Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Bakalářská diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie Bakalářská diplomová práce Brno 2014 Kateřina Sedlářová

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Katedra archeologie a muzeologie Klasické archeologie Kateřina Sedlářová Řecké chrámy IV. stol. př. n. l. jejich architektura a výzdoba Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Marie Pardyová, CSc. 2014

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury....

4 Tímto bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce paní PhDr. Marii Pardyové, CSc. za cenné rady, odborné vedení a čas, který mi věnovala.

5 Obsah Úvod... 7 Slovník architektonických výrazů... 9 Schéma dórského a iónského řádu Architektura 4. st. př. Kr Dórské chrámy Iónské chrámy Tholos Dórské chrámy ve 4. st. př. Kr Asklépiův chrám v Epidauru Asklépiův okrsek v Epidauru Asklépiův chrám Architektura Moderní výzkumy v Epidauru Chrám Athény Aley v Tegei Starověká Tegea Chrám Athény Aley Architektura Moderní výzkumy v Tegee Apollónův chrám v Delfách Posvátný okrsek v Delfách Apollónův chrám Architektura Moderní výzkumy v Delfách Maloasijské iónské chrámy ze 4. st. př. Kr Chrám Athény Poliás v Priéné Priéné Chrám Athény Poliás Architektura Moderní výzkumy v Priéné Artemision v Efesu Efesos Artemision Architektura Moderní výzkumy v Efesu Apollónův chrám v Didymách Didyma

6 Apollónův chrám Architektura Moderní výzkumy v Didymách Artemidin chrám v Sardech Sardy Artemision v Sardech Architektura Moderní výzkumy v Sardech Chrám Artemidy Leukofrýné v Magnésii nad Maiandrem Magnésia nad Maiandrem Chrám Artemidy Leukofrýné Architektura Moderní výzkumy Magnésii nad Maiandrem Chrám Hekaté v Lagině Lagina Chrám Hekaté Architektura Moderní výzkumy v Lagině Tholos ve 4. st. př. Kr Tholos v Delfách Posvátný okrsek Athény Pronáie v Delfách Tholos v Delfách Architektura Tholos v Epidauru Tholos Architektura Moderní výzkumy v Epidauru Tholos v Olympii Posvátný okrsek Olympia Filippeion Architektura Moderní výzkumy v Olympii Závěr Summary Bibliografie a použité zdroje Obrazová příloha

7 Úvod Chrámová architektura má dlouholetou tradici ve světové architektuře. Poprvé se s ní setkáváme ve starověkém Řecku, kdy vznikají velkolepé chrámové stavby. Tyto stavby ovlivnily architekturu následujících století natolik, že se s jejich zásadami setkáváme až do dnešní doby. Má práce se tedy zabývá řeckou architekturu zasazenou do 4. st. př. Kr., kde se zaměřuji hlavně na stavby dórského a iónského řádu na Peloponéském poloostrově a v Malé Asii, kde je jejich koncentrace nejvýraznější. Popisuji architektonické parametry jednotlivých chrámu a dekoraci. V práci se nezabývám jen obdélníkovými chrámy, ale i kruhovými stavbami tholos, které ve značné míře také ovlivnily architekturu této doby. Chrámy 4. st. př. Kr. jsou důležité nejen díky své matematické propracovanosti a bohaté figurální a ornamentální výzdobě, ale také svými novými neobdobnými tendencemi v architektuře. Ještě než se zaměřím na jednotlivé chrámy, k práci přikládám slovníček architektonických výrazů a schéma dórského i iónského řádu, aby vše bylo pochopitelnější a srozumitelnější. Dále se zaměřuji na nové tendence v architektuře 4. st. př. Kr. oproti předchozímu 5. st. př. Kr. Snažím se nastínit hlavní změny v dórské i iónské architektuře. 4. st. př. Kr. mělo několik zajímavých tendencí jako například zkracování plánů chrámu, zakomponování iónských prvků na dórské stavby, důraz na vnitřní prostor chrámu nově s použitím korintských sloupů, dále pak vysoké krépidoma a orientace na západ u maloasijských chrámů. Nastiňuji zde i charakteristiku tholos, které se vykazovaly vysokými technickými i formálními parametry. Další částí práce je popis jednotlivých chrámů. Chrámy se snažím popsat z hlediska historického, zasadit je do místa, kde se nacházejí, přesněji datovat výstavbu popřípadě její stavební fáze. Dále z architektonického hlediska, kde popisuji jejich plán, elevaci, výzdobu. V neposlední řadě popisuji moderní výzkumy, které na jednotlivých místech probíhaly a co se nám z chrámů zachovalo. Jako první popisuji tři dórské chrámy, které se nacházely na Peloponéském poloostrově. Mezi první patří Asklépiův chrám v léčebném středisku Epidauros, se zkráceným plánem a důležitou sochařskou výzdobou od Tímothéa. Další je chrám Athény Aley v Tegei s využitím iónských i dórských prvků a přítomností architekta a sochaře Skopy. Posledním, kterým se zabývám je Apollónův chrám s věštírnou v záhadném prostoru adyton. Po dórských chrámech následují iónské svatyně. První zmiňuji chrám Athény Poliás v Priéné, na jehož plán byl využit šachovnicový systém a byl zde díky architektovi Pytheovi vytvořen kánon iónského řádu. Další je monumentální Artemision v Efesu s netypickou orientací na západ, bubny s reliéfy a nejasnými okenními otvory v tympanonu. Monumentální 7

8 stavbou byl i Apollónův chrám v Didymách s celkovým atypickým plánem i elevací. Postupně přestavovaný byl chrám Artemis v Sardech, který byl podobný Artemisiu v Efesu nejen svou orientací na západ, ale i hlubokým pronáem. Do 4. st. př. Kr. jsem i zařadila dvě stavby z 2. a 3. st. př. Kr. chrám Artemis Leukofrýné v Magnésii nad Maiandrem a chrám Hekaté v Lagině. Jsou zde pro svou podobnost s chrámy ze 4. st. př. Kr. a to především díky výzdobě vlysů obou chrámů. Poslední kapitolou po iónských chrámech následuje popis tří tholos. Dvě velmi podobné stavby Tholos v Delfách a Tholos v Epidauru, které se vyznačovaly velkým množstvím architektonických i dekoračních prvků a jejich funkce je doposud neobjasněná. Třetí tholos je Filippeion v Olympii, které bylo zasvěceno Filipu II. Makedonskému. V závěru pak shrnu všechny své poznatky odpovídající rozsahu práce pro absolvování bakalářského studia. 8

9 Horizontální dispozice: Slovník architektonických výrazů adyton vnitřní místnost přístupná pouze kněžím, ohraničený prostor cella (naos) vnitřní místnost chrámu dipteros jádro chrámu tvoří dvojitý in antis, kolem centrální stavby vybudován dvojitý prstenec sloupů po 8 sloupech v předchrámí a zachrámí a po 15 sloupech na bocích hypaithros dvojitý prstenec v předchrámí i zachrámí, ostatní jako dipteros, uvnitř sloupy dvojmo na výšku na sobě, střed chrámu je pod širým nebem a bez střechy in antis (řecky náos en parastasin) chrám, který má v průčelí pilířové výstupky (antae) zdí, obmykajících cellu, uprostřed mezi antami umístěny dva sloupy, tvořen cellou a pronaem, dvojitý in antis - podobný jako in antis, pouze v zadní části je symetricky k předsíni vytvořen intercolumnium čistý prostor mezi sloupy krepis/krépidóma stupňovitá základna antického chrámu kruhový peripteros - kruhová stavba s prstencem sloupů kolem vnitřní celly naiskos malý chrámek v klasickém řádu se sloupy a štítem opisthodomos/postikus podobný prostor jak předsíň ale bez vchodu do celly, zachrámí peripteros jádro chrámu tvoří dvojitý in antis, navíc v průčelí i v postiku 6 sloupů, na bocích 11 sloupů pronaos předsíň, předchrámí pseudodipteros podobný dipteru, vnitřní prstenec sloupů je však vynechán, 8 sloupů v průčelí i zachrámí a 15 sloupy na bocích pteróma sloupová hala kolem celly stylobatés poslední stupeň krepidómy u jehož okraje stojí sloupoví chrámu toichobatés poslední stupeň krepidómy, u jehož okraje jsou postaveny zdi celly Elevace abacus čtyřhranná deska, která je součástí dórské hlavice a nese architráv akrotérion ozdobný prvek architektury, na chrámech bývá umístěn na vrcholech a rozích průčelí anthémion palmetovo- lotosový ozdobný prvek architráv/epistyl násloupí, podporují ho sloupy astragalus ozdobný prvek stylizovaný do pásem perel dřík hlavní část sloupu, která bývá upravena o entazi a žlábkování echinus neboli poduška, okrouhlá část dórské hlavice entaze mírné vypnutí dříků sloupů antické architektury epikranitis bloky římsy geison okapní deska římsy guttae kapky na deskách mutuli hlavice zakončení vrchní části sloupu kládí vodorovný překlad, který podepírají sloupy/pilastry, skládá se z architrávu, vlysu a římsy kýmation výzdobný, původně podpůrný architektonický článek metópy ozdobný prvek vlysu dórského řádu, často zdoben reliéfy 9

10 mutuli desky ve spodní části triglyf plinthos spodní čtvercová deska pod bází sloup regulae ozdobný prvek, pásky rovnoběžné s triglyfy, jsou na nich připevněny guttae síma nesený prvek římsy srdcovec ozdobný prvek taenia pás nad architrávem torus část báze sloupu, horní obloun/podvalek báze trochilos výžlabek na bázi sloupu triglyfy trojitý výžlabek, součást vlysu, kamenná deska členěná dvěma svislými žlábky, střídá se s metópy tympanon štítové pole chrámu, které je zpravidla zaplněno sochami vejcovec ozdobný prvek vlys součást kládí, mezi architrávem a římsou, v dórském řádu se skládá z triglyf a metóp v iónském buď hladký, nebo s reliéfy voluty závitnice na iónské hlavici zubořez ozdobný prvek 10

11 Schéma dórského a iónského řádu Obrázek 1 1. stylobatés 8. voluty 15. tympanon 2. sloup 9. kládí 16. síma 3. báze 10. architráv/epistyl 17. akrotérion 4. dřík 11. triglyfy 18. guttae 5. hlavice 12. metópy 19. taenia 6. echinus 13. vlys 20. regulae 7. abacus 14. geison 21. mutuli 11

12 Architektura 4. st. př. Kr. Ve 4. st. př. Kr. můžeme pozorovat zásadní změny v řecké architektuře. Peloponéská válka značně narušila ekonomický rozkvět architektury v Řecku. Bylo postaveno velmi málo nových svatyň, soustředilo se hlavně na ty, které byly zničené požáry a zemětřesením např. Apollónův chrám v Delfách. Dórské chrámy Z charakteristik změn v dórských chrámech oproti 5. st. př. Kr. můžeme vysledovat tendenci zkracování plánů svatyň převážně na úkor opisthodomu, který byl buď částečně zkrácen, nebo vynechán úplně. Sloupořadí na bocích monumentálních chrámů pak někdy mělo jen 12 sloupů. Tuto dispozici měl např. Asklépiův chrám v Epidauru s vynechaným opisthodomem, chrám Apollóna Ismenia v Thébách s velmi mělkým opisthodomem a 12 sloupy na bocích. 1 Další změnou jsou iónské prvky, které se začínají objevovat na dórských chrámech např. u chrámu Artemidy Lafrie v Kalidónii z r. 360 př. Kr., který byl v dórském řádu a v celle měl právě umístěny iónské sloupy. Dále chrám Apollóna v Boiótii z r. 316, na jehož architrávu se objevilo iónské kýma. Chrám Athény Pronáie v Delfách měl mezi antami dva iónské sloupy a dva polosloupy na venkovních zdech celly. Budova neměla výrazné dekorativní prvky, nicméně se vyznačovala velmi pěknými proporcemi. 2 Kromě iónských prvků v architektuře dórských chrámů ve 4. st. př. Kr. narůstá počet korintských sloupů, které se poprvé objevily např. v Apollónově chrámu v Bassai nebo později na chrámu Athény Aley v Tegei. 3 Dalším prvkem, který odráží vkus 4. st. př. Kr., je zeštíhlení sloupů bez entaze, malé kládí a nízký profil s prostým echinem. Využití prvků jiných architektonických řádů na dórských chrámem se objevuje již na konci 6. st. př. Kr., v druhé polovině 4. st. př. Kr. už je celkem běžným fenoménem. Lze to vidět na chrámu Dia v Nemei (340 př. Kr.), chrámu Dia v Stratu (okolo 321 př. Kr.) a Matky Bohů v Olympii (okolo 320 př. Kr.). Všechny tři chrámy mají i zkrácený plán, jak tomu bylo zvykem. 4 1 Parnicki-Pudełko, S. 1985, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str

13 Dalším zajímavým prvkem je rozšířené intercolumnium na Apollónově chrámu na Délu. Bylo to z důvodu, že původní plán počítal se stavbou chrámu v iónském slohu, ale záměr byl nedokončený opuštěn a ve 4. st. př. Kr. postaven v dórském slohu, takže díky širšímu intercolumniu kládí pojmulo tři metopy (rozšířené) a tři triglyfy. 5 Změny nastaly i ve výzdobě, kdy se z exteriéru přesunula do interiéru chrámu jako např. zdobené kazety, hlavice a římsy s vegetativními prvky. Je zde tedy popřen všeobecný názor, že chrámy mají méně významnou výzdobu vnitřního prostoru. Můžeme tento přechod nejvíce sledovat na chrámu Apollóna v Bassai z 5. st. př. Kr., kde se cella vyznačuje několika výzdobnými inovacemi, jako jsou iónské sloupy po třech stranách, první použití korintské hlavice, troj pásový architráv a nad ním vlys s Amazonomachií. 6 Taková výzdoba vyžadovala více světla, proto se zvětšily i rozměry vstupních dveří, aby do celly mohlo proudit větší osvětlení. Iónské chrámy Iónský řád ve 4. st. př. Kr. byl využíván v Řecku velmi zřídka. Spíše se objevil v řeckých koloniích hlavně v Malé Asii, kde po úpadku nadvlády Peršanů bylo postaveno několik okázalých monumentálních staveb. Mimo Malou Asii můžeme zmínit novou svatyni Apollóna Patrooa v Athénách ze třetí čtvrtiny 4. st. př. Kr., která měla pravděpodobně iónské sloupy mezi antami. Další stavbou může být mramorová svatyně Kabeirů na ostrově Sámothráké v iónském řádu. 7 Mezi první charakteristiku maloasijských iónských chrámu můžeme zmínit jejich impozantní rozměry, které převyšovaly většinu staveb v Řecku. Mezi architektonické inovace iónských chrámů 4. st. př. Kr. v Malé Asii patří krépis jako vysoké pódium např. u Artemisia v Efesu a Apollónova chrámu v Didymách. Častá bývá i orientace chrámů na západ (Artemision v Efezu, chrám Athény Poliás v Priéné, chrám Artemis Leukofrýné v Magnésii nad Maiandrem, chrám Artemis v Sardech), což bylo nezvyklé u řeckých chrámů, kde byla typická orientace na východ. Ve 4. st. př. Kr. se i vytvořil kánon iónského řádu a to díky Pýtheovi, který aplikoval prvky iónské i attické architektury na chrám Athény Poliás v Priéné a vytvořil tak perfektní příklad iónského eklekticismu. 8 5 Parnicki-Pudełko, S. 1985, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str. 193, Parnicki-Pudełko, S. 1985, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str

14 Dalším zajímavým prvkem může být umístění tří oken do průčelí chrámů Artemisia v Efesu a Artemis Leukofrýné v Magnésii nad Maiandrem. Jejich funkce je většinou podávána jako určitý způsob odlehčení vrchních částí chrámu. 9 Můžeme sem zařadit i dva chrámy z 2. st. př. Kr., které připomínají chrámy ze 4. st. př. Kr. První chrám Artemis Leukofrýné v Magnésii nad Maiandrem vlysem, který zobrazuje Amazonomachii, a připomíná svou ikonografií právě 4. st. př. Kr. A druhý chrám Hekaté v Lagině s vynechaným opisthodomem a též ikonografií reliéfů Amazonomachie a Gigantomachie. Tholos Vedle okázalých chrámů 4. st. př. Kr. vznikají i chrámy typu tholos vyznačující se vysokými technickými i formálními kvalitami. Účel těchto budov není známý, ale typ stavby tholos není nový ve 4. st. př. Kr. Vitruvius používá latinský technický termín řeckého tholos, jako kruhovou stavbu obklopenou kolonádou sloupů. V Řecku nebyly tak časté. Svatyně tohoto druhu z počátků archaické doby se našlo velmi málo a podle všeho reprodukují kruhovou chýši pelasgických národů. 10 Mezi časté návrhy funkce tholu patří koncertní síň, héroon, kenotaf, pokladnice. Na tholech lze nejlépe ukázat zaměření se na vnitřní prostor chrámů např. na dvou nejznámějších Tholos v Delfách a Tholos v Epidauru. Obě stavby se vyznačují velkým množství architektonických a dekoračních prvků. Chrámy jsou si velmi podobné a jejich vnitřní prostor je členěn korintskými sloupy. Je vidět, že si korintský řád postupně nacházel místo v celé chrámové architektuře. Do 4. st. př. Kr. patří i kruhový pseudodipteros na počest Lysikratova vítězství jako choréga z r. 334 př. Kr. Uvnitř má též korintské sloupy. A v neposlední řadě sem můžeme zařadit Filippeion, které vzniklo na druhou stranu na počest vítězství Filippa II. Makedónského v bitvě u Chaironeie. Poprvé je zde umístěn zubořez nad vlysem Parnicki-Pudełko, S. 1985, str Pijoan, José 2002, Dějiny umění 2, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str

