VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ U RYCHNOVA NAD KNĚŽNOU

Transkript

1 2009 MGOH RYCHNOV N. KN., ISSN VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ U RYCHNOVA NAD KNĚŽNOU Jitka Málková /1 & Michaela Jedličková /2 1/ PF Univerzity Hradec Králové, Rokitanského 62, Hradec Králové, e mail: jitka.malkova@tiscali.cz 2/ U Trojice 563, Pardubice Název Jahodova zřejmě souvisí s vlastním jménem Jahoda (PROFOUS 1949). Místní tradicí je ale častěji dáván do souvislosti s množstvím jahod, které rostly na zdejších výslunných stráních a pasekách (NEDVÍDEK 1941), obec má také jahody ve svém znaku. Přestože Jahodov je nejmladší obcí rychnovského katastru, pohled na stráně poseté stovkami až tisíci červených plodů jahodníku se stává minulostí. První autorku při mapování biotopů NATURA 2000 (MÁLKOVÁ 2004) zaujala zejména pestrost zdejších různě obhospodařovaných travních porostů soustředěných na poměrně malé ploše asi 6 hektarů a do následných pětiletých výzkumů zapojila svou diplomantku (druhá autorka) (MÁLKOVÁ 2005, 2006, 2007, 2008, 2009). Hlavním cílem práce se stalo porovnání druhové skladby odlišných biotopů v závislosti na způsobu obhospodařování a dalších faktorech a poznání směru jejich sukcese. Autorky se snažily přispět k poznání zdejší flóry a vegetace a jejich dílčím cílem bylo zmapování ochranářsky významných druhů cévnatých rostlin a druhů invazních a expanzivních. Pokusily se také navrhnout optimální management daného území. LOKALIZACE ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ Zkoumané území leží v katastrálním území obce Jahodov v Královéhra deckém kraji v okrese Rychnov nad Kněžnou, od něhož je vzdáleno JV směrem 5 km. Náleží do čtverce 6358c,d středoevropského síťového mapování flóry a nachází se na základní mapě ČR (1:10 000) Jeho jižní hranici tvoří Jahodovský potok a severní místní komunikace podél kravína. Z východu je ohraničen autobusovou zastávkou a západní ohraničení tvoří oplocené stavení se zahradou. Terénní šetření byla prováděna na ploše přibližně m 2 (obr. 1 3), tj. pouze zhruba na 6 ha. PŘÍRODNÍ POMĚRY Řešené území leží v suprakolinním vegetačním stupni v rozpětí 425 až 445 m n.m. Jeho převážně rovinatá severní část přechází směrem k jihu v poměrně příkrou pravobřežní stráň Jahodovského potoka. Odlišná 9

2 Obr. 1. Lokalizace území. Obr. 2. a 3. Letecký snímek řešeného území: s sečená loučka, m mokřad, ld sečená loučka dosetá, sd sad, n nesečený svah, po pastvina pro ovce ( 2010). 10

3 MÁLKOVÁ J. & JEDLIČKOVÁ M.: VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ druhová skladba zdejších biotopů je ovlivněna nejen rozmanitou hospodářskou činností člověka, ale i různou vlhkostí a expozicí. Území pod silnicí se nachází na vápnitých slínovcích bělohorského souvrství (spodní turon). Geologickým podkladem partie nad silnicí v okolí autobusové zastávky jsou křemité slepence a pískovce perucko korycan ského souvrství (cenoman) podrobně např. ČECH et al. (1996). Z hlediska regionálního geomorfologického členění patří oblast Jahodova do provincie Česká vysočina, konkrétně krkonošsko jesenické (sudetské) soustavy, která vznikla v průběhu hercynského vrásnění. Je součástí podsoustavy Orlické, celku Podorlická pahorkatina, podcelku Žamberecká pahorkatina, okrsku Litický hřbet a jeho podokrsku jahodovská část, která se rozkládá v rozmezí nadmořských výšek 320 až 503 m (SLÁDEK 1977, DEMEK et MACKOVČIN 2006). Hlavním půdním typem je zde kambizem typická s vyšším obsahem bází v úseku pod silnicí. V okolí Jahodovského potoka jsou půdy oglejené (FALTYSOVÁ et al. 2002). Podnebí náleží do oblasti mírně teplé s průměrnou roční teplotou okolo 6 C. Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou kolem 7 C a naopak nejteplejším červenec s průměrnou teplotou C. Roční úhrn srážek se pohybuje okolo 800 mm (COUFAL et SEDLÁČEK 1977). V rámci fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum leží území na rozhraní fytogeografických okresů Orlické opuky a Českomoravské mezihoří a v tomto v okrese do podokrese Žambersko (SKALICKÝ 1988). Náleží Orlickohorskému bioregionu podrobně CULEK et al. (1996). Z pohledu rekonstrukce vegetace (NEUHÄUSLOVÁ et al. 1997) zde převládaly porosty lesní, přirozené bezlesí téměř chybělo, bylo zastoupeno jen vodními toky a vegetací skalních výchozů. Na jižně orientovaných svazích převládaly třípatrové černýšové dubohabřiny (as. Melampyro nemorosi Carpinetum, sv. Carpinion). Ve stromovém patře (dále E3) rostla kromě habrů a dubů (Carpinus betulus, Quercus petraea agg., Q. robur) hlavně lípa srdčitá (Tilia cordata), v keřovém patře (E2) byly kromě zmlazujících dřevin zastoupeny např. svída krvavá pravá (Cornus sanguinea subsp. sanguinea), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), hlohy jednosemenný a obecný (Crataegus monogyna, C. laevigata), místy hojně líska obecná (Corylus avellana). Typickými druhy bylinného patra (E1) byly např. konvalinka vonná (Convallaria majalis), jaterník podléška (Hepatica nobilis), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), hrachor lecha (Lathyrus vernus), sasanka hajní (Anemone nemorosa). V této nadmořské výšce se zejména na severních svazích a zařízlých údolnicích vyskytovaly přechody do květnatých bučin (sv. Fagion, podsv. Eu Fagenion), konkrétně bučin s kyčelnicí devítilistou (as. Dentario enneaphylli Fagetum). V E2 přistupoval např. lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), 11

