Návrh a realizace metodického portálu pro různé formy barvosleposti

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Návrh a realizace metodického portálu pro různé formy barvosleposti Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Mgr. Jana Andrýsková, PhD. Bc. Jana Vlčková Brno 2010

2 volna strana pro zadani

3 Ráda bych tímto poděkovala vedoucí diplomové práce Ing. Mgr. Janě Andrýskové, Ph.D., za její cenné rady a vedení při tvorbě práce a za poskytnutí materiálu, odkud jsem čerpala potřebné informace. Dále bych ráda poděkovala panu doc. Jiřímu Rybičkovi za tvorbu sazebního stylu pro diplomové a bakalářské práce.

4 Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci řešila samostatně za použití materiálů, které uvádím v seznamu literatury. v Brně dne 26. května

5 Abstract Vlčková, J. Design and realization of the methodical portal for various forms of colour blindness. Diploma thesis. Brno The thesis deals with the creation of the vertical web methodical portal aimed at colour perception disorders and the rules for using colours in web creation. It postulates basic knowledge in the branch of computer technologies and the experience in web creation. Key words: colorblindness, colour sense, internet, web design, web portal, colour Abstrakt Vlčková, J. Návrh a realizace metodického portálu pro různé formy barvosleposti. Diplomová práce. Brno Práce se zabývá tvorbou vertikálního webového metodického portálu zaměřeného na poruchy vnímání barev a pravidla používání barev při tvorbě webu. Práce předpokládá základní znalosti v oboru užívání počítačových technologií a zkušenosti s tvorbou webu. Klíčová slova: barvoslepost, barvocit, internet, webový design, webový portál, barevné palety 5

6 Obsah 1 Úvod a cíl práce Úvod Cíl práce Metodika práce Teoretická východiska práce Barvy Světlo Objekt Pozorovatel a barevná událost Míchání barev Barevné charakteristiky Barevná schémata Barvoslepost Příčiny poruch barvocitu Problémy způsobené sníženým barvocitem Diagnostické metody poruch barvocitu Principy vyšetřování barvocitu Webové technologie HTML a CSS PHP JavaScript SQL Praktická část Návrh vertikálního webového portálu Průběh vnímání barev Poruchy vnímání barev Pravidla používání barev na webu Metodika tvorby barevných schémat

7 3.1.5 Testování barvocitu Výsledky aktuálních testů Statistické údaje Zajímavé odkazy Návrh testů barvocitu Metodika tvorby testovacích materiálů Struktura a průběh psaní testů Metodiky vyhodnocování testů a interpretace výsledků Používání barev v prostředí Internetu Využití psychologie barev Metodiky tvorby barevných schémat Color Scheme Designer Kontrast Colour Contrast Analyser Pravidla používání barevných schémat v prostředí Internetu Vhodná barevná schémata Slovník pojmů 58 5 Diskuse a závěr Diskuse Praktické využití výsledků práce Závěr Literatura Knižní literatura Internetové zdroje Přílohy 63 A Testy barvocitu - sady A 64 B Testy barvocitu - sada B 69 7

8 C Testy barvocitu - sada C 74 D Testy barvocitu - simultánní kontrast 79 8

9 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod V dnešní době, kdy narůstá potřeba používání všemožných internetových aplikací a služeb, není možné opomíjet menšinové skupiny, které mohou mít s přístupem a orientací na některých webových stránkách problém díky svému zdravotnímu postižení. Jednou z těchto skupin jsou lidé mající některou z poruch barevného vidění. V populaci přibližně 8 % mužů a asi 0,5 % žen, kteří mají poruchu barvocitu. Tento zdravotní problém má různé stupně závažnosti. Někteří lidé se sníženým barvocitem o tom ani neví. Jiným tato neléčitelná vada může zabránít například ve výkonu mnoha povolání. Internetový marketing webových stránek, ať už jsou zaměřeny na cokoliv, mimo jiného využívá k zaujetí návštěvníka barev. Barvy mohou být silnou designovou zbraní pokud jsou přiměřeně a správně využity. Uživatel, který však má s vnímáním barev problém, vidí velice odlišný obraz toho, co viděl například tvůrce webového designu. Takovýto uživatel může být použitím některých barevných kombinací a přechodů odrazen, nebo se na webu nebude dostatečně orientovat. Proto je vhodné brát i na tuto menšinovou skupinu ohled při návrzích vzhledu webových stránek. 1.2 Cíl práce Cílem práce je vytvořit metodiku a na jejím základě navrhnout a realizovat metodický portál pro testování různých forem poruch barevného vidění a navržené rešení ověřit v praxi. 1.3 Metodika práce Aby bylo možné výše uvedeného cíle dosáhnout, bude potřeba rozdělit cestu k jeho dosažení do několika po sobě následujících fází: Analyzovat v prostředí Internetu přizpůsobení různých webových stránek pro uživatele s poruchami barevného vidění, schromáždit informace o těchto poruchách a s nimi souvisejících relevantních tématech. Vytvořit pravidla pro používání barev v prostředí Internetu. Stanovit zásady, jejichž dodržením se návrh webového designu stane přehledným a čitelným i pro uživatele se sníženým barvocitem. 9

10 Vytvořit pravidla pro používání barev v prostředí Internetu a stanovit zásady, jejichž dodržením se návrh webového designu stane přehledným a čitelným i pro uživatele se sníženým barvocitem. Vytvořit metodiky pro tvorbu barevných schémat, vyhovujících výše uvedeným pravidlům, pomocí některého z volně přístupných nástrojů. Nastudovat progamovací jazyk PHP a značkovací jazyk HTML spolu s CSS. Získat základní dovednosti v používání vybraných funkcí JavaScriptu. Navrhnout a vytvořit vertikální webový portál zaměřený na testování poruch barevného vidění, shromáždit na něm základní teoretické údaje o tématu a zpřístupnit výše uvedená pravidla a metodiky užívání barev na Internetu. Tento portál bude přizpůsoben pro uživatele s poruchami barvocitu. Proto může být použit také jako názorný příklad správného užívání barev a barevných schémat při tvorbě webových stránek. Vytvořit originální testy odhalující příznaky základních poruch barvocitu. Tyto dynamické testy se budou automaticky náhodně generovat z většího počtu možných variant. 10