15 Dórské chrámy ve 4. st. př. Kr. Asklépiův chrám v Epidauru Asklépiův okrsek v Epidauru Antické město Epidauros se nacházelo v malém argolidském údolí na poloostrově Peloponés na jihovýchodním pobřeží Sáronského zálivu. Již od 7. st. př. Kr. je zde doložen kult boha Apollóna Maleata. 12 Od r. 500 př. Kr. se objevuje kult Asklépia. Asklépios byl bůh lékařství, který se stal od konce 5. st. př. Kr. populárním božstvem. Předtím byl thessalský hérós zdraví. Podle legendy byl syn boha Apollóna a nymfy Korónis. Se svým otcem mají dokonce stejné epitetum Paion neboli Léčitel. Asklépia vychovával kentaur Chairón, díky němuž se naučil lékařským dovednostem. Od bohyně Athény dostal dvě lahvičky s krví Gorgony Medúzy, která měla tu moc oživovat mrtvé a zabíjet živé. Měl dva syny Macháóna a Podaleiria, kteří léčili Acháje před Trójou a dceru Hygieiu, bohyni zdraví. Dokázal křísit mrtvé. Jeho život končí, když je zabit Diovým bleskem na popud Háda, kterému se nelíbilo, že Asklépios narušuje koloběh přírody. V průběhu času se stal Asklépios ochranným božstvem lékařů, vyobrazen jako vousatý muž, který se opírá o hůl ovinutou hadem a je doprovázen psem. Jeho hlavním střediskem byl tedy Epidauros. Posvátný kult ve městě dosahuje svého vrcholu ve 4. st. př. Kr. Lidé z celého světa se sem sjížděli kvůli lékařskému umění. Město se stalo tak nejznámějším léčitelským střediskem v Řecku. V tzv. Asklépieích neboli Asklépiových svatyních s léčebnými lázněmi, se léčilo inkubací. Pacient se vykoupal v chrámové vodě, poté byl odveden do chrámu, kde ulehl na podlahu. Ve spánku se mu zjevil bůh Asklépios a dal mu svou radu nebo ho rovnou uzdravil. Uzdravení pacienti pak v chrámu z vděčnosti zavěšovali destičky s popisem choroby a jejím následným vyléčením Maleatás, nebo Maleatés je odvozeno od mysu Malea na jihu Lakónie. (theoi.com/apollo/epiteta) 13 Neškudla, B. 2003, str. 42, s. v. Asklépios. 15

16 Díky množství peněz z lékařského umění a her, které se zde pořádaly každé 4 roky, se v průběhu 4. st. př. Kr. mohla uskutečnit rozsáhlá výstavba, díky které mohly vzniknout památky světového významu. Byl postaven chrám Apollóna Maleata a Hieron. Hieron se nacházelo v údolí mezi horami Velanidhia a Charani. Jeho nejdůležitější součástí byl chrám Asklépia. Dále se zbudovaly stavby Tholos thymelé, Enkoimetérion (nemocní zde čekali na léčbu), Asklépiovy lázně a součástí okrsku bylo i divadlo, které je dodnes považováno za mistrovské dílo řecké architektury. Posvátný okrsek byl několikrát vypleněn. V r. 87 př. Kr. Sullou, r. 67 př. Kr. piráty a v r. 395 po Kr. sem vpadli Alarichovi Gótové. I přes četné invaze si okrsek zachoval svou důležitost i v helénistické a římské době a byl stále centrem léčebného umění. Za římské doby zde byly dokonce vybudovány horké lázně zásobované vodou z pohoří. Konec Asklépiova kultu se datuje do 5. st., kdy byl nahrazen křesťanstvím a to v podobě léčebné síly Ježíše Krista. Postupně pak byla svatyně opuštěna. Asklépiův chrám Architektem chrámu byl Theodótos. Je to jeden z mála chrámů, o kterém máme mnoho informací o průběhu výstavby díky vápencové desce, na které byly popsány detailní účty celého chrámu. Z toho vyplývá, že stavba chrámu trvala 4 roky, 8 měsíců a 10 dní. Bohužel přesné datum jeho postavení zmíněno v účtech není. Navrhovaná data se pohybují v rozpětí od r. 395 až př. Kr. Nejvíce směrodatná léta jsou př. Kr., podporované také typem písemných nápisů na budově. 14 Architektura Plán Chrám byl jeden z nejmenších řeckých chrámů. Představoval dórský peripteros o 6 11 dórských sloupech s cellou otevírající se na východ do pronáu se dvěma antami. Opisthodomos byl vynechán. Základ chrámu měřil 24,45 13,20 m a základ stylobatu 11,76 m 23,06 m. 15 Osová vzdálenost venkovních sloupů byla 2,27 m (cca 1,99 v rozích) a jejich průměr 0,93 m. Cella byla členěna vnitřními sloupy, které přiléhaly ke stěnám, na dlouhých stranách bylo sedm sloupů, v závěru na západní stěně čtyři. Jejich řád je bohužel neznámý. 14 Ridgway, B. S. 1997, str Ridgway, B. S. 1997, str , obrázek 2 16

17 Na východě se nacházela rampa, která vedla do pronau. Z rampy se návštěvník mohl dostat rovnou k oltáři Asklépia. Elevace Na Asklépiův chrám bylo použito pět druhů dřeva např. z Kréty. Z vysokých jehličnanů byly vytvořeny střešní trámy. Z jilmu, lotosového a zimostrázového dřeva byly dveře. 16 Na hlavní vchodové dveře bylo použito dřevo zdobené slonovinou a zlatými hřebíky. Na římse byly umístěny terakotové tašky pokryté čirým slipem jako imitace mramoru. Říkalo se jí ekonomická střecha. 17 Dále byl použit mramor na postranní símata se lvími hlavami chrličů, které byly zdobeny vyřezávanými úponky. Venkovní sloupy měřily 5,2 m. Před vstupem do chrámu si návštěvník mohl přečíst nápis nebo motto: Čistý musíš být, abys mohl vstoupit do kadidlem vonícího chrámu, a čistota znamená svaté myšlenky. 18 Výzdoba exteriéru Vnější výzdoba chrámu byla soustředěna na původně polychromované sochy ve štítech a akrotéria. Metópy však byly prázdné, jak bylo zvykem na Peloponésu. Otevřený prostor štítů měřil 10,71 m a sochy v něm umístěné dosahovaly sotva poloviční výšky. Sochy byly zajištěny kovovými tyčemi a stály na malém soklu. Na některých postavách je vidět značné použití vrtáku. Obličeje některých postav vyjadřují vysoký stupeň pathosu oči hluboko posazené, pokrčená čela, ústa otevřená v utrpení. Lze to vidět i na celé kompozici, kdy se násilí přesouvá od prostředních stojících postav k téměř ležícím mrtvým tělům v rozích obou štítů. 16 Spawforth, T. 2006, str Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque 1, 2002, str. 317, obrázek Spawforth, T. 2006, str

18 Západní průčelí Hlavní tématikou západního štítu byla Amazonomachie, která se velmi dobře dochovala. Nejdůležitější postavy se nacházejí uprostřed štítu - královna Amazonek Penthesilea mezi dvěma řeckými bojovníky. Královna sedí na vzpínajícím se koni nad zraněným Řekem možná Macháónem synem Asklépia, kterého brání druhý Řek, pravděpodobně Achilleus. Výběr tématu je zajímavý, protože zdůrazňuje utrpení místního chrámového boha Asklépia a zároveň poukazuje na jeho lidskost. 19 Ikonograficky jsou Řekové v západním štítu většinou nazí s pláštíky, kovovými štíty nebo zbraněmi. Amazonky nemají žádné orientální oblečení, pouze chitony a vysoké boty. Pouze královna Penthesilea je zvýrazněna orientální tiárou, která může symbolizovat královskou majestátnost. Tři akrotéria na západní straně jsou připisována Tímothéovi. Uprostřed se nachází postava Níké v podobě Asklépiovy manželky Epiony. Níké byla určena nedávno po obnovení jejích křídel. Socha drží ptáka, asi koroptev. Stejné jméno má i rostlina obdařena léčivými účinky, a tak Yalouris navrhuje interpretaci, že by tímto způsobem mohla být Níké v podobě Epiony spojena s bohem Asklépiem. 20 Po stranách jsou pak postavy s nejasným určením, které směřují směrem k Níké. Konvenčně jsou definovány jako vánky (Aurae). Obě sochy se od sebe liší, nejen oblečením ale i anatomií těla. 21 Východní průčelí V tympanonu východního štítu je zobrazení trojské války. Kompozice štítu je plnější, dokonce se jednotlivé postavy překrývají. Není zde moc brán zřetel na pohled diváka. 22 Východní akrotéria představují uprostřed pravděpodobně rodiče Asklépia Apollóna v násilném boji s nymfou Korónis. V rozích je pár doprovázen dvěma letícími Níkami Jejich štíhlá téměř mužská těla vyzývají k návrhu, že přinejmenším v jednom případě by zde mohl být Erós nebo mužský démon, ale podle Yalourise je správné označení obou Viktorie. Jejich zpráva může být spojena se štítovou kompozicí buď vítězství Řeků nad Trójou, Apollónovo vítězství nad Korónidou, nebo Asklépiovo vítězství nad nemocemi a lidským utrpením Ridgway, B. S. 1997, str , obrázek 4., obrázek Rolley, C., La sculpture grecque 2. La période classique, 1998, str Rolley, C., La sculpture grecque 2. La période classique, 1998, str Ridgway, B. S. 1997, str Ridgway, B. S. 1997, str. 39., obrázek 6. 18

19 Obě strany východní i západní se od sebe liší. Měřítko postav východního štítu je o něco větší, takže je snadnější přiřazení jednotlivých soch ke stranám. Každý ze štítů mohl tak obsahovat 21 soch, včetně čtyř koní na západní straně. Vztah mezi průčelími Vztah mezi stranami je též pozoruhodný - vyobrazení dvou událostí stejné války, jedna se odehrává před tou druhou. I vztah štítů a akrotérií je zajímavý. Jestliže západní štít opravdu zobrazoval Asklépiova syna Macháóna a východní centrální akrotérion jeho rodiče (Apollóna v násilném boji Korónidou), pak lze vidět i lidskou stránku boha Asklépia, který zde má zastoupenou svou rodinu. 24 Výzdoba interiéru Podlaha v celle byla dlážděna černými a bílými mramorovými deskami. Na stropě byly připevněny dřevěné postříbřené kazety s motivy obličejů (prosópa), které dohlížely na věřící. Uvnitř celly se nacházela báze pro sochu Asklépia, která byla lemována vnitřní kolonádou sloupů. Pausaniás se ve 2. knize zmiňuje o soše Asklépia, která je o polovinu menší než Olympský Zeus v Athénách, je zhotovena ze zlata a slonoviny. Nápis nám oznamuje, že tvůrce je Thrasymédés z Paru, syn Arignótův. Socha sedí na trůně s holí v ruce, druhou rukou drží nad hlavou hada, vedle ní pak sedí pes. Na trůně jsou znázorněny zápasy argejských héroů: Bellerofónta s Chimérou a Perseus, který právě uťal hlavu Medúze. Proti chrámu je prostor, v němž spí prosebníci boha. 25 Typ trůnícího Asklépia má ukázat bohatství a reliéfy zase svobodu. 26 Zdá se, že celá socha stála na kamenné bázi, ačkoliv to Pausaniás nezmiňuje. Zlomkovité desky černého vápence byly spojeny s tímto podstavcem. Naskytuje se tu pak otázka, co znamená řecký termín typoi = model/předloha, který byl prováděn Tímotheem. Sochy by pak mohly být pokládány na takovéto báze Ridgway, B. S. 1997, str Paus Rolley, C., La sculpture grecque 2. La période classique. 1998, str Ridgway, B. S. 1997, str

20 Moderní výzkumy v Epidauru Epidauros byl poprvé prozkoumáván v r Francouzskou Expedicí - Expédition Française du Peloponnèse. V letech zde kopala Řecká archeologická společnost v čele s P. Kavvadiasem, který odkryl nejdůležitější části chrámu. Omezené vykopávky prováděl G. Roux z École Française d Athènes v letech Nové výkopy Řecké archeologické společnosti probíhají pod dohledem profesora V. Lambrinoudakise od r Zvláštní výbor Ministerstva kultury založený v r pod označením Work Group for the Restoration of the Monuments of Epidauros dohlíží na zachování a prezentaci památek v Epidauru, zvláště ve svatyních boha Asklépia a Apollóna Maleatas. Nedávné práce na Asklépieiu výrazně změnily aspekt archeologické stránky a předložily nové důkazy pro prostorovou organizaci, chronologii a používání několika budov. 28 Z dnes dochovaných zlomků chrámu můžu zmínit vápencovou desku, která popisuje účty celé výstavby - dělbu práce, struktury a jejích doplňků, smlouvy dělníků a jejich ručitelů, relativní platby, to vše v chronologickém pořadí. Zachoval se nám velmi dobře půdorys a vrchní část chrámu se štítovou výzdobou, akrotérii a lvími chrliči. Celá vrchní část je dnes umístěna přímo v muzeu v Epidauru. V chrámovém okrsku se také nalezly četné nápisy tzv. iámata, které dosvědčují překvapující případy uzdravení a dále různé votivní předměty ve tvaru plastických produkcí uzdraveného orgánu Psychogiou, Olga, 29 Encyklopedie antiky, 1973, str. 171, s. v. Asklépios, obrázek 7. 20

21 Chrám Athény Aley v Tegei Starověká Tegea Starověká Tegea se nacházela na Peloponésu v Arkádii na rovině obklopené nízkými horami. Řadila se mezi jedno z nejstarších a nejmocnějších měst Arkádie. Dnes se nachází asi 10 km severovýchodně od města Tripolis. V r. 370 př. Kr. bylo město obehnáno zdí. Za zakladatele je považován král Aleos. Kromě agory, divadla, stadia a běžných budov zde byla svatyně Démétér a Koré. Byly tu skvělé podmínky pro hospodářský rozvoj, zemědělství a samozřejmě i z toho těžilo i náboženství. Umístění města totiž bylo výhodné. Tegea se nacházela mezi Lakónií na jihu a Argolidou, Korinthií a zbytkem Řecka na severovýchodě. Někdy v polovině 4. st. př. Kr. byl v Tegei na jejím nejjižnějším místě postaven chrám Athény Aley, jedno z nejdůležitějších náboženských center v Řecku. Za Augustovy éry (rané 1. st. po Kr.) byla Tegea jediným důležitým městem v Arkádii. V letech po Kr. ustálo město plenění Gótů. Poté vzkvétalo pod byzantskou a franckou nadvládou. Ve 14. století byla pak Tegea zastíněna novým městem Tripolis. Chrám Athény Aley Chrám Athény Aley je jedním z nejslavnějších chrámů klasického období a jedním z nejdůležitějších pro historii architektury a sochařství v Řecku. Působil jako útočiště pro všechny Peloponésany. Někdy v polovině 4. st. byl chrám postaven na základech staré svatyně s dřevěným sloupořadím, jíž nechal podle tradice zbudovat král Aleos, mýtický zakladatel Tegei. Bohužel stará svatyně byla v r. 395 př. Kr. zničena požárem. Toto datum zmiňuje Pausaniás. 30 Typy na přesné datum výstavby se pohybují od r. 370 do r. 330 př. Kr. Jestliže byl architektem opravdu Skopás (zmiňuje Pausaniás), který pracoval na Mauzoleu v Hallikarnassu, kde práce započaly okolo r. 360 př. Kr., muselo být datum buď před tímto rokem, nebo po tomto roce. 31 Athéna Alea byla uctívána v arkadské mytologii. Epitetum Alea bylo odvozeno pravděpodobně od krále Alea, který nechal chrám vystavět. Bohyně byla uctívána v lokalitách Alea, Mantineia a Tegea. Původně se jednalo o místní bohyni, která postupně splynula s Athénou uctívanou ve funkci ochránkyně města. Kněžka Athény Aley byla vždy pannou a mohla zastávat svou funkci pouze do doby, než dosáhla puberty. 30 Paus Norman, Naomi J, 1984, str

22 V blízkosti chrámu se nacházela ještě jedna svatyně Athény Poliás, která se jmenovala Záštita (Eryma). Legenda říká, že Athéna darovala Kéfeovi, synu Aleovu, tu milost, aby Tegea nebyla nikdy vzata násilím, dala mu totiž část odříznutých kadeří Medúzy, aby střežily město. 32 Na počest toho vznikla svatyně Záštita. Dále u chrámu Athény Aley vyvěral pramen, u kterého se prý Héraklés dopustil násilí na Augé. 33 V průběhu celé antiky chrám sloužil jako azyl pro utečence a lidé ve vyhnanství např. pro bývalé vládce Sparty. V 5. st. byl v celle chrámu zřízen křesťanský kostel. Architektura Plán chrámu Chrám představoval symetrický hexastylní peripteros o 6 14 dórských sloupech, v pronáu a opisthodomu navazovaly dvojice sloupů in antis, který vznikl na základech staré svatyně. Vnější obdélník základů měřil 49,56 21,20 m a základ stylobatu měřil 47,52 19,16 m, což dává poměr délky k šířce 1:2,5. Stylobatés je zvýšen v průčelí o 4 cm a na bocích o 6,5 cm. Na tomto stylobatu spočívalo pteróma se 14 sloupy na bocích a šesti v průčelích. To je na 4. století nezvyklé, protože u nových chrámů se délka zkracovala. Tyto rozměry pravděpodobně vycházejí ze zachování dispozice staršího chrámu. 34 Intercolumnium se na koncích pohybovalo okolo 3,613 m a na bocích okolo 3,585 m. Toichobatés měřil 35,08 11,92 m a na něm spočívala cella, pronáos a opisthodomos. Základy průřezu stěny pronáu mají tloušťku 2,70 m a základy stěny opisthodomu měří 2,06 m. Rozměry celly činily 18,94 9,56 m. Šířka celly nedovolovala rozdělení na lodi, proto byla členěna pouze sedmi korintskými polosloupy po obou stranách. Otevírala se na východ do pronáu. Toichobaty byly opracovány ve vysoké kvalitě. Sloužily nejen jako báze pro zeď celly, ale také jako dekorativní báze pro sloupy celly. Ve všech čtyřech rozích celly jsou umístěny pilastry. 32 Paus Paus Norman, Naomi J, 1984, str. 172, obrázek 8. 22