4 v E1 byly hojné věsenka nachová (Prenanthes purpurea), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), svízel vonný (Galium odoratum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura) aj. Podél toků byly vyvinuty lužní lesy sv. Alnion incanae, zejména ptačincové olšiny (as. Stellario Alnetum glutinosae). V E3 převládaly olše (Alnus glutinosa) a jasan (Fraxinus excelsior) a v E2 bez černý (Sambucus nigra) a vrby (Salix sp. div.). V E1 dominovaly ptačinec hajní (Stellaria nemorum), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum) nebo bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria). Přistupovaly např. mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), čarovníky (Circaea sp. div.), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), blatouch bahenní (Caltha palustris s. l.). Ze zvláště chráněných druhů se zde vyskytovala bledule jarní (Leucojum vernum). Člověk výrazně pozměnil ráz krajiny i v oblasti Jahodova. Přirozenější lesy se zachovaly jen v okolí toků a na těžko přístupných svazích. Ale i zde byla často změněna druhová skladba ve prospěch nepůvodního smrku. Složení vegetace se měnilo především odlesňováním souvisejícím s rozvojem země dělství, lesního hospodaření, šířící se zástavbou, budováním komunikací, imisemi, zavlékáním nepůvodních druhů atd. (MÁLKOVÁ 1998). METODIKA Na podkladě podrobné floristické inventarizace během vegetačních období 2005 až 2009 byla vytvořena databáze druhů, která byla doplněna jejich indikačními hodnotami (ič.) k základním ekologickým faktorům (ELLENBERG et al. 1992) a stupněm ohrožení (FALTYS 1995, PROCHÁZKA et al. 2001, Vyhl. 395/1992). Byly vymapovány ochranářsky významné druhy i taxony invazní a stanovena početnost jejich populací (LUSTYK et GUTH 2009). Nomenklatura rostlin je v souladu s publikací KUBÁT a kol. (2002). Vegetační poměry byly hodnoceny podle metodiky mapování biotopů NATURA 2000 (CHYTRÝ et al. 2001, FILIPOV et al. 2008, LUSTYK et GUTH 2009). Nomenklatura společenstev odpovídá pojetí práce MORA VEC et al. (1995). Fytocenologické snímky (dále jen FS) byly zapsány podle Slavíkové (SLAVÍKOVÁ 1986) většinou na počátku studií a opětovně ve stejných plochách na jejich konci a plochy byly pro porovnání změn fotograficky zdokumentovány. Jejich lokalizace i nadmořská výška byly zachyceny systémem GPS. Úplný seznam cévnatých rostlin území i fytocenologické snímky jsou uloženy u autorů. Ke zjištění změn druhové skladby v čase v závislosti na různých faktorech (hlavně na způsobu obhospodařování a rozdílné vlhkosti) bylo provedeno statistické zpracování FS. Při něm byly využity dva typy mnohorozměrných statistických metod Wardova klasifikační metoda a ordinační analýza DCA (LEPŠ et ŠMILAUER 2003). Obě metody vyjadřují celkovou změnu 12

5 MÁLKOVÁ J. & JEDLIČKOVÁ M.: VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ vegetace v období mezi sepsáním jednotlivých FS na počátku a konci výzkumů a zároveň druhovou skladbu ploch porovnávají mezi sebou. Na základě výsledků hodnocení byl navržen vhodný management jednotlivých biotopů. VÝSLEDKY DRUHOVÁ SKLADBA LUČNÍCH POROSTŮ U JAHODOVA Ve zkoumaném území bylo v letech 2005 až 2009 nalezeno celkem 291 druhů cévnatých rostlin. Vlivem různorodých světelných a vlhkost ních podmínek a zejména v důsledku rozmanitého způsobu obhospo dařování se tu na poměrně malé ploše přibližně 6 ha vyskytují druhy nejrůznějších ekologických nároků. Převažují druhy světlomilné. K taxonům s nejvyšším ič. 9 patří např. pupava bezlodyžná pravá (Carlina acaulis subsp. acaulis), pcháče bezlodyžný a potoční (Cirsium acaule, C. rivulare), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata) a ruderální druhy lopuch větší (Arctium lappa), bodlák obecný (Carduus acanthoides) a komonice bílá (Melilotus albus) atd. Naopak ke stínomilným druhům s ič. 2, které rostou v dolní části sadu nebo v místech hustých náletů náleží ostřice lesní (Carex sylvatica) a vrbina hajní (Lysimachia nemorum). Vůči teplotě má většina druhů řešeného území širokou ekologickou amplitudu, druhy s ič. 5 a 6 preferují mírně teplé oblasti. Z hlediska nároků na vlhkost vykazují zdejší rostliny velký rozptyl hodnot. Silně vlhkomilné druhy s ič. 9 kupř. olše lepkavá (Alnus glutinosa), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), karbinec evropský (Lycopus europaeus), lipnice bahenní pravá (Poa palustris subsp. palustris), pryskyřník plamének (Ranunculus flammula), blatouch bahenní (Caltha palustris s. l.) jsou soustředěny v dolní části údolnice Jahodovského potoka a na V u potůčku. V horní části jižně orientované stráně převažují druhy suchomilné např. s ič. 3 jetel horský (Trifolium montanum), mochna sedmilistá (Potentilla heptaphylla), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), bedrník obecný pravý (Pimpinella saxifraga subsp. saxifraga), dobromysl obecná pravá (Origanum vulgare subsp. vulgare). K basifilním taxonům s ič. 9 patří oman vrbolistý pravý (Inula salicina subsp. salicina), máta dlouholistá (Mentha longifolia), mochna sedmilistá (Potentilla heptaphylla), s ič. 8 řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), sveřepy vzpřímený pravý a bezbranný (Bromus erectus subsp. erectus, B. inermis), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), ostřice chabá (Carex flacca), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), hadinec obecný (Echium vulgare) atd. Méně druhů je naopak silně acidofilních, ič. 2 mají metlička křivolaká (Avenella flexuosa), vrbovka chlumní (Epilobium 13

