BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. - Poškození dřeva termity - Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nauky o dřevě

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nauky o dřevě BAKALÁŘSKÁ PRÁCE - Poškození dřeva termity /2006 Pavlína Lechnerová

2 Úvodem bych chtěla poděkovat svým rodičům, že mi umožnili studovat na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě obor Dřevařství, dále pak vedoucímu své bakalářské práce Ing. Jiřímu Holanovi, Ph.D. za odborné vedení a poskytnutí rad a informací při zpracování této práce. Další poděkování patří Ing. Elen Bobekové za čas, ochotu a poskytnutí cenných materiálů pro vytvoření této práce a také pánům Janu Šobotníkovi a Robertu Hanusovi z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kteří mi poradili při hledání informací. 2

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Poškození dřeva termity zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně, dne: 26. dubna

4 Poškození dřeva termity Pavlína Lechnerová Abstrakt: Bakalářská práce je zaměřena na poškození dřeva termity. Je všeobecně známo, že se jedná o druh dřevokazného hmyzu, který představuje ve světě závažný problém. Potravou termitů je celulóza a jejím hlavním zdrojem ve volné přírodě je dřevo. Nebezpečí napadení termity spočívá v tom, že jejich činnost zůstává většinou skryta uvnitř dřeva, které si dlouhou dobu zachovává zcela neporušený povrchový vzhled. Tak může časem, bez předchozího varování, dojít ke zborcení nosných konstrukcí. Toto svědčí o použití vhodné preventivní ochrany, nebo o uplatnění sanačních způsobů u již napadeného dřeva termity. Klíčová slova: Isoptera, preventivní ochrana, způsoby identifikace, sanace, výskyt Damage to wood by termites Pavlína Lechnerová Abstract: Thesis is fixated on damaged to wood by termites. It is public known that it is kind of insect, which is on the world weighty problem. Staple food from termites is cellulose and their main source is wood in the wild nature. Imminence of damage termites is that their movements are hid within wood, which is long time entirely unbroken looks. It can to topple down bearing constructions. This is testimony about using preventive protection or subsidiary protection wood. Key words: Isoptera, preventive protection, mode of identification, subsidiary protection, occurrence 4

5 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE 10 3 ISOPTERA Rozdělení skupin termitů Výskyt termitů Rody termitů Termitiště Klima v termitišti Životní cyklus termitů Kasty termitů Potrava termitů PŮSOBENÍ TERMITŮ NA DŘEVO OCHRANA DŘEVA PROTI PŮSOBENÍ TERMITŮ Způsoby identifikace termitů ve dřevě Monitorování chvění Použití termokamery Preventivní ochrana proti působení termitů Kontrola vlhkosti Kontrola kontaktu dřeva se zemí Prevence chemickými prostředky Ochranné metody po napadení dřeva termity sanace Úprava vzhledu TTR Injektáž termitiště Chemická fumigace Fyzikální ochrana teplem Fyzikální ochrana mrazem Ochrana elektrickým proudem Ochrana pomocí mikrovlnného záření DISKUSE 46 7 ZÁVĚR 48 8 RESUME 50 9 POUŽITÁ LITERATURA 51 5

6 1. ÚVOD Dřevo představuje přírodní materiál rostlinného původu, který se používá především kvůli svým užitným a zpracovatelským vlastnostem. Dalším výrazným aspektem je i to, že dřevo jako surovina je obnovitelným materiálem. Tato surovina je lidmi využívána již od nepaměti a také i v dnešní technické době se těší velké oblibě. To znamená, že kvůli svým výhodným vlastnostem, jako jsou fyzikálně mechanické vlastnosti (pevnost, pružnost, dobré akustické a tepelně izolační vlastnosti), široká škála barevných odstínů, přírodní vzhled a kresba, odolnost vůči chemikáliím, snadná opracovatelnost a spojitelnost, je dřevo žádanou součástí životního prostředí člověka. Dřevěné výrobky, počínaje nábytkem přes stavebně truhlářské výrobky, dřevěné stavby a konče uměleckými díly ze dřeva, mají však také značné nedostatky. Je to dáno stavbou dřeva, od které jsou odvozeny specifické vlastnosti jednotlivých druhů dřev. Mezi základní nevýhody patří značná nasákavost a navlhavost, což má za příčinu změny tvaru a objemu dřeva tzn. bobtnání a sesýchání. Dalším faktorem je oheň a s ním související snadná zápalnost a hořlavost. Těchto abiotických faktorů je však celá škála a danými postupy se dá jejich působení na dřevo ve značné míře eliminovat a tím prodlužovat jeho životnost. Na dřevo působí také velká skupina biotických faktorů. Patří mezi ně dřevokazný hmyz, dřevokazné houby a plísně. Tyto faktory řadíme mezi jedny z nejnebezpečnějších, které přispívají ke zvýšené degradaci dřeva. Ve volné přírodě, kde rozkládají mrtvé části stromů, je jejich působení žádoucí, ale spousta druhů napadá také dřevo zabudované a nebo kulatinu na skladech, což je pro spotřebitele zcela nežádoucí. Tito činitelé mohou způsobit velké škody, a proto se musí těmto škodám předcházet. V České republice za největší hrozbu považujeme dřevomorku domácí (Serpula lacrymans), co se týče skupiny dřevokazných hub a z dřevokazného hmyzu je to tesařík krovový (Hylotrupes bajulus). Nelze se však zajímat pouze o tuzemské dřevokazné škůdce. Skupina dřevokazného hmyzu zahrnuje také termity. Ti se sice na území České republiky ve volné přírodě nevyskytují, ale málokdo si dokáže představit, jak jsou početní, co se týká druhů a jak nebezpeční škůdci to jsou. Proto by tato skutečnost neměla být opomenuta, protože to může být jen otázka času, kdy se dostanou i do České republiky

7 Termiti nejsou mravenci, jak si někteří lidé myslí. Jsou však mnohem zákeřnější, co se týká napadení dřeva, protože žijí skrytým způsobem života a napadení je v mnoha případech zjištěno bohužel až v posledních stádiích, kdy už záchrana napadeného dřeva není možná. Tato fakta jen potvrzují, že informace o takto závažných škůdcích, ač nežijí na našem území by měly být bližším předmětem diskuse a v první řadě by mělo být poukázáno na to, že dřevní hmota nebo prvky vyrobené ze dřeva, které jsou do České republiky dováženy z jiných zemí, musí být v souladu s vyhláškou č. 330/2004 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů, což se týká také termitů

8 2. CÍL PRÁCE Cílem této práce bylo zmapovat život, výskyt a způsob napadení termity. S tímto úzce souvisí způsoby ochrany a možnosti sanace napadeného dřeva. Hlavním úkolem bylo na základě získaných informací zhodnotit možný výskyt termitů v České republice

