ESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 NEJVYŠŠÍ SOUD ESKÉ REPUBLIKY 30 Cdo 493/ ESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud eské republiky rozhodl v senát složeném z p edsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudc JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve v ci žalobkyn AKRO investi ní spole nost, a.s., I O , se sídlem v Praze 6, Slunná 547/25, zastoupené JUDr. Ji ím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, proti žalované eské republice Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodi kova 17, za vedlejšího ú astenství spole nosti NAVAL ARCHITECTS SHIPPING COMPANY LIMITED, se sídlem v Limassolu, Kyperská republika, Arch. Makariou III, 284 Fortuna Court, Block B, 2nd floor, 3105, na stran žalobkyn, o zaplacení ástky ,- K s p íslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 44/2000, o dovolání žalobkyn i žalované proti rozsudku M stského soudu v Praze ze dne ,. j. 35 Co 34/ , takto: Rozsudek M stského soudu v Praze ze dne ,. j. 35 Co 34/ se zrušuje a v c se vrací M stskému soudu v Praze k dalšímu ízení. O d v o d n n í : Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne ,. j. 21 C 44/ , ve zn ní dopl ujícího usnesení ze dne ,. j. 21 C 44/ , uložil žalované eské republice Ministerstvu spravedlnosti a eské republice Ministerstvu financí povinnost zaplatit žalobkyni ástku ,- K s 18% úrokem z prodlení z ástky ,- K od do a s 18% úrokem z prodlení z ástky ,- K od do zaplacení s tím, že pln ním Plze ské banky a.s. -

2 2 v likvidaci, I O , se sídlem v Plzni, nám stí Republiky 130/16, dále spole nosti UMANA, s.r.o., I O , se sídlem v Broumov, Rybá ská 118, Václava Vojtíška, nar , bytem v Chrastav, Nádražní 90, Tomáše Roitha, nar , bytem v Praze 4, Markušova 1631, Vladislava Nad, nar , bytem ve Va ovicích, okr. Nové Mesto nad Váhom, Slovenská republika, a doc. RNDr. Josefa Matoulka, DrSc., nar , bytem v Praze 2, Sokolská 52, zaniká v rozsahu tohoto pln ní povinnost žalované. Rozhodl tak o nároku žalobkyn, na kterou byly v rámci nucené správy p evedeny podílové fondy obhospoda ované spole ností C.S. Fond, a.s., investi ní spole nost, na náhradu škody zp sobené jí nesprávným ú edním postupem, spo ívajícím jednak ve vyhotovení vadného notá ského zápisu, jednak v ne innosti Ministerstva financí, které nepostupovalo v souladu s 6 a 10 zákona. 61/1996 Sb. M stský soud v Praze ve výroku I napadeného rozsudku rozsudek soudu prvního stupn ve výroku o v ci samé zm nil tak, že uložil žalované eské republice Ministerstvu financí povinnost zaplatit žalobkyni ástku ,- K s 10% úrokem z prodlení z ástky ,- K od do a z ástky ,- K od do zaplacení, to vše spole n a nerozdíln se spole ností UMANA, s.r.o., I O , a Plze skou bankou a.s., jimž byla tato povinnost uložena rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 39 Cm 221/97, a s Václavem Vojtíškem, nar , Tomášem Roithem, nar Vladislavem Nad m, nar , a doc. RNDr. Josefem Matoulkem, DrSc., nar , jejichž odpov dnost za škodu byla zjišt na rozsudkem M stského soudu v Praze ze dne , sp. zn. 2 T 9/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , sp. zn. 6 To 20/2006. Ve výroku II napadeného rozsudku odvolací soud zm nil rozsudek soudu prvního stupn v rozsahu zbývajícího p íslušenství pohledávky tak, že zamítl žalobu co do nároku na 18% úrok z prodlení z ástky ,- K od do a z ástky ,- K od do , 8% úrok z prodlení z ástky ,- K od do a z ástky ,- K od do zaplacení a 18% úrok z ástky ,- K od do zaplacení. Ve výroku III rozhodl o povinnosti žalobkyn zaplatit eské republice na nákladech ízení ástku 789,50 K, ve výroku IV o tom, že žádný z ú astník ízení nemá právo na náhradu náklad ízení p ed soudy obou stup. Soudy obou stup vyšly ze zjišt ní, že dne m la spole nost Kos-Mos Ltd. zakoupit ks akcií spole nosti C.S. Fond, a.s., investi ní spole nost. Téhož dne se k notá i JUDr. Romanu Hochmanovi dostavil Nikolaj Trofimov a prohlásil, že spole nost Kos-Mos Ltd. je jediným akcioná em spole nosti C.S. Fond, a.s., investi ní spole nost, a u inil v postavení jediného akcioná e rozhodnutí v p sobnosti valné hromady, kterým odvolal dosavadní leny p edstavenstva a dozor í rady. JUDr. Hochman o tomto sepsal notá ský zápis sp. zn. NZ 47/97, N49/1997, který neobsahoval údaj o tom, jakým zp sobem byla ov ena totožnost Nikolaje Trofimova, existence spole nosti Kos-Mos Ltd., totožnost jediného akcioná e spole nosti Kos-Mos Ltd. a oprávn ní Nikolaje Trofimova jednat za spole nost Kos-Mos Ltd. Následn byl neplatn zvolen p edsedou p edstavenstva Václav Franta, který p edložil Plze ské bance a.s. p edm tný notá ský zápis a spolu s Pavlem Hártlem na jeho základ požadovali zm nu podpisových vzor k ú t m t í podílových fond a k ú tu spole nosti C.S. Fond, a.s., investi ní spole nost. Plze ská banka a.s. tuto zm nu provedla a dne jí byly Václavem Frantou p edloženy t i platební p íkazy k p evodu ástky ,- K z ú tu Fondu kapitálových výnos, ástky ,- K z ú tu Fondu pravidelných dividend a ástky ,- K z ú tu Fondu energetiky na ú et spole nosti UMANA, s.r.o. Z ú tu spole nosti UMANA, s.r.o. byla ástka ,- K

3 Pokra ování 3 30 Cdo 493/2013 p evedena na ú et spole nosti Swirlglen Limited, vedený u GiroCredit-Sparkassen Banka Praha a.s., odtud pak byla ástka ,- K konverzí na DEM p evedena do zahrani í. Podkladem pro p evod ástek byla komisioná ská smlouva mezi C.S. Fond, a.s., investi ní spole nost a UMANA, s.r.o. a t i smlouvy o koupi cenných papír, jejichž p edm tem bylo celkem 540 ks ve ejn neobchodovatelných akcií spole nosti DRUBEŽ P ÍŠOVICE, a.s., a které uzav ela spole nost UMANA, s.r.o. v rozporu s komisioná kou smlouvou. Poté, co GiroCredit-Sparkassen Banka Praha a.s. obdržela p íkazy k p evodu ástky p esahující 1,2 mld. K do zahrani í, oznámila dne obchod jako neobvyklý Ministerstvu financí R. To faxem ze dne požádalo o pozdržení p evodu o 48 hodin, následujícího dne oznámilo bance, že trestní oznámení ve v ci podávat nebude. Dne proto banka dosud neprovedený p íkaz k p evodu pen žních prost edk do zahrani í realizovala. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 39 Cm 221/1997, byla spole nostem UMANA, s.r.o. a Plze ská banka a.s. uložena povinnost zaplatit žalobkyni spole n a nerozdíln ástku ,70 K s p íslušenstvím jako náhradu škody, která vznikla žalobkyni v d sledku výše popsaného p evodu finan ních prost edk z ú t spole nosti C.S. Fond, a.s., investi ní spole nost, do zahrani í a nákupem ve ejn neobchodovatelných akcií pro spole nost C.S. Fond, a.s., investi ní spole nost, které jí nebyly ani p edány, p i emž Plze ská banka a.s. neplnila ádn povinnosti podle depozitá ské smlouvy uzav ené mezi ní a žalobkyní a nesplnila povinnost oznámení neobvyklého obchodu a spole nost UMANA, s.r.o. nepostupovala p i nákupu p edm tných akcií s odbornou pé í, jak jí ukládá zákon o cenných papírech. Rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne ,. j. 36 Cm 162/97-69, bylo pak ur eno, že rozhodnutí jediného akcioná e spole nosti C.S. Fond, a.s., investi ní spol -e nost v likvidaci, a to spole nosti Kos-Mos Ltd. se sídlem v Moskv, ze dne a , u in ná p i výkonu p sobnosti valné hromady spole nosti C.S. Fond, a.s., investi ní spole nost, jsou neplatná, nebo spole nost Kos-Mos Ltd. nebyla jako jediný akcioná zapsána v seznamu akcioná a nemohla tedy rozhodovat v p sobnosti valné hromady. Na základ smlouvy o postoupení pohledávky ze dne uzav ené mezi žalobkyní jako postupitelem a spole ností Naval Architects Shipping Company Limited jako postupníkem postupitel postoupil pohledávku v i dlužníkovi Plze ská banka a.s. - v likvidaci, a p ípadným dalším spole n a nerozdíln zavázaným dlužník m ve výši ,70 K s p íslušenstvím postupníkovi za úplatu ve výši ,- K. Strany se ve smlouv dohodly, že postupitel bude namísto postupníka podle 530 odst. 1 zák.. 40/1964 Sb., ob anský zákoník (dále jen ob. zák. ), svým jménem a na své náklady vymáhat pohledávku na náhradu škody z d vodu nesprávného ú edního postupu podle zákona. 58/1969 Sb., o odpov dnosti za škodu zp sobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným ú edním postupem (dále jen zák.. 58/1969 Sb. ) v i eské republice, která m že být uznána dlužníkem pohledávky postoupené touto smlouvou spole n a nerozdíln s Plze skou bankou a.s. s tím, že v p ípad úsp chu ve sporu s eskou republikou náleží postupiteli celé p isouzené a vymožené pln ní od eské republiky, a to nad rámec ceny postoupené pohledávky. Potvrzením ze dne spole nost Naval Architects Shipping Company Limited výslovn potvrdila, že podle 530 odst. 1 ob. zák. smluvn požádala žalobkyni, aby jako postupitel svým jménem na její ú et vymáhala nárok na náhradu škody v i eské republice. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne ,. j. 27 K 17/ , byl na majetek dlužníka Plze ská banka a.s. prohlášen konkurs. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne ,. j. 39 Cm 1/ , bylo ur eno, že spole nost Naval Architects Shipping Company Limited má za úpadcem Plze skou bankou a.s. pohledávku v celkové výši ,02 K.

4 4 Soud prvního stupn vyhov l žalobnímu návrhu žalobkyn v plném rozsahu, když shledal jak odpov dnost eské republiky Ministerstva spravedlnosti, tak odpov dnost eské republiky Ministerstva financí za zp sobenou škodu. Rozsudkem ze dne ,. j. 35 Co 379, 380/ , ve zn ní opravného usnesení ze dne ,. j. 35 Co 379, 380/ , odvolací soud zm nil rozsudek soudu prvního stupn ze dne ,. j. 21 C 44/ , ve zn ní dopl ujícího usnesení ze dne ,. j. 21 C 44/ , tak, že žalobu zamítl, když dovodil, že žalobkyn není aktivn legitimována k vymáhání p edm tné pohledávky, aniž se zabýval opodstatn ností uplatn ného nároku. Na základ dovolání žalobkyn rozhodl rozsudkem ze dne , sp. zn. 25 Cdo 2193/2006, dovolací soud o zrušení rozsudku M stského soudu v Praze ze dne ,. j. 35 Co 379, 380/ , ve zn ní opravného usnesení ze dne ,. j. 35 Co 379, 380/ Dovolací soud shledal žalobkyni ve v ci aktivn v cn legitimovanou. Dohoda dle 530 odst. 1 ob. zák. znamená pro postupitele nejen oprávn ní pohledávku vymáhat, ale i pln ní od dlužníka p ijmout. P i nep ímém zastoupení je zástupce oprávn n p ijmout pln ní od dlužníka, je oprávn n žádat soud, aby pohledávka byla p iznána p ímo jemu, a pln ní pak p evést na zastoupeného. Znamená to, že oprávn ní k výkonu práva náleží osob odlišné od toho, kdo je z hmotn právního hlediska nositelem vymáhaného práva. Ustanovení 530 odst. 1 ob. zák. zakládá aktivní legitimaci postupitele ve vztahu k dlužníkovi p i vymáhání postoupené pohledávky poté, co bylo postoupení dlužníkovi oznámeno i prokázáno (srov. 526 ob. zák.). Po oznámení i prokázání postupu je totiž dlužník v d sledku zm ny v itele povinen plnit pouze novému v iteli, tj. postupníkovi. Rozsudkem ze dne ,. j. 35 Co 379/ , následn odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupn co do ástky ,- K s 15% úrokem z prodlení z ástky ,- K od do a z ástky ,70 K od do a v tomto rozsahu ízení zastavil s ohledem na áste né zp tvzetí žaloby žalobkyní co do ástky ,- K s p íslušenstvím, odpovídajícím p íslušenství p ihlášenému v konkurzním ízení vedeném na Plze skou banku a.s., a co do ástky ,- K s p íslušenstvím rozsudek soudu prvního stupn zm nil tak, že žalobu co do ástky ,- K s 3% úrokem z ástky ,- K od do a z ástky ,70 K od do a s 18% úrokem z prodlení z ástky ,70 K od do zaplacení zamítl. Odvolací soud posoudil žalobu jako p ed asnou, nebo v dané v ci nedošlo ke vzniku škody. Rozsudkem ze dne , sp. zn. 28 Cdo 349/2010, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ze dne ,. j. 35 Co 379/ , v ásti jeho výroku I, jíž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupn v ásti jeho výroku I co do 15% úroku z prodlení z ástky ,- K od do a z ástky ,70 K od do a v tomto rozsahu bylo ízení zastaveno, v ásti jeho výroku I, jíž byl rozsudek soudu prvního stupn zm n n tak, že se zamítá žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni ástku ,- K s 3% úrokem z ástky ,- K od do a z ástky ,70 K od do a s 18% úrokem z prodlení z ástky ,70 K od do zaplacení, a ve výrocích II, III i IV zrušil a v c v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Odvolacímu soudu vytkl p ekro ení dispozi ního úkonu žalobkyn, nebo ta vyjád ila v li vzít žalobu zp t pouze co do ásti jistiny, nikoli co do p íslušenství, do kterého rovn ž odvolací soud ízení zastavil. Odvolací soud se dále zmýlil ve svém záv ru, že ke vzniku škody prozatím nedošlo. Nárok na náhradu škody zp sobené nesprávným