6 collinum), medyněk měkký (Holcus mollis), černýš lesní (Melampyrum sylvaticum), smilka tuhá (Nardus stricta), ič. 3 kostřava ovčí (Festuca ovina s. l.), sítina rozkladitá (Juncus effusus), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), violka psí pravá (Viola canina subsp. canina) aj. Téměř všech hodnot ič. dosahují zdejší rostliny ve vztahu k dusíku. Nitrofilní taxony rostou v degradovaných plochách u silnice, dále v dolní části údolnice v důsledku splachů a přibývají také na ovčí pastvině. Ič. 9 mají lopuchy větší a plstnatý (Arctium lappa, A. tomentosum), merlík všedobr (Chenopodium bonus henricus), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), srdečník obecný (Leonurus cardiaca s. l.), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius s. l.), bez černý (Sambucus nigra) aj. K druhům nesnášejícím dusík s ič. 1 patří kostřava ovčí (Festuca ovina s. l.), kručinka barvířská (Genista tinctoria), mateřídouška vejčitá obecná (Thymus pulegioides subsp. chamaedrys), s ič. 2 pupava bezlodyžná pravá (Carlina acaulis subsp. acaulis), třeslice prostřední (Briza media), ostřice obecná a ježatá (Carex nigra, C. echinata), vítody (Polygala sp. div.), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), svízel severní pravý (Galium boreale subsp. boreale), smolnička obecná (Lychnis viscaria), černýše lesní a luční (Melampyrum sylvaticum, M. pratense), bedrník obecný pravý (Pimpinella saxifraga subsp. saxifraga), smilka tuhá (Nardus stricta), mochny nátržník, sedmilistá i jarní (Potentilla erecta, P. heptaphylla, P. tabernaemontani), krvavec menší (Sanguisorba minor s. l.) atd. OCHRANÁŘSKY VÝZNAMNÉ DRUHY V řešené oblasti bylo zjištěno 8 ochranářsky významných druhů (místa výskytu zachycuje obr. 4) a 3 další druhy vyžadujících pozornost v rámci regionu Orlických hor a Podorlicka (tyto druhy nebyly detailněji mapovány). Bledule jarní (Leucojum vernum): několik desítek kusů ve V části řešeného území podél toku, který teče nad i pod silnicí blízko autobusové zastávky. větší populace se nachází v nivě Jahodovského potoka (MÁLKOVÁ 2004). Čarovník prostřední (Circaea x intermedia): tři rostliny ve spodní vlhčí části svahu pod nálety olší. místy roste v nivě Jahodovského potoka. Česnek ořešec (Allium scorodoprasum): v regionu Orlických hor a Podorlicka mezní prvek na s. hranici areálu v ČR, který nebyl dosud z f. o. Českomoravské mezihoří Žambersko uváděn. Dobromysl obecná pravá (Origanum vulgare subsp. vulgare): v ČR je hojná např. ve středních Čechách, ale ve východních Čechách je vzácnější a z fyt. podokresu Žambersko je známá jen z několika lokalit (ROHLENA 1923, RYBÁŘ et al. 1989). její výskyt v regionu Orlických hor a Podorlicku vyžaduje pozornost. 14

7 MÁLKOVÁ J. & JEDLIČKOVÁ M.: VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ Jalovec obecný pravý (Juniperus communis subsp. communis): jeden vysazený exemplář dosahující výšky asi 3 m roste ve střední části sadu pod silnicí, asi 220 m JZ od zemědělské budovy. Oman vrbolistý pravý (Inula salicina subsp. salicina): početná populace několika set exemplářů tvoří hustý podrost ve střední části sadu hlavně pod jabloní, asi 200 m JZ od zemědělské budovy, v průběhu let zvyšuje pokryvnost. Orlíček obecný (Aquilegia vulgaris): v r rostlo kolem třiceti kusů rozptýleně po celé ploše sadu, během let se počet rostlin zvyšuje, v r bylo zjištěno cca 50 kvetoucích jedinců. jeden vitální exemplář byl nalezen v r za autobusovou zastávkou nad silnicí, 80 m J od zemědělské budovy, v r zde bylo napo čítáno pět rostlin. jak uvádí PROCHÁZKA (1980), u tohoto taxonu lze těžko poznat, zda je naleziště původní nebo jde o zplanění. Orlíček je ale z lesních lemů Orlických opuk i Žamberska znám z mnoha lokalit. Pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule): v r nalezen jeden exemplář ve spodní části nesečeného široko listého suchého trávníku cca 30 m V od okraje sadu, asi 50 m pod silnicí, v dalších letech však nebyl nález potvrzen. Prvosenka vyšší pravá (Primula elatior subsp. elatior): desítky kusů rostly hlavně v příkopu podél silnice v zástinu švestek. několik rostlin bylo zjištěno i v dolní vlhčí části. hojně se vyskytuje ve V části v okolí toku, především v sečeném trávníku. Smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidata): v nižsích polohách regionu Orlických hor a Podorlicka mimo oblast písčitých půd roztroušený druh, který je ale z podokresů Českomo ravského mezihoří zasahujících do našeho regionu znám jen z ne mnoha lokalit, a proto tu jeho výskyt vyžaduje pozornost. Svízel severní pravý (Galium boreale subsp. boreale): cca deset kvetoucích rostlin bylo nalezeno asi 2 m J od silnice v okraji příkopu naproti zemědělské budově. DRUHY INVAZNÍ A EXPANZIVNÍ Bez černý (Sambucus nigra): expanzivní druh nalezený pouze v dolní vlhké části, zatím jednotlivě. Borovice lesní (Pinus sylvestris): expanzivní druh vysazený V od roubenky, dále se zatím nešíří. Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica): expanzivní druh v současnosti se šířící na více místech, např. v příkopu u silnice J od zemědělského stavení, dále na nesečené ploše 15

