ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 26 Cdo 4497/ ESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud eské republiky rozhodl v senát složeném z p edsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudky JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve v ci žalobce statutárního m sta Jihlavy, se sídlem v Jihlav, Masarykovo nám stí 97/1, zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brn, Bubení kova 502/42, proti žalované VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLE NOSTI, a.s., se sídlem v Brn, Sob šická 820/156, I O: , zastoupené Mgr. Markem Vojá kem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o zaplacení ástky ,48 K s p íslušenstvím, vedené u M stského soudu v Brn pod sp. zn. 233 C 43/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brn ze dne 22. února 2017,. j. 70 Co 104/ , ve spojení s usnesením ze dne 9. ervna 2017,. j. 70 Co 104/ , t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brn ze dne 22. února 2017,. j. 70 Co 104/ , ve spojení s usnesením ze dne 9. ervna 2017,. j. 70 Co 104/ , se zrušuje a v c se vrací tomuto soudu k dalšímu ízení. O d v o d n n í : Žalobce (zakládající len svazku m st a obcí pod ozna ením Svaz vodovod a kanalizací Jihlavsko /dále jen Svaz /, jehož lenství v n m skon ilo dnem 31. prosince 2012 poté, co jeho zastupitelstvo usneseními z 23. ervna 2009 a 14. dubna 2010 rozhodlo o vystoupení ze Svazu) od 1. ledna 2013 jako pronajímatel vodovod a kanalizací pro ve ejnou pot ebu, které p vodn sv il k hospoda ení Svazu (dále jen p edm tný majetek ) se domáhal, aby mu žalovaná (s níž Svaz uzav el dne 17. prosince 1996 písemnou smlouvu /dále jen Smlouva /, jíž jí jako nájemkyni pronajal mimo jiné i p edm tný majetek) zaplatila ástku ,48 K s p íslušenstvím (v podob úroku z prodlení) z titulu alikvotní ásti (dlužného) nájemného za užívání p edm tného majetku za období po vystoupení ze Svazu,

2 2 tj. v daném p ípad za m síce leden až b ezen 2013 (dále též jen rozhodné období ). V žalob rovn ž uvedl, že p ípisem ze dne 2. ledna 2013 žalované formáln oznámil vystoupení ze Svazu (což jí již bylo známo) a požádal ji, aby alikvotní ást nájemného platila jemu, p i emž výši alikvotní ásti nájemného jí up esnil v p ípisu ze dne 1. února M stský soud v Brn (soud prvního stupn ) rozsudkem ze dne 18. ledna 2016,. j. 233 C 43/ , zastavil ízení v d sledku áste ného zp tvzetí žaloby ohledn tam specifikovaného úroku z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení žalované ástky s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech ízení ú astník (výrok III.). K odvolání žalobce Krajský soud v Brn jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. února 2017,. j. 70 Co 104/ , ve spojení s usnesením ze dne 9. ervna 2017,. j. 70 Co 104/ , potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupn ve výrocích II. a III. (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího ízení ú astník (výrok II.). Shodn se soudem prvního stupn zjistil z provedených d kaz mimo jiných i následující skute nosti. Žalobce byl zakládající len Svazu, jemuž jako vlastník sv il k hospoda ení p edm tný majetek (specifikovaný v p ílohách smluv o vkladu majetku). Dne 17. prosince 1996 uzav el Svaz s žalovanou Smlouvu, jíž jí jako nájemkyni pronajal mimo jiné i p edm tný majetek. lenství žalobce ve Svazu skon ilo dnem 31. prosince 2012 poté, co jeho zastupitelstvo usneseními z 23. ervna 2009 a 14. dubna 2010 rozhodlo o vystoupení ze Svazu. Po vystoupení nebyla doložena dohoda o finan ním a majetkovém