KATECHETIKA. katechezi od výuky náboženství, religionistiky a dalších předmětů, které se týkají víry či náboženství.

Transkript

1 KATECHETIKA OBSAH: Kontext Identita katecheze Katecheze jako služba Božímu slovu Boží slovo a katecheze Boží slovo a kultura člověka Katecheze a zkušenost člověka Katecheze jako výchova křesťanské víry Obnovené chápání skutečnosti "křesťanská víra" Proces vyzrávání víry a jeho "známky" Role katecheze v procesu vyzrávání křesťanské víry Katecheze jako vlastní činnost církve Společenství a katecheze Místa katecheze Výuka náboženství a katecheze Vážení a milí studující, rád Vás vítám ke studiu předmětu Katechetika. Jeho prostřednictvím získáte: základní orientaci v oblasti katecheze - čím je a čím naopak není a proč; co je (či naopak není) jejím zdrojem a obsahem a proč; co je jejím účelem a posléze cílem. kromě toho se seznámíte s širším kontextem, jehož je katecheze součástí. Přeji Vám zakoušet radost z poznávání (nového nebo alespoň nových souvislostí) i ochotu přemýšlet a promýšlet to, co se zde dozvíte, ve vztahu k Vašemu životu v křesťanské víře, případně i k Vaší službě katechetického rázu, kterou poskytujete druhým. Důkladným prostudováním tohoto předmětu budete schopni rozlišit katechezi od jiných činností v církvi (na základě znalostí kritérií a jejich pochopením budete schopni analyzovat určitou činnost a posoudit, zda se jedná o katechezi, nebo o činnost s jednotlivými kat. prvky, nebo o něco jiného) katechezi od výuky náboženství, religionistiky a dalších předmětů, které se týkají víry či náboženství. POŽADAVKY K ABSOLVOVÁNÍ K úspěšnému absolvování předmětu katechetika je nezbytně nutné: 1. studovat průběžně během celého akademického roku 2. řídit se pokyny v Průvodci studiem (např. nejen si pročítat všechny zadané části studijní literatury, ale též přemýšlet o přečteném a propojovat s vlastními zkušenostmi tak, abyste byli schopni jednak odpovědí na otázky k zamyšlení, k autoevaluaci atd., jednak splnit zadané úkoly svým originálním způsobem (vypracovat je bez pomoci druhého člověka, vyjadřovat se vlastními slovy a správně z hlediska obsahu, gramatiky a stylistiky) 3. samostatně (jak je naznačeno v bodě 2) a včas vypracovat a zaslat k hodnocení zadané úkoly Katecheze, katechetika, evangelizace. ČASOVÁ NÁROČNOST Stránka 1 / 16

2 10 vyučovacích hodin KONTEXT Působení církve, včetně katechetického, se děje vždy v určité dějinné a společenské situaci a podmínkách. K tomu přistupují některé výrazné jevy či skutečnosti, které jsou označovány jako tzv. znamení doby (např. nástup a rozvoj sociálních sítí, proces globalizace,...). Předpokladem vhodné koncepce katecheze a tvorby užitečných nástrojů a pomůcek je poznání kontextu, v němž se katecheze realizuje. Přitom rozlišujeme: kontext "vnější", tj. to, co představuje ze strany společnosti jakousi výzvu církvi, či obtíž nebo překážku jejímu katechetickému působení. kontext "vnitřní" tj. situace "uvnitř" církve, její dosavadní způsob katechizace,... Cílem tohoto vzdělávacího objektu je: poznat či uvědomit si některé problémy, které již po desetiletí přetrvávají v převažující katechetické praxi církve dospět k východiskům změn, které se jeví jako nutné, chceme-li poznané problémy poctivě řešit "vnější" kontext pro katechetickou činnost "vnitřní" kontext pro katechetickou činnost POKYNY KE STUDIU TOHOTO VO Prostudujte si studijní texty "vnější kontext" a "vnitřní kontext". Poté si pozorně poslechněte audiozáznam rozhovoru, který se vztahuje k našemu tématu, a zamyslete se nad otázkami k zamyšlení. VNĚJŠÍ KONTEXT Připomeňme si některé výrazné fenomeny naší doby s malou ilustrací toho, jaké mohou mít důsledky pro život křesťana. Sekularizace: Nemálo pokřtěných lidí dnes už nehledá odpověď na základní otázky svého života jen v náboženství, ale také v televizi, na internetu, u psychologa, v lékárně, atd. Přestává chápat, proč být křesťanem, a křesťanství odmítá nebo se vůči němu stává lhostejným. Pluralita a agnosticismus: Uprostřed různých náboženských nabídek už křesťanství není jedinou možnou volbou a ani se vždy nezdá jako nejlepší varianta. Někteří lidé rezignují na možnost najít jakoukoliv přesvědčivou odpověď na otázku Boha a náboženství. Krize institucí, které nezůstala ušetřena ani církev: Tradiční vnější podoba církve či některá gesta jejích představitelů (nebo tzv. běžných katolíků) se staly pro mnohé lidi překážkou v přijetí křesťanských hodnot. Řada lidí žije své náboženské přesvědčení nezávisle na církvi, nebo aspoň velmi subjektivně. Religiozita mnoha současníků: Necítí se vázáni k určitému vyznání, určité církvi nebo jen jednomu konkrétnímu náboženství. Vnitřní pouto nebo výlučná orientace na konfesní nebo církevní danost se velmi uvolnilo, dle některých již takřka vymizelo. Náboženské představy již nejsou vztahovány k jedné náboženské instituci nebo jedné nauce, ale individuálně kombinovány a kladeny dohromady na způsob jakési koláže. Příklad: někdo věří v Ježíše Krista jako dobrého člověka, ne jako Božího Syna a Boha Otce neuznává vůbec. Nebo si představuje Boha jako kosmickou energii, přesto se modlí Otče náš, čímž propůjčuje Bohu osobní rysy. Lidé říkají: Z různých náboženství jsem si vzal pokaždé ten kousek pravdy, který to které náboženství má, a získal jsem celou pravdu totiž svou. Rozkol mezi křesťanskou vírou a životem, vírou a kulturou: Křesťanská víra a zejména morálka se dnes mnoha lidem zdá divná, vzdálená a často v rozporu s tím, co jaksi samozřejmě Stránka 2 / 16

