SCHENGEN. Vaše brána k volnému pohybu v Evropě. Rada Evropské unie

Transkript

1 SCHENGEN Vaše brána k volnému pohybu v Evropě Rada Evropské unie

2 Oznámení Tuto publikaci vypracoval generální sekretariát Rady, a to pouze pro informační účely. K jejímu obsahu se neváže odpovědnost orgánů EU ani členských států. Veškeré další informace o Evropské radě a o Radě naleznete na těchto internetových stránkách: Rovněž se můžete obrátit na oddělení generálního sekretariátu Rady Služba informací pro veřejnost : Rue de la Loi/Wetstraat Bruxelles/Brussel BELGIQUE/BELGIË Tel. +32 (0) Fax +32 (0) public.info@consilium.europa.eu Mnoho doplňujících informací o Evropské unii je k dispozici na internetu. Můžete se s nimi seznámit na portálu Europa ( Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2015 Předchozí vydání: 2011, 2012, 2013 Print ISBN doi: /58170 QC CS-C PDF ISBN doi: /56124 QC CS-N Evropská unie, 2015 Opakované použití povoleno pod podmínkou uvedení zdroje. Fotografie: Fotolia.com, Frontex Mapa: Lovell Johns, Oxford, Spojené království, K jakémukoli opakovanému použití tohoto materiálu je nutné získat povolení přímo od držitele autorských práv. Printed in Belgium Vytištěno na ekologickém papíře

3 SCHENGEN Vaše brána k volnému pohybu v Evropě

4 OBSAH Úvod 3 Právo na volný pohyb bez kontrol na vnitřních hranicích 5 Policejní a celní spolupráce 5 Vnitřní hranice 5 Vnější hranice 6 Schengenský informační systém (SIS) 6 Justiční spolupráce 7 Víza 8 Azyl 9 Y.L. Photographies Fotolia.com Mapa schengenského prostoru 10

5 ÚVOD Schengen, venkovská obec na řece Mosele v jižním Lucembursku nacházející se v místě, kde se stýkají území původních smluvních stran Schengenské dohody (Francie, Německa a států Beneluxu), se stal synonymem zrušení kontrol na vnitřních hranicích a volného pohybu v Evropě. Schengenský prostor vznikal postupně: European Union K jeho zrodu došlo dne 14. června 1985, kdy pět zemí (Belgie, Francie, Německo, Lucembursko a Nizozemsko) podepsalo Schengenskou dohodu. O pět let později byla uzavřena Schengenská úmluva, ve které bylo stanoveno, jak bude v praxi probíhat rušení kontrol na vnitřních hranicích. Rovněž v ní byla stanovena řada nezbytných kompenzačních opatření, jejichž cílem bylo posílení kontrol na vnějších hranicích, stanovení postupů pro udělování jednotných víz, boj proti obchodu s drogami a zřízení společného systému sdílení informací Schengenského informačního systému (SIS). Proces rušení hraničních kontrol byl v praxi zahájen dne 26. března 1995, kdy sedm zemí (kromě pěti výše uvedených ještě Portugalsko a Španělsko) zrušilo kontroly na svých vnitřních hranicích. Od té doby se schengenský prostor stále rozšiřuje. Jeho součástí jsou nyní Belgie, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Červen 2015 CS SCHENGEN 3

6 Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko a čtyři země, které nejsou členskými státy EU Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Až se v budoucnu k schengenskému prostoru připojí Bulharsko a Rumunsko, bude jeho součástí celkem 28 evropských zemí. Čtyři další členské státy EU součástí schengenského prostoru nejsou, přesto však uplatňují některá schengenská pravidla. Jedná se o Chorvatsko, Kypr, Irsko a Spojené království. EU všechny země schengenského prostoru pravidelně hodnotí, aby bylo zajištěno, že budou dohodnutá pravidla správně uplatňovat. Rob Pitmann Fotolia.com Zrušení kontrol na vnitřních hranicích má dopad i na další oblasti politiky, například na otázky přeshraniční trestné činnosti a boje proti ní nebo na záležitosti přeshraničního cestování, obchodu a justice. Pravidla schengenského prostoru se tedy netýkají pouze volného pohybu osob, ale i vízové, azylové 1 a policejní, celní a justiční spolupráce. 1 Přestože se Schengenská úmluva původně vztahovala i na azyl, po formální stránce se tato oblast již za schengenské acquis nepovažuje. 4 SCHENGEN CS Červen 2015

