verš slok enjambement

Transkript

1 Teorie verše

2 Verš a sloka Od prózy se odlišuje graficky (verše a sloky) i zvukově (rytmická) Základní textovou jednotkou poezie je verš Graficky verš zabírá jeden řádek Obvykle se verše řadí do slok (strof), které jsou od sebe odsazeny Ale i v básni jsou věty, nemusejí však odpovídat veršům; věta může např. přesahovat verš, tomu se říká enjambement [anžambmá]

3 Báseň a rytmus Rozlišujeme dva typy básní: Psané vázaným veršem: mají určitý rytmus, ve verších si odpovídají přízvuky či délky slabik, mohou a nemusí se rýmovat Psané volným veršem: mají podstatně slabší rytmus, často si verše příliš neodpovídají, skoro nikdy se nerýmuje Obvykle se vázáný a volný verš nějakým způsobem prolínají Např. v básni psané vázaným veršem je jeden verš mimo rytmus, popř. v básni psané volným veršem je nějaký rytmus

4 Příklady volného a vázaného verše Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země, která vlastí je ti, krásná jako kvítka na modranském džbánku, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vložil k rukojeti. Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem.

5 Vázaný verš Vázaný verš má určitý rytmus Jednotlivé verše vytváří dohromady určitý zvukový dojem V některých verších se opakují různé jevy Touto zvukovou stránku poezie se zabývá obor prozodie

6 Zvuková stránka verše Verš je možné rozdělit na stopy Stopa se skládá z několika slabik, zde nazývaných doby, přičemž se dělí na doby těžké (přízvučné či dlouhé) a krátké (ostatní) Těžká doba se značí, lehká U

7 Základní básnické stopy V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami: Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná U Sladce dřímej, dívko moje, zlý ať sen ti neublíží; na tvé lůžko do pokoje jenom tichá luna shlíží. Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná U Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné UU

8 Základní básnické stopy V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami: Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná U Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná U Dál blyštil bledý dvorů stín, jenž k sobě šly vždy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž se vinuly v soumraku klín. Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné UU

9 Základní básnické stopy V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami: Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná U Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná U Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné UU Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej. Dnes buďme ještě veselí na naší bílé posteli!

10 Metrum Basnické stopy dohromady tvoří určité metrum Např. trochejské metrum, daktylské metrum atd. Metrum není nikdy realizováno dokonale (vždy jsou v básních odchylky), někdy se i metra prolínají (př. daktylotrochejské metrum) V češtině bývá přízvuk na první slabice slova Proto je v češtině málo častý jamb, který začíná nepřízvučnou slabikou Jamb je spíše v cizojazyčné poezii V češtině je jamb k vidění např. u K. H. Máchy (tzv. romantický jamb) či u J. S. Machara (tzv. realistický jamb)

11 Metrum V češtině je častější trochej či daktyl Verš může mít mužské zakončení (přízvučnou slabikou) nebo ženské zakončení (nepřízvučnou slabikou) Když je ve dvou verších podobné rozložení stop (tedy metrum), zní nám báseň rytmicky; pro libozvučnost básně je metrum mnohem důležitější, než např. rým

12 Prozodické systémy Prozodický systém určuje, jaké zvukové jevy si budou ve verších odpovídat Různé jazyky mají různé prozodické systémy I v rámci jednoho jazyka se může uplatnit více prozodických systémů Základní pojmy jsou: Slabika, jinak také sylaba vidíme veselého pejska Otevřená slabika: končí samohláskou Uzavřená slabika: samohláska uprostřed Přízvuk, aneb silnější výslovnost slabiky; v češtině na první slabice vidíme veselého pejska slova či některých slovních spojení

13 Prozodické systémy Časoměrný systém: např. v anglické poezii, těžké doby jsou realizovány tzv. dlouhými slabikami Tónický systém: např. v ruské či skandinávské poezii, ve verších si odpovídá počet přízvuků, nezáleží na jejich rozmístění Sylabický systém: např. ve staré české lidové poezii, ve verších si odpovídá pouze počet slabik, na přízvucích nezáleží Sylabotónický systém: nejlepší pro moderní českou poezii, u nás používaný od 19. století, ve verších si odpovídá počet slabik i rozmístění přízvuků

14 Prozodické systémy: časoměrný Časoměrný systém: např. v anglické poezii, těžké doby jsou realizovány tzv. dlouhými slabikami Působí vznešeně, pateticky U nás jej propagoval např. František Palacký V úvodu Slávy dcery jej použil Ján Kollár: Aj, zde leží zem ta před okem mým smutně slzícím, někdy kolébka, nyní národu mého rakev. Stoj, noho; posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš, k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled.

