PRÁVA A POVINNOSTI VLASTNÍKA LESA

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Lenka Boudová PRÁVA A POVINNOSTI VLASTNÍKA LESA Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Doc. JUDr. Jaroslav Drobník, Csc. Katedra: Katedra práva životního prostředí Datum vypracování práce: leden

2 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem v ní vyznačila všechny prameny, z nichž jsem čerpala, způsobem ve vědecké práci obvyklým. V Praze, dne... 2

3 Při dokončení práce si dovoluji vyjádřit poděkování panu Doc. JUDr. Jaroslavu Drobníkovi, Csc.,za rady a podnětné připomínky, které mi pomohly při vypracování diplomové práce. 3

4 OBSAH: 1. ÚVOD LESY NA ÚZEMÍ ČR Současný stav vlastnické struktury lesů Výměra a podíl lesních pozemků na celkové ploše území ČR Kategorizace lesů Lesy ochranné Lesy zvláštního určení Lesy hospodářské Evidence a inventarizace lesů PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY Mezinárodně právní úprava Komunitární úprava Česká právní úprava VLASTNICTVÍ LESA Právní definice a chápání lesa Základní práva a povinnosti vlastníka lesa Při ochraně lesa Při obecném užívání lesa HOSPODAŘENÍ V LESÍCH Koncepční nástroje Oblastní plány rozvoje lesa Lesní hospodářské plány Lesní hospodářské osnovy Administrativní nástroje Těžba dříví Lesní doprava Obnova a výchova lesních porostů Meliorace a hrazení bystřin Hospodaření v lesích ochranných a lesích zvláštního určení

5 Odborný lesní hospodář Vedení lesní hospodářské evidence Ekonomické nástroje OCHRANA LESA PŘED ŠKODLIVÝMI ČINITELI Povinnosti při zajišťování prevence Povinnosti při vzniku mimořádných situací a nepředvídaných škod Minimalizace škod způsobených zvěří Ochrana lesa před znečišťujícími látkami Další povinnosti vlastníka při ochraně lesa DELIKTNÍ ODPOVĚDNOST VLASTNÍKA LESA Odpovědnost za přestupky Odpovědnost za jiné správní delikty Odpovědnost za trestné činy Organizace státní správy a dozor v ochraně lesa ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ RESUMÉ

6 1. ÚVOD Lesy patří k jednomu z nejvýznamějších ekosystémů, tvoří přibližně třetinu veškerého území České republiky, jsou významnou složkou našeho životního prostředí a krajinným prvkem. Přítomnost či nepřítomnost lesa zásadním způsobem ovlivňuje klimatické, vodní i půdní poměry, výrazně se podílí na vnímání krajiny při jejím užívání lidmi, je dominantní pro rekreační a estetickou funkci krajiny. Pro dlouhodobé zachování lesů je třeba stanovení určitých pravidel, ze kterých plynou také jisté povinnosti. Ty jsou zakotveny v jednotlivých ustanoveních zákonných norem našeho právního systému, a to jak pro vlastníky lesa, tak pro ostatní osoby a orgány státní správy lesního hospodářství, které lesy využívají nebo spravují. Cílem této práce je zaměřit se na práva a povinnosti vlastníků tohoto významného předmětu vlastnictví, především s ohledem na znění zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon) a jeho prováděcích vyhlášek, neboť všichni vlastníci lesa jsou povinni hospodařit v lesích v souladu s nařízeními z tohoto zákona vyplývajícími. Pro ucelení náhledu na věc bych se v počátku této práce zabývala nejprve věcnými otázkami, jako jsou výměra a podíl lesních pozemků, kategorizace lesů a uvedla stručný vývoj změn ve vlastnické struktuře, které se uskutečnily od roku Jedna kapitola bude obsahovat prameny právní úpravy, které se dotýkají zadané problematiky. Dále bych se věnovala obecnému pohledu na vlastnictví lesa a z něho vyplývajících základních povinností jeho vlastníka, a to především s ohledem na požadavky stanovené zákonem při ochraně a při obecném užívaní lesa. V podstatné části materie práce, i co do jejího rozsahu, bych provedla rozbor práv a povinností vlastníka lesa při hospodaření v lesích a při ochraně lesů před škodlivými činiteli. V posledním bodu práce se zaměřím na deliktní odpovědnost vlastníka lesa a provedu nástin organizace státní správy lesů včetně výkonu dozoru nad dodržováním stanovených povinností. 6

7 Podstatou této práce je poukázat na rozsáhlé povinnosti stanovené normamy českého právního řádu (především s ohledem na znění lesního zákona) pro vlastníky lesů, kdy na jedné straně stojí vlastnické právo jako základní institut soukromého práva, spočívající především v jeho nedotknutelnosti, a na straně druhé potom veřejný zájem na ochraně lesa jako součásti životního prostředí. Zásahy a omezení ze zákonů plynoucích tak korespondují s primárním zájmem zachování lesů a jejich udržitelného rozvoje, i když v některých směrech se jeví úprava nepřiměřené přísná, především s ohledem na drobnější vlastníky lesů. 7

8 2. LESY NA ÚZEMÍ ČR Příčiny zvláštní právní úpravy vztahů k lesům spočívají především v jejich ochraně, neboť les je ve svých funkcích ohrožován četnými nepříznivými vlivy. Od poloviny minulého století jsou to především vlivy civilizační, které na některých místech působí v takové intenzitě, že zde ohrožují i samotnou existenci lesa. Ohrožování lesa se projevuje jednak působením vnějších vlivů, jako jsou např. emise a nežádoucí zábory lesních pozemků pro jiné účely, a působením vlivů vnitřních, spočívajích ve způsobu hospodaření v lesích a v užívání lesů veřejností. Předcházet těmto nepříznivým vlivům, nebo alespoň zmírnit jejich následky, je cílem právní úpravy, která se projevuje i ve zvláštních povinnostech vlastníků lesa Vývoj vlastnické struktury lesů Z údajů z roku 1989 znázorňující vlastnickou strukturu lesů na území České republiky je zřejmé, že více než 94 % lesů bylo v té době ve vlastnictví státu, 4 % ve vlastnictví či užívání zemědělských družstev a do vlastnictví fyzických osob náleželo přibližně 1,5 ha lesů, což nepředstavovalo ani jedno procento z celkové lesní rozlohy. 2 Po roce 1989 začalo docházet k postupným, ale výrazným změnám v držbě lesních majetků. Velká výměra lesů byla navrácena původním majitelům. Značnou část z tohoto počtu v současné době tvoří drobní vlastníci s majetky, jejichž struktura neumožňuje, nebo umožňuje jen ve velmi omezené míře, vyrovnané hospodaření v kratším časovém horizontu. Počátek obnovy vlastnických a užívacích práv je zřejmý až od poloviny roku 1991 a to v rámci zahájení restitučního procesu a přijetím příslušných zákonů. Cílem restitucí bylo obnovení vlastnického práva k majetku osobám či jejich právním nástupcům kterým bylo toto právo v minulosti odňato, a to za účelem zmírnění následků některých majetkových křivd a pokud obnovení vlastnictví nebylo možné, poskytnout těmto osobám náhradu. 3 1 Drobník, J. Základy pozemkového práva. 1. vyd. Praha: Eva Rozkotová IFEC, 2005, str Federální statistický úřad. Statistická ročenka České a Slovenské Federativní republiky 1990, Praha : SNTL nakladatelství technické literatury, 1990 str Drobník, J. Základy pozemkového práva. 1. vyd. Praha: Eva Rozkotová IFEC, 2005, str. 47 8

