Zahraničně obchodní politika

Transkript

1 Zahraničně obchodní politika Přednáška č.5 kursu Základy mezinárodního obchodu Lubomir Civin

2 Obsah Základní termíny a vazby zahraničně obchodní politiky Směry a principy zahraničně obchodní politiky Základní nástroje zahraničně obchodní politiky

3 Základní termíny a vazby zahraničně obchodní politiky

4 Základní termíny a vazby zahraničně obchodní politiky Světová ekonomika jako socio-ekonomický systém představuje jednotu objektivních a subjektivních faktorů, trendů a protikladných sil, které určují konečný směr jeho vývoje. Důležité faktory, které mají vliv na tento vývoj jsou zejména státy, trhy a společnost. Rostoucí význam v této struktuře také získávají nadnárodní společnosti a mezinárodní instituce. Jejich rostoucí význam je odrazem procesů globalizace a růstu vzájemné závislosti ve světovém hospodářství.

5 Základní termíny a vazby zahraničně obchodní politiky Stát, trh a společnost na sebe vzájemně působí, což se neděje v abstraktní formě, ale ve specifickém kontextu jednotlivých územních hranic. Státy a trhy v éře globalizace dostávají do konfliktu - vždy existuje rozpor mezi stávajícími územními hranicemi státu a světem globalizujícím se na základě tržních vztahů. Současně se však nuceni žít jedne vedle druhého a spolupracovat mezi sebou

6 Základní termíny a vazby zahraničně obchodní politiky Územní omezenost státu tvoří základ jeho politické jednoty a národní autonomie. Státy jsou politické jednotky definovány teritorialitou, hranicemi, obyvatelstvem, státním aparátem, právní subjektivitou, státní suverenitou a monopolem legitimního použití síly. Na trhu se stát snaží mocensky eliminovat politické a jiné překážky fungování tržního mechanismu. Jeho hlavním atributem je územní, ale také univerzální expanze, snaha o změnu různých aspektů společenského života na trhu

7 Základní termíny a vazby zahraničně obchodní politiky Státy se snaží ovlivnit hospodářský a sociální vývoj prostřednictvím politického vměšování do sféry tržního mechanismu, v souladu se znalostmi, zájmy a mocenskou strukturou uvnitř i vně země. Zásah státu do sféry mezinárodního obchodu se realizuje přes zahraničně obchodní politiku (někdy nazývanou taky obchodní politikou, politikou mezinárodního obchodu, atd)

8 Základní termíny a vazby zahraničně obchodní politiky Zahraničně obchodní politika státu je zaměřena na podnikatelské subjekty (místní i zahraniční), pracující na trzích, stejně jako vůči jiným státům, kterým dává signály o svých zájmech v oblasti mezinárodních ekonomických vztahů. Prostřednictvím zahraničně obchodní politiky se vláda se snaží ovlivňovat podnikatelské prostředí a vztahy mezi podnikateli s cílem optimalizace vnitřního hospodářského rozvoje a jeho přizpůsobení vnejším podmínkám v krátkodobém i dlouhodobém časovém horizontu

9 Základní termíny a vazby zahraničně obchodní politiky Zahraniční obchodní politika je sbírka záměrů, cílů, strategie, zásad, pravidel, předpisů, nástrojů, dohod a institucí, které se týkají obchodu. Každý národ má nějakou formu obchodní politiky, kterou jeho veřejní političtí představitelé formulují politiky a o které prohlašují, že je nejvhodnější pro jejich zemi. Účelem této politiky je napomáhat k hladkému chodu zahraničního obchodu země tím, že se stanoví jasná pravidla a cíle, které mohou chápat (potenciální) obchodní partneři.

10 Základní termíny a vazby zahraničně obchodní politiky Zahraniční obchod je nejen předmětem hospodářské politiky vlády, ale také předmětem její zahraniční politiky. Zahraničních politika a mezinárodní obchod spolu souvisejí, protože zahraniční politika často určuje, jak mezinárodní obchod probíhá. Takže mezinárodní obchodu je taky ovlivněn diktátem zájmů a cílů zahraniční politiky, což může nakonec pozitivně či negativně ovlivnit obchod mezi zeměmi. Na druhé strane, existují některé limity zahraniční politiky dané ekonomickými podmínkami a závislostí mezi jednotlivými zeměmi.