8 v okolí autobusové zastávky směrem od Jahodova, u drobných skládek stavebního materiálu blízko dokončované roubenky pod silnicí, přibývá také v ovčí pastvině. Křídlatka japonská (Reynoutria japonica s. l.) prvních pět rostlin tohoto invazního druhu bylo poprvé zjištěno v r přibližně 2 m za zastávkou autobusu pod silnicí, asi 200 m JV od zemědělské budovy. v r bylo na stejném místě zachyceno již několik desítek kusů a rostli na se šíří Z směrem do vzdálenosti 20 m od místa prvotního nálezu. Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) expanzivní druh zachycený na několika málo zastíněných vlhkých plochách v dolní části sadu a v místech hustých náletů. Ostřice třeslicovitá (Carex brizoides): tento expanzivní druh byl sporadicky mapován v dolní části mezi nálety. Třtina křovištní (Calamagrostis epigejos): expanzivní druh hojně se šířící v místě ruderální plochy asi 160 m JZ od zemědělské budovy pod silnicí Z od roubenky u stožáru elektrického vedení. dále zvyšuje pokryvnost v nesečených partiích v dolní části sadu nebo V směrem na suché stráni přibližně 200 m J naproti téže budovy. Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) na počátku sledování v r nebyl tento invazní druh na zkouma ném území zaznamenán. v r byly zachyceny již dvě desítky menších trsů, které se šíří v okolí obydlí podél silnice; největší populace je u autobusové zastávky cca 200 m JV od zemědělské budovy. ROZBOR VEGETACE ZKOUMANÝCH LUČNÍCH POROSTŮ U JAHODOVA V LETECH 2005 AŽ 2009 ŠIROKOLISTÉ SUCHÉ TRÁVNÍKY T3.4D (NA VÍCE STANOVIŠTÍCH) a) nesečená louka ve svahu Dlouhodobě nesečený trávník se rozkládá ve střední části jižně orientovaného svahu, asi 200 m JV od zemědělské budovy pod silnicí mezi sadem a pastvinou (obr. 2, 3). Z diagnostických (dále jen dg) druhů biotopu T3.4D (CHYTRÝ et al. 2001) zde byly nalezeny chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), pupava bezlodyžná pravá (Carlina acaulis subsp. acaulis), jitrocel prostřední (Plantago media s. l.), krvavec menší (Sanguisorba minor s. l.), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata) či vítod chocholatý (Polygala comosa). Z druhů běžných čičorka pestrá (Securigera varia), chrastavec rolní pravý (Knautia arvensis subsp. arvensis), máchelka srstnatá (Leontodon hispidus 16

9 MÁLKOVÁ J. & JEDLIČKOVÁ M.: VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ s. l.), ovsík vyvýšený pravý (Arrhenatherum elatius subsp. elatius), srha laločnatá (Dactylis glomerata s. l.), třeslice prostřední (Briza media) nebo také třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum). Převažují tady druhy světlomilné (ič. 7 a vyšší) a suchomilné s ič. k vlhkosti do 4, např. mateřídouška vejčitá obecná (Thymus pulegioides subsp. chamaedrys), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), jetel horský (Trifolium montanum), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) či tolice vojtěška (Medicago sativa). Tuto situaci zachycují FS 4, 6, 7 a 20 (lokalizace je na obr. 5, vylišené biotopy na obr. 6). Porosty jsou sice druhově bohaté, ale z hlediska hodnocení kvality (FILIPOV et al. 2008) je stav nepříznivý, protože zde nerostou žádné specifické druhy biotopu T3.4D. Biotop je v horní části přechodový, neboť se zde vyskytuje řada druhů mezofilních bylinných lemů T4.2. Z dg druhů lemů to jsou např. řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), jahodník obecný (Fragaria vesca) nebo jetel prostřední (Trifolium medium). Zejména v dolní části svahu (FS 6) je patrná degradace porostů. Přibývají semenáčky jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a druhy vysokého vzrůstu např. ovsík vyvýšený pravý (Arrhenatherum elatius subsp. elatius), srha říznačka (Dactylis glomerata s. l.), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa s. l.) a starček vejčitý (Senecio ovatus). V těchto místech byly změny výrazné i za krátké časové období sledování, což dokládají grafy ze statistického zpracování (obr. 7, 8). b) úsek nevhodně zalesněný jehličnany Plocha cca 150 m 2 v horní části svahu byla ještě před začátkem zkoumání v r nevhodně zalesněna jehličnany, převážně smrkem ztepilým (Picea abies), ale i modřínem opadavým (Larix decidua) a borovicí lesní (Pinus sylvestris). V průběhu sledování stromy dosáhly výšky až 6 m. Vlivem zastínění klesla pokryvnost bylinného patra a přibyly druhy mezofilních stanovišť (viz FS 5) např. rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys s. str.) nebo vrbina penízková (Lysimachia nummularia). Ustoupily světlomilné řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), chrpa luční (Centaurea jacea s. l.), šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata) nebo mateřídouška vejčitá obecná (Thymus pulegioides subsp. chamaedrys). Tato část suchého trávníku přechází do lesních kultur s nepůvodními jehličnatými dřevinami (biotop X9A). c) plocha s náletem pionýrských dřevin V r ještě nebyla na jižně orientované stráni zjištěna vyšší pokryvnost náletových dřevin (MÁLKOVÁ 2004). V průběhu let se ale rychle zvyšuje. V sušší horní části se šíří hlohy (Crataegus sp. div.), javor klen (Acer pseudoplatanus) a růže (Rosa sp. div.). Směrem k údolnici olše (Alnus glutinosa) a jasan (Fraxinus excelsior) viz FS 21 a 22. Ve spodní části přibývají v E1 druhy typické pro biotop vlhkých pcháčových luk T1.5 17

