Biotop lesa a jeho využití v mateřské škole

Transkript

1 OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA PEDAGOGIKY PRIMÁRNÍHO A ALTERNATIVNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Biotop lesa a jeho využití v mateřské škole BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor práce: Hana Máchalová Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Šimik, PhD. 2012

2 UNIVERSITY OF OSTRAVA FACULTY OF EDUCATION TEACHING DEPARTMENT OF PRIMARY AND ALTERNATIVE EDUCATION Habitat of forest and its using at kindergarten THESIS Author: Supervisor: Hana Máchalová Mgr. Ondřej Šimik, PhD. 2012

3

4

5

6 ABSTRAKT Bakalářská práce, která nese název Biotop lesa a jeho vyuţití v mateřské škole, je rozdělena do pomyslných tří částí, ve kterých se věnuji převáţně vlivu přírodního prostředí na dítě. V úvodní teoretické části, jeţ obsahuje pět kapitol, zmiňuji poznávání a vliv přírodního prostředí na dítě. Dále se také zabývám biotopem lesa, který se pro nás stává vzdělávacím prostředím. Čtenářům nabízím příklady vyuţití lesa v mateřské škole nejen v České republice, ale i zahraničí. Vše také zasazuji do Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. V neposlední řadě zmiňuji úlohu pedagoga při edukaci dětí v lese. V praktické části ukazuji moţnosti vyuţití lesa v mateřské škole v podobě vycházky nebo konkrétních činností s dětmi. V poslední, výzkumné části, se věnuji rozdílům ve vnímání lesního prostředí, znalostí o něm a dětskými výpověďmi o chování v lese. Klíčová slova: biotop, les, mateřská škola

7 ABSTRACT The thesis bears the name of Habitat of forest and its usage in a nursery school. The thesis is divided into the three imaginary parts in which I m dealing mainly with the natural environment effects on child. In the opening theoretical part (which contains five chapters) I m mentioning the exploration and influence of the natural environment on child. Then I m also inquiring into the Habitat of forest which is becoming to be an educational environment for us. I m offering examples of usage of the forest in the nursery school not only in the Czech Republic but also in the abroad countries. Everything is also set into the Educational framework program for preschool education. In the last but not least part I m mentioning the role of the teacher educating the children in the forest. In the practical part I can show the possibility of usage of the forest in the nursery school in a way of outings or any other specific activities with children. In the last research part I deal with the differences in a perception of the forest environment and the knowledge about the woods, and also with the discussion with children about the behavior in a forest. Keywords: habitat, forest, kindergarten

8

9 OBSAH ÚVOD POZNÁVÁNÍ PŘÍRODY DÍTĚTEM Odcizování dětí přírodě Emilie Strejčková Zahraniční a mezinárodní výzkumy odcizování dětí přírodě LES A JEHO CHARAKTERISTIKA Druhy lesů a ţivot v nich Lesní patra Stromové a keřové patro Bylinné a mechové patro LES V OBSAHU KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTŮ RVP PV A EVVO RVP PV EVVO VYUŢITÍ LESA PŘI EDUKACI V MATEŘSKÉ ŠKOLE PŘÍKLAD ALTERNATIVNÍ LMŠ Inspirace v zahraničních lesních mateřských školách Norsko Německo České lesní kluby pro děti předškolního věku inspirace pro běţnou mateřskou školu Šárynka Semínko PEDAGOG V PŘÍRODNÍM PROSTŘEDÍ MOŢNOSTI VYUŢITÍ BIOTOPU LESA Plán pro mateřskou školu s běţným provozem Činnosti v mateřské škole s lesní tématikou Vycházky do lesa EMPIRICKÝ VÝZKUM Cíle výzkumu a výzkumné otázky Pouţité výzkumné metody Výzkumný vzorek Realizace výzkumu Výsledky výzkumu... 62

10 7.6 Závěry výzkumu ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH... 92

11 ÚVOD Sama příroda nás vede k tomu, abychom milovali své potomky. Marcus Tullius Cicero Příroda nám mlčky ukazuje mnoho věcí. Ten kdo umí v přírodě tzv. číst pozná, ţe bude pršet, začne padat sníh nebo bude dlouho sucho. Staří kočovníci podle slunce poznaly, kolik je hodin. Přiznejme si, kdo nás dnes ve světě mobilů, počítačů a robotických přístrojů má potřebu poznávat část dne, podle sluníčka. Moţná právě to přesycení moderními přístroji nám všem škodí. Nejen nám, hlavně našim dětem. Bohuţel někteří z nás to ještě podporují, dětem kupují hromady hraček, platí jim kaţdý den jiný zájmový krouţek a udělají vše, co jim na očích vidí. Tak si ovšem Cicero jistě své vyloţení známého citátu nepředstavoval. Proto by nám jistě pomohlo, kdybychom se na chvíli zastavily a zkusily se zaposlouchat do krásných zvuků přírody. Není nad to, stát v lese, obklopeni mohutnými kmeny stromů a nad hlavami nám zpívají ptáci. Naše děti to ovšem skoro neznají. Tolikrát jsem byla udivena, jak děti zvládají ovládat dotykové displeje telefonů, ale nikdy se nebrodily potokem. Dokáţou hrát hry na počítači, ale nikdy nesbíraly v lese houby. A takových příkladů, bych zde mohla uvést více neţ dost. Proto jsem se rozhodla nejen rodičům, pedagogům, ale i mateřským školám ukázat něco, co by mohlo naše děti obohatit. Nezůstávejte zavřeni mezi čtyřmi stěnami a vyjděte ven na čerstvý vzduch! Třeba do nejbliţšího lesa. Výzkumy, které zmiňuji v mé práci, dokazují, ţe pobyt v přírodě člověku prospívá. Proč ji tedy nevyuţít. 11

12 1 POZNÁVÁNÍ PŘÍRODY DÍTĚTEM První kontakt dítěte s přírodou začíná jiţ v raném dětství. Je to především první pohled z kočárku při procházce s matkou. Jiţ v tomto období můţeme děti rozdělit na dvě skupiny, děti z městského sídliště a děti z vesnice. Záměrně jsem zde zvolila dva extrémní protiklady. První pohled dětí ze sídliště je na obrovské panelové domy. Jen velmi zřídka se do jejich zorného úhlu dostanou stromy, ptáci či motýli. V podobném duchu pokračuje i další etapa dětského vývoje. V batolecím věku často tyto děti poznají pouze hřiště blízko jejich domova. Umělohmotné skluzavky a pískoviště, kde se s přírodou setkává minimálně. Spíš zde nachází nedopalky od cigaret, injekční stříkačky a psí exkrementy. Pro předškolní dítě je ideálním prostorem zahrada. Je oplocená a dítě se nemá kam ztratit, neuteče do lesa, nezajede ho auto. Správná zahrada ne anglický trávník poskytuje různá zákoutí. Dítě si můţe proţít chvilku, kdy je samo, můţe objevovat, bádat. Tyto záţitky mají velkou hodnotu. (Jančaříková, 2009). V dnešní době s městským stylem ţivota ovšem souvisí daleko více faktů, mezi které patří například dlouhá cesta, neţ se z většího města dostaneme do přírody. A to platí i u většiny mateřských škol, kde samozřejmě působí i další faktory, jako čas, který děti tráví venku a počet pedagogických pracovníků. Na jejich snaze moţná záleţí více neţ na jiných ukazatelých. Jančaříková (2009) uvádí, ţe sama viděla, jak učitelky dokázaly mezi betonem vybudovat kout s květináči, kde byly různé sazenice jako například fazole. I malá snaha můţe být pro děti velkým přínosem. Je zřejmé, ţe během dvou hodin a jednou učitelkou na dvacet dětí, nemůţeme realizovat výlety do přírody v okolí. Měli bychom ovšem brát v potaz sbírku Člověk a les, kde nacházíme pojem biofilie, coţ je podle Wilsona, kterého cituje Librová (2006, s. 8) potřeba člověka spojovat se s přírodou od raného dětství. Tato potřeba se projevuje mnoha způsoby. U dětí ji můţeme pozorovat například u přitaţlivosti vody (kdyţ vidí dítě kaluţ, má tendenci do ní skočit, hrát si s vodou). Tato potřeba se podle výzkumu u dospělých jedinců během ţivota nevytrácí, ovšem u malých dětí bychom ji měli co nejvíce podporovat, aby se dostatečně rozvinula (Librová, 2006, s. 8 9). I mnoho uznávaných pedagogů a psychologů tvrdí, ţe prostředí má vliv nejen na dítě, ale i na celou osobnost kaţdého člověka. To potvrdil, v 90 letech 20. Století, výzkum od 12