15 Prozodické systémy: tónický Tónický systém: např. v ruské či skandinávské poezii, ve verších si odpovídá počet přízvuků, nezáleží na jejich rozmístění Působí heroicky, časté jsou citoslovce Tradiční ruskou poezii napodobil např. Ladislav Čelakovský v Ohlasu písní ruských: Oj za horami, za vysokými, za těmi lesy, za hustými, a za lesy, za hustými Lichvinskými vyletoval jasný, mladý sokol na rychlých křídlech až pod oblaky.

16 Prozodické systémy: sylabický Sylabický systém: např. ve staré české lidové poezii, ve verších si odpovídá pouze počet slabik, na přízvucích nezáleží Příznačný pro starší českou poezii, folklórní prozodický systém V 19. století se sylabismus do určité míry projevoval v např. tvorbě Karla Jaromíra Erbena V některých slovanských jazycích, např. v polštině Překlad z Pana Tadeáše od Adama Mickiewicze: Litvo, moje vlasti, jsi jako zdraví. Jak tě je nutno cenit se dozví jenom ten, kdo tě ztratil. Proto dnes tvoji nádhernost v plné kráse mohu vidět a popsat, protože se mi po tobě stýská.

17 Prozodické systémy: sylabotónický Sylabotónický systém: nejlepší pro moderní českou poezii, u nás používaný od 19. století, ve verších si odpovídá počet slabik i rozmístění přízvuků V 19. století prosazovaný především Josefem Dobrovským Příklad od Jaroslava Seiferta (Poštovní holub): Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí.

18 Rým Rým bývá často ve vázaném verši, ale není nutný Rým znamená shodu jedné či více slabik na konci některých veršů Rýmy mohou výjimečně být i uprostřed veršů či i v rámci jednoho verše Pozor: rým sám nezajistí dobrou báseň; když si kupř. neodpovídají počty slabik, bude báseň i s důslednými rýmy působit neobratně

19 Typy rýmů podle slabik Zvláštní typy rýmů: Úplný rým: shoda slabik ve všech hláskách Neúplný rým: některé hlásky jsou jinak lez / les Bohatý rým: shoduje se alespoň i jedna hláska před poslední slabikou pochoutky / proutky

20 Typy rýmů podle rozložení veršů Sdružený AABB A Kráčí stařík smrčím, doubky, A vzdaluje se od chaloupky. B Má to cestu dalekou. B Ještě není za řekou, kupce vidí s beruškou. Střídavý ABAB A Zemřela matka a do hrobu dána, B siroty po ní zůstaly, A i chodívaly každičkého rána B a matičku svou hledaly. Obkročný ABBA Do domu ho k sobě vzal, A bohatě ho častoval, B královsky tu skončil slávu: B zlata kus jak koňskou hlavu A naposled mu daroval. Přerývaný ABCB A Zemřela matka a do hrobu dána, B siroty po ní zůstaly, C i chodívaly děti na to místo B a matičku svou hledaly.

21 Básnické tropy a figury

22 Básnické tropy Básnický tropus je slovo, které je záměrně použito místo jiného slova Říkáme, že jde o slovo s přeneseným významem Jazyk básně je tím ozvláštněn a zkrášlen

23 Nejdůležitější básnické tropy Metafora: použití jiného slova pro daný význam na základě podobnosti Např. oči jsou modré a studánka je modrá, tedy místo slova oči použiji v básni výraz studánky ; takže myslím význam oči, ale napíši slovo studánky Metonymie: použití jiného slova pro daný význam na základě souvislosti Např. pivo Pilsner Urquell je z Plzně (souvisí s městem Plzeň), tak v básni místo pivo Pilsner Urquell použiji jen výraz plzeň Metafory a metonymie jsou důležité pro básnický jazyk, ale často je najdeme také v próze a dokonce mají velký význam i v běžné mluvené řeči

24 Metafora: zvláštní typy Epiteton: básnický přívlastek Epiteton konstans: ustálený přívlastek bledá luna, zlaté paprsky, pochmurný hřbitov Epiteton ornans: okrasný neobvyklý přívlastek mrtvé svítání, tekoucí myšlenky, křičící smutek Oxymorón: slova v nelogickém spojení černé světlo, mrtvý život, svítání na západě Personifikace: neživé věci či zvířata mají vlastnosti lidí běžící čas, smutný les, naříkající ptactvo Synestézie: záměna různých smyslů viděl jsem tu vůni