7 PRÁVO NA VOLNÝ POHYB BEZ KONTROL NA VNITŘNÍCH HRANICÍCH Právo na volný pohyb v schengenském prostoru má nejen více než půl miliardy občanů EU, ale i všichni státní příslušníci třetích zemí, kteří se v schengenském prostoru legálně zdržují. Cizí občané pobývající v schengenském prostoru mají toto právo po celou dobu platnosti svého povolení k pobytu, aniž by potřebovali víza. Cizí občané cestující uvnitř schengenského prostoru se rovněž mohou volně pohybovat po dobu nepřesahující 90 dnů během šesti měsíců. Právo na volný pohyb znamená, že cestující nemusí čekat ve frontách na letištích, v přístavech nebo na pozemních hranicích a na vnitřních hranicích už nemusí procházet žádnou pasovou kontrolou. Byla odstraněna kontrolní infrastruktura, jako například stanoviště pohraniční stráže, a další fyzické překážky. Každá zúčastněná země má však právo provádět kontroly osob a celní kontroly kdekoli na svém území v rámci běžných policejních, celních a imigračních kontrol. Jako příklad lze uvést silniční kontroly nebo boj proti organizované trestné činnosti. POLICEJNÍ A CELNÍ SPOLUPRÁCE VNITŘNÍ HRANICE Sousední země úzce spolupracují a mohou provádět společné operace a kontroly na obou stranách společné hranice. Příkladem mohou být kontrolované zásilky drog nebo společné policejní hlídky. Příslušníci donucovacích orgánů mohou na území sousedních členských států provádět rovněž přeshraniční sledování a pronásledování, například v případě, kdy se osoba podezřelá z trestné činnosti snaží uprchnout před policií dané země a překročit hranice do sousedního státu. V případě vážného ohrožení veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti může členský stát na velmi omezenou dobu, v zásadě nepřesahující 30 dní, výjimečně obnovit kontroly na všech nebo na některých svých vnitřních hranicích. Jako příklad lze uvést velké sportovní akce, které mohou představovat bezpečnostní riziko. Červen 2015 CS SCHENGEN 5