10 pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa s. l.), hrachor luční (Lathyrus pratensis) nebo děhel lesní (Angelica sylvestris s. l.). V horní sušší části je patrný přechod do málo reprezentativní mezofilní ovsíkové louky T1.1. Pokud nebude nálet vyřezán, porosty se přemění na biotop X12 (nálety pionýrských dřevin). V průběhu sledování byly největší změny ve složení vegetace území zjištěny právě zde, v místě FS 22, a to jak Wardovou metodou (obr. 7), tak metodou DCA (obr. 8). d) starý ovocný sad Starý ovocný sad v Z části území je od louky na V oddělen rozpadlým drátěným plotem a vzrostlými jasany. Staré jabloně, třešně, švestky či ořešáky se zápojem v průměru 50% změnily v průběhu let světelné a vlhkostní poměry lokality. Ve srovnání se sousední nesečenou loukou tu je méně světlomilných druhů, které mají též výrazně menší pokryvnost. Zejména pod vzrostlými stromy např. ubývá šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), vítod obecný (Polygala vulgaris) nebo mateřídouška vejčitá obecná (Thymus pulegioides subsp. chamaedrys). Ještě větší zápoj mají dřeviny ve střední části sadu, a proto tu přibývají stínomilné druhy např. kuklík městský (Geum urbanum) a vrbina penízková (Lysimachia nummularia). Druhová skladba se blíží biotopu mezofilní ovsíkové louky, neboť zde rostou řebříček obecný (Achillea millefolium agg.), mrkev obecná pravá (Daucus carota subsp. carota), ovsík vyvýšený pravý (Arrhenatherum elatius subsp. elatius), chrastavec rolní pravý (Knautia arvensis subsp. arvensis), zvonek rozkladitý (Campanula patula), svízel bílý pravý (Galium album subsp. album), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare agg.) aj. Situaci zachycují FS 2 a 3. V sadu byly zaznamenány pouze dva specifické druhy širokolistých suchých trávníků orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) a pcháč bezlodyž ný (Cirsium acaule), což toto stanoviště řadí mezi biotopy méně příznivé. Horní a střední část sadu byla pravidelně jednou ročně sečená a změny ve složení jsou malé (viz místo FS 2). Spodní část sadu nebyla v průběhu terénních šetření ani jednou posečena. Vysokou pokryvnost zde mají trávy vysokého vzrůstu válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), ovsík vyvýšený pravý (Arrhenatherum elatius subsp. elatius), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), pýr plazivý (Elytrigia repens s. l.) a přibývají náletové dřeviny zejména jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V důsledku vyšší vlhkosti přistupují vlhkomilné druhy děhel lesní (Angelica sylvestris s. l.) nebo pcháč zelinný (Cirsium oleraceum). Druhovou skladbu dokládají FS 18 a 19. e) ovčí pastvina přechod do biotopu poháňkových pastvin Ovčí pastvina je obehnána drátěným plotem. Její hranici tvoří na S mezofilní ovsíková louka podél silnice, na J břehové porosty Jahodovského potoka, na Z sousedí s nesečenou loukou a na V s vícekrát sečeným trávníkem pod stavením 18

11 MÁLKOVÁ J. & JEDLIČKOVÁ M.: VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ se sadem. Porosty byly původně součástí jednoho biotopu suchého širokolistého trávníku, který se rozkládal po celé ploše svahu. Zhruba od r je tady vegetace spásána cca 15 až 20 ovcemi. V důsledku sešlapu, okusu a obohacování půdy o živiny přibývají během let druhy typické pro biotop poháňkových pastvin T1.3, což jsou nitrofilní plazivé rostliny s přízem ními růžicemi. Na prudkém svahu jsou dobře viditelné i vyšlapané cestičky. Z dg druhů biotopu T3.4D zde ještě rostou válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), sveřep vzpřímený pravý (Bromus erectus subsp. erectus), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), jitrocel prostřední (Plantago media s. l.), ze světlomilných přistupují šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata), chrastavec rolní pravý (Knautia arvensis subsp. arvensis) atd. Z druhů dg pro biotop T1.3 se v pastvině vyskytují sedmikráska chudobka (Bellis perennis), kmín kořenný (Carum carvi), jetel plazivý (Trifolium repens), jitrocel větší pravý (Plantago major subsp. major), máchelka pod zimní (Leontodon autumnalis) a poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus). Hojně zde roste psineček obecný (Agrostis capillaris), řebříček obecný (Achillea millefolium agg.), pampeliška smetánka (Taraxacum sect. Rude ralia), jetel luční (Trifolium pratense s. l.) atd. Na ploše zůstávají druhy pichlavé, jedovaté nebo jiným způsobem pro ovce nestravitelné, např. bodlák obecný (Carduus acanthoides), pcháč oset (Cirsium arvense), pryskyřník prudký (Ranunculus acris s. l.) či šťovík kadeřavý nebo š. tupolistý (Rumex crispus, R. obtusifolius s. l.). Pokryvnost během let zvýšila i kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Druhové složení zachycují FS 8, 9 a 17. Porosty lze spíše přiřadit do biotopu T1.3 a navíc je stav příznivý, neboť zde bylo zjištěno již 11 specifických druhů: řepík lékařský (Agrimo nia eupatoria), třeslice prostřední (Briza media), kmín kořenný (Carum carvi), poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus), máchelka srstnatá (Leontodon hispidus s. l.), bedrník obecný pravý (Pimpinella saxifraga subsp. saxifraga), jitrocel prostřední (Plantago media s. l.), vítod obecný (Polygala vulgaris), jetel horský (Trifolium montanum), mateřídouška vejčitá obecná (Thymus pulegioides subsp. chamaedrys) a rozrazil douško listý (Veronica serpyllifolia) (FILIPOV et al. 2008). MEZOFILNÍ OVSÍKOVÉ LOUKY T1.1 (NA VÍCE STANOVIŠTÍCH) a) sečená louka J od silnice Jedná se o sečený pás široký cca 25 m a dlouhý 300 m. Nachází se mezi svahem na jižní straně a silnicí na straně severní. Tyto travní porosty leží spíše na rovině. Z dg druhů T1.1 zde rostou bolševník obecný (Heracleum sphondylium s. l.), chrastavec rolní pravý (Knautia arvensis subsp. arvensis), kakost luční (Geranium pratense), pastinák setý pravý (Pastinaca sativa subsp. sativa), rožec obecný luční (Cerastium holosteoides subsp. triviale), řebříček 19

