2.3 Stav, struktura a dynamika kriminality v České republice

Transkript

1 Stav, struktura a dynamika kriminality svobody. Kriminologický význam mají především údaje obsažené v části týkající se obviněných a odsouzených (další část ročenky se týká vězeňského personálu). Uváděny jsou časové řady stavů obviněných a odsouzených, zvláště pak pokud jde o mladistvé a cizí státní příslušníky a co do pohlaví a věkového složení. Současné složení odsouzených je dále vykazováno podle jednotlivých věznic, délky trestu, předchozích odsouzení, typu věznic, druhu a četnosti trestných činů odsouzených a některých dalších hledisek. Nechybí ani porovnání počtu vězněných osob v mezinárodním měřítku. 2.3 Stav, struktura a dynamika kriminality v České republice Stav kriminality je její základní kvantitativní charakteristikou, kterou lze vyvodit ze statistických údajů o kriminalitě. Je dán počtem registrovaných trestných jednání, resp. počtem pachatelů na té které ze zmíněných hladin. Může být vyjádřen absolutními čísly (pak vypovídá o rozsahu kriminality) nebo indexy (úroveň nebo intenzita kriminality). V roce 2006 bylo v České republice registrováno trestných činů (index na obyvatel 3 271), stíhaných a vyšetřovaných osob (index 1 190) a odsouzených osob (index 675) Kvalitativní charakteristikou kriminality je především její struktura. V pojmu struktury je obsažena myšlenka diferencovanosti prvků (jejich skupin) a jejich vzájemné vazby. Struktura kriminality je určována řadou charakteristik. Zvolené znaky se mohou týkat jednak povahy trestného činu, jednak vlastností osoby pachatele či oběti (zde se někdy hovoří o struktuře osobnosti pachatele či oběti, vyjadřované ve statistice především sociodemografickými charakteristikami, jako je věk, pohlaví, vzdělání, socioprofesní postavení), jednak dalších hledisek (např. územních). Kriminalita jako souhrn trestných činů je jevem vysoce heterogenním. Bývá dokonce kladena otázka, zda má vůbec význam hovořit o kriminalitě 59

2 Kapitola 2. jako takové, protože komponenty jevu (např. jednotlivé druhy kriminality, ale též jednání naplňující tutéž skutkovou podstatu trestného činu) se v řadě směrů mnohdy diametrálně liší. Analýza struktury kriminality zde proto má klíčový význam. Jde při ní především o rozdělení četnosti údajů o trestných jednáních, pachatelích a obětech do určitých podskupin s cílem diferencovanějšího poznání reality; analýza struktury tak jde ruku v ruce s klasifikací zločinnosti, pachatelů a obětí. Možným východiskem pro analýzu struktury kriminality je rozdělení trestné činnosti podle druhů, a to v podobě tzv. takticko-statistické klasifikace (jak ji uplatňuje policejní kriminální statistika) či podle hlav zvláštní části trestního zákona (justiční kriminální statistika). Struktura registrované kriminality v ČR v roce 2006 je co do druhů trestných činů charakterizována dvoutřetinovým zastoupením majetkové kriminality. Další složky tzv. obecné kriminality násilná a mravnostní se na tomto celku podílejí 6 %a1%. Hospodářská kriminalita je (při své nepochybně vysoké latenci) zastoupena 11 % (viz graf č. l). Podoba kriminality v ČR se tak přibližuje podobě kriminality, která existuje ve vyspělé části světa. I v členění podle známých pachatelů dominují pachatelé trestných činů proti majetku podílem 29 % (viz graf č. 2). Členěním kriminality podle takticko-statistické klasifikace či podle hlav zvláštní části trestního zákona se ovšem možnosti klasifikace kriminality ani zdaleka nevyčerpávají. Tak např. se v moderní kriminologii objevuje pojem,,kriminalita mocných : rozumí se jí úhrn trestných činů páchaných k posílení či obraně moci. Tato kriminalita je záležitostí především osob s vysokým statusem či elit ve státě, ekonomice a společnosti. 12) Stále častěji používaným pojmem se stala masová kriminalita. Lze ji definovat pěti znaky: 1. Časté porušování právní normy ze strany velkého počtu členů společnosti. 12) Srov. KAISER, G.; KERNER, H.-J.; SACK, F.; SCHELLHOS, H. (ed.). Kleines Kriminologisches Wörterbuch. 3. Auflage. Heidelberg: C. F. Müller Verlag, 1993, s. 246,