11 2 Teoretická východiska práce K pochopení problematiky poruch barvocitu je nutné rozumět procesu vnímání barev. 2.1 Barvy Vnímání barvy (dále barevná událost), vzniká vždy mezi třemi účastníky : zdrojem světla, objektem a pozorovatelem. Barevná událost je pak vjemem vznikajícím v pozorovateli způsobeným paprsky světla určitých vlnových délek, vyzařovanými zdrojem světla a modifikovaným objektem. Změní-li se kterýkoliv z účastníků této události, změní se i výsledná událost - stručně řečeno je vidět odlišná barva. Tyto tři součásti barevné události představují vlastně tři složité vědecké obory: fyziku chemii biologii Barevné charakteristiky, kterými lze hodnotit různé barvy, jsou na sobě nezávislé a jejich přeměnou můžeme vytvořit bezpočet barevných variací. Barva je určována několika různými faktory. (Fraser, 2004) Světlo Prvním účastníkem barevné události je světlo. Charakteristiky světla mají zásadní vliv na způsob našeho vnímání barev. Podívejme se tedy nejprve na podstatu světla. (Fraser, 2004) Fotony a vlny Světlo je tvořeno proudem částic zvaných foton. Při šíření světla prostorem převažuje částicový charakter světla, zatímco při styku světla s prostředím se uplatňuje spíše jeho vlnový charakter. (Fraser, 2004) Foton je možné si zjednodušeně představit jako pulzující dávku energie, šířící se prostorem. Energie fotonu nemá vliv na rychlost, s jakou se foton šíří - jinými slovy, v daném prostředí je rychlost šíření všech fotonů stejná. Energie fotonů však ovlivňuje kmitání fotonů. Fotony s vyšší energií kmitají s vyšší frekvencí. A protože všechny fotony se daným prostředím šíří stejnou rychlostí znamená to, že fotony s vyšší energií urazí mezi dvěma pulsy kratší vzdálenost. Z toho vyplývá, že tyto fotony mají kratší vlnovou délku. Lze to říci také tak, že každý foton má určitou 11

12 energii, z níž vyplývá i jeho vlnová délka. Obecně platí, že vlnové délky světla se pohybují v řádu nanometrů. (Fraser, 2004) Spektrum Z celého spektra elektromagnetického záření je lidské oko schopné zachytit jen velmi malou část, nacházející se zhruba mezi vlnovými délkami 380 nm až 700nm. Proto bývá tato část spektra mnohdy označována jako viditelné spektrum nebo též viditelné světlo. (Fraser, 2004) Náš zrak je schopen vnímat jen takto malou část celého elektromagnetického spektra. Navíc platí, že lidský zrak reaguje na různé vlnové délky odlišně - rozdílné vlnové délky vyvolávají v lidech vjemy rozdílných barev. Dostali jsme se tak až k tomu, že můžeme jednotlivým vlnovým délkám přiřadit barvy, kde na jednom konci viditelné části spektra lze nalést odstíny červené (ty představují fotony o relativně nízké energii, z čehož vyplývá větší vlnová délka - okolo 700 nm), po nichž následují odstíny oranžové, žluté a zelené. Modré a fialové odstíny barev mají kratší vlnovou délku (v případě fialové se jedná o zhruba 380 nm). Z toho vyplývá, že tyto fotony mají větší energii. Bylo by samozřemě možné barevné spektrum rozdělit na více či méně čístí. Avšak bez ohledu na počet částí, pořadí jednotlivých barev - červené, oranžové, žluté, zelené, modré a fialové - zůstává stále zachováno. (Fraser, 2004) Obr. 1: Viditelná část barevného spektra Grafika využívá pouze viditelnou část spektra, ale v některých případech je nutné věnovat určitou pozornost i těm částem spektra, které se nachází těsně vedle viditelného spektra. Vlnové délky, které jsou o něco delší než jaké má červená barva, vytvářejí tzv. infračervenou oblast (slovo infračervený doslova znamená pod červenou ). Na druhém konci viditelného spektra, těsně nad odstíny fialové, se nachází oblast ultrafialového záření (slovo ultrafialový doslova znamená nad fialovou ). Tato oblast je charakteristická vysokou energií fotonů. A podobně jako infračervené záření i ultrafialové může být příčinou některých zrakových potíží. (Fraser, 2004) Spektrální charakteristiky S výjimkou neuvěřitelně sytých zelených a červených laserových světel se prakticky nesetkáte se světlem, které by bylo tvořeno fotony s jednou jedinou vlnovou délkou (takové světlo se nazývá monochromatickým). Namísto toho je světlo, se kterým se setkáváme v reálném životě, tvořeno směsicí fotonů o různých vlnových délkách. 12

13 Vnímaná barva pak závisí na zastoupení jednotlivých vlnových délek, neboli na energii zachycené okem. (Fraser, 2004) Čistě bílé světlo obsahuje množství fotonů o všech vlnových délkách, odpovídajících viditelné části spektra. Naproti tomu světlo ze zeleného objektu obsahuje velmi málo fotonů s krátkou vlnovou délkou (tj. s vysokou energií) a velmi málo fotonů s dlouhou vlnovou délkou (tj. s nízkou energií). Podobně světlo odražené od skvrny purpurového inkoustu obsahuje fotony o krátké a dlouhé vlnové délce, ale velmi málo fotonů se střední vlnovou délkou. (Fraser, 2004) Objekt Druhým účastníkem události je objekt. Způsob, jakým objekt reaguje na světlo, významně ovlivňuje podstatu celé barevné události. Proto se tato část bude zabývat různými způsoby reakce mezi objektem a světlem a jejich vlivem na výsledný barevný vjem. (Fraser, 2004) Odrazivost a propustnost Při dopadu světla na povrch objektu dochází k reakci světla s povrchem, čímž je ovlivněna barva světla. Světlo dopadne na povrch a pronikne do velmi malé hloubky. To znamená, že fotony dopadajícího světla ovlivní atomy povrchové vrstvy objektu. Následně je část světla odražena zpět. Přitom během interakce světla s atomy povrchové vrstvy objektu dojde k tomu, že tyto atomy absorbují fotony s některými vlnovými délkami a jiné fotony odrazí. Z toho vyplývá, že spektrum světla odraženého se liší do spektra světla dopadajícího. Míra, s jakou objekt odráží určité vlnové délky a jiné zase absorbuje, se nazývá spektrální odrazivostí. Je nutné zdůraznit, že pokud dojde ke změně zdroje světla, odrazivost objektu zůstane stejná, i když spektrální energie odraženého světla bude jiná. Tedy odrazivost je neměnnou vlastností objektu. (Fraser, 2004) Propustný objekt má na světlo podobný vliv jako právě popsaný objekt odrazivý. Základním rozdílem je to, že propustný objekt musí být alespoň částečně průsvitný, aby umožňoval průchod světla. Nicméně i propustný objekt ovlivňuje barvu světla, které objektem prošlo, neboť při průchodu světla objektem dochází k absorpci fotonů s určitými vlnovými délkami. Povrchová vrstva odrazivého objektu či materiál objektu propustného, mohou ovlivňovat barvu odraženého nebo pronikajícího světla mnoha různými způsoby. (Fraser, 2004) Pozorovatel a barevná událost Ze všech tří účastníků této zjednodušené barevné události je právě pozorovatel zdaleka tím nejsložitějším. Jeho zrakový systém sestává ze samotného oka a pokračuje zrakovým nervem až hluboko do mozku. (Fraser, 2004) 13