9 3. ISOPTERA Všekazi neboli termiti (Isoptera - isos znamená řecky stejný a pteros jsou křídla, tedy stejnokřídlí podle dvou párů velice podobných velkých blanitých křídel dospělců) jsou velice starobylým řádem. Naši planetu osídlili dávno před obratlovci, bylo to před více než 100 miliony let, jsou tedy současníky rozsáhlých lesů kapraďorostů, předchůdců kvetoucích rostlin. Jak už tedy vyplývá z řeckého překladu jedná se o okřídlený druh hmyzu. Křídla však mají pouze dospělí reprodukce schopní jedinci. Z toho vyplývá, že mají dva páry rovných křídel. Co se týče jejich chování, podobají se nejvíce švábům (Blattaria) (Howse 1970). Termiti jsou několik milimetrů až 12 centimetrů dlouhý suchozemský hmyz, který se tvarem těla a způsobem života podobá mravencům. Tělo mají měkké (kromě hlavy) a bělavě zbarvené, proto se jim také přezdívá Bílí mravenci. Hlava je prognátní, většinou oválná, u vojáků podélná, ústní ústrojí je kousací. Tykadla jsou 10-ti až 12-ti článková, krátká, perličkovitá až nitkovitá. Hruď je jednoduše stavěná, nohy běhací s dlouhými holeněmi a zpravidla 4 článkovými chodidly. Zadeček je 10-ti článkový s 1 až 5-ti článkovými štěty (Howse 1970). Stejně jako mravenci, vosy a včely jsou termiti společenský hmyz. Starají se o mláďata společně v rámci jedné snůšky, vytvářejí společné kolonie. Kolonie je velká společná rodina hmyzu. Obr. 1: Mikroskopický snímek hlav termitů (Šobotník 2004) Při stavbě kolonie (termitiště) je přesunuto 20 až 25 m3 zeminy. V termitišti žije populace od až do milionu jedinců. Tato populace zkonzumuje až 50 % produkce travního krytu. Průměr živé váhy termitů na 1 ha je 5 kg. V jedné kolonii se překrývají rodiče potomků jedné generace. Je to hmyz, který má pouze jednu

10 přímočarou vývojovou stezku, proto se říká, že jsou polymorfní. Jedním z nejvýznamnějším znakem pro rodiny všekazů je, že je monogamní. To tedy znamená, že jsou věrní. Jsou pravděpodobně nejvíce monogamní skupinou zvířat na zemi. Evolučním výsledkem je velká monogamní a integrovaná rodina. Na základě výzkumu zjistili biologové, že kolonie všekazů jsou nejvíce důmyslným rodinným seskupením. Kolonie se skládají ze tří základních kast: dělníci, vojáci a reproduktoři. V každé kolonii jsou kromě páru primárních pohlavních jedinců (tzv. král a královna) a menšího počtu sekundárních (náhradních) pohlavních jedinců zastoupení především larvy, resp. nymfy a sterilní dělníci a vojáci (Howse 1970). 3.1 Rozdělení skupin termitů Ačkoli si mnoho lidí myslí, že termiti mají jen záporné dopady na přírodu, plní mnoho pozitivních funkcí, co se týče celého ekosystému. Dnes je známo na 2200 druhů termitů, osidlujících především tropy a subtropy, kde představují nezastupitelnou součást živočišných společenstev. Podílejí se na rozkládání starého dřeva a tím umožňují růst nové vegetace. Zejména v oblastech savan a stepí mají termiti důležitou funkci půdotvornou, srovnatelnou s dešťovkami u nás, ale v osídlených a zemědělsky obdělávaných oblastech se některé ekologicky přizpůsobivé druhy stávají závažnými škůdci. Nicméně, tuto rozmanitost můžeme rozdělit do rozdílných skupin viz. obr.2. žijící ve vlhkém dřevě TERMITI žijící v suchém dřevě žijící v podzemí stavitelé Obr. 2: Rozdělení skupin termitů Termiti žijící ve vlhkém dřevě - je jich velmi malý počet. Nejvíce druhů je možné nalézt pouze v Kalifornii a tichomořském severozápadu. Jejich označení

11 vychází ze skutečnosti, že žijí a živí se velmi vlhkým dřevem, zvláště v pařezech a spadlých stromech. Termiti žijící v suchém dřevě - vyskytují se běžně na většině kontinentů a jsou schopni přežít ve velmi suchých podmínkách, dokonce i v poušti. Nevyžadují kontakt s vláhou nebo půdou. Podzemní termiti - jsou velmi početní, žijí v mnoha částech světa, rodí se v půdě, i několik metrů pod zemí. Stavitelé - jsou schopní stavět termitiště vysoké 7 metrů i více. Termitiště bývají umístěny buď v půdě nebo ve stromech. Vyskytují se v Africe, Austrálii, části Jižní Ameriky a Jihovýchodní Asii. 3.2 Výskyt termitů Termiti se vyskytují, jak je vidět na obr. 3 v Kanadě, USA, Mexiku, Jižní Americe, Evropě, na středním východě, v Africe, Indii, Číně, Koreji, Japonsku a samozřejmě také Austrálii. Dá se tedy s určitostí říci, že kromě vyloženě studených oblastí jsou zastoupeni po celém světě (Myles 2003). Obr. 3: Mapa světového výskytu termitů (Anonymus 2003) Na obr. 4 je možno se pro srovnání podívat, ve kterých oblastech se vyskytují tzv. podzemní termiti. Tento model rozdělení je zajímavý, protože oblast výskytu je o 1000 km 2 větší než je výskyt všech ostatních druhů termitů. Tento unikátní model

12 rozdělení poskytuje pohled do povahy těchto termitů. Za prvé by se dalo říci, že to naznačuje způsob jejich chování - zvláštně se vyhýbají chladnému počasí. Za druhé, to značí, že mají unikátní ekologické přizpůsobování a dokáží využít povrchových zásob dřeva (lesy, pralesy) specifického pro jižní mírný pás ekosystému. Obr. 4: Mapa výskytu podzemních termitů (Myles 1999) 3.3 Rody termitů Mastotermitidae: Mastotermes darwiniensis (obr. 5) se vyskytuje v Austrálii, ale v poslední době se stal problémem i v Nové Guineji. Tito všekazi jsou velcí a nejvíce se těsně podobají jejich předchůdcům švábům. Mají pověst nejhorších světových všekazů. Jsou skvrnití a v identifikaci je lze hned rozpoznat. Jejich kousnutí je dosti bolestivé (Bohdálek a kol. 2004). Obr. 5: Mastotermitidae (Bohdálek a kol. 2004)

13 Kalotermitidae: Zmíněný rod (obr. 6a) se zařazuje do skupiny všekazů, kteří se živí suchým dřevem. To, že se živí suchým dřevem (obr. 6b), je doloženo i jejich schopností přežít s hodně malým množstvím vody, na rozdíl od jiných druhů termitů. Většinou žijí v malých koloniích. Jsou větší hrozbou pro obytné budovy než pro přírodu (Bohdálek a kol. 2004). a Obr. 6: Kalotermitidae (Bohdálek a kol. 2004) a - larvy, b - napadení dřeva b Termitidae: Řadí se mezi všekazy mokrého dřeva, proto je pro tento rod (obr. 7) typický život ve vlhkém prostředí. Nejčastěji je najdeme v houbami napadeném stavebním dříví a v kulatině (Bohdálek a kol. 2004). Obr. 7: Zástupci rodu Termitidae (Bohdálek a kol. 2004) Rhinotermitidae: Rod Rhinotermitidae je známý jako podzemní všekaz (obr. 9a, b). Tento druh má obvykle hnízdo v zemi nebo ve stromech. Nejčastěji zůstávají ve styku se zemí, ve

14 které si prokopávají tunely (obr. 8) a díky tomu sbírají vodu. Jejich kolonie bývá často velmi velká a jejich zdroj potravy je velmi rozmanitý. Jedná se o druh, který nejčastěji napadá dřevěné stavby (Bohdálek a kol. 2004). Obr. 8: Hloubení chodeb podzemními termity (Don 1996) a b Obr. 9: Členové rodu Rhinotermitidae (Myles 1992) a - nymfy a reproduktoři, b vojáci a dělníci 3.4 Termitiště Termitiště (obr. 10) poskytuje svým obyvatelům úkryt před mravenci a jinými predátory. Může zde být regulována teplota a vlhkost, která je například v komůrkách s vajíčky a mladými jedinci obvykle udržována nad 90 %. Stejně tak je využíváno jako skladiště potravy. Obr. 10: Termitiště (Elliott 1995)