3 Stav, struktura a dynamika kriminality Graf č. 1 Struktura registrovaných skutků podle druhů kriminality v ČR v roce 2006 Zbývající 10 % Vojenské trestné činy 0 % Hospodářská 12 % Násilná 6 % Mravnostní 1 % Ostatní 6 % Majetková 65 % Násilná Druh kriminality Obecná kriminalita Jiná kriminalita Ostatní Mravnostní Majetková Hospodářská Vojenské trestné činy Zbývající Celkem Počet skutků Podíl na celkové kriminalitě 6 % 1 % 65 % 6 % 12 % 0 % 10 % 100 % Pramen: policejní statistika 2. Výskyt tohoto porušování právní normy ve všech společenských vrstvách. 3. Nepatrnost způsobené škody, která však ve svém celku nabývá ekonomicky významných rozměrů. 4. Velká pozornost věnovaná tomuto tématu médii a politiky. 5. Racionalizace těchto protiprávních jednání ze strany členů společnosti jako normálních alternativ jednání s nevýznamnými trestněprávními následky. 13) 13) DANWITZ, K. S. Examens Repetitorium Kriminologie. Heidelberg : C. F. Müller Verlag, 2004, s

4 Kapitola 2. Graf č. 2 Struktura stíhaných pachatelů podle hlav zvláštní části trestního zákona v ČR v roce 2006 Vojenské trestné činy 0 % Zbývající 23,6 % Násilná 11,6 % Mravnostní 1 % Hospodářská 21,6 % Ostatní obecná 13,3 % Majetková 28,9 % Násilná Obecná kriminalita Druh kriminality Ostatní obecná Mravnostní Majetková Hospodářská Jiná kriminalita Vojenské trestné činy Zbývající Celkem Počet pachatelů Podíl na celkové kriminalitě 11,6 % 1 % 28,9 % 13,3 % 21,6 % 0 % 23,6 % 100 % Pramen: justiční statistika Samo rozdělení kriminality podle jejích druhů či hlav zvláštní části trestního zákona a dokonce i podle skutkových podstat jednotlivých trestných činů ovšem představuje rovněž nemalé zjednodušení, protože skutkové podstaty mohou být naplňovány jednáními rozličného stupně sociální škodlivosti, různě motivovanými apod. (např. vražda ze žárlivosti a loupežná vražda). Může tak nastat i situace, kdy počet trestných činů je stabilizovaný, avšak jejich tíže klesá, či naopak roste. Vyvstává však otázka, jaká kritéria pro posuzování této tíže zvolit. 62

