Umění. Nás bude zajímat především literatura

Transkript

1 Teorie literatury

2 Estetické Estetické: to, co v nás zanechává dojem, co je nějakým způsobem krásné, popř. zajímavé Člověk vyhledává a tvoří estetické věci Tím, co je estetické, se zabývá estetika Krásné věci esteticky působí na člověka

3 Estetické

4 Estetické

5 Umění Umění: tvoří-li člověk krásné věci Máme různé typy umění: Statická umění: sochařství, malířství, architektura Dynamická umění: literatura, tanec, hudba Nás bude zajímat především literatura

6 Literatura Literatura: všechny písemné jazykové projevy Souvisí s rozvojem písma a psaného textu Nejstarší písma jsou čínská, egyptská a sumerská Datují se do tisíciletí př. n. l. Podle toho, zda se jedná o umění, dělíme: Věcná literatura: články, vyhlášky, poznámky, návody Umělecká (krásná) literatura: romány, povídky, básně

7 Umělecká literatura Také se nazývá krásná literatura či beletrie Hlavní funkcí je estetický zážitek Beletrie plní i jiné funkce: F. formativní: proměna psychologického charakteru F. vzdělávací: poučení věcné, jazykové a vyprávěcí F. výchovná: poučení etické F. společenská: kulturní sounáležitost F. zábavná: literatura humoristická, dobrodružná, fantasy, sci-fi, hororová, erotická atd. (často brak)

8 Věcná umělecká literatura Dunkleosteus byl rod pancířnatých ryb žijících v období devonu. Některé druhy dosahovaly délky přes deset metrů a vážily až čtyři tuny. Dunkleosteové byli vrcholovými predátory devonských moří. Neměli zuby, ale jejich čelisti byly opatřeny ostrými kostěnými výčnělky. Dnes dvorce ani po klekání nezavřeli - dva smutné dvorce na samotách propadlých - dva hlasy se tam o cos hádaly a přely při rudých stínech pochodní za vodou vzdálených.

9 Ústní lidová slovesnost S literaturou souvisí ústní slovesnost Je podobná literatuře, ale není psaná, šíří se ústně Předává se zejména mezi prostými lidmi Také v kultuře, která ještě nemá psanou literaturu Patří zde: říkadla, hádanky, pověsti, anekdoty, pranostiky, písně ad.

10 Podle původu Literatura světová Literatura národní Literatura regionální

11 Literární věda a kritika Literaturou se zabývají různé vědecké obory: Literární historie: dějiny a vývoj literatury. Literární teorie: zabývá se obecně vyprávěním, postavami, tématy, formami literatury atd. Literatuře se věnují také ne úplně vědecké obory: Literární kritika: např. vytváření recenzí

12 Literatura jako výpověď Beletrie vypovídá určitým způsobem o skutečnosti Ukazuje a řeší problémy světa a člověka Vypravuje příběhy, v nichž vystupují lidé Popisuje emoce, které jsou vlastní lidem

13 Literární žánry

14 Dělení literatury Literární díla můžeme dělit podle určitých znaků Některá díla pak budou podobná, jiná rozdílná Několik děl může mít podobné: Jazykové prostředky Témata a motivy Formy Podobná díla spolu tvoří jeden žánr Většinu literárních děl tak můžeme do nějakého žánru zařadit

15 Žánr Žánr: určité znaky, které má do určité míry každé z děl, která patří do jedné skupiny Podle žánrů se dělí literatura Žánry se postupně vyvíjely od počátku literatury Některé zanikly dávno v minulosti (rytířský román), jiné jsou poměrně nové (experimentální román)

16 Základní žánry Nejdůležitější dělení literatury: Lyrika: vyjadřuje emoce, nálady Epika: vyjadřuje příběh Drama: divadelní hry Tyto tři žánry se obvykle nazývají literární druhy Další základní dělení: Próza: je psána ve větách a odstavcích (povídky, romány ) Poezie: je psána ve verších a slokách (básně, písně )

17 Lyrika Vyjadřuje: náladu, pocit, prchavý okamžik, dojem Lyrika se nejčastěji projevuje v poezii či v písni

18 Lyrické žánry Píseň: slouží ke zpěvu, patří do literatury i hudby Óda: oslavná báseň Epigram: krátká kritická báseň Epitaf: původně nápisy na hroby

19 Epika Vyprávění s příběhem a postavami Epika má zápletku Nejčastěji se projevuje v próze

20 Epické žánry Bajka: příběh se zvířaty místo lidí, s ponaučením Mýtus: příběh o stvoření a počátcích světa Legenda: vyprávění o křesťanských svatých Pověst: vyprávění lidového původu Epos: rozsáhlé veršované vyprávění Pohádka: příběh pro děti, často s poučením Román: poměrně dlouhý literární text Novela: literární text střední délky Povídka: krátký literární text

21 Lyricko-epické žánry Na pomezí epiky a lyriky Balada: pochmurná tragická báseň, s ponaučením Romance: opačné vyznění, milostná témata

22 Drama Vypráví také děj a má postavy Je založeno hlavně na dialogu Dramatický text je určen k hraní na jevišti v divadle

23 Dramatické žánry Tragédie: vážná a pochmurná hra Komedie: veselá a zábavná hra Činohra: vznikla jejich smíšením, dnes nejběžnější

24 Struktura literárního díla

25 Vrstvy literárního díla Literární dílo má různé vrstvy, resp. plány: V. jazyková: jakými jazykovými prostředky je dílo napsáno V. tematická: o čem dílo pojednává V. kompoziční: jak je dílo postaveno

26 Vrstva jazyková Volba jazyka: spisovný, nářeční, vulgární, emotivně zabarvený, vznešený atd. Volba slov: známá slova, cizí slova, emotivně zabarvená slova atd. Zvláštní jazykové prostředky: Zvukomalba: iluze určitého zvuku, citoslovce Nocí řinčí řetězů hřmot. Aliterace: opakování hlásek Dudal dudák dům od domu, darů dost si dones domů.

