II. VŠE O SKLE.

Transkript

1 II. 1 Výrobky ze skla 1.1 Složení 1.2 Vlastnosti 1.3 Výrobky ze skla 2 Vlastnosti a funkce 2.1 Úvod 2.2 Sluneční záření, světlo a barva 2.3 Tepelná izolace 2.4 Řízení prostupu sluneční energie 2.5 Řízená světelná prostupnost 2.6 Zvuková izolace 2.7 Bezpečnost 2.8 Protipožární ochrana

2 VÝROBKY ZE SKLA 1 Výrobky ze skla 1.1 Složení Ploché sklo používané ve stavebnictví je sodnovápenatokřemičité sklo, které se získává tavením základní směsi při vysokých teplotách. Tato směs je tvořena z přísad: > křemičitý písek, který vytváří strukturu skla (je také znám jako sklotvorný oxid křemičitý SiO 2 ) > soda, která se používá pro snížení potřebné tavící teploty i jako přísada zajišťující homogenitu tavící směsi a omezující tvorbu bublin > vápno používané jako stabilizátor zajišťující sklu jeho chemickou odolnost > další přísady nutné k procesu tavení a čeření, které napomáhají získání požadované kvality skla > různé oxidy kovů, které zlepšují mechanické vlastnosti skla a jeho odolnost vůči atmosférickým vlivům, popř. umožňují požadované zabarvení skla. Existují také jiné typy skel, např.: > borosilikátové sklo, které se díky jeho nízké teplotní roztažnosti používá např. jako laboratorní sklo > sklokeramika vyráběná na základě využití krystalické a reziduální fáze skla. Lineární koeficient teplotní roztažnosti je u tohoto materiálu prakticky nulový. Kromě jiných aplikací se tato sklokeramika používá pro varné panely u sporáků a vařičů > alkalické sklo > sklo s vysokým obsahem olova (přibližně 70 %), které výrazně snižuje propustnost rentgenového záření. Používá se pro skleněné příčky v lékařských nebo průmyslových radiologických zónách > křišťál, sklo obsahující minimálně 24 % oxidu olovnatého, který má vliv na čirost a rezonanci. VÝROBKY ZE SKLA Vedení společnosti ING, Amsterdam, Nizozemsko Architekt: Meijer en van Schooten Amsterdam Planibel Low-E 20 21

3 VÝROBKY ZE SKLA 1.2 Vlastnosti 1.3 Výrobky ze skla Základní vlastnosti sodnovápenatokřemičitého skla Objemová hmotnost při 18 C kg/m 3 Youngův modul (E) N/mm 2 Modul tuhosti N/mm 2 Poissonova konstanta (n) 0,2 Tvrdost podle Mohsovy stupnice 6 Teplota tavení C Teplota měknutí 600 C Součinitel délkové teplotní roztažnosti (a) Tepelná vodivost Specifická tepelná kapacita Charakteristická pevnost v ohybu 1 W/(m.K) 720 J/(kg.K) - chlazené sklo* 45 N/mm 2 - tepelně zpevněné sklo* 70 N/mm 2 - tepelně tvrzené sklo* 120 N/mm 2 Pevnost v tlaku N/mm 2 Součinitel prostupu tepla (jednoduché ploché sklo, tl. 4 mm) 5,8 W/(m 2.K) Index lomu (n) ve srovnání s indexem lomu vzduchu 1,5 Světelný činitel prostupu (jednoduché ploché sklo, tl. 4 mm) 0,90 Solární faktor (jednoduché ploché sklo, tl. 4 mm) 0,87 Normálová emisivita čirého skla nebo skla s povlakem, který má stejnou emisivitu jako podkladní sklo * Pro tyto hodnoty se při statických výpočtech používá bezpečnostní koeficient. 0, ÚVOD Finální produkt vzniká tavením základní směsi při teplotě přibližně C a následným zchlazením a opracováním. V závislosti na zvoleném výrobním procesu lze vyrobit různé typy skel. Při popisu produktů je potřeba rozlišovat mezi: > základními výrobky výrobky ze sodnovápenatokřemičitého skla, které nejsou dále zpracovávány > opracovanými výrobky výrobky získanými opracováním základního skla. Rozlišujeme dva druhy opracování: a) primární zpracování velkoformátových tabulí skla nebo, v případě potřeby, standardních rozměrů b) sekundární zpracování standardních rozměrů Tyto výrobky jsou stručně popsány v odstavci a Řada skel Pyrobel a Pyrobelite Plavené sklo (float) Vzorované sklo Základní výrobky Sklo s drátěnou vložkou (Profilované sklo) (Tažené sklo) Opracované výrobky Primární zpracování Sekundární zpracování Sklo s povlakem Zrcadla Sklo s povrchovou úpravou (leptáním, pískováním atd.) Vrstvené bezpečnostní sklo Tepelně tvrzené sklo Tepelně zpevněné sklo Smaltované sklo a sklo s potiskem Chemicky zpevněné sklo Ohýbané sklo Izolační sklo Parapetní sklo U následujících popisů jednotlivých výrobků jsou v závorkách uvedeny evropské normy, které dané výrobky splňují. VÝROBKY ZE SKLA 22 23