8 VNĚJŠÍ HRANICE Vnější hranice schengenského prostoru je dlouhá více než km (80 % tvoří námořní hranice a 20 % pozemní) a zahrnuje stovky letišť a námořních přístavů a pozemních hraničních přechodů. Každý stát Schengenu odpovídá za ochranu svých vnějších hranic. Standardy a úroveň ochrany jsou na všech vnějších hraničních přechodech v schengenském prostoru stejné, bez ohledu na jejich umístění. Společná pravidla jsou stanovena v Schengenském hraničním kodexu. V roce 2005 byla zřízena Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích (Frontex 2 ), která ještě v témže roce zahájila svou činnost. Jejím hlavním úkolem je doplňovat vnitrostátní systémy správy hranic členských států, které jsou součástí schengenského prostoru, prosazováním integrované správy všech druhů vnějších hranic a koordinací operativní spolupráce na úrovni EU. Cílem je posilování bezpečnosti na vnějších hranicích schengenského prostoru. Příslušníci pohraniční stráže jedné země mohou být přiděleni do jiné země, aby se tam podíleli na společných operacích a podpořili členské státy v mimořádně zátěžových situacích. V souladu s pravidly EU pro malý pohraniční styk na vnějších hranicích uzavřela řada států Schengenu dvoustranné dohody se sousedními třetími zeměmi, jejichž součástí je povolení pro malý pohraniční styk, s cílem usnadnit malý pohraniční styk, obchod, sociální a kulturní výměnu a regionální spolupráci. SCHENGENSKÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM (SIS) Jedním z nejdůležitějších opatření kompenzujících zrušení kontrol na vnitřních hranicích je Schengenský informační systém (SIS). SIS je společná databáze sloužící pohraničním, migračním i donucovacím orgánům zúčastněných zemí. Mají k ní přístup orgány na hranicích, na území daného státu a na konzulátech v zahraničí, jakož i Eurojust a Europol. Na SIS se vztahují zvláštní přísná pravidla ochrany údajů. V lednu roku 2014 obsahoval systém SIS více než 50 milionů záznamů týkajících se: osob (přibližně 1 milion), jimž není dovoleno vstoupit do schengenského prostoru a pobývat v něm (72 %), které mají být zatčeny (na základě evropského zatýkacího rozkazu) (4 %), které jsou pohřešovány (7 %), jež jsou předvolány před justiční orgán (12 %), které podléhají skrytým nebo zvláštním kontrolám (5 %), SCHENGEN CS Červen 2015

9 Frontex Frontex a ztracených nebo odcizených předmětů (přibližně 49 milionů) hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení: bianko dokladů nebo vydaných dokladů (86 %), např. pasů, průkazů totožnosti, řidičských průkazů, povolení k pobytu, cestovních dokladů, dokladů o vozidle, vozidel, lodí, přívěsných motorů, přípojných vozidel, kontejnerů, karavanů, letadel a státních poznávacích značek (11 %), střelných zbraní (1 %) a bankovek, cenných papírů a platebních prostředků (2 %). V roce 2013 bylo učiněno více než úspěšných nálezů: bylo vypátráno přibližně osob a předmětů, včetně téměř odcizených vozidel. To znamená, že denně došlo k více než 320 úspěšným nálezům (mimo jiné je takto nalezeno průměrně 43 odcizených vozidel denně). JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE Země Schengenu uplatňují specifická pravidla usnadňující postupy vzájemné justiční spolupráce. Patří k nim i zásada ne bis in idem, což znamená, že osoba nemůže být v různých zemích schengenského prostoru za stejný čin stíhána a trestána dvakrát. Většina původních ustanovení Schengenu týkajících se policejní a justiční spolupráce je nyní součástí aktů EU, které platí ve všech členských státech EU. Červen 2015 CS SCHENGEN 7

10 Anyka Fotolia.com VÍZA Státním příslušníkům třetích zemí, kteří navštíví schengenský prostor (území států Schengenu) a na něž se podle nařízení (EU) č. 539/2001 vztahuje vízová povinnost, je uděleno jednotné schengenské vízum (vízum typu C). Toto vízum umožňuje po celou dobu platnosti volný pohyb po schengenském prostoru. Tato doba nemůže během jakéhokoli období 180 dní přesáhnout 90 dnů. Pobyty delší než 90 dnů a trvalý pobyt v schengenských zemích upravují právní předpisy jednotlivých států, s výjimkou oprávněného pobytu zvláštních kategorií osob, například studentů a výzkumných pracovníků či sezónních pracovníků, 8 SCHENGEN CS Červen 2015