3 patří k životu, co od něj očekáváme. Pokud nedokáží víru a život znovu propojit, buď víru opustí, nebo ji prožívají velmi povrchně či rozpolceně. Vliv médií: Média v našich domácnostech i mimo ně proměnila naši mentalitu. Jsme vystaveni jejich vlivu více, než si uvědomujeme. I když jim věříme v různé míře, hodně jsme si na ně zvykli. Konzumace velkého množství pořadů nám pomáhá rychle zapomínat. Náboženství se pro řadu pokřtěných stává jako by jedním z kulturních pořadů, takřka okrajovým divadelním představením. VNITŘNÍ KONTEXT Závažné problémy v realizaci poslání nás křesťanů pojmenoval Plenární sněm katolické církve v ČR. Později se tohoto tématu nejednou dotkl český primas kardinál Dominik Duka, a to s návazností na stav katecheze v našich diecézích: praxe iniciační katecheze, která by měla uvádět člověka do samostatného a pravidelného svátostného života, jej často neuvádí, ale spíše naopak ukončuje. To se týká přípravy dětí k prvnímu přijetí svátosti eucharistie nebo biřmování mladých lidí. Tato skutečnost si zaslouží analýzu a nápravu v péči o systematickou první evangelizaci a rozvinutí dalších forem katecheze; slavení ostatních svátostí: často se vyskytuje výrazný nesoulad a hluboké nedorozumění mezi požadavky lidí, často matrikových katolíků, a chápáním významu svátosti a liturgického slavení vůbec; katecheze dospělých, kteří jsou prioritními adresáty katecheze, stále postrádá účinnou podporu pro svoji systematickou realizaci; katechetické výrazové prostředky: nedostatek kvalitních pomůcek respektujících pokoncilní nauku církve. Často jsou používány pomůcky z minulosti, které nedosahují žádoucí úrovně po stránce formulací (např. vzhledem k požadavku inkulturace) a estetické; nedostatečná katechetická formace kněží, seminaristů a katechetů laiků vzhledem k potřebám věřících, jejichž vzdělanost a tím i náročnost na katechezi stoupá. KONTEXT KATECHEZE OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ Zkuste se zamýšlet nad tím, proč dnes naše církev pociťuje při zprostředkování víry novým generacím tak velké potíže? Proč tolik dětí po prvním svatém přijímání či po prvním stupni základní školy končí s návštěvou bohoslužeb i hodin náboženství? Proč se jen málo kněží a katechetů dokáže vhodně a pravidelně katecheticky věnovat dospělým lidem a proč je náš jazyk pro nekostelní lidi cizí řečí? Tyto a mnohé další otázky nejsou lhostejné snad žádnému křesťanu, kterému leží na srdci poslání, dané Ježíšem Kristem učedníkům. Máme tyto skutečnosti přičítat jednoznačně okolnímu světu, nebo může být problém i v něčem v naší církvi, konkrétně řečeno v našem způsobu, jakým křesťanskou víru prožíváme, a jakým ji zprostředkováváme? DLOUHÝ ÚKOL Znění otázky: Představte vnější a zvláště vnitřní kontext pro katechetickou a evangelizační činnost ve farnosti, kde žijete nebo působíte. Uveďte jednotlivé skutečnosti, které mají dle vašeho názoru na tuto činnost vliv, a důsledky, kterými se projevují. Rozsah textu úkolu: min. 1,5 a max. 2 strany A4 (vel. písma 12, řádkování 1,5). Úkol odevzdávejte v elektronické verzi studijní opory. Uznáváme-li existenci výše uvedených problémů a jejich závažnost, nebude nám snad zatěžko uznat i to, že dosavadní katechetické působení v naší církvi potřebuje změnu. Přitom je zřejmé, že žádoucím řešením nejsou tzv. "kosmetické úpravy" (např. vyměnit jednu pomůcku za jinou nebo častěji připomínat katechetům, na co by měli dbát, apod.). Jde o změnu radikální, která začíná poctivou revizí vlastního chápání a prožívání víry jakož i osobního vztahu k církvi a k dnešnímu světu. Obnova katechetického působení v jednotlivých diecézích potřebuje kvalitní projekt. Projektů může existovat i více v souvislosti se specifickou situací té či oné diecéze. Jejich společným základem by však měla být autentičnost víry každého křesťana, jeho odvaha či ochota stavět celý svůj život na Bohu a zároveň neutíkat (ani vnitřně) ze světa. Inspiraci k tomu máme ve víře v Boží lásku vůči světu. Zdá se, že mezi základními postoji, z nichž by mělo vycházet naše úsilí o naplňování evangelizačního poslání a obnovu katecheze Stránka 3 / 16

4 uvnitř tohoto procesu, by neměly scházet: sympatie a otevřenost vůči kulturám a světu; odvaha a vůle k dialogu mezi kulturami a náboženstvími; vtělování křesťanské víry do kultury a kontextu současného světa; přijetí evangelizace jako priority v rámci celkového poslání církve DUKA, Dominik. Úvodní slovo ke sborníku Katecheze: realita a vize. Praha: ČBK v nakl. T. Halama, 2007, s OPATRNÝ, Aleš. Pastorační situace u nás. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, zejm. s PETRÁČEK, Tomáš. Sekularizace a katolicismus v Českých zemích. Ostrava : Moravapress, Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě. Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2007; zejm. čl Charakteristice naší doby a situaci v Evropě vzhledem k evangelizačnímu působení církve se věnuje prof. Enzo Biemmi v článku Nová mapa Evropy pro první hlásání evangelia v časopisu Cesty katecheze, 2010, č. 1, s IDENTITA KATECHEZE V celém našem předmětu nás bude provázet identita katecheze, která doznala obnovy vlivem nauky 2. vatikánského sněmu. Tato obnovená identita katecheze spočívá na třech "pilířích": Boží slovo, křesťanská víra a církev. Jednotlivá témata tohoto tematického bloku jsou věnována vztahu katecheze vůči každému z těchto "pilířů". Cílem tohoto tematického bloku je vnímat a přijmout skutečnost, že autentická katecheze předpokládá správné chápání jednak Božího slova, jednak podstaty křesťanské víry a rovněž tak i správné chápání církve. identita katecheze KATECHEZE JAKO SLUŽBA BOŽÍMU SLOVU Katecheze církve se nachází v úzké souvislosti s Božím slovem. Prvním, kdo realizuje katechezi, je sám Bůh, který promlouvá k člověku v dějinách mnoha různými způsoby. Jeho slovo je oslovením: chce probudit na straně člověka odezvu. Církev vychází z této skutečnosti a pomáhá věřícímu, aby dovedl vnímat a posléze správně porozumět tomu, čím jej Bůh oslovuje, zvláště prostřednictvím textu Bible nebo živé tradice církve. Cilem tématu je přivést studující ke správnému chápání vztahu mezi Božím slovem a katechezí. Jedná se o vztah služebný. Stránka 4 / 16