27 Vrstva tematická Látka: část skutečnosti, kterou si autor vybral ke zpracování; rozlišujeme na: Námět: jakákoliv látka Předloha: látka, která je převzata ze starší literatury Motivy: to, o čem se v díle píše (postavy, prostředí, situace, události) Děj: ten příběh, který je v díle vyprávěn Postavy: lidé (či jiní tvorové), kteří v díle vystupují

28 Vrstva kompoziční Kompozice: to, jak jsou v díle uspořádány jazykové a tematické složky Díla jsou často řazena do kapitol, větší literární texty mohou vycházet i ve více dílech 3 díly: trilogie, 5 dílů: pentalogie, 7 dílů: heptalogie

29 Těsná a volná kompozice Těsná: motivy na sebe těsně logicky navazují, není možné je libovolně přesouvat, odstraňovat či přidávat Volná: motivy na sebe nenavazují tak těsně

30 Typy kompozice Chronologická: postupně vyprávěný příběh Retrospektivní: návrat ke staršímu ději, vzpomínky Rámcová: příběh je uvozen a ukončen něčím podobným, popř. úvod a závěr vypráví vedle hlavního příběhu ještě jiný příběh Paralelní: je vyprávěno více příběhových linií najednou Řetězová: několik samostatných příhod je něčím spojeno, např. jednou postavou

31 Kompoziční postupy Gradace: stupňování, stále silnější význam Např.: On běží. Ne, neběží, on letí! Retardace: zpomalení tempa vyprávění, dosaženo např. popisem, dialogem atd. Kontrast: postavení protikladných věcí vedle sebe, např. dobro a zlo, krása a ošklivost Opakování: vícenásobné užití jednoho motivu či jazykového postupu, má zdůrazňující funkci, ale také slouží k retardaci děje

32 Části kompozice díla 1) Expozice: úvod do děje; seznámení s postavami a s jejich světem 2) Konflikt: hlavní zápletka, postavy o něco usilují, musí obvykle překonávat překážky 3) Krize: vyvrcholení zápletky, překážky zde jsou obvykle nejtěžší, vyprávění nejnapínavější 4) Peripetie: zvrat; může být náhlý a překvapivý 5) Závěr: konec, existují různé typy: - Happy end: šťastný konec - Tragédie: nešťastný konec - Rezignace: smír, ani šťastný, ani nešťastný konec - Pointa: nápaditý, úderný, popř. vtipný konec

33 Teorie verše

34 Verš a sloka Od prózy se odlišuje graficky (verše a sloky) i zvukově (rytmická) Základní textovou jednotkou poezie je verš Graficky verš zabírá jeden řádek Obvykle se verše řadí do slok (strof), které jsou od sebe odsazeny Ale i v básni jsou věty, nemusejí však odpovídat veršům; věta může např. přesahovat verš, tomu se říká enjambement *anžambmá+

35 Báseň a rytmus Rozlišujeme dva typy básní: Psané vázaným veršem: mají určitý rytmus, ve verších si odpovídají přízvuky či délky slabik, mohou a nemusí se rýmovat Psané volným veršem: mají podstatně slabší rytmus, často si verše příliš neodpovídají, skoro nikdy se nerýmuje Obvykle se vázáný a volný verš nějakým způsobem prolínají Např. v básni psané vázaným veršem je jeden verš mimo rytmus, popř. v básni psané volným veršem je nějaký rytmus

36 Příklady volného a vázaného verše Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země, která vlastí je ti, krásná jako kvítka na modranském džbánku, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vložil k rukojeti. Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem.

37 Vázaný verš Vázaný verš má určitý rytmus Jednotlivé verše vytváří dohromady určitý zvukový dojem V některých verších se opakují různé jevy Touto zvukovou stránku poezie se zabývá obor prozodie

38 Zvuková stránka verše Verš je možné rozdělit na stopy Stopa se skládá z několika slabik, zde nazývaných doby, přičemž se dělí na doby těžké (přízvučné či dlouhé) a krátké (ostatní) Těžká doba se značí, lehká U

39 Základní básnické stopy V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami: Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná U Sladce dřímej, dívko moje, zlý ať sen ti neublíží; na tvé lůžko do pokoje jenom tichá luna shlíží. Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná U Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné UU

40 Základní básnické stopy V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami: Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná U Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná U Dál blyštil bledý dvorů stín, jenž k sobě šly vždy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž se vinuly v soumraku klín. Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné UU

41 Základní básnické stopy V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami: Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná U Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná U Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné UU Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej. Dnes buďme ještě veselí na naší bílé posteli!

42 Metrum Basnické stopy dohromady tvoří určité metrum Např. trochejské metrum, daktylské metrum atd. Metrum není nikdy realizováno dokonale (vždy jsou v básních odchylky), někdy se i metra prolínají (př. daktylotrochejské metrum) V češtině bývá přízvuk na první slabice slova Proto je v češtině málo častý jamb, který začíná nepřízvučnou slabikou Jamb je spíše v cizojazyčné poezii V češtině je jamb k vidění např. u K. H. Máchy (tzv. romantický jamb) či u J. S. Machara (tzv. realistický jamb)

43 Metrum V češtině je častější trochej či daktyl Verš může mít mužské zakončení (přízvučnou slabikou) nebo ženské zakončení (nepřízvučnou slabikou) Když je ve dvou verších podobné rozložení stop (tedy metrum), zní nám báseň rytmicky; pro libozvučnost básně je metrum mnohem důležitější, než např. rým

44 Prozodické systémy Prozodický systém určuje, jaké zvukové jevy si budou ve verších odpovídat Různé jazyky mají různé prozodické systémy I v rámci jednoho jazyka se může uplatnit více prozodických systémů Základní pojmy jsou: Slabika, jinak také sylaba vidíme veselého pejska Otevřená slabika: končí samohláskou Uzavřená slabika: samohláska uprostřed Přízvuk, aneb silnější výslovnost slabiky; v češtině na první slabice vidíme veselého pejska slova či některých slovních spojení

45 Prozodické systémy Časoměrný systém: např. v anglické poezii, těžké doby jsou realizovány tzv. dlouhými slabikami Tónický systém: např. v ruské či skandinávské poezii, ve verších si odpovídá počet přízvuků, nezáleží na jejich rozmístění Sylabický systém: např. ve staré české lidové poezii, ve verších si odpovídá pouze počet slabik, na přízvucích nezáleží Sylabotónický systém: nejlepší pro moderní českou poezii, u nás používaný od 19. století, ve verších si odpovídá počet slabik i rozmístění přízvuků

46 Prozodické systémy: časoměrný Časoměrný systém: např. v anglické poezii, těžké doby jsou realizovány tzv. dlouhými slabikami Působí vznešeně, pateticky U nás jej propagoval např. František Palacký V úvodu Slávy dcery jej použil Ján Kollár: Aj, zde leží zem ta před okem mým smutně slzícím, někdy kolébka, nyní národu mého rakev. Stoj, noho; posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš, k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled.

47 Prozodické systémy: tónický Tónický systém: např. v ruské či skandinávské poezii, ve verších si odpovídá počet přízvuků, nezáleží na jejich rozmístění Působí heroicky, časté jsou citoslovce Tradiční ruskou poezii napodobil např. Ladislav Čelakovský v Ohlasu písní ruských: Oj za horami, za vysokými, za těmi lesy, za hustými, a za lesy, za hustými Lichvinskými vyletoval jasný, mladý sokol na rychlých křídlech až pod oblaky.