15 Stavební techniky a architektura jednotlivých staveb se obvykle liší podle druhu a místních podmínek (obr. 11). Obvykle je to komplikovaný systém chodeb, kterými se termiti pohybují a ve středu se nachází královská komůrka a komůrky, které slouží jako jesle pro výchovu nových generací. Někdy budují termiti složitý systém tunelů, tvořený ze slepených částeček zeminy, přes kmeny a větvě stromů, které vedou k dřevnatým zdrojům potravy. Někdy mohou kmen stromu zcela obalit zeminou, tudíž se může zdát, že strom má jakési hnědé či oranžové ponožky. Pod povrchem se pak termiti mohou volně pohybovat. Tvar termitiště může být velmi různý, v závislosti na místních podmínkách. Existují domněnky, že schopnost termitů budovat určitý typ hnízda může být podmíněna geneticky. V tropických krajinách mnohde určují ráz krajiny až několik metrů vysoké, rozeklané nebo kopcovité stavby. Často se tyčí jako staré pomníky na opuštěných hřbitovech. Přijdeme-li blíž, neuvidíme na nich téměř žádný život. Vše je na první pohled němé, mrtvé, zato uvnitř panuje čilý ruch a shon. Němé stavby jsou hnízda termitů neboli všekazů, kteří v nich žijí v podivuhodných koloniích. Běžně se jim říká termití státy neboli termitiště. Takový stát se přísně řídí instinkty, kterým je podřízena veškerá činnost. Statisíce nebo miliony jedinců pracují tak, jako jejich předchůdci před dávnými věky. Všichni pracují pro blaho celku. Termitiště tvoří soustava chodeb a komůrek, navzájem různě propojených. Jako stavební hmotu používají termiti především dřevo, zeminu a své vlastní výkaly. Vše slepují slinami ve velice tvrdou a pevnou hmotu, přetrvávající ještě i mnoho let po zániku nebo přestěhování kolonie. Hnízda jsou často ukryta v zemi, pod kameny, ve starých stromech, jiná budí pozornost svými vysokými stavbami. Výška hnízda kolem 6-ti metrů nepatří k mimořádným vzácnostem, zatímco průměr v základně může dosáhnout 12 až 30 metrů. V mnoha hnízdech se vyskytují zvláštní dlouhé komůrky vyplněné podivnými útvary velikosti ořechu, až lidské hlavy. Běžně se jim říká "termití zahrádky". Až donedávna se mělo za to, že si je termiti budují ze svých vlastních výkalů. Dnes už víme, že si je stavějí z malých kuliček rozžvýkaného dřeva, které přilepují k sobě. V těchto "zahrádkách" se velmi dobře daří houbovým vláknům. Všeobecně se uvádí, že si tam termiti pěstují houby jako potravu. Byly však objeveny i "zahrádky", v nichž není po houbových vláknech ani stopy (Wilson 1971)

16 a b c d Obr. 11: Typy termitišť dle umístění (Elliott 1995) a - nadzemní termitiště kuželovitého tvaru, b - nadzemní termitiště magnetických všekazů, c - hnízdo termitů na stromě, d - podzemní umístění hnízda termitů V severní části Austrálie lze spatřit i zcela zvláštní stavby tzv. "magnetických všekazů" (Hamitermes meridionalis). Jsou vždy orientované ve směru od jihu k severu a mají podobu asi 25 cm silné bělošedé desky, vysoké dva a dlouhé i čtyři metry. Sluneční paprsky dopadají na plochu stěn s plnou silou pouze brzy dopoledne a za soumraku. V poledne, kdy slunce stojí v zenitu a jeho záření je nejprudší, ohřívá pouze úzkou hranu stavby a nemůže ji proto rozpálit tak, že by žár ohrozil život uvnitř hnízda. (Elliott 1995)

17 3.4.1 Klima v termitišti Udržet příjemné a dýchatelné vnitřní prostředí v takovém obrovském nedobytném paláci obývaném miliony jedinců představuje velký technický problém. Termitům i jejich symbiotickým houbám nejlépe svědčí teploty okolo 30 ºC a téměř 100 % relativní vlhkost vzduchu, tedy prostředí jako v teplém skleníku. Základní úlohou jeho obyvatel je proto plynulá dodávka vody. Termiti využívají podzemních zásob vody, ale protože její hladina může být v pouštních oblastech hodně hluboko, zásobovací tunely vedou někdy až 40 metrů pod povrchem země. Druhým problémem je regulace vnitřní teploty. Masivní stěny termitiště samy o sobě dobře izolují a omezují závislost na teplotě okolního vzduchu, jemnější regulaci však umožňuje vnitřní stavební plán termitiště. Pod samotnou střechou termitího úlu je prostorná dutina tzv. podkroví. Z něho vedou všemi směry vzhůru větrací šachty do povrchových žeber nadzemní věže, kde se dále větví na soustavu jemných kanálků. Na první pohled je zřejmé, jak tento systém funguje. Vzduch ohřátý metabolickou činností termitů a jejich hub stoupá obytnou částí hnízda do podkroví a odtud proudí do kanálků v žebrech, kde se ochlazuje. Těžší studený vzduch se vrací zpět do sklepa. Žebra tedy fungují nejen jako chladič, ale i jako výměník plynů, jakési plíce termitího superorganismu. 3.5 Životní cyklus termitů Pohlavním jedincům se po krátkém svatebním letu ulamují křídla. Pak hloubí snubní komůrku, v níž se páří a postupně zakládají novou kolonii. Jako typičtí kryptobionti (tj. temnomilní, fotofoní živočichové) si všekazi opatřují potravu ve skrytu chodeb budovaných v zemi, nad zemí či ve dřevě. Termiti jsou slabí letci, létají pouze za příznivých podmínek: skoro bezvětří, vysoká vlhkost a s klesajícím tlakem oznamující pravděpodobnost následujícího deště (Šobotník 2004)

18 Obr. 12: Životní cyklus termitů (Šobotník 2004) Zástupci primárních čeledí hloubí jednoduché chodby a komůrky ve dřevě nebo difusní hnízda v zemi. Vývojově pokročilejší všekazi staví hlavně ze zemních částic různě veliká hnízda (termitiště) kopcovitého nebo homolovitého tvaru. Živí se nejrůznějšími rostlinami, houbami a zvláště dřevem. Obtížně stravitelnou celulózu odbourávají v zažívacím ústrojí pomocí enzymů symbiotických prvoků (bičíkovců, měňavek a nálevníků), bakterií a hub

