ve většině případů byla provedena modifikace dle Darrouzeta s liberací a rotací intratemporálního segmentu lícního nervu na krk směrem k podjazykovému nervu. V jednom případě bylo nutné anastomózu provést na sestupnou větev podjazykového nervu. Dispenzarizace pacientů probíhala pomocí klinického skórování (House-Brackmann, IOWA) a pomocí elektromyografie. Výsledky: Celkem byla hemihypoglossofaciální anastomóza provedena u 6 pacientů. Konkrétně se jednalo o pacienty po operaci vestibulárního schwannomu (n=; 75%), schwannomu nvii (n=), meningeomu (n=), tympanického paraganglionu (n=). U pacienta se pak jednalo o idiopatickou parézu. Interval mezi primární a rekonstrukční operací byl 0-96 dní (medián 4 dní). Pacienti byli sledování po rekonstrukční operaci 9-55 měsíců. Deset pacientů dosáhlo klinického stupně 3 dle House Brackmanna (HB3; 6,5%), což je nejvyšší možný dosažitelný výsledek. U jednoho pacienta došlo k selhání rekonstrukce (HB6). První elektromyografické známky reinervace se objevily čtyři měsíce po rekonstrukční operaci a dosáhly maxima nejpozději 8 měsíců po operaci. Nepotvrdili jsme vztah mezi mírou reinervace a věkem pacientů, etiologií parézy a anamnézou ozáření gama nožem. U čtyř pacientů byla pozorována hemilinguální atrofie jazyka velmi lehkého stupně, u dvou z nich se také projevila obrna jazyka při plazení k ipsilaterální straně. Pouze jeden pacient popisoval poruchy při polykání. Závěr: Hemihypoglossofaciální anastomóza je optimálním a bezpečným řešením při parézách n. VII v případě absence proximálního pahýlu. Elektromyografické vyšetření umožňuje detekovat první známky reinervace v předstihu před samotným klinickým projevem. Současně umožňuje vytipovat ty pacienty, u kterých reinervace selhala a u kterých může být zavčasu indikováno jiné řešení obrny lícního nervu. VÝVOJ SLUCHU U PACIENTŮ PO OPERACI VESTIBULÁRNÍHO SCHWANNOMU Tesařová M., Lisý J., Čada Z., Balatková Z., Kraus J. 3, Kluh J., Vlasák A. 4, Lazák J., Chovanec M. 5, Zvěřina E., Betka J., Fík Z. Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. LF UK a FN v Motole Klinika zobrazovacích metod. LF UK a FN Motol 3 Neurologická klinika. LF UK a FN Motol 4 Neurochirurgická klinika dětí a dospělých. LF UK a FN Motol 5 Otorinolaryngologická klinika 3. LF UK a FNKV Úvod: Zachování sluchu při operaci vestibulárního schwannomu je stále chirurgickou výzvou. Existuje mnoho poznatků o zhoršování sluchu během strategie wait and scan a v posledních letech několik studií potvrdilo postupné zhoršování sluchu u pacientů po stereotaktické radioterapii. Předpokládáme, že po operaci vestibulárního schwannomu zůstává sluch stabilní i při dlouhodobém sledování, důkazů je však méně. Metodologie: 8 pacientů po retrosigmoidní subokcipitální mikrochirurgické operaci vestibulárního schwannomu v letech mělo zachovaný sluch. Byl proveden standardní audiologický protokol tónová audiometrie, slovní audiometrie, sluchové evokované kmenové potenciály, otoakustické emise. Sluch byl hodnocen podle modifikované klasifikace AAO-HNS. Intenzita signálu perilymfy vnitřního ucha byla měřena na 3D-T/prostorové sekvenci pomocí ROI stejné velikosti v bazálním závitu hlemýždě a ve vestibulu. Hodnoty naměřených intenzit signálu byly oboustranně porovnány před operací a po ní. Výsledky: Celková doba sledování se pohybovala od 9,5 