5 Katecheze bere vážně Boží slovo, přítomné v lidské řeči prostřednictvím biblického textu. BOŽÍ SLOVO A KATECHEZE Katecheze má sloužit hlásání Božího slova tak, aby v něm každý člověk posléze našel odpovědi na své vlastní otázky, rozšíření své hodnotové orientace a naplnění svých nejhlubších tužeb. (smysl vlastní existence a význam svého života). Protože tyto odpovědi může člověku dát jen Bůh, je třeba se nejprve zabývat tím, jak Bůh s člověkem komunikuje a jak se mu dává poznat. Cílem je vysvětlit, jaké důsledky mělo učení konstituce Dei Verbum na chápání Božího slova v katechezi (objasnit pojem christocentrismus a jeho důsledky; objasnit důsledky dalších aspektů Božího slova) Boží slovo katecheze dimenze Božího slova STUDIJNÍ ROZHOVOR Poslechněte si studijní rozhovor k tomuto tématu (viz odkaz níže, nebo na stránkách BOŽÍ SLOVO A KATECHEZE Lidé, kteří projevují zájem o obsah křesťanské víry a o život z ní, kteří poslouchají Boží slovo, se snaží zachytit jeho ozvěnu ve svém nitru a upřímně se obracejí ke křesťanům o poučení. K úkolům katecheze patří, aby uvedla člověka do komunikace s Božím slovem. Slovo komunikace naznačuje, že v procesu sdílení a přijímání Božího slova musí jít o dialog. V katechezi to znamená dialog mezi katechetou a katechizovanými. Katecheze jako služba Božímu slovu pomáhá člověku jednak správně chápat Bibli jako celek, jednak v tom, aby skrze určitý biblický text objevoval Boží oslovení a nalézal v něm orientaci v životních situacích, ve svých hodnotových systémech, zkrátka odpověď na své vlastní otázky. Toto uvádění je procesem, ve kterém je třeba respektovat tyto dimenze (vlastnosti, charakteristiky) Božího slova: Historicita Božího slova: Bůh promlouvá k lidem v našich konkrétních dějinách. Boží slovo k nám dospívá prostřednictvím lidí, kteří je vyjadřují současně s tím, jak je sami přijali a odpověděli mu ve své víře; a nadto za pomoci výrazových prostředků své kultury. V dialogu, který probíhá v katechezi, musí být obsah víry "inkulturován" - podáván tak, aby byl srozumitelný pro katechizované v jejich kultuře, a přitom neztratil původní smysl. Antropologická dimenze Božího slova: Boží slovo, s nímž se setkáváme v celé Bibli, je ve svém vlastním záměru evangeliem čili dobrou zprávou ; je to slovo, které dává smysl našemu životu a chce jej proměňovat. Je to slovo, které interpretuje fakta, události a určitým způsobem odpovídá na velké otazníky lidstva. Je to tedy slovo o člověku, slovo o životě, o našich dějinách, o naší budoucnosti. Dává nám klíč, jak porozumět dějinám, jak je správně číst. I my jsme vyznáni, abychom se učili a uměli číst své vlastní dějiny ve světle Božího slova. Všechno, co je sděleno v Písmu, má pro mě svůj význam. Celá moje existence má být osvětlena poselstvím Božího slova, protože ono je nejen světlem, ale i vysvětlením mého života. Pneumatologická dimenze Božího slova: katecheze v Duchu Svatém: má být slovem pronášeným svobodně, statečně, kreativně a s autoritou. Katecheta mluví s autoritou, jíž jej obdarovává sám Duch Boží. Na jedné straně hovoří s jistotou a proto i s odvahou, protože si je vědom, že je poslán Bohem, který mu dává sílu. Na straně druhé cítí vůči lidem sílu samé lásky Boží, protože jeho poslání je účastí na této lásce. Napětí mezi Slovem darovaným a zaslíbeným: Boží slovo k nám již přišlo Bůh se nám zjevil v Ježíši Kristu a toto zjevení je definitivní. Událo se pro celé lidstvo a je uzavřeno. My tedy už neočekáváme žádného jiného Mesiáše. Nemáme obavy, že by Boží zjevení mohlo být nějak doplněno, vylepšeno nebo překonáno někým, kdo by přišel v budoucnu a hlásal něco jiného. Boží slovo je tedy definitivní, avšak zároveň též zaslíbené, protože Ježíš Kristus je nejen tím, kdo již přišel v těle a zjevil nám Boží plán, ale současně i Stránka 5 / 16

6 tím, kdo neustále přichází a tím, kdo na závěr dějin přijde viditelně a slavnostně podruhé. Mezi těmito oběma příchody existuje cesta církve pod vedením Ducha svatého, který nás uvádí do plnosti pravdy. Ježíš Kristus nám dal směr, ale ne odpověď na všechny naše problémy. ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s PAPEŽSKÁ BIBLICKÁ KOMISE. Výklad Bible v církvi. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství. Cesty katecheze, 2011, č. 2. (monotematické číslo). DŘÍMAL, L. Přístupy k Písmu svatému v katechezi. Boží slovo v katechezi. Sborník příspěvků IV. vědecké katechetické konference. Praha : Katechetická sekce ČBK, nakl. Tomáš Halama, BOŽÍ SLOVO A KULTURA ČLOVĚKA Když mluvil Ježíš ke svým současníkům, používal často přirovnání a analogií se skutečnostmi, předměty a druhy práce, které lidé dobře znali ze svého osobního života či nejbližšího okolí. Proto mu rozuměli. Když přišli na Moravu soluňští misionáři, hlásali evangelium a obsah křesťanské víry slovanským jazykem, kterému naši předkové rozuměli. Nyní jsme na řadě my: jak učinit křesťanství srozumitelným pro ty, ke kterým jsme posláni? Cílem je vysvětlit vztah evangelia a kultury, dále identitu a proces inkulturace a katechezi jako "prostředí", v němž se tento proces uskutečňuje. kultura inkulturace adresáti katecheze STUDIJNÍ ROZHOVOR Poslechněte si zejména druhou část studijního rozhovoru, v níž najdete užitečné myšlenky k tomuto tématu. K A INKULTURACE Bůh chtěl k nám mluvit a promlouvá skrze slova, která jsou dějinně podmíněná a jsou součástí našich kultur. Evangelium Ježíše Krista, vtěleného Božího slova, se přičiněním prvotní církve šířilo a vtělovalo i do kultur národů, které byly za hranicemi Palestiny. Už prvotní církev jasně cítila nutnost, aby postupně vznikly čtyři způsoby, jak přiblížit Ježíše Krista těm, kdo o něm ještě neslyšeli. Čtyři způsoby pro lidi přicházející do církve ze čtyř odlišných kulturních prostředí a vezmeme-li v úvahu časové intervaly, tak i situací; navíc s ohledem na problémy místních církví. Přesněji řečeno nezůstalo u čtyř. Ještě před vznikem evangelií představuje Krista apoštol Pavel; jinak list Židům, jinak líčí Krista Apokalypsa. Každý z těchto spisů NZ vyjadřuje svým způsobem, kdo je Ježíš Kristus a co pro nás udělal. Čili máme zde příklad inkulturace radostné zvěsti, aby mohla být přijata lidmi z různých prostředí a s různou mentalitou. Inkulturací rozumíme vtělení evangelia do určité kultury a jeho opětné vynoření a vyjádření novým způsobem a sice právě ve výrazových prostředcích, projevech a symbolech této kultury, v mentalitě daného národa. Křesťanské poselství není myslitelné v chemicky čistém stavu, bez vazby na jakékoliv zprostředkování kulturou. Od počátku svého vzniku se vtěluje do kultur. A to je velmi důležité, je to nezbytná podmínka, má-li být toto poselství přijato, prožíváno a sdělováno druhým: Dnes už svatý papež Jan Pavel II. napsal, že víra, která se Stránka 6 / 16

