100 OSVĚDČENÝCH KLEMPÍŘSTVÍ A POKRÝVAČSTVÍ STAVEBNÍCH DETAILŮ. Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner

Transkript

1 100 OVĚDČENÝCH TAVEBNÍCH DETAILŮ KLEMPÍŘTVÍ A POKRÝVAČTVÍ Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner

2

3 100 OVĚDČENÝCH TAVEBNÍCH DETAILŮ KLEMPÍŘTVÍ A POKRÝVAČTVÍ Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner GRADA PUBLIHING

4 Kniha přibližuje čtenářům podstatu řešení mnoha desítek vybraných pokrývačských a klempířských detailů, používaných převážně v 19. a 20. století, ale zabývá se i mnoha postupy používanými v dnešní době. Komentáře k obrázkům jsou někde poznamenány otrockým překladem z německých publikací, ale jsou srozumitelné a všeříkající. Ponechány jsou zde různice v termínech, které se v textu někdy vyskytují, jako třeba okapový plech a okapní plech. Publikace má být praktickou pomůckou jak pro řemeslníky, stavební mistry a projektanty, tak pro památkáře, studenty a další zájemce, kteří potřebují přiblížit problematiku tradičního díla. Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner 100 osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, tel.: , fax: jako svou publikaci Odpovědná redaktorka Věra lavíková azba Květa Chudomelková Počet stran 224 První vydání, Praha 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Design Grada Publishing, a.s., 2012 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. IBN ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: IBN (elektronická verze ve formátu PDF) IBN (elektronická verze ve formátu EPUB) IBN (elektronická verze ve formátu MOBI)

5 Obsah Popis klempířského a pokrývačského díla je v knize rozčleněn do XVII. tematických celků. Jednotlivé celky jsou v podstatě části střech, které se vyskytují téměř na všech stavbách. Jsou to například: střešní hřebeny, střešní nároží, střešní okapy nebo střešní úžlabí atd. Každý z těchto tematických celků je rozpracován do několika dalších témat. V názvu knihy jsme je označili jako detaily a celkově jich je 100. I. Úvodní kapitola 1. Práce klempířské a pokrývačské, materiály a komponenty II. Tvary střech 2. Krytí a plechování střech s přihlédnutím k jejich tvaru III. Klempířské a pokrývačské nářadí a pomocné prostředky na střeše 3. Osobní klempířské nářadí Osobní pokrývačské nářadí Pokrývačské stoličky a háky Pokrývačský ruční výtah Uzly a smyčky při vázání lan IV. Jednotlivé střešní partie z hlediska krytí a plechování 8. Hlavní střešní části V. Plocha střešního pláště 9. Krytina došková, z půlkuláčů a prkenná Úsporná střecha z tyčoviny a krajinek Krytina šindelová Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů, jednoduše položená Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů, dvojitě položená na hladko na bednění tavební lepenky a asfaltové pásy Krytina lepenková jednoduchá a krytina z asfaltových pásů pokládaná na trojboké latě Krytina plechová drážkovaná, postup kladení Klempířské drážky Plechová krytina drážkovaná a dilatační spoje Klempířské příponky a pohyblivé příponky Úprava kotevních prvků pod plechovou drážkovanou krytinu Plechová krytina položená na lichoběžníkové latě Klempířské příchytky Krytina z olověného plechu Jednoduchá šablonová krytina z vláknito-cementových desek bez použití azbestu Krytina z osinkocementových vlnitých velkoplošných desek Krytina z bobrovek základní teze Krytina z bobrovek, dvojité krytí Krytina z tašek jednodrážkových a dvoudrážkových Prejzová krytina Krytina břidlicová kleněná krytina a krytina z laminátů a polykarbonátů Krytina z bobrovek, dvojité krytí v systémové krytině Provětrávané střechy... 74