13 Roberta Tailora Homese, kterého uvádí Franěk. Toto sídliště, určené pro sociální bydlení, se skládá z 24 identických výškových domů. Potencionální obyvatelé sídliště si nemohli vybrat, v které části sídliště budou ţít, protoţe byli do uprázdněných bytů postupně umisťováni podle pořadníku. Mezi všemi domy byly původně stromy a udrţovaná zeleň, avšak z úsporných důvodů počala být zeleň postupně odstraňována. Po určité době však správa sídliště od dalšího odstraňování zeleně upustila, takţe v jedné polovině sídliště převaţuji asfaltové a betonové plochy, zatímco v druhé polovině zůstala zachována původní vegetace - vzrostlé stromy, udrţované trávníky a keře. Toto prostředí tak vytvořilo ideální podmínky pro přirozený experiment umoţňující pozorovat, jak existence či neexistence městské vegetace můţe ovlivnit chování a psychiku obyvatel. (Franěk, 2006, s. 9) První analýzy výzkumných týmu se zaměřily na úroveň ţivotní spokojnosti, mentalitu a pozornostní kapacitu jedinců. Závěry práce ukázaly, ţe lidé bydlící v domech kolem zelených ploch jsou subjektivně spokojenější, duševně odolnější, schopně řešili těţší ţivotní situace a jejich pozornost byla koncentrovatelnější. Další oblast, které byla věnována pozornost se týkala sociálního chování obyvatel. V nezelené části sídliště lidé omezovali sociální kontakty a uzavírali se do svých bytů. Odstranění zeleně mezi domy způsobilo, ţe zmizel strukturovaný venkovní prostor, který by nabízel obyvatelům příjemné prostředí pro vzájemné setkávání. Na místo toho byly domy obklopeny otevřeným, neohraničeným a nestrukturovaným prostorem, který byl lidem nepříjemný, proto jej rychle opouštěli. Negativní důsledky odstranění vegetace vyšly plně najevo, kdyţ bylo provedeno srovnání s chováním lidi, kteří ţili v zelených domech. Obyvatelé bydlící v domech obklopených zelení se stýkali se svými sousedy častěji, měli silnější pocit společenství a cítili se celkově bezpečněji neţ lidé z budov beze stromů. Stejně tak jejich děti mohly trávit více volného času venku při vzájemné hře či kontaktu se svými rodiči a ostatními dospělými. (Franěk, 2006, s. 9) Dále Franěk uvádí, ţe i hra dětí byla rozdílná v obou prostředích. V oblasti, kde byla přítomná zeleň, trávily děti dvakrát tak více času neţ v betonovém prostředí. Jejich hry byly kreativnější a často je doprovázely písně, popěvky či říkadla. Děti v prostředí bez zeleně vyuţívaly jednoduché hry s jasnými pravidly jako například kopaná. V této oblasti byla také větší kriminalita a míra šikany. Je nejenom přínosné trávit čas v přírodě, ale i přírodu poznávat a to nejlépe všemi smysly. Bacus se ve své knize píše: Většina dětí potřebuje povzbuzovat k tomu, aby objevovaly nové věci a sledovaly, co se děje kolem nich. Kaţdá nová zkušenost je pro dítě dobrá a můţeme o ní s dítětem mluvit, zvláště jsme-li venku a objevujeme-li něco nového. V přírodě 13

14 a na vesnici můţe dítě pouţívat všechny svoje smysly najednou, můţe se dívat kolem sebe, naslouchat zvukům, cítit vůně a dotýkat se věcí a některé z nich ochutnat, coţ ve městě není tak snadné. (Bacus 2004, s. 111) To potvrzují výpovědi pedagogů, psychologů, sociologů, biologů, profesorů, pedagogických pracovníků a lektorů v knize Děti, aby byly a ţily, kteří se zabývali výzkumem Odcizování člověka přírodě (Vostradovská 2005, s. 9) uvádí, ţe byla překvapena, jak jsou děti vybaveny teoretickými znalosti o přírodě. V terénu se ovšem neumějí pohybovat, nevědí, co si mají obléknout, nepoznávají stromy ani některá zvířata a je jim to jedno. Poukazuje také na to, ţe předškolní věk je z hlediska vytváření vztahu k přírodě nejdůleţitější a přesto je ekologická či environmentální výchova často opomíjena. Z téţe publikace uvádím i příspěvek Evy Kopecké (2005, s. 13). Ta se ve výzkumu zabývala fyzickou zdatností dětí. Sama přiznává, ţe fyzická zdatnost u všech dětí klesá. Při pozorování dětí z mateřských škol, bylo zřejmé, ţe děti nejsou zvyklé pohybovat se větší časový úsek na nohou. Často si ztěţují na bolest nohou a vyhledávají místa k odpočinku. Tyto výsledky jsou ovšem rozdílné u různých skupin dětí. Nemůţeme proto říci, ţe všechny děti z mateřských škol nemají dostatečnou fyzickou zdatnost. Větší rozdíly byly pozorovány aţ u dětí druhého stupně, kde se na jejich tělesné zdatnosti podepisuje ţivotní styl rodiny. Od stejné autorky nacházíme i vyjádření ke vztahu ke zvířatům a rostlinám. Děti z mateřských škol mívají ke zvířatům zpravidla vřelý a milý vztah. Chtějí je krmit a hladit. Ovšem často je berou jako plyšová zvířata, tzn. nerozlišují skutečnost s pohádkou, je proto nutné je poučit o bezpečnosti a zacházení s jednotlivými zvířaty. U rostlin je vztah dětí podobný. Vnímají je kladně, chtějí se o ně starat a zkoumat je. Rozdíl je ovšem u volně rostoucích květin a travin oproti oplocené zahradě. Volně rostoucí rostliny jim nepřijdou tak zajímavé. Strejčková (2005, s ) uvádí výsledky celého výzkumu Odcizování člověka přírodě. Jednalo se o rozsáhlou práci, kde pomocí dotazování a pozorování byly vyhodnoceny výsledky více jak sto dětí z mateřských škol a dalších sto dětí ze škol základních. Ve výzkumu bylo obsaţeno pozorování dětí v terénu, dále se plnily úkoly v zahradě areálu a úkoly, které probíhaly během procházení celého Toulcova Dvora v Praze. Pro představu zmiňuji výsledky, kdy děti měly za úkol poznávat hmatem přírodniny schované v pytlíku (tzv. hmatky). Tabulka, která ukazuje procentuálně počet dětí, které odpověděly správně, uvádím bez dalšího komentáře. 14