14 Obr. 2: Oční sítnice (Aktivní život, 2010) Na rozdíl od všeobecně rozšířené domněnky není zaostřování světla, dopadajícího na zadní část oka, hlavním úkolem čočky, ale rohovky, vytvářející zakřivenou přední část oka. Čočka provádí jen mírné úpravy zaostření, a to tak, že malé svaly, držící ji na správném místě, upravují její tvar. Čočka je však velmi důležitá z hlediska barevného vidění. Čočka vykonává funkci ultrafialového filtru, zabraňujícího poškození sítnice vysoko energetickým ultrafialovým zářením. Čočka pak v průběhu stárnutí žloutne, čímž se snižuje naše schopnost rozpoznávat malé změny modrých a zelených odstínů. V této souvislosti je také nutné uvést, že naše schopnost rozeznávat odstíny červené a fialové je výrazně snížena po celou dobu života. Naproti tomu lidský zrak je nejcitlivější na odstíny žluté barvy, a to bez ohledu na věk. (Fraser, 2004) Sítnice představuje velice složitou vrstvu nervových buněk, které mají schopnost vnímat světlo. Tyto buňky se nazývají světločivé buňky, či též receptory. (Fraser, 2004) Existují dva typy receptorů, nazvané podle jejich tvaru: tyčinky a čípky. Tyčinky zajišťují vidění v podmínkách nízkého osvětlení, jako např. za šera. Tyto receptory jsou citlivé při nízkých hladinách osvětlení. Naopak čípky jsou z hlediska vývoje sítnice savců podstatně mladší a jsou citlivé v podmínkách vysoké hladiny osvětlení. V sítnici lidského oka se nachází podstatně více čípků než tyčinek (zhruba 120 milionů čípků ve srovnání s asi 6 miliony tyčinek). Jednou výjimkou je malá prohlubeň, nacházející se přesně ve středu sítnice. Tato prohlubeň se nazývá žlutá skvrna a tvoří ji okolo čípků s pouze zanedbatelným počtem tyčinek, přičemž v samotném středu žluté skvrny tyčinky úplně chybí. A právě v prohlubni žluté skvrny je hustota čípkových receptorů největší. To také znamená, že toto je místo nejostřejšího vidění v celém oku (například při čtení je obraz písmen zaměřen přesně na žlutou skvrnu a její prohlubeň). A protože hustota čípkových receptorů ve žluté skvrně je tak vysoká, vytváří se v tomto místě sítnice také základní barevné vjemy. (Fraser, 2004) 14

15 Zatímco tyčinky jsou v celé sítnici prakticky stejné, čípky lze rozdělit na tři typy. Jeden typ čípků reaguje především na světlo delších vlnových délek. Dalším typem čípků jsou ty, které reagují převážně na světlo středních vlnových délek. Poslední typ je pak tvořen těmi čípky, které jsou citlivé na světlo krátkých vlnových délek. (Fraser, 2004) Správné označení pro popisované typy čípků je tedy krátkovlnné, středněvlnné a dlouhovlnné. V poměrně velké míře, ne však zcela přesně, jsou čípky označovány jako červené, zelené a modré, a to na základě barev běžně spojovaných s výše uvedenými oblastmi viditelného spektra. (PALADIX, 2010) Jak tedy vyplývá z těchto informací, člověk s nepoškozeným barvocitem (normální trichromat) je schopen vnímat tři základní barvy, z jejich rozličných kombinací jsou vytvořeny ostatní barvy. Lidské oko je schopno rozlišit asi různých barevných odstínů a rozeznává asi 60 odstínů šedé. (PALADIX, 2010) Míchání barev Aditivní míchání barev Tento druh míchání barev je založen na fyziologickém vnímání barev okem. Základ tvoří 3 barvy - červená, zelená a modrá, které jsou na sebe skládány. Pokud jsou všechny tři barvy naskládány na sebe, vzniká černá barva. Tohoto systému je využivo i při zobrazování barev na monitoru, nebo fotografování digitálním fotoaparátem. (Dobré světlo, 2006) Obr. 3: Aditivní způsob míchání barev (Dobré světlo, 2006) Subtraktivní míchání barev Princip subtrativního míchání spočívá v odečítání barev. Mícháním základních barev vzniká azurová, purpurová, žlutá barvy a při odečtení všech tří barev černá. Tento způsob je využit u barevných tiskáren či filmů. (Dobré světlo, 2006) 15

16 Obr. 4: Subtraktivní způsob míchání barev (Dobré světlo, 2006) Barevné charakteristiky Barevnými charakteristikami lze popsat různé barvy. Tyto charakteristiky jsou na sobě nezávislé a jejich změnami lze vytvořit bezpočet barevných variací. (vidění) Barevný tón Odstín barvy je subjektivním vjemem záření, dopadajícího do oka. Vlnová délka je fyzikální charakteristikou světelného záření a přesně barvu určuje. (Videni.cz, 2010) Sytost barvy Sytost udává obsah bílé. Udává tedy množství bílého světla smíšeného s danou barvou. S klesající sytostí narůtá podíl bílé a barva jednoho tónu bledne, stává se světlejší a nakonec se ztrácí v bílé. Z fyzikálního hlediska odpovídá sytost čistotě barvy. (Videni.cz, 2010) Jas barvy Jas závisí na intenzitě světelného zdroje. Čím máme výkonnější světelný zdroj, tím je barva jasnější. Při zvyšování intenzity světla se také mění i barevný odstín. Po překročení maximální intenzity vzniká vjem žlutobílé barvy pro všechny vlnové délky Fyzika tuto charakteristiku popisuje jako světelnost stimulu. (Videni.cz, 2010) Jak již bylo uvedeno, jsou barevné charakteristiky na sobě nezávislé. To znamená, že například dva barevné odstíny mohou být stejné vlnové délky se stejnou sytostí a mohou se lišit pouze jasem. Postupnou přeměnou všech tří fyzikálních charakteristik (odstínu, sytosti a jasu) je možné získat velkou paletu vnímaných barev. (Videni.cz, 2010) Barevný vjem u lidí se zdravým barevným viděním je ovlivňován, mimo základních charakteristik, ještě dalšími faktory. Kvalita barevného vjemu je dána intenzitou světla. Pokud je tato intenzita nízka je vnímání barev výrazně sníženo. Pod určitou 16