6 VI. Hřeben střešní 34. Úprava hřebene v doškové krytině Úprava hřebene v lepenkové a plechové krytině Krytí hřebene u šupinové bobrovky, klasická úprava pojení hřebenáčů na nároží s hřebenem, klasická úprava a dnešní provedení Bobrovka šupinová kladená v partii hřebene, historická úprava průniku komínu střechou Klasické položení hřebenáčů do malty na hřebeni, bez hřebenové latě a s hřebenovou latí Krytí hřebene a okapu břidlicí VII. Nároží střešní 41. Klasické nároží ve skládané krytině a nároží v krytině systémové VIII. Úžlabí střešní 42. Oplechované úžlabí klasické a úžlabí historické Oplechování střešního úžlabí se živičnou krytinou položenou na bednění a údržba živičných krytin Nepodbedněné vyplechované úžlabí v šupinově kladené bobrovce a úžlabí všeobecně Bednění pro vykrývaná úžlabí Vykrývaná úžlabí IX. Štítová hrana 47. Úprava okraje střechy v lepenkové krytině hladké na bednění a podklady krytin živičných Připojení lepenkové krytiny na trojbokých latích ke štítu Lemování okraje štítu X. Napojení krytiny na zeď 50. Úprava lemování pro napojení živičné krytiny Lemování zdí s úpravou pro připojení na tvrdou krytinu Různé druhy lemování a krycích lišt XI. třešní nadezdívky 53. Oplechování dilatačních partií a lemování střešních nadezdívek Oplechování střešních nadezdívek Umístění latě a špalíků pro lemování atiky podél spádu Okapní žlaby všeobecný popis XII. Okap střešní 57. Žlaby podokapní Podokapní žlab způsob montáže háků podokapních žlabů Háky podokapních žlabů peciální podokapní římsové žlaby a žlaby se zadní spádovou stěnou Oplechování okapu Okapový plech montáž Žlaby nástřešní Žlaby nástřešní montáž Žlaby mezistřešní Lůžkové žlaby Žlaby nadřímsové Háky nadřímsových žlabů

7 69. Žlaby nadřímsové montáž Žlabové masky Zaatikové žlaby Žlaby převodové Žlabová hrdla a žlabové kotlíky Žlabové kotlíky kónické a hranaté a příslušenství ke žlabům Zděře svodových trub, jejich tvar a úprava Okapová lišta při finální valounové vrstvě na živičném krytí Okap z břidlice a tvar šupin XIII. Prostupy střešním pláštěm 78. Lemování komínů na ploché střeše při použití drážkované plechové krytiny Prostup komínu tvrdou krytinou a úprava maltovým zamazunkem Lemování komínu v tvrdé krytině Lemování komínu Malíkovým způsobem Komínové lávky klasické konstrukce, způsob lemování Ochrana před bleskem a klasické lemování hromosvodových tyčí XIV. Vikýře, střešní okna a poklopy 84. Druhy vikýřů třešní okna vystupující nad střešní rovinu Okna vložená do krytiny ve střešním spádu a střešní poklopy Volské oko XV. Práce na průčelí budov 88. Oplechování fasádních výstupků a kordonek Oplechování širokých říms Oplechování podokeníku Oplechování balkonů a teras a oplechování fasádních komponentů Trouby svodové Montáž odpadních trub XVI. Konstrukce společné krytinám 94. Bednění pod krytinu a podkladní materiály na bázi dřeva něhové zábrany používané u systémových krytin něhové zachytávače klasického typu Nosné stoupací plošiny a vytápění střešních ploch a žlabů XVII. Netradiční krycí materiály a technologické postupy 98. oučasné úžlabí v plechové krytině a oplechované střešní úžlabí ve skládané krytině Krytí hřebenáčem u systémových krytin Komponenty systémových skládaných krytin Několik slov na závěr Literatura Rejstřík