15 Tabulka č. 1: Výsledky Hmatek Šiška Ořech Kaštan Ulita Peříčko Kamínek Parůţek Určení šišky MŠ (102 dětí) ZŠ (111 dětí) 93% 57% 37% 85% 92% 94% 6% 9% (ze 47) 100% 85% 60% 98% 93% 95% 37% 45% (ze 73) Děti, aby byly a ţily str. 66 Z výše uvedené tabulky je zřejmé, ţe příroda k nám neodmyslitelně patří a do jisté míry nás ovlivňuje. Děti se s ní setkávají od raného dětství, ovšem s četnými rozdíly, které nevyrovná ani příchod do mateřské školy. V organizaci, která má za úkol děti vychovávat, vzdělávat a vést k dalšímu rozvoji osobnosti, není dostatek času ani prostředků na dostatečné propojování programu s přírodou. Děti chtějí přírodu poznávat, bohuţel jim to není umoţněno. Ať uţ v mateřské škole či v rodinném prostředí. Můţeme se proto setkat s pojmem odcizování přírodě. 1.1 Odcizování dětí přírodě Emilie Strejčková Nemůţeme říci, ţe by pojem odcizování byl nový nebo starý, ovšem jeho význam se kaţdý rok stupňuje, díky narůstajícímu počtu dětí (resp. lidí), kteří se přírodě odcizují. I díky organizacím, jako je například Zájmové sdruţení Toulcův Dvůr se o tuto problematiku začalo zajímat i Ministerstvo ţivotního prostředí České republiky, které finančně podporuje některé projekty zabývající se odcizování přírodě. Jako první na odcizování upozornil ve své knize Lorenz (1992), který si všiml, ţe většina lidí se odnaučila zacházet s ţivými systémy, protoţe zachází většinou s předměty umělými. Jeden z pilotních projektů a výzkumu ve spolupráci a Německou nadací má pro českou veřejnost i odborníky velkou váhu. Hlavní představitelkou tohoto projektu byla Emilie Stejčková, která byla v roce 1993 první pracovnicí, která se zabývala ekologickou výchovou. O dva roky později vzniká v Praze první ekologické centrum Toulcův dvůr. Tento výzkum provádělo Středisko ekovýchovy Toulcův Dvůr s Německou nadací DBU (Deutsche Bundesstiftung Umwelt). 15

16 Projekt odcizování dětí přírodě probíhal v letech , týkal se německých a českých dětí. Měl za úkol zjistit, v jaké míře jsou děti v kontaktu s přírodou. Na podnět Ministerstva ţivotního prostředí České republiky navázal v letech 2004 aţ 2006 výzkum Odcizování člověka přírodě (zmiňovaný na str. 12, probíhal v Toulcově Dvoře v Praze). Výzkumy prokázaly, ţe ekologické cítění dětí a společnosti je podáváno ve školách dětem aţ ve věku, kdy mají upevněné jiné návyky. Informace jsou podávány pouze slovně s obrazovou předlohou. Stačilo by ovšem vyjít před školu a příklady by se daly demonstrovat názorně. Prokázaný a stále se zrychlující úbytek přímých kontaktů s přírodním prostředím přináší negativní důsledky jak pro schopnosti a ochotu pomáhat k zachování a funkčnosti přírodního prostředí, tak pro dosaţení optimálního psychického a fyzického rozvoje u kaţdého lidského jedince. (Kapuciánová, 2010) K odcizování přispívá i celá společnost. Některé organizace vyuţívají odcizování ve svůj prospěch. Stále častěji se v zoologických zahradách objevují domácí zvířata (krávy, králici, ovce, kozy, prasata). Ostravská zoologická zahrada dokonce v roce 2011 otevřela část s názvem Na Statku, kde mají návštěvníci moţnost tyto zvířata nejen vidět, ale i být s nimi v přímém kontaktu. To svědčí zejména o budoucnosti městských dětí, které nemají moţnost podívat se na venkov. Moţná jiţ za nedlouho uslyšíme některé z těchto dětí říkat, ţe domov krávy, či králíka je v zoologické zahradě. V zahraničí, zejména v západních státech, jiţ tuto situaci vzaly pevně do svých rukou a odcizování se snaţí zabránit nebo zmírnit jeho důsledky. 1.2 Zahraniční a mezinárodní výzkumy odcizování dětí přírodě Jedním z kroků, které v zahraničí brání odcizování dětí přírodě, jsou lesní mateřské školy. V zahraničí lesní mateřské školy, o kterých se více zmiňuji v kapitole 4.1, existují jako běţná součást školské soustavy. Fungují často jiţ několik let a proto i ve výzkumech a studiích můţeme porovnat jejich vliv na osobnost dítěte. Výzkumy jsou zaměřené na různé oblasti jako koncentrace u dětí, vztah k přírodě, školní připravenost, motorika, kreativita a jiné. Švýcarská společnost Isopublic provedla v letech mezinárodní průzkum, do které se zapojili děti z Finska, Norska, Švédska, Holandska a České republiky. 16

17 (Kapuciánová, 2010) Zejména v části výzkumu, kdy probíhalo dotazová rodičů, jasně vyplývá, ţe u dětí vzrostl zájem o přírodu, vzrostlo pochopení přírody, děti dělají velké pokroky v hrubé motorice, navzájem si více pomáhají a mají méně konfliktů, děti se lépe koncentrují a mají větší fantazii a kreativitu. Naopak rodiče v mnohých případech kritizují to, ţe děti jsou venku opravdu za kaţdého počasí a příliš se při hrách ušpiní. Z dotazů kladených pedagogům vyplývá, ţe největší problém vidí s hledáním doprovodu, strach z klíšťat, nepříznivé počasí a protesty rodičů vůči špinavému oblečení. Zmínila bych jednu část tohoto velkého projektu, která se týkala Švédských dětí. Celý rok probíhalo pozorování a testování dětí ve dvou rozdílných mateřských školách. Jedna vyuţívala ke vzdělávání dětí převáţně přírodní prostředí a nacházela se na vesnici, druhá mateřská škola byla ve větším městě s klasickou budovou a rovinatou zahradou s umělými prvky. Výzkum prokázal, ţe děti, které navštěvovaly přírodní mateřskou školu dosáhly lepších výsledků v hrubé motorice, byly koncentrovanější, chyběly méně kvůli nemocem a docházelo méně často ke konfliktům mezi dětmi. (Kapuciánová, 2010) Tyto výsledky mohou být pro nás inspirací, jak zmírnit dopady odcizování. Zmíněné výzkumy potvrzují pozitivní vliv přírody na celou osobnost člověka (dítěte). Začít bychom ovšem měli uţ u samotného poznávání přírody dítětem. Ve většině mateřských škol děti poznávají přírodu zprostředkovaně a za pomocí knih a obrázků. I z mého výzkumu vyplívá, ţe dětem z běţné mateřské školy chybí proţitky a přímý kontakt s přírodou. Pokud mateřská škola opravdu nemá moţnost realizovat vycházky s dětmi do přírody, nabízí se mnoho dalších moţností. Zejména vyuţití školní zahrady k pozorování hmyzu, pozorování rostlin, pěstitelským pracím a k pokusům s vodou, půdou, sluncem, větrem. Dále bych obrazové materiály (knihy, plakáty) doplnila skutečnými přírodninami. Velice zajímavá můţe být i spolupráce se základní školou, která nám můţe poskytnout inventář vycpaných zvířat ze svého přírodopisného kabinetu. V mateřské škole by dále neměly chybět pomůcky jako lupa, mikroskop, dětské zahradní náčiní. I těmito zdánlivě malými kroky, můţeme udělat obrovský krok k úspěchu a zmírnit tak odcizování dětí přírodě a zároveň posílit poznávání přírody dítětem. 17