4 VÝROBKY ZE SKLA ZÁKLADNÍ VÝROBKY Plavené sklo float (ČSN EN a EN 572-2) Ploché, průhledné, sodnovápenatokřemičité sklo, čiré i barvené ve hmotě (zelené, šedé, bronzové a modré). Standardní tloušťky pro stavební průmysl jsou 3, 4, 5, 6, 8, 10, 12, 15, 19 a 25 mm, maximální rozměry jsou 6 3,21 m. Plavené sklo (float) je základním sklem, které se používá ve všech následujících procesech opracování. Výrobní linka pro float se skládá z těchto hlavních částí: > skladování a vážení základních výrobních surovin > tavící pec suroviny se taví při teplotě cca C a čeřením se homogenizuje utavená sklovina, která eliminuje bubliny a zajišťuje rovnoměrné tepelné podmínky skloviny > cínová lázeň sklovina se plaví na cínové lázni, kde dochází k tvarování pásu skla, regulací průtoku skloviny se určuje požadovaná tloušťka skleněné tabule > chladící zóna v této části se sklo řízeně ochlazuje, aby se zabránilo vzniku vnitřního pnutí ve skle > zařízení pro detekci výrobních vad a řezání nepřetržitého pásu skla na výstupní formáty > skladovací plocha a expedice finálích produktů. Proces výroby plaveného skla (floatu): Základní suroviny Tavící pec Cínová lázeň Detekce vad a řezání Chladící zóna Skladování a expedice Škála skel AGC: Planibel Clear, Planibel Linea Azzurra, Planibel Clearvision, barevná skla Planibel. Vzorované sklo (ČSN EN a 5) Ploché sklo jednostranně, popřípadě oboustranně opatřené dekorem, který vzniká během výrobního procesu protažením skleněné tabule mezi dvěma licími válci s reliéfním povrchem. Výrobní linka litého skla je podobná lince na výrobu skla float, s výjimkou fáze plavení na cínové lázni, které je nahrazeno tvarováním skloviny mezi dvěma licími válci. Poté je vzorované sklo zchlazováno stejným způsobem jako sklo float. Škála skel AGC: Imagin. Sklo s drátěnou vložkou (ČSN EN a 6) Vzorované sklo, do něhož je v průběhu tvarování zalisována drátěná vložka. Tato vložka zajišťuje soudržnost skla i při rozbití, ale nemá žádný vliv na mechanickou odolnost výrobku. Škála skel AGC: Imagin s drátěnou vložkou. Leštěné sklo s drátěnou vložkou (ČSN EN a 3) Sklo s drátěnou vložkou s velmi jemným vzorem. Na konci výrobního procesu je povrch skla vyleštěn, čímž se docílí podobné průhlednosti a průzračnosti jako u skla float. Škála skel AGC: Imagin s drátěnou vložkou, leštěné sklo s drátěnou vložkou. Profilované sklo (ČSN EN a 7) Sodnovápenatokřemičité sklo s drátěnou vložkou nebo bez ní, čiré nebo barevné, průhledné sklo získané kontinuálním litím, vrstvením a následným tvarováním do tvaru U. Tažené sklo (ČSN EN a 4) Ploché, čiré nebo barvené, průhledné sodnovápenatokřemičité sklo, získané kontinuálním tažením (nejprve vertikálním) pásu skla o standardní tloušťce a leštěním skla pomocí ohně na obou stranách. Tento produkt se dnes vyrábí jen velmi zřídka, byl nahrazen skly vyráběnými technologií float VÝROBKY ZE SKLA

5 VÝROBKY ZE SKLA OPRACOVANÉ VÝROBKY * Sklo s povlakem (ČSN EN až 3) Sklo získané nanesením povlaku jedné nebo více tenkých vrstev anorganických materiálů za účelem změny fyzikálních vlastností základního skla (solárního faktoru, emisivity, barvy, světelné prostupnosti, odrazivosti a dalších). Skla s povlakem se rozdělují podle tří kritérií: > způsobu nanášení povlaku (pyrolytické, magnetronové) > pozice povlaku na skle a jeho instalace v izolačním skle (pozice 1, 2, 3 nebo 4) > způsobu použití skla (tepelně izolační, protisluneční, apod.) Norma ČSN EN uvádí různé třídy skel s povlakem z hlediska jejich použití a vlastností: > třída A: povrch skla opatřený povlakem může být situován na vnější nebo vnitřní straně budovy > třída B: sklo s povlakem (monolitické sklo) se smí použít tak, že strana skla s povlakem je umístěna na vnitřní straně budovy > třída C: sklo s povlakem lze použít pouze v izolačním skle a povrch opatřený povlakem by měl být obrácen dovnitř dutiny izolačního skla > třída D: sklo s povlakem lze použít pouze v izolačním skle tak, že povrch s povlakem se zabuduje směrem dovnitř (do dutiny) izolačního skla, a to ihned po nanesení povlaku. Toto sklo nesmí být použito jako monolitické sklo > třída S: povrch skla opatřený povlakem může být situován na vnější nebo vnitřní straně budovy, ale pouze ve speciálních aplikacích (např. výklady obchodů). * Dostupnost opracovaných skel záleží na konkrétních trzích. Sklo s povlakem magnetronové nanášení Tenké kovové vrstvy nebo vrstvy oxidů kovů se nanášejí ve vakuu na tabuli čirého skla nebo skla probarveného ve hmotě v magnetronu. Výroba vysoce výkonných skel s více povlaky je zajištěna použitím několika různých nanášecích komor. Tato metoda nanášení povlaků se nazývá: off line nepřímá. Skla s tímto povlakem nejsou určena k použití na pozici 1. Magnetronové nanášení Vstup Mycí zařízení Dopravník Dopravník Výstup Škála skel AGC: Stopray, Stopray T, Planibel Top N+, Planibel Top N+T, Planibel TRI, Planibel Top 1.0, Planibel Energy N, Planibel Energy NT. Sklo s povlakem pyrolytické nanášení Vrstvy oxidů kovů se nanášejí na čiré sklo nebo sklo probarvené ve hmotě během výroby základního skla v okamžiku, kdy sklovina opustí cínovou lázeň a sklo dosahuje teploty kolem 600 C. Takto vyrobené sklo s povlakem má vysokou mechanickou i chemickou odolnost. Je tedy možné ho použít i jako jednoduché monolitické sklo, lze jej také ohýbat a opatřovat potiskem nebo smaltem. Skla s tímto povlakem mají vysokou úroveň protisluneční ochrany. Škála skel AGC: Stopsol, Sunergy, Blackpearl, Planibel G, Planibel G fast. Zrcadla (ČSN EN ) Sklo, jehož zadní strana je opatřena reflexním povlakem stříbra s ochranným lakem. Proces výroby zrcadel se nazývá postříbření. Škála skel AGC: Mirox MNGE (New Generation Ecological), Mirox MNGE Safe, Mirold Morena, Sanilam Easycut Nanášení povlaku Kontrolní stanoviště VÝROBKY ZE SKLA