5 Stav, struktura a dynamika kriminality V souvislosti s analýzami kriminality byly proto činěny pokusy posuzovat strukturu kriminality též podle její závažnosti s uplatněním určitých hledisek. Jde, jinak vyjádřeno, o nejednoduchou problematiku měření tíže kriminality. Takto diferencovaný pohled na kriminalitu lze získat zejména stanovením podílu závažné kriminality (vraždy, loupeže, znásilnění aj.) a podílu ostatní kriminality, posouzením podle výše trestních sazeb stanovených v zákoně či výše trestů uložených pravomocně jednotlivým pachatelům, podle výše způsobené škody nebo již rozlišením dokonaných trestných činů a jejich pokusů. Další možnou cestou je využít pro klasifikaci závažnosti konkrétně charakterizovaných trestných činů zprůměrovaných bodových hodnocení vyslovených respondenty, ať již odborníky, nebo laiky. Na tomto přístupu je též založen zřejmě nejznámější pokus o vytvoření objektivního nástroje k měření kriminality, kterým je tzv. Sellinův a Wolfgangův index tíže kriminality z roku Oba američtí kriminologové zpracovali u trestných činů obecné kriminality, u nichž se předpokládá vysoká míra oznamování občany, užší charakteristiky v závislosti na počtu obětí, intenzitě útoku či výši škody. Každé z těchto charakteristik byl (na základě výpovědí respondentů) přidělen číselný stupeň tíže (např. ublížení na zdraví s nemocničním ošetřením = 7 bodů, znásilnění = 10 bodů, majetkový trestný čin se škodou převyšující USD = 7 bodů). Bodová hodnota se násobí počtem příslušných skutků v dané lokalitě. Součet představuje index, s jehož pomocí v současné době kriminální policie v několika velkoměstech USA eviduje strukturu a dynamiku kriminality z hlediska závažnosti u osmi tzv. indexových trestných činů. Statistické údaje o kriminalitě umožňují též uplatnit kriminálně geografický pohled vyjadřující nestejné zatížení registrovanou kriminalitou v rozličných územních jednotkách. Přínosnější než informace o rozsahu jsou i zde data o úrovni (intenzitě) kriminality. Takto bývá zejména shledávána přímá závislost mezi velikostí obce a jejím kriminálním zatížením. Rozdílná frekvence registrované kriminality v jednotlivých územních jednotkách signalizuje nestejnou míru výskytu kriminogenních faktorů v té které lokalitě. Bývá spojována s rozdílnostmi ekonomické struktury, s rozdíly v hustotě a složení obyvatelstva, s různou kulturní a životní úrovní, s převládajícím charakterem 63

6 Kapitola 2. pracovní činnosti obyvatelstva. Stranou pozornosti by však neměly zůstávat ani regionální rozdíly v úrovni formální i neformální kontroly kriminality. Koncentraci kriminality bývá přímo úměrný výskyt trestné činnosti typově vyšší společenské nebezpečnosti, tedy výrazněji nepříznivá struktura kriminality. Z publikovaných českých kriminálních statistik lze získat mimo jiné údaje o nestejné intenzitě registrované kriminality v jednotlivých krajích. Nejvyšších hodnot dosahují v hlavním městě Praze (více jak dvojnásobku republikových čísel), dále v krajích Ústeckém, Libereckém, Středočeském a Karlovarském (tabulka č. 1). Tabulka č. 1 Indexy registrovaných trestných činů podle krajů v roce 2006 Kraj Praha Ústecký Liberecký Středočeský Karlovarský Moravskoslezský Jihomoravský Jihočeský Plzeňský Olomoucký Královéhradecký Pardubický Zlínský Vysočina ČR celkem Registrované trestné činy Index na obyvatel 754,3 398,9 343,1 316,5 311,6 296,1 282,9 257,2 252,2 220,2 210,3 188,8 167,6 160,0 327,1 Pramen: údaje Ministerstva vnitra ČR 64