18 2 LES A JEHO CHARAKTERISTIKA V naší republice najdeme různé ekosystémy jako například pole, louky, baţiny či zahrady. Kaţdé toto společenstvo je něčím charakteristické, uţitečné a zajímavé. Zajímavé zejména pro dětské badatele. Dle mého názoru je nejvhodnější k těmto účelům pravděpodobně nejbohatší biotop les. Poskytuje nám nesčetné mnoţství rostlin a zvířeny, které můţeme sledovat, zkoumat všemi smysly, pomáhat jim, učit se o nich. Troufám si dokonce říci, ţe je les dostupný všem, a proto je vhodným prostředím pro vyuţití nejen volného času. Pro člověka je les důleţitý také díky jeho funkcím klimatická, hospodářská a rekreační. Klimatická funkce lesa ovlivňuje zejména podnebí a ovzduší. Les je významným zdrojem kyslíku a zároveň dokáţe vzduch čistit, tím ţe zachycuje prachové částice škodlivých látek. Lesy dále slouţí jako větrolamy a tvoří specifické mikroklima, které dokáţe vyrovnávat teplotní extrémy. Udrţuje také stabilně vlhčí ovzduší. (WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie, [Online], poslední editace 2012, 2012) Hospodářská funkce lesa je pro člověka důleţitá zejména z průmyslového hlediska. Dřevo se vyuţívá v mnoha odvětvích. Ve stavebnictví se vyuţívá k výrobě jednotlivých kusů trámů, prken ale i ke stavbě celého domu. Neopominetelnou oblastí je i papírenský průmysl. Ze dřeva se vyrábí jeden z nejpouţivanějších materiálů papír. (Šimik, 2007) Další, pro vycházky s dětmi nejdůleţitěší, fukce je funkce rekreační. Trávit volný čas v lese vyuţívá v dnešní době stále více lidí. Na frekventovanějších místech se znovu udrţují stezky pro chodce i cyklisty, obnovuje se turistické značení, budují se lavičky. Na některých místech ovšem v závislosti vysoké návštěvnosti místa vznikají i kiosky s občerstvením. Dnešní moderní společnost vyhledává les a lesnatou krajinu jako zdroj zotavení cílevědomě. Z různých průzkumů veřejného mínění je zřejmé, ţe 76 % lidí vyhledává les jako prostředí pro rekreaci, přichází sem s cílem načerpat zde nových sil, odpočinout si a zotavit se. Z toho 90 % do lesa chodí i mimo dobu dovolených, prázdnin a svátků; 63 % návštěvníků přichází pravidelně, nejméně jednou za měsíc. (Šimik, 2007) Bakalářská práce se ve svém názvu zmiňuje o biotopu lesa. Pojem biotop je méně známé označení celého společenstva, které se vyskytuje v lese. Biotop někdy také habitat neboli stanoviště je biotické (ţivé) i abiotické (neţivé) prostředí, ovlivněné a pozměněné ţivou sloţkou přírody - biotou. Můţeme ho chápat jako společné prostředí určitých sloţek biocenózy, tedy soubor všech vlivů, které vytvářejí ţivotní prostředí všech zde ţijících 18

19 organismů. (Dudík, Jan. WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie. [Online], poslední editace , 2011) Soubor veškerých biotických a abiotických činitelů, které vytvářejí ţivotní prostředí určitého organismu nebo organismů. (PŘÍRODA.cz.[Online], c , 2011) Anděra (2010) popisuje biotop jako soubor rostlin, ţivočichů a mikroorganismů obývající určitou společnou část ţivotního prostoru. Přírodu kdekoliv na světě tvoří dvě hlavní sloţky neţivá (abiotická) a ţivá (biotická). Neţivá příroda se vyvíjela dávno před vznikem ţivých organismů a tvoří ji horniny, půda, voda a ovzduší. Spojovacím článkem mezi ţivou a neţivou přírodou jsou půdy. Jejich vznik totiţ ovlivňuje jak geologický podklad, reliéf a podnebí, tak i rostliny a zvířena. Vydáte-li se na cestu Evropou od severu k jihu či naopak, uvidíte, jak s měnícím se podnebím směrem k severu klesá teplota a ubývá sráţek získává jinou tvář i příroda. Přírodovědci tuto zákonitost vyjadřují vegetačními pásy, kterých v evropských podmínkách rozlišují pět pás tundry, tajgy (severských jehličnatých lesů), opadavých listnatých a smíšených lesů, stepí a středozemních stálezelených lesů. Kdyby do přírody nezasáhl člověk, zůstal by náš kontinent z velké části pokrytý opadavými a smíšenými lesy. (Anděra, 2010, s. 8-9) Jiţ podle obecného popisu vidíme, ţe les je biotop, který lze vyuţít mnoha směry. Ať budeme s dětmi v lese zkoumat, hrát si a odpočívat nebo pozorovat těţkou techniku při těţbě lesa. Můţeme dětem také ukázat, jak vypadal les v pravěku a porovnávat změny, které se za ta staletí udály. Pokud se ovšem rozhodneme vyuţít les, jako vzdělávací prostředí, neměly by ani naše vědomosti o něm být nulové. Dále proto uvádím základní popis druhů lesů. 2.1 Druhy lesů a ţivot v nich Jak uţ jsem se zmiňovala na začátku této kapitoly, lesy se mohou skládat z jehličnatých, z listnatých stromů anebo mohou být lesy smíšené. Ve všech lesích najdeme mnoho rostlin, ale les také poskytuje útočiště mnohým zvířatům. Někteří povaţují les za svůj domov, jiní ho pouze navštěvují. Jůza (2004) zvířata rozděluje do tří skupin: 1. ţivočichové přímo závislí na lese (mravenec lesní, datel černý, jezevec lesní aj.) 19

20 2. ţivočichové vyhledávající lesní společenství jen jako úkryt a trvale v něm neţijící, např. v nebezpečí, za nepříznivých klimatických podmínek apod. (skokan hnědý, sýkora koňadra, zajíc polní, aj.) 3. ţivočichové, kteří hledají v lese potravu a jsou ţivotu v lese dobře přizpůsobeni (srnec obecný, prase divoké, káně lesní, aj.) LISTNATÉ LESY neboli háje se skládají převáţně z opadavých stromů. Nejčastěji se vyskytují v níţinách a údolích. V dřívějších dobách v našich zemích převládaly, ovšem díky zásahu člověka je zde více lesů jehličnatých, případně smíšených. Listnaté lesy můţeme dále dělit na lužní lesy, které se vyskytují zejména v níţinách u řek, kde je dostatečné mnoţství spodních vod a vysoká vlhkost. Vyznačují se tůněmi, velkým mnoţstvím popínavých rostlin, rychle rostoucí dřeviny s měkkým dřevem a mnoţství ptactva. Tato podoba se ovšem můţe měnit podle mnoţství sráţek a výšky hladiny spodní vody. Flóru luţních lesů tvoří mnoho druhů keřů v hojném počtu. Mezi nejznámější patří svída krvavá, pro kterou jsou typické nachově zbarvené listy na podzim. Mezi stromy a keři se proplétají šlahouny chmele obecného, svízele přítuly nebo ostruţiníku sivého. Hojnou jarní rostlinou jsou sněţenky předjarní, bledule jarní a křivatec ţlutý. V létě zde můţeme vidět kvést modře zbarvenou pomněnku bahenní. Podle výšky můţeme říci, ţe jsou hlavními dřevinami luţních lesů duby letní, některé druhy jasanů, pod nimi niţší lípa malolistá či habr obecný. Na podmáčených místech pak především olše a vrby. Z ţivočichů jsou pro luţní lesy typické hejna komárů např. komár pisklavý. Nejvíce zástupců zde najdeme z říše hmyzu. Zejména pak v letních měsících. Najdeme zde např. střevlíka mříţkovaného, puchýřníka lékařského a mezi ptáky potom pěnkava obecná a špaček obecný. Častými obyvateli jsou dravci jako káně lesní, jestřáb lesní a raroh velký. Dalším typem lesů, který uvádí Anděra (2010), jsou lesy teplomilné. Výskyt těchto lesů rozlišujeme podle typu stromů, které se nejčastěji vyskytují. Můţeme tedy říci, ţe začínají v níţinách a pahorkatinách, kde se vyskytují především doubravy, pokračují na nejteplejší úbočí kopců 20