5 Pokra ování 5 30 Cdo 493/2013 ú edním postupem m že být v i státu úsp šn uplatn n pouze tehdy, nem že-li poškozený úsp šn dosáhnout uspokojení své pohledávky v i dlužníku, který je mu povinen plnit. Tento záv r dovodila judikatura dovolacího soudu, pokud jde o nárok poškozeného v i dlužníku vyplývající ze smluvního závazku i z bezd vodného obohacení. Za dlužníka ve smyslu uvedené judikatury však nelze považovat jiného šk dce v situaci, kdy krom státu, který by mohl být shledán odpov dným za vzniklou škodu, existují toliko další šk dci, kte í se r znou m rou podíleli na vzniku této škody, avšak žádný z nich žalobkyni neodpovídá z titulu bezd vodného obohacení, ani se v daném p ípad nejedná o pln ní vyplývající ze smlouvy (o fyzických osobách odsouzených v trestním ízení pro trestný in podvodu, spole nosti UMANA, s.r.o., Plze ské bance a.s. i notá i JUDr. Romanu Hochmanovi lze hovo it pouze jako o šk dcích, stejn jako tomu je v p ípad státu, nikoliv jako o dlužnících ze smluvního závazku i z bezd vodného obohacení). To, že mezi žalobkyní a depozitá em i obchodníkem s cennými papíry byla uzav ena smlouva, ješt neznamená, že uvedené subjekty nemohly žalobkyni zp sobit škodu. Zmi ovaná judikatura proto na danou situaci nedopadá a je pouze na žalobkyni, po které z výše uvedených osob bude náhradu škody požadovat (p i emž spole ností Plze ská banka a.s. byla již áste n uspokojena v rámci konkursního ízení). Za daných okolností tak soud musí postupovat dle 438 ob. zák., p i emž je t eba se zabývat též otázkou, zda zde není namíst uplatnit d lenou odpov dnost ve smyslu 438 odst. 2 ob. zák., tedy zda nejde o od vodn ný p ípad, v n mž lze stanovit, že ti, kte í škodu zp sobili, za ni odpovídají jen podle své ú asti na jejím zp sobení, nebo tak musí soud u init v každém konkrétním p ípad (viz Švestka, J., Spá il, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Ob anský zákoník I. 1 až 459. Komentá. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1272). V souvislosti s tvrzenou odpov dností eské republiky Ministerstva spravedlnosti spojenou s inností notá e pak dovolací soud dosp l k záv ru, že ta nem že být dána už proto, že v dob od [kdy byl zrušen zákon. 95/1963 Sb., o státním notá ství a o ízení p ed státním notá stvím (notá ský ád), a sou asn nabyl ú innosti zákon. 358/1992 Sb., o notá ích a jejich innosti (notá ský ád)] do (následujícího dne nabyl ú innosti zákon. 82/1998 Sb., který upravuje odpov dnost státu za sepisování ve ejných listin o právních úkonech a úkony notá e jako soudního komisa e) upravoval odpov dnost za škodu zp sobenou p i výkonu innosti notá e pouze 57 odst. 1, v ta první, zákona. 358/1992 Sb., podle n hož notá odpovídá žadateli, klientovi nebo jinému ú astníku za škodu, kterou mu zp sobil v souvislosti s výkonem innosti notá e. Odpov dnost státu však v této dob žádným právním p edpisem stanovena nebyla (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 28 Cdo 2363/2009). Jelikož v posuzovaném p ípad došlo ke vzniku škody v b eznu 1997, nem že být odpov dnost eské republiky Ministerstva spravedlnosti dána. Na základ áste ného zp tvzetí žaloby žalobkyní a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 28 Cdo 349/2010, z stala p edm tem ízení ástka ,- K s p íslušenstvím v žalob vy ísleným. S ohledem pak na skute nost, že podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu není odpov dnost eské republiky Ministerstva spravedlnosti dána, jednal odvolací soud bez dalšího nadále pouze s Ministerstvem financím jako subjektem jednajícím za stát. Odvolací soud v napadeném rozsudku shodn se soudem prvního stupn posoudil nárok žalobkyn podle 18 zákona. 58/1969 Sb. Shledal nesprávný ú ední postup žalované eské republiky Ministerstva financí za prokázaný, aniž by bylo t eba dopl ovat dokazování novými d kazy z trestního ízení, jak navrhovala žalovaná. Danou otázku považoval za vy ešenou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 322/2004, jehož záv r byl p evzat i rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 28 Cdo 349/2010, a který je pro odvolací soud závazný, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

6 , sp. zn. 28 Cdo 3600/2011. Podle odvolacího soudu Nejvyšší soud neakceptoval názor odvolacího soudu vyjád ený v jeho d ív jším rozsudku, že pro posouzení otázky, zda postup ministerstva financí byl nesprávným ú edním postupem, by bylo nutné tvrdit a prokázat, že mu byly v dob oznámení neobvyklého obchodu známé konkrétní skute nosti od vod ující kvalifikované podez ení, že byl spáchán trestný in spo ívající v innosti vymezené v 1 odst. 1 zákona. 61/1996 Sb., o n kterých opat eních proti legalizaci výnos z trestné innosti, ve zn ní ú inném do , podle n hož legalizací výnos se rozumí jednání sledující zakrytí nezákonného p vodu výnosu s cílem vzbudit zdání, že se jedná o p íjem nabytý v souladu se zákonem. Bylo na žalované, m la-li na rozhodnutí, zda podat trestní oznámení, podle 6 odst. 2 zákona. 