7 nestane kulturou, není vírou plně přijatou, celistvě pochopenou a věrně prožívanou. Inkulturace jako úkol katecheze: Úkol pokračovat v procesu inkulturace se týká právě katecheze. Katecheze totiž neznamená jen přijímat, konzumovat, ale též vytvářet, hledat nové výrazové prostředky, které budou nejen srozumitelné, ale aby jimi vyjádřený obsah víry byl pro člověka v dnešních kulturách oslovující, a to žádoucím způsobem. Proto je velmi důležité, aby i naše církev měla katechety úzce spjaté s místní kulturou, intenzivně prožívající svou sounáležitost s lidmi, s nimiž katecheticky pracují. Zkušenost potvrzuje, že účinné formy inkulturované katecheze spontánně vznikají tam, kde působí místní či rodilí katecheti, znalí problémů, starostí i radostí svých vrstevníků. Katecheti (a ještě více ti, kdo poskytují katechetickou formaci) by měli disponovat schopností komunikovat v oblasti víry dvojjazyčně : na jedné straně jazykem vlastní kultury (jejich dialekt ), na straně druhé společným jazykem církve, který je tvořen výrazy z Písma svatého, z teologie či liturgie. Aby bylo současně zaručeno jak vtělování víry do místní kultury, tak i společenství s obecnou církví. Nemenší význam má práce na katechetických pomůckách. Tištěné, audiovizuální i další pomůcky mohou být dobrými nástroji inkulturace tehdy, pokud přibližují křesťanské poselství v souladu s citlivostí a mentalitou národa. Poznámka k chápání pojmu "kultura": Obsah tohoto pojmu má mnoho různých definic. V naší souvislosti je chápán velmi široce. Ke kultuře patří životní styl, vyznávané hodnoty, kultura v úzkém slova smyslu, tradice apod. ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s PEŠEK, Jiří. Inkulturace. Cesty katecheze č. 1, 2010, s KATECHEZE A ZKUŠENOST ČLOVĚKA Být dnes dobrým katechetou předpokládá (znovu)objevit podstatnou roli náboženské zkušenosti jakožto prostředí pro vnímání Božího slova. Náboženská zkušenost je kategorie, která dnes vstoupila dosti hluboce i do oblasti katecheze. Bývá označována za jakési prostředí pro naslouchání a vnímání Božího slova. Jestliže se kdysi chápala katecheze výlučně jako předávání nauky, dnes se mluví více o sdílení zkušenosti křesťanské víry. Jinými slovy: katecheze dnes by neměla prostě předávat pojmy, náboženské vědomosti a příslušné vzorce chování (jako ve škole se předávají a vysvětlují pojmy a vědomosti z různých oborů a cvičí se dovednosti), ale měla by pomáhat ke zrání duchovního života, v němž má právě zkušenost křesťanské víry své místo. Prostřednictvím náboženské zkušenosti usiluje katecheze o překonání nesprávného chápání Božího slova, jako by nějaké věci, kterou lze předávat jako se předávají materiální předměty. Studiem tohoto VO se studující zorientuje v tematice zkušenosti ve vztahu ke katechezi. Rozliší a osvojí si správný obsah pojmů zkušenost, náboženská zkušenost a zkušenost křesťanské víry. přirozená zkušenost náboženská zkušenost zkušenost křesťanské víry ČASOVÁ NÁROČNOST 1 vyučovací hodina STUDIJNÍ ROZHOVOR Poslechněte si studijní rozhovor k tomuto tématu z: KATECHEZE A ZKUŠENOST Stránka 7 / 16