6 VÝROBKY ZE SKLA AntiBakteriální sklo Proces výroby tohoto skla je patentován AGC. Horní vrstva skla obsahuje rozptýlené ionty stříbra, které reagují s bakteriemi a ničí je. Antibakteriální efekt skla je trvalý obzvláště ve vlhku a vhodných teplotních podmínkách pro tvorbu bakterií a plísní. BAKTERIE Škála skel AGC: Lacobel AB, Mirox AB, Planibel AB. Lakované sklo Sklo s vysoce kvalitním lakem na jedné straně. K dispozici v různých barevných odstínech. Škála skel AGC: Lacobel, Lacobel Safe, Matelac, Matelac Safe. Matované sklo Sklo se zcela nebo jen z části leptaným povrchem (nástřik vysoce kvalitní kyselinou). Leptané části mají jemný saténový povrch a umožňují rozptyl světla. Škála skel AGC: Matelux, Matobel One Side, Matelac. Pískované sklo Sklo vystavené procesu pískování, tj. leptání povrchu skla vysokým tlakem. Tato technologie se využívá pro vytváření reliéfních motivů na povrchu skla nebo pro celoplošné pískování. Škála skel AGC: pískovaný Planibel, pískovaný Imagin. Vrstvené bezpečnostní sklo (ČSN EN až 6) Složení nejméně dvou skleněných tabulí s vnitřní mezivrstvou, která může obsahovat jednu i více plastových fólií (PVB, EVA apod.), pryskyřic, silikátů nebo gelů. Tato mezivrstva spojuje tabule skla, a tím zlepšuje vlastnosti konečného výrobku. SKLO Použití vrstveného bezpečnostního skla: > ochrana zboží a osob (minimální riziko poranění v případě rozbití, ochrana proti vypadnutí, vandalismu a vloupání, apod.) > ochrana proti střelám a výbuchu > protipožární ochrana > požadavek na vyšší zvukovou izolaci > dekorace. Škála skel AGC: Stratobel, Stratobel EVA Creation, Pyrobel, Stratophone. Výroba vrstveného bezpečnostního skla s PVB fóliemi má následující fáze: > položení a čištění skla > na sklo je položena fólie a druhé sklo je pak přiloženo na fólii > sestavené sklo s fóliemi je umístěno do předlisu (zajistí se prvotní spojení skel s fóliemi a zamezí vzniku vzduchových bublin v místě spojení) > vrstvená bezpečnostní skla, která ještě nejsou transparentní, jsou umístěna na stojany > skla na stojanech jsou přemístěna do autoklávu s vysokou teplotou a tlakem; v tomto prostředí vzniká konečný výrobek: čiré vrstvené bezpečnostní sklo s vysokou přilnavostí skla s fóliemi. Výrobní proces vrstveného bezpečnostního skla Vložení tabule skla 2. Mycí zařízení 3. Umístění PVB fólie na spodní tabuli skla 4. Umístění vrchní tabule skla na PVB fólii 5. Lisování 6. Nakládka na přepravní stojan 7. Autokláv VÝROBKY ZE SKLA

7 VÝROBKY ZE SKLA Vrstvené bezpečnostní sklo se zabudovanými LED diodami Vrstvené bezpečnostní sklo se zabudovanými elektroluminiscenčními diodami (RGB nebo jednobarevné). LED diody jsou napájeny prostřednictvím vysoce výkonného neviditelného vodivého povlaku. Složení vrstveného bezpečnostního skla se zabudovanými LED diodami (Glassiled) Základní sklo Krycí sklo PVB Škála skel AGC: Glassiled. Tepelně tvrzené sklo (ČSN EN ) Sklo, které prochází tepelnou úpravou, během které je zahřívané na teplotu kolem 600 C, a poté rychle zchlazeno pomocí vzduchových trysek. Výrobní proces tepelně tvrzeného skla Kalící pec LED Zchlazení pomocí vzduchových trysek 650 C 650 C 60 C Na povrchu skla se vytvoří tlakové napětí, které zvyšuje jeho mechanickou a tepelnou odolnost, a sklo tak získává předepsané vlastnosti rozpadu po rozbití. V případě, že dojde k rozbití skla, skleněná tabule se roztříští na malé neostré úlomky a zamezí se tak možnosti poranění. Tepelně tvrzené sklo je považováno za bezpečnostní, a lze jej tak využít v konkrétních aplikacích, jako jsou např. zasklení sprchových koutů, interiérové dělící příčky, atd.). Škála skel AGC: tepelně tvrzené sklo. PVB Vodivý povlak Prohřívané tepelně tvrzené sklo (tepelně tvrzené sklo + HST) (ČSN EN ) Dodatečné zahřátí tepelně tvrzeného skla na vysokou teplotu za účelem zamezení samovolného rozbití skla vlivem inkluzí nestabilního sulfidu nikelnatého. Škála skel AGC: prohřívané tepelně tvrzené sklo (tepelně tvrzené sklo + HST). Tepelně zpevněné sklo (ČSN EN ) Sklo, které prochází tepelným zpevňováním, během kterého je zahřívané na teplotu kolem 600 C, a potom kontrolovaně chlazeno pomocí vzduchových trysek. Proces chlazení je pomalejší než u výše popsaného tepelně tvrzeného skla. Na povrchu skla tak vznikne permanentní tlakové napětí s cílem zvýšit odolnost proti mechanickému a tepelnému namáhání a získat předepsané vlastnosti rozpadu po rozbití. V případě rozbití se toto sklo rozpadne na velké ostré úlomky jako plavené sklo float. Proto není považováno za bezpečnostní sklo. Tepelně zpevněné sklo nepotřebuje mít HST heat-soak test. Škála skel AGC: tepelně zpevněné sklo. Smaltovaná skla (ČSN EN , ČSN EN , ČSN EN ) Při procesu smaltování se celý povrch skla pokryje během jeho zpevňování nebo tepelného tvrzení vrstvou ové barvy. Smaltovaná skla se často používají jako meziokenní parapety v obvodových pláštích budov. Škála skel AGC: Colorbel *. * K dostání pouze na určitých trzích VÝROBKY ZE SKLA

8 VÝROBKY ZE SKLA Sklo s potiskem (ČSN EN , ČSN EN , ČSN EN ) Sklo vyráběné podobným způsobem jako smaltovaná skla. Na část skla je přes síto nanesena ová barva, která je propojena s povrchem skla během procesu jeho zpevňování nebo tvrzení. Škála skel AGC: Artlite *. * K dostání pouze na určitých trzích. Chemicky tvrzené sklo (ČSN EN ) Jedná se o plavené sklo float, které prochází procesem iontové výměny za účelem jeho vyšší mechanické a tepelné odolnosti. Ionty malého průměru na povrchu i hranách skla jsou pomocí jejich stlačení nahrazeny ionty s větším průměrem. Chemicky zpevněné sklo se používá především pro speciální účely, jako např. v leteckém průmyslu nebo do osvětlení. Ohýbané sklo Sklo ohýbané za vysokých teplot do požadovaného tvaru. Izolační sklo (ČSN EN až 6) Zasklení sestávající ze dvou nebo tří tabulí skla (izolační dvojsklo, trojsklo) oddělených distančním rámečkem, který mezi skly vytváří dutinu s vysušeným vzduchem a/nebo plynem. Hlavní požadavek na izolační skla je vyšší tepelná izolace v porovnání s jednoduchým zasklením. Použitím jiných výrobků vhodných ke skladbě izolačních skel lze jejich tepelně izolační vlastnosti kombinovat s dalšími, jako např. protisluneční ochrana, zvuková izolace a bezpečnost. Povrchy jednotlivých skel v izolačním dvojskle se číslují od 1 do 4, směrem od venkovního povrchu k vnitřnímu. Izolační zasklení: skladba, směr a číslování pozic Vzduch nebo plyn VÝROBKY ZE SKLA Distanční rámeček Otvora Výrobní proces ohýbání skla Butyl Vysoušedlo Tmel Škála skel AGC: ohýbané sklo. Škála skel AGC: Thermobel, Thermobel Phonibel, Thermobel Warm E, a další

