GEOMORFOLOGICKÁ ANALÝZA A TVORBA GmIS OKOLÍ PRÁŠILSKÉHO JEZERA A JEZERA LAKA NA ŠUMAVĚ (ČESKÁ REPUBLIKA) DISERTAČNÍ PRÁCE. RNDr.

Transkript

1 UNIVERZITA KOMENSKÉHO V BRATISLAVE PRÍRODOVEDECKÁ FAKULTA KATEDRA FYZICKEJ GEOGRAFIE A GEOEKOLÓGIE GEOMORFOLOGICKÁ ANALÝZA A TVORBA GmIS OKOLÍ PRÁŠILSKÉHO JEZERA A JEZERA LAKA NA ŠUMAVĚ (ČESKÁ REPUBLIKA) DISERTAČNÍ PRÁCE RNDr. Pavel MENTLÍK školitel: prof. RNDr. Jozef Minár, Ph.D. 2006

2 2

3 Poděkování Děkuji prof. RNDr. Jozefu Minárovi, Ph.D. za vstřícný, ale vždy rigorózní přístup a cenné připomínky při vedení této práce. Dále děkuji svým kolegům za pomoc a spolupráci při jednotlivých analýzách (v abecedním pořadí): RNDr. Evě Břízové, CSc. za provedení pylové analýzy a Mgr. Lence Lisé, Ph.D. za provedení analýzy mikrostruktur povrchů křemenných zrn. Poděkování patří i RNDr. Tomáši Pánkovi, Ph.D. za poskytnutí vybavení pro granulometrické analýzy a pomoc při jejich provádění. Za finanční podporu děkuji grantové agentuře ČAV ČR. Terénní výzkum a některé analýzy byly financovány z juniorského badatelského grantu KJB Tvorba GmIS byla prováděna v rámci projektu česko-slovenské mezinárodní vědeckotechnické spolupráce KONTAKT č Poděkování patří i vedení katedry geografie ZČU v Plzni za vstřícnost a podporu při provádění terénních i laboratorních výzkumů a dokončování práce. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat své rodině manželce Ivaně a zejména oběma rodičům, za velkou trpělivost, neutuchající podporu a nezištnou pomoc. 3

4 4

5 Obsah Úvod 7 1 Cíle práce Dílčí cíle práce 9 2 Vymezení zájmových území 11 3 Geologické podmínky zájmových území Geologické podmínky zájmového území v okolí Prášilského jezera Analýza petrologických podmínek ve vztahu ke geomorfologii Analýza strukturních geologických podmínek ve vztahu ke geomorfologii Kvartérní pokryv Geologické podmínky zájmového území v okolí jezera Laka Analýza petrologických podmínek ve vztahu ke geomorfologii Analýza strukturních geologických podmínek ve vztahu ke geomorfologii Kvartérní pokryv 19 4 Stav geomorfologicko glaciologických výzkumů Rozbor literatury (se zaměřením na zalednění Šumavy) na české straně Rozbor literatury (se zaměřením na zalednění Šumavy) na bavorské straně Stav geomorfologických výzkumů v okolí Prášilského jezera Shrnutí starších výzkumů Shrnutí stavu současných výzkumů v okolí Prášilského jezera Stav geomorfologických výzkumů v okolí jezera Laka 28 5 Metodika Geomorfologický informační systém (GmIS) jako základ geomorfologické analýzy Problematika elementárních forem reliéfu (z hlediska geneze glaciálního georeliéfu) Geomorfologická analýza v Geomorfologickém informačním systému (GmIS) Metodika mapování elementárních forem georeliéfu Vstupní data a tvorba DMR Metody pro poznání geomorfologie širšího okolí zájmových území Morfostrukturní analýza úvod do problematiky Morfostrukturní analýza v prostředí GmIS Metody pro poznání morfologie zájmových území Metody pro poznání morfometrie zájmových území a dalších glaciálně podmíněných oblastí Šumavy (karů) Srovnání morfologických a morfometrických charakteristik karů Úvod do problematiky Definice karů a jejich morfometrických charakteristik Výběr morfometrických charakteristik karů a jejich výpočet Charakteristika geosystému šumavského karu a srovnání rozměrů deflační oblasti, velikosti karu a rozsahu glaciálních sedimentů v zájmových územích Metody pro poznání morfogeneze zájmových území Vymezení problému Použité geologické metody výzkumu Analýza vnitřní makrostavby sedimentů Analýza tvaru klastů (clast shape) Analýza zaoblení částic (clast roundness) Výzkum mikromorfologie povrchu křemených zrn Granulometrie Použité biologické metody výzkumu Metody pro poznání morfochronologie zájmových území Postavení morfochronologie v rámci geomorfologické analýzy v prostředí GmIS Použité metody datování Úvod do problematiky Metody relativního datování Metody absolutního datování Rekonstrukce rozšíření ledovce v jednotlivých fázích zalednění Použité metody pro určení fosilních sněžných čar (ELAs equilibrium lines) v zájmových územích Metody pro poznání morfodynamiky zájmových území Tvorba geomorfologické mapy Postup a pravidla tvorby geomorfologické mapy 72 5

6 Tvorba legendy geomorfologické mapy 73 6 Analytická část Poznání geomorfologie širšího okolí zájmových území Analýza morfologie zájmových území Analýza morfologie spodních částí údolí Morfologie okolí Prášilského jezera Morfologie okolí jezera Laka Analýza morfometrických charakteristik Základní morfometrické charakteristiky zkoumaných karů Analýza sklonů svahů zkoumaných karů Analýza orientace zkoumaných karů Analýza dalších morfometrických charakteristik sledovaných karů Analýza morfogeneze zájmových území Morfogeneze okolí Prášilského jezera Morfostruktura a morfoskulptura Polygenetické formy Monogenetické formy Morfogeneze okolí jezera Laka Morfostruktura a morfoskulptura Polygenetické formy Monogenetické formy Analýza morfochronologie zájmových území Morfochronologie okolí Prášilského jezera Shrnutí morfochronologie v zájmovém území v okolí Prášilského jezera Rekonstrukce geosystémů jednotlivých stádií zalednění v okolí Prášilského jezera Výpočet ELA pro zalednění v okolí Prášilského jezera Morfochronologie okolí jezera Laka Shrnutí morfochronologie v zájmovém území v okolí jezera Laka Rekonstrukce geosystémů jednotlivých stádií zalednění v okolí jezera Laka Výpočet ELA pro zalednění v okolí jezera Laka Analýza morfodynamiky zájmových území Morfodynamika okolí Prášilského jezera Srovnání výsledků mapování murového zářezu z let 2002 a Nivace jako recentní proces Vyhodnocení dilatometrických měření pohybů skalních bloků v jezerní stěně Prášilského jezera Morfodynamika okolí jezera Laka Recentní geomorfologické procesy v zájmovém území v okolí jezera Laka vzniklé činností tekoucí povrchové vody Recentní geomorfologické procesy v zájmovém území v okolí jezera Laka vzniklé činností svahových procesů Recentní kryogenní procesy v zájmovém území v okolí jezera Laka Recentní biogenní procesy v zájmovém území v okolí jezera Laka Shrnutí výsledků a srovnání zájmových území Diskuse 185 Závěr 193 Literatura 198 Obrazové přílohy 204 Fotografické přílohy 235 Seznam obrázků a obrazových příloh 245 Seznam vložených příloh 248 Seznam tabulek 249 Seznam použitých vzorců 250 Seznam fotodokumentace 251 Seznam použitých zkratek 252 6