61/1991 Sb. pouze 72 hodin, aby se snažila získat další a dostupné informace b hem této lh ty bez ohledu na to, že ást lh ty p ipadla na sobotu a ned li, jestliže šlo o p evod tak velkého majetku investi ního fondu do zahrani í. Rovn ž p i svém záv ru o prokázaném vzniku škody vyšel odvolací soud z výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu. Co se pak tý e p í inné souvislosti mezi nesprávným ú edním postupem a vznikem škody, dosp l odvolací soud s p ihlédnutím k 79a odst. 1, 2 tr. ádu a 6 odst. 2 zák.. 61/1996 Sb. k záv ru, že v p ípad podání trestního oznámení žalovanou (odvolací soud nesprávn uvádí žalobcem pozn. NS) bylo možné v rámci trestního ízení vyvedení finan ních prost edk zabránit, nebo banka by nesm la t i dny od podání trestního oznámení p íkaz k p evodu provést a pro orgány inné v trestním ízení je to dostate n dlouhá doba, aby posoudily, zda jde o trestnou innost. Shodn se soudem prvního stupn pak odvolací soud podání žalobkyn ze dne posoudil jako dopln ní skutkových tvrzení o tom, že v ízení má vystupovat další organiza ní složka, ve vztahu k níž se dozv d l o škod, nikoliv jako zm nu žaloby, p i emž tvrzení žalobce, že se o této škod dozv d l až v trestním ízení, nebyla vyvrácena. Námitku žalované, že se tak stalo již na základ jednání a dohody o narovnání se spole ností Swirglen Limited ze dne posoudil odvolací soud jako nep ípustnou novotu, ke které nemohl p ihlédnout a uzav el s odkazem na rozsudek soudu prvního stupn, že se právní p edch dkyn žalobkyn, C. S. Fond, a.s., dozv d la o vzniku škody dne a k proml ení nároku na její náhradu podle 22 odst. 1 zák.. 58/1969 Sb. nedošlo, byla-li žalobu na její náhradu podána dne Pro zapo tení pln ní obdrženého z majetkové podstaty dlužníka Plze ské banky a.s. se pak uplatní 330 odst. 2 obch. zák., podle kterého p i pln ní pen žitého závazku se zapo te pln ní nejprve na úroky a potom na jistinu, neur í-li dlužník jinak. Co se tý e posouzení aplikace d lené odpov dnosti podle 438 odst. 2 ob. zák., dosp l odvolací soud k záv ru, že za situace, kdy bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 39 Cm 221/97, rozhodnuto, že spole nost UMANA, s.r.o., a Plze ská banka a.s. mají hradit celou škodu solidárn, nelze dalšímu šk dci stanovit d lenou odpov dnost, jestliže všichni šk dci odpovídají za jednu a tutéž škodu. Na rozdíl od soudu prvního stupn odvolací soud ur il po átek prodlení žalované s náhradou škody nikoli ode dne následujícího po vzniku škody ( ), ale až ode dne následujícího poté, co byla žaloba doru ena žalované, tj. od S ohledem pak na skute nost, že úrok z prodlení vy íslený do byl žalobkyni uhrazen pln ním Plze ské banky a.s., p iznal odvolací soud žalobkyni ve výroku I napadeného rozsudku nárok na zaplacení ástky ,- K s úrokem z prodlení od do (tj. do dne áste né úhrady od Plze ské banky a.s.) ve výši 10 % z ástky ,- K a od do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 10 % z ástky ,- K. Ve výroku II napadeného rozsudku zamítl nárok žalobkyn na zbývající p íslušenství p edstavující 18% úrok z prodlení z ástky ,- K od do a z ástky ,- K od do , 8% úrok z prodlení z ástky

7 Pokra ování 7 30 Cdo 493/ ,- K od do a z ástky ,- K od do zaplacení a 18% úrok z ástky ,- K od do zaplacení. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu zamítavého výroku a výroku o nákladech ízení napadla žalobkyn dovoláním. Žalobkyn se ztotož uje se záv rem odvolacího soudu, který dovodil, že pln ní z konkurzu Plze ské banky a.s. na úhradu vzniklé škody bylo co do ástky ,- K zapo teno na úrok z prodlení a pouze co do ástky ,- K na jistinu. P esto podává dovolání, a to z opatrnosti, pro p ípad, že by dovolací soud dosp l ohledn zapo tení pln ní z konkurzu Plze ské banky a.s. k odlišnému záv ru než soud odvolací. Žalobkyn dále namítá, že pokud u spole n a nerozdíln zavázaných dlužník Plze ské banky a.s. a UMANA, s.r.o., vznikla povinnost k úhrad úroku z prodlení ve výši 15 % ro n od do zaplacení, p i emž tato povinnost byla p iznána pravomocným rozsudkem, potom stejný úrok z prodlení jsou povinni hradit všichni spole n a nerozdíln zavázaní dlužníci, v etn žalované. Uplat uje tak dovolací d vody podle 241a odst. 2 písm. b) o. s.. a podle 241a odst. 3 o. s.. Žalobkyn navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu a vrácení v ci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání žalobkyn se žalovaná nevyjád ila. Co do výroku I rozsudku odvolacího soudu, tedy v rozsahu, ve kterém byl rozsudek soudu prvního stupn rozsudkem odvolacího soudu potvrzen, podala dovolání žalovaná. P ípustnost dovolání dovozuje z 237 odst. 1 písm. c) o. s.. (žalovaná odkazuje z ejm omylem na ust. 237 odst. 2 o. s..), jako dovolací d vod uvádí nesprávné právní posouzení v ci. Za otázky zásadního právního významu žalovaná ozna uje to, zda Finan n analytický útvar Ministerstva financí (dále jen FAÚ ) je povinen podat trestní oznámení ve smyslu zákona. 61/1996 Sb. vždy, i pouze na základ skute n zjišt ných informací, jinými slovy, kde je hranice nesprávného ú edního postupu spo ívajícího v nepodání trestního oznámení, dále otázku p í inné souvislosti, tedy, zda by podáním trestního oznámení došlo k zajišt ní prost edk ze strany orgán inných v trestním ízení. Za otázku, která má po právní stránce zásadní význam, dále žalovaná považuje i posouzení podání žalobkyn ze dne (zda tímto podáním došlo pouze k dopln ní skutkových tvrzení nebo ke zm n žaloby) a související posouzení proml ení nároku a b hu prodlení s úhradou p ípadné škody. Do prodlení se žalovaná nemohla dostat d íve, než byla k její úhrad vyzvána. Žalovaná dále pokládá otázku, v jakém rozsahu je v itel oprávn n si p ijatou ástku z rozvrhu konkursní podstaty zapo íst na jednotlivé pohledávky a p íslušenství s tím, že otázka zápo tu pln ní v p ípad, že p ihlášená pohledávka a její p íslušenství nebylo uhrazeno v celém rozsahu, nebyla soudní praxí dosud ešena. Kone n za otázku mající po právní stránce zásadní význam žalovaná ozna uje otázku aplikace 438 odst. 2 ob. zák. v p ípad, že žalovaná by za škodu odpovídala objektivn, zatímco ostatní šk dci subjektivn na základ svého trestn právního jednání i solidárn na základ p edchozích soudních rozhodnutí. Žalovaná dále namítá, že napadený rozsudek neuvádí, jaké informace m l FAÚ k rozhodnému okamžiku a které si mohl objektivn v rozhodnou dobu opat it, což iní napadený rozsudek nep ezkoumatelným. Nep ezkoumatelným iní podle ní napadený rozsudek rovn ž skute nost, že není z ejmé, z jakých tvrzení a d kaz odvolací soud vycházel p i svém záv ru, že pro orgány inné v trestním ízení je lh ta t í dn pro zajišt ní prost edk dostate ná. Jako vadu ízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve v ci podle 241a odst. 2 písm. a) o. s.. ozna uje žalovaná dále nep ipušt ní nových tvrzení a d kaz, které vyšly najevo v trestním ízení až po vydání rozsudku soudu prvního stupn, a tvrzení o spoluzavin ní žalobkyn, které žalovaná uvedla již v ízení p ed soudem prvního stupn.