9 Změnu vlastnické struktury ovlivnila i privatizace státního majetku, jejímž účelem bylo zmenšení celkového rozsahu majetku v rukou státu jeho převodem na jiné osoby. Restituce jako taková je ve vztahu speciality k privatizačnímu procesu, proto byl též z privatizace vyloučen majetek, pokud podléhal restituci a byl na něj uplatněn restituční nárok, viz. dále. Soukromým fyzickým osobám byly lesy vraceny na základě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, známým též jako zákon o půdě. Vzhledem ke zmocnění v 7 tohoto zákona byl vydán zákon č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem o půdě, jímž došlo, spolu s dalšími jeho novelami, mimo jiné i k prodloužení rozhodného období pro restituce a to až do roku Zákon o půdě a jeho prováděcí předpis měly bezpochyby největší dopad na změnu vlastnických vztahů k lesním pozemkům. Po dobu jejich uplatňování bylo navráceno přibližně 300 tisíc ha lesní půdy. Ohledně restituce majetku právnických osob je potřeba zmínit zákon č. 172/1991 Sb., o převodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Restituce se vztahovala na tzv. historický majetek obcí, tj. majetek, který se podle tohoto zákona nacházel ve vlastnictví obcí ke dni , kdy zanikla právní subjektivita obcí a jejich majetek přešel na stát. Vlastnické právo k lesům přešlo na obce přímo ze zákona ke dni jeho účinnosti dnem K danému datu přešel na obce dle tohoto zákona i majetek státu, k němuž příslušelo ke dni právo hospodaření národním výborům, nebo s nímž po tomto datu začaly obce hospodařit. Zákon tak plní úlohu jak předpisu restitučního tak privatizačního. Privatizace (odstátnění) probíhala v České republice od počátku 90. let minulého století na základě dvou hlavních privatizačních předpisů a to zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické a fyzické osoby (tzv. zákon o malé privatizaci) a zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (tzv. zákon o velké privatizaci). V průběhu procesu privatizace však byla lesní půda téměř ve všech případech z privatizačních záměrů vyjímána, především z důvodu již probíhajících restitucí. 4 Drobník, J. Základy pozemkového práva. 1. vyd. Praha: Eva Rozkotová IFEC, 2005, str. 51 9

10 Průlom přišel až přijetím zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Dle tohoto zákona může dojít i k bezúplatnému převodu státních lesních pozemků na obce. Darovat lze však pouze odloučené lesní pozemky, tj. takové, u kterých vzdálenost od komplexu státního lesa neumožňuje racionální lesnické obhospodařování a zároveň velikost takto určeného lesního pozemku není větší než 10 ha. Převody jsou uskutečňovány na základě žádostí obce, za splnění zákonných podmínek, a probíhají doposud. Nutno zmínit též zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Na veřejné vysoké školy vyučující zemědělské a lesní obory byly převedeny poměrně rozsáhlé lesní pozemky z majetku státu a to pro potřebu těchto škol při zajištování vzdělávacích či dalších činností uskutečňováných v rámci akreditovaných studijních programů. Legislativní podklad pro správu státního majetku obecně představuje zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, a zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku. Tato rámcová úprava společně s úpravou obsaženou v občanském a obchodním zákoníku umožňuje státu relevantně samostatně vystupovat a jednat v majetkoprávních vztazích. V oblasti lesního hospodářství,co do velikosti lesních pozemků, jsou největším státním podnikem lesy České republiky s.p. A dále pak Vojenské lesy a statky ČR s.p., viz. dále. V současné době je restituční proces, až na výjimky, ukončen, a k výrazným změnám vlastníků by již za současné legislativy docházet nemělo Výměra a podíl lesních pozemků na celkové ploše území ČR Česká republika patří k zemím s vysokou lesnatostí. Lesní pozemky pokrývají v současné době ha, což představuje 33,7 % z celkového území státu. Výměra lesů se od druhé poloviny 20.století soustavně zvyšuje. Mezi evropskými státy zaujímá tak Česká republika 12. místo v lesnatosti. V důsledku dlouhodobého zalesňování neúrodných zemědělských pozemků se plocha lesů postupně zvětšuje ročně přibližně o 2000 ha. Rozhodující podíl lesů v ČR je stále ve vlastnictví státu (61,5 %). Obce, jejich lesní družstva a společenstva se na vlastnictví lesů podílejí 17% a soukromí vlastníci 19 %. 10