7 Úvod Šumava, pohoří ležící na jihozápadní hranici České republiky, má v rámci výzkumu kvartérního vývoje Evropy zvláštní význam. Z variských pohoří, v kterých byly zjištěny významnější stopy horského zalednění (např. MERCIER et al. 1999, 2000), je spolu s Krkonošemi položena nejzápadněji. Oproti Krkonoším, které se v glaciálech nacházely v blízkosti severoevropského kontinentálního ledovce, Šumava ležela v periglaciální zóně (CZUDEK 1997), a to v oblasti mezi Alpami, s mohutným piedmontním ledovcem, a severoevropským ledovcovým štítem. Výzkum šumavských glaciálně podmíněných území má proto značný význam a může posloužit při korelaci obou stratigrafických systémů (severoevropského a alpského) (RAAB & VÖLKEL 2003). Přesto, že jsou glaciální oblasti Šumavy geomorfologicky a geologicky atraktivní lokality, výzkumy se zde po druhé světové válce téměř zastavily, a to zejména z politických důvodů. Tato práce vychází z pětiletých výzkumů, které začaly v okolí Prášilského jezera (Foto 1) (resp. v povodí Jezerního potoka vytékajícího z Prášilského jezera) v roce 2000 (MENTLÍK 2001b, 2002a,b, 2003, 2004a,b, BŘÍZOVÁ & MENTLÍK 2005) a paralelně pokračovaly v roce 2004 a 2005 v okolí jezera Laka (Foto 2) (MENTLÍK 2005a). Tyto práce navazovaly na geomorfologické výzkumy v okolí Velkého Ostrého (MENTLÍK 2000) a vrcholových partií Špičáku a Rozvodí (MENTLÍK 2001a,c) (obě posledně zmíněné lokality se nachází na Šumavě v Železnorudské hornatině). Část geomorfologických výzkumů, které byly věnovány zejména morfostrukturním podmínkám povodí Jezerního potoka vytékajícího z Prášilského jezera (analýza puklin, skalních útvarů, odolnosti hornin) a dále recentním geomorfologickým procesům, v bezprostředním okolí Prášilského jezera a Staré jímky (MENTLÍK 2004b a 2005c) byly monograficky shrnuty v práci MENTLÍKA (2005b rigorózní práce na Katedre fyzickej geografie a geoekológie, PrF UK v Bratislave). Předkládaná disertační práce je zaměřena na komplexní poznání geomorfologie zájmových území (jak v okolí Prášilského jezera, tak jezera Laka) a na zmíněnou monografickou práci bezprostředně navazuje. Údaje, které byly prezentovány v rámci zmíněné rigorózní práce (MENTLÍK 2005b) jsou tedy součástí kapitol věnovaných geologii a rozboru literatury resp. stavu výzkumů (kap. 3 a 4) týkajících se zájmového území v okolí Prášilského jezera. Pro zachování jednotného uspořádání jednotlivých kapitol byly i dosud nepublikované výsledky (zejména puklinových měření) z okolí jezera Laka zařazeny do kapitoly věnované geologické charakteristice zájmových území (kap. 3). Poznání geomorfologie jakékoli oblasti je složitý problém, vyžadující detailní geomorfologický výzkum spolu s aplikací mnoha dalších metod dnes zahrnovaných do širokého spektra oborů věd o Zemi. Dnešní doba přináší rychlý rozvoj technologií, které, ač se netýkají přímo geomorfologie, bezprostředně ovlivňují její vývoj. Příkladem je rozvoj geografických informačních systémů (GIS) a pomůcek využívaných pro zpřesnění a urychlení mapování např. GPS (Global Positioning System) (STUART et al. 1998, VOŽENÍLEK eds. 2001), stejně jako metod využívajících pokroku ve fyzice, chemii a biologii (např. různé metody datování, nástup skenovací elektronové mikroskopie a další sedimentologické analýzy, pylová analýza apod.). Je nezbytné, aby geomorfologický výzkum na tyto trendy pružně reagoval a zajistil tak geomorfologii v rámci věd o Zemi významné místo, které jí právem náleží (BAKER 1986). Proto je žádoucí připravovat a zdokonalovat metodické postupy spojující užití GIS a dalších nástrojů (GPS apod.) v procesu geomorfologické analýzy. Geomorfologickou analýzou je myšlen postup prací zahrnující různé výzkumné metody vedoucí k poznání geomorfologie daného zájmového území. Stejně tak je důležité vymezení pozice geomorfologických výzkumů v rámci interdisciplinárního poznávání vývoje krajiny. Interdisciplinární přístup je v dnešní době již s vysokou efektivitou uplatňován a stává se nezbytností zejména při výzkumu problematiky kvartéru (LOŽEK 1972, BEZVODOVÁ et al. 1985, BRADLEY 1999, NESJE & DAHL 2000). 7

8 Snaha a potřeba takového vývoje je v geomorfologii zřejmá, a to zejména v posledním desetiletí. Aplikace GIS v geomorfologických výzkumech je řešena v rámci různě pojímaného a chápaného Geomorfologického informačního systému (GmIS) (DIKAU 1992, MINÁR & KUSANDOVÁ 1995, MENTLÍK 2001a, 2002b, MINÁR et al. 2005, MENTLÍK et al. 2006), za jehož základní integrační součást je s výhodou využívána mapa elementárních forem reliéfu (MINÁR 1996, MENTLÍK 2002b). Problémy, které je nutné řešit v rámci geomorfologické analýzy zejména její exaktnost vyžadující jasné definování hypotéz s možností jejich verifikace či falsifikace, jsou řešeny v pracích URBÁNKA (2000a,b). Zde uvedené postupy je možné aplikovat v prostředí GIS (resp. GmIS), čímž se celý proces geomorfologické analýzy stává podstatně exaktnějším (MENTLÍK 2001a, MENTLÍK et al. 2006). V předložené práci je na příkladu dvou zájmových území řešena problematika geomorfologické analýzy v rámci GmIS, spolu s problematikou integrace negeomorfologických metod výzkumu nutných pro poznání geomorfologie, zejména morfogeneze a morfochronologie zájmových území. Vzhledem k charakteru obou zájmových území je geomorfologický výzkum zaměřen zejména na glaciální a periglaciální formy. Výsledky, předpokládané v rámci této práce, by však měly přinést co nejkomplexnější pohled na geomorfologii obou zájmových území. Práce je rozdělena do sedmi základních částí. V první části práce (kap. 1) jsou po Úvodu definovány hlavní cíle práce, které jsou pro přehlednost rozděleny na cíle dílčí. Druhá část práce (kap. 2, 3 a 4) je věnována zájmovým územím a poznatkům o jejich geologii a geomorfologii, které jsou o nich známé v současné době. Třetí část práce (kap. 5) je věnována metodice výzkumů, a to od postupu a vysvětlení nezbytného teoretického základu u použitých geomorfologických i negeomorfologických metod až po vysvětlení základní struktury GmIS a postupu geomorfologické analýzy tak, jak byl aplikován v této práci. Výsledky výzkumů jsou prezentovány ve čtvrté, analytické části práce (kap. 6), která je členěna podle jednotlivých aspektů georeliéfu, aby logika prezentovaných skutečností odpovídala tradičnímu přístupu k výzkumu georeliéfu (DEMEK eds. 1972). Pozornost byla věnována postupně morfologii, morfometrii, morfogenezi, morfochronologii a morfodynamice obou zájmových území. V páté části práce (kap. 7) je provedeno shrnutí výsledků a srovnání obou zájmových území. Struktura této kapitoly je koncipována na základě zhodnocení dílčích cílů práce, kterým je věnována pozornost jednotlivě u obou zájmových území. Na tuto část práce navazuje část šestá (kap. 8), kde jsou dosažené výsledky konfrontovány s výstupy výzkumů z jiných částí Šumavy. Práci uzavírá Závěr zaměřený na zpočátku definované hlavní cíle práce, konkrétně zde jsou uvedeny hypotézy vývoje georeliéfu obou zájmových území a zhodnocení problematiky GmIS i využití negeomorfologických metod výzkumu. 8