48 Prozodické systémy: sylabický Sylabický systém: např. ve staré české lidové poezii, ve verších si odpovídá pouze počet slabik, na přízvucích nezáleží Příznačný pro starší českou poezii, folklórní prozodický systém V 19. století se sylabismus do určité míry projevoval v např. tvorbě Karla Jaromíra Erbena V některých slovanských jazycích, např. v polštině Překlad z Pana Tadeáše od Adama Mickiewicze: Litvo, moje vlasti, jsi jako zdraví. Jak tě je nutno cenit se dozví jenom ten, kdo tě ztratil. Proto dnes tvoji nádhernost v plné kráse mohu vidět a popsat, protože se mi po tobě stýská.

49 Prozodické systémy: sylabotónický Sylabotónický systém: nejlepší pro moderní českou poezii, u nás používaný od 19. století, ve verších si odpovídá počet slabik i rozmístění přízvuků V 19. století prosazovaný především Josefem Dobrovským Příklad od Jaroslava Seiferta (Poštovní holub): Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí.

50 Rým Rým bývá často ve vázaném verši, ale není nutný Rým znamená shodu jedné či více slabik na konci některých veršů Rýmy mohou výjimečně být i uprostřed veršů či i v rámci jednoho verše Pozor: rým sám nezajistí dobrou báseň; když si kupř. neodpovídají počty slabik, bude báseň i s důslednými rýmy působit neobratně

51 Typy rýmů podle slabik Zvláštní typy rýmů: Úplný rým: shoda slabik ve všech hláskách Neúplný rým: některé hlásky jsou jinak lez / les Bohatý rým: shoduje se alespoň i jedna hláska před poslední slabikou pochoutky / proutky

52 Typy rýmů podle rozložení veršů Sdružený AABB A Kráčí stařík smrčím, doubky, A vzdaluje se od chaloupky. B Má to cestu dalekou. B Ještě není za řekou, kupce vidí s beruškou. Střídavý ABAB A Zemřela matka a do hrobu dána, B siroty po ní zůstaly, A i chodívaly každičkého rána B a matičku svou hledaly. Obkročný ABBA Do domu ho k sobě vzal, A bohatě ho častoval, B královsky tu skončil slávu: B zlata kus jak koňskou hlavu A naposled mu daroval. Přerývaný ABCB A Zemřela matka a do hrobu dána, B siroty po ní zůstaly, C i chodívaly děti na to místo B a matičku svou hledaly.

53 Básnické tropy a figury

54 Básnické tropy Básnický tropus je slovo, které je záměrně použito místo jiného slova Říkáme, že jde o slovo s přeneseným významem Jazyk básně je tím ozvláštněn a zkrášlen

55 Nejdůležitější básnické tropy Metafora: použití jiného slova pro daný význam na základě podobnosti Např. oči jsou modré a studánka je modrá, tedy místo slova oči použiji v básni výraz studánky ; takže myslím význam oči, ale napíši slovo studánky Metonymie: použití jiného slova pro daný význam na základě souvislosti Např. pivo Pilsner Urquell je z Plzně (souvisí s městem Plzeň), tak v básni místo pivo Pilsner Urquell použiji jen výraz plzeň Metafory a metonymie jsou důležité pro básnický jazyk, ale často je najdeme také v próze a dokonce mají velký význam i v běžné mluvené řeči

56 Metafora: zvláštní typy Epiteton: básnický přívlastek Epiteton konstans: ustálený přívlastek bledá luna, zlaté paprsky, pochmurný hřbitov Epiteton ornans: okrasný neobvyklý přívlastek mrtvé svítání, tekoucí myšlenky, křičící smutek Oxymorón: slova v nelogickém spojení černé světlo, mrtvý život, svítání na západě Personifikace: neživé věci či zvířata mají vlastnosti lidí běžící čas, smutný les, naříkající ptactvo Synestézie: záměna různých smyslů viděl jsem tu vůni

57 Metonymie: zvláštní typy Synekdocha: záměna části za celek či celku za část nebyla tam ani noha (myšleni celí lidé) Hyperbola: zveličení, lidově přeháňka tisíc roků jsem v šachtě žil Litotes: vyjádření něčeho dvojím záporem, má funkci zjemnění to nemohu nepochválit Ironie: říkám něco, ale z kontextu vyplývá, že myslím opak vy jste teda dneska ukáznění (myšlen pravý opak) Perifráze: popsání opisem, tedy místo jednoho slova užiji více slov majestátní králové lesa s korunami z větvoví (myšleny stromy)

58 Básnické figury Zatímco tropus je jedno slovo, básnické figury sestávají ze zvláštního uskupení více slov Slova jsou uskupena tak, aby dohromady fungovala nějakým zvláštním způsobem, který upoutá čtenáře Typy figur: Figury syntaktické Figury s hromaděním hlásek Figury s hromaděním slov Figury s hromaděním významů Figury řečnické

59 Figury syntaktické Inverze: změna pořadí slov statečným rytířem muž ten chrabrý byl Asyndeton: nezvykle málo či žádné spojky hráč běží, obíhá, nadbíhá, střílí, dává gól Polysyndeton: nezvykle mnoho spojek (bližší mluvené řeči) hráč běží a obíhá a nadbíhá a střílí a dává gól Parenteze: vsuvka hráč běží davy šílí střílí a je to gól Zeugma: sloveso má několik předmětů, ale hodí se jen k jednomu zdvihl ruce i oči Elipsa: výpustka; vynechání části věty Jsem pro (schválení toho plánu). Anakolut: vyšinutí z větné vazby; náhle neodpovídá např. koncovka Podíval se do lednice a viděl jsem v ní máslo.