11 Z celkové výměry lesů ve vlastnictví České republiky (1 596,7 tis. ha) je 1340,8 tis. ha ve správě s.p. Lesy České republiky, 125 tis. ha ve správě s.p. Vojenské lesy a Statky ČR, 6tis. Ha spravuje Kancelář prezidenta republiky a 95,6 tis. ha obhospodařují Správy národních parků Kategorizace lesů Definice lesa, obsažená v 2 písm. a) lesního zákona, popisuje základní charakteristiku, kterou splňuje každý les. Lesy však netvoří jediný homogenní celek, naopak mezi nimi existují rozdíly, vyplývající především z jejich polohového určení, z druhového složení či hospodářského využití. Členění lesů podle převažujících funkcí vyplývá z 6 až 9 LesZ. Kategorizace lesů má zajišťovat diferencovaný způsob hospodaření a ochrany. 6 Především je to zřejmé ze zákonné úpravy týkající se lesů ochranných a lesů zvláštního určení, kde se uplatňuje zvláštní režim hospodaření zaměřen primárně na ochranu mimoprodukčních funkcí těchto lesů a to z důvodu převažujícího veřejného zájmu na jejich ochraně a zachování Lesy ochranné Mezi lesy ochranné patří podle 7 odst. 1 LesZ lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (suťe, prudké svahy, strže, rašeliniště, odvaly, výsypky apod.), vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy, lesy na exponovaných hřebenech a konečně též lesy klečové. Jedná se převážně o extrémní přírodní stanoviště, kde ve větší míře hrozí eroze a následné sesuvy půdy či laviny. Hlavní funkcí těchto lesů je zpevňovat půdu a tím bránit již zmíněným nepříznivým následkům. O určení, zda se příslušný les bude nacházet v kategorii lesů ochranných, rozhoduje ve správním řízení orgán státní správy lesů, resp. příslušný krajský úřad dle 48a odstavce 1 písmeno a) LesZ. Činí tak na návrh vlastníka nebo z vlastního podnětu. Ochranné lesy představovaly v roce 2007 přibližně 2,7 % lesních pozemků České republiky. 7 5 Pramen: Ministerstvo zemědělství České republiky. Lesní hospodářství. Dostupný na: 6 Damohorský, M. a kol.: Právo životního prostředí, 2. vydání, C.H. Beck, Praha 2007, str Pramen: Český statistický úřad. Statistická ročenka České republiky 2008, 1.vyd. Praha, SCIENTIA: 2008 s

12 Lesy zvláštního určení Do kategorie lesů zvláštního určení dle 8 ods.1 LesZ ex lege patří lesy ( pokud nejsou lesy ochrannými) v ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně, v ochranných pásmech zdrojů léčivých a stolních minerálních vod a lesy na území národních parků a národních přírodních rezervací. Mezi lesy zvláštního určení lze dle následujícího ods. 2 zařadit i další lesy, u nichž je veřejný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí nadřazen jejich funkci produkční, a to rozhodnutím orgánu státní správy lesů ( 8 ods. 3 ve spojení s 48a ods. 1 písmeno a) LesZ). Jedná se o lesy: v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách lázeňské příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí, sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce, se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, potřebné pro zachování biologické různorodosti, v uznaných oborách a v samostatných bažantnicích, v nichž jiný důležitý zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření. V současnosti pokrývají lesy zvláštního určení 21,9 % všech lesů v České republice Lesy hospodářské Poslední kategorií jsou dle 9 LesZ lesy hospodářské. Jedná se o zbytkovou klauzuly, dle niž jsou to této kategorie řazeny všechny ostatní lesy nepatřící do kategorie lesů ochranných a lesů zvláštního určení. Nutno však respektovat i ustanovení jiných zákonů, např. 22 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který výslovně zakazuje zařazovat lesy v národním parku do kategorie lesů hospodářských. 8 Pramen: Český statistický úřad. Statistická ročenka České republiky 2008, 1. vyd. Praha, SCIENTIA : 2008 s

13 Lesů hospodářských je na našem území většina, v roce 2007 představoval jejich podíl na všech lesích v České republice 75,4 %. Mimo uvedenou kategorizaci rozlišuje lesní zákon ještě tzv. lesy pod vlivem imisí ( 10 LesZ). Do této skupiny mohou patřit lesy ze všech uvedených kategorií. Lesy pod vlivem imisí se dělí do čtyř pásem, podle míry jejich ohrožení. Podrobnou úpravu obsahuje vyhláška Ministerstva zemědělství č. 78/1996 Sb., o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí. Podle této vyhlášky je stupeň poškození lesního porostu dán podílem středně a silně poškozených stromů z celkového počtu stromů v lesním porostu. Podstatné je, že pro zařazení do jednotlivých pásem ohrožení(a- D) není důležitý aktuální stav lesa, ale dynamika jeho zhoršování. Vzhledem k tomu, že lesy v prvním a druhém pásmu ohrožení (A-B) již prakticky nemohou plnit svou hospodářskou funkci, tedy přinášet vlastníkům zisk, jsou ze zákona osvobozeny od daně z nemovitosti ( 10 odst. 2 LesZ) Evidence a inventarizace lesů Inventarizace lesů slouží ke zjišťování skutečného stavu lesů na území státu, její provedení vyhlašuje vláda nařízením, ve kterém určí rozsah a způsob jejího provedení. Vlastník lesa je povinen strpět provádění potřebných úkonů spojených s inventarizací lesů a poskytovat nezbytné údaje orgánům státní správy lesů. 9 Řádná evidence pozemků určených k plnění funkcí lesa je jedním z předpokladů řádného a racionálního hospodaření na nich a s nimi a jejich efektivní ochrany. Povinnost vedení evidence těchto pozemků uložil zákon orgánům státní správy lesů v 12 odst. 1 lesního zákona. Pro výkon státní správy lesů je nezbytný aktuální přehled o vlastnících a nájemcích lesů odpovědných za hospodaření v nich. Podle platného znění zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR, se s účinností od 1. července 1996 v katastru nemovitostí neevidují nájmy, podnájmy nebo výpůjčky nemovitostí, tedy ani pozemků a tedy pozemků k určení funkcí lesa. Po novele katastrálního zákona se tak v důsledku nedostatečné vzájemné propojenosti právních předpisů evidují v katastru nemovitostí pouze nájmy a výpůjčky kratšího trvání zákona číslo 289/1995 Sb., zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů ( lesní zákon ), ve znění pozdějších předpisů 13

14 Pokud budou sjednány na dobu delší než pět let, obecní úřady obce s rozšířenou působností, které mají povinnost vést jejich evidenci, se o nich budou dozvídat pouze zprostředkovaně. Aby nebylo pochyb o rozsahu práv a povinností účastníků smluvního vztahu, stanoví lesní zákon výslovně a pod sankcí neplatnosti, že smlouva o nájmu, podnájmu, nebo výpůjčce pozemků určených k plnění funkcí lesa, jestliže nájem, podnájem nebo výpůjčka mají trvat méně než pět let, musí být uzavřena písemně odst. 2 zákona číslo 289/1995 Sb., zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů ( lesní zákon ), ve znění pozdějších předpisů 14