9 1 Cíle práce Předkládaná práce má dva, částečně se prolínající, hlavní cíle: 1. detailní poznání geomorfologie dvou oblastí, v nichž se nachází relikty pleistocénního horského zalednění, a to okolí Prášilského jezera a jezera Laka na Šumavě (Obr. 1) výzkum by měl vyústit ve stanovení hypotéz vývoje jejich georeliéfu; 2. tvorba GmIS (Geomorfologického informačního systému) pro obě zájmová území a jejich geomorfologická analýza v tomto systému. Základní postup prací a použité metody výzkumu (1) jsou pro logickou návaznost a v souladu s tradičním postupem geomorfologických výzkumů (DEMEK eds. 1972, HAYDEN 1986) rozděleny do cílů dílčích (kap. 1.1) věnovaných problematice morfologie, morfometrie, morfogeneze, morfochronologie a morfodynamiky obou zájmových území. Tyto dílčí kroky, vedoucí k poznání jednotlivých složek georeliéfu, byly integrovány v rámci GmIS (2). Proto jsou jednotlivé dílčí cíle formulovány nejprve obecně a následně tak, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní kroky byly v rámci tvorby GmIS, v daných fázích výzkumu prováděny. Obr. 1: Geografická poloha zájmových území 1.1 Dílčí cíle práce Hlavní cíle glaciologických výzkumů byly zaměřeny na výzkum morfoskulptury, která však bývá víceméně závislá na morfostrukturních podmínkách (HAYNES 1968, MENTLÍK 2005b). Morfostrukturní analýza proto byla primárně zaměřena na závislosti mezi geologickými podmínkami zájmových území a rozsáhlejšími (především destrukčními) glaciálními formami. Výzkum byl směřován na: o analýzu petrologických podmínek zájmových území (viz kap , 3.2.1), o analýzu zlomů a puklin v širším okolí zájmových území (viz kap a 3.2.2), o morfostrukturní analýzu v prostředí GIS vymezující hlavní geomorfologické linie v širším okolí zájmových území (viz kap. 5.6 a 6.1). 9

10 Cílem výzkumu morfologie (kap. 6.2) bylo: o přinést základní informace o morfologii větších geomorfologických celků (údolí), jejichž součástí jsou zájmová území; o dokumentovat morfologii konkrétních geomorfologických forem (morénových valů, karových stěn apod.) prostřednictvím měřených profilů; o vymezit a následně verifikovat hranice elementárních forem reliéfu, zejména ve složitém a nepřehledném terénu. Výzkum morfologických charakteristik v GmIS spočíval zejména v konstrukci a rozboru různých typů profilů (podélných a příčných), dále linií potenciálního odtoku, dohlednosti atd. Vybrané profily jsou uchovávány v GmIS pro možnost jejich využití v rámci budoucích výzkumů. Cíle výzkumu morfometrie je možné shrnout následujícím způsobem: o analýza základních geomorfometrických charakteristik zájmových území, zejména map sklonů a orientací svahů. o porovnání morfometrických a morfologických charakteristik vybraných šumavských karů. Charakteristiky byly zvoleny na základě studia literatury (FEDERICI & SPAGNOLO 2004, GARCÍA-RUIZ et al. 2000, GORDON 1977, ANIYA & WELCH 1981, EVANS 1977 atd.) (viz kap , a 6.3). V rámci tvorby GmIS bylo v této části cílem vytvoření morfometrických map zájmových území a vymezení jednotlivých elementárních forem reliéfu s jejich následnou verifikací. Cílem výzkumu morfogeneze zájmových území bylo vypracování hypotézy jejich geomorfologického vývoje. V rámci GmIS bylo cílem výzkumu morfogeneze co nejpřesnější poznání geneze každé části georeliéfu (resp. každé elementární formy) a uložení těchto informací v rámci GmIS (ukládání atributových informací pro každou elementární formu). U této části výzkumů byl kladen důraz na aplikaci systémového přístupu a uplatnění interdisciplinárních metod (geologické, biologické metody, datování forem atd. viz kap. 5.9 a 6.4). Cílem výzkumu morfochronologie (kap a 6.5) bylo určení jednotlivých fází vývoje georeliéfu zkoumaných území. Na této úrovni bylo cílem práce vytvořit v obou zájmových oblastech lokální stratigraficko-morfologické systémy a následně se pokusit o jejich vzájemnou korelaci s výsledky z dalších částí Šumavy (VOTÝPKA 1979, RAAB & VÖLKEL 2003 a VOČADLOVÁ & KŘÍŽEK 2005). Na základě provedených výzkumů byly vytvořeny paleogeomorfologické systémy jednotlivých stádií vývoje georeliéfu zájmových území (tato stádia byla spojována zejména s glaciálním vývojem). Vytvořené paleogeomorfosystémy jsou modely vyjadřující rozložení a vztahy jednotlivých geomorfologických forem jako prvků paleogeosystémů a umožňují jejich vzájemné srovnání (kap. 6.5). Cílem výzkumu morfodynamiky bylo poznání charakteru a intenzity recentních geomorfologických procesů v zájmových územích (na Prášilsku viz MENTLÍK 2004b, 2005b,c) (viz kap a 6.6). 10