8

9 Vážení čtenáři, s potěšením Vás vítáme ve čtvrté publikaci ediční řady nakladatelství Grada 100 osvědčených stavebních detailů. Tentokrát Vás chceme provést významným a trochu výjimečným světem střešní krajiny. Významným z toho důvodu, že každá střecha tvoří hlavní ochranu objektu před povětrností, ať jde o prudké slunce, nárazový vítr, přívalový déšť nebo navátý sníh. Naše klimatické podmínky vytvářejí velice záludné kombinace fyzikálních vlivů, jímž odolá jenom promyšlená a řemeslně zvládnutá práce. Každý, kdo narychlo roznášel kbelíky po půdě, sušil kaluže nebo sklízel dřevomorku v krovu bezpečně ví, že u střechy na detailech opravdu záleží. A záleží nejen na správném zfalcování plechů či přiměřeném podmazání tašek, ale i na jistém výtvarném souladu. Vždyť střechy jsou po právu považovány za pátou fasádu. třechy jsou výjimečné i z toho důvodu, že mnoho míst je zde běžným smrtelníkům spíše nepřístupných než přístupných. Kontrola prací i dokončeného díla je obtížná, neméně obtížné je často zjišťování, kudy nám tam vlastně zatéká. Je více než zřejmé, že funkční a dlouhodobě spolehlivé detaily krytiny a oplechování se nedají vymyslet v kanceláři. Ideální je využít věci osvědčené, vyzkoušené, jak se dnes často říká vychytané. Je na místě připomenout, že knížka čerpá ze starší literatury a nejde ani o učebnici, ani o vyčerpávající návod. Použití publikovaných detailů nezbaví nikoho povinnosti dodržet současné normy, bezpečnostní předpisy a doporučení dodavatelů střešních komponentů. Předkládanou publikaci je tedy třeba chápat jako poučeného rádce, který by nám měl být pomocníkem ve smyslu nevymýšlet již vymyšlené. nadné orientaci je podřízena i přehledná struktura knížky, postupující od obecných pojmů a nářadí, k detailům střešního pláště, včetně oplechování štítů, komínů, vikýřů, atik až po okapní žlaby, svody, či komínové lávky. V knize nechybí ani některé speciality, jako pokládka doškových, šindelových, ale i skleněných střech. Řadu zkušeností je možno využít i při návrzích a opravách fasád nebo jiných stavebních děl. Chtěli bychom touto publikací přispět malým dílem nejen k suchým půdám (dnes spíše půdním bytům), ale i k udržení tradic dobrého řemesla. autoři

10 I. Úvodní kapitola 1. Práce klempířské a pokrývačské, materiály a komponenty U novostaveb se klempířské práce provádějí ihned po dokončení nosné konstrukce střešního pláště. Potom teprve následuje pokrývač s pokládkou krytiny. Kotlíky nebo hrdla pro odvod vody ze žlabů se osadí podle lapačů střešních splavenin (geigrů), vysazených z dešťové kanalizace. Většinou se to provádí prostým provážením. Odpadní trouby, které odvádějí vodu ze žlabů, se definitivně osazují až po dokončení omítek. Klempířské prvky zabudované ve stavbě jsou většinou špatně přístupné a mnohdy velice těžko opravitelné, proto je nutné pracovat co nejpečlivěji a nejpřesněji. Nedostatky mohou ovlivnit životnost celé stavby. Některé postupy jsou náročné na odbornou praxi. Připevňovací lišty, díly oplechování, žlabové díly, lemovací lišty apod. lze koupit již hotové a na stavbě se jen montují. Pokrývačské práce jsou naprosto nezbytné k dokončení stavebního objektu jako celku. Ve spolupráci s dalšími obory, zejména s tesařstvím a klempířstvím, tvoří pokrývačství nezbytný článek pro každou pozemní stavbu. Jeho konečným výrobkem je krytina střechy, která chrání podstřešní prostory, a tím i celou budovu před nepříznivými vlivy povětrnosti. třecha tvoří i architektonické ukončení celé budovy, a proto je krytina i určitým architektonickým prvkem. Práce pokrývače je stále ještě věcí důvěry v opravdovost a poctivost řemeslníků. Jak při výstavbě, tak i při opravách se pracuje v místech, která jsou neodborníkům těžko přístupná, a tedy i obtížně kontrolovatelná. Tím více je třeba, aby si byl každý pokrývač vědom své odpovědnosti a snažil se pracovat svědomitě a pečlivě. Hlavní klempířskou hmotou je plech. V převážné míře se používají tyto tloušťky: plech měděný (Cu), 0,55, 0,60 mm; plech titanzinkový (TiZn), 0,60, 0,70, 0,80 mm; plech hliníkový (Al), 0,70, 0,80 mm; plech pozinkovaný /pozinkovaná ocel/ (FeZn), 0,55, 0,60 mm; plech nerezový /nerezová ocel/ (.), 0,40, 0,50 mm. Materiál pro krytiny: spalné krytiny (došková krytina, šindelová krytina, prkenná krytina, asfaltové lepenky a natavitelné pásy, krytina z hmot na bázi živic, laminátů a polykarbonátů); nespalné krytiny (krytiny taškové, krytiny plechové, krytiny z plechových tašek, krytiny z cementovláknitých šablon a dílů, krytiny z přírodního kamene, krytiny z hmot na bázi oceli, krytiny ze skla a další netradiční krytiny). Tabulka: Přípustné spojování kovů Hliník AI Olovo Pb Měď Cu Titanzinek TiZn Nerezová ocel. Pozinkovaná ocel FeZn Hliník Olovo Měď Titanzinek Nerez. ocel Pozink. ocel přípustná kombinace nepřípustná kombinace osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