vypo ádání mezi Svazem a žalobcem. P ípisem ze dne 2. ledna 2013 žalobce oznámil žalované, že vystoupil ze Svazu, a požádal ji, aby alikvotní ást nájemného, kterou jí up esnil v p ípisu ze dne 1. února 2013, platila jemu. Nájemné za období od ledna 2013 do b ezna 2013 zaplatila žalovaná podle naposledy uzav ené dohody se Svazem ze dne 4. prosince 2012 o výši ro ního nájemného a jeho splatnosti, a to v tam dohodnutých ástkách a na tam specifikované ú ty Svazu. Na tomto skutkovém základ odvolací soud uzav el, že a koliv po vystoupení ze Svazu k 31. prosinci 2012 lze žalobce od 1. ledna 2013 považovat na základ analogické aplikace ustanovení 680 odst. 2 ob. zák. (zákona. 40/1964 Sb., ob anský zákoník, ve zn ní do 31. prosince 2013 dále op t jen ob. zák ) za pronajímatele p edm tného majetku, žalovaná jako jeho nájemkyn nemá na nájemném za rozhodné období žádný dluh, nebo je zaplatila v tam dohodnutých ástkách a na tam specifikované ú ty podle dohody se Svazem ze dne 4. prosince 2012 o výši ro ního nájemného a jeho splatnosti; sou asn konstatoval, že jeho záv r by byl stejný, pokud by dosp l k záv ru, že právo hospoda ení k p edm tnému majetku m l v rozhodném období Svaz. Proto zamítavý rozsudek soudu prvního stupn potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož p ípustnost op el o ustanovení 237 zákona. 99/1963 Sb., ob anský soudní ád, ve zn ní p ed novelou provedenou zákonem. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.. ), a od vodnil tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud ešena, konkrétn otázky, zda po vstupu nabyvatele pronajaté v ci do právního postavení pronajímatele splní nájemce povinnost platit nájemné i tím, že je uhradí p vodnímu pronajímateli ( i jinému subjektu ur enému dohodou s p vodním pronajímatelem). Zd raznil, že ve smyslu 680 odst. 2 ob. zák. nabytím vlastnictví vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele v jeho úplnosti, tj. stává se ú astníkem nájemního vztahu se všemi jeho základními obsahovými atributy, a to v etn nároku na placení nájemného, splatného po tomto vstupu; podle 663 ob. zák. pat í totiž placení

3 Pokra ování 3 26 Cdo 4497/2017 nájemného mezi pojmové znaky nájmu (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. íjna 1997, sp. zn. 2 Cdon 863/97, uve ejn né pod. 11/97 asopisu Soudní judikatura, a z 23. ervence 2002, sp. zn. 26 Cdo 866/2002). Dodal, že d sledkem uvedené zákonné sukcese je tak mimo jiné p echod práva na nájemné za užívání pronajaté v ci, jemuž odpovídá povinnost nájemce nájemné platit. Povinnost nájemce p itom sm uje v i novému pronajímateli (nabyvateli), nikoliv v i jeho právnímu p edch dci. Ve vztahu k n mu již totiž nemá nájemce právní d vod plnit, a pokud tak iní, jde o pln ní bez právního d vodu. Nájemce tedy nemá právo volby, zda bude platit nájemné nabyvateli nebo p vodnímu pronajímateli (k tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 30. srpna 2006, sp. zn. 26 Cdo 906/2005). Z toho dovozoval, že po zm n vlastnictví pronajaté v ci splní nájemce svou povinnost platit nájemné pouze tehdy, poskytne-li p íslušnou platbu novému pronajímateli a nikoli zašle-li ji na bankovní ú et p vodního pronajímatele i subjektu ur enému dohodou nájemce s p vodním pronajímatelem (zde mimo jiné zmínil rozsudek Nejvyššího soudu z 19. ervna 2003, sp. zn. 25 Cdo 1526/2001). Dovolatel v dovolání z d vod tam podrobn rozvedených vyjád il nesouhlas s odvolacím soudem vysloveným názorem, že tento záv r by byl stejný, pokud by dosp l k záv ru, že právo hospoda ení k p edm tnému majetku m l v rozhodném období Svaz. Krom toho rovn ž namítl, že odvolací soud v od vodn ní napadeného rozhodnutí neuvedl, jak v c posoudil po právní stránce, resp. jak interpretoval obsah právních p edpis, které p i posuzování v ci použil, v d sledku ehož se p i aplikaci ustanovení 157 odst. 2 o.s.. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v dovolání blíže specifikované). Sou asn mu však též vytkl, že provedl d kaz výpisy z ú tu žalované, a koli z pohledu ustanovení 205a a 211 o.s.. šlo o nep ípustné d kazy, a že stejn jako soud prvního stupn neprovedl všechny jím navržené d kazy a nepou il ho podle 118a o.s.. (ve spojení s 213b o.s..). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a v c mu vrátil k dalšímu ízení. Žalovaná se ve vyjád ení k dovolání ztotožnila s právními záv ry odvolacího soudu, vyvracela správnost použitých dovolacích námitek a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, p íp. zamítnuto. Nejvyšší soud eské republiky jako soud dovolací ( 10a o.s..) dovolání žalobce (dovolatele) projednal a o n m rozhodl podle zákona. 99/1963 Sb., ob anský soudní ád, ve zn ní ú inném do 31. prosince 2013 dále op t jen o.s.. (viz l. II bod 2. ve spojení s l. XII zákona. 296/2017 Sb. a l. II bod 2. ve spojení s l. VII zákona. 293/2013 Sb.). Shledal, že dovolání bylo podáno v as, subjektem k tomu oprávn ným ú astníkem ízení ( 240 odst. 1 o.s..), za spln ní podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( 241 odst. 1 a 4 o.s..), a je p ípustné podle 237 o.s.., nebo sm uje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací ízení skon eno a které závisí na ešení otázky hmotného práva, jíž odvolací soud vy ešil s p ihlédnutím ke zjišt nému skutkovému stavu v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Jde o otázku, zda je nájemné zaplaceno, je-li i po zm n pronajímatele ve smyslu 680 odst. 2 ob. zák. a za spln ní podmínek normovaných citovaným ustanovením placeno na ú et sjednaný mezi p vodním pronajímatelem a nájemcem, jinak e eno otázku p edpoklad, za jejichž napln ní je nájemce povinen platit nájemné již nabyvateli v ci ( 680 odst. 2 ob. zák.). Zbývá dodat, že dovolání naopak není p ípustné pro ešení (procesní) otázky aplikace ustanovení 157 odst. 2 o.s.., a to už proto, že tvrzené nedostatky od vodn ní rozhodnutí odvolacího soudu nebyly podle obsahu dovolání na újmu uplatn ní dovolatelových práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. ervna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uve ejn ný pod. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Kone n p ípustnost dovolání nezakládají ani dovolací námitky, jimiž dovolatel

4 4 brojil proti konstatování odvolacího soudu, že jeho záv r by byl stejný, pokud by dosp l k záv ru, že právo hospoda ení k p edm tnému majetku m l v rozhodném období Svaz ; dot ené konstatování totiž lze chápat pouze jako argument navíc (viz sousloví pokud by ), na n mž napadené rozhodnutí ve skute nosti nespo ívá (nezávisí). Podle 242 odst. 1 a 3 o.s.. dovolací soud p ezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze p ezkoumat jen z d vodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání p ípustné, dovolací soud p ihlédne též k vadám uvedeným v 229 odst. 1, 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám ízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve v ci. Posléze uvedené vady dovolatel v dovolání rovn ž uplatnil (námitkami, že odvolací soud provedl d kaz výpisy z ú tu žalované, a koli z pohledu ustanovení 205a a 211 o.s.. šlo o nep