21 jako šípákové doubravy, dále dubohabřiny do poloh m. n. m a nakonec kyselé doubravy kolem 700 m. n. m. Díky velkému výškovému rozpětí se i rozmanitost přírody teplomilných lesů liší. Pro rostlinstvo je typické především tvrdé a trvanlivé pomalu rostoucí dřevo, jako jsou dub zimní a dub letní, dub pýřitý, jasan ztepilý, jilm horský, habr obecný. Pokud postoupíme o patro níţe, můţeme se kochat barvami květů a plodů hojného počtu keřů (hloh obecný, dřišťál obecný, skalník celokrajný aj.). Bylinné patro nabízí více neţ 120 druhů, mezi nejznámější patří violka srstnatá, sasankovka lesní či jaterník trojlaločný. Savce, kteří by byli typičtí pouze pro tento druh lesů, zde ţádné nenajdeme. Častými obyvateli jsou bezobratlí, hmyz (uţovka hladká, kobylka dubová) a ptáci (drozd zpěvný, červenka obecná, ţluva hajní). Jako přechod mezi lesy listnatými a jehličnatými zvolil Anděra (2010) smíšené bučiny a jedlobučiny. Pozoruhodné na tomto typu lesa je zejména jeho proměna od jara do zimy. Nejprve září zelenou svěţestí, poté přechází do odstínů ţlutých a červených barev aţ nakonec zůstanou jen holé větve pokryté bílým sněhem. Tento typ lesů dnes ovšem přirozeně růst uvidíme pouze v rezervacích. Keře v těchto lesích takřka chybí, ovšem byliny a trávy zde najdeme hojně. Vyskytují se zde známé rostliny jako kopřiva dvoudomá, česnek medvědí, šťavel kyselý či devětsil lékařský. Ve vyšších polohách často uvidíme borůvku černou. Jak uţ z názvu skupiny vyplývá, hlavními představiteli z říše stromů představují buk lesní a jedle bělokrká. Nejobydlenější částí bučin je půda a hrabanka. Je to říše červů, měkkýšů, roztočů pavouků, mnohonoţek či larev hmyzu. Mezi další zvířenou bych zmínila mloka skvrnitého, netopýra stromového, puštíka obecného či kunu lesní. JEHLIČNATÉ LESY jsou v hojném počtu zastoupeny borovicemi, proto další skupinou jsou lesy borové. Rostou převáţně na suchých skálách nebo na chudých písčitých půdách. Borovice lesní je nenáročná rostlina. Svým vzrůstem a typem koruny se přizpůsobuje podnebí. Flóra borových lesů je velmi chudá. Patro keřů často chybí a z bylin zde uvidíme borůvku černou, vřes obecný a brusinku obecnou. I zvířena je zde poměrně chudá, ţijí zde převáţně nenároční ţivočichové. Z ptáků zde potkáme nejčastěji lelka lesního a skřivana lesního. Typický hmyz je bourovec borový, lišaj borový či kněţice borová. 21

22 Horské smrčiny najdeme v polohách nad 950 m. n. m. Ţivot je zde, v porovnání s ostatními druhy lesů, chudý. Z rostlinstva převládají mechy a lišejníky (ploník obecný), ze stromů se zde vyskytuje zejména smrk obecný. Ze zvířeny zmíním mravence lesního, jelen lesní, pěnkava obecná, výjimečně pak vlk obecný a tetřev hlušec. (Anděra, 2010) 2.2 Lesní patra Kaţdý les je tvořen z pater, které tvoří celý biotop lesa. Jedná se o pomyslné rozdělení lesa vodorovnými přímkami, kde pod kaţdou najdeme specifické rostliny (případně druhy ţivočichů). Základními patry jsou kořenové, bylinné, keřové a stromové. Ty se ovšem mohou dále dělit do svých menších podpater. Pokud bychom chtěli popsat všechna existující patra, dostupná v odborné literatuře, pravděpodobně by nám vznikl mrakodrap. Stejně tak, ovšem najdeme lesy, kde můţe některé patro chybět. Přirozené lesy mají více či méně zřetelná patra. Kaţdé patro je ţivotním prostředím zcela určitého společenstva rostlin a ţivočichů. Tvářnost vtiskuje lesům především patro stromové. Korunami stromů prostupuje více či méně světla. Mladé stromy, ale i keřovitě rostoucí dřeviny, mohou vytvořit ve světlých lesích pěkné patro keřů. Takové lesy mají, pokud je ovšem půda dostatečně bohatá ţivinami, obvykle i souvislé patro trav a bylin. Čím méně je světla a čím je půda chudší, tím více ustupuje patro bylin. Vlhké lesy nás často překvapí bohatstvím mechů a kapraďorostů, v suchých borových lesích bývá zase porostlá lišejníky. V lesích u nás rostou i různé druhy hub. (Barwinek 1989) Stromové a keřové patro Stromy jsou všudypřítomné a obklopuj nás více či méně celý ţivot. Ať uţ v podobě hustého lesa nebo jabloní na zahradě. Jakýkoliv strom bez ohledu na jeho druh má společné čtyři věci. Vyroste ze semene, má květy, vytvoří plody a vypustí semena. Také stavba stromu je stejná. Vţdy se skládá z kořene, který najdeme v podzemní části. Jeho úkolem je zejména přijímání vody a ţivin z půdy, ukotvení stromu a slouţí jako zásobárna. Další část je stonek (kmen), který vyrůstá z kořenů. Je pokryt borkou, pod kterou se nachází lýko. Kmen rozvádí ţiviny do větví a listů. Je také nejčastější částí stromu, kterou zpracovává a vyuţívá člověk. Listy se rozprostírají na stromě tak, aby zachytily co nejvíce slunečního záření. Díky fotosyntéze a výměně vody mezi stromem a okolím vytvářejí kyslík. Aby se stromy mohli rozmnoţovat, potřebují k tomu květy. Někdy tak nenápadné, 22

23 ţe si jich na první pohled nevšimneme. Po opylení květů z nich vyrostou plody. Ty slouţí zejména k ochraně semen. Plody listnatých stromů mají většinou obal, která semeno chrání (např. kaštan). Jehličnaté stromy mají svá semena pouze usazené v plodu a často slouţí i jako potrava pro ţivočichy. Rozmnoţování probíhá různými cestami za pomoci větru, ptáků, vody. (Šimik, 2007); (Patočka, 1974) Zvířena stromového patra je zastoupena zejména ptáky. Díky tichu, které nám les poskytuje, můţeme zkoumat i jiným smyslem, neţ je pouhý zrak. Sluch nám poskytuje moţnosti objevování ptáků v korunách stromů. I kdyţ jsou někteří ptáci zbarvení tak nápadně, jako třeba ţluna zelená nebo sýkora modřinka, je těţké je spatřit. Sídlí vysoko v korunách stromů, kde nám ve výhledu brání husté větve pokryté listím či jehličím. Drozd zpěvný má velice zřetelný zpěv, ovšem zbarvením do hněda nám pozorování znesnadňuje. Daleko častěji zahlédneme na okrajích lesa dravce krouţícího po obloze - káně lesní a jestřáb lesní. Niţší patro neţ stromové je patro keřové. Nachází se zde dřeviny a keře niţšího vzrůstu. V některých typech lesů můţe zcela chybět, jinde se vyskytuje hojně. Keře jsou vhodným místem k pozorování, protoţe jsou útočištěm pro mnoho ptáků a ţivočichů. V květenství je vyhledávají hlavně včely, také motýli (babočka paví oko) a hmyz (slunéčko sedmitečné). Často se v houští ukrývá i jeţek obecný, který zde vyhledává potravu. Mezi ptáky můţeme pozorovat například sýkoru modřinku nebo špačka obecného. (Barwinek, 1980, s. 43) Přehled vybraných druhů stromů a keřů Borovice lesní dorůstá výšky aţ 40 m, v teplejších oblastech má deštníkovitou korunu, zatímco ve vyšších polohách je spíše úzká a špičatá. Borka je silná, rozpraskaná s výraznou strukturou, kterou děti mohou vyuţít na šrafování a obtisky. Jehlice rostou ve dvojicích a jejich délka je přibliţně 3 8 cm. Šišky jsou podlouhlého tvaru s krátkou stopkou. Smrk ztepilý výška aţ 50 m. Nejrozšířenější díky pěstování člověkem. Odolná rostlina. Má tuhé dlouhé a čtyřhranné jehlice, šištice jsou dlouhé a převislé. Děti se s tímto stromem setkávají takřka všude (město i les), proto povaţuji za důleţité je s tímto stromem seznámit. Jedle bělokrká výška 60m. U mladých stromů je borka hladká a bělošedá. Jedlice jsou ploché a tupé, tzn., ţe nepíchají. Šišky stojí na větvích vzpřímeně a po dozrání opadávají postupně uţ na větvi. Pod stromem je tedy nenajdeme. Zajímavý jev, pro zkoumání s dětmi. Můţeme hledat, zda přece jenom nějakou šišku pod stromem nenajdeme. 23