8 8 Navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadeném rozsahu, p ípadn i rozsudku soudu prvního stupn, a vrácení v ci k dalšímu ízení. Žalobkyn ve vyjád ení k dovolání žalované a jeho dopln ní namítá nep ípustnost dovolání žalované, kdy žalovaná v dovolání napadá nesprávnost skutkových záv r odvolacího soudu a p ípadné vady ízení. Ustanovení 438 odst. 2 ob. zák. považuje za normu s neur itou hypotézou a je spojeno s posouzením jedine ného skutkového základu, které nem že init rozhodnutí odvolacího soudu právn významným. Otázku povinnosti FAÚ podat trestní oznámení podle zákona. 61/1996 Sb. považuje žalobkyn za vy ešenou rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 28 Cdo 349/2010, odvolací soud dosp l na základ provedeného dokazování ke správnému záv ru, že pokud by trestní oznámení ze strany FAÚ bylo podáno, nebyl by proveden p íkaz k p evodu finan ních prost edk do zahrani í. Námitky žalované dovozující opak jsou námitkami skutkovými, které p ípustnost dovolání založit nemohou. Podáním ze dne pak žalobkyn pouze rozší ila právní d vody pro p isouzení nároku na náhradu škody, domáhá se však stejné škody proti stejnému subjektu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 629/2005 a 30 Cdo 1197/20 z ejm 30 Cdo 1197/2011 pozn. Nejvyššího soudu, podle nichž ur ení organiza ní složky státu, která je oprávn ná za stát v soudním ízení jednat, není otázkou v cné legitimace, a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 435/2012, 32 Odo 1414/2006 a 2 Odon 154/97, podle kterých p i zachování totožnosti ú astník a následku je zachován i skutek), posouzení proml ení uplatn ného nároku odvolacím soudem tak považuje za správné. I kdyby však podání ze dne bylo posouzeno jako zm na žaloby, nemohlo dojít k proml ení žalovaného nároku, když žalobkyn se dozv d la o skute nostech zakládajících nárok na náhradu škody až z obžaloby, která jí byla doru ena dne Pro argumentaci žalované, že pln ní z konkursní podstaty by m lo být zapo teno pom rn na úrok a na jistinu, není opora v zákonném ustanovení, posouzení otázky zapo tení odvolacím soudem pokládá žalobkyn za správné. K námitce žalované o nesprávnosti posouzení novot v odvolacím ízení upozor uje, že tímto žalovaná namítá procesní vady ízení a nikoli nesprávné právní posouzení. Žalovaná navíc dle žalobkyn m la možnost ozna it k d kazu sv decké výpov di již v ízení p ed soudem prvního stupn. Kone n 438 odst. 2 ob. zák. dává soudu možnost, nikoli povinnost, rozhodnout o d lené odpov dnosti žalované, odvolací soud tedy nemohl rozhodnout v rozporu se zákonem, ale rozhodl v rámci zákona v souladu se svým oprávn ním podle 438 odst. 1 ob. zák. Žalovaná nadto neuvedla žádná tvrzení ohledn okolností zvláštního z etele hodných, které by aplikaci d lené odpov dnosti od vod ovaly (k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2754/2010, 25 Cdo 2407/98 a 25 Cdo 845/2000). Žalobkyn navrhuje, aby dovolací soud dovolání v plném rozsahu pro ned vodnost odmítl, když právní otázky, které žalovaná v dovolání vymezila, nep iznávají napadenému rozsudku zásadní právní význam, nebo jsou maximáln rozhodné pro posouzení této v ci a nemají odpovídající judikatorní p esah (k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3902/2010, 22 Cdo 2568/2003, 20 Cdo 1735/99 a 20 Cdo 248/99). Podle l. II bodu 7. zákona. 404/2012 Sb., kterým se m ní zákon. 99/1963 Sb., ob anský soudní ád, ve zn ní pozd jších p edpis, a n které další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným p ede dnem nabytí ú innosti tohoto zákona (tj. p ed ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních p edpis. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne , Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a o n m rozhodl podle zákona. 99/1963 Sb., ob anský soudní ád, ve zn ní p ed novelou provedenou zákonem. 404/2012 Sb.

9 Pokra ování 9 30 Cdo 493/2013 Dovolání žalobkyn i žalované bylo podáno v as, osobami k tomu oprávn nými a ádn zastoupenými podle 241 odst. 1 o. s.., proto se Nejvyšší soud mohl zabývat jejich p ípustností. Dovolání žalované by mohlo být shledáno p ípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dosp l k záv ru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve v ci samé zásadn významné ( 237 odst. 1 písm. c/ o. s.. se z etelem k nálezu Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím dne ; k tomu viz i nález ze dne , sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, p i emž o situaci p edvídanou v ustanovení 237 odst. 1 písm. b) o. s.. nejde, tedy, že dovolací soud - jsa p itom vázán uplatn nými dovolacími d vody v etn jejich obsahového vymezení ( 242 odst. 3 o. s..) - dosp je k záv ru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( 237 odst. 3 o. s..). Dovolání je p ípustné pro posouzení otázky proml ení žalovaného nároku, p i které se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Dovolání je též d vodné. Podle 22 odst. 1 v ty první zákona. 58/1969 Sb. právo na náhradu škody podle tohoto zákona se proml í za t i roky ode dne, kdy se poškozený dozv d l o škod. Podle 20 zákona. 58/1969 Sb., pokud není stanoveno jinak, ídí se právní vztahy upravené v tomto zákon ob anským zákoníkem. Podle 112 ob. zák., ve zn ní ú inném do , uplatní-li v itel v proml ecí dob právo u soudu nebo u jiného p íslušného orgánu a v zahájeném ízení ádn pokra uje, proml ecí doba od tohoto uplatn ní po dobu ízení neb ží. To platí i o právu, které bylo pravomocn p iznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného p íslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že p edm tem proml ení je vždy právo, které je charakterizováno jednak svým obsahem, to znamená vymezením konkrétních subjektivních oprávn ní a povinností, v etn vymezení skutkových okolností, na nichž je obsah daného práva založen, jednak ú astníky, to znamená subjekty, mezi nimiž existuje takto definovaný právní vztah. Podmínky proml ení se sice posuzují vždy v celém souhrnu t chto prvk, ovšem p i jejich pluralit je t eba zpravidla jednotlivé nároky ( i jejich ásti) a ú astníky vztahu odlišit. Sestává-li nap íklad právní vztah mezi týmiž osobami z více samostatných nárok, b ží proml ení u každého nároku zvláš, a pokud jde o nárok téhož obsahu v i více osobám (nejde-li o závazek nedílný odst. 2 ob. zák.), b ží proml ecí doba pro uplatn ní nároku proti každé z nich samostatn. Obdobné platí i pro podmínky stavení b hu proml ecí doby, které se p i pluralit nárok i ú astník posuzují odd len, a to tak, že uplatn ní práva u soudu ve smyslu ustanovení 112 ob. zák. p ináší d sledek v podob stavení b hu proml ecí doby pouze ve vztahu k tomu nároku, p ípadn jeho ásti, pro n jž se ízení vede, a stejn tak jen ve vztahu k osob, v i níž se toto ízení vede, nikoliv též ve vztahu k jakémukoliv jinému subjektu, proti n muž sice nap íklad m že uplatn ní téhož práva taktéž p icházet v úvahu, nicmén ízení zahájeno dosud nebylo (srov. nap. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 129/99). Uvedené záv ry se uplatní i v pom rech odpov dnosti státu za škodu podle zák.. 58/1969 Sb. (viz 20 téhož zákona). Pro posouzení této v ci z hlediska proml ení žalovaného nároku je proto ur ující, kdy žalobkyn uplatnila sv j nárok u soudu, nebo od té doby došlo ke stavení b hu subjektivní proml ecí doby zakotvené v 22 odst. 1 v t první zák.. 58/1969 Sb.