ípustné d kazy, a že stejn jako soud prvního stupn neprovedl všechny jím navržené d kazy a nepou il ho podle 118a o.s.. /ve spojení s 213b o.s../). Dovolací soud se však nejprve zabýval otázkou napln nosti dovolacího d vodu nesprávného právního posouzení v ci, nebo povaha vytýkaných vad ízení tomu nebrání. Právní posouzení v ci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil v c podle právní normy, jež na zjišt ný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správn ur enou, nesprávn vyložil, p ípadn ji na daný skutkový stav nesprávn aplikoval. Práva a povinnosti ú astník vyplývající z nájemního pom ru založeného Smlouvou posuzoval dovolací soud podle dosavadních právních p edpis ( 3074 odst. 1 v ta druhá zákona. 89/2012 Sb., ob anský zákoník, ve zn ní pozd jších p edpis ). Podle 853 ob. zák. ob anskoprávní vztahy, pokud nejsou zvlášt upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se ídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i ú elem jim nejbližší. Podle 680 odst. 2 ob. zák. dojde-li ke zm n vlastnictví k pronajaté v ci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávn n zprostit se svých závazk v i d ív jšímu vlastníku, jakmile mu byla zm na oznámena nebo nabyvatelem prokázána. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. nap. od vodn ní rozsudku z 29. kv tna 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uve ejn ného pod. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek) je ustálena v názoru, že ustanovení 680 odst. 2 ob. zák. (které analogicky aplikoval odvolací soud) upravuje zvláštní p ípad právního nástupnictví (sukcese), s nímž je spojen ten d sledek, že na nabyvatele p echázejí práva a povinnosti pronajímatele z nájemního vztahu p ímo ze zákona (ex lege), nastane-li skute nost, s níž zákon uvedený d sledek spojuje tj. nabytí vlastnického práva k pronajaté v ci. Nabyvatel vstupuje do p vodního nájemního vztahu se všemi jeho základními obsahovými atributy, jakými jsou zejména p edm t nájmu a práva a povinnosti subjekt daného vztahu vyplývající ze zákona, resp. z nájemní smlouvy, s výjimkou t ch práv a povinností, která mají samostatný právní režim daný právním d vodem jejich vzniku (nap. pen žité pohledávky a dluhy pronajímatele vzniklé za trvání p vodního nájemního vztahu). Smyslem ustanovení 680 odst. 2 ob. zák. je zajistit kontinuitu nájemního vztahu na stran pronajímatele pro p ípad, nastane-li zde uvedená právní skute nost zm na vlastnictví k pronajaté v ci. Poskytuje tak nájemci právní ochranu

5 Pokra ování 5 26 Cdo 4497/2017 v situaci, kterou nemohl (svým projevem v le) ovlivnit, jak tomu nasv d uje i úprava možnosti výpov di z nájemního vztahu p i zm n vlastnictví k pronajaté v ci ( 680 odst. 2 a 3 ob. zák.). Toto právní nástupnictví se týká práv a povinností typických pro nájemní vztah, tedy t ch, jež tvo í jeho pojmové znaky (srov. 663 ob. zák.). Se vstupem nabyvatele do nájemního vztahu proto nem že být spojen ten d sledek, že by na n j p ešel takový závazek jeho právního p edch dce, který uvedený rámec p esahuje. Ohledn práv a povinností p ízna ných pro nájem však bezvýhradn platí, že právní nástupnictví podle 680 odst. 2 ob. zák. se týká celého obsahu nájemního vztahu. Vztahuje se tedy nejen na jeho složky podstatné (nap. zp sob výpo tu nebo jiné ur ení výše nájemného z bytu), nýbrž i pravidelné (nap. místo a as pln ní nájemného), ale také vedlejší (nahodilé). V rozsudcích z 30. srpna 2006, sp. zn. 26 Cdo 906/2005, uve ejn ném pod C 4497 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu (tj. v rozhodnutí, na n ž v dovolání poukázal dovolatel), a dále nap. z 10. dubna 2016, sp. zn. 26 Cdo 2811/2016, pak Nejvyšší soud rovn ž dovodil, že d sledkem uvedené zákonné sukcese je mimo jiné p echod práva na nájemné za užívání pronajaté v ci, jemuž odpovídá povinnost nájemce nájemné platit. Povinnost nájemce p itom sm uje v i novému pronajímateli (nabyvateli), nikoliv v i jeho právnímu p edch dci. Ve vztahu k n mu již totiž nemá nájemce právní d vod plnit a iní-li tak, jde o pln ní bez právního d vodu. Nájemce tedy nemá právo volby, zda bude nájemné platit nabyvateli nebo p vodnímu pronajímateli. Na tom nem že nic zm nit ani zákonem poskytnutá možnost, že tak m že (musí) init až poté, kdy mu byla zm na vlastníka oznámena nebo nabyvatelem prokázána, nebo nájemné poskytnuté (po zm n vlastníka) p vodnímu pronajímateli je pln ním bez právního d vodu. V posuzovaném p ípad nebyla zpochybn na správnost právního názoru, že v d sledku zániku lenství ve Svazu ke dni 31. prosince 2012 vstoupil dovolatel od 1. ledna 2013 do právního postavení pronajímatele p edm tného majetku, a to na základ analogické aplikace 680 odst. 2 ob. zák. Dovolací soud proto z uvedeného právního názoru vychází. Sou ástí zjišt ného (ni ím nezpochybn ného) skutkového stavu byla rovn ž zjišt ní, že po vystoupení dovolatele ze Svazu nebyla doložena dohoda o finan ním a majetkovém vypo ádání mezi nimi, že naposledy se o výši ro ního nájemného a splátek na n j dohodla žalovaná se Svazem dne 4. prosince 2012, že za rozhodné období žalovaná nájemné zaplatila (platbami z 8. ledna 2013, 24. ledna 2013, 8. února 2013, 21. února 2013 a 21. b ezna 2013) podle této dohody v tam dohodnutých ástkách a na tam specifikované ú ty a že p ípisem ze dne 2. ledna 2013 jí dovolatel oznámil, že vystoupil ze Svazu, a požádal ji, aby alikvotní ást nájemného, kterou jí up esnil v p ípisu ze dne 1. února 2013, platila jemu. S p ihlédnutím ke shora citované judikatu e zastává dovolací soud názor, že na základ uvedených skutkových zjišt ní nelze bez dalšího uzav ít, že žalovaná jako nájemkyn p edm tného majetku nemá na nájemném za rozhodné období žádný dluh. I po zm n pronajímatele byla sice povinna platit dohodnuté nájemné (jeho alikvotní ást) na bankovní ú et pronajímatele. Nap íšt však již m la svoje platby sm ovat (za napln ní p edpoklad upravených v ustanovení 680 odst. 2 ob. zák.) na ú et nového pronajímatele (tj. dovolatele), nikoli na ú et jeho právního p edch dce (viz od vodn ní rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. ervna 2006, sp. zn. 25 Cdo 1526/2001, uve ejn ného pod C 2005 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, na který dovolatel v dovolání rovn ž poukázal). Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, nebo spo ívá na nesprávném právním posouzení v ci ( 241a odst. 1 o.s..). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho zm nu, napadený rozsudek bez jednání ( 243a odst. 1 v ta první o.s..) zrušil ( 243e odst. 1 o.s.. ve spojení s ustanovením 243f odst. 4 o.s..), aniž se z d vodu

6 6 nadbyte nosti zabýval dovolatelem vyt enými vadami ízení. Podle 243e odst. 2 v ty první o.s.. pak v c vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( 243g odst. 1 v ta první o.s..). V novém rozhodnutí o v ci rozhodne soud o náhrad náklad ízení, v etn ízení dovolacího ( 243g odst. 1 v ta druhá o.s..). Pou e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prost edek p ípustný. V Brn dne Za správnost vyhotovení: Markéta Peitzová JUDr. Miroslav Ferák v. r. p edseda senátu