24 Modřín opadavý výška aţ 35 m. Jehlice jsou krátké a ve svazečcích, na podzim opadávají. Výrazné samičí květy v karmínové barvě jsou pro děti velice zajímavé. Na jiném jehličnatém stromě neuvidí tak výrazné květy. Šišky jsou malé oválného tvaru. S dětmi je můţeme vyuţít k porovnávání s ostatními šiškami jehličnatých stromů. Habr obecný má šedobílou hladkou borku. Listy jsou dvakrát pilovité (tzn. velké zuby po okrajích jsou střídány mnoha malými). Květy představují jehnědy, které se často pouţívají při dalším tvoření v mateřské škole. Plod tvoří oříšek v trojlaločném obalu. Nejtěţší dřevo u nás. Jeho váhu s dětmi porovnáváme s dalšími druhy dřeva. Buk lesní Kůra je hladká, tenká světle šedá a ani v pozdějších letech se nemění v borku. Kůru můţeme s dětmi zkoumat a porovnávat ji například s borkou borovice. Plody jsou bukvice tvrdé naţky ve tvaru číšky se dvěma semeny. Javory jsou velice rozšířené ať uţ v lesních porostech, tak i v městských parcích. Je známo několik druhů, které můţeme rozpoznat podle úhlu plodů křídlaté dvounaţky. Dvounaţky pouţíváme při hrách. Také podle typu listů poznáme druhovou příslušnost. Javor mléč má tupé a široké listy. Oproti tomu javor klen úzké a ostré. Typy listů můţeme porovnávat a určovat s dětmi druh. Lípa velkolistá listy lípy mají srdčitý tvar, u ţilek s jemnými chomáčky chloupků. Plody jsou velmi tvrdé oříšky. Pro lípu je typické měkké dřevo. Vyuţijeme ukázku řezbářství. Květy můţeme s dětmi sbírat a sušit do léčivých čajů. Bříza bradavičnatá listy břízy jsou srdčitě trojúhelníkovité, dvakrát pilovité. Borka je světlá aţ bílá, coţ je pro děti zajímavý jev. Plody jsou svislé naţky. Lesníci povaţují tento druh spíše za plevel. Dub letní, dub zimní liší se tvarem listů a ţaludy. Oba mají listy laločnaté ovšem na spodu u řapíku ouškatá. Zatímco dub zimní má list u řapíku zúţený (sbíhavý). Ţaludy, plody dubů, se liší délkou stopky. Ţaludy dubu zimního jsou na krátké stopce, nebo stopka 24

25 chybí. Dub letní má ţaludy na dlouhé stopce. Ţaludy sbíráme a vyuţijeme v zimě při krmení zvěře. Dále je můţeme vyţít při dalším tvoření. Bez černý květy i plody se vyuţívají k výrobě pochutin. Z nařezaných větví se dobře vyrábějí ozvučná dřívka. Brusnice borůvka drobný keř, který tvoří v lese rozsáhlé porosty. Plody jsou tmavě modré a vyuţívají se k výrobě šťáv, marmelád, jako náplň do knedlíků ale dají se konzumovat i samostatně. S dětmi můţeme vyzkoušet, jak se borůvkami dá obarvit látka či ručně vyráběný papír. Líska obecná opadavý keř aţ 8 metrů vysoký. Vyhledávaný díky svým plodům ořechům. Lískový ořech má tvrdou hnědou skořápku se semenem uvnitř. Na lísce můţeme často pozorovat veverky a ptáky, jak si pochutnávají na plodech. Ostruţiník maliník hojně vyskytující opadavý keř. Jeho plody jsou maliny, které jsou velmi chutné a obsahují léčivé antioxidanty. Listy se také dají vyuţít pro usušení nebo vyluhování. Na prutovitých výhoncích má malé trny, můţeme se o ně zranit. Ostruţiník křovitý keř s dlouhými výhonky, které jsou pokryté ostny. Kvete bíle a plody jsou ostruţiny černé peckovičky sdruţené v souplodí. Plody jsou jedlé a hodnotné. Ostruţiny často slouţí jako potrava pro ptáky, proto je u těchto keřů můţeme s dětmi pozorovat. Svída krvavá zajímavá zejména zbarvením větví do červené barvy. Výrazný keř po opadání listů. Květenství se skládá z malých bílých květů. Často vysazovaný keř i v zahradách pro okrasu. (Anděra, 2010; Barwinek, 1980; Jůza, 2004; Průvodce naší přírodou, 2010) Přehled vybraných druhů ţivočichů Datel černý barva peří ptáka je černá aţ na typické červené temeno hlavy. Nejraději se ţiví mravenci, ke kterým se protesává do stromů. Pozorujeme a posloucháme datla ve větvích. Snaţíme se napodobit rytmus jeho ťukání do stromu. Pokud se nám ho podaří zahlédnout, obdivujeme červené temeno hlavy hlavní poznávací znak. Káně lesní nejběţnější z našich dravců. Hnízdí na vysokých stromech a snáší 2 3 vejce. Nejčastější potravou jsou hraboši. Na okraji lesa můţeme pozorovat káně při letu nad poli. Zkoušíme si jeho rozpětí křídel. 25

26 Kuna lesní malá do hněda zbarvená šelma se ţlutou skvrnou na prsu. Potravou se jí stávají veverky, ptáci a drobní hlodavci. Často se stahuje blíţe k lidskému obydlí, kde působí jako škodná. I proto jsou kuny pronásledovány a jejich počet se sníţil. Liška obecná psovitá šelma s dlouhým a bohatým ocasem. Barva připomíná pálené cihly a všimneme si i nápadné bíle náprsenky. Lišky ţijí v doupěti, kde také na jaře vychovávají aţ 8 mláďat. Doupě můţeme s dětmi objevit. Zkoumáme pouze, pokud je prázdné. Ţiví se myšmi a jinými drobnými savci. Někdy pytlačí na dvorcích (slepice, králíci). Prase divoké má zavalité tělo a váţí v průměru 70 kg. Jedná se o všeţravce, který se nejčastěji vyskytuje ve starších lesních porostech. Selata bývají pruhovaná, srst dospělého jedince je jednobarevná pokrytá štětinami. Často ho nezahlédneme. V době selat musíme být ostraţití, samice bývá útočná. Ve výzkumné části si mnoho dětí z lesních klubů vzpomnělo na prase divoké (divočáka), zejména proto, ţe mu v zimě do krmelce sypou kaštany a ţaludy. Srnec obecný v ČR lovná zvěř červenohnědé barvy. Nad velice krátkým ocasem má bílou skvrnu. Samci mívají parohy, které na podzim shazují. Srnky obecně pozorujeme ve větších stádech. V lese můţeme najít parohy. V zimě jim dáváme do krmelce potravu. Veverka obecná hlodavec s nápadným dlouhým a huňatým ocasem. Můţeme vidět dva druhy zbarvení rezavý aţ tmavě hnědý a tmavé hnědý aţ černý. Tvoří si vlastní hnízda v korunách stromů nebo bydlí v ptačích budkách. Zahlédneme ji nejčastěji v rychlém běhu, pokud si ji všimne pouze některé z dětí, můţeme ho vybídnout, aby ostatním sdělil, čeho si stačil na veverce všimnout. (Anděra, 2010; Barwinek, 1980; Jůza, 2004; Průvodce naší přírodou, 2010) 26