12 obecný (Achillea millefolium agg.), škarda dvouletá (Crepis biennis), zvonek rozkladitý (Campanula patula). Z běžných druhů přistupují jetel luční (Trifolium pratense s. l.), mrkev obecná pravá (Daucus carota subsp. carota), kostřava červená (Festuca rubra agg.), kozí brada východní (Tragopogon orientalis), srha laločnatá (Dactylis glomerata s. l.), ovsík vyvýšený pravý (Arrhenatherum elatius subsp. elatius) či svízel bílý pravý (Galium album subsp. album). Biotop méně příznivý, ač zde bylo zjištěno 13 specifických druhů: štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), bika ladní (Luzula campestris s. str.), zvonek rozkladitý (Campanula patula), bedrník obecný pravý (Pimpinella saxifraga subsp. saxifraga), jitrocel prostřední (Plantago media s. l.), mateřídouška vejčitá obecná (Thymus pulegioides subsp. chamaedrys), třeslice prostřední (Briza media), chrpa luční (Centaurea jacea s. l.), chrastavec rolní pravý (Knautia arvensis subsp. arvensis), máchelka srstnatá (Leontodon hispidus s. l.) nebo mrkev obecná pravá (Daucus carota subsp. carota) (FILIPOV et al. 2008). Stav zde zachycují FS 13 a FS 14. Změny v druhovém složení byly po čtyřech letech malé. V okolí nově postavené roubenky pod silnicí došlo ke značnému narušení vegetačního krytu. V r tady byly výkopy, drobné skládky zeminy i stavebního materiálu. Je zde maloplošně vytvořen biotop X6 antropogenní plocha se sporadickou vegetací mimo sídla. b) sečený trávník S od silnice u autobusové zastávky Malá sečená louka se nachází SZ od autobusové zastávky asi 80 m J od zemědělské budovy. Představuje poměrně reprezentativní biotop T1.1. Vysokou pokryvnost zde má čičorka pestrá (Securigera varia), máchelka srstnatá (Leontodon hispidus s. l.), řebříček obecný (Achillea millefolium agg.) atd. Plocha byla v minulosti pasena, o čemž svědčí rozšíření dg druhů biotopu poháňkových pastvin sedmikrásky chudobky (Bellis perennis) nebo černohlávku obecného (Prunella vulgaris). Stav zachycuje FS 12. Druhové složení zůstává zatím celkem stabilní. Zvýšila se pokryvnost bedrníku obecného pravého (Pimpinella saxifraga subsp. saxifraga), máchelky srstnaté (Leontodon hispidus s. l.) či tolice dětelové (Medicago lupulina). c) vícekrát ročně sečená louka ve V části poblíž trvale obydleného stavení Pod zahradou V od pastviny je druhově bohatší vícekrát ročně sečená louka (FS 10), ve které mají vyšší pokryvnost čičorka pestrá (Securigera varia), kostřava červená (Festuca rubra agg.), psineček obecný (Agrostis capillaris), bika ladní (Luzula campestris s. str.) atd. Pouze nad SV okrajem pastviny je poměrně degradovaná malá nesečená plocha (FS 11) s vysokým zastoupením trav. Převažují ovsík vyvýšený pravý (Arrhenatherum elatius subsp. elatius) a třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). 20

13 MÁLKOVÁ J. & JEDLIČKOVÁ M.: VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ d) nesečný porost pod silnicí u sloupu elektrického vedení Již v r byl těsně pod silnicí na drobné skládce u sloupu elektrického vedení zjištěn silně degradovaný nesečený porost. Vedle dg druhů biotopu T1.1 zde roste řada ruderálních druhů, jejichž pokryvnost se během let zvýšila kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), pýr plazivý (Elytrigia repens s. l.) atd. Výrazně stoupla pokryvnost keřového i stromového patra s růží šípkovou (Rosa canina s. l.), ostružiníky (Rubus fruticosus agg.), třešní ptačí (Prunus avium), jasanem (Fraxinus excelsior), dubem letním (Quercus robur) atd. Situaci zachycuje FS 1. VLHKÁ PCHÁČOVÁ LOUKA T1.5 (NA VÍCE STANOVIŠTÍCH) a) částečně sečený porost podél potůčku pod silnicí Tento maloplošně rozšířený biotop se vyskytuje podél drobného toku na V hranici území, asi 8 m pod autobusovou zastávkou. Zaujímá plochu cca 60 m 2. Sečená byla pouze část na pravém břehu směrem od stavení. K dg druhům tu patří blatouch bahenní (Caltha palustris s. l.), děhel lesní (Angelica sylvestris s. l.), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), pcháče bahenní a zelinný (Cirsium palustre, C. oleraceum), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), kuklík potoční (Geum rivale) či škarda bahenní (Crepis paludosa). Dále tu rostou vlhkomilné pomněnka bahenní (Myosotis palustris agg.), sítina rozkladitá (Juncus effusus), lipnice bahenní pravá (Poa palustris subsp. palustris), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) nebo tužebník jilmový (Filipendula ulmaria s. l.). Podél potoka byla mapována větší populace bledule jarní (Leucojum vernum) a na sušších místech prvosenka vyšší pravá (Primula elatior subsp. elatior). Složení biotopu je méně příznivé, protože zde bylo zaznamenáno 9 specifických druhů: tužebník jilmový (Filipendula ulmaria s. l.), rdesno hadí kořen (Bistorta major), ostřice obecná (Carex nigra), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), pcháč potoční (Cirsium rivulare), škarda bahenní (Crepis paludosa), svízel bahenní (Galium palustre s. str.), kuklík potoční (Geum rivale) a krvavec toten (Sanguisorba officinalis). Druhové složení v sečené části zachytil FS 15. V průběhu let zvýšily pokryvnost skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) nebo tužebník jilmový (Filipendula ulmaria s. l.). Postavení FS mezi ostatními snímky zachycují obr. 7 a 8. Doporučujeme sekat jednou ročně celou plochu a v severní části pod zastávkou zlikvidovat invazní druhy zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a křídlatku japonskou (Reynoutria japonica s. l.). b) sečený porost v okolí potůčku nad silnicí Ještě méně reprezentativní biotop byl zjištěn v drobné údolničce u potůčku nad silnicí. Porost je sečen. Roste zde několik trsů bledule jarní (Leucojum vernum) a prvosenky vyšší pravé (Primula elatior subsp. elatior). 21