11 Zaměření zahraničně obchodní politiky

12 Zaměření zahraničně obchodní politiky Mezi hlavní cíle zahraniční obchodní politiky patří: 1. podporovat obchod s jinými národy. 2. chránit domácí trh panující v zemi. 3. zvýšit vývoz konkrétního produktu, který pomůže při rozšiřování domácí trh. 4. zabránit dovozu určitého zboží s cílem poskytnutí ochrany mladých průmyslových odvětví nebo rozvíjení klíčových odvětví nebo získání deviz, atd. 5. podpořit dovoz kapitálu pro urychlení hospodářského rozvoje země. 6. omezit dovoz zboží, které vytvářejí nepříznivou obchodní a platební bilanci. 7. pomáhat nebo zabránit vývozu nebo dovozu zboží a služeb za účelem dosažení požadovaného směnného kurzu. 8. vstupovat do obchodních dohod s cizími národy pro stabilizaci zahraničního obchodu. 9. používat některá omezení v obchodu jako nástroj zahraniční politiky směřující k ovlivnění chování a politiky v některých zemích

13 Zaměření zahraničně obchodní politiky Některé státy se pokouší chránit svá průmyslová odvětví obchodní politikou, která vyvíjí velké tlaky na dovozce, což umožňuje domácím výrobcům zboží a služeb uspět na trhu s nižšími cenami nebo větší dostupností. Jiné státy nevytvořily překážky obchodu, podporují volný obchod, ve kterém nejsou tuzemským výrobcům poskytovány žádné zvláštní výhody a zahraniční výrobci mají pro své produkty na domácí trh volný přístup

14 Zaměření zahraničně obchodní politiky V závislosti od cílech sledovaných různými druhy politiky poznáváme dva hlavní směry zahraničně obchodní politiky založené na: Protekcionismu - ochranářství Liberalismu - svobodě obchodu Oba směry jsou mezními, spíše teoretickými koncepcemi, v realitě je obsah politiky vždy určitým kompromisem mezi nimi s převládajícím zaměřením jednoho, jehož váha v určité době větší

15 Zaměření zahraničně obchodní politiky Protekcionismus je hospodářská politika omezování obchodu mezi státy (zeměmi) prostřednictvím metod, jako jsou cla na dovážené zboží, omezující kvóty, a celá řada dalších vládních předpisů navržených tak, aby zajistily ( podle jejich zastánců) spravedlivou hospodářskou soutěž mezi dovozem zboží a služeb a tím co je vyprodukováno v tuzemsku

16 Zaměření zahraničně obchodní politiky V posledních letech se stal protekcionismus úzce spjat s antiglobalizací. Termín je většinou používán v kontextu ekonomiky, kde protekcionismus se vztahuje k politice nebo doktrínám, které chrání podniky a pracovníky v rámci jedné země tím, že omezí nebo regulují obchod s cizími zeměmi.

17 Zaměření zahraničně obchodní politiky Řada politických nástrojů byly použity k dosažení ochranářských cílů. Tyto zahrnují: Cla a dovozní kvóty: Administrativní bariéry: Anti-dumpingová legislativa Přímé a nepřímé dotace na vývoz Manipulace se směnných kurzů Mezinárodní patentové systémy Omezení imigrace zaměstnanosti Politické kampaně, které hájí domácí spotřebu Zvýhodněné vládní výdaje zaměřené na domácí subjekty,

18 Zaměření zahraničně obchodní politiky Liberalismus nebo politika volného obchodu, je takou formou zahraniční obchodní politiky, kde vládní překážky obchodu, byly omezeny na minimum.

19 Zaměření zahraničně obchodní politiky Politika volného obchodu obecně podporuje následující funkce: dovoz obchodního zboží bez daně (včetně cla) nebo jiných překážek obchodu (například kvóty na dovoz nebo dotací výrobcům) obchod se službami bez daní a jiných překážek obchodu absence politiky ", která narušuje obchod" ( nástroji jako jsou daně, subvence, předpisy nebo zákony), vůči firmám, které zavádí některé státy aby místní firmy, domácnosti nebo faktory výroby získali výhodu nad ostatními neregulovaný přístup na trhy všem účastníkům neregulovaný přístup k informacím o trhu neschopnost firem narušit strukturu trhu prostřednictvím vládní podpory, která by vytvářela monopolní nebo oligopolní strukturu pomocí obchodních dohod, které podporují volný obchod.

20 Zaměření zahraničně obchodní politiky Tradiční teorie obchodu tvrdí, že tarify a další protekcionistické překážky obchodu narušují tržní signály. Odstranění těchto zkreslení signálu by mělo vést k tomu, že země se specializují na ty zboží a služby, ve kterých požívají komparativní výhodu, s oboustranně prospěšným zvýšením efektivnosti, které podporuje ekonomický rozvoj.

21 Zaměření zahraničně obchodní politiky Zahraniční obchod byl po 1950 uznán jako ústřední prvek v rozvojových strategií řady zemí. Stal se zdrojem zvýšené poptávky a zvýšování výnosů, ale také nových typů poptávky, což umožňuje specializaci a povzbuzuje technologickou změnu. V posledních 60 letech obchodu rostl přibližně dvojnásobnou rychlostí než vnitrostátní produkce, takže tyto účinky jsou významné.