60 Figury s hromaděním hlásek Onomatopoie: zvukomalba, vytváří nějaký libozvučný dojem šuměly a šelestěly stromy v šerém lese Kakofonie: opak onomatopoie, zvukomalba znějící disharmonicky řinčely řetězy, řinčely v třasu Aliterace: časté opakování některých hlásek běžela Beruška v brekotu, byla bosa bez botů Paronomázie: opakování podobných částí slov dudal dudák na dudácké dudy Asonance: opakování hlásek na koncích slov či veršů (blízké rýmu) běžela, skákala a výskala Akrostich: počáteční písmena dávají dohromady slovo školní kanceláře opouštěli ledabylí analytici Palindrom: slovo či slovní spojení se pozpátku čte stejně, jako normálně jelenovi pivo nelej

61 Figury s hromaděním slov Anafora: opakování slov na začátcích veršů velryba plula oceánem, velryba, co žere plankton Epifora: opakování slov na koncích veršů žraloci pluli oceánem, ticho bylo nad oceánem Epizeuxis: opakování slova či slovního spojení v jednom verši koulelo se, koulelo červené jablíčko Epanastrofa: slovo je na konci jednoho verše a na začátku dalšího žraloci pluli oceánem, oceánem tichým a modravým

62 Figury s hromaděním významů Pleonasmus: nadbytečné výrazy a informace ten muž chodil a k té chůzi používal své nohy Tautologie: nutně pravdivý výrok či dvojí vyjádření téhož po čem mi nic není, do toho mi nic není Gradace: stupňování Klimax: gradace vzhůru on jde, ne, on běží, on přímo letí Antiklimax: gradace dolů (resp. degradace) už se jen plouží, už se skoro plazí, už se ani nehne

63 Figury řečnické Řečnická otázka: autor ji klade spíše sám sobě, neočekává odpověď kam jsme se to jen dopracovali? Apostrofa: oslovení lidí či věcí, od nichž nejspíš nepřijde odpověď ty mé slunce zlaté Apoziopeze: úmyslné zamlčení informace a viděl jsem nevyslovitelné, eh, to ani nelze vyslovit Paradox: zdánlivě nelogické tvrzení zemři mlád a budeš žít navěky

64 Opakování: tropy a figury Tropy Metafora Epiteton konstans Epiteton ornans Oxymorón Personifikace Synestézie Metonymie Synekdocha Hyperbola Litotes Ironie Perifráze Figury Inverze Asyndeton Polysyndeton Parenteze Zeugma Elipsa Anakolut Onomatopoie Kakofonie Aliterace Paronomázie Asonance Akrostich Palindrom Anafora Epifora Epizeuxis Epanastrofa Pleonasmus Tautologie Gradace: klimax Gradace: antiklimax Řečnická otázka Apostrofa Apoziopeze Paradox

65 Počátky starověké literatury

66 Písmo V pravěku pouze nástěnné malby či ozdobné předměty Ve starověku potom rozvoj písma a s ním související počátky literatury Obrázková písma: vztahují se k vizuální podobě toho, co znázorňují Piktografická písma: zjednodušené obrázky Znaková písma: zjednodušené až tak, že již původní obrázek často nelze snadno rozpoznat (zde např. klínové písmo) Fonetická písma: vztahují se k mluvené podobě řeči Slabičná písma: jedno písmeno odpovídá jedné slabičná (starší) Hlásková písma: jedno písmeno odpovídá jedné hlásce (mladší)

67 Starověká literatura Nejstarší literatura Dělení: Orientální: v oblasti Mezopotámie (řeky Eufrat a Tigris), ale také kupř. egyptská Klasická: řecká a římská Trochu stranou může stát např. rozvoj čínské literatury

68 Orientální literatura Literatura v oblasti Mezopotámie (literatura sumerská, akkadská a babylonská) Začíná již v polovině 4. tisíciletí př. n. l. Dříve spíše věcná literatura, až poté také umělecká Důležité literární památky byly nalezeny v Aššurbanipalově knihovně ve městě Ninive (25 tisíc hliněných destiček s různými nápisy)

69 Chammurapiho zákoník Právní spis z 18. století př. n. l. Chammurapi byl babylonský panovník Přísné zákony: oko za oko

70 Epos o Gilgamešovi Hrdinský epos (veršované vyprávění) Jedno z nejstarších literárních děl: z 3. tisíciletí př. n. l. Původně vytvořen v sumerštině, na 12 hliněných destičkách se dochoval novoasyrský překlad (nalezen v knihovně v Ninive) Gilgameš byl mytický vládce města Uruk Přátelil se s divokým mužem jménem Enkidu, s nímž zažíval dobrodružství (dílo oslavuje přátelství a hrdinství) Zejména však toužil po nesmrtelnosti Nakonec zjistil, že nesmrtelnost spočívá v díle, postavil velké hradby okolo města Uruku

71 Enúma eliš Akkadský náboženský spis Enúma eliš znamená když nahoře Jedná se o mýtus o stvoření světa a lidstva Postava akkadského boha Marduka (ten se ve 12. století př. n. l. stal nejvýznamnějším babylónským bohem)

72 Egyptské literární památky Achnatonův Hymnus na slunce Oslavná báseň boha Atona z 2. tisíciletí př. n. l. Chvalozpěv na Nil Óda k řece, která dává život lidem, kteří u ní žij Z 2. tisíciletí př. n. l. Knihy mrtvých Svitky přikládané do rakví, rady pro zemřelé v cestě do záhrobí Původní Sinuhetův životopis: později zpracován Mikou Waltarim: Egypťan Sinuhet

73 Indická literatura Ve staré Indii byla literatura spojena zejména s indickým náboženstvím: hinduismem V hinduismu hlavní bohové: Brahma, Višnu a Šiva Později také Kršna Společnost rozdělena na několik kast

74 Védy a upanišady Základní náboženské spisy hinduismu Z půlky 2. tisíciletí př. n. l. Psány sanskrtem (staroindický jazyk) Jsou psané ve verších, jsou asi šestkrát rozsáhlejší, než Bible Rgvéd: hymny, modlitby (mantry), úvahy Atharvavéd: o magii Jadžurvéd: o obětních formulích Na védy navazují kratší a prozaické Upanišady, které vykládají základy hinduistického náboženství a filozofie (např. karmu, vznik vesmíru, lidské vnímání apod.)

75 Mahábhárata Dlouhý hrdinský epos (jeden z nejrozsáhlejších vůbec: ~ veršů) Vznikal ve 4. století př. n. l. až 4. století n. l. Obsahuje mnoho různých příběhů: mýty, pověsti, legendy Především vypovídá o bojích několika indických šlechtických rodů Obsahuje také úvahy zakládající se na hinduismu

76 Rámájana Putování Rámovo Epos z 2. století př. n. l. až 2. století n. l. Vypráví o událostech v životě indického prince Rámy, který je donucen se svou milovanou, princeznou Sítou, odejít do vyhnanství

77 Kámasútra Nejspíše z 1. století n. l. Napsal mnich Vátsajájana Žánrově jde o příručky, tématem je sex, ale také obecně láska či vztahy

78 Čínská literatura Znakové písmo (vzniklo z piktografického) Konfucianismus: filozofie pocházející od Konfucia (Kchung-fu-c ) V základu je Pět knih: Kniha písní, Kniha proměn, Kniha historie, Kniha obřadů, Kniha jara a podzimu Taoismus: zakladatelem je Lao-c Hlavní kniha: Tao-te-ťing; velmi filozofické dílo, psáno ve verších