15 3. PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY 3.1. Mezinárodněprávní úprava Ochrana životního prostředí v mezinárodním měřítku je výsledkem mezinárodní spolupráce teprve posledních několika desetiletí. V současné době můžeme hovořit o mezinárodním právu životního prostředí jako o odvětví mezinárodního práva veřejného, které zahrnuje zásady, instituty a pravidla mezinárodního práva, které regulují ochranu životního prostředí v celosvětovém i regionálním měřítku. Výsledkem mezinárodních konferencí bývají jednak různé dokumenty tzv. soft law, které jsou právně nezávazné a mají doporučující povahu, a jednak mezinárodní smlouvy, které jsou pro členské státy závazné. Státy pak samy ve svém zákonodárství upravují jednotlivé otázky tak, aby dostály mezinárodním závazkům. Mezinárodní smlouva nemůže tedy stanovit přímo povinnosti jednotlivcům nebo omezit jejich práva k naplnění sledovaného účelu, nemůže tedy např. stanovit omezení vlastnického práva ve prospěch ochrany životního prostředí. V roce 1992 byl na Konferenci OSN v Rio de Janieru přijat rámcový dokument Principy hospodaření v lesích, který zůstal pouze pramenem soft law. V dokumentu byly stanoveny principy pro obhospododařování a ochranu všech druhů lesů ve všech geografických oblastech. Významnou smlouvou závazného charakteru z hlediska lesního hospodářství je Smlouva na ochranu tropických dřevin, jež v lednu 1994 signatovalo v Ženevě 36 států. Jako své cíle si klade zlepšení péče o lesy za podpory trvale udržitelného rozvoje tropických deštných pralesů a stanovení pravidel pro mezinárodní obchod s tropickými dřevinami. Opatření k výše uvedených cílů má za úkol koordinovat Mezinárodní organizace na ochranu tropických dřevin Damohorský, M. a kol.: Právo životního prostředí, 2. vydání, C.H. Beck, Praha 2007, str

16 3.2. Právní úprava v komunitárním právu Na komunitární úrovni je upravena problematika ochrany lesů členských států EU. Jde o nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 2152/2003/ES o monitoringu lesů a výměně informací o změnách živo tního prostředí v ES (tzv. Fores Focus), které má za cíl provádění harmonizovaného, komplexního a dlouhodobého monitoringu evropských lesních ekosystémů za účelem jejich zachování a udržitelného zachování. 12 Oblastí reprodukce lesního materiálu a obchodováním s ním se zabývá Směrnice Rady 1999/105/ES, o uvádění reprodukčního materiálu lesních dřevin na trh. V několika dalších nařízeních Komise byla poté stanovena prováděcí pravidla k této Směrnici. V oblasti ochrany lesů třetích zemí platí nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 2494/2000/ES, o opatřeních k zachování a udržitelnému hospodaření v tropických a jiných lesech na území rozvojových států, které je odrazem závazků vyplývajících z mezinárodní Smlouvy na ochranu tropických dřevin, 13 zmíněnou již v kapitole 3.1. této práce Česká právní úprava Základním pramenem právní úpravy ochrany lesů je zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění zákonů (lesní zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen LesZ ). Na lesní zákon pak jako speciální předpis navazuje zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin). 14 Je třeba zmínit též zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, a zákon ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa. Dalšími právními předpisy na tomto úseku, vydanými na základě zmocnění obsažených v lesním zákoně formou vyhlášek Ministerstva zemědělství, jsou zejména: Vyhláška ministerstva zemědělství č. 77/1996 Sb. o náležitostech žádosti o odnětí nebo omezení a podrobnostech o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa. 12 Damohorský, M. a kol.: Právo životního prostředí, 2. vydání, C.H. Beck, Praha 2007, str Damohorský, M. a kol.: Právo životního prostředí, 2. vydání, C.H. Beck, Praha 2007, str Tamtéž, str

17 Vyhláška ministerstva zemědělství č. 78/1996 Sb. o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí. Vyhláška ministerstva zemědělství č. 79/1996 Sb. o stejnokrojích zaměstnanců orgánů státní správy lesů a o jejich označení. Vyhláška ministerstva zemědělství č. 80/1996 Sb. o pravidlech poskytování podpory na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených nákladů Vyhláška ministerstva zemědělství č. 80/1996 Sb. o pravidlech poskytování podpory na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených nákladů. Vyhláška ministerstva zemědělství č. 82/1996 Sb. o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin. Vyhláška ministerstva zemědělství č. 83/1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. Vyhláška ministerstva zemědělství č. 84/1996 Sb. o lesním hospodářském plánování. Vyhláška ministerstva zemědělství č. 100/1996 Sb., kterou se stanoví náležitosti o udělení licence v lesním hospodářství a podrobnosti o udělování licencí v lesním hospodářství. Vyhláška ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže. Vyhláška ministerstva zemědělství č. 219/1998 Sb. o způsobu výpočtu nákladů na činnost odborného lesního hospodáře v případech, kdy jeho činnost hradí stát. Vyhláška ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Vyhláška č. 29/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin. 17

18 4. VLASTNICTVÍ LESA Lesy na území České republiky jsou ve vlastnictví fyzických osob (občanů), právnických osob (zejména obcí, ale i církví, nadací apod.) a státu. Zákon důsledně vychází z rovnoprávnosti všech forem vlastnictví. Proto také, pokud jde o lesy ve vlastnictví státu stanoví výslovně, že práva a povinnosti vlastníka lesa podle tohoto zákona má právnická osoba, které je svěřeno nakládání se státními lesy ( 4 odst.1 LesZ). Možnost nakládat s nemovitým majetkem (tedy i s lesy) ve vlastnictví státu je však tradičně omezena. 15 Nájem a podnájem státního lesa je za účelem hospodaření zakázán. Podnájem lesa není dovolen, není-li v nájemní smlouvě stanoveno jinak. 16 Vlastníkem lesa může být jak fyzická, tak i právnická osoba, které náleží vlastnické právo k lesu. Kde lesní zákon mluví o vlastníkovi, míní tím i nájemce či podnájemce lesa ( 58 odst.1 LesZ). Z tohoto vymezení vychází tato práce při popisu práv a povinností vlastníka (nájemce, podnájemce) lesa. Pro vyloučení pochybností o rozsahu práv a povinností vlastníka, nájemce, podnájemce lesa po dobu trvání smluvního vztahu, je nutné, aby smlouva o nájmu, podnájmu byla uzavřena písemně i v těch případech, kdy to lesní zákon výslovně neukládá (viz. 12 odst.2 LesZ). Lesem rozumí lesní zákon lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa ( 2 písm. a) LesZ). Lesní porosty jsou spojeny s pozemky, na kterých rostou. Znamená to, že lesní pozemek včetně porostů na něm rostoucích jakožto jeho součásti je předmětem vlastnického práva jako věc nemovitá, tak jak to vyplývá z 119 odst a 120 odst zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Vlastníkem lesa je proto osoba, která je vlastníkem lesního pozemku. Les lze tak definovat jako pozemek s lesními porosty, určený k plnění funkcí lesa odst. 2 zákona číslo 289/1995 Sb., zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů ( lesní zákon ), ve znění pozdějších předpisů 16 5 odst. 1 a 2 zákona číslo 289/1995 Sb., zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů 17 Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem ( 119 odst. 2, zákona č. 40/1964 Sb.,občanský zákoník) 18 Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila ( 120 odst. 1, zákona č.40/1964 Sb.,občanský zákoník) 18

