Zánět. Příčiny zánětu. Přednáška z patologické fyziologie pro bakaláře. Zánět Horečka. Příznaky zánětu

Transkript

1 Přednáška z patologické fyziologie pro bakaláře Zánět Horečka Zánět = komplexní systém obranných reakcí tkání organizmu na poškození Cílem je vyřadit podnět vedoucí k zánětlivé reakci zánět = obranný mechanizmus Průběh: restitutio ad integrum úzdrava s defektem smrt Příznaky zánětu RUBOR (zarudnutí) zvýšené prokrvení CALOR ( teplota) TUMOR (otok) prostup tekutiny do DOLOR (bolest) intersticia FUNCTIO LAESA (porucha funkce) Příčiny zánětu a) exogenní: fyzikální : teplo, chlad, mechanické trauma.. chemické: kyseliny, louhy,. živé organizmy: viry, bakterie, plísně b) endogenní: metabolické produkty: při urémii, dně... enzymy: pankreatitida rozpad tkání: neoplazie imunitní reakce

2 Druhy zánětu Rozdělení akutní chronický - navazující na akutní - chronický od počátku Rozdíl: akutní: zánětlivé a reparační mechanizmy postupně chronický: současný výskyt zánětu i reparace A) exudativní zánět: serózní (event. katarální) fibrinózní pseudomembranózní purulentní hemoragický B) alternativní: nekrotizující gangrenózní GRANULOMATÓZNÍ, FIBROTIZUJÍCÍ... Akutní zánět Faktory podílející se na výměně tekutin mezi krevními cévami a tkáněmi Rozšíření cév (hyperemie) zpomalení průtoku krve (stáza) zvýšený únik tekutiny i vysokomolekulárních látek do intersticia zánětlivý exsudát vymizí rozdíl v osmotickém tlaku mezi extracelulární tekutinou a plazmou (voda se přestane na venózním konci kapilár vracet do krevních cév) díky dilataci sfinkterů arteriol vzroste přebytek hydrostatického tlaku působícímu proti onkot. tlaku

3 Mechanizmus hyperemie u akutního zánětu Úloha leukocytů a trombocytů Změny permeability u akutního zánětu Marginace leukocytů Diapedeza leukocytů do intersticia odpovědné jsou chemotaktické látky: * komplement * cytokiny * leukotrieny * kalikrein

4 Marginace leukocytů Diapedeza leukocytů

5 Neutrofilní granulocyty nejrychlejší důležité pro fagocytózu a eliminaci x poškozují tkáně s dalším rozvojem zánětu uvolňování lysosomálních enzymů 4 fáze fagocytózy: 1)vazba částice na fagocytové receptory 2) endocytóza částic s tvorbou fagocyt. vakuoly (fagosomu) 3) degranulace, splynutí fagosomu s lysosomem 4) usmrcení baktericidními mechanizmy Ostatní typy buněk Eozinofily - zejména u alergických nemocí, příp. infekce parazitární bazofilní granulocyty - podobné žírným buňkám monocyty - vycestovávají později, diferencují se na makrofágy odstraňovací funkce lymfocyty -velmi často imunitní podklad zánětu trombocyty - obsah serotoninu, hydrolytických enzymů, syntetizují prostaglandiny

6 Úloha vazivových buněk Žírné buňky (mastocyty): - obsahují heparin, histamin po aktivaci nastupuje degranulace zvýšení permeability podpora zánětu Nejznámější mechanizmus aktivace reakce antigen + protilátka (I. typ) Ukončení akutního zánětu Resorpce (vstřebání, rezoluce) zánětu - návrat k normální struktuře a funkci Reparace - výsledkem je tvorba jizvy * vrůstání vaskulární tkáně z okolí = tvorba granulační tkáně * časem zmizí vaskulární tkáň = vznik avaskulární fibrózy - jizva Chronický zánět Nejdůležitějšími buňkami makrofágy tvorba obrovských buněk - velké buňky s mnoha jádry tvorba epitheloidních buněk - nejsou fagocytické

7 A) Chronický zánět navazující na akutní 1) Přetrvávající supurace přítomnost cizího tělesa důsledkem může být fibrózní jizvení 2) Ulcerace na povrchu orgánu (tkáně) - okrsek eroze = vřed spodina tvořena mrtvou tkání a zánětlivým exsudátem B) Chronický zánět od počátku Stimuly: prolongované dráždění chemickými či fyzikálními faktory infekce některými intracelulárními mikroorganizmy (TBC, lepra, syfilis, bruceloza) trvalé ukládání imunokomplexů - autoimunitní choroby neznámá příčina - např. sarkoidóza Všeobecné reakce při zánětu horečka leukocytóza v periferní krvi (případně s tzv. posunem doleva) změny ve složení krevních bílkovin (zmnožení proteinů akutní fáze, α2 globulinu u akutního a γ globulinů u chronického)