19 Larvy nereprezentují tvarově ani funkčně specializovanou kastu, neboť se z nich mohou vyvíjet příslušníci různých kast nebo nymfy (tj. jedinci s progresivním vývojem směrem k okřídleným jedincům), příp. nepraví (juvenilní) dělnicí (pseudergati), z nichž se mohou podle potřeby vyvinout náhradní pohlavní jedinci. Larvy jsou ukládány do malých komůrek, kde nedělají nic jiného než se krmí. Larvy jsou sklerotizované, bílé, bez základů křídel. Larvy se základy křídel se nazývají nymfy. Odborníky už dlouhou dobu zajímala otázka, proč z některých larev vznikají dělníci a vojáci a z jiných samci a samice. Po mnoha pozorováních, pokusech a diskusích dospěli k názoru, že z larev se mohou vyvinout všechny kasty. Vznik kast určuje řada různých vnějších vlivů. V nitru pancéřované stavby termitiště žije královna, která celé dny jen snáší vajíčka a s drsným okolním světem přijde do styku poprvé a naposledy při svatebním letu. Některé termití královny se dožívají až 30 let. Žijí stokrát déle než dělnice čelící každodennímu riziku smrtelného úrazu při obraně termitiště nebo shánění potravy. U primitivních druhů všekazů žije královna s ostatními kastami. U dokonalejších termitů sídlí s králem ve zvláštní komůrce uprostřed hnízda, oddělena od ostatní kolonie. Kromě královského páru sídlícího v termitišti se tam stále v určité roční době vyskytují okřídlení samci a samičky. Ti však v době rojení opouštějí hnízdo. Termiti jsou dokonale přizpůsobeni zvláštním podmínkám panujícím v hnízdě. Například vojáci a dělníci nevidí, protože v temnotách hnízda zrak nepotřebují, zato mají výborný čich. Všechno kolem sebe zkoumají tykadly, jejich čichovým ústrojím. Také potřebují určitý stupeň vlhkosti, jinak by jejich měkké tělíčko vyschlo. Proto v době velkého horka zvlhčují chodbičky svými slinami (Šobotník 2004) Kasty termitů Reprodukce schopní jedinci Jsou tmavšího zbarvení než jiní členové termitiště, mají dva páry křídel, o které po svatebním letu přijdou. Upadnou jim předtím než se spáří, z toho vyplývá, že se ze dvou okřídlených reproduktorů stanou král a královna (obr. 13), kteří po opuštění rodného termitiště zakládají svou vlastní kolonii. Po spáření se samička několikanásobně zvětší a začne klást vajíčka. V průměru klade vajíčko za 2 vteřiny, to znamená kusů vajíček denně a za rok to činí neuvěřitelných vajíček. Taková královna se v průměru dožívá několik desítek let. Jakmile je již termitiště stabilně zajištěno dělníky,

20 královna už potravu ve formě dřeva nepřijímá, ale nechává se krmit slinami dělníků nebo houbami, které dělníci pěstují v zahrádkách. Obr. 13: Termití královna (Šobotník 2004) Dělníci Nejdůležitější a nejpočetnější kastu v termitišti tvoří dělníci (obr. 14), jsou to nedostatečně vyspělí samečkové a samičky, neschopní se rozmnožovat, tzn. že jsou sterilní. Podobají se larvám, mají kulovitou hlavu a nemodifikovaná kusadla. Obstarávají většinu prací nezbytných pro řádný chod celé kolonie. Získávají potravu, krmí mj. krále, královnu a vojáky a často i nymfy. Budují hnízdo, stavějí "zahrádky", odnášejí vajíčka z královské komůrky, pečují o potomstvo a o čistotu královského páru, krmí různé kasty. Podílejí se i na obraně hnízda před vetřelci. U některých druhů zahrnují také jejich povinnosti starání se o houbu kterou se živí. Větší dělníci představují samce a menší samice. Obr. 14: Dělníci (Schvarzbrunn 1998)

21 Vojáci Jedná se o nedostatečně vyvinuté bezkřídlé samečky a samičky. Vyznačují se velkou hlavou s kusadly (obr. 15), kterou používají při boji. Hlava vojáků je vybavena žlázou vystřikující na protivníka ničivý obranný sekret. Sami se neživí, nechávají se krmit dělníky a také se nepodílejí na stavbě termitiště. Příliš nevynikají svými vojenskými schopnostmi, protože v mnoha případech se stane, že v zápalu boje zabijí příslušníky svého vlastního termitiště. Obr. 15: Voják (Wild 2004) 3.6 Potrava termitů Potravou termitů je celulóza a jejím hlavním zdrojem ve volné přírodě je dřevo (obr. 16). Někteří se však také živí výhradně suchou trávou, nebo pěstují houby. Termiti dokáží celulózu zpracovávat díky symbiotickým bakteriím a prvokům, kteří žijí v jejich zažívacím ústrojí. Termitofilní houby, kterými se některé druhy živí, jsou termity pěstovány uvnitř termitišť na směsi trusu, dřeva a produktů slinných žláz. Obr. 16: Termit živící se dřevem (Curtis 2000)

22 Jiný druh všekaze, všekaz mosambický (Horotermes mossambicus), je mezi termity výjimkou. Neživí se pouze odumřelou hmotou, ale "sklízí" i živé nadzemní části rostlin. Tento rod patří k vývojově primitivnějším termitům, nemá dokonale rozlišeny kasty a též způsob výživy není specializován. Vyšší termiti (Termitidae) nepoužívají k trávení jen mikroorganismy (obr. 17), ale také mají v trávicím ústrojí anaerobní bakterie (tzn., že žijí v nepřítomnosti kyslíku). Mnoho druhů vyšších termitů např. Hodotermitidae se pasou u hnízda, druh Odontotermes latericus v Jižní Africe sbírá zelenou trávu, kterou pak skladuje v obilnicích uvnitř termitiště. Nasutitermes triodiae, druh termitů v Austrálii ukládá suchou trávu v komorách vytvořených ve stěnách termitiště, zatímco Hospitalitermes monocerus, černí cejlonští termiti posílají velké množství dělníků, které hlídají vojáci, aby sbírali lišejníky, kterými posléze krmí mladé termity. Některé druhy termitů (Macrotermtinae) pěstují houby (Termitomyces sp.) uvnitř svých hnízd na hromadách kuliček z trusu. Tyto houby slouží jako potrava Každý druh termitů pěstuje jiný druh houby. Nutno podotknout, že tyto houby není možné najít ve volné přírodě. Obr. 17: Stěna střeva termitů hustě pokrytá mikroorganismy (Breznak 1996)

23 4. PŮSOBENÍ TERMITŮ NA DŘEVO Většina druhů termitů žije skrytě pod povrchem terénu, kde mají zaručen dostatečný přísun vlhkosti. Z půdy pronikají do pařezů a stojícího či ležícího odumřelého, technologicky zpracovaného i nezpracovaného dřeva. Zatímco v přirozeném prostředí se uplatňují jako významní rozkladači rostlinné hmoty, v oblastech osídlených člověkem se stávají závažnými technickými škůdci s výraznými ekonomickými dopady. Znehodnocují zabudované stavební dřevo a veškeré jiné materiály, které obsahují celulózu - např. papír a textilie. Mohou ovšem napadat a ničit také materiály, které nejsou vyrobeny z celulózy - plasty, měkké kovy, stavební tmely i méně kvalitní beton, zejména pokud jim tyto materiály stojí v cestě při stavbě chodeb a vyhledávání potravy. Jakmile se v přírodě ocitnou v blízkosti obytných budov, jsou schopni postavit systém krytých chodeb (galerií) na stěnách základového zdiva a jimi směřovat k dřevěným částem domu (obr. 18) (Šobotník 2004). rozkladači suchého dřeva rozkladači suchého dřeva rozkladači mokrého dřeva podzemní druh Obr. 18: Místa napadení dřevěné stavby termity (Gold 1997)