8 DLOUHÝ ÚKOL Znění otázky: Zvolte vhodnou postavu z Bible a vysvětlete na jejím životním příběhu cestu od náboženské zkušenosti ke zkušenosti autentické víry v Boha. Úkol odevzdávejte v elektronické verzi studijní opory. Zkušenost je důležitou kategorií, bez níž není možný růst ani vyzrávání v křesťanské víře. Zkušenost "se tvoří" postupným procesem: na počátku je určitý prožitek/zážitek, o kterém člověk uvažuje a interpretuje ho. Postupně odhaluje-nalézá jeho význam či alespoň rozpoznává jeho užitečnost. Zkušenost tedy vzniká procesem, který obsahuje prožitek, úvahu, poznání a výsledkem je jakési zpředmětnění navenek. "Náboženská" zkušenost se netýká (pouze) náboženských předmětů či setkání s náboženskými osobnostmi. Jedná se o tutéž zkušenost, která je společná všem ostatním lidem, jako např. zkušenost bolesti, radosti, lásky, přátelství. Prožitek je však "čten" hlouběji, přivádí k existenciálním otázkám po hlubším smyslu a posléze až k otevření se vůči tomu, co nás přesahuje. Je výzvou k hledání odpovědi. Náboženská zkušenost ještě není bezprostřední zkušeností o Bohu. Odkazuje na něj skrze znamení, která se člověk učí číst. Náboženská zkušenost tedy nevede automaticky ke křesťanské víře. Tato víra je totiž svobodným rozhodnutím se pro Boha, odpovědí na jeho dar. Ke zkušenosti křesťanské víry může člověk dojít až tehdy, když se Bohu svobodně odevzdává, učí se svůj život stavět na Něm. Pak je schopen začít číst i Bibli z pohledu křesťanské víry a blížit se Božím tajemstvím, nechávat se proměňovat Bohem. Pomoci člověku dospívat až ke zkušenosti křesťanské víry a sdílet ji je důležitým úkolem katecheze. ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s Víra. Sedmý celostátní kongres katechetů. Katechetická sekce ČBK, nakl. Tomáš Halama, 2010, s ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s Revue Cesty katecheze, 2011, č. 2 (monotematické číslo). DŘÍMAL, L. Přístupy k Božímu slovu v Bibli v oblasti katecheze. In Fórum pastorálních teologů VII. Olomouc : Studijní texty Centra Aletti, 2008, s KATECHEZE JAKO VÝCHOVA KŘESŤANSKÉ VÍRY Jestliže se katechezi daří pomáhat člověku, aby dospěl až ke křesťanské víře (viz návaznost na VO katecheze a zkušenost), lze přistoupit k druhému prvku její identity: katecheze jako výchova křesťanské víry vstříc zralosti. Vzhledem k bohatému obsahu pojmu "víra" si tedy nejdříve zopakujeme-upřesníme, co pojem "víra" vyjadřuje a co je specifické pro křesťanskou víru (1. VO). Poté se budeme zabývat procesem vyzrávání křesťanské víry a jeho známkami (2. VO). V poslední části se budeme věnovat úkolům a možnostem katecheze přispět k vyzrávání křesťanské víry jedince a společenství (3. VO). Student má porozumět obnovené identitě katecheze jako výchovy víry a být schopen popsat proces, v němž katecheze tuto úlohu plní. ČASOVÁ NÁROČNOST 3 vyučovací hodiny OBNOVENÉ CHÁPÁNÍ SKUTEČNOSTI "KŘESŤANSKÁ VÍRA" Stránka 8 / 16

9 V první části úvah o identitě katecheze jsme zabývali její službou Božímu slovu, které hlásá a vykládá. Druhou neméně významnou složkou, která s první úzce souvisí, je služba katecheze člověku: snaží se mu pomáhat na cestě křesťanské víry. Musíme si nejprve položit otázku: co je víra? V dnešní době se jedná o pojem s bohatým obsahem, který lidé nepokřtění, ale i mnozí křesťané chápou různým způsobem. Musíme proto rozlišit víru přirozenou, náboženskou a křesťanskou. Bez porozumění víře přirozené a náboženské nemůžeme porozumět víře křesťanské. V závěru se budeme zabývat osobním a církevním rozměrem křesťanské víry. Porozumět procesu "asistence" katecheze při zrodu křesťanské víry člověka a popsat jej. Umět vysvětlit rozdíl mezi vírou přirozenou, náboženskou a křesťanskou. víra přirozená víra náboženská identita křesťanské víry osobní a církevní rozměr víry ČASOVÁ NÁROČNOST 1 vyučovací hodina KRÁTKÝ ÚKOL Znění otázky: Vyberte si skupinu, se kterou buď již nějakou dobu katecheticky pracujete, nebo kterou dobře znáte. Pokuste se charakterizovat projevy víry, s nimiž se v této skupině setkáváte (použijte přitom termíny "přirozená víra", "náboženská víra", "křesťanská víra"). VIRA A KATECHEZE Víra přirozená je především lidskou záležitostí. Vyjadřuje, že o něčem nemám plnou jistotu, a zároveň mám zvláštní jistotu, ke které mám "pádný" důvod. Může to být víra týkající se budoucnosti, nebo zvláštní vztah k druhému člověku. Předpoklady přirozené víry jsou následující: důvěra, že můj život i život ostatních lidí má smysl, který byl do života dán a mým úkolem je hledat ho a snažit se mu porozumět; důvěra v existenci pravdy a dobra; zkušenost člověka s vlastní ohraničeností, kterou se snaží překonávat; schopnost člověka překročit sebe sama, tzv. schopnost transcendence; schopnost reflexe, úžasu a obdivu. Náboženská víra má "vertikální" rozměr, směřuje k Bohu, ale zatím nevědomě a nereflektovaně. Projevuje se hledáním něčeho většího, důležitějšího, zásadnějšího než jsme my sami. Křesťanská víra předpokládá setkání a otevřenost vůči tomu, co označujeme jako Boží stopy. K tomu přistupuje poznání Písma svatého, skutečnosti, že můžeme věřit v Boha na základě poselství Písma. Z Božího hlediska jde o dar, který vyplývá z toho, že člověk je Bohem chtěný, je stvořen ve vztahu k němu. Z hlediska člověka se jedná o odpověď na Boží iniciativu. Křesťansky věřícím ve vlastním slova smyslu je (až) člověk, který nejen že byl nábožensky (církevně) socializován, má tedy příslušné znalosti a dovednosti (obsah křesťanské víry a její standardní projevy), ale hlavně který se už otevřel Božímu oslovení a začal ho přijímat, byť v nepatrném počátku. V této souvislosti používáme termín obrácení. A víme, že obrácení, resp. zrod víry je milost. Je to tajemné setká(vá)ní svobody Boha, který oslovuje, a svobody člověka, který začíná odpovídat. Je to něco, co probíhá výlučně mezi Bohem a tím člověkem. Zrod víry je něco, u čeho můžeme nanejvýš asistovat; s vděčností a někdy třeba i s překvapením. ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s Víra. Sedmý celostátní kongres katechetů. Katechetická sekce ČBK, nakl. Tomáš Halama, Stránka 9 / 16