do 3, měsíce (medián 73,5 měsíců). Průměrný rozdíl v PTA (pure tone average) mezi druhým a posledním vyšetřením byl,758 (+/- 8, 08) db (p < 0,0). Byla zaznamenána klinicky i statisticky významná ztráta sluchu ve všech vyšetřovaných frekvencích. Současně se zhoršila diskriminace řeči o 7,45 % (+/- 39,404) (p < 0,05). Průměrné skóre GRC při prvním vyšetření bylo,364 a při druhém vyšetření 3,074. Tento rozdíl byl rovněž statisticky významný (p < 0,0). Celkem u sedmi pacientů došlo ke zhoršení sluchu z užitečného na neužitečný (5 %). Na zdravém uchu nebylo zaznamenáno žádné významné zhoršení. Velikost nádoru, pohlaví, věk v době operace, předoperační kvalita sluchu a intenzita signálu vnitřního ucha nekorelovaly s mírou zhoršení sluchu na operované straně. Poměr intenzity signálu (operovaná/neoperovaná strana) v bazálním závitu hlemýždě a ve vestibulu se zvýšil v průměru 48

49 o 0,3 bodu (z 0,8 na 0,95), resp. 0,5 bodu (z 0,84 na 0,99). Obě změny byly statisticky významné (p < 0,05, resp. < 0,0). U dvou pacientů bylo nutné pro recidivu nádoru provést revizní operaci (7%). U pacientů s perzistujícím nádorem došlo k významnému zhoršení sluchu podle škály AAO-HNS ve srovnání s pacienty bez rekurence (p < 0,05). Závěr: U pacientů se zachovaným sluchem dochází v pooperačním období k postupnému zhoršování sluchu. Zhoršení sluchu je výraznější u pacientů s recidivou bez ohledu na to, zda je růstově aktivní. Po operaci dochází k normalizaci patologického obsahu vnitřního ucha. ENDOSKOPICKY ASISTOVANÝ PŘÍSTUP V ŘEŠENÍ BLOW IN FRAKTURY U DÍTĚTE Masárová M.,, Lubojacký J.,, Benda F.,3, Matoušek P., Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNO a LF OU, Ostrava, ČR Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, Ostrava, ČR 3 Oční klinika FNO, Ostrava, ČR Úvod: Zlomeniny očnice jsou často součástí rozsáhlejších traumat. Izolované blow-in fraktury jsou raritním nálezem a typicky jsou lokalizované ve stropu nebo laterální stěně očnice. Jejich diagnostika však může být z důvodu často chudého a nespecifického klinického nálezu obtížná, s fatálními následky pro zrak pacienta. Cíl: Autoři prezentují případ blow-in fraktury stropu očnice u jedenáctiletého chlapce a diskutují výhody endoskopicky asistovaného přístupu do očnice. Metodika: Blow-in fraktury očnice vznikají působením tupé síly na oblast čela nebo spánku. Klinicky se mohou projevovat při dislokaci úlomku do okohybného svalu poruchou pohyblivosti bulbu a diplopií, ale mohou být také zcela asymptomatické. Při diagnostice zlomenin očnice je zásadní plně zhodnotit rozsah poranění a vyloučit poranění intrakrania. Léčba dislokovaných fraktur, by měla být v režii multidisciplinárního týmu. Vhodným operačním přístupem může být v indikovaných případech endoskopicky asistovaná přední horní orbitotomie, která je ve srovnání s klasickými otevřenými technikami méně invazivní. Výsledky: Chlapec byl přijat do nemocnice po pádu na kole bez poruchy vědomí. Při příjmu byl oftalmologem stav hodnocen jako těžká kontuze levého bulbu, s hemoftalmem a komocí sítnice. Pro výrazný otok a periorbitální hematom nebylo možné doplnění specifických testů pro objektivizaci případné okohybné poruchy a diplopie. Při CT vyšetření byla odhalena zlomenina stropu očnice s dislokovanými úlomky kaudálně do horního přímého okohybného svalu. Pro riziko