27 2.3 Bylinné a mechové patro Posunuly jsme se o pár metrů níţe pod koruny stromů. Do patra, kde sídlí různé byliny, trávy mechy a houby. V předchozí podkapitole jsem zmínila některé typické rostliny v různých lesích. Zejména barevně kvetoucí rostliny je nejzajímavější pozorovat zjara. Po zimě se příroda velice rychle probouzí a mezi mohutnými kmeny stromů se rozprostírá zelený koberec. Ještě mezi sněhem můţeme zahlédnout časně kvetoucí byliny, jako je například bledule jarní či křivatec ţlutý, jaterník podléška, konvalinka vonná, sněţenka podsněţník. I kdyţ jsou tyto byliny oku lahodivé, měli bychom si dávat na některé druhy pozor díky obsahu látek v listech či květu, jsou jedovaté (např. konvalinka vonná). Kvetoucí byliny ovšem hledejme pouze v listnatých lesích. Díky většímu světlu a lepší půdě se jim zde daří daleko lépe neţ ve smrčinách. Mezi jehličnatými stromy se nabízí pohled na různé kapradiny, přesličky, mechy a houby. Mechy, pro někoho často vypadající všechny stejně se liší nejen svojí barvou, tvarem jednotlivých rostlinek, ze kterých se skládá, květenstvím, ale i celkovým vzhledem. Mechy vţdy rostou ve větších společenstvích a nejlépe je můţeme pozorovat a porovnávat za pomocí lupy. Oproti nim kapradiny zahlédneme velice dobře pouhým okem. Upoutají nás svými typickými listy, jejichţ tvar se můţe lišit. Kapraď samec má například listy nálevkovitě uspořádané a jednoduše zpeřené, zatímco největší kapradina u nás, hasivka orličí, má listy trojúhelníkového tvaru a jsou mnohonásobně zpeřené. Vraťme se zpět do listnatých lesů. Při pozorování a putování lesem, nám často cestu znesnadňují různé traviny, které jsou pro nás spíše plevelem. K těm nejvyšším, aţ metr vysokým patří například bršlice kozí noha, třtina křovištní, kozlík lékařský. Nepříjemná je i jistě kopřiva dvoudomá či svízel lesní. Potěší nás ovšem pohled na pomněnku lesní, plicník lékařský, kopretinu chocholičnatou, a kdyţ budeme mít doopravdy štěstí tak uvidíme i lilii zlatohlávek. Jen pro trpělivé a pozorné hledače se otevře svět plných hub. V České Republice je totiţ známo více jak druhů hub. (Anděra, 2010) Ţivot zvířat v lese začíná uţ v půdě, humusu, pod kameny či kůrou stromů. Mluvím tedy o hmyzu a jiných drobných zvířatech. V listnatých lesích, je vlhčí půda, spadané listí a výţivnější humus. Toto prostředí svědčí zejména plţům. Našim největším slimákem je plzák lesní. Je leskle černý nebo cihlově červený a svojí délkou konkuruje lidskému prstu. Pod kameny se ţije dobře svinuli lesní, plochuli křehké. Pokud odloupneme kousek kůry spadlého stromu, otevře se nám pohled na velice čilý ţivot. Nejčastěji zde vidíme svinku 27

28 obecnou, stonoţku škvorovou a samozřejmě mravence lesního, který se pohybuje takřka po celém lese. Lidským postrachem, kterého můţeme v lese potkat je jistě klíště obecné. V hojném počtu uvidíme zejména na jaře u kmenů stromů ruměnici pospolnou. Zástupců z říše brouků je velice mnoho a proto je těţké vybrat ty nejdůleţitější. Zmiňme proto jednoho z největších a to tesaříka zavalitého a velice silného chrobáka velikého. Pokud se v lese pohybujeme potichu, podaří se nám zahlédnout i obojţivelníky. Vyskytují se zejména u potoků, tůní v mokřinách. Nápadným zbarvením jistě upoutá mlok skvrnitý, který ţije převáţně nočním ţivotem. Vylézá z úkrytu například po dešti. Hnědě zbarvené takřka neviditelné bývají i ropuchy obecné, či skokani hnědí. Svojí barvou se velice dobře maskují před nepřítelem a tak je i my často přehlédneme. Díky tomu, ţe hadi a ještěrky mají rádi velké teplo, vidíme je často se vyhřívat na kamenech a slunných místech. Nejčastěji uvidíme ještěrku obecnou, z hadů pak slepýše křehkého a zmiji obecnou, kterou poznáme podle typického ţebrování kůţe. Přehled vybraných druhů bylin a mechů Bledule jarní typická jarní cibulovitá rostlina najdeme ji převáţně ve vlhkých listnatých lesích. Květ je bílí s malou ţlutou skvrnou. Objevujeme ji ještě na místech, kde jsou zbytky sněhu. Jaterník podléška - Jarní květina, kterou najdeme zejména v dubových a bukových lesích. Tvoří souvislé porosty. Květ je modrý, můţeme ovšem najít i růţové a bílé zbarvení. Listy jsou trojlaločné a tvarem připomínají játra. Děti zaujme nejen zbarvení této rostliny, ale můţeme zkoumat i výrazné pestíky, které vyrůstají ze ţlutého středu květu. Kapraď samec vyskytuje se převáţně v lesích, kde je více stínu. Jedná se o léčivou rostlinu. Mladé listy jsou na jaře stočené do spirál. S dětmi můţeme zkoumat výtrusnice, kterými se kapradiny rozmnoţují. Konvalinka vonná Jedná se o vytrvalou rostlinu. Je jedovatá, proto musíme děti poučit. Její plody, červené bobule, by mohli přilákat dětskou zvědavost a mohli by je sníst. Květy jsou bílé zvonkovitého tvaru. Má typickou a výraznou vůni. S dětmi květinu můţeme zkoumat právě čichem. 28