10 ZIMMERMANNOVÁ, M. Víra je darem Božím určeným k růstu. Cesty katecheze, 2010, č. 1, s PROCES VYZRÁVÁNÍ VÍRY A JEHO "ZNÁMKY" Křesťanská víra má mnoho rozličných projevů. Můžeme ji ale také charakterizovat určitým stupněm zralosti, který souvisí s vnitřní svobodou a odpovědností, s jakou člověk odpovídá na Boží iniciativu. Je třeba umět rozpoznat známky zralosti víry a cesty, které vedou k eliminaci nezdravých projevů, aby doprovázení, které církev nabízí v katechezi, bylo člověku opravdovou pomocí v jeho vztahu k Bohu, lidem a církvi. Porozumět a umět objasnit, jak je v katechezi myšlen výraz "výchova víry". Jaké dimenze tato výchova víry má a k čemu směřuje? Jakou roli v tom hraje postoj víry? Jakými známkami se projevuje určitý stupeň zralosti víry? postoj víry obrácení v kontextu víry vyzrávání ve víře ČASOVÁ NÁROČNOST 1 vyučovací hodina ZNAMKY VYZRAVANI VIRY O nutnosti zralé víry není sporu, ale nepanuje shoda v tom, v čem vlastně zralost víry spočívá. Nejde o křesťanskou dokonalost, (mimochodem v praxi nedosažitelnou). Vycházíme z víry jako odpovědi člověka na Boží iniciativu. Tato odpověď má být v ideálním případě svobodná a odpovědná. Víra se má stát vnitřním postojem přitakání Bohu, naprostého spolehnutí se na něj. Víra je postoj, který má být zakořeněn v samém základu osobnosti člověka. Takto můžeme pojmenovat ideál zralé víry, ke které má člověku pomoci katecheze. (Poznámka: kategorie postoj úplně nevyčerpává identitu víry, ale má k ní velmi blízko). Tato pomoc spočívá v tom, že katecheta pečuje důsledně o rozvoj všech tří dimenzí postoje víry: tedy jak oblasti kognitivní, tak i v oblasti emocí, prožívání a tak také v oblasti vůle a jednání. Velmi důležitá je snaha o vyváženost všech tří; žádná nesmí být jednostranně upřednostňována na úkor ostatních; zralá víra totiž obsahuje všechny tři komponenty, a to v rovnováze. Aby mohlo vůbec docházet ke zrání víry, je třeba, aby v životě člověka nastal moment obrácení. U obrácení navíc nejde o jednorázovou záležitost, ale spíše o opakovanou, dokud nedojde k onomu zakořenění. Papež Pavel VI. pojmenoval obrácení následovně: přilnutí k radostné zvěsti, které není záležitostí čistě vnitřní, duchovní, ale je to přilnutí k jinému životnímu stylu, k novému zaměření života. To obrácení tvoří důležitý mezník: od této chvíle je člověk již otevřený Boží nabídce, již vykročil na svou cestu víry, a proto mu církev může a má nabídnout doprovod. Tímto doprovodem je katecheze. Nejprve katecheze iniciační ta připravuje k přijetí iniciačních svátostí a k začlenění do viditelného společenství věřících tedy církve. Proces zrání víry se projevuje určitými známkami zralosti. Ty se projevují ve všech třech výše zmíněných oblastech (konání, emoce, vědění). Patří k nim: víra se projevuje skutky, věřící je ochoten a schopen přijímat všechny důsledky života z víry; život z víry je motivován samotnou vírou, ničím jiným; vnitřní svoboda v rozhodování; víra či náboženská aktivita nejsou náhražkou něčeho podstatného, co člověku schází v lidské rovině; úsilí o informovanou víru (znalosti o víře); schopnost hovořit o víře srozumitelným způsobem; schopnost rozlišit podstatné od méně podstatného; smysl pro konstruktivní kritiku i sebekritiku plynoucí z lásky k pravdě. ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s DŘÍMAL, L. Křesťanská iniciace: identita, aktéři a jejich vzájemný vztah. In Kolektiv autorů. Křesťanská iniciace. Praha : Katechetická sekce Stránka 10 / 16

11 ČBK, nakl. Tomáš Halama, 2012, s Zralost člověka v procesu výchovy. Rozhovor s profesorem Zbiegniewem Formellou. Cesty katecheze, 2010, č. 4, s ROLE KATECHEZE V PROCESU VYZRÁVÁNÍ KŘESŤANSKÉ VÍRY Úkoly katecheze v oblasti růstu a vyzrávání víry jsou odstupňované podle etapy, ve které se víra člověka nachází. Je třeba znát hlavní body této cesty (obrácení, posilování postoje víry, prohloubení znalosti křesťanského poselství, křesťanské jednání jako odpověď Bohu, účast na poslání společenství církve), porozumět hlavním úkolům katecheze v jednotlivých etapách a naučit se hledat cesty k jejich naplnění. Poznat průběh cesty ke zralosti, jeho mezníky a úkoly katecheze, které se k nim vztahují. Porozumět rozdílným úlohám iniciační a trvalé katecheze a umět je zdůvodnit. úkoly iniciační katecheze úkoly trvalé výchovy víry postoj víry úplnost znalosti křesťanského poselství ČASOVÁ NÁROČNOST 1 vyučovací hodina ROLE KATECHEZE V PROCESU ZRANI VIRY Katecheze je uspořádanou formací, ve které jde o osvojování si křesťanského života v celé jeho podstatě. Prvním úkolem katecheze je podporovat u člověka jeho obrácení a také mu pomáhat s jeho obnovou (tj. úkol tzv. iniciační katecheze). K obrácení člověka zpravidla nedochází v jednom okamžiku, ale jde o pozvolný a postupný proces. Důležité je, aby člověk navázal osobní vztah s Bohem. Katecheta si má této skutečnosti všímat a pomáhat člověku k takovému obrácení. Katecheze má důležitý úkol ve významných, zvratových či krizových situacích člověka, kdy je třeba oživit či posílit víru, aby člověk znovu dokázal říci ano Božímu plánu, neboť vše, co se děje, má smysl, Bůh je v tom přítomen. Jedná se o to: 1. pomáhat člověku, aby jeho víra zrála až do stádia postoje; 2. napomáhat k tomu, aby se tento postoj zakořenil v hloubce jeho osobnosti a byl tak schopen určovat způsob jejího života v celistvosti. Úloha katecheze nekončí ani tehdy, když člověk dospěje k osobnímu svobodnému vyznání víry. Má dále podporovat stále hlubší a celistvé poznávání křesťanského poselství tak, aby člověku toto poznání sloužilo k růstu víry a k jejímu vyzrávání (úkol tzv. trvalé výchovy ve víře). To souvisí se schopností propojit poznávání víry a lidskou zkušenost a podpořit vznik křesťanské zkušenosti. S poznáváním obsahu víry souvisí i otázka jeho úplnosti. K úplnému předání obsahu víry může dojít i tehdy, není-li vše výslovně uvedeno. Obsah víry jak je popisuje teologie, církevní dějiny apod. je velmi široký. Na druhé straně např. Krédo obsahuje celou naši víru, i když zde není vše výslovně řečeno. Je proto třeba umět volit obsahy na základě schopnosti adresátů katecheze je strávit tak, aby rostla jejich křesťanská zkušenost a vyzrávala víra, tzn. aby byly naplňovány jejich skutečné potřeby. Na to neexistuje univerzální návod ani metodika, to patří ke schopnostem katechety. Stránka 11 / 16