penetrace bulbu úlomkem a poškození svalu byla provedena chirurgická intervence s odstraněním úlomků a revize stropu očnice cestou endoskopicky asistované přední horní orbitotomie. Pooperačně byl pacient bez funkční zrakové poruchy. Závěr: Následkem blow-in fraktur očnice může docházet k poranění intraorbitálních struktur s funkčními následky. Při diagnostice a rozhodování o léčebném postupu je nezbytné vyloučit poranění intrakrania a obsahu očnice. Podpořeno studentským grantem Lékařské fakulty Ostravské Univerzity v Ostravě SGS6/LF/0. ADENOKARCINOM ČICHOVÉ ŠTĚRBINY Hřebačková K., Masárová M.,, Lubojacký J.,, Matoušek P.,, Komínek P.,, Krejčí T. 3, Lipina R. 3, Cvek J. 4, Mičaník J. 5 Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava Katedra kraniofaciálních oborů, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě, Ostrava 3 Neurochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava 4 Klinika onkologická, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava 5 Ústav radiodiagnostický, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava Úvod: Adenokarcinomy patří mezi druhé nejčastější maligní nádory sinonazální oblasti. Jsou klasifikovány na typ intestinální a typ non-intestinální. Zatímco typ non-intestinální může pocházet z jakékoliv oblasti nosu a vedlejších nosních dutin, intestinální typ má obvykle původ v čichové 49

50 štěrbině a rizikovým faktorem pro jeho vznik je expozice dřevnému prachu. Jeho incidence v Evropě je 0,3 případů na obyvatel ročně. Cíl: Cílem práce je poukázání na diskrepanci mezi diagnózou stanovenou pomocí zobrazovacích metod a definitivní diagnózou stanovenou histologicky. Metodika: Čichová štěrbina je úzký prostor nacházející se pod bázi lební mezi stěnou etmoidálního labyrintu a nosním septem. Klinický obraz adenokarcinomu je nespecifický a závisí na velikosti tumoru a jeho šíření (obvyklý je jeho růst směrem do nosní dutiny, teprve v pokročilých stádiích se šíří do intrakrania). Typickým příznakem je ztráta čichu, jednostranná nosní obstrukce, epistaxe, sekrece a zápach z nosu. Diagnóza je stanovena pomocí klinického vyšetření, zobrazovacích metod (CT, MR) a histologického vyšetření. Léčba je chirurgická následovaná adjuvantní radioterapií. Výsledky: Autoři prezentují případ čtyřiašedesátiletého muže, bývalým povoláním stolaře, udávajícího ztrátu čichu trvající půl roku. Rinoendoskopické vyšetření neprokázalo patologii v sinonazální oblasti, dle CT a MR byla stanovena diagnóza intrakraniálně lokalizovaného tumoru, meningeomu čichové rýhy. Byla provedena transnazální transkribriformní exstirpace tumoru s plastikou tvrdé pleny, peroperačně nebylo patrné nádorové postižení sinonazální oblasti. Patologem překvapivě stanovena diagnóza intestinálního adenokarcinomu čichové štěrbiny. Po vyloučení vzdálených metastáz byla indikována adjuvantní radioterapie. Závěr: Adenokarcinom čichové štěrbiny je jedna z vzácných malignit sinonazální oblasti. Má nespecifické příznaky a definitivní diagnóza je stanovena na základě histologického vyšetření. V popisovaném případě se adenokarcinom šířil do intrakrania při minimálním postižení sinonazální oblasti a imitoval meningeom čichové rýhy. Podpořeno studentským grantem Lékařské fakulty Ostravské Univerzity v Ostravě SGS4/LF/04. URGENTNÍ DEKOMPRESE ORBITY PRO INTRAORBITÁLNÍ ABSCES S RYCHLE