10 10 Žalobou podanou v této v ci dne se žalobkyn domáhala proti eské republice Ministerstvu spravedlnosti náhrady škody ve výši ,- K s p íslušenstvím z titulu nesprávného ú edního postupu notá e JUDr. Karla Hochmana. Podáním ze dne se domáhala zaplacení téže ástky také proti eské republice Ministerstvu financí z titulu nesprávného ú edního postupu ministerstva financí spo ívajícího v nepodání trestního oznámení, jak je výše popsáno. Jakkoli je z uvedeného z ejmé, že v p ípad p vodní žaloby i podání žalobkyn ze dne žádá žalobkyn po stejné žalované totožnou ástku, nelze p ehlédnout, že se jejího zaplacení domáhá na základ odlišných skute ností, by podléhajících stejné právní kvalifikaci jako nesprávný ú ední postup. Skutek se v tzv. sporném ízení odvíjí p edevším od žaloby, k jejímž nutným obsahovým náležitostem pat í vylí ení rozhodujících skute ností (srov. 79 odst. 1 o. s..), tedy údaj nezbytných k tomu, aby bylo jasné, o em má soud rozhodnout (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 2 Odon 154/97). V p ípad žaloby na náhradu škody proti státu zahrnuje toto vylí ení skute nosti rozhodné pro posouzení, zda vylí ený skutek lze posoudit jako nesprávný ú ední postup, pop. nezákonné rozhodnutí. V posuzovaném ízení stav la žalobkyn sv j nárok na náhradu škody na dvou r zných skutcích, které oba m ly dle jejích tvrzení být p í inou vzniku její škody, p i emž mohl být d vodným nárok žalobkyn založený na obou t chto skutcích v tom smyslu, že by oba skutky byly nesprávným ú edním postupem, který by byl p í inou vzniku škody na stran žalobkyn (tvrzená škoda by m la více rovnocenných p í in), nebo jen jednoho z nich, pop. žádného z nich. Nejvyšší soud na tomto míst nem že p isv d it názoru žalobkyn, že v p ípad jejího podání ze dne jde o pouhé dopln ní žaloby. Nelze sice vylou it, že v ur itých p ípadech p jde o dopln ní žaloby nap íklad tam, kde se žalobce p vodní žalobou domáhá vydání nemovitosti, aby následn požadoval její vyklizení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 2 Cdon 302/97, uve ejn ný v asopise Právní rozhledy. 4/1998), kde se podílový spoluvlastník neúplným návrhem stran identifikace nemovitosti domáhá realizace svého p edkupního práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 240/2004) nebo kde je p edm tem ízení nárok na vydání bezd vodného obohacení v konkrétní v ci, p i emž teprve posléze je specifikováno období, za které m lo ke vzniku bezd vodného obohacení dojít (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 28 Cdo 1032/2012). O dopln ní žaloby však nep jde v p ípad, kdy žalobce odvíjí sv j nárok od jiných skute ností, než jaké vylí il v žalob, jak je tomu v této v ci. Jestliže odvolací soud posuzoval okamžik stavení b hu proml ecí doby ohledn nároku na náhradu škody zp sobené nesprávným ú edním postupem ministerstva financí ode dne podání žaloby postavené na nároku na náhradu škody zp sobené nesprávným ú edním postupem notá e, je jeho právní posouzení dané otázky nesprávné. Nov bude na soudu, aby na základ p ípadn dopln ných tvrzení a d kazních návrh ze strany žalobkyn i žalované posoudil, kdy nabyla ve smyslu 22 odst. 1 v ty první zákona. 58/1969 Sb. žalobkyn v domost o tom, že jí vznikla škoda ve výši žalované ástky z d vodu namítaného nesprávného ú edního postupu ministerstva financí, a zda došlo i nedošlo k proml ení jejího nároku na náhradu této škody do doby, než je podáním ze dne uplatnila u soudu. Pro úplnost je t eba dodat, že absence formálního rozhodnutí o p ipušt ní zm ny žaloby podle 95 o. s.. je sice vadou ízení, nemohla však mít za následek nesprávné

11 Pokra ování Cdo 493/2013 rozhodnutí ve v ci za situace, kdy soud prvního stupn fakticky zm nu žaloby p ipustil tím, že o zm n ném nároku jednal. Již nesprávné právní posouzení otázky proml ení žalovaného nároku by mohlo vést Nejvyšší soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu bez nutnosti vypo ádat se s dalšími dovolacími námitkami žalované. Nejvyšší soud si je však v dom toho, že v této v ci jde již o jeho t etí kasa ní rozhodnutí, a proto se, i p i v domí délky sporu a výše požadovaného pln ní, vyjád í také k dalším otázkám, podstatným pro posouzení nároku žalobkyn, ohledn kterých bude dovolání shledáno p ípustným. Dovolání žalované je p ípustné pro posouzení otázky existence nesprávného ú edního postupu na stran ministerstva financí, p i které se odvolací soud nep idržel dostupné judikatury Nejvyššího soudu. Z ustálené judikatury vyplývá, že odpov dnost státu za škodu zp sobenou nesprávným ú edním postupem je dána pouze tehdy, je-li prokázána existence nesprávného ú edního postupu, vznik škody a vztah p í inné souvislosti mezi nimi. Podle 1 odst. 5 zákona. 61/1996 Sb., o n kterých opat eních proti legalizaci výnos z trestné innosti a o zm n a dopln ní souvisejících zákon, ve zn ní ú inném v dob vytýkaného nesprávného ú edního postupu, tedy k b eznu 1997, tj. p ed novelou. 15/1998 Sb., dále jen zák.. 61/1996 Sb., neobvyklým obchodem je jednání, které svojí povahou, obsahem nebo výjime ností zjevn vybo uje z b žného rozsahu nebo charakteru obchod ur itého druhu nebo ur ité osoby. Podle 6 zák.. 61/1996 Sb. finan ní instituce m že splnit p íkaz klienta týkající se neobvyklého obchodu nejd íve po uplynutí 24 hodin od p ijetí oznámení ministerstvem, pokud hrozí nebezpe í, že bezodkladným spln ním by mohlo být zma eno nebo podstatn ztíženo zajišt ní výnosu (odst. 1). Jestliže si prov ení neobvyklého obchodu vyžádá delší dobu, m že ministerstvo ve lh t uvedené v odstavci 1 uložit finan ní instituci, aby spln ní p íkazu dále odložila nejdéle na dobu 72 hodin od doby, kdy p ijalo oznámení. Jestliže ministerstvo v této lh t finan ní instituci nesd lí, že podalo trestní oznámení, finan ní instituce po uplynutí lh ty p íkaz provede; v opa ném p ípad vy ká, zda do t í dn od podání trestního oznámení orgán inný v trestním ízení nerozhodne o p edm tu obchodu (odst. 2). Podle 10 odst. 2 zák.. 61/1996 Sb. zjistí-li ministerstvo skute nosti, které od vod ují podez ení, že byl spáchán trestný in, u iní oznámení podle trestního ádu a sou asn orgánu innému v trestním ízení poskytne všechny údaje a d kazy o nich, které má k dispozici, jestliže s oznámením souvisejí. Podle 18 zák.. 58/1969 Sb. stát odpovídá za škodu zp sobenou v rámci pln ní úkol státních orgán a orgán spole enské organizace uvedených v 1 odst. 1 nesprávným ú edním postupem t ch, kte í tyto úkoly plní (odst. 1). Odpov dnosti podle odstavce 1 se nelze zprostit (odst. 2). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 322/2004, založeném na totožném skutkovém základ, uzav el s odkazem na 6 odst. 1, 2 a 10 odst. 2 zákona. 61/1996 Sb. dovolací soud, že podez elá transakce (neobvyklý obchod) mohla být postupem ministerstva financí do asn pozastavena i dokonce zma ena, a to zásahem orgánu inného v trestním ízení, vyvolaného na základ podn tu (trestní oznámení) ministerstva. Je pravdou, že ministerstvo financí není tímto zákonem vybaveno pravomocí zasahovat do bankovních transakcí a že jeho možnosti se omezují pouze na odklad provedení transakce a na podání trestního oznámení. Nicmén v tomto rámci sv ených pravomocí je namíst,

12 12 aby ministerstvo svá oprávn ní v i bankovnímu sektoru využívalo a p edepsaným zp sobem konalo, jsou-li k tomu spln ny zákonné p edpoklady. Není proto pochyb o tom, že ministerstvo financí, disponovalo-li informacemi sv d ícími o tom, že šlo o neobvyklý obchod ve smyslu 1 odst. 1, 5 zákona. 61/1996 Sb., p ípadn o jakýkoliv trestný in (viz 10 odst. 2 zákona), m lo u init pot ebné kroky, které by samy o sob nebyly zp sobilé provedení transakce zamezit mohly vést v kone ném d sledku k tomu, že by po zásahu orgán inných v trestním ízení k p evodu prost edk nedošlo. Pokud tak ministerstvo v rozporu se zákonem stanovenými požadavky na jeho innost neu inilo, šlo o nesprávný ú ední postup, jehož existence je vedle vzniku škody a vztahu p í inné souvislosti mezi nesprávným ú edním postupem a vznikem škody jednou z podmínek odpov dnosti státu za škodu podle ustanovení 18 zákona. 58/1969 Sb. Z tohoto pohledu není rozhodující, která složka ministerstva m la pot ebné informace k dispozici a zda spolu zainteresované složky komunikovaly, nebo odpov dnost podle uvedeného ustanovení je objektivní odpov dností státu jako celku, spojenou s výsledkem jednání. Uvedený záv r byl zopakován Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne , sp. zn. 28 Cdo 349/2010, ve kterém Nejvyšší soud zárove s odkazem na zrušovaný rozsudek odvolacího soudu zd raznil, že se odvolací soud jednáním ministerstva financí z výše uvedených hledisek nezabýval, jak sám ve zrušovaném rozsudku uvedl, nebo dosp l k záv ru, že nedošlo ke vzniku škody. Nejvyšší soud zárove odvolacímu soudu uložil zabývat se spln ním zákonných p edpoklad odpov dnosti státu za tvrzenou škodu, a to vznikem škody, nesprávným ú edním postupem a p í innou souvislostí mezi nimi. Nejvyšší soud se tedy dosud nezabýval otázkou, zda v této v ci k nesprávnému ú ednímu postupu ze strany ministerstva financí došlo, pouze stanovil obecná kritéria, podle kterých lze na danou otázku p i konkrétních skutkových zjišt ních odpov d t. Pokud si odvolací soud vyložil daný záv r a pokyn Nejvyššího soudu tak, že jím byla otázka existence nesprávného ú edního postupu v dané v ci vy ešena a jako odmítnutí odvolacím soudem d íve prezentovaného názoru o pot eb dokazování konkrétních skute ností, které m ly vést ministerstvo financí k podání trestního oznámení, jde ze strany odvolacího soudu o nepochopení, pop. dezinterpretaci záv r p edchozích kasa ních rozhodnutí Nejvyššího soudu v této v ci. K tomu je t eba dodat, že otázka existence nesprávného ú edního postupu na stran ministerstva financí nebyla ze strany Nejvyššího soudu postavena najisto ani jeho rozsudkem ze dne , sp. zn. 28 Cdo 3600/2011, kde ohledn ní bylo dovolání odmítnuto pro nep ípustnost z d vod absence právních námitek, když v tam podaném dovolání byly uplatn ny ohledn této otázky jen námitky skutkové, p ípustnost dovolání podle 237 odst. 1 písm. c) a 237 odst. 3 o. s.. nezakládající. Dovolací soud se proto jejím v cným p ezkumem nezabýval, což nelze nikdy vykládat jako potvrzení v cné správnosti jejího ešení. Protože odvolací soud dosud nepromítl záv ry vyjád ené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 322/2004, a potvrzené rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 28 Cdo 349/2010, od nichž nemá Nejvyšší soud d vod se odchýlit ani v této v ci, do u in ných skutkových zjišt ní, je t eba jeho právní posouzení otázky existence nesprávného ú edního postupu na stran ministerstva financí považovat za neúplné a tudíž nesprávné. K p ijetí záv ru o existenci nesprávného ú edního postupu ministerstva financí, jak byl podmín n (bez vztahu ke konkrétním skutkovým zjišt ním) popsán v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 25 Cdo 322/2004, musí žalobkyn tvrdit a prokázat, že ministerstvo financí m lo, pop. mohlo mít v rozhodné dob 72 hodin od p ijetí oznámení

13 Pokra ování Cdo 493/2013 o neobvyklém obchodu k dispozici konkrétní informace vzbuzující podez ení, že byl spáchán trestný in, a že mu proto vznikla povinnost podat trestní oznámení podle 10 odst. 2 zákona. 61/1996 Sb., nebo práv nepodání tohoto trestního oznámení je jako nesprávný ú ední postup ministerstva financí žalobkyní tvrzeno. Pokud by soud shledal stávající tvrzení žalobkyn i jim odpovídající d kazní návrhy za nedostate ná, vyzve žalobkyni k dopln ní skutkových tvrzení i d kazních návrh postupem podle 118a odst. 1 a 3 o. s.. Soud zárove posoudí použitelnost d kaz získaných v trestních ízení vedeném u M stského soudu v Praze pod sp. zn. 3T 2/2008, kterými míní žalovaná vyvrátit tvrzení žalobkyn, a p ípadn je rovn ž k d kazu provede. Dovolání je dále p ípustné pro posouzení otázky p í inné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným ú edním postupem a vzniklou škodou, nebo i ohledn ní se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Obecn platí, že otázka p í inné souvislosti vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. nap. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025). Právní posouzení p í inné souvislosti m že spo ívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjiš ována, p ípadn zda a jaké okolnosti jsou i naopak nejsou zp sobilé tento vztah vylou it (srov. nap. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Je-li tedy p í inná souvislost otázkou skutkovou, musí její ešení spo ívat na odpovídajících skutkových zjišt ních, a nem že vyplývat, bez ohledu na skutková zjišt ní, z právní úpravy. Touto úvahou se odvolací soud ne ídil, když dosp l s p ihlédnutím k 79a odst. 1, 2 tr. ádu a 6 odst. 2 zák.. 61/1996 Sb. k záv ru, že v p ípad podání trestního oznámení žalovanou bylo možné v rámci trestního ízení vyvedení finan ních prost edk zabránit, nebo banka by nesm la t i dny od podání trestního oznámení p íkaz k p evodu provést a pro orgány inné v trestním ízení je to dostate n dlouhá doba, aby posoudily, zda jde o trestnou innost. Podle 79a odst. 1 tr. ádu, ve zn ní ú inném do (dále jen tr. ád ), nasv d ují-li zjišt né skute nosti tomu, že pen žní prost edky na ú tu u banky jsou ur eny ke spáchání trestného inu, nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné innosti, m že p edseda senátu a v p ípravném ízení státní zástupce, vyšet ovatel nebo policejní orgán rozhodnout o zajišt ní pen žních prost edk na ú tu. Vyšet ovatel a policejní orgán k takovému rozhodnutí pot ebují p edchozí souhlas státního zástupce. Má-li být shledána p í inná souvislost mezi tvrzeným nesprávným ú edním postupem ministerstva financí spo ívajícím v nepodání trestního oznámení ve lh t podle 6 odst. 2 zák.. 61/1996 Sb. a škodou vzniklou právní p edch dkyni žalobkyn a spo ívající ve vyvedení jejího majetku mimo území eské republiky, musí být postaveno najisto, že by po podání trestního oznámení ministerstvem financí policejní orgán skute n možnosti dané mu 79a odst. 1 tr. ádu využil a pen žní prost edky na ú tu GiroCredit-Sparkassen Banka Praha, a.s., pokud tam v rozhodné dob byly, zajistil. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu p itom stojí na záv ru, že i existenci p í inné souvislosti musí poškozený prokázat a nelze vyjít jen z nepodloženého p edpokladu, že je p í inná souvislost dána, jak to u inil odvolací soud. Uvedené v zásad neznamená nic jiného, než že žalobkyn musí tvrdit a prokázat existenci takových skute ností, na základ kterých by policejní orgán nemohl postupovat jinak

14 14 než podle 79a odst. 1 tr. ádu k zajišt ní pen žních prost edk p istoupit, p i emž by muselo jít o skute nosti nejen existující, ale policejnímu orgánu také dostupné. Nižší úrove jistoty v tom sm ru, že by na základ prokázaných skute ností, policejnímu orgánu známých, mohlo, ale také nemuselo dojít k p ijetí opat ení podle 79a odst. 1 tr. ádu, k prokázání existence p í inné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným ú edním postupem a vzniklou škodou vést nem že. K p ípadnému hodnocení skutkových zjišt ní ohledn postupu ministerstva financí a p í inné souvislosti mezi ním a žalobkyní tvrzenou škodou považuje Nejvyšší soud za nezbytné zd raznit, že je nelze hodnotit retrospektivn, tj. z pohledu dnes dostupných informací, ale perspektivn, tj. z pohledu, jaké informace m ly k dispozici nebo mohly za použití tehdy dostupných prost edk získat v rozhodné dob ministerstvo financí, pop. policejní orgán. Dovolání je dále p ípustné v otázce možné aplikace d lené odpov dnosti podle 438 odst. 2 ob. zák. v situaci, kdy již n kte í ze šk dc byli odsouzeni k solidárnímu pln ní, nebo tato otázka dosud nebyla v judikatu e Nejvyššího soudu vy ešena. Podle odvolacího soudu za situace, kdy bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , sp. zn. 39 Cm 221/97, rozhodnuto, že spole nost UMANA, s.r.o., a Plze ská banka a.s. mají nahradit žalobkyni škodu spole n a nerozdíln, nelze dalšímu šk dci stanovit d lenou odpov dnost, jestliže všichni šk dci odpovídají za jednu a tutéž škodu. Podle 159a odst. 1 o. s.. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro ú astníky ízení. Podle 438 ob. zák. zp sobí-li škodu více šk dc, odpovídají za ni spole n a nerozdíln (odst. 1). V od vodn ných p ípadech m že soud rozhodnout, že ti, kte í škodu zp sobili, odpovídají za ni podle své ú asti na zp sobení škody (odst. 2). Úvaha odvolacího soudu o tom, že by pravomocný rozsudek zavazující n které ze šk dc k solidárnímu pln ní byl závazný z hlediska povinnosti plnit spole n a nerozdíln i v i dalším šk dc m, kte í nebyli ú astníky ízení zakon eného daným rozsudkem, není správná, když pomíjí zásadu vyjád enou v 159a odst. 1 o. s.., podle které je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro ú astníky ízení. Z ní vyplývá, že d ív jší pravomocný rozsudek zavazující k solidárnímu pln ní n které ze šk dc nebrání tomu, aby soud v jiném ízení o náhradu škody mezi stejným poškozeným a dalším šk dcem nebo šk dci rozhodl o povinnosti tohoto šk dce nebo šk dc k náhrad škody jen podle podílu jeho i jejich ú asti na škod. Z uvedeného je z ejmé, že i v dané otázce je právní posouzení žalovaného nároku odvolacím soudem nesprávné. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že shledá-li odvolací soud odpov dnost za tvrzenou škodu na stran žalované a následn i d vody pro aplikaci 438 odst. 2 ob. zák. ve vztahu k její odpov dnosti za tuto škodu, a to s ohledem na její podíl na vzniku škodu v porovnání s podílem ostatních šk dc, m že nalézt inspiraci pro stanovení výše podíl v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 28 Cdo 3600/2011. Dovolání je dále p ípustné v otázce, na jakou pohledávku, pop. její p íslušenství, má být v itelem zapo teno pln ní poskytnuté mu v rámci rozvrhu po skon ení konkurzu, nebo tato otázka dosud nebyla v judikatu e Nejvyššího soudu vy ešena.