9 2 Vlastnosti a funkce 2.1 Úvod První sklo se objevilo přibližně před 2000 lety a používalo se k utěsnění vstupů a k zajištění hlavní funkce skla prostupu světla do interiéru a ochrany proti větru, chladu a dešti. Avšak využití skla ve stavebnictví se rozšířilo až během několika posledních století, přičemž významnou roli sklo začíná hrát až ve století dvacátém. Na konci 40-tých let 20. století se začal vyvíjet koncept tepelně izolačních dvojskel, největší rozvoj však nastal až v západní Evropě v letech sedmdesátých, v souvislosti s ropnou krizí. Od té doby se vývoj nízkoemisivních, vrstvených bezpečnostních, tepelně tvrzených a dalších druhů skel zaměřil především na zajištění vysoké kvality funkčnosti jako je ochrana interiéru proti přehřívání nebo oslňování, bezpečnost a zvuková izolace. V poslední době narůstá poptávka po sklech zajišťujících všechny tyto funkce dohromady v jednom zasklení. Pro bližší porozumění vlastnostem a funkcím skel se následující části této kapitoly podrobně zaměří na níže uvedené oblasti: > úvod do teorie záření, základní informace o světle a barvě > tepelně izolační vlastnosti > protisluneční ochrana > řízení prostupu světla > zvuková izolace > bezpečnost > protipožární ochrana. Všechny tyto oblasti jsou dále spojeny s konkrétními skly a výrobky AGC. Některé informace a obrázky jsou vybrány z materiálu NIT 214 publikovaného CSTC * * CSTC: Centre Scientifique et Technique de la Construction, Belgie Belgian Building Research Institute. Residenční dům, Paříž, Francie Architekt: G. Harmonic & JC Masson Thermobel Energy N 34 35

10 2.2 Sluneční záření, světlo a barva Základy teorie záření, šíření světla a působení barev jsou nezbytné pro porozumění funkce tepelné izolace, protisluneční ochrany a řízení světelného prostupu TYPY ZÁŘENÍ Každý den jsme vystaveni různým typům záření, včetně toho slunečního. Tabulka a následující obrázek klasifikují různé typy záření ve vztahu k vlnové délce vyzařování. Různé typy elektromagnetických vln Intenzita g X UV Viditelné UV Sluneční záření Krátkovlnné IR Otopná tělesa (radiátory) Dlouhovlnné IR Radiové vlny Základní vlastnosti sodnovápenatokřemičitého skla Typ záření Vlnová délka (nm)* Gamma záření 0 0,01 Rentgenové paprsky 0,01 10 Ultrafialové (UV) paprsky UV C UV B UV A Viditelné světelné paprsky Infračervené (IR) paprsky Krátkovlnné IR A Krátkovlnné IR B Dlouhovlnné IR C Radiové vlny 10 6 několik km SPEKTRUM SLUNEČNÍHO ZÁŘENÍ Sluneční záření zahrnuje jen malou část spektra elektromagnetického záření. Jeho složení je uvedeno v následující tabulce a na obrázku. Spektrum viditelného světla tvoří část slunečního spektra. Spektrum slunečního záření Vlnová délka (nm) Typ záření Vlnová délka (nm) Podíl energie UV 280 až 380 cca 5 % Viditelné světlo 380 až 780 cca 50 % IR 780 až cca 45 % * 1 nm = 1 nanometr = 10-9 m. Spektrum slunečního záření Intenzita (W/m 2 ) Energie UV Světlo Krátké infračervené záření Vlnová délka (nm) 36 37

11 Slunce je zdroj slunečního záření v celém jeho spektru. Na základě nukleárních řetězových reakcí vyzařuje energii o 66 miliónech W/m 2. Na hranici zemské atmosféry se však dostává pouze zlomek této energie. Tato hodnota W/m 2 se nazývá solární konstanta. Energie ze slunce dopadající na zemský povrch je menší než solární konstanta vlivem pohlcení a rozptylu slunečního záření v atmosféře se energie získaná ze slunce snižuje přibližně o 15 % a zhruba 6 % tohoto záření odráží zpět do kosmického prostoru. Celkové sluneční záření je tedy definováno jako součet přímého a rozptýleného slunečního záření. Proudění slunečního záření v atmosféře SVĚTLO Světlo je část slunečního spektra v rozsahu od 380 do 780 nm, která je viditelná pouhým okem. Následující tabulka a obrázek udávají spektrální rozsahy viditelného záření v závislosti na jeho barevném složení. Složení světla Barva Vlnová délka (nm) fialová 380 až 462 modrá 462 až 500 zelená 500 až 577 žlutá 577 až 600 oranžová 600 až 625 odražené červená 625 až 780 * 1 nm = 1 nanometr = 10-9 m. Světlo absorbované rozptýlené přímé Světlo vnímáme okem, ale můžeme ho vnímat také ve formě tepla. Světlo představuje přibližně polovinu tepla získaného ze slunce. Energie získávaná ze slunce závisí také na ročním období (na úhlu dopadu slunečních paprsků na zem) na zeměpisné šířce a nadmořské výšce daného místa, na povětrnostních podmínkách (oblačno), stupni znečištění atmosféry, orientaci budovy vůči světovým stranám apod TEPLO Teplo, které cítíme, pochází ze dvou základních zdrojů: > teplo ze slunečního spektra tvořené UV paprsky, viditelným světlem a krátkovlnným IR zářením > teplo vyzařované předměty (jako např. lampy, radiátory apod.) ve formě dlouhovlnného IR záření