22 Zaměření zahraničně obchodní politiky K dispozici je také argument, který představuje jednoduchý požadavek: Je-li kapacita ekonomiky nevyužita a administrativní důvody nebo devizová omezení vyvolávají stav, kdy neexistuje jiný způsob, jak zvýšit domácí zdroje poptávky, pak zvyšování vývozu je jediný způsob, jak stimulovat růst.

23 Zaměření zahraničně obchodní politiky Obchod má dodatečný účinek na některá rizika. Zvýšení otevřenosti země s dalšími ekonomikami snižuje dopad šoků v dané zemi (např domácí sucha lze zmírnit dovozem potravin), ale zvyšuje dopady vnějších šoků (sucho v jiné zemi může snížit dodávku a zvýšení cen potravin ). Zatímco dopad vnitřních šoků je obvykle větší, ty vnější jsou častější.

24 Principy Principy a formy a formy zahraničně obchodní politiky zahraničně obchodní politiky

25 Principy a formy zahraničně obchodní politiky Obsah konkrétní hospodářské politiky je navržen tak, aby odpovídal strategickým cílům, které sledují jednotlivých státně-ekonomické celky a jejich principům, metodám a nástrojům založených celkovou orientací teoreticko-politické koncepce státu. Zahraničněekonomická (nebo obchodní) politika je obvykle v souladu se zásadami obecné hospodářské politiky státu (ale může být současně ovlivněna její zahraniční politikou),

26 Principy a formy zahraničně obchodní politiky Obecně můžeme definovat dva základní principy skupiny a tři druhy metod hospodářské politiky: (A) Zásada nevměšování státu - Způsob neutrality vztahu - stát nezasahuje do ekonomických záležitostí (tržních vztahů), přičemž může existovat vůči některým zemím jako metoda nediskrimanace (B) Zásada státního zasahování s 2 metodami - Preferenční metoda (s podporou některých subjekty nebo objektů) - Diskriminační metoda (omezování některých subjektů)

27 Principy a formy zahraničně obchodní politiky Z hlediska světové ekonomiky, počtu a povahy zapojení jednotlivých subjektů lze rozlišit několik úrovní subjektivních (politických) zásahů: - Autonomní (nezávislý od vůle a zájmů jiných subjektů) - Kooperační (ve snaze dospět k dohodě a / nebo spolupráci několika subjektů na základě konsensu o společných zájmech) - Konfliktní (konfrontační akce a reakce jednotlivých aktérů uplatnit svá autonomní a skupinové zájmy)

28 Principy a formy zahraničně obchodní politiky Přímé zásahy státu do mezinárodních ekonomických vztahů jsou v současnosti obvykle kooperační (většinou smluvní) povahy, která je založena na modifikovaných možnostech a snížené efektivité využití autonomních nástrojů. Kooperativní charakter zásahů vyplývá z existence státní suverenity a nutnost určité úrovně spolupráce, kompromisů a sledování společných cílů mezi smluvními stranami.

29 Principy a formy zahraničně obchodní politiky Konfliktní intervence mají tendenci využívat dva typy opatření: retorsi - tj. zásah, který zůstává v mezích zákona, ale ve skutečnosti poškozuje zájmy jiného státu tak, aby tento upustil od svých vlastních autonomních opatření (omezení vstupu, aplikace diskriminačního jednání na zboží nebo subjektů protistrany, celní válka, atd.). represi - akce, která poškozuje právem chráněné zájmy jiného státu, s cílem aby tento ukončil své protiprávní jednání (embarga, mírové blokády). S cílem dosažení vyšší efektivnosti tlaku mohou konfliktní intervence mít mezinárodní charakter.

30 Principy a formy zahraničně obchodní politiky Existují dvě formy státních zásahů do mezinárodních ekonomických vztahů: přímé zásahy prostřednictvím nástrojů politiky zahraničního obchodu nepřímé zásahy v důsledku zásahů do jiných oblastí hospodářské politiky (měnovou, fiskální, průmyslu, energetiky, životního prostředí.atd.)

31 Nástroje zahraničně obchodní politiky

32 Nástroje zahraničně obchodní politiky K dosažení cílů zahraniční obchodní politiky v souladu se svými cíli a zásadami mohou vlády nezávisle na jiných účastnících mezinárodního obchodu použít široký rozsah autonomních nástrojů. Tyto nástroje obchodní politiky lze rozdělit na: celní tarify netarifní opatření.