24 Nebezpečí napadení termity spočívá v tom, že jejich činnost zůstává ve velké většině případů skryta uvnitř dřeva, které si po poměrně dlouhou dobu zachovává zcela neporušený povrchový vzhled, dá se říci až do konečného stádia rozkladu. Tak může časem, bez předchozího varování, dojít ke zborcení nosných konstrukcí. Škody způsobené ničivou činností termitů se velmi obtížně sumarizují, a proto většina pramenů uvádí pouze to, že škody jsou obrovské, nesnadno vyčíslitelné apod. Hickin (1971) udává, že roční škody se v USA pohybují okolo 250 mil. USD. Domnívá se, že na stálém zvyšování škod se díky mírnějším zimám podílí trvalé rozšiřování termitů směrem na sever. Televizní dokument stanice BBC v seriálu Svět hmyzu z roku 1998 uvedl dva následující údaje; jedna kolonie termitů, čítající 0,5 mil. jedinců zkonzumuje za rok 5 tun dřevní hmoty. V teplých oblastech USA způsobí termiti za jeden rok škody zhruba ve výši 1 mld. USD. a b c d

25 e f Obr. 19: Možnosti napadení jednotlivých prvků (Šobotník 2004) a - napadení parapetu, b - rozložené knihy, c - termiti ve stropu, d - napadený dřevěný pražec, e - termiti v podlaze verandy, f - napadení dřevěného plotu

26 5. OCHRANA DŘEVA PROTI PŮSOBENÍ TERMITŮ Ochrana dřeva je důležitý obor, který má značný význam pro dřevařskou praxi ve všech oborech zpracování dřeva. Jedná se o soubor opatření a technologických operací za účelem zachování fyzikálně mechanických a užitných vlastností dřeva (kvalitativních ukazatelů) a jeho nepoškození atmosférickými vlivy, ohněm a škůdci z říše živočišné či rostlinné (Urban 1997). Ochrana dřeva proti působení termitů na dřevo zahrnuje 3 základní postupy: 1. Způsoby identifikace termitů ve dřevě 2. Preventivní ochranu 3. Sanační způsoby ochrany dřeva 5.1 Způsoby identifikace termitů ve dřevě Přítomnost termitů ve dřevě lze zaznamenat vizuálně např. v rourách, odpadcích a nebo že je viditelně snížena hustota dřeva činností termitů. Mnohokrát však nastávají situace, kdy napadení nelze identifikovat pouhým okem, protože jak je zmíněno v úvodu, žijí skrytým způsobem života, proto je nemožné bez přístrojů a metod určit, kde je přesné místo napadení nebo zda je objekt vůbec napaden. Rozdělení metod: Monitorování chvění (zvuků) jež produkují termiti při pobytu ve dřevě Termokamery Pomocí speciálně vycvičených psů Monitorování chvění (zvuků) Mnoho vědců se pokoušelo v posledních 15-ti letech vyrobit zařízení, které by bylo založeno na snímání akustických vibrací termitů, ale žádný přístroj nebyl tak citlivý, aby odhalil aktivní přítomnost termitů ve dřevě. Zvukové vlny jsou ve své nejvyšší míře produkovány termity při krmení kolonie. Zpráva publikována Schaffrehnem z roku 1993 dokládá výsledky z detekce

27 termití populace pomocí ručního zařízení pro měření akustických vln vysílaných termity. Toto zařízení bylo odzkoušeno na čtyřech druzích termitů a došlo se k závěru, že zařízení je schopno detekovat přítomnost termitů ve dřevě, ale pouze s 50 % úspěšností a to pouze ve vzdálenosti 50 cm od kolonie. Zaznamenal 5-25 impulsů za minutu a tím byla objevena závislost na druhu termitů a hustotě kolonie. Úkolem přístroje je, aby oddělil signály krmení od pohybu termitů. To znamená pokud chceme detekovat pouze degradaci dřeva termity pak na přístroji nastavíme nižší citlivost sondy. Při použití vyšší citlivosti detekujeme i pohyb termitů v jejich chodbách. Ale hlavním cílem tohoto zařízení je zjistit přítomnost termitů ve dřevě a to tento přístroj bez pochyb dokáže (Schaffrehnn 1993). Na obr. 20 je vidět snímač, který je používán pro detekci pohybů termitů. Jedná se o piezoelektrické zařízení s citlivostí 40 khz. Činnost zařízení v této frekvenci je dost vysoká na to, aby vyloučila šum pozadí v nízkých frekvencích, které by snižovaly výsledný efekt v dřevěných konstrukcích. Obr. 20: Snímač (Schaffrehnn 1993) Snímač propouští jen předem nadefinovanou frekvenci, kterou je možno vidět na následujícím obr. 21. Obr. 21: Graf závislosti frekvence na propuštěném zvuku (Schaffrehnn 1993)

28 Za povšimnutí stojí, že citlivost 40 khz odpovídá cca 1 voltu. Zařízení je kromě snímače složeno z předzesilovače 60 db a vlnovodu. Akustická vazba vlnovod - snímač je provedena pomocí petrolejového rosolu. Nechráněný konec vlnovodu je ukončen do hrotu. Pomocí tohoto hrotu zabodneme vlnovod do dřeva a tím zabezpečíme přenos vln ze dřeva na senzor (obr. 22) (Schaffrehnn 1993). Obr. 22: Sonda skládající se z vlnovodu, snímače a předzesilovače (Schaffrehnn 1993) termitů. Na obr. 23 je možno vidět celé zařízení dohromady, které se používá pro detekci jednotka sondy s výměnnou špičkou vlnovodu, PE senzor a amplifiltr / filtr Systém termit e elektronická jednotka s bateriemi nabíječka baterií šňůra s modulárními konektory Obr.č. 23: Zařízení sloužící ke snímání termitů (Schaffrehnn 1993) Na obr. 24 jsou zobrazeny detaily ovládacích prvků přístroje. Postup pro testování je následující, v první řadě musíme udělat díru Ø 3 mm ve dřevěné části konstrukce do hloubky přibližně 2,5 cm. Do takto připravené díry vsuneme konec sondy, který tvoří obnažený vlnovod, až na dno otvoru, aby byl zajištěn kontakt konce vlnovodu se dřevem

29 Přístroj můžeme nastavit tak, aby vybíral data po různých časových intervalech (30 sec, 1 minuta, 2 minuty, 10 minut, 30 minut a nepřetržitě). Dále zde můžeme nastavit 5 úrovní citlivosti zařízení. Úroveň číslo 5 reprezentuje nejvyšší citlivost systému (0 db tlumení). Každá z jiné úrovně znamená 5 db tlumení signálu. Tak tedy úroveň 1 znamená tlumení signálu o 20 db. V této úrovni může být objeven termit při krmení, ale detekce pohybu termitů touto úrovní je vyloučena. kabel k sondě ovládání citlivosti display indikátor vybité baterie nastavení časových intervalů sluchátkový jack na straně počítání elektrický spínač a regulace hlasitosti start reproduktor Obr. 24: Ovládací panel přístroje (Schaffrehnn 1993) Pokud zařízení zapneme a máme sondu umístěnou v předem připraveném otvoru, pak si můžeme zvolit hlasitost signalizující započítání jednoho příjmutého akustického signálu, který se ukládá po námi předem stanovenou dobu (30 sec min. nebo nepřetržitě). Nejenom přijímaný signál je signalizován zvukem, ale i na grafickém displeji, kde se započítává každý příjmutý signál za daný interval (Schaffrehnn 1993). Testy byly prováděny na 5 metrů dlouhé desce vyrobené z jedlového dřeva viz. obr. 25. Sonda byla zavedena do předem připraveného otvoru na hraně desky. Další otvory pro sondu byly vyvrtány na hraně desky v odstupech jednoho metru. Tato simulační zkouška byla prováděna v pátém stupni citlivosti zařízení (Schaffrehnn 1993)