23 Zajímavým aspektem celly může být otázka přítomnosti sloupů na její západní straně. Běžně bývá ve 4. st. př. Kr. vnitřní kolonáda umístěna po všech třech stranách dvě boční a jedna zadní. Třístranná kolonáda pak většinou lemuje kultovní sochu. U chrámu Athény Aley se však spekuluje o přítomnosti jen po bočních stranách. Většinou je ale přidávána, díky podobnosti Tegei s chrámem v Nemei, kde se vnitřní třístranná kolonáda nachází. 35 Uprostřed severní a východní strany jsou základy pro přístupovou rampu, která není vázána na krépis. Na severní straně se dokonce nacházel druhý vstup do celly, u kterého není jasné, za jakým účelem sloužil. 36 Mohl být prostředkem komunikace mezi chrámem a jeho okolím při kultovních nebo jiných obřadech. 37 Elevace Chrám Athény Aley můžeme řadit k dokonalým příkladům syntézy dórského a korintského řádu. Poprvé na Peloponésu byla celá budova postavena z mramoru těženého v lomech v Doliané. Z něj byl konstruován celý chrám, až na pár bloků z neznámého jemného bílého kamene. Díky mnoha detailům z celého plánu, lze pozorovat, že Skopás následoval vzory starých klasických chrámů. Skopás pokračoval v důrazu na účinky stínu a světla na úkor architektonické struktury. Můžeme vidět paralely s Mausoleem, po kterém pravděpodobně Skopás začal pracovat na chrámu v Tegei. 38 Vzhled chrámu byl podobný Apollónovu chrámu v Bassai. Venkovní sloupy měřily 8,885 m (s hlavicí 9,474 m) a byly štíhlé. Chrám nevykazuje žádné optické korekce, entazi neměly ani sloupy. Pouze díky zvýšenému stylobatu jsou štíhlé sloupy lehce nakloněny směrem dovnitř budovy. To se odráží i na podlouhlých stěnách celly, které mají stejný sklon. Chrám měl malé kládí a prostý echinus. Stropní nosníky v pteróma byly kamenné, přitom v těchto částech Peloponésu se stavěly dřevěné. 39 Římsy byly zdobeny vejcovci, srdcovci a astragalem. Na chrámu zvenčí lze vidět čistý dórský řád, zatímco v pteróma se objevují iónské prvky, jak iónské kymation na stropních nosnících tak lesbické kymation na dolních částech stěn celly. Iónské kymation s motivem astragalu a úponků se objevuje též na zadní stěně celly. 35 Norman, Naomi J, 1984, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str Norman, Naomi J, 1984, str Rolley, C., La sculpture grecque 2. La période classique, 1998, str Rapprochements et comparaisons: Martin 1994, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str

24 Do celly se vstupovala mohutnými dveřmi o šířce okolo 3,84 m (včetně rámu) a výšce 9,6 m. Skrze dveře do celly proudil dostatek světla, který osvětloval veškerý její vnitřní prostor. 40 Cella je tedy členěna sedmi korintskými polosloupy po obou stranách. Jejich výška se pochybovala okolo sedmi metrů. 41 Na dřících i bázích polosloupů se opakují atticko-iónské prvky. Dřík má jedenáct žlábků. Masivní korintské hlavice jsou pokryty dvěma řadami akantových listů. V rozích abaku se stáčí voluty, které vyrůstají z vrchní řady akantů. Mezi volutami je pak po jednom listu akantu. Výška hlavic byla až 0,77 m. Korintské polosloupy nedosahují stropu, nacházel se nad nimi ještě třímetrový prostor. Z fragmentárního stavu chrámu bohužel nemůžeme určit podobu tohoto prostoru. 42 Jsou zde návrhy, že korintské sloupy podporovaly druhou řadu iónských sloupů. Dále je navrhováno, že prostor nad úrovní korintského epistylu byl malý a žádné sloupořadí by se tam nevešlo. Ačkoliv se Pausaniás zmiňuje o všech třech řádech korintském, dórském a iónském, přítomnost iónských sloupů v horním sloupořadí není zřejmá. 43 Ze všech čtyř rohů celly vyčnívaly pilastry, které měly zdobné hlavice. Hlavice měřily 0,618 0,426 m a byly jemně opracovány zdobnými prvky astragalu, vejcovci, srdcovci, lotosovými pupeny a rozetami. Hlavice mohly být umístěny i na velkém oltáři v asijském stylu, který se nacházel na východ od chrámu. 44 V celle se též nachází bloky epikranitis neboli římsy o výšce 0,375 m s velmi bohatou výzdobou, kterou se vyznačuje celý vnitřní prostor. Na profilovaných římsách bylo použito kýma reversa, astragal, vejcovec, srdcovec a vegetabilní úponky. Figurální výzdoba exteriéru Metópy Nad architrávem byly rozpoznány metópy s mytologickými postavami. Zachovaly se na nich otvory pro kolíky na čelní ploše pro upevnění sochařské dekorace. Naomi J. Norman uvádí, že vlys byl jinak hladký a nezdobený. 45 Mytologická vyobrazení na metópech jsou zajímavá. Je zde důraz na místní hrdiny a rodiny spojené se zakladatelem Aleem, i když mýty o nich nejsou příliš známé. Jsou mezi nimi např. Télefos, Augé nebo samotný Aleos. 40 Norman, Naomi J., 1984, str Norman, Naomi J., 1984, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str. 254, obrázek Norman, Naomi J., 1984, str , obrázek Norman, Naomi J., 1984, str Norman, Naomi J., 1984, str

25 Východní a západní průčelí Výzdoba štítů se připisuje Skopovi. Z jejich námětů je zřejmý také důraz na místní hrdiny. Náměty štítů jsou známy od Pausania. Zmiňuje seznam účastníků lovu na kance kalydonského z východního štítů 46 : V samé středu je umístěn kanec, po jedné straně stojí Atalanté, Meleagros, Théseus, Telamón, Péleus, Polydeukés, Ioláos, který se zúčastnil většiny Hérákleových zápasů, a synové Thestiovi, bratři Althaini, Prothús a Kométés. Z druhé strany kance zadržuje Epochos Ankaia, jenž je již poraněn, odhodil sekyru. Vedle něho je Kastór a Amfiaráos, syn Oíkleův, dále Hippothús, syn Kerkyonův, vnuk Agamédův a pravnuk Stymfélův. Jako poslední je předveden Peirithús. Východní akrotéria zobrazují dvě poměrně robustní Niké s plnými postavami oblečené do peplu. Západní štít má stručnější popis 47 : Na zadním štítě je vypodobněn zápas Télefa s Achileem na rovině Kaiku. Západní akrotéria zobrazují nymfy. Prostřední akrotéria obou stran mají florální výzdobu. Je zvláštní, že na štítech není zobrazeno žádné zastoupení božstva dokonce ani Athéna, které je chrám zasvěcen. Možná je to právě z důvodu důrazu na místní hrdiny. Přisuzování k jednotlivým štítům je snazší díky mírně větší velikosti západních figur. Nám se dochovaly sochy ze štítů ve velmi fragmentárním stavu, z větší části pouze jejich hlavy. I přesto mužské hlavy patří k nejvýraznějším v sochařství 4. st. př. Kr. Hlavy jsou masivní s mohutným krkem. Některé z nich vyjadřují silný pathos. 48 Figurální výzdoba interiéru Díky Pausaniovi víme, že uvnitř celly stála slonovinová socha Athény od sochaře Endoia. Tato socha byla odvezena Augustem do Říma, kde byla umístěna při vstupu na agoru a byla nahrazena sochami Hygiei a Asklépia, obě zhotovené z pentelského mramoru. Uvnitř chrámu se v jeho době dále nacházela kůže kance kalydonského celá zpuchřelá věkem a zbavená chlupů. Dále tam byly zavěšené okovy, ve kterých obdělávali lakedaimónští zajatci tegejská pole. Nacházela se tam také lenoška s obrazem Augy Paus Paus Obrázek Paus ;

26 Moderní výzkumy v Tegee Chrám Athény Aley je znám již od r. 1806, kdy ho rozpoznal Dodwell z velkého počtu architektonických pozůstatků viditelných na zemi. Nicméně první povrchní výzkumy začaly až r pod dohledem Milchhöfera, který objasnil přesné umístění chrámu. Podle N. Norman jeho studii následoval v r Gustave Mendel z École Française, který začal plnohodnotný výzkum. Jeho následovníkem byl francouzský archeolog Charles Dugas, který objevil další část chrámu a spolu se sochařem Julesem Berchmansem a architektem Mogensem Clemmensenem publikoval v r výsledky z výzkumu. Studie byla obdivuhodná pro velké množství ilustrací. Až do r nikdo oficiálně nezkoumal chrám, pouze se o něj zajímal v letech Bert Hodge Hill z American School in Athens, který chrám porovnával s chrámem Dia v Nemei. I když své poznatky nikdy oficiálně nepublikoval, dochovaly se nám a dnes jsou uloženy v Gennadius Library of the American School. 50 Od r na místě zkoumal George Steinhauer a další řečtí archeologové. Většina z památek chrámu se dochovala ve fragmentárním stavu a leží buď na místě, nebo jsou uloženy v blízkém muzeu. Z dórského řádu v průčelích se nám dochoval jeden buben sloupu, jedna hlavice a tři bloky architrávu. Z venkovního peristylu bylo nalezeno více než 80 bubnů patřících 38 sloupům. Dále se dochovalo 14 fragmentů korintských hlavic z celly. Sochy z obou štítů se též dochovaly ve fragmentárním stavu. Metópy z pronáu a opisthodomu se žádné nedochovaly Norman, Naomi J., 1984, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str. 255, obrázek

27 Apollónův chrám v Delfách Posvátný okrsek v Delfách Starověké město Delfy se nacházelo v údolí Fókidy na jihozápadním výběžku hory Parnássos vzdálené asi 7 km od Korintského zálivu. Podle mýtu město objevil Zeus, který hledal střed Gai neboli střed Země. Poslal dva orly, jednoho z východu a druhého ze západu a tam, kde se jejich cesta střetla, určil střed světa, kterému se říkalo omfalos neboli pupek světa. Omfalos se měl nacházet tam, kde se země spojuje s nebesy. Řekové si jej představovali jako kónický kamenný sloupek a domnívali se, že jeho prostřednictvím je možné komunikovat s božstvy. Posvátný okrsek v Delfách je zasvěcen bohu Apollónovi. Podle Homéra 52 prý bůh hledal místo, kde by mohl vytvořit první věštírnu pro lidi. Uviděl jihovýchodní výběžek v údolí Fókidy, kterému se říkalo Pýthó, a tam shledal příhodné místo pro věštírnu. Zjistil však, že je už obsazeno jinými božstvy Gaiou, její dcerou Thémidou, Poseidónem a chrání jej drak Pýthón. Apollón přemohl Pýthóna a stal se tak jediným patronem posvátného okrsku. Později podle názvu výběžku Pýthó se bůh nazval Pýthios, jeho kněžky nebo věštkyně Pýthie a na jeho počest zřízené pýthijské hry, druhé nejslavnější po olympijských hrách. Do věštírny v Delfách se sjížděli vládcové a poutníci z celého Řecka, aby se kněžky Pýthie zeptali na radu. Žádný z mocných vládců neučinil důležité rozhodnutí bez výroku věštírny. Pýthia při věštění seděla na trojnožce v místnosti pod úrovní Apollónova chrámu a věštila v extázi, do které upadala pomocí výparů vody z posvátného pramene nebo žvýkáním vavřínu. 53 Posvátný okrsek se nacházel ve svahu, měl obdélný tvar a byl obehnán zdí. Rozkládal se pod dvěma skalními parnásskými stěnami, Faidriadami, které byly od sebe odděleny průrvou, ze které vytékal posvátný pramen Kastaliá. Na jihovýchodě stoupala svatá cesta, roubená po obou stranách pokladnicemi thésauroi. Stáčela se na konci směrem na západ, kde vedla k Apollónovu chrámu. Dále se na severozápadní části okrsku nachází divadlo asi pro 5000 diváků, které bylo postaveno ve 4. st. př. Kr. Nejvyšším bodem okrsku bylo stadion. Delfské divadlo představuje nejzachovalejší stavbu mezi řeckými divadly z 5. století Hom, Od. XII, Encyklopedie antiky, 1973, str. 516, s. v. Pýthia. 54 Encyklopedie antiky, 1973, str , s. v. Delfy. 27

28 Na jihovýchodě od Apollónova okrsku leží okrsek Athény Pronáie, který se nazývá Marmaria. Nacházelo se tam pět staveb zasvěcených Athéně, z toho dva thesaury. Nejdůležitější z nich je okrouhlá stavba Tholos, po konstrukční a dekorativní stránce je nejzajímavější. Ve východní části se pak nachází gymnasium ze 4. st. př. Kr. 55 Apollónův chrám Apollónův chrám představoval nejdůležitější místo okrsku, byl centrem kultu a věštírnou. Představoval impozantní stavbu v dórském slohu ze 4. st. př. Kr. Jeho existence procházela několika změnami díky bouřlivé historii lokality. Jeden po druhém na ní bylo postaveno šest Apollonových chrámů. Archeologicky můžeme doložit tři z nich. Zda jich bylo opravdu šest, anebo je to jen mýtus, nevíme. Pausániás se zmiňuje, že nejstarší chrám byl vybudován Apollónovi z vavřínu. Samotný tento chrám měl podobu chýše. Druhou svatyni zbudovaly podle delfské legendy včelky, a to ze svého vosku a z křidélek (ptera). Říká se ještě druhá pověst, že chrám vystavěl delfský občan jménem Pterás. Třetí chrám byl postaven z bronzu. Čtvrtá svatyně byla vystavěna Trofóniem a Agamédem z kamene. Byla spálena v r. 548, kdy byl v Athénách archontem Erxikleidés. 56 První kamenný chrám (čtvrtý v pořadí), který můžeme archeologicky určit, byl postaven okolo 7. st. př. Kr. dvěma již zmiňovanými legendárními architekty Trofóniem a Agamédem. Ten byl posléze po požáru v 6. st. př. Kr. přestavěn a dostal pak jméno chrám Alkmaionovský (pátý v pořadí) na počest bohaté athénské rodiny, která dohlížena na jeho výstavbu a financovala ji. Zachovaly se z něho účty jako v Epidauru. Byl bohužel také zničen v r. 372/3 př. Kr. zemětřesením a následně přestavěn v r. 330 př. Kr. architekty z Korinthu Spintharem, Xenodorem a Agathonem. Tím tak vznikl poslední šestý chrám, který na svých cestách spatřil a popsal Pausaniás. Chrám byl nakonec zničen v r. 390 po Kr. Theodosiem I., v důsledku Theodosiových ediktů, které zakazovaly pohanské kulty na úkor křesťanství. 55 Encyklopedie antiky, 1973, str , s. v. Delfy. 56 Paus

29 29

30 Architektura Chrám byl podlouhlá dórská budova se sloupy a kládím z korintského porézního vápence, zatímco základy, dlažba a stěny byly z tvrdého světle modrého vápence z Parnassu. Pro kostru budovy bylo použito dřevo a terakotové tašky na střechu, slonovina na intarze. 57 Dovoz mramoru nebo vápence v Delfách představoval značný technický problém. Dělo se tak po moři i po pevnině. Kvádry byly vyloženy v přístavu Kirrha a musely být přepraveny a vyzvednuty do nadmořské výšky 650 m. 58 To opravdu nebyla lehká práce. Podle účtů víme, že dovoz byl rozdělen do dávek od deseti do dvaceti kamenů. E. Hansem přišel s tím, že celkový počet kvádrů z místního vápence je 1800 bloků a 5000 z porézního kamene. 59 Plán Vzhledem ke starobylé tradici chrám představoval peripteros o 6 15 dórských sloupech. Jeho vnější základy měřily m a základy stylobatu 21,64 58,18 m. Severní strana stála na skále a jižní strana na plošině postavené pro vyrovnání terénu pod základnou chrámu. Na východní straně byla postavena přístupová rampa. Intercolumnium mezi sloupy měřilo v průčelí 4,104 m a na bocích 3,95 4,00 m. 60 Cella se otevírala na východ, ústila do ant pronáu a na opačné straně se nacházel opisthodomos. Mezi antami byly umístěny dva dórské sloupy. Interiér byl členěn na trojlodí, po delších stranách byly umístěny sloupy, po osmi na severní straně a 6 na jižní straně, kvůli bázi pro sochu, která se zde nacházela. Alternativní rekonstrukce nabízejí, že by socha mohla být umístěna v uzavřeném prostoru, který se nazývá adyton. 61 Pod západní stranou celly se nacházel prostor, kde byl uložen posvátný kámen omfalos a nacházela se zde také věštírna. Uvnitř celly byl umístěn oltář s věčným ohněm. Oheň představoval ohniště, které bylo společné všem Řekům. Elevace Sloupy v pteróma měřily okolo 8,10 m a byly štíhlejší a vyšší než na starší svatyni. Stály na mramorových panelech stylobatu. Dříky sloupů měly tradiční počet žlábků po dvaceti, ale neměly žádnou entazi. Hlavice měly plynulé linie zapadající přesně na abakus. 57 Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque 1, 2002, str Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque 1, 2002, str Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque 1, 2002, str. 72; E. Hansen, Delphes 2000, str Obrázek