12 K celistvé formaci patří i výchova ke křesťanskému jednání, tj. jednak k projevům křesťanské existence: k modlitbě, k liturgickému slavení, ale také přispívat k mravní formaci, připravovat k angažovanosti v církvi a ve společnosti apod. Člověk má mít účast na prorockém, kněžském a královském povolání, které přijal ve křtu. Jinými slovy má mít účast na všech čtyřech funkcích církve: martyrii, liturgii, diakonii a koinonii. ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s ROMIO, Roberto. Morální výchova dospívajících v podmínkách současné společnosti. Cesty katecheze č. 3, 2012, s DŘÍMAL, L. Křesťanská iniciace: identita, aktéři a jejich vzájemný vztah. In Kolektiv autorů. Křesťanská iniciace. Katechetická sekce ČBK, nakl. Tomáš Halama, 2012, s Katechezí pomáhá církev člověku, který se (alespoň prvotním svobodným) rozhodnutím vydal na cestu křesťanské víry směrem ke zralosti. Jedná se o cestu celoživotní a u každého člověka originální, co se týká jejího tempa, "odboček",...důležité je rozpoznat správný směr cesty, na cestu nejen vykročit, ale i trpělivě udržovat správný směr, byť se vyskytnou tu a tam "objížďky" či "přešlapování na místě". KATECHEZE JAKO VLASTNÍ ČINNOST CÍRKVE Katecheze je činností církevní povahy a k jejím úkolům patří výchova k sounáležitosti s církví. Jde o třetí úhel pohledu na identitu katecheze, který společně s předchozími tvoří jeden celek, kde se jednotlivé složky vzájemně podmiňují. Základem této skutečnosti je, že vztahy mezi Božím slovem, odpovědí víry člověka jsou podstatné, hluboké a mnohotvárné. Církev je závislá na Božím slově a zároveň má aktivní roli při jeho šíření, zprostředkování a aktualizaci do dnešního života. Je zvláštním místem Božího slova, které se vtěluje do dějin, žije v církvi, vnitřně ji proměňuje a tím utváří. Jde o velké Boží tajemství, které se učíme respektovat a sloužit mu. Proniknout hlouběji do vztahu mezi Božím slovem - člověkem a jeho vírou - církví. ČASOVÁ NÁROČNOST 3 vyučovací hodiny SPOLEČENSTVÍ A KATECHEZE Katecheze a společenství spolu úzce souvisejí. Bez (alespoň snahy o) společenství není katecheze dlouhodobě možná. Studující se seznání s procesem zrodu autentického společenství a zásadními vzájemnými vztahy katecheze-společenství církev jako společenství kritéria katecheze ve společenství Stránka 12 / 16

13 KATECHEZE A SPOLECENSTVI Život křesťanů ve společenství je jedním z důležitých výrazů toho, že církev je svátostí, čili viditelným znamením Božího království. Společenství spočívá v předivu vzájemných vztahů mezi jeho členy, kteří mají svědčit o tom, že i přes své lidské slabosti a hříšnost jsou schopni žít jako bratři a sestry: tj. trpělivě přijímají jeden druhého s úctou takového, jaký je, milují je i s jejich chybami, žijí ve smíření a v trvalé ochotě si vzájemně odpouštět, společně sdílet svoji víru ve spásu. Společenství církve je dílem Ducha Svatého; vzniká však také procesem, který můžeme popsat v přirozené rovině v několika fázích (od setkání lidí, kteří mají dobrou vůli tvořit společenství, přes tzv. fázi chaosu až k rozhodnutí očistit vztahy od překážek, které brání životu v autentickém křesťanském společenství, jak je charakterizováno výše. Pro katechezi je společenství podstatnou (ne absolutní) podmínkou. Společenství totiž slouží jako formační prostředí a je v jistém smyslu přirozeným místem katecheze. Na druhou stranu katecheze uvádí a vede k životu společenství. V dnešní době jde o jeden z jejích nejzávažnějších úkolů. Subjektem, adresátem i cílem takové katecheze je celé společenství. Katecheta je jeho zástupcem a v podstatě jakýmsi vykladačem jejího života katechizovaným: vysvětluje, čím společenství žije, co vyznává a co slaví. ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s FOSSION, André. Perspektivy katecheze v pluralitní společnosti. Cesty katecheze, 2009, č. 2 a 3, s (č. 2), s. 6-8 (č. 3). SCOTT PECK, M. V jiném rytmu. Vytváření společenství. Praha : Portál, 2012, zvl. s MÍSTA KATECHEZE Z povahy katecheze jako činnosti církve, která je společenstvím svědčícím o přítomnosti Božího království mezi námi, vyplývají i místa, kde se katecheze koná. Je to všude, kde žije církev jako společenství. Z toho vyplývá, že některá místa pro katechezi nejsou vhodná (např. veřejné školy). Studenti si mají uvědomit, proč jsou místní církev, farnost a rodina výsadními místy katecheze a jakým způsobem za ni nese společenství odpovědnost. katecheze v rodině katecheze ve farnosti katecheze v katolické škole Skutečným a vlastním subjektem katecheze je místní církev, která má v této službě zvláštní úkoly i zodpovědnost. Místní církev garantuje službu Božímu slovu, která byla svěřena biskupům jako nástupcům apoštolů. Úkolem biskupa je organizovat, koordinovat a podněcovat katechizaci. Na úrovni diecéze je třeba také zajišťovat odbornou formaci, přípravu pastoračních plánů a pomůcek a katechezi se zvláštními kategoriemi osob. Výsadním místem katecheze je farní společenství, které je prvním a hlavním subjektem katecheze. Nejen vysvěcení služebníci společenství (kněží a jáhni), ale i katecheti-laici, rodiče dětí, kmotři, řeholní osoby a ostatní členové farní obce mají na katechezi svůj specifický podíl a zodpovědnost. K dalším místům katecheze patří: prostředí katolické školy (katecheze zde není součástí školního vyučování, ale je určena věřícím žákům), malá společenství v rámci farnosti, hnutí apod., rodiny apod. Stránka 13 / 16