79 Hebrejská a řecká literatura: Bible Bible se někdy označuje Písmo svaté či jen Písmo Z řec. biblio kniha (viz bibliografie, bibliotéka atd.) Jedná se o nejpřekládanější knihu na světě

80 Hebrejská a řecká literatura: Bible Sestává za Starého a Nového zákona Je základní náboženskou knihou pro judaismus a křesťanství, ale ne vždy ve stejném rozsahu Abrahámovská náboženství: Judaismus: nejstarší (před n. l.), posvátné knihy Starý zákon (Tóra) a Talmud, nepřijímají Ježíše Krista Křesťanství: novější (z počátky letopočtu), posvátný Starý i Nový zákon, ve středu náboženství je Ježíš Kristus, který je zároveň Bůh a člověk Islám: nejnovější (7. stol. n. l.), Ježíše považují pouze za jednoho z proroků, největším prorokem je Mohammed, kterému archanděl Gabriel nadiktoval Korán

81 Starý zákon Základ židovského náboženství Vznikal až po dobu tisíce let (od 11. stol. př. n. l. do 1. stol. př. n. l.) Vznikl v hebrejštině, malá část aramejsky či řecky Křesťané uznávají také Starý zákon, ale ne ty stejné, jako Židé Každé vyznání má svůj kánon: seznam přijímaných knih (co není v kánonu, ale čte se to, se někdy nazývá jako apokryfní) Judaismus má jiný kánon, než křesťanství, ale také kupř. protestanté mají jiný kánon, než katolíci

82 Starý zákon: Pentateuch Pentateuch je první částí Starého zákona, název pochází z řec. výrazu pro pět knih ; také se říká Pět knih Mojžíšových Židé jej nazývají Tóra a je (vedle Talmudu) jejich základní náboženskou knihou Jednotlivé knihy: 1) Genesis: o stvoření světa, vyhnání z Ráje a prvních generacích lidí 2) Exodus: o vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví 3) Leviticus: různé židovské zákony a návody k obětem 4) Numeri: popisuje pouť Izraelitů pouští a sčítání 5) Deuteronomium: opakování zákonů, které Mojžíš přinesl z hory, závěrečná řeč

83 Starý zákon: Dějepisné knihy Knihy jako např. Jozue, Rút Hovoří o starých králích, ale také o prostých lidech Časté příběhy s mravním ponaučením

84 Starý zákon: Prorocké knihy Kniha soudců, Ezechiel, Izajáš či Jeremiáš Jejich autoři či hrdinové jsou proroci

85 Nový zákon: Evangelia Jeho hlavní částí jsou evangelia, která pojednávají o životě Ježíše Evangelia jsou čtyři: Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo Evangelia vznikala na přelomu 1. a 2. století n. l., napsána řecky Evangelisté od sebe do určité míry opisovali Každé evangelium zpracovává tentýž příběh, ale trochu jinak Obvykle vypráví o těchto událostech: 1) Ježíšovo narození 2) Uzdravování a konání zázraků 3) Umučení 4) Zmrtvýchvstání

86 Nový zákon: po evangeliích Skutky apoštolů Epištoly: dopisy (např. Korintským, Římanům atd.) Zjevení Janovo, také známo jako Apokalypsa, o konci světa: antikrist, leviatan, čtyři jezdci zkázy (mor, válka, hladomor a smrt)

87 Známá vydání Bible Vulgáta: latinský překlad Bible z 5. století n. l. Bible kralická: první česká tištěná bible (16. stol.) Bible krále Jakuba: klasická verze anglické Bible Bible také existuje v různých podobách elektronicky na internetu

88 Antická literatura

89 Řecká literatura Antická literatura: souhrnné označení pro literaturu ve starověkém Řecku a Římě V Řecku vyvinutá kultura již od 2. tisíciletí př. n. l. Členité pobřeží vedlo k městským státům, v těch vznikla demokracie Potřeba rétoriky a politického myšlení vedla ke vzniku filozofie a umění, jak je známe dnes Dějiny řecké literatury dělíme na: Archaické období: do zhruba 6. stol. př. n. l., homérská doba Attické období: 6. až 4. stol. př. n. l., rozkvět demokracie, období klasické řecké filozofie: Platón, Aristoteles Helénské období: období po vládě Alexandra Makedonského

90 Homér Nejznámější autor z archaického období Autorem známých řeckých eposů (epických básní) Ilias a Odyssea byl údajně slepý pěvec Homér v 8. stol. př. n. l. Ve skutečnosti však mohly eposy vznikat postupně a šířit se ústní tradicí Oba eposy byly v Řecku nesmírně oblíbené nejen jako literatura, ale také jako náboženské a poučné spisy Jsou psány časomírou a tzv. hexametrem (šest stop, dvanáct slabik) Často používají ustálené básnické přívlastky: rychlonohý Achilles, věrná Penelopé Ilias vypráví o dobývání Tróje řeckým králem Agamemnónem, z desetiletého dobývání zachycují pouze posledních pár týdnů; hlavní hrdina je Achilles, který je rozzloben na krále Agamemnóna; Achilles dopadne špatně, protože se rouhá bohům Odyssea vypráví o dlouhé a strastiplné cestě Odyssea domů na Ithaku

91 Ilias (ukázka) O hněvu, Múso, mi pěj reka Péléovce Achilla zkázyplném, na tisíce který zplodil útrap Achajským, jenžto mnohé, bujaré v oběť duše Hádovi sřítil héróův a jejich těla psům ke kořisti uchystal a všelikým ptákům tak Zévova dála se vůle od doby té, po prvé co rozešli se různo po vádě Atreovec, vojevůdce mužův, s bohatýrem Achillem.