31 Kládí bylo celé vypracované z vápence (měkký poros z Korintu). Architráv byl vysoký 1,415 m. Na architrávu se dochovaly regulae dlouhé 0,40 m zdobené pěti guttami. Tohle byla zřejmě i šířka triglyf, které se nedochovaly. Jejich výška pak byla 1,372 m. Metópy byly 0,90 m široké a okolo 0,65 m vysoké. Pravděpodobně nad každým intercolumniem byla umístěna jedna metópa. Římsa se skládala ze dvou pásů. 62 Východní průčelí neslo nápisy v podobě morální zásad Sedmi mudrců. Na jižní stěně chrámu se pak nacházely nápisy v úrovni očí (asi 70 dokumentů), které popisují čtyři století počínající v pozdním 2. st. př. Kr. Obsah se většinou vztahuje k právům a privilegiím svatyně. 63 Chrám byl polychromovaný, jak je zřejmé z dochovaných částí. Na základě toho můžeme odhadovat, že červená barva byla použita na prstence sloupu, regulae, šikmé geison a ozdobné prvky símatu malovaný palmetovo-lotosový vlys, meandr a úponky listů. Na budově se z hlediska dekorace ukazuje vliv attického umění. 64 Figurální výzdoba exteriéru Východní a západní průčelí Oba štíty byly zaplněny sochami. Ve východním štítu se nacházely sochy Apollóna spolu matkou Létó a sestrou Artemidou. Východní sochy měly za zásluhu athénští sochaři Praxiás a Androsthénes. Centrální božstva jsou obklopena blíže neidentifikovatelnými postavami mužů a žen. Východní akrotéria představoval uprostřed bohyni Níké a po stranách sfingy. 65 Dochovaly se nám i sochy z archaického chrámu, kde východní štít zobrazuje uprostřed Apollónovo čtyřspřeží, které je obklopeno postavami třech dívek a mladíků (korai a kuroi). V rozích štítu byly umístěny skupiny zvířat lev napadající laň, na protější straně lev napadající býka. V západním štítu je zobrazen Dionýsos se svými průvodkyněmi Bakchantkami (thyiády). Západní štít archaického chrámu pak vyobrazoval Gigantomachii s Gigantem (asi Enceladus) nalevo, vedle něj stála Athéna a další postavy, jejichž identita není zřejmá Obrázek Spawforth, T. 2006, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, 1985, str Obrázek Richter, G. 1957, str

32 Moderní výzkumy v Delfách Na místě starověkých Delf se dříve nacházela vesnice Kastri, která kvůli vykopávkám musela být přesunuta. R řecká vláda poskytla povolení Francouzské škole École Française d Athènes na dlouhodobé výzkumy, které začaly v r a odkryly dva hlavní okrsky Apollónův a Athény Pronáie. V r se částečně podařilo zrekonstruovat Apollónův chrám. Dnes probíhají výzkumy ve spolupráci Francouzské školy a řecké památkové správy, které se snaží zrekonstruovat starověké budovy z dochovaného materiálu. Fragmenty, které se nám dochovaly z Apollónova chrámu, jsou částečné půdorysy tří po sobě postavených svatyní, zbytky východního štítu s Apollónovým čtyřspřežím, skupinou lvů útočících na zvířata a západního s pravděpodobnou Gigantomachií z archaické svatyně, dále zbytky východního šítů s Apollónem, Létó a Artemis a západního štítu s Dionýsem a Bakchantkami ze 4. st. př. Kr. 67 Mnoho se nám toho nedochovalo, jelikož měkký porézní vápenec zapříčinil pokročilé chátrání chrámu. 67 Richter, G. 1957, str , obrázek

33 Maloasijské iónské chrámy ze 4. st. př. Kr. Chrám Athény Poliás v Priéné Priéné Antické město Priéné bylo malé iónské město na západě Malé Asii v oblasti Kárie (dnešní Turecko) a nacházelo se severně od Milétu na jižním svahu hory Mykalé ve výšce asi 380 m nad mořem. Město bylo založeno Ióny v 9. st. př. Kr, kdy probíhala velká řecká kolonizace. Podle Pausania byly obyvatelé Priéné smíšení Thébané s Ióny. Zakladatelé města byli Filótás, syn Péneleův a Aypitás, syna Néleův. 68 R. 545/544 bylo zničeno Peršany a posléze ve 4. st. obnoveno. Představovalo důležitý příklad řeckého města střední velikosti (asi pro 5000 obyvatel) z pozdní klasiky a helénismu. Byl tu použit hippodamovský systém pravoúhlých ulic. A to díky své výhodné poloze skryté za vrcholem hory Mykalé. Priéné bylo rozděleno do čtyř částí. První byla politická, kde se nacházelo bouleterion a prytaneion, druhý obvod kulturní s divadlem, třetí obchodní s agorou a poslední náboženský, který zahrnoval chrám Athény Poliás a svatyně Dia a Démétér. Zachovaly se zde dále hradby, půdorysy obytných domů z klasické doby, zbytky stadia a dvou gymnasií. 69 Chrám Athény Poliás Chrám Athény Poliás je považován za nedůležitější stavbu v Malé Asii. Již ve starověku se stal vzorem klasické iónské architektury. Athéna Poliás neboli Athéna města (polis) byla uctívána Řeky jako ochránkyně města. Díky dedikačnímu nápisu Alexandra Velikého vytesaného na severovýchodní straně ant pronáu můžeme chrám datovat okolo r. 334 př. Kr. Přesto zasvěcení neznamená dokončení stavby. Stavba se nejspíše protáhla až do 2. století. 70 Alexandr Veliký přišel do Priéné v r. 334 a daroval peníze na dostavbu chrámu. Toto je dokázáno právě díky dedikačnímu nápisu na chrámu, který je dnes uložen v British Museum. Nápis říká: Alexandr Veliký zasvětil tento chrám Athéně Poliás Paus Encyklopedie antiky, 1973, str. 503, s. v. Priéné. 70 Ridgway, B. S., 1997, str F. Hiller von Gaertringen 1906, str převzato z 33

34 Po r. 27 př. Kr. byl chrám znovu zasvěcen Athéně Poliás a Augustovi. Nápis se nachází na architrávu a říká: Lidé ho zasvětili Athéně Poliás a zbožštělému vládci Caesaru Augustovi. 72 Chrám pokračoval dále jako důležité kultovní centrum v průběhu celého císařského období. V byzantské době sloužil jako kostel. Architektura Plán Chrám představoval jediný iónský peripteros v Malé Asii se zkráceným plánem o 6 11 iónských sloupech a stál na třístupňovém krépidóma. Starší iónské chrámy mají jeden nebo dva stupně, později jeden, jako Artemision, které má vysoké pódium nebo jako chrám v Didymě, velmi vysoké pódium jako krépis. Základ stylobatu měřil 35,28 17,64 m a jeho plocha je rozdělena do čtvercové sítě. Cella se otevírala na východ do ant pronáu. Chrám měl hluboký pronáos. Na západní straně byl oproti tomu mělký opisthodomos, kde se jako jeden z prvních objevil v maloasijské architektuře a dával tak stejný vzhled chrámu na všech čtyřech stranách. Pronáos zaujímal šířku 2,5 intercolumnií a opisthodomos zase méně než jednoho intercolumnia. Cella spolu s pronáem a opisthodomem měřily 29,48 m 11,84 m tedy stop, mohla tedy představovat hekatompedon. 73 Cella byla dvakrát menší a zaujímala délku 50 stop a neměla žádné vnitřní sloupořadí. Na celý chrám byl použit modulový (šachovnicový) systém založený na 6 6 iónských stopách. Plán a struktura chrámu vykazují matematickou přesnost. Základní měrnou jednotkou je tedy iónská stopa 2,94 cm. Rozměry pódia chrámu se rovnají stopám. Šířka k délce je v poměru 1:2. Báze sloupů měří 6 stop a vzdálenost mezi nimi je také 6 stop. 74 Elevace Architektem chrámu byl Pýtheos, jak víme z architektonického pojednání, které sám napsal. Je možné, že spolupracoval již na umístění chrámu. 75 Chrám je postaven v iónském řádu, ale je i ovlivněn dórským řádem v podobě šachovnicového systému, kterým se řídí jeho půdorys. Nicméně se zde vytvořil kánon iónského řádu. 72 F. Hiller von Gaertringen 1906, str. 157 převzato z 73 Parnicki-Pudełko, S. 1985, str obrázek Parnicki-Pudełko, S. 1985, str. 259, obrázek

35 Na chrámu se nachází nápisy nad úrovní očí, které popisují spisy komunikaci s řeckomakedonskými králi (začínající Alexandrem Velikým) a později římským senátem. 76 Sloupy byly široké okolo 1,29 m a vysoké okolo 12,65 m. Patky sloupů byly asijkoiónské a skládaly se ze dvou trochilos (inferior a superior) a jednoho toru. Zatímco žlábkování dříku a tvar hlavice vychází z attické tradice. Bubny sloupů se zužovaly různě v závislosti na jejich průměru. Proto se bubny s větším průměrem zužují méně a naopak. Sloupy měly také entazi cca 2,1 cm. Ve srovnání s attickými iónskými sloupy je entaze značně větší. 77 Kládí se zubořezem a bez vlysu se řídí tradiční iónskou architekturou. V podloubích chrámu byly mramorové nosníky. Na nosnících spočívaly mramorové stropní kazety. 78 S výjimkou reliéfní výzdoby v podobě kymatia v horní části architrávu, zubořezu, kazet v pteróma s reliéfy a výzdobě síma nemá svatyně žádnou řezbářskou dekoraci. Prostor celly je nám neznámý, až na použití dřevěných nosníků a absenci vnitřního sloupořadí. Zdá se, že opomenutí sloupů následovalo tendenci v řecké architektuře, která směřovala k prostornějším a propracovanějším interiérům jako např. v Parthenónu. 79 Pýtheos na chrámu využil prvky jak iónské tak attické architektury a vytvořil tak vzorovou budovu iónského eklekticismu. O svatyni napsal traktát, který se bohužel nezachoval. Vitruvius 80 se v 7. knize De Architectura zmiňuje o tomto traktátu a z některých částí dokonce čerpá. Díky němu se nám zachovaly Pýtheovy stavební zásady iónského chrámu, které později využívali architekti v renesanci a klasicismu. Výzdoba exteriéru Výzdoba chrámu je střídmá, až na kazety s reliéfy a římsy se lvími hlavami chrličů a vegetativními ornamenty, a několik zlomků kultovní sochy Athény Poliás. Stropy pteróma zdobily kazety s reliéfy Gigantomachie a některé i s Amazonomachií. Na kazetách obvykle zaujímaly místo dvě postavy, božstvo a gigant v boji. Výška reliéfů se pohybovala okolo cm a výjimečné byly ty s postavami o 1/3 životní velikosti. Anatomické zpracování postav je podobné reliéfům na Mausoleu. Kazety byly malované s přidanými kovovými předměty v podobě zbraní, pásků sandál a koňských otěží Spawforth, T. 2006, str Koenigs, W. 1993, str Obrázek Koenigs, W. 1993, str Vitruvius Ridgway, B. S. 1997, str , obrázek 20 a

36 Moderní výzkumy v Priéné Zbytky chrámu v Priéné byly objeveny cestovateli z Anglie již v r První oficiální výzkumy sponzorované London Society of the Dilettanti probíhaly v letech 1763, a Výsledky prvních výzkumů byly publikovány v r v Antiquities of Ionia I. V r zkoumal Priéné Francouzský tým O. Rayeta a A. Thomase, kteří výzkumy publikovali v pojednání Milet et le golfe Latmique, jež vyšlo ve stejném roce. O rok později v r vyšla i publikace třetí expedice London Society of the Dilettanti v Antiquities of Ionia IV. Konečně na konci 19. st. ( ) tým Královských Pruských Muzeí v Berlíně v čele s C. Humannem a T. Wiegandem, zkoumaly Priéné s dovolením Ottomanské vlády. Tyto publikace jsou stále základem pro všechny úvahy o architektuře a městských plánech v Priéné. V r istanbulská pobočka Německého archeologického ústavu pod vedením W. Müller-Wienera začala novou snahu výzkumu struktury místa s použitím nejnovějších metod bádání v architektuře. Vše bylo publikováno v Istanbuler Mitteilungen fragmentů stropních kazet je dnes uloženo v Istanbul Museum. 82 Koenigs, W. 1993, str , obrázek

37 Artemision v Efesu Efesos Město Efesos bylo antické řecké město, které se nacházelo v Malé Asii na pobřeží Iónie při ústí řeky Kaystros, dnes 3km severozápadně od Selcuku v Izmirské provincii v Turecku. Bylo osídleno v 11. st. př. Kr. attickými a iónskými kolonisty. Se svou výhodnou polohou představovala východiště obchodní cesty mezi Iónií a Východem. V průběhu klasického řeckého období bylo jedno z 12 měst iónského spolku. 83 V r. 129 př. Kr. město vzkvétalo pod nadvládou Římské republiky. V té době bylo třetí největší město Římanů v Malé Asii po Sardech a Alexandria Troas. Až do pozdního císařství i přes vpád Gótů v r. 263 si město udrželo svůj význam jako obchodní a výrobní centrum. 84 Jednou z nejdůležitějších staveb města je znovupostavené Artemision ze 4. st. př. Kr. umístěné blízko maloasijského Efesu. Mezi další významné památky Efesu patří velké divadlo, helenistická a římská agora, lázně císaře Konstantina, stadion a křesťanský chrám Panny Marie. Působila zde jedna z prvních křesťanských obcí spojena se jmény apoštolů Pavla a Jana Evangelisty. 85 Artemision První velký chrám bohyně Artemidy byl postaven v r. 560 př. Kr. krétskými architekty Chersifróntem a jeho synem Metagénem. Je jediným chrámem, který se dá datovat a téměř celý zrekonstruovat. V r. 356 byl zapálen Hérostratem a následně přestavěn. Jedna z legend říká, že ve stejný den, kdy shořel chrám, se narodil i Alexandr Veliký. Podle Strabóna 86 ho chtěl dokonce v pozdějších letech sám financovat, za to, že by měl na chrámu dedikační nápis, ale Efesané nabídku odmítli a výstavba začala až v r. 323 po smrti Alexandra Velikého na jejich vlastní náklady. Architekty byli Paiónios, Demétrios a Cheirokratés. S chrámem jsou i spojovány práce Skopy a Apella, dokonce s oltářem i Praxiteles. Chrám byl dokončen v polovině 3. st. př. Kr. 83 Iónský spolek byla konfederace založená v polovině 7. st. př. Kr., která se skládala ze 12 měst. Podle Herodota (1.142) tam patřil Milét, Myus, Priéné, Efesos, Kolofon, Lebedos, Teos, Klazomenai, Fókis, ostrov Chios, Erythrai a Samos. 84 Encyklopedie antiky, 1973, str. 163, s. v. Efesos. 85 Encyklopedie antiky, 1973, str. 163, s. v. Efesos. 86 Strabón dostupné z: %3Asection%3D22 37

38 Řecký spisovatel Filón Byzantský sepsal seznam Sedmi divů světa ve 2/3 st., mezi nimiž je Chrám Artemis v Efesu zařazen. Je tedy vidět, že byl považován za jednu z nejkrásnějších a nejmonumentálnějších staveb na světě. Kult bohyně Artemis efeské vznikl z dřívějšího kultu bohyně Matky. Tato dvě božstva se v průběhu času spojila. Artemis v Efesu se velmi odlišuje od řecké Artemis. Božstvo se zdá být personifikací plodnosti a všech životních sil přírody. Zobrazení bohyně se též lišilo. Podobala se mumii na hrudi s mnoha prsy, na hlavě měla usazenou corona muralis, okolo rukou ovinuté hady. Spodní část těla byla ukončena do špičky jako pyramida vzhůru nohama a byla pokryta postavami mystických zvířat. Kněží kultu Artemis efeské byli eunuši a mladé panny, jelikož Artemis byla panenskou bohyní. Velekněz měl titul essên neboli král. Kult této bohyně prý založily Amazonky. 87 Architektura Plán Chrám představoval dipteros v iónském řádu s dvojitou řadou po 21 sloupech podél podlouhlých stěn, s dvojitou řadou po devíti sloupech v zadní části a třemi řadami po osmi sloupech v přední části. Dohromady skýtal podle Plinia sloupů. Měl naprosto neobvyklý plán a orientaci na západ. Chrám stál na původním stylobatu na pódiu vysokém 2,68 m. Pódium se skládalo z deseti stupňů a mělo chránit před povodněmi Rozměry stylobatu byly 51,44 111,48 m. 89 Pronáos byl hlubší než opisthodomos. Dělil se dvěma řadami sloupů, v opisthodomu pouze tři sloupy mezi antami. Elevace Podle Plinia 90 bylo Artemision postaveno na bažinatém povrchu, aby se vyhnulo zemětřesením a následným propadnutím. K zamezení propadnutí takto velké stavby na nerovném povrchu se zabránilo tak, že její základy byly podepřeny vrstvou sešlapaného dřevěného uhlí a vrstvou ovčích kůží s vlnou Paus Plinius st. XXXVI, Obrázek Plinius st. XXXVI,