29 Pomněnka lesní najdeme ji převáţně v listnatých lesích a na místech, kde je obsaţeno dostatek ţivin v půdě. Má typickou blankytně modrou barvu květu. Mohou se objevovat i květy růţové a bílé. Sněţenka podsněţník patří zpravidla mezi první rozkvetlé květiny na jaře. Najdeme ji v mladých vlhkých lesích v ostrůvkovitých skupenstvích. Kvete bíle. Děti si často pletou sněţenku a bleduli. Sami tak mohou přesvědčit o rozdílech mezi těmito rostlinami. (Anděra, 2010; Barwinek, 1980; Jůza, 2004; Průvodce naší přírodou, 2010) Přehled vybraných druhů ţivočichů Mravenec lesní je 6 9 mm velký a najdeme ho na místech s dostatečným mnoţstvím slunce, kde si mravenci budují kopulovitá mraveniště z větévek, jehličí, listů, písku a podobného materiálu. Mraveniště s dětmi zkoumáme. Pouze zrakem. Je to zákonem chráněný druh. Podobně jako ve včelím úlu, má mraveniště určitý řád, který se podmiňuje mravenčí královně. Zkoušíme si mravenčí chůzi. Obdivujeme jejich píli a vytrvalost. Svinka obecná velikost mm. Při hrozbě nebezpečí se svine do klubíčka. Najdeme ji nejčastěji pod kameny. S dětmi hledáme temná místa a obdivujeme hmyz, který se zde nachází. Mlok skvrnitý noční tvor s nápadnými ţlutými (někdy oranţovými) skvrnami, kterými nás upozorňuje na jedovatou látku v jeho kůţi. Je velice mrštný, i kdyţ stavba jeho těla tomu nenasvědčuje. Přes den ho zahlédneme pouze po delším období dešťů. Pokud se v naší lokalitě mloci vyskytují, patří mezi obdivovaná zvířata dětmi. Při pozorování se učíme trpělivosti. Skokan hnědý ţije převáţně na souši, ovšem ve vlhkých oblastech. Na podzim nachází zimoviště na dně malých vodních ploch či v zemi. Barva jeho těla je v různých odstínech hnědé. Má silné zadní stehna, coţ mu umoţňuje aţ metrové skoky. Zkoušíme si s dětmi skoky skokana. Porovnáváme barvu skokana s ostatními ţábami. 29

30 Ještěrka obecná je nejrozšířenější z našich druhů ještěrek. Barva samečka a samičky se lišší. S dětmi při pozorování rozlišujeme pohlaví. Vyhledává slunná místa a ţiví se převáţně hmyzem. Její velikost je kolem 20 cm. Při nebezpečí upoutá lovce na ocas, který se při kontaktu ulomí a ještěrka můţe uniknout. Ocas opět dorůstá. Slepýš křehký beznohý ještěr, který je často zaměňován s hadem. Ukrývá se nejvíce v houštinách. Při útoku je bezmocný. Jeho tělo je pokrytou souvislou vrstvou šupinek. Pokud budeme mít štěstí, můţeme opatrně slepýše chytit a hmatem zkoumat jeho kůţi. Poté ho opět pustíme. Zmije obecná dobře rozpoznatelná podle typické klikaté tmavé čáry na těle. Hlavu má zúţenou do trojúhelníkového tvaru. Má velice dobrý sluch, který jí pomáhá při lovu potravy. Pokud ji zahlédneme, chováme se tiše, všímáme si klikaté čáry na těle. Vysvětlíme dětem moţná nebezpečí. (Anděra, 2010; Barwinek, 1980; Jůza, 2004; Průvodce naší přírodou, 2010) 30

31 3 LES V OBSAHU KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTŮ RVP PV A EVVO 3.1 RVP PV Rámcový vzdělávací program pro předškolní výchovu (RVP PV) se stal v roce 2001 jedním ze základních a hlavních kurikulárních dokumentů vzdělávacího systému v České Republice. V roce 2004 byl dále upraven a zpřesněn na základě zkušeností. Naše země ovšem nebyla jediná, která se rozhodla učinit důleţitý krok a dát vzdělávání větší volnost spojenou se sjednocenými podmínkami pro všechny mateřské školy. Do roku 1989 byly MŠ v určitém slova smyslu svázány doporučenými materiály, které byly kontrolovány a určovaly učitelkám i dětem obsah a časovou dotaci pro celý rok. Je proto dobré, ţe RVP PV přinesl do předškolního vzdělávání novou etapu volnějšího reţimu. Volnost ovšem za určitých pravidel. Pravidla jsou v dnešním školském systému důleţitá, ve smyslu sjednocenosti rozdílů mezi zařízeními poskytující předškolní vzdělávání. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání vymezuje hlavní poţadavky, podmínky a pravidla pro instituciální vzdělávání dětí předškolního věku. Tato pravidla se vztahují na pedagogické činnosti probíhající ve vzdělávacích institucích zařazených do sítě škol a školských zařízení. Jsou závazná pro předškolní vzdělávání v mateřských školách, v mateřských školách s programem upraveným podle speciálních potřeb dětí a v přípravných třídách základních škol (RVP PV 2004, s. 4) Koncepce předškolního vzdělávání je zaloţena na týchţ zásadách jako ostatní obory a úrovně vzdělávání a řídí se s nimi společnými cíli: orientuje se k tomu, aby si dítě od útlého věku osvojovalo základy klíčových kompetencí a získávalo tak předpoklady pro své celoţivotní vzdělávání, umoţňující mu se snáze a spolehlivě uplatnit ve společnosti znalostí. (RVP PV 2004, s. 5) Dále v RVP PV najdeme doporučení pouţívat proţitkové a kooperativní učení, hry a činnosti, které jsou zaloţené na přímých záţitcích dítěte a podporují dětskou zvídavost. A právě na přímých záţitcích je postaveno i učení se a poznávání v přírodě. Rozdílný dojem zanecháme v dítěti, pokud mu ukáţeme obrázek stromu oproti tomu, pokud strom uvidí na vlastní oči, sáhne si na kůru, listy, plody. V předškolním vzdělávání by měli být 31

32 uplatňovány aktivity spontánní i řízené, vzájemně provázané a vyváţené, v poměru odpovídajícím potřebám a moţnostem předškolního dítěte. (RVP PV 2004, s. 7) Záměrem předškolního vzdělávání je rozvíjet kaţdé dítě po stránce fyzické, psychické i sociální a vést je tak, aby na konci svého předškolního období bylo jedinečnou a relativně samostatnou osobností. (RVP PV 2004, s. 8) Abychom podpořili nejen jedinečnost dítěte, ale poskytli dětem dostatek prostoru, musíme během dopoledne nechat děti hrát si samotné. Z počátku to jistě bude těţké, nalézat v přírodě dostatek podnětů ke hře, pokud nemá dítě k dispozici různé hračky, na které bylo zvyklé. Postupem času ovšem zjistí moţností okolí kolem sebe. Ale podle čeho máme vlastně vycházky, výlety a celé dopoledne v lese plánovat? Obrátíme se jistě ke vzdělávacímu obsahu RVP PV, jehoţ nabídka je pestrá, srozumitelně napsaná a pomůţe nám jako pomůcka při dosahování cílů. Obsah je shrnut do pěti oblastí Dítě a jeho tělo (biologická oblast), Dítě a jeho psychika (psychologická oblast), Dítě a ten druhý (interpersonální oblast), Dítě a společnost (sociálně kulturní oblast) a Dítě a svět, která je zaměřená na environmentální oblast. Poslední oblast je pro nás z hlediska výchovy a vzdělávaní v přírodním prostředí nejdůleţitější. Cíle a výstupy samozřejmě plníme i v ostatních oblastech. OBSAH oblasti Dítě a svět Rámcový vzdělávací program pro předškolní výchovu nám nabízí příklad vzdělávací nabídky. V našem případě se zaměříme na činnosti, které můţeme uskutečnit přímo v lese: - vycházky do okolí, přirozené pozorování přírody a ţivota v ní - poučení o moţných nebezpečích v lese (jedovaté rostliny, nebezpečná zvířata, nebezpečí při silném větru v lese) dostupnými a přiměřenými prostředky, tzn. názorné obrázky, přímá zkušenost, podána hravou formou, která by děti poučila - přirozené a zprostředkované poznávání přírodního okolí, sledování změn a rozmanitosti v přírodě (ţivá i neţivá příroda, rostliny a ţivočichové, přírodní jevy, krajina jako celkem, podnebí, počasí a roční období) - vyuţívání encyklopedií při pozorování rostlin a ţivočichů (převáţně hmyzu) a práce s literárními texty (vyuţití pověstí, pohádek, bajek a říkadel, které se váţou k lesnímu prostředí) 32