19 4.1. Právní definice a chápání lesa Pojem les lze definovat mnoha způsoby. Jednotná definice tohoto pojmu, všeobecná a bez výhrad uznávaná, však neexistuje, a to ani v právních předpisech. Lesem se podle 2 ods.1. písm.a) LesZ rozumějí lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění fuknce lesa. Zákon tím míní jak funkce produkční (hospodářské), zejména pak tvorbu dřevní hmoty, tak funkce mimoprodukční, často označované jako funkce ekologické, neboť lesy příznivě působí na klimatické a vodní poměry, produkují kyslík, zachycují prach a jiné škodlivé látky z ovzduší, chrání půdu před erozí, tlumí hluk a slouží lidem k rekreaci. Pozemky určené k plnění funkce lesa se podle ustanovení 3 ods. 1 LesZ dělí do dvou skupin, na pozemky lesní a pozemky jiné. Lesními pozemky se rozumí pozemky s lesními porosty 19 a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty (nejsou li širší než 4 m), a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů. Tyto pozemky mají být využívány k lesnímu hospodaření. Jinými pozemky zákon míní zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (tzv. hole), lesní pastviny a políčka pro zvěř. Podmínkou pro zařazení mezi pozemky určené k plnění funkce lesa je, že nejsou součástí zemědělského půdního fondu 20 a s lesem buďto souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství. Lesní zákon obsahuje v 3 odst. 2 také negativní definici pozemků určených k plnění funkce lesa. Nejsou jimi školky a plantáže lesních dřevin, pokud byly zřízeny na pozemcích, jež nejsou určeny k plnění funkcí lesa.. Jejich případné označení za lesní pozemky může nařídit orgán státní správy lesů. Ten by také rozhodoval o návrhu vlastníka na označení jakýchkoliv dalších pozemků za pozemky určené k plnění funkce lesa a řešil i vzniklé spory, zda se jedná o lesní pozemek či nikolov. Z uvedeného vyplývá, že rozhodující pro posouzení, zda se jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa je, aby byl takto označen a zapsán do katastru nemovitostí. Není proto podstatné, zda se na něm nacházejí lesní porosty či nikoliv písm. c) LesZ) zákona číslo 289/1995 Sb., zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů 20 Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů 19

20 Zároveň tak z výskytu lesního porostu na určitém pozemku nelze usuzovat, že se jedná o pozemek lesní. Vždy bude rozhodující stav právní nikoli jen faktický. 13 odst. 1 LesZ stanoví obecnou povinnost zdržet se využití pozemků určených k plnění funkcí lesa k jiným účelům než k jejich účelnému obhospodařování podle lesního zákona. Vlastník lesa může požádat orgán státní správy lesů o udělení výjimky z tohoto zákazu podle 13 odst. 1 věta třetí, anebo může požádat o odnětí pozemků k plnění funkcí lesa podle 16 odst. 1 LesZ Základní práva a povinnosti vlastníka lesa Podle občanského zákoníku je les ( lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa ) nepochybně věcí, a to věcí nemovitou. Vlastníku této věci z jeho vlastnictví plynou jak určitá práva, tak také, jak posléze vyplyne, hlavně povinnosti. Omezení výkonu vlastnického práva vyplývá především z lesního zákona Při ochraně lesa Les je součástí přírody a nenahraditelnou složkou životního prostředí 21, a proto je důležitá jeho ochrana. Platná právní úprava ochrany lesa sleduje tyto hlavní cíle, v rámci nichž jsou ukládány vlastníkům konkrétní povinnosti: - ochranu pozemků určených k plnění funkcí lesa - ochranu lesa při hospodaření v lesích - ochranu lesa před škodlivými činiteli - ochranu lesa při obecném užívání lesů Do lesního zákona je proto také transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 30. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, a to především do 11, kde jsou stanoveny základní povinnosti k ochraně lesa, do 20, v jehož ustanovení lesní zákon stanovuje zákazy některých činností v lese, do 21, v němž můžeme nalézt zákonem upravené náhrady za poškozování lesa zákona číslo 289/1995 Sb., zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů ( lesní zákon ), ve znění pozdějších předpisů 20

21 Dále lze zmínit 32 s definovanými povinnostmi vlastníků lesa k provádění opatření k předcházení a zabránění působení škodlivých činitelů a 51 s úpravou dozoru orgánů státní správy lesa nad hospodařením vlastníků lesa a v neposlední řadě 17, kde je zakotven zvláštní ekonomický nástroj ochrany lesa, jímž jsou poplatky za odnětí pozemků plnění funkcí lesa. 22 Zákon o lesích se ochranou lesa zabývá jak v obecné rovině (obecné užívání, kdy v zásadě každý může vstupovat do lesa a sbírat např. plody pro svou potřebu), tak v rovině povinnosti vlastníků lesa a hospodaření v lese. Hlava druhá zákona se zabývá zachováním lesů, ochranou pozemků určených k plnění funkcí lesa, odnětím pozemků a omezením jejich využívání a poplatky za odnětí. 11 LesZ obsahuje obecně preventivní ustanovení, jejichž účelem je zachování lesů. Každý si musí počínat tak, aby nedocházelo k ohrožování a poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužících k hospodaření v lese. Obdobnou povinnost lze nalézt také v ustanovení 415 zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí., které je ovšem úpravou obecnou oproti zvláštní úpravě v lesním zákoně. Dalšími základními právy a povinnostmi při zachování lesů jsou ( 11 LesZ): Vlastník lesa je povinen při hospodaření v lese usilovat o to, aby nepoškozoval zájmy jiných vlastníků lesa, aby funkce lesa byly zachovány a aby byl zachován genofond lesních dřevin. Vlastník lesa má právo na náhradu újmy vzniklé v důsledku omezení hospodaření v lese vůči orgánu státní správy, který o tomto omezení rozhodl. Orgán státní správy může uložit úhradu této náhrady osobám, v jejichž zájmu o omezení rozhodl. Nikdo nesmí bez povolení užít lesní pozemky k jiným účelům, pokud tento zákon nestanoví jinak. V rámci ochrany lesních pozemků je základní povinností jejich účelné obhospododařování a zákaz užít lesní pozemky k jiným účelům bez povolení ( 13). 22 Důvodová zpráva k návrhu zákona o předcházení ekologické újmě a o jejich nápravě, Systém ASPI stav k