39 Vitruvius se zmiňuje, že o použití druhu mramoru se veřejně diskutovalo, zda by to měl být parský, prokonnesský, herakleiský nebo z ostrova Thasos. 91 Hluboký pronáos s třemi řadami sloupů rámoval procesní cestu a také sloužil jako pokladnice a setkávací místo pro členy městské rady. Skrz hlavní dveře návštěvník vstoupil do nezastřešeného prostoru, který se nazýval Parthenon. V Parthenonu byla malá svatyně se sochou bohyně, která pravděpodobně sloužila jako cíl procesní cesty. Opisthodomos pak sloužil také jako pokladnice nebo archiv a měl svého vlastního písaře. Patky sloupů měly asijsko-iónské umístění reliéfně zdobených bubnů a skládaly se ze dvou trochilos (inferior a superior), jednoho toru a spočívaly na čtverhranných vysokých plinthech. Dříky sloupů měly 25 žlábků s oddělenými drážkami jako v atticko-iónské architektuře. Sloupy působí mohutnějí než na starší svatyni, pravděpodobně díky vlivu atticko-iónské architektury. Průměr dolní části sloupu byl 1,84 m. Díky nedostatku materiálu nemůžeme určit výšku sloupu. Plinius 92 ji vypočítal na 60 stop, zhruba 17,65 m. Hlavice sloupu byla propracovanější než v archaické době. Šlo zde o hru světla a stínu. 93 Ze 127 sloupů, které podpíraly střechu, mělo podle Plinia z nich tesané bubny, které tvořily iónské sloupy, některé byly dokonce popsány jmény dárců, mužských i ženských. Jeden z bubnů Plinius připisoval Skopovi. Donedávna nebylo vyjasněno umístění bubnů, zda na v dolní nebo vrchní části sloupu. Archeolog Burkhardt Wesenberg přezkoumával bubny uložené v British Museum a přišel s hypotézou, že byly umístěny v dolní části sloupu nad čtverhrannými plinthy. 95 Jak víme z mincí, na kterých je chrám zobrazen, ve štítu v hlavním průčelí se nacházely tři okenní otvory. Účel těchto otvoru není známý. Vzhledem ke konstrukci jsou považovány za nějaký způsob podpory architrávu Spawforth, T. 2006, str Plinius st. XXXVI, Parnicki-Pudełko, S. 1985, str. 257, Plinius st. XXXVI, Spawforth, T. 2006, str Parnicki-Pudełko, S. 1985, str. 258., obrázek

40 Výzdoba exteriéru Báze sloupů i samotné bubny byly zdobeny reliéfy. Rügler navrhuje, že báze zdobily Théseovy a Herakleovy práce, bubny pak zobrazovaly Gigantomachii a Kentauromachii. Na nejlépe zachovaném bubnu sloupu je zobrazen buď mýtus o Alkestidě nebo kult Déméter. Výrazné je texturování látky a umělecké provedení tváří na bubnu. Reliéfy jsou nejlepším příkladem spojení progresivních a zároveň retrospektivních stylistických rysů podobně jako na kazetách v Priéné. 97 Báze a bubny sloupů jsou velmi podobné vlysům na Mausoleu v Halikarnassu, takže se předpokládá, že sochaři pocházeli ze stejné dílny. 98 Podle Trella se mezi okenními otvory nacházely sochy Amazonek. Toto tvrzení je však pochybné vzhledem k rozsahu a hloubce římsy. Je ale jisté, že chrámu byl vyzdoben velkým počtem sochařských prvků, které uchvátily pozorovatele. 99 Moderní výzkumy v Efesu V r British Museum vyslalo, hledat starověké Artemision, architekta J. T. Wooda. Wood hledal chrám po šest let. Konečně r jeho skupina narazila na dně hluboké bažinaté jámy na základy vrchní část Artemidina chrámu. Některé nalezené části (báze sloupů, bubny s reliéfy) byly převezeny do British Museum, kde jsou k vidění dodnes. V r další britská expedice pod vedením D. G. Hogratha pokračovala ve výzkumech. Hograth odhalil evidenci pěti chrámů, které byly vystaveny postupně na místě. 100 Chrám se zachoval ve velmi fragmentárním stavu. V r byl znovu vztyčen jeden z iónských sloupů, aby upozornil na místo, kde se kdysi proslulý chrám ve starověku nalézal Rügler 1988, str dostupné z Ridgway, B. S. 1997, str Ridgway, B. S. 1997, str Ridgway, B. S. 1997, str Obrázek 26 40

41 Apollónův chrám v Didymách Didyma Didyma se nachází v Malé Asii na pobřeží Iónie asi 15 km jižně od Milétu. Byla to největší a nejvýznamnější svatyně na milétském území a s Milétem byla spojena posvátnou cestou. Dnes se Didyma nachází severozápadně od moderního města Didym v Turecku. Nejdůležitější stavbou svatyně byl Apollónův chrám s věštírnou Didymeion. Posvátná cesta mezi Didymou a Milétem vznikla proto, že spojovala dvě božstva, Apollóna a Artemis. Jak z mytologie víme, Apollón a Artemis byly dvojčata. V Didymách se nacházel Apollónův chrám a v Milétu Artemidin, proto toto posvátné spojení. Lidé, kteří chtěli navštívit Didymu, museli projít po Posvátné cestě asi 17 km dlouhé. Cestou se mohli zastavit na různých odpočívadlech a prohlédnout si sochy členů Branchidské dynastie a sochy zvířat, kterými cesta byla lemována. Vedle Delf byla Didyma druhou proslulou věštírnou v helénském světě. Také byla zmíněna v Homérské hymně na Apollóna. Apollónův chrám Podle legendy původní archaický chrám byl postaven na přírodním prameni, u kterého Létó podlehla lásce k Diovi a z tohoto spojení se narodily dvojčata Artemis a Apollón. Lidé věřili, že pramen je zdroj věštebné síly. Proto nejen na místě vznikla skromná svatyně, ale také věštírna. V 6. st. př. Kr. byla postavena větší svatyně, která odrážela narůstající slávu a vliv věštírny. Překonala svými rozměry dokonce i Parthenón. Začátek výstavby nového chrámu ze 4 st. Př. Kr. se datuje někdy kolem r. 300 př. Kr. a je s ním spojován architekt Artemisia Paiónios, který se pravděpodobně hned po dokončení chrámu v Efesu přesunul do Didym. Dalším architektem je Dafnis z Milétu. Práce na chrámu pokračují po staletí až do 2. st. po Kr, ze kterého pochází některé části dekorace. Chrám nebyl nikdy dokončen. 102 V r. 262/3 byl chrám obléhán Góty, kteří se ho ale nezmocnili. V byzantské době nad adytonem byla postavena bazilika. Později východní část byla přestavěna na pevnost. V r byl celý okrsek zničen zemětřesením. 102 perseus.tufts.edu/hopper/artifact?name=didyma%2c+hellenistic+temple+of+apollo&object=building 41

42 Architektura Na chrám byl použit milétský mramor, který byl dovážen do blízkého přístavu Panormos. Na Apollónově chrámu se nacházely různé detaily práce, které byly zakreslovány přímo na místě. Vzhledem k tomu, že chrám nebyl nikdy dokončen a závěrečně vybroušen do hladka, stále jsou tyto nákresy lehce viditelné. Kresby zakrývají plochu o 200 m 2. Lze je spatřit na vnitřních stěnách celly a vnitřních stěnách naisku. Zahrnují báze sloupů, nákresy stropních kazet a zkratku způsobu konstrukce entaze sloupů. 103 Plán Apollónův chrám představoval monumentální hypaithrální dipteros s 10 x 21 iónskými sloupy. Byl umístěn na vysokém pódiu na 7 stupňovém krépidoma v průčelí se 14 schody. Rozměry základů jsou 118,34 x 60,13 m a stylobatu 109,34 x 51,13 m. Toichobatés, který nesl cellu, měřil 87,415 x 29,156 m. Rozměry chrámu jsou založeny na iónské stopě 0,2943 m. 104 Na východě se nacházel pronáos s vnitřní šířkou mezi antae 23,785 a hloubkou k přednímu antae 15,889 m. Hluboký pronáos obsahoval 3 řady sloupů, každá po 4 iónských sloupech. Na severní a jižní straně pronáu byly vchody do klenutých průchodů, které vedly až k dolnímu třetímu stupni vnitřního monumentálního schodiště a byly široké 15,25 m. Sestupem po schodech se návštěvník ocitl v celle. Chrám neměl opisthodomos. Mezi pronáem a cellou se nacházela netradiční komora o rozměrech 14,04 8,73 m. Vstup z komory do celly byl zajištěn třemi dveřmi na západní straně, které dělily dva korintské polosloupy. Uprostřed místnosti byly dva korintské sloupy, které podpíraly střechu místnosti. Cella byla orientována na východ a umístěna asi 4 m pod úrovní horní komory. Stěny celly měly iónské pilastry a stály na pódiu 4,92 m vysokém. Na severní a jižní straně se jich nacházelo 9 a na západní 3 i s rohovými pilastry. Blíže k západní stěně celly stála malá svatyně. Svatyně představovala tetrastylní prostylos iónského řádu. Jeho vnější rozměry byly 14,54 x 8,59 m a vnitřní rozměry 7,511 x 5,97 m Spawforth, T. 2006, str Obrázek perseus.tufts.edu/hopper/artifact?name=didyma%2c+hellenistic+temple+of+apollo&object=building 42

43 Elevace Na začátku pronau se nacházely dveře 14 m vysoké, které spočívaly na 1,5m prahu. Tento nezvyklý vstup měl pravděpodobně náboženský charakter, mohly být na něm napsány zjevení. 106 Takto vysoký práh nezajišťoval vstup do vnitřních prostorů, to měly za úkol postranní průchody, které však vedly na nádvoří a ne přímo do celly, jak bylo zvykem. Mezi pronaem a cellou byla komora nejasných účelů, často považována za adyton, s otevřeným otvorem do celly. Uvnitř komory se nacházely pilastry. Mezi hlavicemi pilastrů se nacházel vlys. Hlavice i vlys je datován do 2. st. př. Kr. 107 Cella měla impozantně vysoké stěny o výšce 25 m 108, nebyla zastřešena tedy otevřena k širému nebi, s otevřeným nádvořím a malou zastřešenou mramorovou stavbou. Funkci stavby nelze přesně určit. Mohl to být naiskos pro kultovní sochu nebo místo pro posvátný pramen, ze kterého vycházely věštby. 109 Strop nad vnitřním schodištěm byl zdoben meandrovým vzorem malovaným modře a červeně. Výzdoba O výzdobě víme, že pocházela z různých období. Dvě řady sloupů na východě chrámu měly zdobené báze s panely vyobrazujícími Néreovny s vodními příšerami nebo úponky a kruhové disky s meandry nebo vavřínovými listy. Báze jsou datovány do 2. st. po Kr. Venkovní vlys byl též zdoben hlavami Medúz z 2. st. po Kr. 110 Další jsou pilastry uvnitř komory, jejichž hlavice byly zdobeny gryfy, vertikálními palmetami nebo akantovými úponky, dole se nacházel vlys s lyrami a gryfy. Obojí z 2. st. př. Kr Spawforth, T. 2006, str perseus.tufts.edu/hopper/artifact?name=didyma%2c+hellenistic+temple+of+apollo&object=building 108 Hellmann, Marie-Christine, L'architecture grecque 2, 2006, str Spawforth, T. 2006, str. 206., obrázek perseus.tufts.edu/hopper/artifact?name=didyma%2c+hellenistic+temple+of+apollo&object=building, obrázek 29 a perseus.tufts.edu/hopper/artifact?name=didyma%2c+hellenistic+temple+of+apollo&object=building 43

44 Moderní výzkumy v Didymách V r 1858 probíhaly výzkumy Angličanů pod vedením Charlese Newtona, který objevil posvátnou cestu a sochy, jež ji lemovaly, si odvezl s sebou. Dnes jsou umístěny v British Museum. V r nastoupily pak Francouzi v čele s O. Rayetem a A. Thomasem, jejichž cíl bylo najít kultovní sochu. Po dva roky probíhaly práce, ale socha nebyla nalezena. Nicméně byly určeny rozměry chrámu a byl zrekonstruován plán. Mezi lety byly vykopávky v Didymách stále pod kontrolou Francouzů pod dohledem B. Haussoulliera a E. Pontremoliho, kteří se soustředili na severní část chrámu. Vykopávky však z finančních důvodů neměly dlouhé trvání. V letech v Didymách probíhaly výzkumy vedené Berlínskými Muzei, které odkryly všechny části nedokončeného pozdního chrámu a některé tesané fragmenty patřící starší svatyni. V r byly odhaleny největší objevy a to nákresy konstrukce chrámu na stěně adytonu. O objevení nákresů a jejich interpretaci se zasloužil Lothar Haselberger, který se zaměřil na důležité informace o plánu a fáze výstavby Apollónova chrámu. 112 V r bylo místo jen kupou popadaných bloků 8-10 m vysokých. Dnes je zde k vidění plán chrámu se třemi vztyčenými sloupy, částmi stěny celly a monumentální vnitřní schodiště obrázek 31 44

45 Artemidin chrám v Sardech Sardy Město Sardy leželo na Malé Asii na severním úpatí pohoří Tmólos 2050 m na břehu přítoku Paktólos. Dnes v této lokalitě nachází moderní město Sart v Turecku. V antickém světě bylo hlavním městem Lýdie. Je spojován s chrámem bohyně Kybelé. Od r. 700 př. Kr. bylo sídlo lýdských králů. Za lýdského království, zde probíhaly obchody s vlnou, koberci, zlatem. Po porážce Kýrem II. roku 547 př. Kr. bylo pod nadvládou perských satrapů. Sardy v té době představovaly poslední zastávku královské cesty, která začínala v Persepolis, hlavním městě Persie, a spojovala tak Malou Asii s íránským vnitrozemím. V r. 498 př. Kr. probíhalo na území Sard iónské povstání, při kterém město bylo vypáleno Athéňany. Povstání dopadlo neúspěšně a Sardy zůstaly pod nadvládou Peršanů až do r. 334, kdy je od nich osvobodil Alexandr Veliký. V r. 190 př. Kr. byly připojeny k Pergamskému království a posléze v r. 133 př. Kr. k římské provincii Asia. Za římské doby začalo město znovu vzkvétat. V 17. st. po Kr. Sardy zasáhlo zemětřesení. Město bylo opraveno a i přes tuto katastrofu bylo jedno z nejvýznamnějších měst Malé Asie až do byzantské doby. Z památek města lze vidět nejen Artemision, ale také lázně a gymnasium, synagogu a byzantské obchody. Artemision v Sardech Stavba Artemidina chrám v Sardech započala kolem r. 334 př. Kr., někdy krátce po osvobození města Alexandrem Velikým. Svatyně ležela mimo město na západním svahu akropole s vyhlídkou na hlavní antickou cestu. Představoval 3. největší chrám v Malé Asii. Počátky kultu jsou spojovány i s bohyní Kybelé, na kterou občas kult Artemis navazuje, např. v Efesu. Takže není divu, že v pozdějších letech byl chrám zasvěcen právě Artemis, bohyni lovu, plodnosti, úrody. Zde měla funkcí jako patronka obyvatel Sard. Chrám měl tři fáze výstavby, ale nikdy nebyl dokončen. V první fázi okolo roku př. Kr. byl postaven vnitřek budovy s vzestupným zakřivením a orientací na západ směrem k oltáři. Uvnitř pronau se nacházel epigrafický dokument někdy z r. 200 př. Kr., ve kterém se píše, že jistý Mnésimachos, místní magnát, převedl pozemek, kde se nacházel chrám, na bohyni Artemis Spawforth, T. 2006, str

46 Ve druhé fázi (kolem r př. Kr) započala výstavba venkovního sloupořadí o 20 8 iónských sloupech a zdvojnásobila se šířka chodeb. Stavba probíhala pod dohledem Seulekovců. A pak až ve třetí fázi v 2. st. po Kr. byly přidány monumentální dveře otevírající se na východ a cella chrámu byla rozdělena zdí na dvě svatyně sloužící dvěma kultům stávající bohyni Artemis a nově manželce Antonia Pia Faustině starší. 114 Za svého křesťanského období byl chrám jeden ze Sedmi kostelů Asie z poslední knihy Nového zákona Zjevení Janovo. Architektura Plán Chrám byl dvakrát větší než athénský Parthenón. Celkově byl svým uspořádáním podobný Artemisiu v Efesu. Architekti asi náleželi do stejné školy. Můžeme podobnost rozpoznat na hlubokém pronáu, který je dělen dvěma řadami sloupů a také na orientací na západ, která není typická. Zpočátku měl dokonce i chrám mělký opisthodomos se dvěma sloupy in antis, později byl ale přestavěn. 115 Chrám představoval oktastylový dipteros/pseudodipteros o 8 20 iónských sloupech. Ve 4. st. byl přestavěn na dipteros a později ve 2. st. na pseudodipteros, pronáos byl zkrácen. 116 Rozměru stylobatu byly 45,73 99,16 m. Elevace Na chrám byl použit vápenec nebo mramor smíchaný s vápencem. Chrám byl na některých částech nedokončený. Například některé sloupy neměly dokončené žlábky dříků. Ty, které měly dokončené drážkováním, obsahovaly 24 drážek. Sloupy měly průměr 0,886 m a stály na plinthech o šířce 1,359 m. Báze byly atticko-iónské a měly ozdobný torus s různými vzory. Je možné, že sloupy v pteróma se lišily od sloupech v průčelí právě rozdílnými ornamenty. 117 Nejlépe zachovaný fragment s ornamenty je právě torus z báze v pteróma, který byl zdoben vertikálními vavřínovými listy. Část chrámu byla zastřešená mramorovými taškami. 114 Spawforth, T. 2006, str Winter, F. E. 2006, str. 7, obrázek Winter, F. E. 2006, str Ratté, Ch., Howe, T. N., Foss, C. 1986, str