11 Tabulka: Kontaktní koroze při styku kovů Materiál tyková plocha Zinek malá velká 2. Žárově pozink. a aluzink. ocel malá velká 3. litiny hliníku malá velká 4. Kadmiový povlak malá velká 5. tavební ocel malá velká 6. Olovo malá velká 7. Měď malá velká 8. Nerezová ocel malá velká m m = silná koroze na styku zmíněných materiálů, m = mírná koroze na styku zmíněných materiálů (jen za velice vlhké atmosféry) = nízká či žádná koroze na styku Větraná střecha dvouplášťová s odvětráním tepelné izolace Větraná střecha tříplášťová s přímým odvětráním tepelné izolace m m m m kladba krytiny na věžičce arkýře Hřebenáč hladký s ozdobným terčem, poč. stol. (asko) drážkový ozdobný, poč. stol. (asko) hladký, ozdobný (asko) hladký s ozdobným nosem, 30. léta 20. stol. (asko) hladký s révovým listem na čele, 30. léta 20. stol. (asko) drážkový s révovým listem na hřbetě, 30. léta 20. stol. (asko) hladký s polodrážkou pro napojení, pro tašky cementky (asko) hladký pro betonovou krytinu, datování nezjištěno (asko) ozdobné ukončení hřebenáčové fronty, datování nezjištěno (asko) hladký, obloučkový, datování nezjištěno (asko) drážkový 30. až 50. léta (Molitorov ČR)

12 II. Tvary střech 2. Krytí a plechování střech s přihlédnutím k jejich tvaru Obvyklé tvary střech (obr. 1) 1 Pultová střecha (všechny druhy krytin, štítové lemování, okapní žlab) 2 Kruhová pultová střecha /nahoře kužel/ (prejzová taška, břidla, okapní žlab sestavovaný z krátkých kusů) 3 edlová střecha (všechny druhy krytin, závětrné lišty /krajové tašky/, okapní žlab) 4 Rovnoběžná střecha (všechny druhy krytin, mezistřešní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/) 5 Šedová střecha (všechny druhy krytin, mezistřešní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/, světlíková okna) 6 Valbová střecha (všechny druhy krytin, okapní žlab) 7 Polovalbová střecha (všechny druhy krytin, okapní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/) 8 edlová střecha s valenou patou (všechny druhy krytin, okapní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/) 9 Mansardová střecha (všechny druhy krytin, okapní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/, lemování) 10 Mansardová střecha zvalbená (dtto mansardová střecha) 11 Mansardová střecha se zvalbeným vrškem (dtto mansardová střecha) 12 Mansardová střecha se zvalbeným spodkem (dtto mansardová střecha) 13 Hvězdová střecha (všechny druhy krytin, úžlabní plechy, velké kotlíky, závětrné lišty /krajové tašky/) 14 třecha podvlečená (dtto střecha pultová) 15 třecha s krakorcem (dtto střecha sedlová a pultová) 16 třecha valená (tephanská) křivoboká (plechová krytina drážkovaná, okapní žlab) 17 třecha příkopová (všechny druhy krytin, mezistřešní žlab, závětrné lišty/krajové tašky/) 18 třecha křížová (dtto střecha hvězdová) 19 třecha kosočtverečná (skládaná krytina, dtto střecha hvězdová) 20 třecha skládaná (dtto střecha kosočtverečná) 21 třecha jehlanová (bobrovka, břidla, věžové tašky, šindel, bez žlabu, oplechování hrotnice, plechová krytina drážkovaná) 22 třecha kuželová (břidla, prejzová taška, oplechování hrotnice, bez žlabu) 23 třecha věžová /cibulovitá/ (plechová krytina drážkovaná, oplechování hrotnice) 24 třecha zvoncová (dtto střecha cibulová) 25 Kopule (dtto střecha cibulová) osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

13 Obvyklé tvary střech tephanská valená střecha Zborcená střecha valbová (nad lichoběžníkem) Gotická střecha tephanská valená lomená střecha