8 Horečka zvýšení tělesné teploty v klidu nad hodnoty dané cirkadiálním rytmem toto zvýšení je následkem účinku patogenního podnětu je odlišné od fyziologického zvýšení teploty způsobené metabolismu a produkce tepla např.: - intenzívní tělesnou námahou - trávením potravy - termogenním působením progesteronu po ovulaci Poruchy udržování tělesné teploty Tělesná teplota --- obecně teplota tělesného jádra (vnitřku těla, vnitřních orgánů, mozku) rovná se rektální teplotě (37.6 C) (orální teplota je přibližně o 0.5 C nižší C) Rozdíly: interindividuální cirkadiální rytmus (amplituda kolísání do 1 C) Čití teploty Dráhy Pomocí receptorů: chladová čidla kůže (5-40 C) receptory pro teplo (30-40 C) receptory pro horko - reagují na teploty nad 40 C na bolest polymodální receptory Existují i v nitru organizmu (orgány, sliznice ) Receptory teploty (zakončení buněk míšních ganglií) Zadní míšní rohy (centrální zakončení buněk míšních ganglií) traktus spinothalamicus lateralis mozkový kmen nucleus thalam. posterior (tektum a formatio retikularis) kůra a hypothalamus (area preoptika)

9 Regulace teploty 2 druhy: termoregulace změněným chováním změny v postavení těla, tělesná aktivita, stavba obydlí, oblékání... autonomní regulační mechanizmy změny prokrvení kůže, svalový třes x pocení, hyperventilace Periferní mechanizmy A) Produkce tepla: chemický pochod - při oxidaci metabolických paliv - uvolní se 75% energie jako teplo (jen 25% se ukládá jako metabolická energie - makroergní fosfáty, mastné kyseliny..) B) Šetření teplem: behaviorální postupy + snížení perif. prokrvení, snížení vyzařování C) Vydávání tepla: vyzařování z povrchu (60%), konvekce + kondukce (15%), dýchání, pocení Centrální mechanizmy Area preoptika (integrace impulzů z periferie + sama citlivá na změny interhypothalamické teploty) mechanizmy zčásti známy: * noradrenergní neurony - vydávání tepla * serotoninergní neurony - chladový třes * rovnováha NA + /CA 2+ v CNS Hormonální vlivy Dlouhodobější termoregulace (rychlé reakce pomocí neuronálního systému) adrenalin - zvyšuje spotřebu kyslíku - zvyšuje mobilizaci volných MK a glykolýzu zvýšení metabol. produkce tepla hormony štítné žlázy, glukokortikoidy glukagon progesteron - stimuluje neurony citlivé na chlad, tlumí neurony citlivé na teplo v area preoptika

10 Horečka Patologické zvýšení tělesné teploty způsobené pyrogeny výsledkem: zvýšené tvorby a sníženého výdeje tepla stav, u něhož je termoregulačním centrem posunuta nahoru tzv. žádaná hodnota pro tělesnou teplotu (regulační mechanizmy pracují s hodnotou nastavenou abnormálně vysoko) x hypertermie: pasívní zvýšení tělesné teploty (termoregulační mechanizmy nestačí) Vznik horečky Často spojen s působením infekčních agens (viry, baktérie, plísně..) mnoho infekčních nemocí tak pojmenováno např. tyfová horečka, horečka kočičího škrábnutí neinfekční etiologie: - aseptické poškození tkáně (chirurg. zákrok) -převod inkompatibilní krve... Pyrogeny trauma zánět infekce Lipopolysacharidy - endotoxiny G- bakterií (jde tedy o exogenní pyrogen) fagocytován buňkami RES Endogenní pyrogen Exogenní pyrogen tvorba endogenního pyrogenu (IL-1) tlumí aktivitu neuronů citlivých na teplo neurony citlivé na chlad jsou senzibilizovány jsou blokovány mechanizmy výdeje tepla a je stimulována produkce tepla Přenastavení centra Horečka