47 Moderní výzkumy v Sardech Proslulý archeolog Blízkého východu Howard Crosby Butler byl v r pozván Muzeem v Istanbulu, aby kopal v Sardech. Butler byl poctěn touto nabídkou, která ho velmi lákala, jelikož místo nebylo doposud systematicky zkoumáno. Butler za podpory Metropolitan Museum of Art ve stejném roce založil American Society for the Excavation of Sardis. Výzkumy pod Butlerovým vedením začaly v r. 1910, kdy bylo místo vyznačeno jed dvěma kolosálními iónskými sloupy. Butler se hlavně zaměřil na Artemidin chrám, který byl postupně celý odkryt. První světová válka však narušila výzkumy, a když se Butler v dubnu r vrátil, mnoho nálezů bylo rozkradeno nebo zničeno. Nicméně díky Sèvreské smlouvě podepsané v r. 1920, byla uzákoněna nová práva týkající se výzkumů a vývozu památek, která povolovala archeologům vyvézt polovinu všech památek objevených na tureckém území. Butler až do své náhlé smrti v srpnu r. 1922, odvážel nalezené fragmenty do amerických muzeí. V r byly výzkumy obnoveny Archeological Exploration of Sardis (sponzorované Harvard University Art Museum a Cornell University) a trvají dodnes. 118 Byl odkryt celý Artemidin chrám. Našlo se v něm i několik kolosálních soch. Mezi nimi byly i hlavy císaře Antonia Pia a jeho manželky Faustiny. Mezi další nalezené objekty Sard patří pahorek s rozsáhlou nekropolí, římská villa a lázně, byzantské kostely, obchody, synagoga, gymnasium a monumentální vstupní brána obrázek

48 Chrámy z 3. a 2. st. př. Kr. Chrámy Artemidy Leukofrýné v Magnésii nad Maiandrem a Hekaté v Lagině jsou nejvýraznější stavby 2. a 3. st. př. Kr. Pro svou ikonografii výzdoby vlysu jsou často řazeny do 4. st. př. Kr. Vyznačují se typickou Amazonomachií a Gigantomachií. Chrám Artemidy Leukofrýné v Magnésii nad Maiandrem Magnésia nad Maiandrem Magnésia bylo antické město v Iónii ležící v údolí severně od řeky Maiandros. Dnes se ruiny města nacházejí ve vesnici Tekin v provincii Aydın v dnešním Turecku. Magnésia zaujímala výhodnou polohu uprostřed trojúhelníku tří významných měst - Efesu, Priéné a Tralleis. Okolí města bylo velmi úrodné, v ústí řeky Maiander se dařilo vínu, obilí, olivám a hlavně fíkům. Podle jedné tradice byla Magnésia založena vojáky Agamemnónovy armády následně po skončení trojské války. Město se ještě nacházelo na jeho původním místně v soutoku řek Maiandros a Létheos. V polovině 7. st. př. Kr. bylo město pod nadvládou lýdského krále Gýga, který je připojil k Lýdii. Několikrát bylo i vypleněno kočovným kmenem Kimmerijců. Od r. 546 př. Kr. bylo pak pod nadvládou Persie. V 5. st. perský král Artaxerxés I. ustanovil správcem města Themistoklea. Pak počátkem 4. st. bylo město pod římskou nadvládou a připojilo se k Pergamskému království. Nedlouho poté bylo založeno nové dnešní město v údolí řeky Maiandros a blíže chrámu Artemidy Leukofrýné. V Magnésii se kromě chrámu Artemidy Leukofrýné nacházel i oltář Artemidy, chrám Dia Sósipola, chrám Dindymené (Matky bohů), agora, prytaneion, římská bazilika, divadlo, gymnasium a stadion, který mohl pojmout okolo diváků. Chrám Artemidy Leukofrýné Artemidin chrám stál ve středu města Magnésia na nízké ploše blízko řeky Maiandros. Chrám je datován do pozdního 3. st. př. Kr. Slávu získal až v r. 221/220 př. Kr., kdy se v místních inskripcích píše, že došlo k epifanii bohyně Artemis Leukofrýné. Nicméně práce pokračovaly až do let př. Kr Spawforth, T. 2006, str

49 Artemis Leukofrýné neboli s bílým obočím byla vlastní jen Magnésanům a představovala jejich patronku. Bohyně je připodobňována ke Kybelé nebo k efeské Artemis. Měla charakter řecké Artemis (lovkyně, ochránkyně zvířat atd.), a zároveň byla považována za zakladatelku a patronkou města. Architektura Plán Chrám představoval pseudodipteros o 8 15 iónských sloupech Podobně jako Artemision v Efesu byla svatyně orientovaná na západ. Chrám stál na vysokém pódiu o 7 stupních a jeho stylobatés měřil 31,60 57,89 m. Intercolumnium mezi sloupy měřilo 3,94 m, pouze prostřední intercolumnium obou průčelí bylo 5,23 m. Dolní průměr sloupů byl 1,387 m, v rozích pak 1,407 m. Výška sloupů není blíže známá. Jestliže proporce svatyně odpovídaly Vitruviovým zásadám, výška sloupů by mohla být 12,5 m. Výška kládí byla 2,50 m (se símatem 2,952 m). Šířka pteróma ze všech 4 stran se rovnala vzdálenosti dvou intercolumnií. 120 Rozdělení vnitřního chrámu se řídilo pravidly, že hloubka pronáu se rovnala hloubce celly a odpovídala 4 intercolumniím, opisthodomos byl o polovinu kratší. V pronáu byly umístěny uvnitř dva sloupy. V celle pak 6 sloupů ve dvou řadách. Po dvou sloupech bylo i v průčelí pronáu a opisthodomu. Tyto sloupy byly připojeny k rohovým stěnám ant. Elevace Architektem chrámu byl Hermogenés Alabandský. Chrám byl i jeho nejokázalejším dílem, o kterém napsal knihu. Ta se nám však nedochovala, ale citoval z ní ve své knize De Architectura Vitruvius 121 a uváděl Artemidin chrám jako klasický příklad pseudodipteru. Vitruvius 122 zmiňuje, že šíře mezisloupí se řídila eustylem tedy Hermogenovými pravidly symetrie a proporce tedy architektonický ideál, který vychází z průměru sloupu 2 ¼. 120 Parnicki-Pudełko, S. 1985, str. 317, obrázek Vitruvius , obrázek Vitruvius 3. 3.; 6. a 8. 49

50 Na chrámu lze vidět attický vliv 4 st. př. Kr. Na vlysu 175 m dlouhém jsou zobrazeny reliéfy s Amazonomachií. Ve štítech nebyly žádné sochy, namísto nich měly tři okenní otvory stejně jako Artemision v Efesu. 123 Otvory připomínaly dveře s tvarovanými sloupky a překlady. Tvarované detaily neodpovídají interpretaci, že okna sloužila k odlehčení horních částí chrámu. 124 Uvnitř celly se nacházela báze pro sochu. Od pozdějších Řeků získal chrám pochvalu za jeho harmonický vzhled. 125 Výzdoba exteriéru Reliéfy zdobí Amazonomachie s opakujícími se skupinami řeckých válečníků a Amazonek bojujících ze země nebo z koně. Ikonografie je podobná 4. st. př. Kr. jako na vlysu Mausolea v Halikarnassu. Postavy zde jsou však méně masivní. Násilí boje je podáno náznakovými liniemi dávající rytmus celé kompozici vzpínající se koně, pozice bojujících a zranění válečníci na zemi. 126 Moderní výzkumy Magnésii nad Maiandrem První, kdo správně určil místo chrámu Artemis Leukofrýné, byl W. M. Leake v r V letech Francouzský tým bojoval s bažinatým povrchem na místě chrámu, ale uspěl v odhalení 40 metrů chrámového vlysu, zahrnujícího 41 bloků a některých dalších architektonických elementů. Od r je vlys uložen v Louvru a představuje největší skupinu architektonického sochařství. V r Osman Hamdi Bey odvezl 20 m vlysu do Archeologického muzea v Istanbulu, kde byl ředitelem. Důkladnější výzkumy probíhaly pod kontrolou Deutsche Historische Institute (Orient-Institute in Istanbul) v r a od r pod tureckými učenci. Části sochařské výzdoby jsou dnes rozptýleny mezi Pergamon Museum v Berlíně, Museé du Louvre v Paříži a Istanbulem Parnicki-Pudełko, S. 1985, str Spawforth, T. 2006, str Spawforth, T. 2006, str obrázek obrázek

51 Chrám Hekaté v Lagině Lagina Lagina bylo město v antické Kárii a později náleželo k městu Stratonikeia, které bylo založeno makedonskými kolonisty ve 3. st. př. Kr. a pojmenovalo se podle Stratoníké, manželky Seleuka I. Lagina a Stratonikeia byly spojeny posvátnou cestou. Dnes je Lagina umístěna v Turecku, v provincii Mugla ve vesnici Turgut v Yataganu. Město se stalo důležitým náboženským centrem ve 3. st. př. Kr. V 1. st. př. Kr. za vlády císaře Augusta byla Lagina centrem náboženských slavností, oficiálním útočištěm a byly zde postaveny nejdůležitější budovy. V byzantské době bylo město opuštěno kvůli častým nepřátelským nájezdům a také zemětřesení. Posvátný okrsek v Lagině byl obehnán dvoumetrovou zdí (peribolos). Vchod zajišťovaly Propyleje se čtyřmi iónskými sloupy. Na postranních zdech Propylejí byly napsány jména kněží, kteří sloužili v chrámu. Propyleje byly připojeny k dórské stoa s menší bránou. Od vstupní brány vedla kamenná cesta s vyvýšenými stupni po stranách, které sloužily jako sedadla pro diváky. Cesta vedla k oltáři a k chrámu Hekaté, který byl umístěn uprostřed posvátného okrsku. Chrám Hekaté Jediný oficiální dokument, který je k dispozici, je nástěnná malba s pěti sloupy podél jedné boční stěny a pilastr v pronáu s reliéfy Hekaté zachraňující město od nejasného nebezpečí, pravděpodobně vojsko Stratonikeii, které odolává Mithridatovi v r. 88 př. Kr., což by mohlo rozdělit výstavbu do dvou fází, 2. st. př. Kr. a 1. st. př. Kr. 128 Chrám uctíval bohyni Hekaté, tedy řeckou bohyni magie a noci, jejíž kult provozovali eunuši. Architektura Plán Chrám představoval pseudodipteros o 8 11 korintských sloupech. Celá konstrukce stála na pětistupňovém krépidoma. Rozměry stylobatu byly 18,06 24,78 m. Svatyně měla hluboký pronáos s dvěma iónskými sloupy mezi antami a žádný opisthodomos. Cella byla orientována na východ Spawforth, T. 2006, str Obrázek

52 Elevace Sloupy měly attické báze a spočívaly na plynthech. Rohové sloupy byly lehce silnější v porovnání s ostatními dochovanými sloupy. 130 Iónské sloupy v pronáu měly asijsko-iónské patky. Na kládí se nacházel vlys dlouhý 83,70 m s reliéfy. 131 Rovněž stěny celly byly pokryty vlysem složeným z anthemionu a iónského kýma. 132 Výzdoba exteriéru Vlys je nediskutabilní částí na chrámu. Byl zdoben reliéfy s mytologickými výjevy na každé straně jinými. Jeho program je nejasný, i přesto, že dokážeme porozumět 3 ze čtyř stran. Na východní straně bylo zobrazeno Diovo zrození za přítomnosti Hekaté, která asistovala u porodu na západní pak Gigantomachie. Dlouhý jižní vlys pak reprezentoval 12 Olympských bohů mezi Káriiskými bohy a mnoha dalšími neidentifikovatelnými místními hrdiny a městskými personifikacemi. 133 Největší záhadou je pak severní vlys, na kterém stojí Amazonky, bez charakteristických dvojitých seker, společně s Řeky obrněnými kyrysem a nahými válečníky. Celá scéna působí, že se odehrává po bitvě a všichni se připravují na oslavnou hostinu. Této scéně asistují bohové, hrdinové a personifikace (Roma). Severní vlys tedy může mít nějaký alegorický význam, který souvisí s Římem nebo s římskou mocí v Malé Asii. 134 Moderní výzkumy v Lagině Archeologické výzkumy v Lagině začaly v 2. pol. 19. st. a poprvé v historii je prováděl Turecký tým, který vedl Osman Hamdi Bey a Halit Ethem Bey. V r výzkumy spadaly pod Muğla Museum a prováděl je mezinárodní tým v čele s profesorem Ahmetem Tırpanem. 135 Dnes můžeme na místě vidět zbytky zdi Peribolos, kterou byl posvátný okrsek obehnán, monumentální vstupní bránu Propyleje, posvátnou cestu, dórské stoa, oltář a chrám Hekaté. Vlys z chrámu je vystaven v Archeologickém muzeu v Istanbulu. 130 Parnicki Pudelko, S. 1985, str Baumeister, B. 2007, str Parnicki Pudelko, S. 1985, str Baumeister, B. 2007, str. 261, obrázek Baumeister, B. 2007, str. 261, obrázek

53 Tholos ve 4. st. př. Kr. Tholos neboli kruhové stavby se ve 4. st. př. Kr. vyznačují vynikající architektonickou úrovní a bohatou výzdobou, která předčí ostatní stavby tohoto typu. Ornamentální dekorace se nezaměřuje jen na výzdobu exteriéru, ale velké množství můžeme najít i uvnitř chrámu. Zdá, že tento typ je typický pouze pro 4. st. př. Kr. Žádné tak propracované stavby se jinde už neobjevují. Zajímavé také je, že nám funkce tholos z tohoto období je dodnes neznámá. Návrhy typu koncertní síň, héroon, kenotaf, pokladnice jsou stále neobjasněny. Tholos v Delfách Posvátný okrsek Athény Pronáie v Delfách Posvátný okrsek nebo tzv. temenos Athény Pronáie v Delfách sousedil s Apollónovým okrskem. Athénin okrsek se též nazýval Marmaria a přestavoval pomyslnou bránu do Delf. Povinnost Athéna Pronaos neboli prozíravá bylo chránit posvátný okrsek jejího nevlastního bratra Apollóna. Celá terasa, na které stojí okrsek je obehnána zdí peribolos s hlavním vstupem na severní straně a dalšími menšími postranními vstupy. Na jižní straně se nacházely tři oltáře jeden zasvěcený Athéně Ergané (patronka práce, umění, věd a ženských prací), druhý zasvěcený Athéně Zostrii ( připravené do války ) a třetí Diovi Polieovi (ochránce města). Vedle oltářů stál hlavní chrám Athény Pronáie z 6. st. př. Kr. Byl to tedy archaický chrám s šesti sloupy v průčelí a dvanácti na bočních stranách. Ve 4. st. př. Kr. byl chrám zničen zemětřesením a nahrazen tzv. Novým chrám Athény Pronáie na západní straně temenu. Na západní straně byly též umístěny dvě pokladnice thesauroi. Jedna z nich se nazývá Dórská pokladnice z 5. st. př. Kr. a druhá stojící hned vedle Pokladnice Messalionských z 6. st. př. Kr. Poslední budovou v okrsku je kruhová stavba Tholos. 136 Tholos v Delfách Tholos je jednou z nejzáhadnějších staveb v Delfách. Byl postaven mezi lety př. Kr. Nicméně jemné opracování mramoru připomíná attickou kvalitu z 5. st. př. Kr. a velmi připomíná Parthenón. 137 Jak funkce, tak rekonstrukce tholos je nejasná. O jeho funkci nemáme žádné ponětí. Mezi různé návrhy patří koncertní sál, heroón, chrám Athény, sklad zbraní nebo jiných votivních předmětů. Dalším návrhem je pokladnice uschovávající 9 chryselefantinových soch, Seiler, F str

54 které by mohly stát na vnitřní lavici lemované korintskými sloupy. Poslední možnost navrhl badatel Roux, který se opírá o uspořádání Athénina chrámu na Délu a Filipeionu v Olympii, které bezpochyby uchovávaly sochy. Dále na faktu, že lavice v rámci délfského tholu sloužila jako báze pro sochy. Žádné stopy po sochách však v Delfách nejsou a též pozoruhodná bohatost výzdoby nepodporuje Rouxův návrh budovy jako pokladnice. Účel Tholu tedy i nadále zůstává otevřenou otázkou. 138 Architektura Chrám se svým vzhledem velmi podobá tholu v Epidauru. Dokonce se navrhuje, že stejná dílna mohla pracovat na obou tholech jak v Delfách tak v Epidauru. Architektem chrámu byl Teodóros z Fókaje, což ukazuje na výjimečnou kvalitu architektury této stavby. 139 Vitruvius 140 se zmiňuje, že Theodóros dokonce napsal knihu o tholu v Delfách. Na tholos byl použit z velké části pentelský mramor. Pouze na podlahu a podstavce uvnitř celly byl použit tmavý eleuzínský vápenec. Chrám se též vyznačuje velmi malými proporcemi. Technika, která vykonává všechny prvky, je velice přesná. Celá budova se vyznačuje elegancí - plynulými linie plánu i detaily. Plán Tholos představoval okrouhlý dórský peripteros. Měl třístupňovou krépis a na jeho poslední stupni stylobatu o průměru 13,5 m spočívalo pteróma o dvaceti sloupech. Sloupy mají průměr 0,87 m. V průčelí jich bylo umístěno sedm, což není typické, většinou jich bývá 6-8. U tholu je však velké množství sloupů vyrovnané, jak v intercolumniu, tak ve stejném průměru sloupů. Vstup do celly zajišťovaly hluboké dveře větší než jeden metr a s krátkým prahem asi 38,2 cm. Jejich šířka se uvádí 2 m. Cella měla průměr 6,99 m s podlahou o průměru 4,63 m, která byla zmenšená o podstavce sloupů hluboké 117 cm. 141 Elevace Sloupy mají výšku 5,93 m. Byly velmi úzké (průměr 0,87 m) a zúžení směrem vzhůru bylo vynecháno. Sloupy pouze měly lehký sklon dovnitř. Na sloupech spočívalo poměrně malé kládí vysoké 142,2 cm. Samotný architráv měřil na výšku 58,9 cm a triglyfy 65,4 cm. 138 Ridgway, B. S. 1997, str. 45.; Roux 1988, str Ridgway, B. S., 1997, str Vitruvius 7, praef Seiler, F., 1986, str. 63., obrázek