7 Pojem, předmět a úkoly kriminologie Další charakteristikou kriminality jako hromadného jevu je její dynamika (vývoj), která nazírá trestnou činnost v pohybu a změně. Je tedy pohledem na kriminalitu jako proces. Charakterizují ji změny vývojové křivky registrované kriminality či jejích složek (vyjádřené opět absolutními čísly nebo indexy) za určité časové období. Zůstáváli vývojová křivka kriminality neměnná, lze mít za to, že nedošlo k podstatným změnám v komplexu vlivů, které kriminalitu vyvolávají. Zločinnost však nepatří k jevům statickým, nýbrž rozvíjí se v prostoru a čase. V rámci úvah o dynamice kriminality se někdy používají pojmy tendence kriminality nebo trend kriminality k označení výsledného poznatku analýzy dynamiky kriminality. Jde o směr vývoje kriminality jako celku nebo její určité části. Hovoří se pak o vzestupné nebo klesající tendenci (trendu) či stagnaci. Pravidelnosti vyskytující se v rozvrstvení kriminality vedou též k pokusům o předvídání budoucího vývoje kriminality jako celku a jejích jednotlivých komponent, tedy ke kriminologickému prognózování. O registrované kriminalitě vpředválečné Československé republice jsou k dispozici pouze neúplné údaje. V rakouském trestním zákoně č. 117/1852 ř. z., platném na území dnešní České republiky až do roku 1950, existovala tripartice, na základě níž náležely do soudní jurisdikce vedle zločinů i přečiny a přestupky. Největší počet odsouzených představovaly právě osoby odsouzené za přestupky. Ze statistiky odsouzených v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech vyplývá, že za zločiny bylo v tomto období odsouzeno v průměru ročně osob, pro přečiny osob a pro přestupky osob. 14) Vyjdeme-li ze statistiky odsouzených jako pramene kriminologického poznání též pro období poválečné, a to období účinnosti trestního zákona č. 86/1950 Sb. a od 1. ledna 1962 zákona č.140/1961 Sb. (viz graf č. 3), nutno především brát v úvahu zásadní změny trestní legislativy v tomto období, jež srovnatelnost statistických údajů velmi ztěžují, ne-li znemožňují. Přestupky byly vyčleněny z oblasti trestního práva a staly se součástí práva správního. V letech činil průměrný počet odsouzených osob. Prudký pokles počtu odsouzených kolem roku 1960 je způsoben především zákonodárnými změnami (vedle již zmíněných změn přijetím zákona č. 38/1961 Sb., o místních lidových soudech, a zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech 14) Citováno podle NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. I. Obecná část. 3. přepracované vydání. Praha : Codex Bohemia, 1997, s

8 Kapitola 2. národních výborů při zajišťování socialistického pořádku) a s nimi spojeným faktickým přesunem drobné kriminality na jiné orgány, dále reorganizací správních celků i reorganizací orgánů činných v trestním řízení a dalšími faktory. Od roku 1970 jsou počty odsouzených ovlivněny přijetím zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech (zrušen zákonem č. 175/1990 Sb.; bagatelní delikty se tak přesunuly do oblasti přestupků). Do té doby představovali odsouzení pachatelé přečinů téměř třetinu všech odsouzených. 15) Příčinou nízkého počtu odsouzených v roce 1990 jsou kromě rozsáhlé amnestie prezidenta republiky ze dne a již uvedeného zrušení kategorie přečinů i zásadní společensko-politické změny, jejichž průvodním jevem byly i poruchy v činnosti soudů, prokuratur a bezpečnostních orgánů způsobené např. personálními změnami. Při úvahách o změnách registrované kriminality v České republice po roce 1989 budeme vycházet především z policejní statistiky, tedy z údajů o registrovaných skutcích a stíhaných osobách. Rok 1989 je posledním rokem téměř dvacetiletého údobí relativně stabilní úrovně kriminality (počty registrovaných trestných činů a přečinů se pohybovaly mezi ročně). Kriminalita v tomto roce, který vezmeme za základ pro srovnání s dalším obdobím, nikterak nevybočovala z dlouhodobě stabilizovaného trendu předchozích let (index na obyvatel = 1 165). V následujících čtyřech letech ( ) dochází ke strmému růstu registrované kriminality, a to přes protichůdně působící kriminálněpolitická opatření provedená v tomto období (rozsáhlá amnestie prezidenta republiky k , novelizace trestního zákona derogující nebo modifikující skutkové podstaty některých frekventovaných trestných činů, například spekulace, příživnictví, opuštění republiky, opilství v dopravě). Výrazným předělem v tomto vzestupném vývoji byl již rok V tomto roce došlo k dosud nebývalému nárůstu počtu registrovaných trestných činů, avšak též k radikálnímu poklesu počtu odsouzených osob. Index registrovaných skutků (na obyvatel) dosáhl v roce 1993 hodnoty Rozsah registrované kriminality (vyjádřený počtem zjištěných skutků) představoval v České republice v roce 1989 hodnotu Nárůst v dalších čtyřech letech je zjevný z následujících čísel: 15) Citováno podle NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. I. Obecná část. 3. přepracované vydání. Praha : Codex Bohemia, 1997, s