30 snímač Obr. 25: Znázornění způsobu testování (Schaffrehnn 1993) V tab. 1 vidíme výsledky testu. Detekce byla zjištěna pro citlivost 4 a 5 v celé pěti metrové délce desky. Citlivost pro úroveň 3 byla zjištěna přítomnost pouze do čtyř metrů. Obě hladiny citlivosti 1 a 2 byly schopny detekovat jen do tří metrů od sondy. Tyto výsledky ukazují, že v maximální citlivostí 5 je možno detekovat i na delší vzdálenosti. Tab. 1: Výsledky testování (Schaffrehnn 1993) Vzdálenost sond od začátku desky citlivost 1 metr 2 metr 3 metr 4 metr 5 metr 1 ANO ANO ANO NE NE 2 ANO ANO ANO NE NE 3 ANO ANO ANO ANO NE 4 ANO ANO ANO ANO ANO 5 ANO ANO ANO ANO ANO Předchozím výzkumem byl dán předpoklad, že dřevo nemusí být v takové délce spojité (celistvé), ale musí být zaručen přenos akustických emisí pomocí doteku dřeva se dřevem pokud možno beze spár, anebo pomocí mechanických spojovacích systémů, jenž jsou nezbytné pro odhalení termití aktivity

31 sonda přerušení vedení přerušení vedení Obr. 26: Způsob testování přítomnosti termitů (Schaffrehnn 1993) Použití termokamery Jedná se o detekční metodu poměrně rychlou. Termografie je metoda, která okamžitě označí kde se nachází jádro kolonie. Na termálním snímku je jasně viditelné teplé místo na zkoumané zdi. Za povšimnutí stojí díra ve zdi udělaná jinou metodou, která nemohla najít termity okamžitě (obr. 27) (Schaffrehnn 1993). Obr. 27: Zamoření stěny termity (Schaffrehnn 1993)

32 Obr. 28: Zamoření podlahy termity (Schaffrehnn 1993) Obr. 29:Zamoření odpadu termity (Schaffrehnn 1993) 5.2 Preventivní ochrana proti působení termitů Preventivní ochrana dřeva se provádí před samotným zabudováním dřevěných prvků do stavby, aby se možnost napadení dřevokazným hmyzem, dřevokaznými houbami apod. eliminovala na co nejmenší míru. Dle Golda (2000) rozdělujeme preventivní ochranu dřeva proti napadení termity na: 1. kontrolu vlhkosti 2. kontrolu kontaktu dřevěných prvků se zemí 3. prevenci pomocí chemických prostředků

33 5.2.1 Kontrola vlhkosti Vlhkost je nepřítelem dřeva nejenom z pohledu bobtnání a sesýchání, ale také vytváří příznivé podmínky pro výskyt dřevokazného hmyzu, hub apod. Zde je několik zásad, které by měly být dodržovány, aby se zabránilo napadení dřeva termity: Všechny druhy potřebují vlhkost - tzn. udržování dřevěných prvků suchých a dobře větratelných. Větrání míst pod podlahou. Tam, kde je výskyt vysoké vlhkosti (kuchyň, koupelna, apod.), je nutno zajistit časté větrání. Předcházení úniků vlhkosti, která by se mohla dostávat do dřeva (sprchové kouty, vany), protože vysoká vlhkost dřeva je jedním ze znaků možného výskytu termitů. Preventivní kontroly odtoku vody od domu, protože nedokonalý odvod dešťové vody může způsobit zvýšení vlhkosti stavby a s ním i riziko napadení. Vyhýbání se umístění záhonů s vegetací u zdi domu. Pokud to není možné je potřeba zajistit alespoň 10 cm zónu mezi zdí a vegetací, kvůli proudění vzduchu. Toto opatření je jedno z nejdůležitějších, protože je dokonce známo, že termiti vnikli do stavby i skrz větve, které se stavby dotýkaly. Dlažba u domu musí být vyspádována směrem od stavby, protože se často tento aspekt podceňuje a někteří lidé dokonce dělají venkovní dlažbu výše než je výška vnitřní podlahy, což je samozřejmě špatně (Gold 2000) Kontrola kontaktu dřeva se zemí Jak jsme se již dozvěděli v kapitole 3.1 Rozdělení skupin termitů, existuje skupina termitů, kteří žijí v podzemí a odtud také napadají dřevěné prvky spojené těsně se zemí, proto nutno uvést několik opatření, jak napadením tohoto druhu předcházet. Odstranění dřeva nebo jakýchkoliv materiálů z celulózy zanechaných na zemi (lepenkové krabice a staré noviny). Cílem odstranění těchto elementů je maximalizace vzdálenosti mezi termity a potencionální potravou. Neukládat palivové dřevo přímo na zem, ale uložit ho minimálně 10 cm nad terén

34 Dřevěné prvky stavby, které jsou ve styku se zemí je třeba impregnovat ochranným prostředkem. Lepším řešením je však umístění např. dřevěných sloupů na ocelové patky, tzn. že dřevo je uloženo vysoko a zároveň chráněno od vzlínající vlhkosti, což je nejlepší řešení. Použití trvanlivých fyzických bariér v nových konstrukcích, obyčejná omítka v kombinaci s tuhými pěnovými hmotami se nedoporučují z důvodů toho, že zakrývají tunely vytvořené termity, což je nežádoucí a oddalují případné sanační opatření (Gold 2000) Prevence chemickými prostředky Podzemní termiti napadají dřevostavby z půdy směrem dovnitř stavby. Chemikálie, které je možno aplikovat do půdy, mohou odvrátit napadení termity na několik let. Jde o vyvinutí chemické bariéry v půdě kolem domu, ze které termiti útočí na dřevěné objekty. Pomyslná bariéra je vytvořena mezi vrchní opracovávanou zeminou a hlubší půdovou částí. Chemická ochrana (obr. 30) půdy je efektivní a navíc také poměrně levná. Chemikálie jsou aplikovány během určitých fází stavby, a to odstraní nutnost dělat injektážní vrty dodatečně. Toto chemické opatření se plánuje již před zahájením stavby. V některých případech se provádí vstřikování insekticidu pomocí vrtných sond do zdí (u betonových panelů nebo cihel). Injektáž se provádí pomocí tlaku přes vrtné sondy. Použití je tam, kde ke stavbě přiléhají dvory, chodníky apod. (Gold 2000). a b Obr. 30: Prevence proti napadení termity chemickou cestou (Gold 2000) a - dřevostavba musí být kompletně izolována chemicky ošetřenou půdou, b - podsklepené objekty jsou ošetřovány jen kolem základů

35 5.3 Ochranné metody po napadení dřeva termity sanační způsoby Jedná se o metody, které jsou využívány na záchranu již napadeného dřeva termity. Řadíme zde: Úprava vzhledu TTR Injektáž termitiště Chemická fumigace Fyzikální ochrana teplem Fyzikální ochrana mrazem Ochrana elektrickým proudem Ochrana pomocí mikrovlnného záření Úprava vzhledu TTR TTR = Trap - Treat - Release Past - Léčba - Vyhubení Metoda TTR byla vyvinuta doktorem T.G.Mylesem z univerzity v Torontě a byla také touto univerzitou schválena pro užívání. Principem této metody je obarvení určitého množství jedinců termitů. Ti jsou odchyceni v části napadené termity a to do pastí, které jsou vyrobeny z kartónu obr. 31. Takto odchycení jedinci jsou obarveni chemickou látkou a následně vráceni zpět do termití kolonie. Obarvení termitů je dosaženo aplikací barvící látky ze vně a vytvoří na těle termita souvislý barevný povlak. Barvící látka prostoupí celým organismem termita a to se projeví i u další generace. Po uplynutí určité doby si neobarvení termiti budou myslet, že mají v termitišti vetřelce, a proto začnou s obarvenými termity bojovat, tím dojde ke značné redukci počtu členů termitiště (Myles 1996)