12 2.2.5 OCHRANA SKLEM PROTI RŮZNÝM TYPŮM ZÁŘENÍ Úvod Sklo lze využít k ochraně proti většině typů záření; následující odstavce podávají stručný přehled o těchto možnostech. Ochrana proti UV záření V určitých situacích může sluneční záření poškodit barvu vystavovaných předmětů. Změna barvy je způsobena degradací molekulárních vazeb na povrchu vystavené látky působením fotonů s vysokou energií. K takovému jevu dochází při působení ultrafialového záření a ve značně omezenějším rozsahu také u viditelného záření (tedy u záření na vlnových délkách odpovídajících fialové a modré barvě). Sluneční záření také způsobuje urychlení tohoto procesu, a to vlivem zvyšování teploty. Některá skla mají schopnost odolávat UV záření, a tím ochraňovat předměty v interiéru vůči blednutí barev: > vrstvená bezpečnostní skla s PVB fóliemi absorbují více než 99 % UV záření > barevná skla se žluto-oranžovým nádechem, která částečně pohlcují fialové a modré složky slunečního světla > skla s nízkým solárním faktorem, která mají schopnost omezovat prostup slunečního záření a snižovat teplotu v interiéru. Můžeme říct, že neexistuje žádné sklo, které by mělo schopnost zamezit změně barev předmětů vlivem UV záření na 100 %. Je fakt, že v některých případech má na stálost barevných povrchových úprav v interiéru vliv i umělé osvětlení. Pro zajištění ochrany interiéru proti změně barev je nutné provést rozbor vlivů, které ji mohou způsobit: > propustnost UV záření (TrUV) > CIE faktor poškození, což je index ustanovený v ISO 9050, mající vztah k propustnosti záření na vlnových délkách 300 nm až 600 nm, tedy takovému záření, které způsobuje barevnou degradaci > ochranný faktor kůže (SKF), což je index uvedený také v ISO 9050, mající vztah k propustnosti záření na vlnových délkách od 300 nm do 400 nm, které způsobují poškození kůže. Řízení světelného prostupu Prostup světla může být regulován použitím skla probarveného ve hmotě, skel s povlaky nebo průsvitným zasklením. Více informací naleznete v kapitole Řízení světelného prostupu. Ochrana proti krátkovlnnému infračervenému záření a teplu Protisluneční skla s vhodným solárním faktorem umožňují regulaci prostupu infračerveného záření i tepla. Při projektování budovy má plocha zasklení a její solární faktor přímý vliv na použití ventilačního systému. Více informací naleznete v kapitole Řízení prostupu sluneční energie. Regulace dlouhovlnného infračerveného záření Regulace dlouhovlnného infračerveného záření zahrnuje ochranu před jeho unikáním, tedy únikem tepla vydávaného předměty nebo otopnými tělesy, z budov, za účelem zvýšení tepelné izolace. Pro regulaci dlouhovlnného infračerveného záření se používají skla s nízkoemisivními povlaky. Při navrhování budov hraje použitý druh zasklení ve vztahu k celkovému řešení budovy významnou roli při snižování spotřeby energie na vytápění. Více informací naleznete v kapitole Tepelná izolace

13 2.2.6 BARVA Předměty, které vidíme, ať už jsou průhledné, průsvitné nebo neprůhledné, mají všechny určitou barvu. Barva závisí na několika parametrech, a to: > dopadající světlo (způsob osvětlení) > odrazivost a propustnost materiálu daného předmětu > citlivost oka pozorovatele > prostředí obklopující daný předmět a kontrast mezi daným předmětem a jeho okolím. Barva předmětu závisí na všech těchto faktorech a pozorovatel, v závislosti na denní době nebo na intenzitě denního světla, neuvidí daný předmět vždy stejně. Čiré sklo je lehce nazelenalé. Optické vlastnosti probarvených skel se výrazně mění v závislosti na tloušťce dané skleněné tabule. Bronzové, šedé, modré a zelené odstíny plochého skla float snižují světelný prostup, a tím i množství sluneční energie, která by v interiéru způsobila přehřívání. Pohled přes sklo probarvené ve hmotě je tedy ovlivněn samotnou barvou skla. Všeobecný index podání barev RD65 (R a ): Vlastnost podání barev zasklení v prostupu se vyjádří všeobecným indexem podání barev R a. Tento index umožňuje vyjádřit kvantitativní zhodnocení rozdílu barvy vůči zkušebním barvám při přímém osvětlení normalizovaným druhem světla D65 a týmž druhem světla propuštěným zasklením. Čím větší je tato hodnota, tím méně jsou barvy přenesené skrze zasklení zkresleny. 2.3 Tepelná izolace PROSTUP TEPLA ZASKLENÍM Teplotní rozdíl mezi jakýmikoliv dvěma místy způsobuje přesun tepla směrem z místa s vyšší teplotou do místa s teplotou nižší. Přenos tepla může probíhat těmito způsoby: > vedením, tedy vedením tepla v materiálu. Teplo se vede prostřednictvím interakcí molekul látky, které si tepelnou energii po jejich zahřátí navzájem předávají (např. kovová tyč se zahřátým jedním koncem) > prouděním, převážně v kapalinách a plynech. Teplotní rozdíly způsobují rozdíly v hustotě daného prostředí, což způsobuje pohyb molekul. Teplejší části mají nižší hustotu a stoupají nahoru, zatímco chladnější část zůstává pod ní. Když se molekuly nahoře ochladí, vlivem větší hustoty klesají a vytlačují ostatní molekuly. Tak dochází k přirozenému proudění vzduchu a vyrovnání teplot > zářením (radiace): jakékoliv zahřáté těleso vydává energii ve formě elektromagnetického záření. Pokud se záření setká s překážkou, předává jí část své energie, která je potom touto překážkou vydána ve formě tepla. Podle této teorie se tepelné záření může šířit i ve vakuu (např. sluneční paprsky nebo tepelné a světelné záření od elektrických žárovek). Izolační dvojsklo je navrženo ze dvou skleněných tabulí a meziskelní dutiny vyplněné vzduchem nebo inertním plynem tak, aby snižovalo tepelné ztráty