9 Stav, struktura a dynamika kriminality Graf č. 3 Dynamika odsouzených osob na území ČR v letech

10 Kapitola 2. Rok tj. oproti předchozímu roku + 79,6 % (+ 30,5 %) (+ 22,0 %) (+ 15,4 %). Celkově jde v roce 1993 o zvýšení oproti výchozímu roku 1989 třiapůlnásobné (viz graf č. 4). Míru reálného nárůstu majetkové trestné činnosti, jež rozhodujícím způsobem ovlivňuje dynamiku kriminality celkové, lze zpochybnit poukazem na měnící se relace mezi trestněprávně relevantní minimální hranicí způsobené škody a cenovou a příjmovou hladinou v té které době. To staví do nového světla jak sociální škodlivost, tak faktickou viktimizaci obětí zejména bagatelní části majetkových trestných činů. Je otázkou, nakolik postupné změny této hranice minimální škody ve sledovaném období (do Kčs, do roku Kčs, do roku Kč, v současné době Kč) byly adekvátní změnám kupní síly koruny a korespondující inflační křivce. 16) Změny hranice škody nikoliv nepatrné měly patrně nezanedbatelný vliv na pokles počtu registrovaných trestných činů zpronevěry, podvodu a značné části krádeží. 17) V dalších třinácti letech ( ) je tedy dosavadní strmý nárůst křivky registrované kriminality vystřídán po poklesu v roce 1994 (index na obyvatel = 3 603) nástupem již stabilizovanějšího stagnujícího či mírně klesajícího vývojového trendu. Rok 1994 je přitom pozoruhodný tím, že poprvé od roku 1990 byl počet registrovaných trestných činů nižší než v roce předcházejícím. 18) 16) K tomu viz NOVOTNÝ, O. Kriminalita, trestní právo, kodifikace (vybrané problémy). In Právnická fakulta Univerzity Karlovy Jubilejní sborník. Praha: Právnická fakulta UK, s Časopis Trestní právo, 1998, č ) Srov. MAREŠOVÁ, A. Kriminalita v roce Praha : IKSP, 1995, s ) OSMANČÍK, O. a kol. Některé poznatky z kriminologické analýzy etiologie, struktury a dynamiky kriminality v naší společnosti a poznatky k úrovni právního vědomí a účinnosti právní úpravy (Nepublikovaný podklad pro rekodifikační komisi, 1997). Příloha, s

11 Stav, struktura a dynamika kriminality Graf č. 4 Dynamika registrované kriminality v ČR v letech Registrované skutky Stíhané osoby Odsouzené osoby Pramen: policejní statistika, justiční statistika

12 Kapitola 2. Rok tj. oproti předchozímu roku 6,5 % (+ 0,9 %) (+ 5,0 %) (+ 2,4 %) (+ 5,5 %) ( 0 %) ( 8,2 %) ( 8,4 %) (+ 3,8 %) ( 4,0 %) ( 1,7 %) ( 2,2 %) ( 2,2 %) Statisticky vykazované majetkové škody způsobené registrovanými trestnými činy jsou nepochybně pouze jedním z indikátorů škodlivých dopadů zjevné části kriminality na společnost i jedince, a to ukazatelem velmi přibližným. Nicméně jejich rapidní vzestup ze zhruba půl miliardy Kčs v roce 1989 na hodnoty v řádu desítek miliard Kč Graf č. 5 Majetkové škody způsobené registrovanými trestnými činy v ČR v letech , , , ,5 43 Kč (v mld.) ,1 24,4 31,2 29,6 33,5 35,7 24, ,6 9,4 4,2 0,7 2, Pramen: policejní statistika 70