36 Obr. 31: Kartónová past již napadená termity (Myles 1996) Výhody TTR. 1. TTR přímo ovlivňuje termití kolonii, takto se dá, na rozdíl od ostatních metod na chemické bázi, vyhubit celá termití populace v napadeném objektu. 2. TTR je i přes svou chemickou bázi ekologicky přijatelný, na rozdíl od jiných druhů např. pesticidů, které se mohou v půdě rozkládat po dobu až 20 let. 3. Nepříznivé zdravotní účinky na člověka, který se pohybuje v prostředí, kde byla metoda TTR použita nejsou žádné a to díky použití nepatrného množství chemické látky. Postup: 1. Prvním krokem je vyhledat místo pro nejvhodnější umístění pasti. Mohou to být místa jako stromy v rozkladu nebo místa, kde je prokázána činnost termitů. 2. Kolem místa je rozmístěno cca 8 pastí, které jsou vloženy do děr hlubokých 18 cm, protože samotná PVC trubka do níž je vložen karton je dlouhá 15 cm. To vše je shora přiklopeno víkem z překližky 20 x 20 cm (obr. 32). 3. Pasti by měly být kontrolovány minimálně jednou za 2 týdny, zamořená lepenka musí být vyjmuta a nahrazena novou. Aktivní pasti musí být zaznamenány na mapě. Napadená lepenka je odvážená do laboratoře. 4. V laboratoři jsou termiti odděleni od kartonu (obr. 33) a hlíny, která je oddělována od termitů pomocí sít. 5. Následně jsou termiti vloženi do skladovacího kontejneru a zváženi

37 6. Aplikace barviva se provádí pomocí pěnové houby, kterou se potírají záda termitů (obr. 34), barva se ponechá 5 min. zaschnout a obarvení termiti jsou uloženi do plastové přepravky. 7. V poslední řadě jsou takto připravení termiti dopraveni zpět do termitiště. Kontroly se poté provádí po 2 měsících, pokud i nadále jsou termiti v činnosti, proces je buď opakován nebo se kombinuje s jiným způsobem sanační ochrany. Obr. 32: Umístění pasti do připraveného otvoru poblíž místa napadení (Myles 1996) Obr. 33: Oddělení termitů od kartónu (Myles 1996) Obr. 34: Způsob obarvování termitů (Myles 1996)

38 5.3.2 Injektáž termitiště Tato metoda je používána při napadení podzemními termity. Princip je založen na uvolňování chemikálie z návnady, která je umístěna v plastovém kontejneru. Individuální jedinec se nakrmí z návnady a infikovaný jedem se vrátí zpět do kolonie. Infikovaný jedinec umírá díky působení jedu a je sežrán svými soukmenovci v rámci přirozené obnovy kolonie. Tímto způsobem se jed rozšíří dále do kolonie, až dojde k její likvidaci (Potter 1999). Postup podle Pottera (1999): 1. Přítomnost termitů je zjištěna tak, že jsou kolem stavby rozmístěny plastové kontrolní stanice, ve kterých je umístěna potrava např. dřevo (obr. 35). Obr. 35: Kontrolní stanice Sentricon (Potter 1999) 2. Stanice se pravidelně kontrolují, aby se zjistilo, zda je výskyt termitů v okolí stavby či nikoliv. 3. Pokud se zjistí přítomnost termitů, kontrolní stanice se vyjme a naplní se termity, kteří jsou již infikováni hubícím prostředkem (obr. 36). Návnada je opět vložena do předpokládaného místa výskytu termitiště (obr. 37). Nakažení jedinci posléze zamíří do termitiště, kde dojde k likvidaci celé populace

39 Obr. 36: Přemístění termitů do nádobky Obr. 37: Znovu zavedení stanice do místa stanice Sentricon (Potter 1999) termitiště (Potter 1999) Chemická fumigace Fumigace je ničení škůdců vydýmováním nebo parou. Používá se pro suché dřevo napadené termity. Postup: 1. Odstranění veškerého materiálu, který není napaden a není určen k fumigaci. 2. Celá budova se zaizoluje izolační plachtou (obr. 38). 3. Evakuace okolí dle stanovených předpisů. 4. Působení chemickou látkou (sulfid fluoridu) v čase stanoveném normou (obr. 39); účinnost těchto látek je až 99,5 %. 5. Odvětrání (obr.40). 6. Odstranění izolační plachty (obr. 41). Obr. 38: Izolace budovy stanem (Myles 2001)

40 Obr. 39: Působení chemickou látkou v stanoveném čase normou (Myles 2001) Obr. 40: Odvětrání (Myles 2001) Obr. 41: Odstranění a očištění plachty (Myles 2001) Fyzikální ochrana teplem Tepelná ochrana je další alternativou k fumigaci pro kompletní ochranu dřevěných budov napadených termity. Pro tento druh ochrany je třeba použít izolační fólii (stan) z nylonu. Materiál neodolný vůči působení tepla musí být odstraněn z budovy a je třeba ochránit plastové rozvody (voda, plyn atd.). Topné propanové těleso je spojeno se stanem velkou flexibilní hadicí (obr. 42). Po spuštění ohřívače je horký vzduch vháněn dovnitř interiéru i exteriéru, aby byl zabezpečen jeho průchod celou strukturou stěn. Dovolené teploty jsou po dobu 35 min. do 45 C a následně 50 C po dobu 60 minut. Poté vypneme topení a odstraníme stan (Myles 2001)

41 Obr. 42: Topné propanové těleso spojené se stanem (Myles 2001) Fyzikální ochrana mrazem Tento způsob není vhodné aplikovat na velmi velké prostory (haly) a objekty s velkým počtem skleněných ploch (mohou se vlivem mrazu roztříštit). Tento způsob je vhodný pro ošetření míst jako je veranda, přístřešek atd.. Jako mrazící médium se používá tekutý dusík, který je aplikován na napadené oblasti a prostor je ochlazen na C pod nulou. Termiti jsou zmrazeni a usmrceni během 2-4 s (obr. 43). Poté je dusík odvětrán a odstraněna fólie. Hlavní výhodou je, že kapalný dusík nemá žádné přetrvávající nežádoucí účinky na rozdíl např. od chemických látek (Lewis 2002). Obr. 43: Zmrazování prostoru dusíkem (Lewis 2001)

42 5.3.6 Ochrana elektrickým proudem Poškozené a napadené dřevo se odkryje, očistí a může začít samotná ochrana. Pro samotné aplikování ochrany používáme elektrické pistole (anoda), která se přiloží z jedné strany napadeného hranolu a na druhé straně je zemnící elektroda (katoda) (obr. 44). Elektrický šok vzniklý mezi elektrodami má nízkou hodnotu proudu ~ 0,5 A, vysoké napětí V a vysokou frekvenci Hz. Termiti, kteří vyskáčou z chodbiček skončí na zemi. Tito jsou odchyceni a zneškodněni. Ostatní termiti, kteří jsou uvěznění uvnitř dřeva jsou zabiti působením elektrického proudu (Lewis 2001). Obr. 44: Elektrická pistole (Lewis 2001) Ochrana pomocí mikrovlnného záření Tento způsob ošetření je založen na principu šíření mikrovln pomocí mikrovlnného generátoru. Mikrovlnný generátor je posouván podél zdi na podstavci (obr. 45). Ovládání generátoru je pomocí dálkového ovládání. Teplo vytvořené mikrovlnným zářením prostoupí celým průřezem materiálu a zabije všechny termity. Při stěhování generátoru je nutno postupovat v co nejkratším čase, jelikož se již ošetřené plochy stávají nechráněnými a hrozí opětovné napadení termity (Lewis 2001)