14 Metody prostupu tepla izolačním dvojsklem (kde venkovní teplota je nižší než teplota v interiéru) EXT. VEDENÍ PROUDĚNÍ ZÁŘENÍ INT. Množství tepla Q (W), které za 1 sekundu prochází zasklením o ploše S (m 2 ) z teplejšího prostředí do prostředí chladnějšího, se potom určí jako: Q = S U (θ i - θ e ) Pro pevné izotropní látky je tepelný odpor R definován jako vztah mezi jejich tloušťkou e (m) a jejich tepelnou vodivostí l W/(m.K). R = e l TEPELNÁ VODIVOST A TEPELNÝ PROSTUP Úvod Hustota tepelného toku q (W/m -2 ), která se šíří sklem za 1 vteřinu z prostředí s vyšší teplotou do prostředí s teplotou nižší se vyjadřuje rovnicí: kde q = (q - q ) i e = U (θ i - θ e ) R θ i a θ e jsou teploty vzduchu ve vnitřním a vnějším prostředí R je tepelný odpor při prostupu tepla zasklením (m 2.K/W) U = 1/R je součinitel prostupu tepla zasklením W/(m 2.K) Součinitel prostupu tepla U (dříve k) Je definován jako teplo procházející přes jednotkovou plochu zasklení za ustálených teplotních podmínek a při teplotním rozdílu 1 C teplot vzduchu v obou prostředích obklopujících zasklení. Tepelná vodivost Je definována jako množství tepla procházející za 1 sekundu materiálem o tloušťce 1 m a o povrchové ploše 1 m 2, kde teplotní rozdíl mezi dvěma protilehlými povrchy je 1 C. Tepelná vodivost skla je 1 W/(m.K). Sklo tedy není izolačním materiálem, protože za izolační materiály lze považovat látky, které mají tepelnou vodivost nižší jak 0,065 W/(m.K). Aby se snížily tepelné ztráty a zajistily se co nejlepší tepelně izolační vlastnosti, součinitel prostupu tepla zasklením U g musí být co nejnižší. To znamená, že tepelný odpor při prostupu tepla zasklením musí být co nejvyšší. Norma EN 673 popisuje metodu používanou pro výpočet součinitele prostupu tepla zasklením U g. Hodnota získaná výpočtem představuje hodnotu součinitele prostupu tepla ve středu skleněné tabule U g. Tato hodnota však nezohledňuje tepelnou ztrátu okrajem skleněné tabule a vliv distančního rámečku izolačních skel

15 Následující tabulka uvádí hodnoty součinitele prostupu tepla různých typů izolačních skel. Nejvíce se používají izolační skla s distančním rámečkem o tloušťce 12 až 15 mm. Součinitel prostupu tepla izolačních skel Distanční rámeček x (mm) vzduch 4-x-4 4-x-4 HR* (e = 0,04) 4-x-4-x-4 90 % argon 90 % krypton vzduch 90 % argon 90 % krypton vzduch 6 3,3 3,0 2,8 2,5 2,0 1,4 2,3 10 3,0 2,8 2,6 1,8 1,5 1,0 2,0 Izolační dvojsklo: Skladba, směr a číslování pozic Vzduch nebo plyn Distanční rámeček Otvora Butyl Vysoušedlo Tmel 12 2,9 2,7 2,6 1,7 1,3 1,1 1,9 15 2,7 2,6 2,6 1,5 1,2 1,1 1,8 20 2,8 2,6 2,6 1,4 1,2 1,2 1,7 * HR = vysoce izolační nebo nízkoemisivní (Low-E) sklo TYPY IZOLAČNÍCH SKEL Úvod Jednoduché zasklení nemá dobré tepelně izolační vlastnosti. Z toho důvodu bylo vyvinuto mnoho způsobů, jak zvýšit tepelně izolační vlastnosti prosklených konstrukcí a okenních výplní. Tyto snahy byly podníceny především ropnou krizí v 70-tých letech 20. století. Izolační dvojsklo Prvním typem tepelně izolačního zasklení bylo izolační dvojsklo, skládající se ze dvou skleněných tabulí oddělených distančním rámečkem, vytvářejícím mezeru mezi skly vyplněnou suchým vzduchem. Vzduch má (při teplotě 10 C) tepelnou vodivost 0,025 W/(m.K), což v porovnání s tepelnou vodivostí skla 1 W/(m.K) znamená, že vzduch mezi dvěma skleněnými tabulemi snižuje součinitel prostupu tepla zasklením U g a zvyšuje tak tepelně izolační vlastnosti daného skla. Povrchy izolačního dvojskla (pozice) jsou číslovány od 1 do 4 (ve vzestupném pořadí směrem od exteriéru do interiéru). Ušlechtilé plyny Dalšího zlepšení tepelně izolačních vlastností izolačních dvojskel lze dosáhnout nahrazením vzduchu plynem, který má nižší tepelnou vodivost a vyšší hustotu. Tyto vlastnosti způsobují, že izolační plyn v prostoru mezi skly má nižší objemový tok v porovnání se vzduchem, což způsobí omezení přenosu tepla prouděním. Ušlechtilé plyny (v praxi se nejčastěji používá argon a někdy krypton) sníží součinitel prostupu tepla izolačního dvojskla U g o hodnotu 0,2 až 0,3 W/(m 2.K). Používají se pouze v izolačních dvojsklech se skly s povlakem. Porovnání vlastností vzduchu a ušlechtilých plynů: > vzduch l = 0,025 W/(m.K), r = 1,23 kg/m 3 (při teplotě 10 C) > argon l = 0,017 W/(m.K), r = 1,70 kg/m 3 > krypton l = 0,009 W/(m.K), r = 3,56 kg/m