PROGREDUJÍCÍM POSTIŽENÍM ZRAKU Kruntorád V. Klinika dětské otorinolaryngologie Fakultní nemocnice Brno a Lékařské Fakulty Masarykovy univerzity v Brně, ČR Úvod: Orbitální komplikace akutní rinosinusitidy jsou typické pro dětský věk s maximem výskytu mezi rokem věku. Typickými projevy jsou otok víček, překrvení až chemóza spojivek, poruchy motility a bolestivost bulbu, zhoršení zraku a horečky. Míru postižení hodnotíme podle Chandlerovy klasifikace. Základním standardem zobrazovacích metod je počítačová tomografie (CT). Léčba je konzervativní a chirurgická. Využíváme kombinaci širokospektrých antibiotik a nosní dekongesce. Hlavní indikací chirurgického řešení je ohrožení zraku. Kazuistika: Dvanáctiletá dívka, do té doby zdravá, byla přijata na Kliniku dětské otorinolaryngologie pro jednodenní anamnézu otoku a bolestí pravého oka. Klinicky byla přítomna proptóza oka, chemóza spojivky a normální zrak. CRP 95,8; leukocyty 4. Na CT byla popsána subperiostální a intrakonální infiltrace pravé orbity. Pro progresi proptózy a zhoršení zraku indikována za 7 hodin od přijetí akutní chirurgická intervence evakuace abscesu orbity cestou endoskopické etmoidektomie. Antibiotika: Amoksiklav + Gentamycin. Propuštěna 9. pooperační den s normálním očním nálezem. Diskuze: Chandlerova klasifikace rozděluje orbitální komplikace sinusitid do 5 kategorií od nejlehčí po nejvážnější: preseptální orbitocelulitida, postseptální orbitocelulitida, subperiostální absces, absces orbity a trombóza kavernózního sinu. Pravděpodobnost chirurgické intervence s tíží postižení stoupá. V případě subperiostálního abscesu (Chandler 3), pokud není postižen zrak nebo motilita bulbu, postupujeme konzervativně, zvláště u malých dětí. Proptóza větší než mm a nelepšení klinického nálezu do 4-36 hodin se považují za varovné známky favorizující chirurgickou intervenci. Endoskopická technika transetmoideálně je metodou volby. V případě nedostupnosti endonazálního chirurga nebo nepříznivé lokalizaci abscesu (laterální stěna) volíme zevní přístup. Prognóza onemocnění se přímo odvíjí od včasné diagnostiky. Při šíření infekce přes orbitální septum je riziko oslepnutí i v antibiotické éře 0%. 50

51 Závěr: Prudký rozvoj zánětu intraorbitálně může vést k poruše zraku ischemizací očního nervu. Chirurgická intervence je při progresi proptózy a zhoršování zraku neodkladná. Při zachování normálního zraku a motility bulbu je konzervativní léčba širokospektrými antibiotiky možná, za předpokladu monitorace očního nálezu. PORANĚNÍ LAMINA CRIBROSA JAKO KOMPLIKACE PO STĚRU Z NOSNÍ DUTINY PŘI DIAGNOSTICE COVID-9 Knížek Z., Michálek R., Vodička J., Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Nemocnice Pardubického kraje Pardubická nemocnice Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice Prezentujeme případ 47letého muže s 9 měsíců trvajícím jednostranným výtokem z nosu po provedení stěru z nosohltanu v rámci diagnostiky onemocnění COVID-9. V nosním sekretu byl detekován betatrace protein a na CT byl patrný defekt v lamina cribrosa. U pacienta byl proveden endoskopický uzávěr defektu, který se zhojil bez komplikací. V době publikace se jednalo o první případ pacienta s do té doby intaktní bazí lební, u kterého se rozvinula rinolikvorea po stěru z nosní dutiny při diagnostice koronavirového onemocnění u pacienta. 5

52 5