ÚSTAVNÍ RÁMEC PRÁVNÍHO ŘÁDU LIDSKÁ PRÁVA PRÁVO EVROPSKÉ UNIE HIERARCHIE PRÁVNÍCH NOREM ÚSTAVA

Transkript

1 ÚSTAVNÍ RÁMEC PRÁVNÍHO ŘÁDU LIDSKÁ PRÁVA PRÁVO EVROPSKÉ UNIE JUDr. Tomáš Pezl Katedra ústavního práva FPR ZČU ÚSTAVA základní právní dokument státu formální základ veřejné moci zakládá zásady dělby moci ve státě zakládá základní ústavní orgány upravuje základní vztahy mezi nimi upravuje vztah stát x občan proklamuje hodnoty na nichž je stát postaven HIERARCHIE PRÁVNÍCH NOREM Soustava právních předpisů Horizontálně a vertikálně vzájemně provázaných Zajišťuje faktickou funkčnost ústavního systému Odráží jak horizontální dělbu tak vertikální dělbu moci 1

2 PYRAMIDA PRÁVNÍCH NOREM Ústava Zákony Podzákonné Právní normy Primární právo Sekundární právo PYRAMIDA PRÁVNÍCH NOREM ČR ZÁKONY ÚSTAVNÍ POŘÁDEK ZÁKONNÁ OPATŘENÍ SENÁTU MEZINÁRODNÍ SMLOUVY podle čl. 10 Na základě zákona Nařízení vlády (čl. 78) NÁLEZY ÚST. SOUDU podle čl. 87/1/a,b Právní předpisy ministerstev a správních úřadů (čl. 79) Právní předpisy orgánů samosprávy v PŘENESENÉ působnosti (čl. 79 odst. 3) Právní předpisy orgánů Samosprávy v SAMOSTATNÉ působnosti (čl. 104 odst. 3) Primární právo Sekundární právo ÚSTAVNÍ POŘÁDEK ČR Ústava Listina základních práv a svobod Ústavní zákony o státních hranicích Ústavní zákony přijaté podle Ústavy Ústavní zákony ČNR přijaté po Taxativní výčet, čl. 112 odst. 1 Ústavy 2

3 MEZINÁRODNÍ SMLOUVY PODLE ČL.10 A ČL. 10A Čl.10 Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Čl.10a (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Vyhlášené = Sbírka mezinárodních smluv Souhlas s ratifikací = usnesení prostou většinou (čl. 39 odst. 1 Ústavy) Vázanost = jsou právně účinné Aplikační přednost před zákonem Přenos pravomocí = změna ústavy de facto, proto je vyžadována ústavní většina (čl. 39 odst. 4 Ústavy) nebo referendum ZÁKONY, ZÁKONNÁ OPATŘENÍ SENÁTU A NÁLEZY ÚSTAVNÍHO SOUDU Zákonná opatření Senátu: čl. 33 Ústavy Rozpuštěná Poslanecká sněmovna Věc nesnese odkladu Nelze ve věci Ústavy, st. Rozpočtu, volebního zákona a mezinárodních smluv Ratihabice na první schůzi Posl. sněmovny Nálezy Ústavního soudu jenom nálezy podle čl. 87 odst 1 písm a,b Úst. Negativní zákonodárce SEKUNDÁRNÍ LEGISLATIVA ČR Nařízení vlády Obecné zmocnění z ústavy, čl. 78 Vyhlášky ministerstev Nutnost výslovného zákonného zmocnění, čl. 79 odst. 3 Úst. Vyhlášky samosprávy V přenesené působnosti podle čl. 79 odst. 3 Úst. V samostatné působnosti podle čl. 104 odst. 3 Ústavy 3

4 LIDSKÁ PRÁVA LIDSKÁ PRÁVA Lidská práva se vyvinula z přirozených práv = určité kvalitativní nároky živoucího tvora na jedinečný život, který prožívá. Přirozená práva existují odjakživa bez závislosti na vůli států. Státy tyto práva mohou pouze uznat = artikulovat STÁT A LIDSKÁ PRÁVA 2 podmínky pro artikulaci práv: ohrožení přirozených lidských práva na život existence společenských podmínek pro artikulaci těchto práv První moderní artikulace: Prohlášení nezávislosti USA 1776 Prohlášení práv člověka a občana století artikulace na mezinárodním poli: Evropská úmluva o lidských a občanských právech 1950 Evropská sociální charta Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech

5 3 VĚTY PRÁVNÍHO STÁTU Občan smí činit vše co není zákonem zakázáno Stát je oprávněn činit pouze to co mu zákon výslovně povoluje Omezit práva a uložit povinnosti je možné pouze zákonem nebo na jeho základě. TŘÍDĚNÍ LIDSKÝCH PRÁV Typové dělení: osobní práva a svobody = nedotknutelnost osoby, obydlí a dopravovaných zpráv, záruky proti neoprávněnému uvěznění, svoboda pobytu svoboda vyznání a právo na soukromé vlastnictví. Politická práva svoboda slova, tisku, šíření zpráv, shromažďovací svoboda, sdružovací svoboda a volební právo Sociální, hospodářská a kulturní práva svoboda prácem právo na práci, právo na odborové sdružování, právo na nemocenské pojištění, právo na sociální zabezpečení, právo na vzdělání nebo právo na ochranu zdraví. Generace lidských práv: 1. základní lidská práva formulovaní v 17. století (osobní a politická) 2. práva sociální, kulturní a hospodářská 3. nově se utvářející práva, např. právo na životní prostředí atd. nebo 1. osobní práva 2. politická práva 3. hospodářská, sociální a kulturní práva 4. nově se utvářející práva, např. právo na životní prostředí atd. ČLENĚNÍ LIDSKÝCH PRÁV DLE LZPS 1. Základní lidská práva a svobody 2. Politická práva 3. Práva národnostních a etnických menšin 4. Hospodářská, sociální a kulturní práva 5. Právo na soudní a jinou ochranu V LZPS: KAŽDÝ = každý jedinec OBČAN = pouze občan ČR 5

6 OCHRANA ZÁKLADNÍCH PRÁV vnitrostátní soudy obecné (jako součást obecného soudnictví civilní a trestní) soudy správní (v rámci přezkumu výkonu veřejné správy) soud ústavní (přezkum ochrany ústavou zaručených práv i v činnosti soudů obecných a správních) mezinárodní například Evropský soud pro lidská práva při Radě Evropy PRÁVNÍ STATUS EU Evropská unie = založena sérií mezinárodních smluv Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli Smlouva o založení Evropského společenství Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii Jednotný Evropský akt Smlouva o Evropské unii Amsterdamská smlouva Smlouva z Nice Dva subjekty Evropská unie (nemá mezinárodní subjektivitu) Evropské společenství (má mezinárodní subjektivitu) TŘI PILÍŘE Evropská společenství vnitřní legislativa společný trh společná měna volný pohyb Společná zahraniční a bezpečností spolupráce Jednotky rychlé reakce Spolupráce v oblasti vnitřních věcí a spravedlnosti Schengenský systém Europol 6

7 PILÍŘE EU ES ESUO ESAE Zahraniční a bezpečnostní politika Výlučné pravomoci EU Sdílené pravomoci Výlučné pravomoci čl. státu Vnitřní věci a justice Schengen Spolupráce v civilní justici Evropská unie po PRAMENY PRÁVA EU HIERARCHIE Primární právo Sekundární právo Rozhodnutí SDEU Obyčej Obecné zásady právní Terciární právo Vnější smlouvy Smíšené smlouvy PRIMÁRNÍ PRÁVO PŘED LISABONEM Smlouva o založení ESUO (Pařížská smlouva) 1951 (1952) Smlouva o založení EHS (Římská smlouva) 1957 (1958) Smlouva o založení Euratom (Římská smlouva) 1957 (1958) Dohoda o orgánech společných pro Evropská společenství 1957 (1958) Slučovací smlouva 1965 Smlouva o změně určitých rozpočtových předpisů 1970 (1971) Smlouva o přistoupení Velké Británie, Irska a Dánska 1972 (1973) Smlouva o změně určitých finančních předpisů 1975 Smlouva o přistoupení Řecka 1979 (1981) Smlouva o přistoupení Španělska a Portugalska 1985 (1986) Jednotný evropský akt 1986 (1987) Smlouva o EU (Maastrichtská smlouva) 1992 (1993) Smlouva o přistoupení Rakouska, Švédska a Finska 1994 (1995) Amsterodamská smlouva 1997 (1999) Smlouva z Nice 2001 (2003) 7

8 PRIMÁRNÍ PRÁVO PO LISABONU Smlouva o fungování Evropské unie Smlouva o Evropské unii Charta základních práv Evropské unie Protokoly Primární právo tvoří ústavní základ práva EU SEKUNDÁRNÍ PRÁVO Tvořeno právními akty čl. 288 SFEU Legislativní akty (dle článku 288 a 289 SFEU), které jsou přijímány buď řádným legislativním procesem dle čl. 294 nebo zvláštním legislativním procesem, jako například proces přijímání rozpočtu dle ustanovení čl. 314 SFEU. Delegované akty (dle ustanovení článku 290 SFEU), jedná se o ne legislativní akty s obecnou působností vydávané Komisí na základě zmocnění legislativním aktem. Prováděcí akty (dle článku 291 SFEU), které jsou vydávány Komisí nebo výjimečně Radou v případě, že jsou-li pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky. Takové akty musí mít v názvu vždy označení prováděcí. Akty přijímané v oblasti společné zahraniční a bezpečností spolupráce (dle čl. 25 SEU) Souhrn právních předpisů přijatých na základě primárního práva Právní úprava čl SFEU Typy právních aktů: Nařízení Směrnice Rozhodnutí Doporučení Stanoviska Právně závazná jsou nařízení, směrnice a rozhodnutí 8