22 S ochranou kvality pozemků před negativním působením přírodních vlivů a před znečišťováním pozemků při hospodaření v lese souvisejí následující povinnosti vlastníků lesa, nájemců lesa a osob provádějících stavební úpravy, těžební a průmyslovou činnost nebo geologický a hydrologický průzkum. Vlastník lesa a jiné osoby, které zajišťují práce v lese jsou povinni zejména chránit les před znečišťujícími látkami unikajícími nebo vznikajícími při hospodářské činnosti ( tzn. např. používání biologicky odbouratelných olejů k mazání řetězů motorových pil a biologicky odbouratelné hydraulické kapaliny ), provádět lesní těžbu dříví způsobem, který minimalizuje dopady na lesní ekosystém, přibližovat, uskladňovat a odvážet dříví tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému poškozování lesa a jiných pozemků, např. i ve zvýšeném nebezpečí eroze, provádět meliorace a hrazení bystřin v lesích jako opatření na ochranu půdy a vodohospodářských poměrů, a to vždy, pokud příslušný orgán státní správy lesů nerozhodne, že jde o opatření ve veřejném zájmu. Pak jsou tato opaření sice prováděna a hrazena státem, ale vlastník lesa je povinen jejich provedení strpět. 26 U ochrany kvality lesních pozemků se můžeme dále také zmínit o ustanovení 20 odst. 1, písm. o), které zakazuje každé osobě ( tedy i vlastníku lesa ) znečišťovat les odpady a odpadky a dále ustanovení 20 odst. 1 písm. b), které zakazuje provádění terénních úprav a narušování půdního krytu v lesích. Uvedené zákazy se nevztahují na činnosti spojené s hospodařením v lesích, což zejména první zákaz nekoresponduje se základním cílem lesního zákona, tj. zachovat předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství odst. 1 zákona číslo 289/1995 Sb., zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů ( lesní zákon ), ve znění pozdějších předpisů 24 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 769/2006 ( žalovaná společnost v době od do v souvislosti se svou podnikatelskou činností exhalovala látky toxicky působící na lesní porosty a lesní půdu (SO[2] a NO[x]) a v důsledku působení těchto emisí vznikla škoda na lesních porostech na území ČR. Soud dovodil objektivní odpovědnost žalované za poškození lesního fondu podle ustanovení 21 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve vazbě na ustanovení 420a obč. zák.) 420a zákona číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. (2) Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. (3) Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného. 25 Zákon číslo 2/1993 Sb., Listina základních lidských práv a svobod čl. 11, odst. 3 : Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stavenou zákonem zákona číslo 289/1995 Sb., zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů ( lesní zákon ), ve znění pozdějších předpisů 22

23 Mezi základní povinnosti vlastníka lesa, které se týkají ochrany lesa, je ochrana lesa před škodlivými činiteli. Jimi jsou škodlivé organismy - původci chorob lesních porostů a rostlinní a živočišní škůdci těchto porostů, nepříznivé povětrnostní vlivy, imise a fyzikální nebo chemické faktory způsobující poškození lesa. 27 V lesním zákoně můžeme tuto oblast nalézt zařazenou v části o hospodaření v lese. Prvořadou povinností vlastníků lesa je uplatňování preventivních opatření, kterými by se mělo předcházet a zabránit působení škodlivých činitelů. Lesní zákon na toto pamatuje ve svém 32, v němž ukládá vlastníkům povinnost zajišťovat a evidovat výskyt a rozsah škodlivých činitelů a způsobených škod. Při jejich zvýšeném výskytu pak musí informovat příslušný orgán státní správy lesů a provést taková nezbytná opatření, která mají zabránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů, provádět opatření proti vzniku lesních požárů nebo zvyšovat odolnost a stabilitu lesa např. vhodnou druhovou skladbou dřevin apod. Pokud přesto dojde ke vzniku mimořádné situace a nepředvídaných škod v lese ( např. kalamity, přemnožení škůdců ), je vlastník povinen provézt bezodkladná opatření k jejich odstranění, případně ke zmírnění následků. V takovém případě mu může orgán státní správy lesů nařídit provedení některých zákonných opatření, jako např. zastavení jiných těžeb v zájmu urychlení provedení kalamitních těžeb nebo provedení zásahu potřebného k zastavení šíření nebo k hubení škůdců. 28 Blíže v kap. 6. Ochrana lesa před škodlivými činiteli Při obecném užívání lesa Omezení vlastnictví spočívá v povinnosti vlastníka něco strpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Základním právním prostředkem pro omezení práv vlastníka věci nemovité a zároveň i prostředkem, na jehož základě někdo jiný získává oprávnění k cizí nemovitosti, jsou věcná břemena. Takovým zákonným věcným břemenem je obecné užívání lesů písm. f) a g) zákona číslo 289/1995 Sb., zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů ( lesní zákon ), ve znění pozdějších předpisů odst. 2 lesního zákona a vyhláška Mze č. 101/1996 Sb Ochrana lesa před hmyzími škůdci: (1) Vzniku zvýšeného stavu hmyzích škůdců se předchází zejména odstraňováním materiálu vhodného pro rozmnožování hmyzích škůdců a soustavným vyhledáváním a včasným zpracováváním všech napadených stromů, ošetřováním lesních porostů, zjišťováním výskytu a hubením škůdců. (2) Jestliže existuje nebezpečí vzniku kalamitního stavu, nebo tento stav již nastal, je vlastník lesa povinen provést bezodkladně taková opatření, která povedou k redukci škůdce pod kalamitní stav, k odstranění škod nebo k zamezení dalšího šíření škůdce. 23