55 Vlys měl 2 sety metop mezi triglyfy. Větší série se nacházela zvenku a menší s 80 panely v pteróma na zdech celly. Kládí neslo dvě soustředná mramorová símata s bohatou výzdobou palmet, chrličů se lvými hlavami a akantů. Zpoza něho vystupuje druhé menší síma, které má elegantní profil. Budova měla mnoho trysek, takže v deštivých dnech působila jako obrovská fontána. Střecha s mramorovými taškami byla kónická s ostrým stoupáním Byla rozdělena na osm částí, něco jako deštník nebo osmiúhelníkový stan a mohla obsahovat akrotéria. Vrchol střechy pak mohl být florální. Vzhledem k výraznému sklonu délfského terénu může být pozornost výzdoby střechy vysvětlena její skvělou viditelností, jak návštěvníci sestupovali ke svatyni z vyvýšeného prostoru. 142 Strop v pteróma byl zdoben kazetovým systémem. Dvojité hluboké kazety byly spojeny lesbickým profilem. Kosočtvercové stropní kazety byly ohraničeny meandrovým vzorem uprostřed s hvězdami. Zdi celly měřily na výšku asi 8,41 cm. Vnější stěny byly tvořeny lesbickým kýma a stály na černém toichobatu, který odděloval prostor mezi podlahou a cellou. Vstup do celly zajišťovaly hluboké a široké dveře pro lepší osvětlení interiéru. Musela na nich být též dekorace tvořená zlatem a slonovinou. Cella byla rámovaná podstavci sloupů vysokými 60 cm. Podstavce nesly korintské sloupy, vzorem mohl být Apollónův chrám v Bassai. 143 Korintské hlavice sloupů představují typ dvojité spirálovité hlavice. Podlaha celly je zdobena střídajícím se bílým a černým vápencem, který byl použit i pro podstavce. Výzdoba exteriéru Metópy Metópy byly zdobeny reliéfy. Na venkovní větší sérii panelů byla Amazonomachie. Na těchto panelech je lepší dojem prostorovosti, který způsobuje zploštění reliéfu do stran. Části kentaurů s dlouhými vousy naznačují též výzdobu Kentauromachie. Některé metópy zachycují i prvky krajiny. Témata připomínají západní a jižní metópy Pathenónu, ale i vlys v Bassai. 144 Metópy na vnějších zdech celly zdobily reliéfy s možnými činy Hérakla a Thésea Ridgway, B. S. 1997, str. 43, obrázek 42 a Parnicki-Pudełko, S. 1985, str Ridgway, B. S., 1997, str Rolley, C. 1998, La sculpture Grecque 2. La période classique, str

56 Metópy celly jsou známy málo a tak nemůžou pomoct ve stanovení vhodnosti témat k budově, kterou zdobily. Výzdoba se často spojuje s Parthenónem, který byl zasvěcen stejné bohyni. 146 Další nejasností jsou možná akrótéria. Jestli je střecha nesla, zdá se, že by to mohly být ženské tanečnice ve víření možná sbor Aurai. 147 Moderní výzkumy Ridgway, B. S. 1997, str Ridgway, B. S. 1997, str Viz Moderní výzkumy v Delfách, obrázek

57 Tholos v Epidauru Tholos Tholos se nacházel ve stejném posvátném okrsku (viz popis okrsku v Epidauru) v Epidauru v Argolidě jako Asklépiův chrám. Podle nápisů na budově je často nazýván thymelé. Tento termín je obvykle vyhrazen pro malý kruhovitý oltář se středem divadelní orchestry, takže se nezdá, že by se vztahoval i na tak nádherné a velké kruhovité stavby. Funkce tholu je nám opět neznámá. Mezi navrhované identifikace patří koncertní sál (možný díky dutému suterénu), místo pro Asklépiova hada (díky povaze základů), kenotaf pro hrdinu/boha a svatyně nebo chrám chthonického tj. podsvětního Asklépia. 149 Díky zachovaným účtům v Epidauru mohl tholos přinejmenším zabrat 30 nebo 40 let k dokončení. Jeho výstavba začala hned po dostavení Asklépiova chrámu. Kontinuita místních dílen je zřejmá, díky účtům, kde jsou zmíněna stejná jména ve spojitosti s Asklépiovým chrámem. Nejčastěji je datován mezí léty př. Kr. 150 Architektura Architektem tholu byl podle Pausania 151 peloponéský sochař a architekt Polykleitos ml., který se mohl inspirovat tholem v Delfách. Na chrám byl použit různý materiál. Na dórský ochoz, krepis a zdi cely se použil korintský vápenec poros. Na dekoraci, kazetový strop, dveře, střechu, sokl a dlažbu celly byl použit pentelský mramor a argejský černý vápenec. Plán Tholos představoval dórský peripteros. Pod chrámem se nacházel labyrint, kde se nacházely dvě okrouhlé místnosti. Nad labyrintem byl umístěn třístupňový krepis. Na stylobatu o průměru 20,44 m stálo 26 dórských sloupů s průměrem 0,99 cm. Pteróma mělo hloubku 2,63 m. 152 Cella měla průměr 15,12 m s poměrem ke stylobatu 5:8, takže byla prostornější. Byla rozdělena 14 korintskými sloupy o průměru 65,7 cm. Vnější prstenec měl průměr 9,11 m a vnitřní prostor šířku 1,12 m. 149 Ridgway, B. S. 1997, str Ridgway, B. S. 1997, str Paus , obrázek Seiler, F. 1986, str

58 Elevace Tholos je o 1/3 vyšší než délfský. Měřil od spodního stupně krepis 21,68 m. Samotné krepis pak bylo vysoké 86 cm. Sloupy v ochozu byly vysoké téměř 7 m (6,98 m) a měly čisté kanelování 20 kanel s 20 drážkami. 153 Na dórských hlavicích bylo posazeno kládí s architrávem, triglyfy s metópami a geison. Triglyfy měřily 78,5 cm. 154 Střecha měla tvar kužele a zakrývala celou budovu. Její stoupání bylo 14. Podle Rouxe bylo stoupání moc strmé, takže chrám neměl tak harmonický vzhled jako Tholos v Delfách. 155 Uvnitř celly stály na černém stylobatu korintské sloupy vysoké 6,75 m. 156 Hlavice vytvořil pravděpodobně Polykleitos ml. Kruhový prostor interiéru je jeden z nejkrásnějších z řecké architektury. Podlaha je tvořena do kruhu uspořádanými kameny, které střídají černá a bílá kola. Prostředek je pak vyzdoben bílým kamenem, který zakrýval vchod do labyrintu. Nacházely se zde i dlaždice z šedo-růžového tečkovaného vápence a bohatý kazetový strop. Vršek stěn byl zhotoven z bílého pentelského mramoru s hladkým vlysem z argejského vápence. Mezi třemi prstenci stěn se pod podlahou nacházely úzké chodby, které byly přístupné nenápadnými otvory uprostřed celly. Není pochyby, že tyto chodby měly spojitost s funkcí stavby, možná jako heroon boha Asklépia. 157 Výzdoba exteriéru Celá svatyně byla bohatě zdobena různými okrasnými motivy. Už samotné použití různě barevného mramoru vyvolávalo dekorativní efekt. Metópy byly zdobeny opakujícími se ornamenty. Nelze zahlédnout žádné postavy či události, pouze opakující se motivy, kde každá metópová deska obsahuje jeden. Někteří vidí řezby rozet, opakující se také na dveřních zárubních. Další náměty představují obětní fiály uprostřed s vypouklým omfalem. 158 Podloubí zdobily mramorové kazety s jemně opracovanými motivy rozet, astragalů, kýmation, větvemi akantu a spirál. Takto bohatě zdobené kazety nenajdeme na žádných jiných řeckých budovách. 153 Seiler, F. 1986, str Seiler, F. 1986, str Roux, G., Arch, Arg. Praktion 1833, abb 33, obrázek 46 a Dinsmoor, W. B Parnicki-Pudełko, S. 1985, str Ridgway, B. S., 1997, str

59 Střecha měla okraje v podobě vlysu ve tvaru vinné révy, jejíž stonky působily velmi přirozeně. Dále byla zdobena chrliči ve tvaru lvích hlav prokládanými akantovými a palmetovými antefixy. Celkově vše působilo dojmem regenerace a života. Výzdoba interiéru Cella měla bohatě zdobený kazetový strop kazety se dvěma různými sadami centrálních květin (lilie a vlčí máky) a akantových listů. Architektonické prvky celly jsou velmi kvalitní. Nejdůležitější jsou zvýšené profily na kazetách lišt, rozvoj lesbického i iónského kýma, plastické meandry nebo linie astragalu. 159 Pausaniás 160 popisuje, že interiér byl zdoben malbami: Nablízku Asklépiova chrámu stojí pozoruhodná stavba z mramoru zvaná Tholos. V ní se nachází obraz malíře Pausia: Erós, který právě odložil střely a luk, namísto nich pak si vzal a nese lyru. Je tam také namalována Methé (Opilost) pijící ze skleněného poháru. Lze vidět, že nádoba je ze skla, protože obličej ženy jí prosvítá Malby se nám nedochovaly, musely však na diváka působit silným dojmem. Moderní výzkumy v Epidauru 161 Řecký archeolog P. Kavvadias přinesl nejdůležitější studie z Epidauru. Práci popisuje ve studiích History of Greek Art (1884) a Fouilles d'épidaure (1891), kde se podrobně zaměřuje na tholos. A dalším významným archeologem byl pak G. Roux, který se zaměřil na rekonstrukci tholu. 159 Obrázek Paus Viz moderní výzkumy v Epidauru, obrázek

60 Tholos v Olympii Posvátný okrsek Olympia Olympia byla posvátným okrskem v Élidě na Peloponésu. Od 9. st. př. Kr. byla známá hlavně jako dějiště olympijských her k poctě boha Dia. Hlavní kultovní místa se nacházejí v okrsku Altis obehnaném zdí. Nejdůležitější stavbou je Diův chrám z 5. st. př. Kr. Štítová výzdoba se téměř celá dochovala, obsahovala Kentauromachii a Pelopa s Oinomaem. Uvnitř chrámu se nacházela socha trůnícího Dia od Feidia. Další stavby v okrsku byly Héřin chrám ze 7. st. př. Kr., Métróon neboli chrám Matky bohů r. 400 př. Kr., prytaneion s oltářem Hestie, kde úřadovali správci her a tholos Filippeion. U Héřina chrámu se nacházel vodovod nymfaion z r. 160 po Kr. zřízen Herodem Attikem. Za vodovodem stály archaické pokladnice řeckých měst. Na východě bylo stadion ze 4. st. př. Kr., které bylo původně postavené uvnitř okrsku. Uvnitř okrsku ležela pak kolonáda ozvěn, větší římská stavba asi Neronův dům a mohyly Pelopa a Hippodamie. Cesta směrem k Diovu oltáři byla lemována sochami věnované božstvu. Vně okrsku stálo gymnasion a palaistra. Jižně od palaistry byly postaveny lázně a domy pro návštěvníky a pro správce svatyní tzv. Leónidaion z pol. 4. st. př. Kr. 162 Filippeion Jako kontrast ke dvěma předchozím tholům můžeme řadit tholos v Olympii zvaný Filippeion. Tholos se nacházel i vstupu do okrsku v severovýchodním rohu Diova chrámu a na východ od Héřina chrámu. Byl zřízen na počest vítězství Filippa II. Makedonského v bitvě u Chairóneie, která se odehrála v r. 338 př. Kr. Tholos byl dokončen po Filippově smrti v r. 336 př. Kr. jeho synem Alexandrem Velikým, který nechal dovnitř chrámu umístit sochy jeho rodiny zhotovené slavným sochařem Leocharem. Filippeion byla jediná stavba v okrsku, která byla zasvěcená žijícím později divinizovaným. Zároveň byl tholos využit k uctění zbožštělé královské rodiny Makedónie. Funkce tholu mají různé hypotézy. Mezi první můžeme řadit, že tholos byl spojen se starším pryteneion a představoval by pak nové prytaneion jednotného Řecka pod Filippovou nadvládou. 163 Millerův návrh je, že Filippos si vybral místo pro tholos sám z důvodu spojení s Pelopovou mohylou, protože průměr Filippeionu je přesně polovina průměru mohyly. 162 Encyklopedie antiky, 1973, str , s. v. Olympia. 163 Schleif, H. a Zschietzschmann W., 1944, str

61 Pelops byl také příbuzný s Héraklem. Makedonští králové tak mohli ukázat svou Herakleovskou linii předků. 164 Architektura Na chrámu se podle Schleifa a Zschietzschmanna nacházejí hlavně prvky attické architektury. 165 Podle Millera měl Filippeion makedonského architekta a kombinuje tak prvky z celého řeckého světa, včetně Makedonie. 166 Jako materiál hlavně porézní vápenec. Chrám měl i některé mramorové části jako báze soch, okapy a podlahu. Plán Tholos představoval malou okrouhlou stavbu s třístupňovým mramorovým krépis, na kterém stálo 18 iónských sloupů. Průměr chrámu byl 15,24 m. 167 Cella o průměru 7 m se otevírala na východ a podél vnitřních stěn měla usazených 9 korintských polosloupů. Elevace Chrám dosahoval výšky přes 10 m. Iónské sloupy s 24 drážkami podpíraly kamenné kládí. Architráv byl rozdělen dvěma fascie stejné výšky, což nekoresponduje s řeckou architektonickou tradicí, kde má architráv tři nebo dvě fascie rozdílné výšky. 168 Vlys byl zdoben zubořezem. Filippeion představuje tedy první budovu, kdy se zubořez objevuje nad hladkým vlysem. 169 Střecha měla mramorové tašky a okapy se lvími chrliči. Od Pausania 170 víme, že vrchol Filippeia spojovala kovová makovice trámy, a že levá strana budovy byla provedena z pálených cihel. Ve skutečnosti zdi celly byly zhotoveny z porézního vápence a pokryty červenou omítkou s bílými spáry jako imitace cihel. Cella byla členěna 9 korintskými polosloupy s 22 drážkami. Korintské polosloupy byly zařazeny jako peloponéské právě kvůli počtu drážek a také stylu hlavic. 171 Zdi zahrnovaly i dvě okna. 164 Miller, S Schleif a Zschietzschmann, 1944, str Miller, S. 1973, str Obrázek Miller, S. 1973, str Miller, S. 1973, str Paus Miller, S. 1973, str

62 Naproti vstupu do celly se nacházelo půlkruhové mramorové pódium, které sloužilo jako podstavec pro pět chryselefantinových soch reprezentujících Alexandra, jeho rodiče Filippa a Olympiadu, a Filipovi rodiče Amyntás a Eurydiké. Sochy zhotovil sochař Leocharés. O sochách se zmiňuje Pausaniás a píše, že ženské sochy byly přesunuty do Héraia. 172 Chrám měl i zdobené dveře, báze korintských sloupů, kovové makovice a sochy královské rodiny, jak zmiňuje Pausaniás, nic z toho se nám však nezachovalo. Moderní výzkumy v Olympii První zmínky o Olympii se objevily již ve 14. st., kdy byl okrsek zaznamenán na mapě Battistou Palnesem. Další zmínky nebo návštěvy probíhají až v 18. st. První oficiální výzkumy začíná Francouzská expedice na Peloponnés tehdy Moreu (Expédition scientifique de Morée) v r pod vedením Duboise a A. Bloueta. Práce se soustřeďují na Diův chrám a některé fragmenty jsou převezeny do Louvru. V letech probíhají výzkumy Císařského Německého ústavu, který si otevřel pobočku v Athénách. V týmu se objevují archeologové jako E. Curtius, W. Dörpfeld, G. Hirschfeld a G. Treu. V letech za účasti W. Dörpfelda se objevují první výsledky a evidence nejranějších obdobích v Olympii. V letech probíhají vykopávka pod kontrolou E. Kunze a H. Schleifa. V letech jsou sezóny E. Kunze a A. Mallwitze, který sestavili chronologii místa 5. a 4. st. př. Kr. V r pak probíhají podrobné výzkumy S. Millera, který se zaměřuje na prytaneion a Filippeion. Od r až po současnost je Olympia pod správou Eforátu pro Prehistorickou a Klasickou památkovou péči, kterou založilo Museum v Olympii. 173 Na místě jsou pouze vidět základy spodní část tholu. Nicméně při příležitosti olympijských her v Athénách v r. 2004, Berlínské Muzeum navrátilo kvůli rekonstrukci deset architektonických částí chrámu, které zahrnovaly fragmenty báze a sloupů, korintské hlavice, mramorové okap y se lvími hlavami chrličů a mramorové střešní tašky Paus ; odysseus.culture.gr/h/2/eh251.jsp?obj_id=538, obrázek