16 Vysoce výkonná izolační dvojskla > Princip Vývoj povlaků a jejich aplikace na sklo daly vzniknout speciálním sklům s vysokými tepelně izolačními účinky. Tenké kovové vrstvy (povlaky) nanášené na sklo se nazývají vysoce výkonné, superizolační, nízkoemisivní, nebo také low-e (z anglického low-emissivity) vrstvy (anglicky coatings). Tyto vrstvy se nanáší na sklo: magnetronově, ve vakuu takové povlaky musí být chráněny proti poškození, a proto musí být orientovány dovnitř izolačního skla pyrolyticky takové povlaky jsou mechanicky odolnější, zato však vykazují v porovnání s předchozími vrstvami nižší tepelně izolační účinky. Povlaky se obvykle umísťují v izolačních dvojsklech na pozici 3. Pozice 2 sice nemá vliv na tepelně izolační vlastnosti, ale ovlivňuje světelný odraz, a tím i vzhled skla. Nízkoemisivní (Low-E) izolační dvojsklo EXT. > Emisivita Předměty umístěné uvnitř budovy vyzařují teplo ve formě dlouhovlnného infračerveného záření (o vlnové délce nad 2500 nm). Protože sklo žádné z těchto záření nepropouští, dlouhovlnné infračervené záření absorbuje, tím se zahřeje a následně získané teplo vyzařuje zpět do interiéru. INT. Teplo v interiéru Nízkoemisivní (Low-E) povlak Čiré sklo (bez povlaku) je zdrojem velkých tepelných ztrát teplo vyzařuje vždy chladnějším směrem, v zimě tedy směrem ven z budovy. Skla s nízkoemisivními povlaky jsou na rozdíl od čirých skel navržena tak, že zajišťují návrat tepla absorbovaného zasklením zpět do interiéru, a zvyšují tak tepelný komfort budovy. Emisivitu skla lze vyjádřit jako určitou úroveň absorpce; čím nižší emisivita (absorpce), tím větší návrat tepla zpět do interiéru. Izolační dvojsklo a nízkoemisivní izolační dvojsklo e n = 0,89 e n = 0,89 Dlouhovlnné IR > nm Nízkoemisivní povlak: e n = 0,15 na 0,02 Dlouhovlnné IR > nm Např. emisivita 0,2 znamená, že se 80 % dlouhovlnného infračerveného záření (tepla), které by sklo v případě obyčejného zasklení absorbovalo, odrazí zpět do místnosti. Matematicky lze vyjádřit, že e = AE = 1 TR RE = 1 RE (protože TR = 0) Emisivita je definovaná jako vztah mezi energií vydanou povrchem za určité teploty a dokonalým zářičem (např. černé předměty mají emisivitu 1) za stejné teploty. Norma EN popisuje metodu používanou k měření normálové emisivity e n. V praxi se k výpočtu tepelné výměny používá korigovaná emisivita e, která se vypočítá vynásobením normálové emisivity poměrem e n /e. Tabule čirého skla má normálovou emisivitu 0,89, zatímco sklo s pyrolytickým pokovením (např. Planibel G nebo Sunergy) má emisivitu mezi 0,30 a 0,15 a, pokud je vrstva nanesena magnetronicky (např. nízkoemisivní skla Planibel Top N+, Top N+T nebo Stopray) je emisivita povrchu ještě nižší, tj. 0,10 až 0,

17 Teplý distanční rámeček (rámeček se zlepšenými tepelně izolačními vlastnostmi) Intenzivní vývoj zaměřený na zvyšování tepelně izolačních vlastností prosklených fasád umožnil vznik nových druhů speciálních skel i jejich doplňků. Slabé místo z pohledu tepelné techniky je kovový distanční rámeček v místě okraje izolačních skel. Z toho důvodu byl vyvinut teplý distanční rámeček, tzv. Warm edge spacer. Běžné rámečky jsou vyrobeny z hliníku nebo oceli, tento rámeček (spacer) je plastový (v některých případech vyztužený kovovým profilem). Tepelná vodivost plastu je mnohem nižší než tepelná vodivost kovů, a z toho důvodu plastový rámeček omezuje tepelné ztráty kolem hran izolačních dvojskel. Použití plastového rámečku Warm edge nezmění hodnotu U g zasklení stanovenou ve středu izolačního skla na základě výpočtu dle EN 673, ale hodnotu součinitele prostupu tepla U w, která představuje tepelné ztráty celým oknem (tedy sklo + rámeček + rám). Izolační trojsklo Dalším krokem na cestě ve vývoji izolačních skel bylo trojsklo. Jedná se o skleněnou jednotku sestávající ze tří tabulí skla oddělených dvěma distančními rámečky a dvěma dutinami. Tímto způsobem bylo dosaženo dalšího snížení součinitele prostupu tepla zasklením, na hodnoty 1 W/m 2.K a nižší. Jejich nevýhodou se jevila velká tloušťka a vyšší objemová hmotnost, což způsobovalo problémy v zasklívání do běžných typů okenních rámů. V současné době se trojskla znovu těší oblibě, a to především v souvislosti s návrhem a realizací pasivních domů, u kterých je požadována velmi vysoká izolační schopnost. Poznámky > Protisluneční ochrana Emisivita ovlivňuje prostup dlouhovlnného IR záření, ale prakticky nemá vliv na sluneční záření procházející sklem. Použitím vysoce výkonných izolačních skel s nízkoemisivními povlaky (tzv. highperformance double glazing) se zvýší tepelná izolace zasklení a ve stejnou chvíli umožní i dostatečný tepelných zisk z prostupujícího slunečního záření. V případě potřeby tepelné izolace a protisluneční ochrany musí být použit jiný nízkoemisivní povlak, který zajistí obě tyto funkce. > Vzhled izolačního zasklení V porovnání s obyčejným čirým sklem bez povlaku mají izolační skla s nízkoemisivními povlaky nepatrně odlišný barevný odstín. Je to způsobeno existencí tenké kovové vrstvy, která takovéto zabarvení způsobuje ŠKÁLA SKEL AGC GLASS EUROPE PLOCHÉ SKLO Některé z níže uvedených povlaků jsou určeny výhradně k použití v izolačním zasklení, mají neutrální barvu a mohou tak být použity v rezidenční výstavbě (Top N+, Top N+T, TRI, Planibel G). AGC sortiment skel zahrnuje širokou škálu protislunečních skel. Tato tabulka uvádí přehled různých povlaků vhodných pro dosažení nízké hodnoty součinitele prostupu tepla zasklením U g. Výrobky AGC s vysoce izolačními vlastnostmi Magnetronově nanášené Typ skla povlaky Vysoce izolační neutrální sklo Vysoce izolační protisluneční sklo Protisluneční sklo Planibel Top N+ (U g = 1,1) Planibel Top N+T (U g = 1,1) Planibel Energy N (U g = 1,1) Planibel Energy NT (U g = 1,0) Stopray (U g = 1,0 1,1) Pyrolyticky nanášené povlaky Planibel G (U g = 1,5) Planibel G fast (U g = 1,5) Sunergy (U g = 1,8) Stopsol (jen superizolační v kombinaci s nízkoemeisivním sklem) Poznámky: > magnetronové vrstvy musí být orientovány dovnitř izolačních skel > Top N+T a Energy NT tato skla musí být před montáží tepelně tvrzeny