24 Obecným užíváním lesa se rozumí především právo každého vstupovat do lesa a sbírat v něm lesní plody a suchou klest. V ČR jde o tradiční právo veřejnosti na užívání lesů, které současný lesní zákon ve svém 19 odst. 1 s nepodstatnými změnami převzal z předchozích lesních zákonů. Má povahu věcného břemene vzniklého ze zákona a vlastník lesa má povinnost jeho výkon trpět bez nároku na náhradu. Rozsah obecného užívání lesů (označovaného také jako užívání lesů veřejností ) je zákonem vymezen tak, že vstupovat nelze na místa oplocená nebo označená zákazem vstupu a sběr lesních plodů a na zemi ležící suché klesti lze provádět toliko pro vlastní potřebu. 29 Z důvodu ochrany lesa, případně v zájmu ochrany zdraví a bezpečnosti osob vstupujících do lesa, je orgán státní správy lesů zmocněn na návrh vlastníka nebo z vlastního podnětu, omezit nebo zakázat vstup do lesa. Maximální délka tohoto opatření jsou 3 měsíce, může být prodloužena nejvýše o další 3 měsíce. Ustanovení o omezení vstupu do lesa můžeme nalézt nejen v 19 LesZ ale také v zákoně číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jehož důvodem je ochrana rostlin na některých zvláště chráněných územích a také v ustanovení 9 odst. 3 zákona číslo 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, kdy orgán státní správy myslivosti může omezit vstup do lesa v době hnízdění, kladení a odchovu mláďat nebo provádění lovů. Omezení se v těchto případech nevztahují na hospodářskou činnost vlastníků lesa a nájemců honiteb. S obecným užívání lesa úzce souvisí také opatření a omezení, která musí každý, kdo vstupuje do lesa, respektovat a dodržovat. Obecně lze říci, že každý je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka případně nájemce lesa a jejich zaměstnanců. Taxativně jsou tyto povinnosti vyjmenovány v 20 LesZ. Tento výčet v celém svém rozsahu platí pro každého s výjimkou vlastníka lesa, nájemce lesa nebo toho, kdo užívá les z jiného právního důvodu. Pro tyto osoby totiž platí, na základě 20 odst. 3 LesZ věta za středníkem, zákaz jen některých z uvedených činností, a to činností uvedených v 20 odst. 1 písm. l) až o) LesZ. tj. odhazování hořících nebo doutnajících předmětů, narušování vodního režimu a hrabání steliva, pasení dobytka, umožnění výběhu hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty a znečišťování lesa odpady. 29 Damohorský, M. a kol.: Právo životního prostředí, 2. vydání, C.H. Beck, Praha 2007, str

25 Na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v lese, se zákazy uvedené v 20 odst. 1 a 2 nevztahují ( 20 odst. 3 LesZ). Je zajímavé, že je to vlastník lesa a nikoli orgán státní správy lesů, kdo může povolit výjimku z některých zákazů, jak to stanoví 20 odst. 4 LesZ, a teprve pokud by touto výjimkou byla porušena práva jiných vlastníků lesů, rozhoduje na návrh vlastníka lesa orgán státní správy lesů. Zároveň však 22 odst. 2 LesZ stanoví povinnost vlastníků strpět změnu ve způsobu hospodaření v lese nebo omezení ve využívání pozemků určených k plnění funkcí lesa a to z rozhodnutí orgánu státní správy lesů, vyžaduje-li to bezpečnost osob a majetku a nejsou-li dostačující opatření podle 22 odst. 1. Orgán státní správy lesů v tomto rozhodnutí zároveň určí, kdo ponese náklady s tím spojené a kdo nahradí vlastníku lesa případnou újmu. Vlastník lesa má též právní nárok na náhradu újmy nebo škody, kterou mu způsobila jiná osoba (např. na lesním porostu, na lesním pozemku, z mimořádných či nákladnějších opatření). Výše újmy nebo škody se stanovuje podle příslušných předpisů (vyhl. č. 55/1999 Sb. aj.) O všech výše zmíněných povinnostech a právech a jejich bližší konkretizaci a uplatnění je pojednáno v dalších částech této práce. 25

26 5. HOSPODAŘENÍ V LESÍCH Na správném hospodaření závisí nejen to, zda bude les řádně plnit své produkční i mimoprodukční funkce, ale i samotná jeho existence. Účelem lesního zákona, jak to vyplývá z úvodního ustanovení 1 LesZ, je stanovit předpoklady pro zachování lesa..., pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Pojem hospodaření je definován v 2 písm.d) LesZ, jenž v sobě implementuje jak obnovu, ochranu, výchovu a těžbu lesních porostů, tak i ostatní činnosti zabezpečující plnění funkcí lesa. Z této koncepce je zřejmé, že hospodařit v lese je povinností vlastníka, neboť jen řádným obhospodařováním lesního majetku lze dostát účelu lesního zákona. Zájem na řádném lesním hodpodaření je zájmem veřejným, což s sebou přináší celou řadu zvláštních povinností směřujících k vlastníku lesa. Stejná práva a povinnosti při hospodaření v lese, které má vlastník, má i nájemce, popřípadě podnájemce lesa, pokud smlouvou s vlastníkem nebo nájemcem není stanoveno něco jiného ( 58 odst. 1 LesZ). Nájem a podnájem lesa ve státním vlastnictví za účelem hospodaření v lese zákon nedovoluje ( 5 odst. 1 LesZ). 30 Základní povinností vlastníka i dalších osob je počínat si při hospodaření tak, aby neohrožovali lesy ani zájmy dalších vlastníků lesa, nenarušovali plnění funkcí lesa a chránili genofond lesních dřevin ( 11 odst. 2 LesZ). K zajištění plnění těchto povinností, resp. k zajištění řádného lesního hospodaření, slouží nástroje koncepční, administrativní i ekonomické Koncepční nástroje Mezi koncepční nástroje při hospodaření v lesích patří oblastní plány rozvoje lesů, lesní hospodářské plány a lesní hospodářské osnovy ( LesZ). Souhrně je lze označit za lesnické plány. Vypracovávat je mohou pouze subjekty, jež mají k této činnosti udělenou licenci Ministrestvem zemědělství podle hlavy šesté lesního zákona Oblastní plány rozvoje lesů Oblastní plány rozvoje lesů (OPL) jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích ( 23 odst. 1 LesZ). 30 Damohorský, M. a kol.: Právo životního prostředí, 2. vydání, C.H. Beck, Praha 2007, str