11 na něž se vztahují zvláštní směrnice EU. V roce 2013 bylo na celém světě vydáno více než 16 milionů schengenských víz. Pro srovnání uveďme, že dlouhodobých víz (víz typu D pro pobyty delší než 90 dnů) bylo zeměmi Schengenu uděleno o něco více než 1 milion. Země Schengenu spolupracují, aby žadatelům usnadnily podávání žádostí o schengenská víza přímo v jejich zemích nebo regionech. Všechny konzuláty zemí Schengenu na celém světě uplatňují jednotná pravidla pro udělování víz. V říjnu roku 2011 byl zahájen provoz Vízového informačního systému (VIS), který prostřednictvím společné databáze propojuje informace ze členských států a hraničních přechodů na vnějších hranicích. Systém je od té doby postupně rozšiřován, přičemž cílem je vytvořit celosvětovou síť. Tento systém usnadňuje zpracování žádostí o víza na konzulátech schengenských zemí na celém světě a přispívá k zefektivnění hraničních kontrol na vnějších hranicích. AZYL 3 V roce 2013 vydalo všech 28 členských států EU v prvním stupni společně přibližně rozhodnutí o žádostech o azyl. Asi třetina těchto rozhodnutí byla kladných a dvě třetiny žádostí byly zamítnuty. Existuje mechanismus (dublinské nařízení a nařízení o Eurodacu) pro určení státu příslušného k vyřízení žádosti o azyl, aby se předešlo tomu, že stejná osoba podá více žádostí o azyl v různých zemích Schengenu, a aby se vyloučilo riziko, že se těmito žádostmi nebude zabývat žádná z dotyčných zemí. Za tímto účelem byla vytvořena databáze pro výměnu otisků prstů (Eurodac). V roce 2013 završily Evropský parlament a Rada jednání o novém legislativním rámci pro společný evropský azylový systém (CEAS), který zahrnuje přepracované znění dublinského nařízení, nařízení o Eurodacu a směrnic o podmínkách přiznání azylu, podmínkách přijímání a azylovém řízení. Účelem systému CEAS je vytvořit prostor, který se řídí přísnými normami ochrany a zásadou solidarity a který je založen na jednotném, spravedlivém a účinném azylovém řízení, stejné úrovni podmínek přijímání a jednotném statusu ochrany. V roce 2010 byl zřízen Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu, který má posílit praktickou spolupráci. 3 Přestože Schengenská úmluva se původně vztahovala i na azyl, po formální stránce se tato oblast již za schengenské acquis nepovažuje. Červen 2015 CS SCHENGEN 9

12 Členské státy EU, které jsou součástí schengenského prostoru* 1995: Belgie Francie Německo Lucembursko Nizozemsko Portugalsko Španělsko 1997: Rakousko Itálie 2000: Řecko 2001: Dánsko Finsko Švédsko 2007: Česká republika Estonsko Maďarsko Lotyšsko Litva Malta Polsko Slovensko Slovinsko MADEIRA (PT) AZORSKÉ OSTROVY (PT) AZORSKÉ OSTROVY MADEIRA KANÁRSKÉ OSTROVY Státy mimo EU, které jsou součástí schengenského prostoru* 2001: Island Norsko 2008: Švýcarsko 2011: Lichtenštejnsko Členské státy EU, které se připravují na vstup do schengenského prostoru* NL LU DK KANÁRSKÉ OSTROVY (ES) Bulharsko Rumunsko LI Členské státy EU, které nejsou součástí schengenského prostoru* SI Chorvatsko Kypr Irsko Spojené království * V březnu SCHENGEN CS Červen 2015

13 JAK ZÍSKAT PUBLIKACE EU Bezplatné publikace: jeden výtisk: prostřednictvím stránek EU Bookshop ( více výtisků, plakáty či pohlednice: v zastoupeních Evropské unie ( a v delegacích Evropské unie v zemích mimo EU ( můžete se také obrátit na síť Europe Direct na adrese nebo na telefonní lince (zdarma v rámci EU) (*). (*) Informace jsou poskytovány zdarma, stejně jako většina telefonních hovorů (někteří operátoři, telefonní automaty nebo hotely však mohou telefonické spojení zpoplatnit). Placené publikace: prostřednictvím stránek EU Bookshop (

14 QC CS-N Rue de la Loi/Wetstraat Bruxelles/Brussel BELGIQUE/BELGIË Tel. +32 (0) ISBN doi: /56124