33 Nástroje zahraničně obchodní politiky Cla jsou vlastně daně, které jsou vybírané z dováženého zboží. Daň se obvykle vybírá jako procento z celkových nákladů výrobku, včetně dopravy a pojištění. To zvyšuje cenu importu a poskytuje výhodu domácích výrobků na tomto trhu. Cla jsou překážkou obchodu a slouží k ochraně domácího průmyslu. Rozeznáváme cla jako dovozní či reexportní cla, nebo dovozní poplatky. Jsou zřídka vybírány při exportu.

34 Nástroje zahraničně obchodní politiky Celní tarify jsou navrženy tak, aby: a) získaly peníze pro vlády, které se spoléhají na celní příjmů stejně jako u jakýchkoliv jiných daní a odstranění cel může mít negativní efekt na vládní rozpočet. b) chránily místní průmysl a byly aplikovány na zboží, které se dováží ve snaze chránit obchod země tímto zbožím. Když vláda uvalí cla na dovoz zahraniční konkurence, tak domácí producenti získají výhodu. Za své výrobky, které vyrábějí a prodávají dostanou vyšší cenu a prodají jejich větší množství (pohyb podél křivky domácí nabídky, a získají větší přebytek výrobce.

35 Nástroje zahraničně obchodní politiky Existuje více možností klasifikace systémů celních sazeb. Mohou odrážet různé účely a způsoby jejich použití např: ovlivnění směru obchodu (importní, exportní, tranzitní tarify) způsob výpočtu (valorická, množstevní, zvláštní tarify) účel použití (ochranné, fiskální tarify) cíle použití (prohibitivní, skleníkové a vzdělávací, retorzní, preferenční, diferenciální tarify)

36 Nástroje zahraničně obchodní politiky Clo je vlastně daň vybírána z zboží obchodovaného na mezinárodní úrovni. Jsou-li uvaleny na zboží, které je přivezena do země, je označováno jako dovozní clo. Dovozní clo se vybírá s cílem zvýšení skutečných nákladů dováženého zboží a tím zvýšení poptávky po domácích výrobcích.

37 Nástroje zahraničně obchodní politiky Dalším typem cla, které se vybírá méně často, je vývozní clo, které bylo uloženo na zboží, které je vyvezeno ze země, a které odrazují od jejich exportu z různých důvodů, například v případě, že země se potýká s nedostatkem tohoto konkrétního druhu zboží, nebo v případě, že vláda chce podpořit vývoz, který zboží v nějaké jiné formě, například, véce zpracované formě než jen v surovinové formě. Může také být využito s cílem odradit od exportu přírodních zdrojů nebo ke zvýšení výnosů země z jejich vývozu. Je-li uloženo na zboží procházejících zemi, nazývá se tranzitní clo.

38 Nástroje zahraničně obchodní politiky Existují dva způsoby výpočtu cel používané: jako valorická a specifická. Typy uvaleného pomáhá určit hodnotu daně z konkrétního produktu ze. valorická cla - je daň založená na procentech z hodnoty výrobku. specifická cla - je sada daň z výrobku Vlády také mohou použít dvoudílný tarif, který zahrnuje jak specifické tak i valorické clo v určité proporci.

39 Nástroje zahraničně obchodní politiky některé zvláštní typy cel zahrnují: prohibitivní cla - velmi vysoká sazba cla pro eliminaci dovozu skleníková cla - poskytují ochranu mladým domácím průmyslovým odvětvím odvetná cla - se dostat zpátky na jiné země pro uvalení clo na zboží jiného státu, preferenční cla - lepší clo, než standardní poskytuté některým zemím z politických důvodů diferenciální cla - lepší než preferenční za splnění určitých dodatečných podmínek ze strany cílové země

40 Nástroje zahraničně obchodní politiky Cla zvyšují náklady na dovoz, což vede k poklesu spotřebitelského přebytku. Mnoho zemědělských produktů v EU je dražších právě z důvodu vysokých cel uvalených na ochranu vlastních zemědělců. Má se za to, že z cel nevznikají pro spotřebitele žádné přímé výhody. Je možné, že v dlouhodobém horizontu mohou spotřebitelé těžit z ochrany domácího průmyslu, pokud tato odvětví využívají cla pro zlepšení své pozice Domácí výrobci zboží, budou ze zavedení cel mít prospěch. Důvodem je, že to dělá jejich domácí produkci relativně atraktivnější ve srovnání s dovozem.

41 Nástroje zahraničně obchodní politiky Zemědělská cla mají přínést prospěch evropské zemědělcům, tak aby byli byly chráněni před konkurencí levnějších dovozů. Nicméně, existuje argument, že omezení hospodářské soutěže formou cel nepodněcuje firmy k efektivnosti. V důsledku toho v dlouhodobém horizontu, domácí firmy nemusí zavádět nezbytná zlepšení, které by zaváděly bez existence ochranných cel.