17 prahovou hodnotou nelze již barvy vnímat a naopak nesmí dojít k oslnění, kdy se opět schopnost rozlišování barev snižuje. Velkou roli také hraje místo dopadu světla na sítnici, což koresponduje s rozmístěním světločivných elementů na ní. Nesmíme také zapomenout ani na aktuální úroveň adaptace sítnice, která souvisí s dobou trvání barevného stimulu. Pokud je oko adaptované na bílé světlo, je citlivost pro jednotlivé barevné složky rovnoměrně potlačena. (Videni.cz, 2010) Barevná schémata Barevné schéma je základní vzorec pro vytváření harmonických a působivých kombinací barev. Barevná schémata využívají barvy z barevného kruhu. Celkem existuje šest klasických barevných schémat: monochromatické analogické komplementární (doplňkové) měkce kontrastní triáda tetráda (nebo také dvojitě komplementární) Obr. 5: Příklady barevných kruhů (Tiger Color, 2010) Monochromatické barevné schéma Je složeno z jedné základní barvy a libovolného počtu variant s různou sytostí či světlostí. (Beaird, 2010) Do této skupiny můžeme zařadit také achromacické barevné schéma. Slovo achromatický znamená doslovně bezbarvý, takže achromatické barevné schéma je schéma používající jen černou a bílou, případně šedé odstíny. Achromatická barevná 17

18 schémata jsou tvořena jen stíny a odstíny šedé, jsou tedy zároveň monochromatická, i když nelze popřít jejich zvláštní odchylky. (Beaird, 2010) Analogické barevné schéma Je složeno z barev, které spolu na barevném kole sousedí. Pokud bychom barevné kolo rozdělili na díly, tvořilo by analogické barevné schéma velký souvislý výřez kruhu. Základní podmínkou pro vytvoření analogického schématu je nepoužívat více než jednu jeho třetinu. (Beaird, 2010) Doplňkové barevné schéma Je složeno z barev umístěných na opačných stranách barevného kola. Takové kombinace tvoří například zelená a červená, žlutá a fialová, nebo oranžová a modrá. O těchto barvách se říká, že jsou navzájem doplňkové. (Beaird, 2010) Úskalí doplňkových barev Vzhledem k tomu, že se doplňkové barvy navzájem značně liší, mohou ve vzájemné kombinaci vyvolat simultánní kontrast: barvy navzájem zesilují svou dominanci a znělost. Právě tento efekt je příčinou úspěšnosti doplňkových barevných schémat, které přímo nutí uživatele pohybovat očima po celé stránce. Jestliže je však jedna z těchto barev použita na popředí a druhá na pozadí, výsledek je velmi nepříjemný na pohled. (Beaird, 2010) Dalším jevem jsou barvy, které se nenacházejí na barevném kole přímo proti sobě, ale zároveň nejsou dostatečně blízko sebe, aby mohlo jít o kombinaci analogických barev. Takové kombinace jsou označovány jako disharmonické. (Beaird, 2010) Měkce kontrastní schéma, triáda a tetráda Pro vytvoření měkce kontrastního barevného schématu, se používají dvě barvy, které sousedí s doplňkem barvy základní. Tento typ schématu může působit kýčovitě. (Beaird, 2010) U triády všechny tři použité barvy mají mezi sebou stejný rozestup. Příkladem může být červená, modrá a žlutá. Tímto způsobem dojde k rozdělení barevného kola na třetiny, a proto se toto barevné schéma označuje jako triáda. (Beaird, 2010) Tetráda je barevné schéma složené ze čtyř barev. V tetrádě je každé doplňkové barevné schéma kombinováno s jiným doplňkovým barevným schématem. (Beaird, 2010) 2.2 Barvoslepost Poruchu barevného vidění, při které je porušeno vnímání barevných tónů, nazýváme barvoslepost. Pojmenování barvoslepost však není většinou zcela přesné, protože většina postižených má poruchu vnímání jen některých barev, což znamená, že mají v určité míře barevné vidění zachováno. Při úplné barvosleposti totiž ne- 18

19 rozlišují žádnou z barev a okolní svět vnímají pouze černobíle v různých stupních jasu. Barvoslepých lidí je pouze necelé procento, ostatní můžeme označit spíše jako barvomylné či se sníženým barvocitem. (Videni.cz, 2010) Barvoslepost může být částečná, v takovém případě jsou barvy vnímány odlišně a nepřesně ve srovnání s člověkem s normálním barvocitem. Záleží na tom, jaká barva ze tří základních je vnímána chybně. (Videni.cz, 2010) Příčiny poruch barvocitu Dědičná neprogresivní porucha barvocitu je genetickou záležitostí a je dědičně recesivní. Vrozené poruchy barvocitu jsou vázané na mutaci chromozomu X a jsou děděny přes generaci. Muži mají pouze jeden chromozom X (XY), a tak jeho případnou poruchu není možné nijak kompenzovat genetickou informací z druhého chromozomu X, jako je tomu v případě žen. U nich dochází k poruše pouze v případě defektu na obou chromozomech (XX). Obvykle jsou ženy pouze přenašečkami poruchy barvocitu. Procentuálně se barvoslepost vyskytuje přibližně u 8,5% populace, z toho je 8% mužů a pouze 0,5% žen. Počet poruch se také liší pokud srovnáme různé rasy, což je způsobeno predispozicí pro genetickou poruchu na chromosomu X. Z průzkumů vyplývá, že nejvíce se vyskytují poruchy barvocitu u bělochů. Nejnižší výskyt vrozených poruch barevného vnímání se vyskytuje u černochů. V nepatrném množství mohou být poruchy barvocitu získány během života. (Videni.cz, 2010) Dědičnost Dědičné poruchy můžeme označit také jako hereditární, u těchto defektů jde o záležitost vrozenou, pro kterou neexistuje léčba, ale dnes jich už je možné do určité míry korigovat optickými pomůckami. Existuje více druhů vrozených poruch a můžeme je rozdělit podle stupně poruchy barevného vidění na anomální trichromazii, dichromazii a monochromazii. Následně vrozené poruchy dělíme podle toho, která ze tří barev je vnímána chybně nebo není vnímána vůbec. Vrozené poruchy barvocitu jsou nejčastěji spojeny s odlišným vnímáním červené a zelené barvy. Projevují se přibližně u 99% z celkového počtu postižených. (Videni.cz, 2010) U pacientů s anomální trichromazií dochází ke snížení vnímání jedné ze základních barev. V sítnici se nacházejí všechny tři druhy čípků, ale jeden druh funguje nedokonale. Tak je vytvořen barevný vjem v jiném poměru, než je tomu v případě u normálního trichromata. Při anomální trichromazii se používá přípona-anomálie a anomální trichromaty rozdělujeme podle toho, jaká barva je chybně vnímána. Protanomálie je porucha vnímání červené barvy. Deuteranomálie je porucha vnímání zelené a tritanomálie je porucha vnímání modré barvy. Porucha vnímání modré barvy je velmi vzácná a téměř se nevyskytuje. Při zelené a červené barvě je výskyt poruch podstatně častější. (Videni.cz, 2010) Dichromazie je nejčastějším typem vrozené poruchy barvocitu. Dichromati mají 19