11 2 Vymezení zájmových území Výzkumy probíhaly ve třech oddělených rovinách: o Morfostrukturní analýza širšího okolí zájmových území do které byla zahrnuta Debrnická hornatina a Modravské i Kocháňovské pláně (viz kap. 5.6 a 6.1). o Srovnání morfometrických charakteristik vybraných karů v rámci této části byla provedena analýza a srovnání morfometrických charakteristik karů na české straně Šumavy. Zkoumány byly kary Prášilského, Černého a jezera Laka, protože v těchto oblastech bylo prováděno geomorfologické mapování a je tedy možné (v souladu s terénními výzkumy) vymezit destrukční, deflační i konstrukční oblasti (viz kap a 6.3). o Geomorfologická analýza v měřítku 1 : provedena v okolí Prášilského jezera spolu se Starou jímkou a v okolí jezera Laka (viz dále). Vzhledem k cílům práce byla zájmová území (Obr. 1) vymezena tak, aby do nich byly beze zbytku zahrnuty krajinné prvky, u kterých je možné předpokládat přímý vliv zalednění v pleistocénu. Jejich vymezení bylo v okolí Prášilského jezera provedeno na základě výzkumů, které zde probíhaly v letech V rámci těchto výzkumů, byly v této oblasti vymezeny tři hlavní geomorfologické areály oddělené hranicemi, jež mají rovněž plošný charakter (MENTLÍK 2002a, MENTLÍK 2005b) Tab. 1, Obr. 2. Tab. 1: Hlavní geomorfologické areály v povodí Jezerního potoka (převzato z MENTLÍK 2002a, MENTLÍK 2005b) Geomorfologický areál 1. Široké údolí s plochým dnem Max. ( ) Prům. sklon ( ) Sklony Převládající sklony 44,0 5,2 2 5 (52 %) Nadmořská výška Převládající (m n. m.) reliéfotvorný proces Min. Max. Prům. Pravděpodobně pedimentace nebo kryopedimentace, Hranice 1 32,6 5, (38 %) X Údolí tvaru V 44,8 11, (79 %) Příčný profil Výrazně asymetrické Výrazně asymetrické Zpětná eroze, svahové procesy Tvar V Hranice 2 24,7 11, (80 %) X Tvar V 3. Údolí tvaru širokého U 65,8 10, (64 %) Glaciální, kryogenní a svahové procesy Tvar U Na Prášilsku byly relikty glaciální činnosti zjištěny pouze u geomorfologického areálu údolí tvaru širokého U a jeho hraniční zóně (Tabulka 1 a Obr. 2). Je zřejmé, že geomorfologické procesy související se zaledněním však měly rozhodující vliv i na areál údolí tvaru V. Ten s předchozím sousedí a lze předpokládat, že v rámci kaskádového geosystému sem byl transportován materiál. Rovněž zde zřejmě docházelo ke zvýšenému působení geomorfologických procesů spojených se zaledněním území (glaciofluviální činnost atd.). Pro možnost co možná nejkomplexnější analýzy příslušného geomorfosystému byly jako zájmová území v okolí Prášilského jezera vybrány oba sousedící geomorfologické areály i s přilehlými hraničními zónami. Jedná se o oblast, u které byly zjištěny fosilní glaciální formy (údolí tvaru širokého U s hranicí 2) a níže postavenou oblast (údolí tvaru V s hranicí 1) (Obr. 2). 11

12 Před zahájením výzkumů, konkrétně zaměřených k cílům této práce, byly v okolí jezera Laka geomorfologické výzkumy prováděny v roce 2004 (viz MENTLÍK 2005a). Na základě těchto výzkumů byl stanoven rozsah glaciálních sedimentů i glaciálních destrukčních tvarů. Analogicky s oblastí Prášilského jezera bylo i v povodí Jezerního potoka vytékajícího z jezera Laka zájmové území stanoveno tak, aby do něj byly zahrnuty veškeré relikty glaciální činnosti spolu se sousedním, níže položeným geomorfologickým areálem (Obr. 11). Ve spodní části zájmového území byla tedy hranice vedena tam, kde Jezerní potok (vytékající z jezera Laka) opouští údolí výrazně asymetrického tvaru V a ústí na plošinu rozkládající se v okolí Staré Hůrky. V tomto místě dochází k téměř pravoúhlému ohybu toku a následně se i mění charakter údolí (mezi Hůreckým vrchem a Ždánidly má Jezerní potok poměrně hluboké fluviální údolí s výrazným tvarem V). Obr. 2: Vymezení hlavních geomorfologických areálů v povodí Jezerního potoka (vytékajícího z Prášilského jezera); (převzato z MENTLÍK 2002a, MENTLÍK 2005b) Je pravděpodobné, že Jezerní potok vytékající z jezera Laka původně směřoval téměř k severu (do povodí dnešního Drozdího potoka) a celkový charakter údolí byl tedy podobný povodí Jezerního potoka (vytékajícího z Prášilského jezera). K výše zmíněnému výraznému ohybu došlo pravděpodobně v důsledku říčního pirátství typu T (třídění typů říčních pirátství viz LACIKA 2002) viz dále. U obou zájmových území byly do výzkumných prací kompletně zahrnuty i přilehlé hřbetové plošiny a vrcholové partie (Obr. 10 a 11), a to z toho důvodu, že jejich geneze a geomorfometrické charakteristiky přímo souvisí s vývojem přilehlých svahů i forem dna údolí (z hlediska zalednění mají velký význam např. jako deflační plošiny). Je rovněž možné předpokládat genetickou souvislost mezi zde se nacházejícími kryogenními tvary a glaciálním reliéfem v údolích. 12

13 3 Geologické podmínky zájmových území 3.1 Geologické podmínky zájmového území v okolí Prášilského jezera Analýza petrologických podmínek ve vztahu ke geomorfologii I když okolí Prášilského jezera patří do jednotvárné série moldanubika, je zde geologická stavba relativně pestrá. Generelní stavba zájmového území je dána plutonickým jádrem prášilského masivu a jeho moldanubickým pláštěm (PELC 1991). Můžeme říci, že v celkové stavbě se nejvýrazněji projevují čtyři druhy hornin (Obr. 10, Obr. příl A). o Chlorit-muskovitická svorová rula (místy až svor s xylitickým svorem) s granátem a čočkami křemene tvoří převážnou část východní části zájmového území (vrcholové partie Poledníku, hřbetové plošiny a vrchol Skalky a značnou část svahů s východní orientací údolí pod Skalkou PELC & ŠEBESTA 1994). o Silimanit-biotitická migmatitizovaná pararula převážně páskovaná, s přechody do masivní biotitické pararuly vytváří rozsáhlé hřbetové plošiny Jezerního hřbetu na jihozápadě zájmového území (PELC & ŠEBESTA 1994). o Středně zrnitá až hrubozrnná porfyrická biotitická žula (weinsberský typ) vytváří severovýchodní část zájmového území, především západní hřbet údolí Jezerního potoka. Žula se však, v podobě ne příliš rozsáhlých poloh, projevuje i v západní části zájmového území (nad Prášilským jezerem, ve vrcholových partiích Skalky a na svahu jímž rozsocha Skalky spadá ke Kocháňovským pláním) (PELC & ŠEBESTA 1994) (viz Obr. příl. B). o Cordierit-biotitický migmatit nemulitového typu, místy s muskovitem vytváří severozápadní část zájmového území svah, kterým přechází hřbetové plošiny pod Skalkou do níže položených Kocháňovských plání (PELC & ŠEBESTA 1994). Kromě výše uvedených hornin se zdají být geomorfologicky významné poměrně úzké, ale dlouhé pásy kvarcitů a kvarcitické ruly. Delší a užší pás běžící zhruba v severozápadním směru lemuje okraje hřbetových plošin u rozsochy Skalky. Druhý pás, širší a kratší, vytváří značnou část svahu nad Prášilským jezerem a odtud vybíhá dále k severu (Obr. 10). Nad Prášilským jezerem je výše zmiňovaný pás kvarcitů a kvarcitické ruly v severní a jižní části karů prostoupen žulami. Podle PELCE & ŠEBESTY (1994) je zde předpokládána i mylonitizovaná zóna se směrem Z V. Na významné geologické rozhraní nad jezerem bylo upozorňováno i v minulosti viz ŠVAMBERA (1914). Pokud se týká pevnosti hornin v zájmovém území, Schmidt hammer testem bylo zjištěno, že granity weisberského typu, nacházející se v povodí Jezerního potoka jsou pevné horniny s poměrně stálou R hodnotou (Tab. 10). Naopak pevnost krystalických břidlic je výrazně závislá na geomorfologické poloze sledovaného výchozu. Navíc, rozptyl naměřených R hodnot je tak velký, že téměř znemožňuje jejich relevantní hodnocení (Tab. 10) (MENTLÍK 2005b) Analýza strukturních geologických podmínek ve vztahu ke geomorfologii Nejvýznamnější známé tektonické rozhraní v zájmovém území představuje předpokládaný zlom zakrytý mladšími útvary (prášilský zlom), který má směr S J a odděluje od sebe hlavní výše popsané druhy hornin. V uzávěru údolí je naznačeno větvení zlomu, jež má zřejmě souvislost s rozšiřováním údolí v jeho závěru (Obr. 10; Obr. příl. A). U krystalických břidlic v zájmovém území rozeznáváme dva hlavní směry foliací (Obr. příl. A). U svorových rul převládá směr SZ a sklon se pohybuje mezi na východ, což je významné zejména u skalních výchozů ve svahu nad Prášilským jezerem, kde na povrch vystupují skalní plotny kontrolované foliací (Obr. příl. D) a dále ve hřbetových partiích Skalky, kde foliace určuje tvar asymetrických skalních hradeb (kuestoidů) viz Obr. 3 (MENTLÍK 2005b). Jako kuestoid je označována strukturně-geomorfologická forma morfologicky se podobající kuestě. Termín kuesta je však spojován s formami, jež jsou podmíněny úklonem 13