42 Nástroje zahraničně obchodní politiky Zavedení cel obvykle vede k retorzi. To znamená, že ostatní země uvalí cla na vývoz země z důvodu jeho aplikace při dovozu. Proto mohou některé vyvážející firmy tratit a méně exportovat. Převaha negativních dopadů využívání cel vedlo k tomu, že v posledních několika desetiletích, cla ztrácí svůj význam jako překážky obchodu a na jejich místo byly zařazeny netarifní překážky.

43 Netarifní opatření (NTMS) Netarifní opatření (NTMS) jsou politická opatření, odlišná od běžných celních tarifů, které mohou mít potenciálně ekonomický vliv na mezinárodní obchod se zbožím, na změnu obchodovaného množství, nebo ceny nebo na obojí. Definice NTMS by měla zahrnovat veškerá opatření, kterými se upravují podmínky mezinárodního obchodu, včetně politik a právních předpisů, které omezují obchod, jakož i ty, které ji usnadňují. WTO a UNCTAD používá následující klasifikace NTMS:

44 Klasifikace netarifních překážek Technická omezení Kapitola A: Sanitární a fytosanitární opatření Kapitola B: Technické překážky obchodu Kapitola C: Kontrola před odesláním a další formality Kapitola D: Podmíněné obchodní ochranné opatření Kapitola E: Neautomatické licence, kvóty, zákazy a regulace množství Opatření pro jiné účely než SPS nebo z důvodů technických překážek obchodu Kapitola F: Kontrolní cenová opatření, včetně dodatečných daní a poplatků. Netechnická omezení Kapitola G: Finanční opatření Kapitola H: Opatření ovlivňující soutěž. Kapitola I: investiční opatření související s obchodem. Kapitola J: Distribuční omezení Kapitola K: Omezení post-prodejní servis Kapitola L: Dotace (kromě exportních dotací v rámci P7) Kapitola M: Vládní omezení zakázek Kapitola N: Duševní vlastnictví Kapitola O: Pravidla původu Exportní opatření Kapitola P: Opatření související s vývozem

45 Klasifikace netarifních opatření (NTMS) Kapitola A se zabývá sanitárními a fytosanitárními opatření, která jsou všeobecně označované jako SPS. Shromažďuje opatření, jako například omezení pro některé chemické látky a k zajištění bezpečnosti potravin, a ty, které se využívají pro zabránění šíření chorob nebo škůdců. Kapitola A také zahrnuje všechna opatření pro posuzování shody týkající se bezpečnosti potravin, jako je certifikace, testování, inspekce a karantény. Kapitola B obsahuje technická opatření, také se jsmenují TBT. Ty se týkají na takových opatření, jako jsou označování, standardy v oblasti technických specifikací, požadavky na kvalitu a jiná opatření na ochranu životního prostředí. Stejně jako v případě SPS kapitola B také zahrnuje všechna opatření posuzování shody vztahující se k technickým požadavkům, jako je certifikace, testování a kontrola.

46 Klasifikace netarifních opatření (NTMS) Poslední kapitolou v části technických opatření je kapitola C, což jsou opatření související s předzásilkovou inspekcí a jinými celními formalitami. Kapitola D je skupinou podmíněných opatření, která opatření slouží k vyrovnání určitých nepříznivých účinků dovozu na trhu dovážející země, včetně opatření zaměřených na nekalé praktiky zahraničního obchodu. Obsahují antidumpingová, vyrovnávací a ochranná opatření.

47 Klasifikace netarifních opatření (NTMS) Kapitoly E a F představují skupinu "tvrdých" opatření, tradičně používaných v obchodní politice. Kapitola E zahrnuje licencování, kvóty a další kontrolní množstevní opatření, včetně celních kvót. Kapitola F představuje cenová kontrolní opatření prováděná s cílem řídit nebo ovlivňovat ceny dováženého zboží. Mezi příklady patří ty které, podporují domácí ceny některých produktů, kdy dovozní cena tohoto zboží je nižší; jejich účelem je stabilizovat domácí ceny některé výrobků z důvodu cenových fluktuací na domácím trhu, nebo nestability cen na zahraničním trhu; nebo zvýšení či zachování daňových příjmů. Tato kategorie zahrnuje také jiná než celní opatření, které zvyšují náklady na dovozu podobným způsobem (paratarifní opatření).

48 Klasifikace netarifních opatření (NTMS) Kapitola G uvádí finanční opatření To se týká opatření, která omezují platby za dovozy, například když je regulován přístup a náklady deviz. Zahrnuje také opatření ukládající omezení týkající se platebních podmínek. Kapitola H zahrnuje tato opatření ovlivňující soutěž tj. ty, které udělují výlučné nebo zvláštní preference či výsady jedné anebo více omezené skupině hospodářských subjektů. Ty se týkají hlavně monopolních opatření, jako je státní trading, výhradní dovozní agentury nebo povinné národní pojištění či doprava.