20 jen dva funkční typy čípků, a proto není jedna ze tří základních barev rozlišována. Z informací ze dvou správně fungujících typů čípků dichromati vytvářejí, nebo lépe řečeno se snaží vytvářet, všechny barvy. Některé barvy však vidí pouze jako hnědé odstíny, jiné dokáží rozlišit správně a bez problémů. Orientace dichromatů v barvách není podle tónů, ale podle jasu jednotlivých barevných odstínů. Pro označení dichromazie používáme příponu-anopia. Stejně jako u anomálních trichromatů, rozdělujeme i dichromaty podle toho, jaká barva ze tří základních není vnímána. To znamená, že člověk, nevidomý červenou, je protanop (trpí protanopií). Jako deuteranopa (trpí deuteranopií) označujeme člověka, který nevidí zelenou a tritanop (trpí tritanopií) nevidí modrou barvu. (Videni.cz, 2010) Hranice mezi poruchami anomální trichromazie a dichromazie jsou nejasné a většinou také nevýznamné a proto je lze v praxi sloučit tímto způsobem: protanopie + protanomálie = protanie deuteranopie + deuteranomalie = deuteranie tritanopie + tritanomalie = tritanie Obr. 6: Barevné spektrum viděné protanem Obr. 7: Barevné spektrum viděné deuteranem Obr. 8: Barevné spektrum viděné tritanem Monochromazie je funkční porucha, při níž člověk nerozlišuje žádnou barvu - nemá schopnost barevného vidění. Jedině v tomto případě je možno hovořit o úplné barvosleposti. Většinou se jedná o poruchu čípků, které nemusí být v sítnici přítomny. 20

21 Pacient s monochromazií rozlišuje barevné předměty jen podle jasu. Tento typ poruchy barvocitu je však velmi vzácný. S monochromazií je ve většině případů spojena i řada dalších poruch zraku. Bývá snížena centrální zraková ostrost, kterou není možné zlepšit ani za pomoci brýlí či kontaktních čoček. Vyskytuje se také nystagmus, vysoký astigmatismus, světloplachost a albinismus. Pouze vzácně se můžeme setkat s úplnou barvosleposti bez dalších funkčních poruch. (Videni.cz, 2010) Obr. 9: Barevné spektrum viděné člověkem s monochromazií bez dalších funkčních poruch Jiné příčiny úraz, trauma (zranění hlavy, oka) poškození sítnice UV zářením (zejména v dětství, často se projeví až v dospělosti) při neuropatii (poškození nervů v průběhu života vlivem infekcí, autoimunitních a metabolických onemocnění, toxických vlivů, degenerace a dalších) sítnicové záněty glaukom (zelený zákal) po podávání některých léků, zejména kardiak vlivem některých chronických onemocnění (Alzheimerovy choroby, diabetu, leukémie, onemocnění jater, roztroušené sklerózy a dalších) Problémy způsobené sníženým barvocitem Poruchy barvocitu se nedají léčit a člověk se s nimi ve většině případů rodí. Proto je důležité o nich vědět. Pokud například dítě s nediagnostikovanou poruchou barevného vidění nastoupí do školy, má mnohdy problémy používat rozličné barevně rozlišené pomůcky. Tyto problémy mohou být mylně interpretovány jako poruchy učení. Lidé s těmito vadami si musí dávat větší pozor při některých činnostech, popřípadě využívají pomoc druhé osoby. 21

22 Několik příkladů: barvy na semaforu zralost ovoce některé druhy plísní na potravinách barevně sladěné oblečení barevně rozlišené ikony v počítači krev ve stolici indikující rakovinu tlustého střeva I když barvy nevidí, naučí se který předmět má jakou barvu. Na semaforu se neřídí barvou světla, ale tím, jestli svítí horní nebo spodní světlo. Citlivěji vnímají kromě jasu např. struktury a povrchy věcí, díky kterým je rozeznají. V některých případech ale ani toto nepostačí. Dobrý, nebo dokonce vynikající barvocit je někdy také podmínkou pro výkon mnohých povolání. Elektrikář který nerozpozná zeleno-žlutý ochranný vodič by byl nebezpečný jak sobě, tak i okolí. V průmyslových výrobnách je také nutno poznat barevné části a komponenty vyráběných produktů. Armáda ČR je dalším místem kde člověk s poruchou barvocitu neuspěje. Lékař, tiskař, designér - podobných příkladů jistě existuje mnoho Diagnostické metody poruch barvocitu Pseudoisochromatické tabulky (Ishihara, Matsubara, Stilling, Velhagen) Obsahují skvrny různých barev a jasu. Barevné skvrny svým seskupením vytvářejí číslice, písmena nebo určitý obrazec. Skvrny podobného jasu jsou rozmístěny náhodně jak je vidět na obrázku 10. Hue testy Farnsworthův-Munsellův 100-hue test Farnsworthův standardní D-15 test Lanthonyho desaturovaný D-15 test V těchto testech je úkolem subjektu seřadit barevné terče podle barevného spektra, neboli tak, aby mezi jednotlivými barvami byly co nejmenší rozdíly. První a poslední terč je zadán. Nejrozsáhlejší ze všech Hue testů je Farnsworthův-Munsellův 100-hue test. Jeho oficiálně uznávaná verze obsahuje 85 barevných ploch odstínových variací. Ukázky Hue testů jsou na obrázku

23 Obr. 10: Ishiharovi a Matsubarovi tabulky (Oculus, 2010) (Eyesfirst, 2008) Obr. 11: Hue testy (ACPLTeens, 2010) (Eyesfirst, 2008) 23

24 Anomaloskop podle Nagela Vyšetření se provádí pomocí spektrálního optického přístroje k odlišení defektů barvocitu v červené a zelené oblasti Principy vyšetřování barvocitu U většiny barvocitných tabulek se používá princip objevený Dondersem a zavedený do praxe Stillingem, tzv. pseudoisochromasie. Objekty se od pozadí odlišují barvou, ale ne jasem. Protože osoba s porušeným barvocitem nerozezná barvy, nemůže z důvodu stejného jasu rozeznat a číst číslice a písmena.(velhagen, 1995) Obr. 12: Tabulka využívající pseudoisochromasie (colorblind web, 2010) U tzv. klamavých tabulek je kombinován princip pseudoisochromasie a opačný princip pseudoanisochromasie. Na podkladu jsou zobrazeny číslice a písmena různé barvy a stejného jasu a současně znaky s odlišným jasem. Člověku bez poruch barvocitu připadají barevné kontrasty výraznější, člověku s poruchou barvocitu připadají výraznější rozdíly jasu. (Velhagen, 1995) Obr. 13: Tzv. klamavá tabulka (colorblind web, 2010) 24