92 Odyssea Odysseus přelstil Tróju s dřevěným koněm Deset let se ovšem musel po moři vracet domů Zažíval různá dobrodružství: boj s mořskými netvory Skyllou a Charybdou, s čarodějkou Kirké, s kyklopem Odysseus musel často používat svého důvtipu Po návratu domů na Ithaku zjistil, že o jeho ženu Penelopé mají zájem mnozí nápadníci Nejprve působil v převleku, nakonec všechny nápadníky spolu se svým synem Telémachem pobil Dnes se odysea používá obecně jako označení pro dlouhý a komplikovaný návrat domů z velké dálky

93 Hésiodos Další známý autor z archaického období Napsal dílo Zrození bohů, které popisuje první generace řeckých bohů

94 Ezopovy bajky Opět archaické období Bajka: příběh s ponaučením, v němž vystupují zvířata dostávající se do lidských situací a řešící lidské problémy Ezop jako historická postava je také nedoložen

95 Platón a Aristoteles Platón je jedním z nejznámějších filozofů vůbec V centru jeho filozofie je nauka o tzv. idejích Platón psal dialogy: knihy, které spočívaly v rozhovoru více lidí; mají děj a jejich hlavní postavou je obvykle Sokrates Některé dialogy: Sympózion, Faidón, Parmenidés, Menón Aristoteles by Platónův žák

96 Antické divadlo

97 Vznik divadla Vznik ve starém Řecku v 6. stol. př. n. l. Původ ve sborovém přednesu poezie Dihtyramb: sborová oslavná píseň na boha Dionýsa K přednesu se přidávali herci, kteří přednášené verše předváděli Nejprve byl herec jeden, Aischylos zavedl druhého herce, Sofoklés pak třetího Původně se divadlo hrálo především při Dionýsiích: svátcích boha Dionýsa

98 Podoba antického divadla Hrálo se v amfiteátru Většinou nebylo více herců, než tři Všechny role hráli muži Dodržovala se zásada tří jednot: Času: divadelní hra se odehrávala v jednom čase Místa: divadelní hra se odehrávala na jednom místě Děje: divadelní hra vyprávěla o jednom ději Často už staří Řekové používali komplikované mechanismy pro vytvoření zvláštních efektů (např. kladkou spustili herce reprezentujícího boha) Motiv božího zásahu do děje, který náhle rozuzlil situaci, podle jevištních mechanismů se dodnes nazývá deus ex machina ( bůh ze stroje )

99 Divadelní žánry a hlavní představitelé Tragédie: starší, popisující strasti, války, končící špatně Aischylos: jeden z prvních dramatiků, známý Oresteiou, příběhem o dětech Orestovi a Elektře, které ze msty zabily svou matku a za to pak samy trpěly Sofoklés: známý díly Král Oidipus, které je o synovi, jenž zabil svého otce a oženil se se svou matkou, a Antigona, které je o tom, že zákony boží jsou přednější zákonům lidí a obecně pak o neporušitelnosti zákonů či o trestech za jejich porušení Euripidés: známý díly Médea či Ifigenie v Tauridě, proslul psychologickou prokresleností a příběhy s ženami v hlavních rolích Komedie: mladší, humorná, pozitivnější Aristofanés: díla Žáby či Oblaka

100 Postoje filozofů k divadlu Platón upřednostňoval rozum a divadlo odmítal, protože podle něj vzbuzuje spíše emoce a ty zatmívají rozum Platónův žák Aristotelés naopak divadlo vyzdvihoval Za hlavní kvalitu divadla považoval Aristotelés uměřenost a souměrnost; byl to právě on, kdo velmi propagoval jednotu času, místa a děje Aristotelés se divadlem zabývá v díle Poetika

101 Aischylos př. n. l. Známý řecký dramatik z attického období Tvořil především tragédie Nejznámější hra Oresteia: odehrává se po trójské válce; král Agamemnón je zabit svou ženou Klytaimestrou a jejím milencem, Agamemnónovy děti Orestes a Elektra otcovu smrt pomstí, za matkovraždu jsou však pronásledováni erinyemi (andělé pomsty, česky také lítice ) Téma později mnohokrát zpracováno: J.-P. Sartre, E. O Neille

102 Sofoklés př. n. l. Známý řecký dramatik Časté téma, které zpracovával, je neporušitelnost božích i lidských zákonů Tragédie Král Oidipus: věštba Oidipovi prorokuje, že jednou zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou; Oidipus se nakonec sám stane králem, je dobrý a zachrání lid před sfingou, ale věštba se vyplní (odtud Oidipovský komplex, u žen Elektřin), nakonec se oslepí a odchází do vyhnanství Tragédie Antigona: navazuje na Oidipa, Antigona je thébská princezna, která se vzepřela zákazu pohřbít tělo svého bratra Polyneika (označeného za zrádce), hra končí tragicky: Antigona se oběsí

103 Eurípidés př. n. l. Také známý dramatik Často byly v jeho dílech hrdinkami ženy Tragédie Trójanky: zaměřená protiválečně Hra Medea: o ženě, která kvůli lásce zradí svou zemi Hra Ifigenie v Tauridě: události okolo trójské války

104 Aristofanés př. n. l. Autor komedií Komedie Žáby: zesměšňuje Euripida

105 Theokritos př. n. l. Psal básně, které nazýval jako idyly: odtud pojem idyla pro označení poklidného, dobrého a bezpečného života, někdy jsou idyly poměrně naivní Také tvůrce tzv. bukolické poezie: oslavující pastýřský život

106 Římská literatura Později, než řecká Řím hodně dobýval, na přelomu tisíciletí byl největší velmocí Často přijímal kulturu podmaněných národů Římská literatura: od přelomu tisíciletí až do 5. století n. l.

107 Titus Maccius Plautus př. n. l. Autor divadelních her Tvořil komedie, např. Komedie o hrnci

108 Gaius Valerius Catullus př. n. l. Psal lyrickou poezii Psal o lásce, známé je jeho spojení Nenávidím a miluji, kterým začíná jednu ze svých básní

109 Marcus Tullius Cicero př. n. l. Jeden z nejznámějších římských řečníků i filozofů Jeho latina je považována za velmi vysokou a kultivovanou Psal filozofická díla: O nejvyšším dobru a zlu Také se hodně angažoval politicky

110 Gaius Iulius Caesar př. n. l. Římský politik a vojevůdce Jeden z nejvýznamnějších panovníků v římských dějinách Stal se doživotním vládcem Říma, po něm následuje období monarchie On jeho jména slovo císař Byl také literárně činný, o tažení v Galii napsal: Zápisky o válce galské

111 Publius Vergilius Maro př. n. l. Velký římský básník Ovlivněný Theokritem napsal Zpěvy pastýřské Nejznámější je eposem Aeneis: příběh o hrdinovi jménem Aeneis, který bránil Tróju a po jejím dobytí putoval a založil Řím

112 Publius Ovidius Naso 43 př. n. l. 18 n. l. Velmi významný římský básník Znelíbil se císaři a posledních deset let svého života strávil ve vyhnanství Poezie Umění milovat: ve verších podává básník řadu dobrých rad ohledně vztahů a lásky Nejznámější dílo Proměny: přes 200 básní zpracovávajících různé řecké a římské pověsti, často je v nich nějak zakomponován motiv proměny