49 Klasifikace netarifních opatření (NTMS) Kapitola I se zabývá investičními opatřeními souvisejícími s obchodem a skupinou opatření, které omezují investice tím, že požadují místní obsah výroby nebo požadující, aby se investice vztahovaly k vývozu s cílem vytvořit rovnováhu proti vznikajícímu dovozu. Kapitoly J a K se týkají způsobu, jakým jsou produkty nebo služby spojené s výrobky, prodávány po dovozu. Jsou považovány za netarifní opatření, protože by mohly mít vliv na rozhodnutí dovážet. Kapitola J o omezení distribuce, se týká omezujících opatření týkajících se vnitřního rozdělování dovážených produktů. Kapitola K se zabývá s omezením na poprodejní služby, například omezení týkající se poskytování doplňkových služeb.

50 Klasifikace netarifních opatření (NTMS) Kapitoly L, M, N a O souvisejí s politikami přesahujícími hraniční kontrolu. Kapitola L obsahuje opatření, která se týkají dotací, které ovlivňují obchod. Kapitola M, se vztahuje na omezující opatření vlády při zadávání veřejných zakázek, a odkazuje na omezení zájemců,kteří snaží prodat své výrobky zahraničním vládám. Kapitola N se soustřeďuje na omezení vztahující se k duševnímu vlastnictví a práv k duševnímu vlastnictví. Kapitola O, o pravidlech původu, kam patří skupiny opatřeních, která omezují původ výrobků nebo jejích vstupy.

51 Klasifikace netarifních opatření (NTMS) Poslední kapitola, kapitola P, je o vývozních opatřeních. Je to souhrn opatření země, která se vztahují k jeho vývozu. To zahrnuje vývozní daně, vývozní kvóty a vývozní zákazy.

52 Netarifní opatření (NTMS) Každá kapitola klasifikace zahrnuje opatření s podobným účelům. Všechny kapitoly odpovídají požadavkům země dovozu o své dovozy, s výjimkou opatření uložených na vývoz (kapitola P).

53 Netarifní opatření (NTMS) Účinek na obchod každé skupiny opatření značně liší. Zatímco některé skupiny NTMS mají jasně omezující dopady, jiné vytvářejí odlišné účinky. Opatření v rámci kapitol (A) (C) mají relativně jasný vztah k nedokonalostem trhu, které se snaží řešit. Tato opatření jsou z velké části opatřeními regulační politiky v reakci na celou řadu obav, které má společnost v mnoha oblastech, jako je životní prostředí, dobré životní podmínky zvířat, bezpečnost potravin a práva spotřebitelů.

54 Netarifní opatření (NTMS) Politika NTMS nemusí být nutně omezující, protože může také vést ke zvýšení spotřebitelskou poptávku po zboží zvýšením atributů kvality (technické požadavky), nebo snížením informační asymetrie (normy). Nicméně, mnoho z těchto politik zahrnuje úvahy o institucionálních kapacitách a budou mít pravděpodobně deformující dopady na obchod. Někdy jsou ukládány kvůli řešení možného selhání kapacity obchodních partnerů; často vyžadují zapojení rozsáhlých domácích institucionálních kapacit.

55 Netarifní opatření (NTMS) Přestože různé typy požadavků působí na různé vstupy a fáze výroby, většina z těchto politických opatření se taky snaží ovlivnit celkové obchodní náklady (například, certifikace, inspekce a podobně). Kromě toho náklady na dodržování předpisů se často liší v závislosti od infrastruktury a institucionální kapacity vyvážející země, a tedy v konečném důsledku mají tyto náklady vliv na obchodní toky.

56 Netarifní překážky frekvence a pokrytí

57 Netarifní překážky regionální rozložení

58 Smluvní nástroje obchodní politiky a jejich principy

59 Obchodní dohody Mezi nejdůležitější nástroje přímé státní intervence kooperativního charakteru se řadí obchodní dohody obchodní dohoda představuje, politickou dohodu mezi státy, která upravuje hospodářské vztahy mezi stranami a zavádí sady pravidel, která reguluje právní postavení fyzických a právnických osob jedné smluvní strany na území druhé strany. výhody a povinnosti obchodních dohod se typicky vztahují pouze na jejich signatáře.