63 Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na popis řeckých chrámu ve 4. st. př. Kr. a to především na dórské chrámy na Peloponésu včetně staveb typu tholos a iónské chrámy v Malé Asii. Soustředila jsem se na jejich architektonické parametry a bohatost výzdoby. Snažila jsem se také nastínit nové tendence v architektuře 4. st. př. Kr. K popisu chrámů jsem využívala i antické prameny De Architectura od Vitruvia a Cesty po Řecku I, II od Pausania, které mi byly velmi přínosné. Najít literatury, nebyl velký problém. K chrámové architektuře je mnoho publikací, které se zabývají jak jednotlivými obdobími, tak jednotlivými chrámy. Z dórských chrámů, které jsem popisovala jako první, jsem postřehla několik zajímavých faktů z architektury i výzdoby. Výzdoba obou štítů Asklépiova chrámu představuje vrcholné sochařské památky své doby. Celá kompozice měla důležitý program, který poukazoval na lidskou stránku chrámového božstva. U chrámu Athény Aley v Tegei se ukázalo několik nejasností vnitřního uspořádání celly, zda měla přítomné sloupy na západní straně, a také přítomnost druhé řady iónských sloupů nad korintskými polosloupy, jak zmiňuje Pausaniás. Důležitá je i štítová výzdoba chrámu s podrobným popisem od Pausania. Apolónůch chrám v Delfách procházel několika přestavbami, a tak byl jeho plán uzpůsoben starší tradici. V další části jsem se zabývala iónskými chrámy v Malé Asii, u kterých jsem zjistila další zajímavé poznatky. Chrám Athény Poliás v Priéné byl velmi důležitý. Zejména díky svému plánu, který architekt Pytheos uspořádal podle šachovnicové mřížky, která dala celému chrámu přesné matematické proporce. Pytheos spojil také prvky iónské a attické architektury, čímž vytvořil kánon iónského řádu. U chrámu byl i zajímavý kazetový systém v pteróma zdobený reliéfy, který neměl obdoby v chrámové architektuře. Další stavbou bylo monumentální Artemision v Efesu, jeden ze Sedmi divů antického světa. Chrám stál na vysokém pódiu, jeho iónské sloupy měly zdobené bubny reliéfy s jejich pravděpodobným umístěním v dolní části sloupu. Zvláštní bylo i průčelí chrámu s třemi okenními otvory, které mohly sloužit jako odlehčení architrávu a je dost možné, že mezi otvory se nacházely sochy Amazonek. Zajímavou stavbou byl i na popis Apollónův chrám v Didymách s naprosto neobvyklým plánem a nejasností vnitřních prostorů. Jelikož chrám nebyl nikdy dokončen, objevily se nákresy, které znázorňují postup konstrukce chrámu. Též výzdoba byla z různých období. Poslední z maloasijských iónských staveb 4. st. př. Kr. byl Artemidin chrám v Sardech, který procházel několika přestavbami dipteros/pseudodipteros a velmi se podobal Artemisiu v Efesu. 63

64 Dále jsem se zaměřila na dva iónské chrámy z 2. a 3. st. př. Kr. a to z důvodu podobnosti s chrámy ze 4. st. př. Kr. Chrám Artemis Leukofrýné v Magnésii nad Maiandrem, který představoval klasický příklad pseudodipteru, měl orientaci na západ, vysoké pódium a okenní otvory v tympanonu jako Artemision v Efesu. Nejdůležitější podobnost představovala výzdoba vlysu Amazonomachie, na které je vidět vliv attické architektury 4. st. př. Kr. Druhý byl chrám Hekaté v Lagině se zkráceným plánem a též vlysem podobným svou ikonografií 4. st. př. Kr. Jako poslední jsem popisovala kruhové stavby tholos s pozoruhodnou architekturou. O jejich funkci dodnes nemáme ponětí. První byl Tholos v Delfách s přesnou technikou vykonaných prvků. Výzdoba chrámu se soustředila na střechu s florální výzdobou a na vnitřní prostor. Druhý byl Tholos v Epidauru, který byl velmi podobný Tholu v Delfách. Tholos překypuje ornamentální výzdobou v podobě metóp s rozetami. Výzdoba se však soustředila hlavně na vnitřní prostor, členěný korintskými sloupy, podlahou střídající černá a bílá kola a s labyrintem pod její úrovní. Posledním byl Tholos v Olympii tzv. Filippeion, který byl jako jediná stavba zasvěcená žijícím a nesl také důležitou politickou roli. Jeho architektura kombinuje prvky celého řeckého světa a prvně se zde objevuje zubořez nad hladkým vlysem. Uvnitř byly umístěny sochy královské makedonské rodiny. Věřím, že s pomocí nastudované literatury a vlastních znalostí se mi podařilo dostatečně popsat chrámy ze 4. st. př. Kr. a nastínit jejich hlavní parametry, jak architektonické, tak dekorační v takové míře, která odpovídá úrovni bakalářské práce. 64

65 Summary I deal in my bachelor thesis with discription of Greek temples in 4 th century BC. I tried to discribe architecture and decoration of doric temples at Peloponnesian peninsula including tholos and ionic temples at Asia Minor. I also tried to compare differences of architecture in 4 th century a 5 th century BC. The work itself is divided into four main chapters including vocabulary and scheme of doric and ionic order. First chapter contains new tendencies in architecture of 4 th century Bc of doric and ionic orders and a small discription of tholos. After that it follows full discription of particular temples from historical view of the side, features of architecture, decoration and modern excavations. Second chapter is focused on doric temples in Pelopennesian peninsula. First is temple of Asclepios of Epidaurus with unique decoration, than the temple of Athena Alea at Tegea with interesting disposition of the cella, and last one temple of Apollo at Delphi with plan of old tradition. Third chapter is on the other hand focused on ionic temples in Asia Minor. First is temple of Athena Polias at Priene, where plan was designed on modular system and architect Pytheos created there canon of ionic order, than monumental Artemision at Ephesus, temple of Apollo at Didyma with atypical plan and elevation and last one temple of Artemis at Sardis. I also mentioned two temples of 3 rd and 2 nd century BC, Artemis Lekophryene at Magnesia ad Meandrum and Hecate at Lagina, because of their similarities with temples of 4 th century BC. Finally I discribed round structures tholos. Two similar building Tholos at Delphi and Tholos at Epidaurus with many interesting elements of architecture and decoration. And last one is Philippeion at Olympia, only structure dedicated to human. 65

66 Bibliografie a použité zdroje Bibliografie HELLMANN, Marie-Christine. L'architecture grecque: Les principes de la construction I. Paris: Picard, 2002 HELLMANN, Marie-Christine. L'architecture grecque: Architecture religieuse et funéraire II. Paris: Picard, 2006 ROLLEY, Claude, La sculpture grecque 2. La période classique. Paris, 1998 PARNICKI-PUDEŁKO, Stefan. Architektura starożytnej Grecji. Wyd. 2. Warszawa: Wydawn. Arkady, 1985 DINSMOOR, W. B. The Architecture of Ancient Greece. New York, 1975 RICHTER, G. The Sculpture and Scultors of the Greeks, New Haven (Yale Univ. Press), 1957 RIDGWAY, Brunilde Sismondo. Fourth-century styles in Greek sculpture. Madison, Wis.: University of Wisconsin Press, 1997 SPAWFORTH, Antony. The complete Greek temples. New York: Thames, 2006 WINTER, Frederick E. Studies in Hellenistic architecture. Buffalo: University of Toronto Press, 2006 BAUMEISTER, Peter. Der Fries des Hekateions von Lagina: neue Untersuchungen zu Monument und Kontext. Istanbul: Ege Yayınları, 2007 HILLER VON GAERTRINGEN, F. Inschriften von Priene, Berlin, 1906 SEILER, F. Die griechische Tholos. Mainz am Rhein : P. von Zabern, 1986 NEŠKUDLA, Bořek. Encyklopedie řeckých bohů a mýtů. 1. vyd. Praha: Libri, 2003 PIJOAN, José. Dějiny umění/2. 4. vyd. Praha: Balios, 1998 SVOBODA, Ludvík. Encyklopedie antiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1973 VITRUVIUS, Deset knih o architektuře. 1. vydání, Praha, 1979 PAUSANIÁS. Cesta po Řecku 1, 2. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1973 HOMÉR, Odyssea, Praha: Nakladatelství Odeon,

67 Články v odborných časopisech NORMAN, Naomi J. The Temple of Athena Alea at Tegea. American Journal of Archeology [online]. 1984, roč. 88, č. 2, s [cit ]. Dostupné z: KOENIGS, Wolf The Temple of Athena Polias at Priene: Doric Architecture in the Guise of Ionic? Appearance and Essence: Refinements of Classical Architecture: Curvature, edited by Lothar Haselberger (University of Pennsylvania Museum of Archaeology and Anthropology, Philadelphia 1999), str MILLER, Stephan, The Philippeion and Macedonian Hellenistic Architecture, Mitteilungen des Deutschen archaelogischen Instituts, 1973, roč. 88, str RATTÉ, Ch., HOWE, T. N., FOSS, Cl. An Early Imperial Pseudodipteral Temple at Sardis. American Journal of Archaeology, 1986, roč. 90, č. 1., str [cit ]. Dostupné z: SCHLEIF, H. a ZSCHIETZSCHMANN, W. Das Philippeion. Olympische Forschungen I., 1944 str Internetové zdroje [cit ] Moderní výzkumy v Epidauru Dostupné z: [cit ] Plán Apollónova chrámu v Delfách Dostupné z: object=building [cit ] Plán chrámu Athény Poliás v Priéné Dostupné z: ct=building [cit ] Strabón, Geografika, Artemidin chrám v Efesu Dostupné z: Abook%3D14%3Achapter%3D1%3Asection%3D22 67

68 [cit ] Plán chrámu v Didymách Dostupné z: +of+apollo&object=building [cit ] Kult Artemis efeské Dostupné z: [cit ] Moderní výzkumy v Sardech Dostupné z: [cit ] Reliéfy chrámu Artemis Leukofrýné v Magnésii nad Maiandrem Dostupné z: [cit ] Moderní výzkumy v Lagině Dostupné z: [cit ] Moderní výzkumy v Magnésii nad Maiandrem Dostupné z: layout=web [cit ] Moderní výzkumy v Olympii Dostupné z: [cit ] Moderní výzkumy v Olympii Dostupné z: [cit ] Plinius, Natural History, Book XXXVI, Artemision v Efesu Dostupné z: XXXVI [cit ] Moderní výzkumy v Efesu Dostupné z: 68

69 [cit ] Moderní výzkumy v Didymách Dostupné z: [cit ] Okrsek Athény Pronáie Dostupné z: Zdroje obrázků Obrázek Obrázek Obrázek 3 - Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque: Les principes de la construction. Paris: Picard, 2002, str. 228 Obrázek 4 - Ridgway, Brunilde Sismondo. Fourth-century styles in Greek sculpture. Madison, Wis.: University of Wisconsin Press, 1997, str. 35 Obrázek 5 - Rolley, Claude, La sculpture grecque 2. La période classique. Paris, 1998, str. 204 Obrázek 6 - Rolley, Claude, La sculpture grecque 2. La période classique. Paris, 1998, str. 206 Obrázek Obrázek 8 - Parnicki-Pudełko, Stefan. Architektura starożytnej Grecji. Wyd. 2. Warszawa: Wydawn. Arkady, 1985, str. 253 Obrázek Obrázek 10 - Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque: Les principes de la construction. Paris: Picard, 2002, str. 170 Obrázek 11 Rolley, Claude, La sculpture grecque 2. La période classique. Paris, 1998, str Obrázek Obrázek 13 - Parnicki-Pudełko, Stefan. Architektura starożytnej Grecji. Wyd. 2. Warszawa: Wydawn. Arkady, 1985, str. 251 Obrázek 14 - Parnicki-Pudełko, Stefan. Architektura starożytnej Grecji. Wyd. 2. Warszawa: Wydawn. Arkady, 1985, str

70 Obrázek Obrázek Obrázek 17 - Parnicki-Pudełko, Stefan. Architektura starożytnej Grecji. Wyd. 2. Warszawa: Wydawn. Arkady, 1985, str Obrázek Obrázek 19 - Ridgway, Brunilde Sismondo. Fourth-century styles in Greek sculpture. Madison, Wis.: University of Wisconsin Press, 1997, str. 137 Obrázek 20 - Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque: Les principes de la construction. Paris: Picard, 2002, str. 255 Obrázek 21 - Ridgway, Brunilde Sismondo. Fourth-century styles in Greek sculpture. Madison, Wis.: University of Wisconsin Press, 1997, str. 138 Obrázek Obrázek 23 - Parnicki-Pudełko, Stefan. Architektura starożytnej Grecji. Wyd. 2. Warszawa: Wydawn. Arkady, 1985, str. 257 Obrázek 24 - Parnicki-Pudełko, Stefan. Architektura starożytnej Grecji. Wyd. 2. Warszawa: Wydawn. Arkady, 1985, str. 257 Obrázek 25 - Parnicki-Pudełko, Stefan. Architektura starożytnej Grecji. Wyd. 2. Warszawa: Wydawn. Arkady, 1985, str. 258 Obrázek Obrázek 27 - Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque: Les principes de la construction. Paris: Picard, 2002, str. 147 Obrázek 28 - Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque: Les principes de la construction. Paris: Picard, 2002, str. 147 Obrázek ml Obrázek Obrázek Obrázek 32 - Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque: Architecture religieuse et funéraire. Paris: Picard, 2006, str

71 Obrázek /revelation-3-1.html Obrázek 34 - Parnicki-Pudełko, Stefan. Architektura starożytnej Grecji. Wyd. 2. Warszawa: Wydawn. Arkady, 1985, str. 317 Obrázek 35 - Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque: Les principes de la construction. Paris: Picard, 2002, str Obrázek Obrázek Obrázek 38 arkeo-tr.com Obrázek rm=lagina Obrázek Obrázek 41 - Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque: Les principes de la construction. Paris: Picard, 2002, str. 117 Obrázek 42 - Ridgway, Brunilde Sismondo. Fourth-century styles in Greek sculpture. Madison, Wis.: University of Wisconsin Press, 1997, str. 42 Obrázek 43 - Ridgway, Brunilde Sismondo. Fourth-century styles in Greek sculpture. Madison, Wis.: University of Wisconsin Press, 1997, str. 43 Obrázek reece.html Obrázek Obrázek 46 - Ridgway, Brunilde Sismondo. Fourth-century styles in Greek sculpture. Madison, Wis.: University of Wisconsin Press, 1997, str. 46 Obrázek 47 - Ridgway, Brunilde Sismondo. Fourth-century styles in Greek sculpture. Madison, Wis.: University of Wisconsin Press, 1997, str. 47 Obrázek 48 - Hellmann, Marie-Christine. L'architecture grecque: Les principes de la construction. Paris: Picard, 2002, str. 58 Obrázek Obrázek

72 Obrázek

73 Asklépiův chrám v Epidauru Obrazová příloha Obrázek 1 Plán Obrázek 2 Elevace 73

74 Obrázek 4 a. Západní průčelí, b. Východní průčelí Obrázek 5 Západní štít - Penthesilea Obrázek 6 Východní štít - Níké Obrázek 7 - Dnešní podoba chrámu 74

75 Chrám Athény Aley v Tegei Obrázek 8 - Plán Obrázek 9 Elevace vnitřního prostoru Obrázek 10 Rekonstrukce korintské hlavice 75

76 Obrázek 11 Hlava Herakla z východního štítu a hlava Télefa ze západního štítu Obrázek 12 - Dnešní chrám Athény Aley v Tegei 76

77 Apollónův chrám v Delfách Obrázek 13 - Plán Obrázek 14 - Elevace Obrázek 15 Rekonstrukce východního průčelí se štítovou výzdobou 77

78 Obrázek 16 Dnešní Apollónův chrám Chrám Athény Poliás v Priéné Obrázek 17 - Plán Obrázek 18 - Elevace 78

79 Obrázek 19 Pteróma s kazetovým systémem Obrázek 20 Stropní kazety Obrázek 21 Kazetový reliéf s Kybelé a Gigantem 79

80 Obrázek 22 Dnešní chrám Athény Poliás v Priéné Chrám Artemis v Efesu Obrázek 23 - Plán Obrázek 24 - Elevace 80

81 Obrázek 25 Bubny s reliéfy Obrázek 26 - Dnešní Artemision v Efesu 81

82 Apollónův chrám v Didymách Obrázek 27 - Plán Obrázek 28 - Elevace Obrázek 29 Báze východního sloupu 82

83 Obrázek 30 Hlava Medúzy Obrázek 31 Dnešní Apollónův chrám v Didymách 83

84 Artemidin chrám v Sardech Obrázek 32 - Plán Obrázek 33 - Dnešní Artemidin chrám v Sardech Chrám Artemis Leukofrýné v Magnésii nad Maiandrem Obrázek 34 - Plán 84

85 Obrázek 35 - Elevace Obrázek 36 Iónské sloupy a vlys s Amazonomachií Obrázek 37 Dnešní chrám Artemis Leukofrýné 85

86 Chrám Hekaté v Lagině Obrázek 38 - Plán Obrázek 39 Vlys chrámu Obrázek 40 Dnešní chrám Hekaté v Lagině 86

87 Tholos v Delfách Obrázek 41 - Plán Obrázek 42 - Elevace Obrázek 43 - Elevace 87

88 Obrázek 44 Dnešní podoba Tholu v Delfách Tholos v Epidauru Obrázek 45 - Plán Obrázek 46 - Elevace 88