18 2.3.5 teplota NA POVRCHU SKLA A TEPELNÝ KOMFORT MÍSTNOSTÍ Pocit tepelné pohody závisí nejen na teplotě vzduchu, ale také na teplotách okolních předmětů. Lidské tělo, jehož povrchová teplota (na kůži) je přibližně 28 C, působí jako radiátor v blízkosti chladných povrchů, jako např. zasklení poskytující malou tepelnou izolaci. Ztráta energie je pociťována jako nepříjemný chlad. Z obrázku je zřejmé, že izolační dvojskla nejenže omezují tepelné ztráty, ale také přispívají k lepší tepelné pohodě v interiéru z důvodu vyšších povrchových teplot. Změna teploty vnitřního povrchu zasklení v závislosti na jeho součiniteli tepelné vodivosti U g EXTERIÉR Planibel Tradiční izolační dvojsklo Izolační dvojsklo s Top N+ 4 mm mm 4-15ar-4 mm U g = 5,8 U g = 2,9 U g = 1,1 Izolační trojsklo 4-15ar-4-15ar-4 mm U g = 0,6 INTERIÉR KONDENZACE Ke kondenzaci na povrchu skleněné tabule může dojít z těchto tří důvodů: > povrchová kondenzace na vnitřním povrchu (pozice 4); tato kondenzace se objeví, jestliže vnitřní relativní vlhkost je vysoká a/nebo povrchová teplota skla je nízká v porovnání s normálními provozními podmínkami (vytápěné budovy bez zvláštního zdroje vnitřní vlhkosti). Tento typ kondenzace se na nízkoemisivním izolačním dvojskle vyskytuje jen velmi zřídka > povrchová kondenzace na venkovní straně (pozice 1); ta se může objevit na vysoce izolačním dvojskle při ranním úsvitu po jasné, mrazivé noci z důvodu velmi nízké povrchové teploty venkovního skla. Tento jev dokládá vysoce tepelně izolační účinek zasklení > kondenzace uvnitř dvojskla (na pozici 2 nebo 3) závisí na tom, jak účinně působí vysušovací prostředek a těsnění kolem distančního rámečku. Pokud není vysušovací látka účinná, a rámeček není hermeticky utěsněn, pak je nutná jeho výměna

19 2.4 Řízení prostupu sluneční energie ENERGETICKÉ A SVĚTELNÉ PARAMETRY Energetické parametry Radiační (energetický) tok slunečních paprsků dopadajících na povrch skla ve spektrálním rozsahu od 300 do nm se po dopadu rozděluje na část: > odraženou od povrchu skla r e (ER) do venkovního prostředí činitel odrazu přímého slunečního záření (energetická reflexe) > propuštěnou zasklením t e (DET) činitel prostupu přímého slunečního záření (přímá energetická propustnost) > pohlcenou zasklením a e (EA) činitel pohlcení přímého slunečního záření (energetická absorpce). Pohlcená složka se ještě dále dělí na: část vyzářenou zasklením do vnitřního prostoru q i druhotný faktor přestupu tepla na vnitřním povrchu zasklení část vyzářenou zasklením do venkovního prostoru q e druhotný faktor přestupu tepla na vnějším povrchu zasklení. Vztah mezi jednotlivými složkami udává následující rovnice r e + t e + a e = 1 nebo ER + DET + EA = 100 a a e = q i + q e Solární faktor (neboli SF) představuje celkový prostup sluneční energie skrze zasklení; jedná se o celkové množství slunečního záření vysílané přímo skrze sklo, které je absorbováno, ale i vráceno zpět do interiéru. Světelné parametry Podobným způsobem jako energetické parametry se určují parametry světelné, které jsou definovány pouze pro viditelnou část slunečního záření v rozsahu vlnových délek od 380 do 780 nm. Světelná prostupnost t v (LT) a světelná reflexe r v (LR) jsou definovány jako složky viditelného záření prostupujícího a odraženého zasklením. Pohlcená část není viditelná, a tudíž se nebere v úvahu. Energetické parametry Světelné parametry Přímý prostup slunečního zářen (DET nebo t v ) Energetická reflexe (ER nebo r e ) Energie vyzářená do exteriéru q e Energetická absorpce (EA nebo a e ) Energie vyzářená do interiéru q i Solární faktor (SF nebo g) Světelný činitel odrazu (LR nebo r v ) Absorpce světla Světelný činitel prostupu (LT nebo t v ) 54 55

20 g a t v hodnoty čirého jednoduchého zasklení a dvojskla Typ skla Solární faktor g (SF) Světelná prostupnost t v (LT) Čiré sklo, tl. 4 mm 0,86 0,90 Čiré izolační dvojsklo (mm) 0,76 0,81 Selektivita skla je vztah mezi světelnou prostupností (LT) a solárním faktorem (SF), tedy selektivita = LT / SF dosahuje hodnot od 0 do 2: > 0 světelná prostupnost nulová, opakní sklo bez prostupu světla Izolační dvojsklo s Top N+ 0,60 0,78 Pro příklad jsou v tabulce uvedeny g a t hodnoty čirého jednoduchého zasklení a dvojskla. Všeobecný index podání barev RD65 (R a ): vlastnost podání barev zasklení v prostupu se vyjádří všeobecným indexem podání barev R a. Tento index umožňuje vyjádřit kvantitativní zhodnocení rozdílu barvy vůči zkušebním barvám při přímém osvětlení normalizovaným druhem světla D65 a týmž druhem světla propuštěným zasklením. Čím větší je tato hodnota, tím méně jsou barvy přenesené skrze zasklení zkresleny. Norma EN 410 stanovila nové označení pro vlastnosti skel viz následující tabulka > 2 nejlepší možná hodnota selektivity, světelná prostupnost je 2 vyšší než solární faktor daného skla např. LT = 0,82; SF = 0,41 Čím více se selektivita blíží 2, tím více je dané sklo selektivní. Selektivita Sluneční záření Čiré sklo Označení optických a energetických vlastností skel Vlastnosti Dřívější označení Označení dle EN 410 Světelný činitel prostupu (světelná prostupnost) LT r v Světelný činitel odrazu (světelná reflexe) LR t v Činitel prostupu přímého slunečního záření DET t e Činitel odrazu přímého slunečního záření (energetická reflexe) ER a e Čiré sklo s povlakem Vlnová délka (nm) Činitel pohlcení přímého slunečního záření (energetická absorpce) EA r e Celkový činitel prostupu slunečního záření (solární faktor) SF g Selektivita Sluneční záření prostupující čirým sklem do místnosti prakticky v celém svém původním spektru, tedy část UV, viditelné a krátkovlnné IR záření. Tepelné zisky zasklením ze slunečního záření se mohou omezovat bez snížení světelné propustnosti prostřednictvím speciálních skel s povlaky, které filtrují UV a IR složky slunečního záření a umožňují zachovat vysoký prostup viditelné složky. Taková skla se nazývají selektivní. Příklady: > Planibel Clear 4 mm: LT = 90 %, SF = 86 %, selektivita = 90 / 86 = 1,04 > Stopray Galaxy na Clearvision : LT = 41 %; SF = 22 %; selektivita = 41 / 22 = 1,86 > Stopsol Classic Bronze 6 mm: LT = 21 %, SF = 42 %, selektivita = 21 / 42 = 0,