60 Obchodní dohody Obchodní dohoda (také známá jako obchodní pakt) je rozsáhlá daňová, celní a obchodní smlouva, která často zahrnuje investiční záruky. Nejběžnějšími obchodními dohodami jsou dohody typu preferenčních dohod a dohod o svobodném obchodě. Jsou uzavírány s cílem snížit (nebo odstranit) cla, kvóty a další obchodní omezení týkající se předmětů s nimiž se obchoduje mezi signatáři.

61 Obchodní dohody Uzavírání obchodních dohod, které uhlazují cestu k obchodování, je vedeno snahou obou stran vytvořit mezi sebou silnější a účinnější obchodní vztah. Mnoho obchodních dohod je navrženo tak, aby snaha o volný obchod mezi signatáři takových dohod vedla k určitým vzájemným ústupkům, aby došlo k vytvoření dobrých obchodních vztahů. K hodnocení účinnosti se často konají pravidelná setkání zástupců smluvních stran s cílem diskutovat změny ve finančním a obchodním klimatu, a odpovídajícím způsobem provádět úpravy vzájemné obchodní politiky.

62 Obchodní dohody Obchodní dohody jsou specifickými nástroji zahraničněobchodní politiky tvořené dohodou dvou nebo více subjektů pro uplatňování režimu vzájemného respektu mezi smluvními stran a jejich subjekty. Ty jsou definovány v návaznosti na politické režimy (statusy) využité v obchodních dohodách, které jsou následovné: Reciprocita Parita Režim nejvyšších výhod Režim trvalých normálních obchodních vztahů

63 Obchodní dohody Status (režim) reciprocity - znamená poskytování stejných výhod ekvivalentních každému jinému (nově se používá termín režim národního zacházení). Princip reciprocity určuje, že výhody nebo sankce, které jsou poskytovány jedním státem vůči občanům či právnickým osobám jiného státu, by měly být poskytnuty na oplátku ve stejné míře. Například, je reciprocita použita ke snížení cel, poskytnutí autorských práv zahraničních autorů, vzájemném uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, uvolnění omezení cest a vízové povinnosti a pod.

64 Obchodní dohody Paritní režim - znamená poskytování takových výhod mezi smluvními stranami, které je jedna strana poskytuje svým vlastní subjektům. Tento režim obchodní dohody není momentálně typickým, neboť vyžaduje úplnou rovnost mezi stranami, která existuje jen zřídka. Ve skutečnosti parita mezi nerovnými stranami znamená diskriminaci slabší strany.

65 Obchodní dohody Režim (doložka) nejvyšších výhod (MNF) tento režim znamená, vzájemné poskytnutí všech výhod, které jedna strana již poskytovány třetím stranám. Status MFN uděluje jeden národ druhému. To znamená, že přijímající zemi budou poskytnuty všechny obchodní výhody, například v podobě nízkých sazeb, kvót nebo jiných nástrojů obchodní politiky, které již obdržel od poskytující země jakýkoli jiný národ. Takže stát (národ) se statusem MNF nebude diskriminován a nebude s ním zacházeno hůře než s kterýkoliv jiným národem se statusem doložky nejvyšších výhod.

66 Obchodní dohody Trvale normální obchodní vztahy -Status trvalých normálních obchodních vztahů (PNTR) je právní označení ve Spojených státech pro volný obchod s cizími zeměmi. V USA byl název změněn z MFN do PNTR v roce Ve skutečnosti to znamená, že režim MNF je definován v opačném směru tj vůči všem zemím, mohou těžit z tohoto stavu pouze s některými výjimkami. Udělení statusu trvalých normálních obchodních vztahů je automatické, s výjimkou případů kdy je výslovně zakázáno zákonem.

67 Obchodní dohody Následující zemím byl specificky odepřen status NTR podle USA: Kuba (embargo bylo zrušeno v 2015) Severní Korea Následující země jsou dočasně zacházeno NTR: Bělorusko Turkmenistán Ázerbajdžán Kazachstán Uzbekistán Dílčí embarga se vztahují i na další země (např.rusko);

68 Klasifikace smluvních nástrojů obchodní politiky

69 Klasifikace obchodních smluv Existují různá kritéria pro klasifikaci pro obchodních smluv. Nejpoužívanější jsou následující: podle počtu a druhu signatářů podle složitosti a komplexity podle WTO

70 Klasifikace obchodních smluv Podle počtu a typu signatářů Obchodní dohoda je klasifikován jako bilaterální (BTA), když podepsána mezi dvěma stranami, přičemž každá strana by mohla být země (nebo jiné celní území), anebo je obchodní blok zemí nebo i neformální skupina zemí (nebo jiných celních území). Obchodní dohoda podepsaná mezi více než dvěma stranami (typicky sousedící nebo ve stejném regionu) je klasifikován jako vícestranná. Obchodní dohody podepsané mezi mnoha zemích (obvykle do rámu WTO se nazývají mnohostranné.