27 Vypracovává je Ministerstvo zemědělství a náklady na jejich zpracování jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Podrobnosti o zpracování těchto planů stanoví vyhláška Ministerstva zemědělství č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. Vytvářejí se pro jednotlivé přírodní lesní oblasti na období 20 let (v odůvodněných případech je možno i na jiné období). Obsahem plánu je zejména rámcové stanovení plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí, rozbor přírodních podmínek, rozbor ohrožení imisemi a dalšími škodlivými činiteli, základní hospodářská doporučení a návrh dlouhodobých opatření ochrany lesa. Plány jsou veřejně přístupné u příslušných orgánů státní správy lesů Lesní hospodářské plány Lesní hospodářské plány (LHP) jsou určeny především pro potřeby větších vlastníků lesa. Zpracovávají se zpravidla na dobu 10 let a náklady na jejich zhotovení hradí jednotliví vlastníci. Návrh plánu předkládá vlastník lesa ke schválení příslušnému orgánu státní správy lesů, kterým je krajský úřad ( 27 odst. 1 ve spojení s 48 odst. 2 písm. e) LesZ). Předložit návrh plánu, zabezpečit jeho zpracování a řídit se schváleným plánem mají jednak vlastníci lesa o výměře nad 50 ha a také všichni, kdo hospodaří v lesích ve vlastnictví státu. Dobrovolně jej mohou zpracovat i vlastníci ostatních lesů. Jeden plán lze zpracovat pro les o výměře nejvýše ha ( 24. odst. 4 LesZ). Závaznými ukazateli plánů (po jejich schválení příslušným orgánem) jsou maximální celková výše těžeb a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů. Pro státní lesy a lesy ve vlastnictví obcí je navíc závazným ukazatelem minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech nad 40 let věku. Ostatní údaje plánů jsou pouze doporučením (též dobrou radou) pro vlastníka či nájemce lesa. 31 Nutno zmínit, že vlastník lesa má právo na částečnou úhradu vynaložených nákladů při výsadbě melioračních a zpevňujících dřevin, a to vůči státu Lesní hospodářské osnovy Lesní hospodářské osnovy (LHO) jsou určeny pro lesy o výměře do 50 ha, pokud pro ně není zpracován lesní hospodářský plán. Jde v podstatě o jeho zjednodušenou formu. 31 Damohorský, M. a kol.: Právo životního prostředí, 2. vydání, C.H. Beck, Praha 2007, str

28 LHO se však nikdy nezpracovávají pro lesy státní a to ani v případě, že je stát pouhým spoluvlastníkem. Zpracování LHO zadává a LHO schvaluje příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ( 48 odst. 2 písm. d) LesZ.) a náklady na zpracování hradí stát. Osnova se pro vlastníka stává závaznou tím, že ji protokolárně převezme. Pro vlastníky lesů je z osnovy závazný údaj o celkové výši těžeb a pro vlastníky lesů nad 3 ha též údaj o podílu výsadby melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů. Pokud vlastník odmítne osnovu převzít, je při hospodaření v lese vázán zákonem, prováděcími předpisy a pokyny odborného lesního hospodáře. Ten a příslušný orgán státní správy lesa se řídí údaji obsaženými ve schválené osnově, zejména při vyřizování žádosti vlastníka lesa na těžbu dříví Administrativní nástroje Smyslem administrativních nástrojů ochrany lesa je zabezpečit takové hospodaření v lese, které je v souladu se zájmem na jeho zachování a ochraně. Spočívají ve stanovení povinností, jimiž se musí vlastník lesa i jiné osoby při hospodaření v lese řídit. Jedná se o podmínky pro těžbu dřeva a lesní dopravu, obnovu a výchovu leních porostů a vedení evidence. Zvláštní pravidla se týkají lesů ochranných a lesů zvláštního určení. Společným znakem administrativních nástrojů je především prevence, neboť odstraňování případných škod je vždy náročnější, a to jak z hlediska časového, tak i finančního Těžba dříví Lesní zákon upravuje podmínky pro těžbu dříví v 33. Těžba se řídí převážně schváleným lesním plánem nebo přijatou lesní osnovou. Bez schváleného plánu nebo přijaté osnovy je možné těžbu provádět pouze se souhlasem lesního hospodáře. Ten se bude při rozhodování řídit ustanoveními lesního zákona a je povinnen těžbu povolit, pokud nebude se zákonem v rozporu ( 33 ods.3 LesZ). Pokud by měl rozsah těžby přesáhnout 3 m3 na hektar lesa, je vlastník povinen o tomto záměru písemně informovat orgán státní správy lesů, kterým je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a doložit vyjádření příslušného odborného lesního hospodáře. 32 Damohorský, M. a kol.: Právo životního prostředí, 2. vydání, C.H. Beck, Praha 2007, str

29 Pokud příslušný státní orgán do 30 dnů od doručení vyrozumění nesdělí své stanovisko, může být s těžbou započato. V zákoně je tak při nečinnosti státního orgánu zakotvena fikce kladného rozhodnutí vycházející vlastníkům vstříc, na druhou stranu se však na dané řízení nevztahuje správní řád, a tudiž není možné se proti případnému zamítavému stanovisku odvolat. Vlastník lesa je povinnen provádět přednostně těžbu nahodilou 33. Pokud by při tom vznikla souvislá holina o výměře větší než 0,2 ha, musí úmysl těžit dříví oznámit minimálně 14 dnů předem orgánu státní správy lesů. Toto neplatí při nenadálé kalamitě vyžadující bezokladné opatření ( 33 odst. 1 LesZ). Pokud by byl rozsah nahodilé těžby vyšší, než je rozsah stanovený lesní osnovou nebo plánem, je vlastník lesa povinnen požádat orgán státní správy lesů, který je příslušný pro schvalování lesního plánu, resp. vypracování osnov, o jeho změnu ( 33 odst. 2 LesZ). Zákon dále zakazuje provádět úmyslnou těžbu mýtní 34 v porostech mladších 80 let, pokud orgán státní správy lesa neudělí výjimku ( 33 odst. 4). Mezi neoprávněné těžby nepatří jen těžby nepovolené, ale i překročení velikosti holé seče při úmyslné mýtní těžbě a nedovolené snížení zakmenění. Maximální povolená velikost holé seče je 1 ha, maximální přípustná šířka holé seče je dvojnásobek nebo jednonásobek průměrné výšky těženého porostu, výjimky povoluje orgán státní správy lesa. Při domýcení porostních zbytků a porostů o výměře menší než 1 ha není šíře holé seče omezena ( 31 odst. 2 LesZ). Důvodem tohoto opatření je zamezení vzniku rozsáhlých, následně těžko zalesnitelných holin. Zákaz snížení zakmenění porostu pod sedm desetin plného zakmenění vyplývá z ustanovení 31 odst. 4 LesZ. Základní a obecnou povinností vlastníka lesa je provádět těžbu dříví způsobem, který minimalizuje dopady na lesní ekosystém ( 33 odst. 5 LesZ). 33 Těžba prováděná za účelem zpracování stromů suchých, vyvrácených, nemocných nebo poškozených ( 2 písm. n) LesZ) 34 Těžba prováděná za účelem obnovy porostu nebo výběr jednotlivých stromů v porostu určeném k obnově ( 2 písm. m)lesz) 29