14 vrstev u sedimentů (DEMEK 1987), kdežto termín kuestoid (kvestoid, monoklina) je spojován s asymetrickými hřbety, jež vznikají v souvislosti s metamorfní břidličnatostí (foliací) krystalických břidlic (ŠEBESTA 2005). V okolí prášilského zlomu a u migmatizovaných pararul je směr foliace spíše SV se sklonem na JV (Obr. příl. A). Foliace těchto směrů ovlivňuje zejména vzhled skalních útvarů ve Staré jímce. Je pravděpodobné, že foliace těchto dvou směrů výrazně ovlivnily vývoj uzávěru údolí. Obr. 3: Kuestoid na vrcholu Skalky (Foto 15); pod strmým skalnatým svahem se nachází plošina zvýrazněná kryoplanací; převzato z (MENTLÍK 2005b) Na skalních výchozech v povodí Jezerního potoka byly měřeny geologickým kompasem všechny nalezené pukliny (MENTLÍK 2005b). U puklin byl vždy zaznamenán jejich směr a sklon. Celkově bylo změřeno 213 puklin na krystalických břidlicích a 102 puklin na žulách. Aby byly odlišeny tektonické pukliny a pukliny vzniklé odlehčením (rozlišení puklin viz AHNERT 1996 nebo MENTLÍK 2005b) byly zvlášť hodnoceny pukliny se sklonem nad 75 (označované jako tektonické pukliny) (Obr. 4), pukliny pod 75 (označované jako tlakové pukliny) (Obr. 5) a souhrnně všechny zjištěné pukliny na krystalických břidlicích (Obr. 6). U puklin na žulovém podkladě byl jejich převládající sklon kolmý nebo blízký kolmému. Tyto pukliny byly zkoumány odděleně od puklin na krystalických břidlicích (Obr. 7). U tektonických puklin (Obr. 4) byly na krystalických břidlicích zjištěny dva hlavní puklinové systémy s vedlejším směrem a směrem v podstatě odpovídajícím hlavnímu šumavskému směru s kolmým směrem Na Obr. 5 jsou znázorněny měřené pukliny na krystalických břidlicích, jejichž sklon byl pod 75. Počet těchto puklin byl výrazně vyšší než u puklin kolmých nebo mírně ukloněných od vertikálního směru (viz Obr. 4 a 6). Je zřejmé, že sledované pukliny se v zájmovém území nacházejí převážně ve směrech v rozmezí mezi To v podstatě odpovídá převažujícímu směru foliace v zájmovém území, a to jak podle geologické mapy (Obr. příl. A), tak na základě vlastních měření na výchozech. Je tedy pravděpodobné, že tyto pukliny vznikly odlehčením a následným působením exogenních činitelů podle ploch foliace. Skutečnost, že by se mohlo jednat o pukliny vzniklé tektonickými procesy v hlavním šumavském směru, v tomto případě vylučuje nepřítomnost kolmého směru na hlavní směr, jež by doplňoval kompletní puklinový systém (viz Obr. 5). Zjištěné výsledky byly interpretovány následujícím způsobem (MENTLÍK 2005b): původní puklinový systém je pravděpodobně založený na foliaci odpovídající vrásové struktuře hřbetu Poledníku resp. větší a starší struktuře, jež měla tento směr. Mladší pohyby podél prášilského zlomu běžícího zhruba S J směrem, pak byly důvodem pro zvýraznění tektonických puklin ve směrech S J a V Z. Zajímavá je však přítomnost směrů S J i u tlakových puklin (Obr. 5). Protože tento směr odpovídá průběhu zlomu v zájmovém území (prášilský zlom viz výše) můžeme říci, že na této diskontinuitě pravděpodobně docházelo k pohybům, jež mohly mít charakter střižného zlomu, protože tlaky provázející tento pohyb se poměrně výrazně projevily vznikem u puklin všech sklonů. 14

15 Obr. 4: Růžicový graf směrů tektonických puklin v povodí Jezerního potoka vytékajícího z Prášilského jezera (na krystalických břidlicích) (n = 42); převzato z (MENTLÍK 2005c) Obr. 5: Růžicový graf směrů tlakových puklin v povodí Jezerního potoka vytékajícího z Prášilského jezera (na krystalických břidlicích) (n = 166); převzato z (MENTLÍK 2005c) Obr. 6: Růžicový graf směrů všech puklin v povodí Jezerního potoka vytékajícího z Prášilského jezera (na krystalických břidlicích) (n = 213); převzato z (MENTLÍK 2005c) 15