71 Klasifikace obchodních smluv Podle propracovanosti a složitosti Existuje celá řada obchodních dohod; z nichž některé jsou poměrně složité (Evropská unie), zatímco jiné jsou méně intenzivní (Severoamerická dohoda o volném obchodu). Výsledná úroveň ekonomické integrace závisí na konkrétním typu obchodních paktů a politiky přijatého obchodního bloku. Podle této klasifikace je možné určit tři typy obchodních dohod: Samostatné Kompozitní Speciální

72 Klasifikace obchodních smluv Separátní obchodní a investiční rámcová dohoda (TIFA) bilaterální dohoda o investicích (BIT) preferenčních obchodní ujednání (PTA) - s omezeným rozsahem a hloubkou snížení tarifů mezi celními územími. Dohoda o volném obchodu o vytvoření zóny volného obchodu (FTA) - rozsáhlé snížení anebo odstranění cel v podstatě na veškerý obchod umožňujícího volný pohyb zboží a ve vyspělejších smluvách i redukce omezení pohybu investic a pracovních sil, která umožňují volný pohyb kapitálu a volný pohyb služeb

73 Klasifikace obchodních smluv Dohoda o vytvoření společného trhu - FTA s výrazným snižením nebo odstraněním omezení svobody pohybu všech výrobních faktorů, včetně volného pohybu pracovních sil a služeb podniku; a koordinace v oblasti hospodářské politiky Dohoda o měnové unii - dohoda mezi zeměmi, které sdílí stejnou měnu

74 Klasifikace obchodních smluv 2. Kompozitní - Celní unie- FTA s společnými externími cly všech signatářů ve vztahu k nesignatářských zemím - Dohoda o celní a měnové unii, - představuje celní unii s se společnou měnou -Hospodářská unie - je celní unie se společným trhem - Hospodářské a měnové unie (EMU) -Ekonomické unie s měny celou unii Fiskální unie společnou koordinaci podstatných částí fiskální politiky (navrhovaný krok mezi EMU a úplnou ekonomickou integrací)

75 Klasifikace obchodních smluv 3. Zvláštní ujednání systém smluv o založení Světové obchodní organizace (GATT, GATS, TRIPS) dohody v rámci Světové obchodní organizace (Textilní dohoda a další) v současnosti nefunkční Multilaterální dohoda o investicích (v rámci OECD)

76 Klasifikace obchodních smluv Podle Světové obchodní organizace WTO V rámci Světové obchodní organizace se uzavřely různé typy dohod (většinou během nových členských přistoupení), jejíž podmínky se vztahují na všechny členy WTO o tzv. bázi nejvyšších výhod (MNF), což znamená, že příznivé podmínky vzájemně dohodnuty s největším obchodním partnerem se budou vztahovat i na ostatní členy WTO.

77 Klasifikace obchodních smluv Všechny smlouvy uzavřené mimo rámec Světové obchodní organizace (a které poskytují další výhody nad úroveň WTO - MNF, ale použitelné pouze mezi signatáři a nikoli ke zbytku členů WTO) se podle WTO nazývají preferenciální (PTA)

78 Klasifikace obchodních smluv Podle WTO pravidla jsou tyto dohody s výhradou určitých požadavků, jako je oznámení WTO a obecné reciprocity (preference by měly platit stejně ke každému ze signatářů smlouvy), kde jednostranné preference (někteří ze signatářů získají preferenční přístup na trh ostatní signatáři, aniž by se snížila své sazby) jsou povoleny pouze za výjimečných okolností a jako dočasné opatření.

79 Klasifikace obchodních smluv Obchodní dohody podle WTO nazýváné preferenční WTO jsou také známé jako regionální (RTA), navzdory tomu, že nemusí být uzavřeny nutně mezi zeměmi v určitém regionu. Přes 300 byly hlášeny WTO. Počet dohod o volném obchodu výrazně vzrostl v posledních desetiletích. V letech 1948 až 1994, Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), předchůdce WTO, obdržel 124 oznámení. Od roku 1995 bylo WTO přijato více než 400 obchodních dohod Celkem je k 2016 notifikováno 419 platných RTA

80 VÝVOJ RTA VE SVĚTĚ počet ohlášených platných RTA počet ohlašených neplatných RTA kumulativní počet funkčních i nefunkčních ohlášených RTA kumulativní počet funkčních RTA hlášených samostatně kumulativní počet funkčních fyzických RTA hlášených společně

81 Literatura Fojtíková L.Zahraničně obhcodní politika ČR, C.H.Beck praha 2009 režim Majerová, Nezval, Mezinárodní ekonomie v teorii a praxi, C press, Brno 2011 Kaliská a kol., mezinárodní obchod v 21. století, Grada, Praha 2010