25 Zvýšený simultánní kontrast vzniká u osob s poruchou barvocitu vlivem únavy při vnímání barev. Člověk s poruchou barvocitu vnímá například šedé body na červeném podkladě jako zelené a na zeleném podkladě jako červené. Může vidět žluté světlo vedle zeleného jako červené a žluté vedle červeného jako zelené, aniž by navzájem červené a zelené světlo zaměnil. (Velhagen, 1995) Podmínky pro vyšetření Protože vnímání barev, jak vyplývá z textu výše, je ovlivňováno mnoha vnějšími vlivy, v praxi musí být při testování tabulkami nezbytně dodržována určitá opatření pro zamezení vzniku mylných závěrů z výsledků testu. (Velhagen, 1995) Tato pravidla jsou následující: Vzdálenost tabulek od obličeje vyšetřovaného je přibližně 70 cm. Vyšetřovaný má v zádech difuzní, jasný, ne však oslňující zdroj denního světla. Na tabulky nesmí dopadat sluneční světlo. Při nedostatečném osvětlení pod 400 lx lze použít speciální lampu se světlem odpovídajícím dennímu. Vyšetřovaný nesmí měnit vzdálenost a dívat se na tabulky zešikma. Časový limit pro přečtení jedné tabulky je 15 vteřin. Při testování je možné používat brýle či kontaktní čočky. 2.3 Webové technologie Vývoj moderních webových aplikací klade na vývojáře vysoké nároky. Je potřeba znát široké spektrum technologií. Počínaje jazyky HTML a CSS pro definici samotné stránky a jejího vzhledu, přes programovací jazyk PHP až po Javascript pro vytváření vysoce interaktivních aplikací. Dnes se převážná většina webových stránek neobejde bez databáze. Proto je nedílnou součástí tvorby webu také ovládání některého z dotazovacích jazyků pro práci s daty v relačních databázích. Jedním z nejpoužívanějších je SQL HTML a CSS HTML je značkovací jazyk, který je určen k vytváření dokumentů, obsahujících hypertextové odkazy a pokročilejší formátování. CSS je jazyk pro popis způsobu zobrazení stránek napsaných v jazycích HTML, XHTML nebo XML. Pomocí CSS je možné oddělit designe webových stránek od funkční a obsahové části. 25

26 2.4 PHP PHP je hypertextový preprocesor, který na serveru interpretuje stránky HTML s vlastními příkazy před jejich odesláním ke klientovi. To znamená, že PHP umožňuje vkládat vlastní skripty přímo do hypertextových stránek. (Bráza, 2005) 2.5 JavaScript JavaScript je multiplatformní, objektově orientovaný skriptovací jazyk, který se používá při tvorbě internetových stránek. Zapisuje se přímo do HTML kódu stejně jako PHP. JavaScript je klientský skript. To znamená, že na rozdíl od PHP se program odesílá se stránkou na klienta a teprve tam je vykonáván. (Suehring, 2008) 2.6 SQL Pomocí jazyka SQL je možné získávat z relační databáze požadovaná data. Zároveň je používán pro přidávání dat, jejich aktualizaci nebo mazání. SQL je základním prostředkem použávaným od vytvoření databáze přes její naplnění daty až po vlastní práci s daty. K práci s ním je třeba znát alespoň základy relační algebry, na které jsou relační databáze postaveny. (Šimůnek, 1999) 26

27 3 Praktická část 3.1 Návrh vertikálního webového portálu Tento vertikální webový portál byl vytvořen jako prostředek umožňující široké skupině uživatelů seznámit se s informacemi o poruchách barevného vidění, procesu vnímání barev, správném používání barev při tvorbě webových stránek a tvorbě barevných schémat s ohledem na základní poruchy barvocitu. Jednou z jeho hlavních funkcí je také poskytnout možnost pro otestování barvocitu. Z testů jsou také získávána data pro tvorbu některých základních statistických údajů. Uživatel zde má možnost získat informace o dalších internetových zdrojích informací. Protože cílem této práce není uvést metodiku tvorby tohoto portálu, jsou zde prezentovány pouze základní informace zaměřené na toto téma. Vzhledem k povaze webového portálu, byl jeho design maximálně zjednodušen. Složitý a více kontrastní design by mohl působit rušivě při testování barvocitu. Jak je vidět z obrázků 14 a 15, byly pro barevné schéma použity pouze čtyři barvy. Použité barvy: 0275A4, FFFFFF, 7D7D7D, Obr. 14: Náhled na portál 27

28 Obr. 15: Schéma použité pro Jak barevné schéma z obrázku 15 působí na uživatele s poruchou barvocitu je vidět na obrázku 16. Pro základ bylo vybráno achromatické schéma oživené jednou barvou. Je jednoduché a protože zde není vhodné použití složitějších grafických prvků, je tento způsob jednoduchým a efektivním řešením pro oživení. Obr. 16: Schéma - náhled s poruchami barvocitu Pro tvorbu webového portálu bylo použito: PHP 5 HTML JavaScript CSS MySQL Průběh vnímání barev Zde se může uživatel seznámit se zjednodušeným dějem Barevné události zvláště pak s fyziologickou částí tohoto procesu. 28

29 3.1.2 Poruchy vnímání barev V této sekci jsou rozebrány druhy poruch barevného vidění a jejich příčiny. Podrobně je zde rozebrána dědičnost těchto poruch a všechny základní druhy poruch barvocitu, jako je monochromazie, dichromazie a anomální trichromazie. Její součástí je také podsekce Jak vidí lidé s poruchou vnímání barev. Pomocí obrázků je zde popsáno vidění lidí s jednotlivými poruchami barvocitu v porovnání se zdravými Pravidla používání barev na webu Zde jsou uvedena pravidla, s jejichž pomocí lze poměrně jednoduše přizpůsobit internetovou stránku uživatelům s poruchami barvocitu Metodika tvorby barevných schémat Tato sekce obsahuje postupy vytváření barevných schémat použitelných pro návrh webového designu přehledného pro uživatele se sníženým barvocitem. Dále je zde možno nalézt vhodná hotová schémata spolu s jejich popisem Testování barvocitu Tato část obsahuje originální testy barvocitu, zaměřené na určování tří základních poruch barvocitu - deuteranii, protanii a tritanii. Tyto testy jsou rozděleny podle cílových skupin testovaných subjektů. Nacházejí se ve dvou samostatných podsekcích: test dětský test Také jsou zde uvedeny pokyny a zásady pro vyplnění testu. Zásady jsou upraveny pro testování prostřednictvím zobrazení na monitoru. Jejich znění je následující: Při testování mějte obličej cca 70 cm od monitoru, přibližně ve výši očí. Test provádějte v místnosti buď za denního nepřímého osvětlení (slunce nesmí přímo svítit proti monitoru ani proti Vám), nebo za přiměřeného umělého osvětlení. Během testování nemněňte vzdálenost ani úhel pohledu na monitor. Na zodpovězení jedné otázky je vymezen čas maximálně 15 vteřin. 29