113 Publius Ovidius Naso: Proměny Tvoří je několik knih Mapují v chronologickém pořadí široké spektrum antických mýtů od nejstarších (stvoření světa) po nedávnou minulost (Caesar) Vystupují zde postavy: Římští bohové: Jupiter, Merkur, Venuše, Minerva, Mars, Apollón, Pluto ad. Nymfy: Dafné, Ió, Sýrinx Postavy proměněné do zvířat: Arachné, Ió, Lykaón, Ganymédés Bájní hrdinové: Perseus, Iásón, Théseus, Daidalos a Ikaros, Héraklés, Orfeus, Péleus, Achillés, Odysseus, Aeneás, Rómulus Skutečné postavy: Caesar

114 Publius Ovidius Naso: Proměny Lykaón: král, který nabídne Jovovi, králi bohů, lidské maso, je proměněn na vlka Faëthon: půjčí si od otce Sóla, boha slunce, jeho sluneční vůz, ale neuřídí jej, ohrožuje zemi a musí zasáhnout Jupiter Minótauros: boj Thésea s mínotaurem na Krétě Pygmalión: krásná soška obživne a je z ní skutečná žena Filémon a Baukis: staří manželé pohostí Jova, za odměnu se po smrti promění v dub a lípu a jsou stále spolu Únos Persephoné: dcera Deméter; unesl ji Pluto Orfeus: pěvec Orfeus jde z podsvětí vysvobodit milovanou Eurydiké

115 Lucius Annaeus Seneca 4 př. n. l. 65 n. l. Zastánce filozofického směru stoicismu: klidné přijetí svého osudu, vyrovnanost se světem ( stoický klid ) Ve stoicismu pojem stoického mudrce: dosáhl dokonalé moudrosti, ví, kam všechny věci směřují, nic jej nikdy nedokáže překvapit Psal výchovná díla, ve kterých vedl čtenáře k dobrému a vyrovnanému životu

116 Marcus Aurelius n. l. Římský císař, ale zároveň také spisovatel Zastával také filozofii stoicismu Dílo: Hovory k sobě

117 Středověká literatura

118 Středověk V Evropě období zhruba mezi 5. a 15. stol. n. l. Obvykle se za počátek středověku považuje zánik Západořímské říše a za jeho konec počátek kolonizace Ameriky a zánik Východořímské říše Středověk je obdobím formování moderních národů a jejich kultur Rozvíjí se společenský řád založený na dávání léna (lat. feudum ; vlastnictví půdy a určitých výsad) od panovníka vazalům a na nevolnické práci Tři stavy ve společnosti: panský, duchovní a nevolnický

119 Středověk Středověk se prolíná s renesancí, která začíná ve 14. stol. v Itálii a v průběhu několika staletí se šíří Evropou Středověk je obdobím křížových výprav, rytířství a hradů Ve středověku bylo naprosto běžné doslovné opisování z jiných děl Sedmero svobodných umění: gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba

120 Vliv křesťanství Ve středověku má nesmírnou moc křesťanství a tedy také církev Základní náboženskou knihou je tedy Bible Dochází k častému pronásledování Židů a k bojům s muslimy Papež vyhlašoval křížové výpravy a korunoval císaře Knihy vznikaly v opisech, které vytvářeli mniši ve skriptoriích (písárnách) v klášterech; kněží a mniši byli tedy nositeli vzdělanosti Bůh byl stavěn nade vše: každý by měl především oslavovat Boha, veškerá krása v přírodě i umění pochází z Boha atd. Rozdělení stavů a vláda aristokracie jsou označeny za vůli boží

121 Vývoj křesťanství Vývoj středověkého křesťanství bývá dělen na dvě velká období: Patristika: zhruba stol. n. l.; období počátků církve a tzv. církevních otců, tedy filozofů, kteří stanovovali základní dogmata křesťanského náboženství; největší autoritou patristiky byl sv. Augustin (4.-5. stol.): dílo O obci boží Scholastika: zhruba stol. n. l.; období systematické teologie, filozofie té doby hodně vycházela ze starověkého filozofa Aristotela; největší autoritou scholastiky byl sv. Tomáš Akvinský (13. stol.): dílo Summa teologická

122 Románský sloh stol. n. l. Sloh výrazný v architektuře, výtvarném i jiném umění V architektuře kulaté tvary a bytelné zdi Typická náboženská stavba: rotunda

123 Gotický sloh stol. n. l. Gotika navazuje na románský sloh Pro gotiku je typická monumentálnost, vertikalita (stavění do velké výšky) a komplikovanost

124 Středověká literatura: časté žánry Rytířské romány: psány prózou; milostné motivy (čistá láska rytíře k nedostupné a vznešené ženě), dobrodružné Žákovská poezie: světská; motivy pijácké, milostné, satirické, humorné Hrdinské národní eposy: často ústně tradované rozsáhlé epické básně o velkých hrdinech, obvykle o statečných a věrných rytířích a jejich dobrodružstvích Byliny: ruské básně o udatných bohatýrech

125 Středověká literatura: časté žánry Exempla: exemplum = příklad ; krátké příběhy, v nichž se hrdina proviní proti božím pravidlům a je následně (často drasticky) trestán v pekle; slouží k ponaučení Dvorské lyrické písně: jejich tvůrci byli obvykle ve službě nějakého pána, nazývali se trubadúři či minnesängři; oslavovali svého pána, také se věnovali motivům lásky a krásy přírody Legendy: vypravování o životě a umučení svatých

126 Středověké drama Středověké divadlo vzniká asi v 9. století Původně přehrávání a recitování scén z Bible Obřadní hry: různé náboženské výjevy, často se vážící ke svátkům Postupně se ke hrám přidávaly další motivy, některé i docela světské, nakonec divadlo vykázáno pryč od kostelů Hry tří Marií: divadelní hry hrané při Velikonocích, jsou o třech ženách, které jdou pomazat Kristovo mrtvé tělo; nejznámější z těchto her je Mastičkář (české drama z 14. století)

127 Severská mytologie Velkým zdrojem pro zkoumání severské (vikinské) mytologie jsou sbírky epických písní z Islandu známé jako Edda Poetická Edda: starší, z 12. století, sbírka písní Prozaická Edda: mladší, z 13. století, do velké míry koncipovaná jako učebnice pro skaldy (vikinský básník) Vikingové používali runové písmo, tzv. futhork

128 Severská mytologie Ódin: nejvyšší bůh, poutník a válečník, všeotec, prorocké schopnosti, také znám jako Wodan (germánská mytologie) Freya: Ódinova žena Thór: Ódinův syn, bůh hromu, také znám jako Donar (germánská mytologie) Tyr: bůh spravedlnosti Valkýry: andělé smrti odvádějící chrabré válečníky do Valhally