16 Obr. 7: Růžicový graf směrů všech puklin v zájmovém území (na žulovém podkladě) (n = 102); převzato z (MENTLÍK 2005c) Z analýzy puklin na žulovém podkladě (Obr. 7) vyplývá, že v těchto horninách se téměř vůbec nevyskytují pukliny S J směrů, tedy takové, jež by odpovídaly tektonickým pohybům podél hlavní tektonické linie v zájmovém území (více viz MENTLÍK 2005b). Jako hlavní puklinový systém (S, Q pukliny), je možné interpretovat pukliny ve směru mezi a směru na ně zhruba kolmém mezi Směry mezi a mezi jsou k nim diagonální (přičemž posledně zmíněný směr je poněkud odchýlen k západu Obr. 7). V podstatě se tak jedná o kompletní puklinový systém typický pro granity (JAROŠ & VACHTL 1992), jež je však výrazně odlišný od puklinového systému krystalických břidlic. Pro doplnění objasnění vazby mezi puklinovým systémem granitů a jeho projevem na skalních útvarech, bylo v zájmovém popsáno 9 puklinových či blokově puklinových jeskyní na žulovém podloží (MENTLÍK 2005b). Na základě této analýzy je možné označit směr mezi za směr Q široké pukliny manifestující se výrazně na zemském povrchu v podobě zjištěných jeskyní. Tento směr je zároveň i nejvíce zastoupeným směrem v zájmovém území (na granitech). Ve směru na něj kolmém, mezi 20 50, nebyly zjištěny žádné puklinové jeskyně. Tento směr tedy plně doplňuje Q směr, a to jako směr S (úzké nevýrazné pukliny). Tři jeskyně vznikly ve směru, jež je blízký směru S J (směr odpovídající prášilskému zlomu viz výše), který se v celkovém puklinovém systému granitů neuplatňuje (Obr. 7) (MENTLÍK 2005b). Je proto pravděpodobné, že tektonické porušení, jež výrazně ovlivnilo puklinový systém krystalických břidlic, se u granitů majících výrazně vyvinutý puklinový systém spojený s tuhnutím magmatického tělesa (viz výše), tak výrazně neprojevil, ale přesto se uplatňuje na modelaci skalních útvarů (vznik jeskyní). Poměrně výrazná diferenciace hornin a jejich strukturní charakteristiky (jak puklinový systém granitů, tak průběh foliace krystalických břidlic), se výrazně uplatňovaly při vzniku karu Prášilského jezera (MENTLÍK 2005b). Z Obr. 8 je zřejmé, že severní polovina karové stěny je kontrolována směry reprezentovanými v puklinovém systému granitů a jižní polovina směry, jež jsou typické pro pukliny vznikající odlehčením (na krystalických břidlicích). Tyto pukliny odpovídají směrům foliací v karové stěně a jejím okolí (Obr. příl. A) a podmiňují vznik skalních ploten se sklonem a orientací, jež odpovídají tomuto směru. 16

17 Obr. 8: Vztah strukturních geologických prvků v okolí Prášilského jezera a generelní stavby karu; převzato z (MENTLÍK 2005b) skalní výchozy na žulovém podkladě schematické znázornění hlavních směrů skalních výchozů v zájmovém území S, Q puklinový systém granitů skalní plotny vznikající paralelně s foliací skalní výchozy vznikající na čelech foliace Z S J V tvar karu Prášilského jezera (půdorys) foliace krystalických břidlic (v oblasti karu je naznačena její morfologická vazba se skalními výchozy) hlavní geomorfologická linie v zájmovém území Kvartérní pokryv Poznatky o kvartérním pokryvu zájmového území vychází především z geologické mapy 1 : (PELC & ŠEBESTA 1994) viz Obr. 10. Kvartérní sedimenty v zájmovém území je možné rozdělit do tří skupin: pleistocénní, pleistocénní holocenní a holocenní. Pleistocénní sedimenty jsou v okolí Prášilského jezera zastoupeny degradovanými glaciálními sedimenty rozšířenými podél strmého svahu s převažující východní orientací nad Prášilským jezerem a Starou jímkou viz Obr. 10 (PELC & ŠEBESTA 1994). Z pleistocénních holocenních sedimentů jsou podle PELCE & ŠEBESTY (1994) zastoupeny deluviální až deluviálně soliflukční sedimenty (hlinitopísčité a hlinitokamenité). Jejich rozšíření je vázáno na svah s převažující západní orientací (v závěru údolí) a dno údolí (v nižších partiích zájmového území (viz Obr. 10). Deluviální převážně kamenité až blokové sedimenty se podle PELCE & ŠEBESTY (1994) v zájmovém území nenachází. Z holocenních sedimentů v zájmovém území byly zjištěny (PELC & ŠEBESTA 1994): o Rašeliny jejich souvislý pokryv je vyznačen v oblasti Staré jímky (viz Obr. 10). o Fluviální písčité hlíny (hlinité písky a štěrky) vymapované všude v těsném sousedství vodních toků a vodních ploch, bez výraznějšího plošného rozšíření (viz Obr. 10). Protože geomorfologický výzkum úzce souvisí s kvartérně-geologickým výzkumy, byly výsledky prezentované v této práci spojeny s mapováním kvartéru v rámci geologického mapováním Šumavy v měřítku 1 : , na kterém se podílí i autor této práce (vedoucí projektu J. Babůrek, ČGS Praha). 17

18 3.2 Geologické podmínky zájmového území v okolí jezera Laka Analýza petrologických podmínek ve vztahu ke geomorfologii V okolí jezera Laka dominují tři hlavní druhy hornin (VEJNAR et al. 1991, PELC & ŠEBESTA 1994) (Obr. příl C): o Biotitická a silimanit-biotitická migmatitizovaná pararula, místy s cordieritem je nejrozšířenější horninou v zájmovém území, vytváří celou jeho západní polovinu. Je typická pro celou Debrnickou hornatinu a najdeme ji v jejích nejvyšších partiích (zájmového území i Debrnické hornatiny) v okolí vrcholové plošiny Plesné (1 336 m n. m.). Na rozdíl od svorových rul není výskyt této horniny spojován s existencí pásů kvarcitů či kvarcitických rul. Ani vrcholová plošina Plesné není provázena žádnou podobnou strukturou, naopak, vystupuje v homogenním horninovém prostředí (VEJNAR et al. 1991) Obr. příl. C. Je tedy problematické ji považovat za suk jako například u Poledníku. o Cordierit-biotitický migmatit nebulitového typu (místy s muskovitem) tvoří východní polovinu zájmového území s vrcholovými partiemi Ždánidel (1 308 m n. m.) a rozsochu Dřevěnné hole (Obr. příl. C). o Žula weinsberského typu tvoří nižší partie zájmového území v jeho severní části (okolí Staré Hůrky) Obr. příl. C. Vedle výše uvedených nejrozšířenějších hornin se v zájmovém území nachází plošně méně rozsáhlé polohy hornin (Obr. 11). Geologicky poměrně homogenní migmatitizované pararuly jsou prostoupeny tělesem biotitických granodioritů. Tato poloha je z hlediska geomorfologických výzkumů poměrně významná, protože granodioritové bloky, jež jsou roztroušeny v celém konstrukčním glaciálním segmentu a na rozdíl od krystalických břidlic umožňují použití Schmidt hammer testu pro relativní datování forem. Výrazně komplikovaná geologická stavba je ve vrcholových partiích Ždánidel. Vedle sebe zde paralelně běží pásy tří druhů hornin (ve směru Z V) (PELC & ŠEBESTA 1994): o leukokrátní drobnozrnná až středně zrnitá biotitická a muskovit-biotitická žula, o žula weinsberského typu, o masivní drobnozrnný až středně zrnitý cordierit-biotitický migmatit (anatexit), s přechody do perlové ruly. Poloha žul weinsberského typu se nachází i ve vrcholových partiích Dřevěné hole Analýza strukturních geologických podmínek ve vztahu ke geomorfologii V generelní stavbě zájmovým územím probíhá zlom, který od sebe odděluje výše uvedené hlavní druhy hornin (Obr. příl. C). Jeho směr je zpočátku (na severu zájmového území) S J, ale později se mění (asi 400 m severně od jezera Laka) na směr SZ JV a následně prochází výrazným sedlem (Zlatý stoleček) mezi Ždánidly a Plesnou (Obr. příl. C). Foliace krystalických břidlic má v zájmovém území generelní směry SSZ JJV (u migmatitizovaných pararul v širším okolí vrcholových partií Plesné). Tyto směry se poměrně výrazně projevují u skalních výchozů v západní části karu jezera Laka, kde na těchto morfostrukturních predispozicích vznikají výrazné skalní plotny (Obr. příl. D). U migmatitů ve východní části zájmového území se směry foliace mění na SZ (na jihu resp. v okolí vrcholových partií Ždánidel) až na směry S J na rozsoše Dřevěné hole. Tento směr foliace koresponduje se směrem zlomu i hřbetu Dřevěné hole (Obr. příl. C). Měření puklin v zájmovém území u jezera Laka bylo více problematické z důvodu menšího počtu skalních výchozů než v okolí Prášilského jezera, a to zvláště u žul a granodioritů. Celkem bylo měřeno 108 puklin, z toho 31 na žulových výchozech (resp. na granodioritu v karové stěně jezera Laka 23 měření a na výchozech žuly weinsberského typu na Dřevěné holi 8 měření). 77 puklin bylo měřeno na výchozech krystalických břidlic (Obr. 9). Tyto výchozy se nachází v karové stěně jezera Laka (16 měření), kde je však výskyt puklin poměrně sporadický, protože skalní útvary zde jsou většinou plotny vzniklé souhlasně s foliací rul. Další místo výskytu skalních výchozů na krystalických břidlicích byly vrcholové partie Ždánidel (61 puklin). 18