14 ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s DŘÍMAL, L. Katecheze jako úkol celé farnosti. In Náboženské vzdělávání a katecheze ve farnostech. Sborník II. vědecké katechetické konference. Katechetická sekce ČBK, nakl. Tomáš Halama, 2007, s VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ A KATECHEZE Během 20. století vedla reflexe vyučování náboženství ve školách k poznání, že je třeba je doplnit o celistvou formaci ve víře (výchovu ve víře), ke které není školní prostředí úplně vhodné. Církevní dokumenty vydané po druhém vatikánskému koncilu (Všeobecné direktorium pro katechezi z roku 1997 a dokumenty o katolické škole) již otevřeně uvádějí rozdílnou identitu, účel, adresáty a cíle výuky náboženství ve škole a katecheze dětí ve farnosti. Pojmenovat důvody, které vedly k odlišení výuky náboženství ve škole a katecheze ve farnostech. Pojmenovat účel, adresáty a cíle obou forem služby slova a jejich vzájemnou komplementaritu. účel, cíl, adresáti výuky náboženství a katecheze ČASOVÁ NÁROČNOST 1 vyučovací hodina DEJINY: VYUKA NABOZENSTVI JAKO KATECHEZE VYUKA NABOZENSTVI A KATECHEZE - ODLISNOSTI A KOMPLEMENTARITA V době osvícenství se stala hlavním místem výchovy ve víře škola. Katecheze, pojímaná jako zprostředkování a praxe víry, asi od 18. století postupně nabyla podoby školního předmětu, jehož účelem bylo naučit náboženské vědomosti, motivovat k dodržování přikázání a "přijímání" svátostí. "Prožívání" víry bylo proměněno na náboženské "cvičení" v modlitbě, účasti na mši svaté a přijímání svátostí (školní zpověď, společné svaté přijímání). Důvody, které vedly k nutnosti vrátit se ke katechezi, umocnil druhý vatikánský koncil, který zdůraznil: nový způsob chápání církve, jejího poslání a vztahu vůči světu uznání autonomie školy a větší citlivost k jejím hodnotám obnovení identity katecheze jako služby Božímu slovu, výchovy víry a vlastní činnosti společenství církve Z toho vyplývají tyto rozdíly obou forem služby slova: Výuka náboženství: Katecheze: účelem je zprostředkovat organickým a systematickým způsobem obsah křesťanské víry a identity křesťana; vytvořit vhodnou syntézu obsahu víry a kultury; tzn. umožnit žákům či studentům seriózní a přehledně uspořádané znalosti o křesťanském náboženství, jeho podstatě a projevech, o jeho historicky konkrétních formách v našem národě (informace); umožnit seriózní konfrontaci s problémy smyslu života spolu s etickými důsledky. Umožnit proces rozvoje svobodných a zrajících rozhodnutí v oblasti náboženství. Upozorňovat na existenci otázek, které člověk v životě nemůže dost dobře ignorovat (formace); účastníky výuky náboženství mohou být všichni (tedy věřící různých konfesí, nevěřící, bez vyznání) cílem výuky náboženství: přivést člověka k svobodnému a odpovědnému postoji vůči víře a náboženství účelem katecheze je doprovázet člověka na jeho cestě ve víře směrem ke zralosti; vychovávat ke vztahu k živému Kristu účastníky katecheze mohou a mají být věřící, tzn. ty osoby, které již prošly první konverzí cílem katecheze je uvést člověka do důvěrného vztahu s Ježíšem Kristem a skrze Něho k Otci v Duchu Svatém Stránka 14 / 16

15 Rozlišení mezi výukou náboženství a katechezí nemá vést k výlučnosti, nýbrž naopak ke komplementaritě. ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s DŘÍMAL, L. Katecheze a výuka náboženství v církvi po druhém vatikánském sněmu. In Katecheze - realita a vize. Sborník příspěvků I. vědecké katechetické konference. Katechetická sekce ČBK, nakl. Tomáš Halama, 2007, s PODSTATA CÍRKVE VZHLEDEM KE KATECHEZI ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s VÝVOJ V CHÁPÁNÍ IDENTITY KATECHEZE PO 2. VAT. SNĚMU KRÁTKÝ ÚKOL Znění otázky: Vysvětlete vlastními slovy identitu katecheze, identitu evangelizace a jejich vztah. Autentická katecheze není soukromou záležitostí (iniciativou) jednotlivých křesťanů, prováděnou podle jejich představ a "na vlastní pěst". Je účastí na službě celé církve Božímu království, v níž hlavní (avšak ne jedinou) formou je pronášené slovo (katecheze je jednou z forem tzv. služby slova). Tato služba církve je zaměřena primárně na proces růstu a zrání křesťanské víry jak jednotlivců, tak i celých společenství věřících. Jejím konečným cílem je uvést člověka do důvěrného vztahu vůči Ježíši Kristu a skrze Něho k Otci a Duchu Svatému. Jednotlivé pilíře katecheze jsou popsány v celkem devíti tématech tohoto vzdělávacího bloku. ALBERICH, E. - DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, 2008, s DŘÍMAL, L. Cesty katecheze. Článek v revue Cesty katecheze, 2009, č. 1, s DŘÍMAL, L. Cesty k velikonočnímu tajemství. Článek v revue Cesty katecheze, 2010, č. 1, s Předmět katechetika nás uvádí do přemýšlení o podmínkách nezbytné obnovy místní církve s dopadem i na obnovu katecheze, abychom si dokázali klást reálné cíle a získali podněty ke krokům, které je třeba uskutečňovat, aby katecheze mohla pomoci člověku naplňovat jeho osobní povolání, vyplývající ze křtu. Uvedení do obnovené identity katecheze umožňuje chápat, že se jedná o proces, v němž člověk, poté co se otevřel osobním rozhodnutím Božímu daru víry, chce na cestě víry pokračovat a propojovat základní zkušenost křesťanské víry (Bible a Tradice) se svými každodenními zkušenostmi. Je ochoten nechat se proměňovat působením Božího slova, jehož poselství vnímá jako Boží vedení ve svém životě. Katecheze je součástí evangelizační činnosti církve, patří ke službě "martyria". Má pomoci člověku k obrácení a posléze k přilnutí ke Kristu. Katechezi předchází první hlásání. ALBERICH, E. a DŘÍMAL, L. Katechetika. Praha : Portál, Stránka 15 / 16

16 Cesty katecheze. Revue pro katechetiku a náboženskou pedagogiku. Ročníky DŘÍMAL, L. Katecheze v dějinách a současnosti. CD s cyklem pořadů o katechezi. Vysíláno na rozhlasové stanici Proglas, Stránka 16 / 16