11 Průběh horečky 1. Prodromální stádium Typická horečka probíhá v určitých etapách (stádiích): 1. stádium - prodromální 2. stádium - vzestupu teploty (stadium incrementi) 3. stádium- vyvrcholení (stadium acme) 4. stádium - sestupné (stadium decrementi) Dochází k uvolnění endogenního pyrogenu (po působení exogenního pyrogenu) endogenní pyrogen působí prostřednictvím prostaglandinu E2 (PGE2) na termosenzitivní neurony hypothalamu nastavení na vyšší teplotu nesoulad mezi aktuální teplotou tělesného jádra a nastavenou hodnotou termoregulačního centra 2. stádium (incrementi) Mechanismus vzniku horečky při bakteriální infekci Jsou aktivovány mechanizmy produkující a udržující teplo vazokonstrikce v periferii třesová termogeneza se výdej tepla se tvorba tepla

12 3. stádium (acme) 4. stádium (decrementi) Tělesná teplota se dostala na úroveň přenastaveného termoregulačního centra ukončuje se aktivita sympatiku, mizí pocity chladu a svalový třes aktivace parasympatiku způsobí vazodilataci cév v kůži s poklesem periferního odporu cév pokles krevního tlaku (TK) postižený má teplou, červenou kůži, potí se Stádium poklesu horečky termoregulační centrum se vrací do normálního stavu, přičemž teplota tělesného jádra je ještě přebytečné teplo se musí uvolnit vazodilatací pocením pokles horečky může být pomalý (lytický) rychlý (kritický) riziko teplotní krize až cirkulačního kolapsu Klinicky můžeme rozlišit: Febris continua: horečka s výkyvy teplot v průběhu 24 hod < 1 C Febris remittens: rozdíly mezi nejvyšší a nejnižší teplotou větší než 1 C Febris intermittens: horečka s různě dlouhými bezhorečnatými obdobími Febris reccurens: horečka, která se opakuje po několika dnech Febris inversa: horečka, u níž jsou vyšší teploty ráno a nižší večer (typicky např. u TBC) Významné změny funkcí organizmu při horečce Kardiovaskulární systém při horečce se zvyšuje tepová frekvence (v průměru o tepů při teploty o 1 C) v období vzestupu horečky se i TK x ve stádiu poklesu se TK (pod vlivem periferní vazodilatace)

13 Respirační systém dochází ke zrychlení dechové frekvence v důsledku teploty krve protékající tvorby CO 2 dechovými centry ve tkáních Ledviny během horečky může dojít ke snížené tvorbě moči (má vysokou spec. hmotnost) mohou se objevit bílkoviny důsledek permeability glomerulární membrány Trávicí trakt: je sníženo samoočišťování dutiny ústní, objevuje se hyposialismus dochází ke snížené sekreci trávicích šťáv je porušena resorpce živin zvýšená resorpce vody ve střevě spolu s poruchami motoriky vedou k rozvoji zácpy Látková přeměna: zrychlují se oxidační procesy v organizmu ---- projevuje se spotřeby O 2 zvyšuje se katabolismus bílkovin (negativní dusíková bilance)

14 Nervový systém: mohou být bolesti hlavy, svalová slabost, pocity bolesti ve svalech funkční poruchy CNS se zvýšenou či sníženou aktivitou Někdy svalové záškuby, křeče (zejména u malých dětí febrilní křeče) Metabolismus prostaglandinů Léčba horečky už v 18. století jívová kůry účinnou látkou kyselina acetylosalicylová (ASPIRIN) Účinky antipyretické, antiflogistické a analgetické Mechanismus účinku: blokáda cyklogenoxygenázy blokáda syntézy prostaglandinů

15 Hypertermie jde o pasívní zvýšení tělesné teploty nad normu (nestačí regulační mechanizmy) Součet tepla z okolí a z metabolizmu je větší než se stačí odvést Příčiny: vysoká teplota okolí metabolické poruchy (hypertyreóza, feochromocytom) x chybění potních žláz nadměrně izolující oděv Celkové účinky teploty na organizmus Dojde k periferní vazodilataci, kompenzačně k viscerální vazokonstrikci zvýšení srdeční frekvence a MSV ztráty vody a solí dehydratace - isotonická - hypertonická - hypotonická Poškození teplem a) Tepelná synkopa (prostá mdloba) - nejmírnější, v důsledku perif. vazodilatace nastupuje hypotenze a snížení prokrvení mozku b) Sluneční úžeh - déletrvající ozařování hlavy- zvýšení permeability hematoencefal. bariéry - termická meningitis, encefalitis c) Úpal - zabráněním výdeje tepla a isotonní dehydratací - zvýšení teploty tělesného jádra d) Hypertermické kóma - dekompenzovaný úpal