30 Při testování je možné použít brýle či kontaktní čočky - tedy běžně používané pomůcky kompenzující jiné vady zraku. Testování barvocitu je jednou ze dvou sekcí, které pro vstup na stránku vyžadují registraci a přihlášení. Tématem se podrobněji zabývá samostatná kapitola Testy barvocitu Výsledky aktuálních testů Odpovědi z vyplněného aktuálního testu jsou uloženy v databázi a interpretovány v této sekci pomocí procentuelního vyjádření správných odpovědí. Pokud se v testu vyskytly nesprávné odpovědi, jsou vypsány spolu s předpokládaným důvodem jejich výskytu. Nachází se zde také podsekce Test a Dětský test, které zobrazí celý test spolu s vyhodnocením jednotlivých otázek. Pro přístup do této sekce je nutná registrace a přihlášení. Podrobněji je toto téma rozebráno v kapitole Testy barvocitu Statistické údaje Zde jsou prezentovány údaje, které vypovídají o složení testovaných subjektů a jejich náchylnosti ke sníženému barvocitu, nebo o zastoupení jejich chyb, ukazujících na jednotlivé poruchy. Jsou zde dvě podsekce - muži a ženy. Obsahují podrobný výpis procentuelní úspěšnosti uživatelů v testu pro určité pohlaví. Výsledky jsou rozděleny dle pohlaví, protože ženy jsou díky způsobu přenosu (dědičnost) těchto poruch postiženy méně než muži Zajímavé odkazy V této sekci mohou uživatelé najít odkazy související s tématem portálu. Nachází se zde odkazy na různé testy pro určování poruch barvocitu, na webové aplikace či programy, články či weby, poskytující informace o barvosleposti a s ní souvisejících tématech. Odkazy jsou rozděleny podle charakteru a je u nich uvedena stručná charakteristika. 3.2 Návrh testů barvocitu Testy jsou navrženy pro diagnostiku dichromatických a anomálně trichromatických poruch. Dichromatické a anomálně trichromatické poruchy mají mezi sebou dosti 30

31 nejasnou hranici, jsou si natolik podobné, že jejich druhy v praxi splývají. Jsou tedy vymezeny tři základní skupiny: protanie deuteranie tritanie Tímto výběrem je pokryta nejpodstatnější část barvocitných poruch, kterými navíc trpí valná většina lidí s diagnostikovanou poruchou vnímání barev. Vynechána je skupina trpící monochromazií, ta však tvoří nepatrnou část v počtu postižených. Ke zjištění monochroazie samotné, by nebylo nezbytně nutné provádět rozsáhlá testování. Tuto poruchu však až na výjimečné případny doprovází další zrakové defekty, tudíž její testování v praxi nemá velký význam. Okrajově testovaným jevem je zvýšený simultánní kontrast. Často doprovází poruchy barvocitu. Je způsoben zvýšenou únavností vnímání barev. Jeho projevy jsou např.: chybné vnímání žlutého světla vedle zeleného jako červené chybné vnímání žlutého světla vedle červeného jako zelené šedé body na červeném podkladě jsou vnímány jako zelené šedé body na zeleném podkladě jsou vnímány jako červené Druhy testů Aby bylo možné poskytnout možnost testování co nejširší skupině lidí, jsou vytvořeny dva druhy testů. První test je plnohodnotným pro otestování dospělých uživatelů a starších dětí. Obsahuje 3 otázky na každou ze tří poruch barvocitu a 2 otázky zaměřené na zvýšený simultánní kontrast. Druhý test je analfabetický, tudíž je určen hlavně mladším dětem. Je také kratší, aby data z dlouhého testu nebyla znehodnocena případnou ztrátou pozornosti. Dvě otázky směřují ke zjištění protanie a deuteranie. Pouze jedna je určena ke zjištění tritanie, která se oproti ostatním dvěma poruchám barvocitu vyskytuje spíše výjimečně. 31

32 3.2.1 Metodika tvorby testovacích materiálů V testech jsou pro diagnostiku poruch barevného vidění použity tři druhy testovacích obrazových materiálů. Dva z nich jsou určeny pro testování tří základních poruch - protanie, deuteranie a tritanie. Jeden druh je použit pro zjišťování zvýšeného simultánního kontrastu. Všechny testovací materiály jsou vytvořeny pomocí programu Corel PHOTO-PAINT 12. Kruhový a mřížový testový obraz Testový obraz ve tvaru kruhu je vyplněn malými kruhovými objekty v osmi základních velikostech, které pokrývají takřka celý jeho povrch. V případě potřeby, je použit atypický objekt vytvořený na míru prázdnému místu. Obr. 17: Základní velikosti objektů Pravidelného kruhového obvodu je dosaženo lemováním pomocné vrstvy barevně kontrastující s kruhovými objekty i pozadím (viz. obrázek 18). Pomocná vrstva vždy musí být umístěna na nejspodnějším místě v pořadí vrstev, aby nepřekrývala žádné objekty se kterými je nakládáno. Po vytvoření obvodu je vrstva skryta. Obr. 18: Dosažení kruhového obvodu Podobným principem je dosaženo efektivní rozložení kruhových objektů k vytvoření znaků. Do druhé nejnižší vrstvy je umístěn jeden či více znaků popř. obrazců v kontrastní barvě vzhledem k pozadí a kruhovým objektům (viz. obrázek 19). V obou případech je nutné, aby objekty nepřesahovaly hranici určenou vrstvami a přitom hustě pokryly celou určenou plochu. Přesahy by mohly snížit čitelnost znaku vystupujícího z pozadí. 32

33 Obr. 19: Vytvoření znaku vystupujícího z pozadí Mřížový druh testovacího obrazu je jednodušší jak na rozeznání znaků, tak na výrobu. Zde je nutné, aby mříže byly naprosto pravidelné. Existuje několik postupů, jak vytvořit takovýto testový obraz. Na obrázku 21 je využito jednotného pozadí, na němž jsou pravidelně rozmístěny čtverce shodné velikosti. Kvůli pevně a pravidelně umístěným čtvercovým plochám tvořícím v konečné fázi plochu znaků či obrazců, jsou upřednostňována taková písmena a číslice, jejichž tvary obsahují hlavně pravé úhly (např.: T, L, F apod.). Stejně tak obrazce jsou co možná nejvíce zjednodušeny, aby všechny jejich tvary jasně a zřetelně vystupovaly z pozadí. Obr. 20: Vhodnost písma pro mřížový druh testu Obr. 21: Mřížový testovací obraz 33