43 Obr. 45: Mikrovlnný generátor na podstavci (Lewis 2001)

44 6. DISKUSE Na Evropském kontinentu se vyskytuje několik druhů termitů, a proto bychom se měli zaměřit zda je tímto dřevokazným hmyzem zasáhnuta i Česká republika. O termitech je známo, že se vyskytují především v oblastech, kde teplota vzduchu dlouhodobě neklesá pod bod mrazu. V Evropě je proto jejich přirozený výskyt vázán na přímořské podnebí s nižšími výkyvy teplot a poměrně stálou vlhkostí ovzduší. Ta skutečnost, že v České republice v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu značí to, že termiti by zde ve volné přírodě nebyli schopni přežít. Ve 30. letech byli termiti zavlečeni námořní dopravou dokonce až do Hamburku, který se nachází ve stejném pásmu jako je ČR. Zavlečené druhy jsou však synatropní, tzn. že v takovém prostředí bez podmínek vytvořených člověkem nepřežijí. V Evropě se vyskytují na pobřeží Atlantiku, Středozemního, Jaderského i Černého moře; konkrétně ve státech: Francie, Španělsko, Itálie, Řecko, bývalá Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko a na Ukrajině. Pro středoevropské vývozce mohou termiti představovat riziko zejména při vyvážení zboží do oblastí, kde se termiti vyskytují. Proto na základě získaných poznatků je třeba využívat takové obalové techniky a v exponovaných oblastech budovat takové technické zázemí, které by snížilo nebezpečí poškození exportovaného zboží. Rovněž při dovozu z oblastí tropů a subtropů by aplikací dnešních poznatků z biologie termitů bylo možné předejít zavlékání termitů do evropských přístavů a zabránit jejich případnému rozšíření do míst, kde by mohli nalézt vhodné podmínky k přežití (např. budovy a trasy inženýrských sítí). V České republice se termiti nacházejí pouze v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, kde jsou chovy hned několika druhů termitů, včetně představitele "nižších zemních" termitů Reticulitermes santonensis, který je standardním druhem hmyzu pro zkoušky materiálů na odolnost podle normy Evropské Unie. Tento ústav je tedy jedním z mála evropských pracovišť, kde lze tyto zkoušky provádět. Dnes, při současné globalizaci technologií a ekonomik, má i v České republice výzkum termitů svůj význam. Zájem o testy materiálů na odolnost proti termitům mohou mít především firmy exportující své zboží do rizikových oblastí (Vytisková 2000). Zmíněná pracoviště mohou vyhovět případným žádostem o odborné posouzení a otestování vhodných typů konzervace materiálů, které by mohly být vystaveny napadení

45 termity. Termiti se zdají být vhodným a v budoucnosti šířeji použitelným modelem dřevokazného hmyzu pro zkoušení protipožerových vlastností různých konzervačních chemických i přírodních látek. Oblasti výskytu termitů mají také spojitost s pojmem, na který je v současné době velmi poukazováno a to na globální oteplování. Jde o změnu průměrné roční teploty na zeměkouli. Ta se za posledních 200 let, od doby, kdy začala pravidelná měření, zvýšila v průměru o 0,5 C. Oteplování se nadále zrychluje, jak je možno vidět v tab.2 se v ČR průměrná roční teplota z dlouhodobého normálu 7,3 C zvýšila v roce 2005 na 7,7 C. Tab.2: Průměrná teplota vzduchu v roce 2005 ve srovnání s dlouhodobým normálem , T: Průměrná měsíční teplota vzduchu ( C), N: Dlouhodobý normál ( C), O: Odchylka od normálu ( C) Česká republika Zkr. Měsíc Rok T -0,4-3,7 1,0 8,9 13,0 16,1 18,0 15,8 14,1 9,0 2,0-1,3 7,7 N -2,8-1,1 2,5 7,3 12,3 15,5 16,9 16,4 12,8 8,0 2,7-1,0 7,3 O 2,4-2,6-1,5 1,6 0,7 0,6 1,1-0,6 1,3 1,0-0,7-0,3 0,2 Z hlediska globálního oteplování se výskyt termitů posunuje stále směrem na sever. Tímto směrem je i ČR z hlediska zemí, kde se termiti vyskytují. Obava z těchto škůdců zatím není na místě, protože zde panují dlouhé a mrazivé zimy, které by termitům nedaly šanci na přežití. Z toho vyplývá, že i když se termiti v České republice nevyskytují, tak se k ní budou velmi pomalu přibližovat, a proto je nutné tuto problematiku, ač se naší země přímo netýká, zcela neopomíjet

46 7. ZÁVĚR Hlavním cílem této práce bylo na základě získaných informací posoudit skutečnost, zda je možný výskyt termitů v České republice. Termiti se stávají v oblastech osídlených člověkem závažnými technickými škůdci s výraznými ekonomickými dopady, a proto je nelze opomíjet. Termiti jsou všekazi, které lze také nazývat Isoptera. Isoptera - isos znamená řecky stejný a pteros jsou křídla, tedy stejnokřídlí podle dvou párů velice podobných velkých blanitých křídel dospělců. Termiti jsou několik milimetrů až 12 centimetrů dlouhý suchozemský hmyz, který se tvarem těla a způsobem života podobá mravencům a stejně jako oni jsou zařazováni do skupiny společenského hmyzu. Kolonie se skládají ze tří základních kast: dělníci, armáda a reproduktoři. V každé kolonii jsou kromě páru primárních pohlavních jedinců (tzv. král a královna) a menšího počtu sekundárních (náhradních) pohlavních jedinců zastoupení především larvy, resp. nymfy a sterilní dělníci a vojáci. Dnes je známo na 2200 druhů termitů, osidlujících především tropy a subtropy, kde představují nezastupitelnou součást živočišných společenstev. Podílejí se na rozkládání starého dřeva a tím umožňují růst nové vegetace. Nicméně, tuto spoustu druhů lze rozdělit do čtyř základních skupin, podle kterých je rozeznáváme. Jedná se o druhy zařazující se do skupiny: stavitelů, termitů žijících v suchém dřevě, termitů žijící ve vlhkém dřevě a nebo to jsou podzemní termiti. Termiti se vyskytují v Kanadě, USA, Mexiku, Jižní Americe, Evropě, na středním východě, v Africe, Indii, Číně, Koreji, Japonsku a samozřejmě také Austrálii. V Evropě se vyskytují na pobřeží Atlantiku, Středozemního, Jaderského i Černého moře, konkrétně ve státech: Francie, Španělsko, Itálie, Řecko, bývalá Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko a na Ukrajině. Dá se tedy s určitostí říci, že kromě vyloženě studených oblastí jsou zastoupeni po celém světě. Termiti jsou známi hlavně z oblastí, kde teplota vzduchu dlouhodobě neklesá pod bod mrazu. V Evropě je jejich přirozený výskyt vázán na přímořské podnebí s nižšími výkyvy teplot a poměrně stálou vlhkostí ovzduší nebo na oblasti, kde mohou zdroj vody získat ze země. Nebezpečí napadení termity spočívá v tom, že jejich činnost zůstává ve velké většině případů skryta uvnitř dřeva, proto je nutno provádět buď preventivní způsoby