19 Z analýzy puklin měřených v zájmovém území na krystalických břidlicích (Obr. 9) vyplývá, že zde převládají pukliny směrů mezi Jedná se přibližně o směr SZ JV, který převládá u směrů foliace ve vrcholových partií Ždánidel, kde se nachází největší množství skalních výchozů a byl zde tedy naměřen i největší počet puklin (viz výše). Foliace těchto směrů (mírně odchýlená k severu) se nachází i u pararul tvořících karovou stěnu jezera Laka (Obr. příl. C). Je tedy pravděpodobné, že stejně jako v okolí Prášilského jezera, tak u jezera Laka převažují pukliny vzniklé na strukturních predispozicích horniny (foliaci) odlehčením. Obr. 9: Všechny měřené pukliny na krystalických břidlicích v zájmovém území v okolí jezera Laka (n = 77) I přes menší počet byly analyzovány pukliny tektonické (na krystalických břidlicích), tedy ty, u kterých byl zjištěn větší sklon než 75. Na rozdíl od okolí Prášilského jezera byly zjištěné převažující směry i u těchto puklin shodné s generelním. Směr tektonické linie (SJ) se u puklin tedy výrazněji neprojevil. U granitických hornin byly zjištěny dva hlavní směry, a to SZ JV a na něj kolmý SV JZ, ale věrohodnost výsledků komplikuje malý počet měření (viz výše). Jedná se však o stejné hlavní směry jako byly zjištěny v okolí Prášilského jezera Kvartérní pokryv Poznatky o kvartérním pokryvu zájmového území vychází především z geologických map 1 : (VEJNAR et al a PELC & ŠEBESTA 1994) viz Obr. 11. Kvartérní sedimenty v zájmovém území je možné rozdělit do dvou skupin: pleistocénní holocenní a holocenní sedimenty. Je zajímavé, že autoři citovaných map vůbec neuvádějí existenci pleistocénních glaciálních sedimentů. Jako pleistocénní až holocenní sedimenty jsou v zájmovém území podle PELCE & ŠEBESTY (1994) zastoupeny deluviální až deluviálně soliflukční sedimenty (hlinitopísčité a hlinitokamenité). Jejich výrazné plošné rozšíření je vázáno zejména na severozápadní svah Ždánidel (v uzávěru údolí) a částečně na dno údolí (viz Obr. 11). Podle VEJNARA et al. (1991) jsou v karu jezera Laka a sníženinách doprovázejících vodní toky v západní polovině zájmového území rozšířeny deluviální sedimenty. Z holocenních sedimentů byly v zájmovém území zjištěny fluviální písčité hlíny (hlinité písky a štěrky) vymapované všude v těsném sousedství vodních toků a vodních ploch, bez výraznějšího plošného rozšíření (PELC & ŠEBESTA 1994) označené pouze jako fluviální sedimenty (VEJNAR et al. 1991). Protože geomorfologický výzkum úzce souvisí s kvartérně-geologickým výzkumy, byly výsledky prezentované v této práci spojeny s mapováním kvartéru v rámci geologického mapováním Šumavy v měřítku 1 : (list Železná Ruda) (vedoucí projektu J. Babůrek, ČGS Praha). 19

20 4 Stav geomorfologicko glaciologických výzkumů 4.1 Rozbor literatury (se zaměřením na zalednění Šumavy) na české straně Geomorfologický výzkum šumavských jezer byl od počátku spojen především se studiemi glaciologickými. Intenzivní výzkum této problematiky probíhal v letech Výsledky mnohých a často protichůdných studií shrnuli KUNSKÝ (1933), VOTÝPKA (1979), CHÁBERA (1975, 1987) a dále i (PELÍŠEK 1978) v Německu například PFAFFL (1986). Nesourodá metodika, kterou nacházíme u starších prací např. RATHSBURG (1928, 1932) se v rámci glaciologických výzkumů nezabýval složením a strukturou sedimentů, ale zajímaly ho pouze povrchové tvary (KUNSKÝ 1933), nedává příliš velké možnosti pro použití tehdejších výsledků terénních výzkumů v dnešní době. Výzkumy zalednění Šumavy jsou do roku 2000 poměrně kusé. SEKYRA in KODYM (1961) předpokládá omezení ledovcové činnosti na erozní a akumulační působení v karech. Po zhodnocení údajů o zalednění Šumavy stanovil následující fakta, která považuje za typická pro všechna šumavská jezera (SEKYRA in KODYM 1961): o všechny kary mají podobnou modelaci karovou stěnu a pánev; o morénové valy různého rozsahu a mocnosti hradí jezerní oblast i v několika obloucích; o nejníže položená koncová moréna karového ledovce je zpravidla vzdálena několik set metrů od jezerní pánve; o střední morénový pás u všech jezer je v nadmořské výšce m n. m., všechna karová jezera leží mezi izohypsou m n. m.; o poloha (expozice) karů je mezi S a JV (resp. J u Roklanského jezera) (HOUSAROVÁ & MENTLÍK 2004); o kary nejsou vázány na určitou horninu. Podle CHÁBERY (1987) je nutné (vzhledem k poloze Šumavy vůči oceánu) se přiklonit k představě pouze lokálního zalednění ve formě malých karových ledovců, které vznikaly na predisponovaných místech (především svazích se SV expozicí). VOTÝPKA (1979, 1997), na základě vlastních terénních výzkumů, předpokládá vzhledem k nadmořské výšce a poloze Šumavy v pleistocénu větší hromadění sněhu pouze v rozsáhlejších depresích vrcholové části hlavního hřbetu. Tyto deprese podle něho vznikaly v pramenných oblastech extraglaciálním zvětráváním, ještě před vytvořením malých karových ledovců. V niválním klimatu se pak v hlubokých sníženinách usazovaly karové ledovce, z nichž některé přispěly k přehloubení, vyklizení a zahrazení nynějších jezerních pánví. Předpokladem pro vznik údolního závěru se skalní stěnou (v oblasti Plechého) bylo zejména specifické uspořádání puklinových systémů granitů (VOTÝPKA 1979). Pokud v minulosti byly prováděny další výzkumy na základě kterých vyslovili své domněnky např. SEKYRA IN KODYM (1961) a CHÁBERA (1987) nebyly jejich výsledky nikde publikovány. Je pravděpodobné, že se spíše jedná o přebírání názorů prezentovaných KUNSKÝM v jeho shrnujícím článku z roku 1933 (KUNSKÝ 1933). Tato skutečnost je zajímavá o to více, že KUNSKÝ zřejmě článek chápal jako shrnutí a definování dvou protichůdných názorů, které v té době řešily zalednění Šumavy. Můžeme se domnívat, že toto shrnutí mělo sloužit jako základ a jakési povzbuzení dalšího výzkumu autor se přímo nepřikláněl k žádné z uvedených hypotéz (rozsáhlé či lokální zalednění Šumavy), naopak, tuto otázku nechával otevřenou. Je faktem, že nástup fašismu a následný rozvoj komunismu téměř zastavily výzkumné aktivity v pohraničních územích Šumavy. 20