14 VLHKÉ TUŽEBNÍKOVÉ LADO Maloplošně zastoupený biotop nacházející se pod silnicí cca 2 m pod autobusovou zastávkou v okolí potůčku. Jde o pás o rozloze asi 40 m 2 s následujícími dg druhy: kakost luční (Geranium pratense), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), škarda bahenní (Crepis paludosa) či vrbina obecná (Lysimachia vulgaris). Dále zde rostou většinou vysoké vlhkomilné druhy: bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), děhel lesní (Angelica sylvestris s. l.), lipnice bahenní pravá (Poa palustris subsp. palustris), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria s. l.) či psárka luční (Alopecurus pratensis s. l.). Biotop lze podle druhové skladby hodnotit jako příznivý, neboť zde byl zaznamenán vysoký počet specifických druhů: rdesno hadí kořen (Bistorta major), pcháč potoční (Cirsium rivulare), škarda bahenní (Crepis paludosa), svízel slatinný (Galium uliginosum), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum). Druhové složení se během let téměř nezměnilo, jak zachycuje FS 16 (obr. 8). Nebezpečné je ale šíření invazních druhů zlatobýlu kanadského (Solidago canadensis) a křídlatky japonské (Reynoutria japonica s. l.). VÝSLEDKY MNOHOROZMĚRNÝCH STATISTICKÝCH METOD HODNOCENÍ VEGETACE WARDOVOU KLASIFIKAČNÍ METODOU Wardova metoda ke klasifikaci využívá složení bylinného patra. Horizontální osa grafu (obr. 7) znázorňuje rozmístění 22 opakovaných FS a osa vertikální míru jejich nepodobnosti (LEPŠ et ŠMILAUER 2003). Obecně tedy platí, že čím vyšších hodnot nabývá grafické znázornění opakovaných FS na vertikální ose, tím větší změny vegetace v území zachyceném FS nastaly. Ordinační metody pracují s čísly a vektory matic podobnosti. Výsledkem Wardovy analýzy je kromě zachycení stupně změny následných FS dendrogram vyjadřující příbuznost sledovaných stanovišť např. podobnost společenstev na jižním svahu (FS 22 a 20). Největší změna v druhovém složení FS za dobu sledování nastala v místě FS 22 (v dolní části svahu s rychle se rozrůstajícími nálety dřevin). Naopak nejmenší změny byly zaznamenány ve FS 20 (suchý trávník) a FS 2 (jednou ročně sečený trávník ve starém ovocném sadu se stabilním společenstvem). V dlouhodobě nesečeném trávníku na J orientované stráni byly FS 5, 7 a 9 zachyceny poměrně velké změny stejného rozsahu. FS 5 zaznamenává nevhodně zalesněnou plochu. HODNOCENÍ VEGETACE ORDINAČNÍ METODOU DCA Metoda DCA (Detrended Correspondence Analysis) je typem nepřímé gradientové analýzy, která se opírá o složení hodnocených FS. DCA model předpokládá gaussovské rozložení výskytu druhů podél počítaných gradientů (LEPŠ et ŠMILAUER 2003). Zjednodušeně platí, že každý FS je v grafu zachycen jako bod v prostoru a rozsah změny 22

15 MÁLKOVÁ J. & JEDLIČKOVÁ M.: VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ a směr k vybraným ekofaktorům je znázorněn délkou úsečky mezi těmito body (obr. 8). Osa x znázorňuje vztah k vlhkosti, osa y ke světlu. Čím je úsečka mezi bodem vytvoření a bodem hodnocení téhož snímku delší, tím větší změny vegetace v rámci tohoto FS nastaly. Vysoké hodnoty na ose x v pravé části ordinačního prostoru zachycují druhy vlhkých až mokrých stanovišť jako jsou tužebník jilmový (Filipendula ulmaria s. l.), pcháč bahenní (Cirsium palustre), orsej jarní (Ficaria verna), kostival lékařský (Symphytum officinale), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), škarda bahenní (Crepis paludosa) aj. V levé části ordinačního prostoru jsou naopak druhy sušších stanovišť např. orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), snědek jehlancovitý (Koeleria pyramidata), pomněnka rolní (Myosotis arvensis), rožec rolní (Cerastium arvense) aj. Nízké hodnoty na druhé ose ve spodní části ordinačního prostoru obsahují druhy bezlesí (tedy luční nebo ruderální), např. šťovík kyselý (Rumex acetosa), pomněnka bahenní (Myosotis palustris agg.), kozí brada východní (Tragopogon orientalis), podběl lékařský (Tussilago farfara), chudobka obecná (Bellis perennis). Vysoké hodnoty v horní části ordinačního prostoru mají druhy lesní nebo ve zkoumaném území druhy v hustých náletech dřevin např. pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), děhel lesní (Angelica sylvestris s. l.), starček vejčitý (Senecio ovatus). FS byly sepsány opakovaně na 22 stanovištích. Na základě rozložení snímků je patrné, že se sdružují cca do 5 skupin, přičemž největší skupina zachycuje společenstva širokolistého suchého trávníku s převahou druhů světlomilných a suchomilných. Další skupina znázorňuje druhy světlomilné a vlhkomilné, ty převažují ve východní části v okolí toku, kde byl FS 15 zachycen biotop vlhké pcháčové louky a FS 16 biotop tužebníkového lada. Největší změny i na tomto obr. 8 jsou ve FS 22 (rozrůstající se dřeviny), poměrně velké jsou i ve FS 6 v nesečeném trávníku a ve FS 5 v místě, které bylo nevhodně zalesněno jehličnany. NÁVRH MANAGEMENTU ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ Téměř celé zkoumané území by mělo být minimálně jednou ročně sečeno a posečená biomasa odstraňována. Možnou variantou je také pastva menším počtem kusů ovcí (do 15). Vzhledem k současnému stavu s pokročilou sukcesí je ale třeba na řadě míst vyřezat nálety dřevin. V místě nevhodného zalesnění by mělo dojít k úplnému vyřezání jehličnanů, čímž by došlo k nastolení původních světelných podmínek. Nezbytné je odstranění expanzivních a především invazních druhů. Dále je třeba odstranit skládku pod silnicí u sloupu elektrického vedení a revitalizovat plochy v okolí roubenky zarovnat povrch a osít vhodnou travní směsí (MÁLKOVÁ 1998, PETŘÍČEK et al. 1999). Pouze biotop tužebníkového lada nevyžaduje pravidelné kosení. Zde je nutné odstranit invazní druhy a prořezat případný nálet. 23