34 Pro tyto druhy testovacích tabulek jsou použity výše vysvětlené principy pseudoischromasie a tzv. klamných tabulek. Diagnostická funkčnost testů U pseudoisochromasie vystupuje objekt z pozadí pouze pomocí barvy. Jas použitých barev je stejný jak na pozadí, tak na objektu. Člověk, trpící právě testovanou poruchou proto na ploše nevidí žádný objekt, jako je to u příkladu na obrázku 22. Obr. 22: Pseudoisochromasie - tabulka obsahující jeden jas Je možné použít také více jasů barev (vzi. obrázek 23). Podmínkou je, že všechny barvy musí mít stejný počet použitých odstínů. V některých případech se používá několika tmavších bodů sporadicky umístěných na pozadí, které mají za cíl odpoutávat pozornost od případných drobných rozdílů jasu, které se mohou vyskytnout z mnoha různých důvodů. Jako příklad je možno uvést rozdílné nastavení monitorů, nebo u papírových testů blednutí některých barev následkem delšího vystavení světlu. Čtvercový testový obraz Tyto obrazy jsou pouze dva a souží pro diagnostiku zvýšeného simultánního kontrastu. Pro jejich funkci je důležité, aby obsahovaly vždy velkou plochu zelené či červené barvy a přiměřeně velký šedý popř. béžový bod umístěný ve středu barevné plochy. Popis působení simultánního kontrastu je vysvětlen výše. 34

35 Obr. 23: Pseudoisochromasie - tabulka obsahující více jasů Obr. 24: Zvýšený simultánní kontrast - testový obraz 35

36 3.2.2 Struktura a průběh psaní testů Tyto testy barvocitu jsou umístěny na webovém portálu, jehož URL je Jsou přístupné pouze přihlášeným uživatelům. Tato podmínka je zavedena z několika důvodů: Získaná data jsou používána pro statistické výpočty. Několikanásobné vyplnění jedním uživatelem oproti jedinému vyplnění druhým uživatelem by zkreslilo celkové výsledky testů a výsledky rozložení barvocitných poruch mezi testovanými. Jednomu uživateli se tedy pro další zpracování ukládá pouze nejaktuálnější vyplněný test. Uživatel, který si dá práci a vyplní registraci bude pravděpodobně test vyplňovat s úmyslem zjistit korektní výsledky. Je nutno získat od uživatele údaj o pohlaví, aby jeho výsledky byly dále zařazeny do správné skupiny. Hlavní test určený pro testování dospělých a starších dětí Obsahuje tři testovací sady - A, B a C, každou o 9 obrazcích určených pro testování barvocitných poruch a dva pro zjištění zvýšeného simultánního kontrastu. Test má tedy 11 obrazových otázek v každé sadě. Test zobrazený na výstupu uživateli je generován náhodnými výběry ze tří výše zmíněných testovacích sad. Tímto postupem se při opakovaném testování předchází tomu, aby si uživatel lehce zapamatoval správné odpovědi na otázky z výsledků předchozího testu. Při vyplňování by mohl narušit vypovídací schopnost nasbíraných dat. Jak je vidět na obrázku 25, sady testů mají stejnou strukturu. První otázka je zaměřena na testování deutranie a ve všech třech sadách jsou pro testování v první otázce použity stejné barvy a způsob testování. To platí pro všechny otázky od 1 do 9. Kompletní testové sady jsou, vzhledem k jejich množství, k nahlédnutí pouze v přílohách. Červeným bodem jsou potom označeny otázky možného testu. Pro zobrazení každé z výše uvedených otázek existují tři možnosti. Platná možnost je vygenerována náhodně. V tomto testu by to tedy byly otázky 1A, 2C, 3A a další. Je dosti nepravděpodobné, že by jeden uživatel vyplnil dva shodné testy. Každé z těchto otázek jsou přiřazeny tři možné odpovědi. Odpověď na jakoukoliv z nich poskytne informaci pro vyhodnocení testu. Dvě odpovědi mají vyšší vypovídací schopnost. Jedna odpověď je správná. Je zatržena pokud testovaný vidí obraz správně, tudíž netrpí zkoušenou poruchou. Další možností je očekávaná odpověď v případě konkrétní testované vady. Poslední, už ne tak důležitá možnost, 36

37 která by měla být zvolena velmi sporadicky, je chybná odpověď. Ta ale nenaznačuje poruchu. Zde by mohlo jít o jinou vadu zraku, o chybu z nepozornosti, špatnou odpověď v důsledku nedodržení výše uvedených podmínek pro testování, nebo záměrné ovlivňování testu. Obr. 25: Způsob generování testu Obr. 26: Možnosti v testu - deuteranie Na obrázku 26 je zobrazena část testu zaměřená na zjištění příznaků deuteranie. Vlevo je zobrazeno jak otázku vidí zdravý uživatel. Vpravo je pohled, který se naskytne deuteranovi. Jsou zde i tři zatrhávací možnosti, ze kterých uživatel má za úkol jednu vybrat. 37

38 Dětský test Dětský test je, jak bylo již výše uvedeno, kratší. Jednodušší je i jeho struktura. Existuje pouze jedna varianta (sada). Předpokladem je, že menší děti k vyplnění testu přiměje rodič, kterého pak zajímají výsledky testu. A jedno provedení mu k orientaci postačí. Dalším zjednodušením je možnost volby pouze ze dvou odpovědí, pro které jsou použity taktéž obrazové informace. Jedinou výjimkou je poslední otázka v níž mohou nastat tři možnosti. Obr. 27: Možnosti v dětském testu - deuteranie Zdravý testovaný vidí variantu vlevo, deuteran tu vpravo. Na pravé straně jsou odpovědi znázorněny pomocí obrázků. Aby se data z testu mohla dále zpracovávat, musí být vyplněn celý. Zůstala-li by jedna či více otázek bez zaškrtnuté odpovědi, test se neodešle. Vrátí se zpět a testovaný je vyzván k doplnění údajů. Údaje, které jsou již zadány zůstanou vybrány. Jejich odpovědi už ale nelze měnit, což vyplývá z obrázku 28. Obr. 28: Doplňování chybějících informací v testu 38

39 3.2.3 Metodiky vyhodnocování testů a interpretace výsledků Jednotlivé výsledky testů Uživatel má přístup pouze ke svým vlastním výsledkům testů. Tedy k informacím, získaných z testů vyplněných pod jeho přihlašovacími údaji. Každá otázka v testu je zaměřena na odhalení určité poruchy barvocitu. Všechny vyplněné otázky ve zpracovaném testu s sebou nesou informaci o odpovědi. Pokud je v ní obsažen název poruchy, jedná se o odpověď očekávanou v případě této poruchy. Údaje jsou zaznamenány v databázi. Z vyplněného testu jsou získána data. Je tedy možno zjistit v jakém rozsahu dělají testovanému potíže otázky, zaměřené na odhalení jednotlivých poruch barvocitu. Bez lékařského vzdělání a na základě výsledků jednoho testu samozřejmě není možné určit jakoukoliv diagnózu. Je možné zhodnotit počet správně zodpovězených otázek, a chyb naznačujících problém v dané oblasti barevného vidění. Na základě počtu chyb je možno doporučit uživateli osobní konzultaci s odborníkem. Výsledky jsou tedy interpretovány tímto způsobem: Obr. 29: Výpis výsledků testu - příklad 1 39