21 Obr. 10: Vymezení zájmového území a geologické podmínky v okolí Prášilského jezera; podklad geologická mapa 1 : (doplněno podle PELC & ŠEBESTA 1994); digitální podklad zapůjčen Správou NP a CHKO Šumava Výsledky novějších glaciologicky-geomorfologických výzkumů okolí Černého jezera přináší práce VOČADLOVÉ & KŘÍŽKA (2005). I když se jedná o první výstup prací v této oblasti, z publikovaných výsledků je možné získat informace o rozloze a charakteru konstrukčních i destrukčních glaciálních forem a jejich základní morfologii (především odvozené z DMR zájmového území). V roce 2004 (HOUSAROVÁ & MENTLÍK 2004) bylo provedeno srovnání vybraných morfometrických charakteristik některých glaciálně podmíněných forem reliéfu Šumavy 21

22 a Bavorského lesa, na jejichž základě byly vysloveny následující závěry (HOUSAROVÁ & MENTLÍK 2004): o rozsah glaciálně podmíněných oblastí z hlediska rozložení nadmořských výšek je závislý na nadmořské výšce, ve které se nachází deflační plošina; o u některých sledovaných oblastí bylo zjištěno typické rozložení ploch, a to zvýšení rozlohy ploch v nejníže a nejvýše položených nadmořských výškách zájmových území; o morfometrické charakteristiky, které odlišují glaciálně přemodelovaná území od okolního středohorského georeliéfu jsou: relativně vysoká rozloha svahů se sklonem nad 15 a přítomnost svahů se sklony nad 55. Tyto charakteristiky se nevyskytují u všech sledovaných, glaciálně podmíněných forem Šumavy a je proto pravděpodobné, že míra glaciální eroze se v jednotlivých územích poměrně výrazně lišila. Její intenzita, a tedy výsledné přemodelování zájmových území, není závislá na převládající orientaci svahů glaciální formy se vyvinuly i na svazích s teplou (J) orientací (Roklanské jezero); o pro vznik ledovců na Šumavě měly velký význam morfostrukturní predispozice resp. existence tektonických linií S J směru, na které byly vázány výrazné svahy s převládající východní orientací; o sledovaná území morfologicky odpovídají uzávěrům údolí definovaných AHNERTEM (1996) ke každému glaciálně přeměněnému uzávěru údolí je možné přiřadit odpovídající typ uzávěru, jež nebyl glaciálně modelován. Tato skutečnost nasvědčuje značnému významu preglaciálního georeliéfu pro dnešní vzhled zájmových území. Na základě výše uvedených skutečností a závěrů, vyslovených MENTLÍKEM (2002a, 2003) byla formulována následující hypotéza (HOUSAROVÁ & MENTLÍK 2004): morfostrukturní podmínky (resp. přítomnost tektonických linií S J směru) výrazně ovlivnily intenzitu glaciální činnosti na Šumavě (vznik sněžníků a většinou malých ledovců). Ve srovnání s ostatními našimi pohraničními pohořími (Krušné hory, Hrubý Jeseník a Orlické hory), kde glaciální činnost v chladných obdobích pleistocénu byla podstatně menší než na Šumavě, je pravděpodobné, že to mohla být právě přítomnost strukturně podmíněných strmých svahů s převládající východní orientací, která měla význam pro zvýšenou glaciální činnost na Šumavě a v Bavorském lese (východní orientace je z důvodu spotřeby sluneční energie na odpar noční vlhkosti celkově chladnější než orientace západní). Dosud je tento rozdíl mezi zmíněnými pohořími přičítán zejména klimatickým faktorům (vzrůstající kontinentalita směrem na východ od Atlantského oceánu). Při geomorfologických výzkumech v těchto pohořích by tedy bylo vhodné, věnovat tomuto aspektu zvýšenou pozornost. Vyslovené závěry a uvedená hypotéza však nevysvětluje následující skutečnosti: o Z jakého důvodu v chladných (čistě severních) uzávěrech údolí nevznikly nejvýraznější geomorfologické formy naopak proč například Stará jímka (Foto 7) nebo Zazemněné jezero pod Roklanem vykazují, z hlediska morfometrických charakteristik, poměrně malé přemodelování glaciální činností? o Proč čtvrtá výrazná orientace u údolních uzávěrů s chladnou orientací není SZ, ale pouze východní, severovýchodní a severní? Zde definovaná hypotéza a uvedené rozpory mohou být podnětem pro další výzkumy. Právě podrobný terénní výzkum a zpracování dané problematiky na základě podrobnějších dat, by mohly přinést odpovědi na vyslovené otázky. K poznání problematiky geneze šumavských jezer přispívají i další výzkumy, a to geochemické rozbory jezerních sedimentů (VESELÝ et al. 2004), výsledky pylových analýz šumavských rašelinišť např. (BŘÍZOVÁ 1996 a 2004a), (SVOBODOVÁ et al. 2002), dále pak jezerních sedimentů např. (BŘÍZOVÁ 1996, VESELÝ 1998). Zajímavá je pylová analýza kompletního vrtu pocházejícího ze sedimentů Plešného jezera (JANKOVSKÁ 2004b). Výsledky numerického datování přináší z oblasti Plešného jezera VESELÝ et al. (2004). Z analýzy 5,6 m mocného profilu, který zahrnoval období posledních 14,4 tisíc let vyplývá, že k výrazné klimatické změně (začátek holocénu) došlo asi před 11,6 ka. Celkově bylo možné 22