16 Obr. 4. Lokalizace zvláště chráněných, ohrožených a invazních druhů na luční enklávě u Jahodova. 24

17 MÁLKOVÁ J. & JEDLIČKOVÁ M.: VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ Obr. 5. Lokalizace fytocenologických snímků (zdroj SUMMARY There was carried out a study of flora and vegetation in the place of meadows in Javornice in Natural biotopes as well as influenced or created ones by human being were mapped and evaluated. Series of different coenoses on different evolutionary grades can be found there. In the interest zone 291 plant species were determined, out of them 8 are protected or endangered (these were mapped, their abundance and rate of protection was diagnosed). Invasive taxons were mapped. Management for preservation of natural biotopes and important species was proposed. Studia proběhla díky finanční podpoře projektů specifického výzkumu PedF UHK v letech 2005 až Poděkování za statistické zpracování patří Ing. Karlu Matějkovi, CSc. LITERATURA COUFAL L. et SEDLÁČEK M. (1977): Klimatické poměry. In: ROČEK Z. [ed.]: Příroda Orlických hor a Podorlicka, SZN, Praha, s CULEK M., GRULICH V., POVOLNÝ D. et al. (1996): Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 347 s. ČECH S. et al. (1996): Geologická mapa ČR, list Žamberk. 1: ČGÚ. DEMEK J. et MACKOVČIN P. (2006): Hory a nížiny (zeměpisný lexikon ČR). AOPK ČR, Brno. ELLENBERG H. et al. (1992): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. Scripta geobotanica, Göttingen, 225 s. FALTYS V. (1995): Přehled vyhynulých, nezvěstných a ohrožených taxonů cévna tých rostlin na území Východních Čech. AOPK ČR, Pardubice, 24 s. FALTYSOVÁ H., MACKOVČIN P. et SEDLÁČEK M. [eds.] (2001): Králové hradecko. In: MACKOVČIN P. et SEDLÁČEK M. [eds.]: Chráněná území ČR, svazek V. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 410 s. 25

18 FILIPOV P., GRULICH V., GUTH J., HÁJEK M., KOCOURKOVÁ J., KOČÍ M., LUSTYK P., MELICHAR V., NAVRÁTIL J., NAVRÁTILOVÁ J., ROLEČEK J., RYDLO J., SÁDLO J., VIŠŇÁK R., VYDROVÁ A. et ZELENÝ D. (2008): Příručka hodnocení biotopů. AOPK ČR, Praha, 358 s. CHYTRÝ M., KUČERA T. et KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů ČR. Interpretační příručka k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. AOPK ČR, Praha, 304 s. KUBÁT K., HROUDA L, CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. et ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 928 s. LEPŠ J. et ŠMILAUER P. (2003): Multivariate analysis of ecological data usány CANOCO. University press, Cambridge, 283 s. LUSTYK P. et GUTH J. (2009): Metodika aktualizace vrstvy mapování biotopů. AOPK, Praha, 34 s. MÁLKOVÁ J. (1998): Poznatky z vegetační analýzy z CHKO Orlické hory. In: Sborník meziná rodní konference: Struktura a dynamika górskich borów świerkowych Krakow, Polsko, s MÁLKOVÁ J. (2004): NATURA 2000 Rychnov (HO 142). Ms. (Závěrečná zpráva, Depon. in: AOPK ČR, Pardubice). MÁLKOVÁ J. (2005, 2006, 2007, 2008, 2009): Floristický a fytocenologický výzkum ve vybraných botanických lokalitách východočeského regionu. Ms. (Závěrečné oponované zprávy projektu PedF UHK 2119 na specifický výzkum, Depon. in: kat. biol. PedF UHK). MORAVEC et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. Severočeskou přírodou, Litoměřice, 206 s. NEDVÍDEK F. (1941): Pomístní jména jahodovského katastru. Ms., 6 p.[depon in: MGOH Rychnov n. Kn.] NEUHÄUSLOVÁ Z., BLAŽKOVÁ D., GRULICH V., HUSOVÁ M., CHYTRÝ M., JENÍK J., JIRÁSEK J., KOLBEK J., MORAVEC J., CHYTRÝ M., SÁDLO J., RYBNÍČEK K., KOLBEK J. et JIRÁSEK J. (1997): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky 1 : Botanický ústav AV ČR, Průhonice. PETŘÍČEK V. et al. (1999) : Péče o chráněná území I. Nelesní společenstva. AOPK ČR, Praha, 456 s. PROFOUS A. (1949): Místní jména v Čěchách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II, CH L, 1. vyd., ČAVU Praha, 705 p. PROCHÁZKA F. (1980): Současné změny východočeské flóry a poznámky k rozšíření chráněných druhů rostlin. KMVČ, Hradec Králové, 135 s. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: ROHLENA J. (1923): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech III. Čas. Mus. Král. Čes., Praha, sect. natur., 97: 88 95, RYBÁŘ P. et al. (1989): Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Regionální encyklope die. Kruh, Hradec Králové. 391 s. SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In.: HEJNÝ S. et SLAVÍK B. [eds.]: Květena ČSSR 1. Academia, Praha, s SLÁDEK J. (1977): Zeměpisné vymezení a regionální členění. In: ROČEK Z. [ed.]: Příroda Orlických hor a Podorlicka. SZN, Praha, s SLAVÍKOVÁ J. (1986): Ekologie rostlin. SPN, Praha, 366 s. Mapový list 1:10 000: Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., Zákon č. 114/1992 Sb. 26

19 MÁLKOVÁ J. & JEDLIČKOVÁ M.: VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ LUK V JAHODOVĚ Obr. 6. Vylišené biotopy na luční enklávě u Jahodova. 27

20 Obr. 7. Klasifikace snímků Wardovou metodou s kvadrátem euklidovské distance jako mírou nepodobnosti (vertikální osa v logaritmickém měřítku). Obr. 8. Ordinace opakovaných FS podle složení bylinného patra metodou DCA (zobrazeny první dvě osy). 28