25 Metonymie: zvláštní typy Synekdocha: záměna části za celek či celku za část nebyla tam ani noha (myšleni celí lidé) Hyperbola: zveličení, lidově přeháňka tisíc roků jsem v šachtě žil Litotes: vyjádření něčeho dvojím záporem, má funkci zjemnění to nemohu nepochválit Ironie: říkám něco, ale z kontextu vyplývá, že myslím opak vy jste teda dneska ukáznění (myšlen pravý opak) Perifráze: popsání opisem, tedy místo jednoho slova užiji více slov majestátní králové lesa s korunami z větvoví (myšleny stromy)

26 Básnické figury Zatímco tropus je jedno slovo, básnické figury sestávají ze zvláštního uskupení více slov Slova jsou uskupena tak, aby dohromady fungovala nějakým zvláštním způsobem, který upoutá čtenáře Typy figur: Figury syntaktické Figury s hromaděním hlásek Figury s hromaděním slov Figury s hromaděním významů Figury řečnické

27 Figury syntaktické Inverze: změna pořadí slov statečným rytířem muž ten chrabrý byl Asyndeton: nezvykle málo či žádné spojky hráč běží, obíhá, nadbíhá, střílí, dává gól Polysyndeton: nezvykle mnoho spojek (bližší mluvené řeči) hráč běží a obíhá a nadbíhá a střílí a dává gól Parenteze: vsuvka hráč běží davy šílí střílí a je to gól Zeugma: sloveso má několik předmětů, ale hodí se jen k jednomu zdvihl ruce i oči Elipsa: výpustka; vynechání části věty Jsem pro (schválení toho plánu). Anakolut: vyšinutí z větné vazby; náhle neodpovídá např. koncovka Podíval se do lednice a viděl jsem v ní máslo.

28 Figury s hromaděním hlásek Onomatopoie: zvukomalba, vytváří nějaký libozvučný dojem šuměly a šelestěly stromy v šerém lese Kakofonie: opak onomatopoie, zvukomalba znějící disharmonicky řinčely řetězy, řinčely v třasu Aliterace: časté opakování některých hlásek běžela Beruška v brekotu, byla bosa bez botů Paronomázie: opakování podobných částí slov dudal dudák na dudácké dudy Asonance: opakování hlásek na koncích slov či veršů (blízké rýmu) běžela, skákala a výskala Akrostich: počáteční písmena dávají dohromady slovo školní kanceláře opouštěli ledabylí analytici Palindrom: slovo či slovní spojení se pozpátku čte stejně, jako normálně jelenovi pivo nelej

29 Figury s hromaděním slov Anafora: opakování slov na začátcích veršů velryba plula oceánem, velryba, co žere plankton Epifora: opakování slov na koncích veršů žraloci pluli oceánem, ticho bylo nad oceánem Epizeuxis: opakování slova či slovního spojení v jednom verši koulelo se, koulelo červené jablíčko Epanastrofa: slovo je na konci jednoho verše a na začátku dalšího žraloci pluli oceánem, oceánem tichým a modravým

30 Figury s hromaděním významů Pleonasmus: nadbytečné výrazy a informace ten muž chodil a k té chůzi používal své nohy Tautologie: nutně pravdivý výrok či dvojí vyjádření téhož po čem mi nic není, do toho mi nic není Gradace: stupňování Klimax: gradace vzhůru on jde, ne, on běží, on přímo letí Antiklimax: gradace dolů (resp. degradace) už se jen plouží, už se skoro plazí, už se ani nehne

31 Figury řečnické Řečnická otázka: autor ji klade spíše sám sobě, neočekává odpověď kam jsme se to jen dopracovali? Apostrofa: oslovení lidí či věcí, od nichž nejspíš nepřijde odpověď ty mé slunce zlaté Apoziopeze: úmyslné zamlčení informace a viděl jsem nevyslovitelné, eh, to ani nelze vyslovit Paradox: zdánlivě nelogické tvrzení zemři mlád a budeš žít navěky

32 Opakování: tropy a figury Tropy Metafora Epiteton konstans Epiteton ornans Oxymorón Personifikace Synestézie Metonymie Synekdocha Hyperbola Litotes Ironie Perifráze Figury Inverze Asyndeton Polysyndeton Parenteze Zeugma Elipsa Anakolut Onomatopoie Kakofonie Aliterace Paronomázie Asonance Akrostich Palindrom Anafora Epifora Epizeuxis Epanastrofa Pleonasmus Tautologie Gradace: klimax Gradace: antiklimax Řečnická otázka Apostrofa Apoziopeze Paradox