129 Severská mytologie Ásgard: země Ásů (bohů) Valhalla: síň padlých, kde hodují padlí válečníci a čekají na konec světa Midgard: naše země Ragnarok: mýtický konec světa

130 Béowulf Anglický hrdinský epos z století Odehrává se ve Švédsku, kde dánský hrdina Béowulf porazí trolla Grendela i jeho matku Béowulf se potýká také s jinými mýtickými tvory fantastické prvky Tragický konec

131 Píseň o Nibelunzích Německá epická píseň z 13. století Hlavní hrdina Siegfried Bojuje s drakem, získá srdce milované Kriemhildy, vystupuje zde postava Brunnhildy, tady princezny Zpracováno v 19. století Richardem Wagnerem jako cyklus oper Prsten Nibelungův: Rýnské zlato, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů Zde je Brunnhilda valkýrou a Wodanovou dcerou Motiv magického prstenu Inspiroval se Písní o Nibelunzích i Eddou Nejznámější skladby: Jízda valkýr, Siegfriedův pohřeb

132 Píseň o Rolandovi Francouzská národní hrdinská epika z 12. století Hrdina Roland je bájný rytíř z družiny Karla Velikého (8.-9. stol.) Báseň pojednává o napadení Rolandovy přesilou Saracénů Roland odmítá přivolat pomoc (samotného Karla Velikého) až do chvíle své vlastní hrdinské smrti

133 Píseň o Cidovi Španělská národní hrdinská epika z 12. století Hlavní hrdina Cid bojoval s Maury Jedno z nejstarších dochovaných děl španělské literatury

134 Artušovské legendy Artuš: bájný anglický král Guinever: Artušova žena Merlin: Artušův čaroděj Uther: Artušův otec Moranna: zlá čarodějka, její syn je Mordred Galahad: udatný rytíř Lancelot: jeden z nejlepších rytířů, ale zradí Artuše, když se zamiluje do Guinever Perceval: rytíř, váže se k pověsti o hledání svatého grálu, tedy Ježíšova kalicha (našel jej), podle něj složil Wagner operu Parsifal (arabská varianta jména) Kamelot: bájný Artušův hrad, ve kterém seděl s rytíři u kulatého stolu Excalibur: bájný Artušův meč

135 Marco Polo Benátský kupec z 13. století Dílo Milion: cestopis z cest po Asii

136 Staroslověnská literatura Roku 862 požádal velkomoravský kníže Rastislav byzantského císaře Michala III. o vyslání náboženské slovansky orientované misie Ze Soluně byli vysláni Konstantin (známý jako Filozof) a Metoděj (spíše diplomat) Na Velkou Moravu přišli roku 863 a i před pár problémů zde působili Metoděj a Konstantin zpracovali slovanské nářečí od Soluně a pro potřeby jeho zápisu vytvořili nové písmo: hlaholici Nová řeč se uchytila jako staroslověnština Šlo především o liturgický (obřadní) jazyk Překládali Bibli, celý překlad se nedochoval Konstantin později přijal řádové jméno Cyril

137 Staroslověnská literatura Později vytvořili Cyrilovi žáci na jeho počest písmo cyrilici, která byla jednodušší, než hlaholice, a dochovala se v ní řada památek; z cyrilice vznikla později azbuka Mnoho staroslověnských textů se dochovalo v tzv. Kyjevských listech (protože byly později nalezeny v Kyjevě) O Konstantinovi a Metodějovi vznikly díla Život Konstantinův a Život Metodějův Konstantin napsal předmluvu k Bibli, tzv. Proglas V Proglasu obhajuje právo na bohoslužby v slovanském jazyce (jinak obvykle bohoslužby v latině)

138 Hospodine, pomiluj ny Píseň z 10. století Krleš je zkomolenina z Kyrie eleison ( Pane, smiluj se ) Pomiluj ny = smiluj se nad námi ; žizn = blahobyt Hospodine, pomiluj ny! Jezukriste, pomiluj ny! Ty, spase všeho mira, spasiž ny i uslyšiž, Hospodine, hlasy našě! Daj nám všěm, Hospodine, žizn a mír v zemi! Krleš! Krleš! Krleš!

139 Kristiánova legenda Celým názvem Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily Napsána latinsky nejspíš na začátku 10. století Legenda (vyprávění o svatých) o sv. Václavovi a sv. Ludmile Začíná líčením počátků křesťanství na Moravě za působení Cyrila s Metodějem, mluví o knížeti Přemyslovi a o jeho potomcích, o Bořivoji, kterého pokřtil Metoděj Hlavní část je o sv. Václavovi, ale též o sv. Ludmile, jejím konfliktu s Drahomírou a po jejím zavraždění též o přenesení jejich ostatků z Tetína do kostela sv. Jiří v Praze Možným autorem je Strachkvas, syn Boleslavův (jméno podle narození v době hostiny, po níž byl zabit sv. Václav) Spory o osobu autora: že by Strachkvas (Kristián) psal negativně o svém otci?

140

141 Hradecký rukopis Soubor různých básní dochovaný z 14. století u Hradce Králové Některé básně užívají satiry či komiky Je zde např. Bajka o lišce a džbánu Další jsou Satiry o řemeslnících a konšelích, mezi nimi je známá báseň O ševcích Švec vece: Co učiniti? jižť mi sě chce velmi píti; ženo, chceš do krčmy jíti, jediný haléř propíti? Ona jemu v tom povolí, řkúci: Staň sě po tvej voli. A když do krčmy jidesta, brzo tři kroše propista.

142 Kosmas Kosmas žil v století Napsal v latině Kroniku českou Sahá od samých počátků až do Kosmovy smrti (1125) Jedná se o kroniku, ale je zároveň také silně uměleckým dílem Historicky věrohodnější, než Dalimilova kronika

143 Alexandreis Dlouhá česká epická báseň ze 14. století Předlohou byla francouzská a možná také německá Alexandreida, tedy vypravování o Alexandru Makedonském Jedná se o světskou epiku (není to náboženský text) Do vypravování o Alexandrovi se dostávají také české reálie a prvky

144 Kronika tak řečeného Dalimila Kronika psaná česky ze 14. století Neví se, zda skutečně tuto kroniku napsal nějaký Dalimil Autorovi nejde ani tak o historickou věrnost, ale sleduje politické cíle: snaží se ukázat, jaký je historický význam Čechů a jakou mají slavnou minulost (dílo je vlastenecké) Např. příběh o Oldřichovi, který radši zvolí prostou českou selku Boženu, než německou princeznu