9 LEGISLATIVNÍ AKTY Nařízení má obecnou působnost, je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům. Rozhodnutí je závazné v celém rozsahu, pokud jsou v něm uvedeni ti, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně. Doporučení a stanoviska nejsou závazná. NADŘAZENOST PRÁVA EU Nadřazenost práva nebyla ve smlouvách výslovně stanovena Jedná se o dovozený princip judikaturou ESD: Založením Společenství na neomezenou dobu, které má vlastní orgány, právní subjektivitu, způsobilost k právním úkonům, způsobilost k mezinárodně právnímu zastoupení a zvláště skutečné pravomoci vyplývající z omezení svrchovaných pravomocí nebo jejich přenosu ze států na Společenství, tyto státy omezily, byť jen v omezených oblastech, svá suverénní práva, a vytvořily tak soubor práva použitelného na své státní příslušníky i na sebe samotné Důsledkem začlenění ustanovení pocházejících ze zdroje Společenství, a obecněji začlenění znění a ducha Smlouvy, do práva každého členského státu, je skutečnost, že členské státy nemohou proti právnímu řádu jimi přijatému na základě vzájemnosti s úspěchem uplatnit pozdější jednostranné opatření, jehož se tak nelze proti němu dovolávat. Rozsudek C-6/64, Costa v. ENEL Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že každý vnitrostátní soudce, který rozhoduje v rámci své pravomoci, má povinnost plně používat právo Společenství a chránit práva, která toto právo poskytuje jednotlivcům, tím, že ponechá nepoužité jakékoli ustanovení vnitrostátního zákona, které by případně bylo s právem Společenství v rozporu, ať už by takové ustanovení předcházelo pravidlu Společenství, nebo bylo vůči němu pozdější 106/77 Simenthal II. 9

10 PŘÍMÝ ÚČINEK Právo EU je závazné pro všechny a Rovněž jeho akty mohou být přímo účinné = bezprostředně použitelné na území členského státu vůči jeho orgánům. Jednotlivci se mohou vůči svému státu dovolávat ustanovení práva EU Tato práva vznikají nejenom tehdy, když to Smlouva výslovně stanoví, ale také v důsledku povinností, které Smlouva jasně stanoveným způsobem ukládá jak jednotlivcům, tak členským státům a orgánům Společenství. Vzhledem k systematice Smlouvy v oblasti cel a poplatků s rovnocenným účinkem je třeba zdůraznit, že článek 9, který zakládá Společenství na celní unii, obsahuje jako zásadní pravidlo zákaz těchto cel a poplatků Rozsudek 26/62 Van Gend & Loos Přímý účinek může být přiznán normě, která je: Jasná a jednoznačná Nepodmíněná Neponechávající volnost uvážení Typy přímého účinku: Horizontální - možnost dovolávat se ustanovení práva EU vůči jiným jednolivcům Vertikální - možnost dovolávat se práva EU jenom vůči státu. PŘÍMÝ ÚČINEK Stát Vertikální přímý účinek jednotlivec jednotlivec Horizontální přímý účinek 10

11 Primární právo - pokud jsou splněny obecné podmínky Sekundární právo Nařízení dovozen přímý účinek rozsudky Grad (9/70) a Politi (43/71), Lisabon zavádí přímý účinek automaticky Sekundární právo Směrnice k obecným podmínkám přistupuje ještě podmínka uplynutí lhůty pro provedení nebo vadného provedení. Směrnice mohou mít pouze vertikální přímý účinek PŘÍMÝ ÚČINEK - SMĚRNICE Stát Vertikální přímý účinek Právo Povinnost Horizontální přímý účinek jednotlivec jednotlivec SMĚRNICE NEPŘÍMÝ ÚČINEK Zamezuje nerovnému posuzování obdobných situací Tzv. euro-konformní výklad Vychází z požadavku na loajalitu členských států Soud je povinen vykládat právo tak, aby odpovídalo cílům směrnice, ale není povinen rozhodnout contra legem. 11

12 SUBSIDIARITA Čl. 5 SEU - Vymezení pravomocí Unie se řídí zásadou svěření pravomocí. Výkon těchto pravomocí se řídí zásadami subsidiarity a proporcionality. Pravomoci, které nejsou výslovně svěřeny EU náleží členským státům. EU je oprávněna jednat pouze pokud není možné, aby cíle bylo členskými státy spolehlivě dosaženo a unijní akce toto umožní. Řídí se Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality PŘIMĚŘENOST / PROPORCIONALITA Čl. 5 odst. 4 - Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv. Užití jakéhokoliv nástroje musí být podmíněno jenom účelem jehož má být dosaženo a zároveň musí být co nejšetrnější k právům ostatních, jednotlivců či členských států. ZÁKAZ DISKRIMINACE Čl. 2 - Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů. Obecný zákaz diskriminace, který se uplatňuje v celé šíři právních vztahů práva EU. 12

13 VYMEZENÉ PRAVOMOCI Princip respektování pravomocí vymezených smlouvou. Spolu se subsidiaritou a proporcionalitou zajišťuje funkčnost uspořádání EU a členských států. PĚKNÝ VEČER A NASHLEDANOU 13