14 III. Klempířské a pokrývačské nářadí a pomocné prostředky na střeše 3. Osobní klempířské nářadí Ve stavebním klempířství se stále uplatňuje značný podíl ruční práce, zejména při montáži hotových výrobků. K přesné a kvalitní výrobě a k dokonalé a precizní montáži je zapotřebí množství nejrůznějších nástrojů. Zde jsou uvedeny pouze ty, které jsou pro klempíře typické, nejužívanější a nejdůležitější. Ruční nůžky. Jsou nejpotřebnějším klempířským nástrojem. Používají se jak v dílně, tak i na montáži. louží k přistřihování plechů, vystřihování otvorů atd. Existuje mnoho druhů ručních nůžek, musí být vždy dobře seřízeny a z dobré nástrojové oceli. Náš obrázek ukazuje nejběžnější druh nůžky rovné pro přistřihování plechu a nůžky zahnuté pro vystřihování otvorů a stříhání kruhových trub. Pozor, nůžky bývají pravé a levé. Krycí kleště. Jsou to speciální ohýbací kleště na přípravu drážek plechových krytin. Krycí kleště se dělí na ohýbačky rovné nebo zahnuté. Vedle toho jsou ještě krycí kleště malé komínky, rovněž rovné nebo zahnuté. Mají stejný tvar, ale jejich krycí šířka čelistí je 5060 mm. Přeložník drážkovací (drážkovnice, krycí železo, přehybač) je vykován z oceli ve tvaru lopatky zahnuté k vodorovné rovině v úhlu 45 a spojené půlkruhovým držadlem s příčným čtvercovým hranolkem. Vyrábí se v několika velikostech a dvojím tvaru lopatky. Typ s lopatkou rovinnou slouží ke spojování (drážkování) rovinných plechů, typ s lopatkou válcovitě prohnutou k práci na zakřivených krytinách. Hranolek slouží jako podložka při ohýbání a uzavírání drážky nebo jako rozháněč u zakřivených drážek. Přeložník. Má čelo buď rovné, nebo s ostře zkosenými hranami. Používá se k ručnímu přehýbání, ke zhotovování menších drážek a k různým dokončovacím pracím. Pokud se tvaruje plech na přeložníku a použije se při tom kladivo, musí se to provést s velkým citem. Hodně záleží na použitém materiálu. Paličky dřevěné klempířské. Paličky mají různý tvar, podle toho, k jakému účelu se používají. louží ke sklepávání, ohýbání a rovnání plechů. Paličky jsou z habrového a bukového dřeva, dnes také plastové. Dřevěné jsou soustružené. Kladivo. K základním druhům patří kladivo nýtovací pro vykování nýtových hlav, přibíjení, rozklepávání a drážkování. Špičák slouží k děrování plechu nebo k odsekávání strusky při sváření elektrickým obloukem. Nářadí pro práci v dílně. Pro jemnou práci v dílně, pro stáčení kruhových trub a kuželových kusů používá klempíř rohatiny. K zakládání drátu a vroubkování se používá vroubkovnice. Tyto nástroje se zakládají do klempířského špalku, kde jsou pro jejich dříky vydlabány příslušné otvory. Je to dílenské nářadí. Pájecí souprava na tekutý propan-butan. Používá se k nanášení pájky při letování snýtovaných spojů s požadavky na vodotěsnost. Benzinová pájedla se už dnes nepoužívají osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

15 b c a b a b a Klempířské nůžky a rovné, b vystřihovací Velké krycí kleště, šíře čelisti mm a rovné, b zahnuté Přeložník drážkovací (šolák) a lopatka, b držadlo, c kovadlinka Přeložník a b c d Klempířské paličky Nýtovací kladivo Špičák Rohatiny a vroubkovnice Pájecí souprava na tekutý propanbutan

16 III. Klempířské a pokrývačské nářadí a pomocné prostředky na střeše 4. Osobní pokrývačské nářadí Pokrývačské lžíce a vědro na maltu. Pokrývačské lžíce (obr. 11) se používaly tehdy, když se pokládaly taškové krytiny do malty. Krylo se buď zcela do malty, nebo do tzv. rámu, kdy se hřeben, okap a štítová hrana kryly do malty, ostatní krytina byla položena nasucho. Lžící se rozprostírala malta na hlavu tašky a taška v další řadě se do ní přimáčkla. Potom přišla ke slovu ještě menší lžíce, spárovací, kterou se přebytečná malta urovnala a vyhladila. Řezátka se používala k dělení tašek nebo eternitových šablon, protože se bobrovky většinou kladly na vazbu. Řezátka byla nahrazena úhlovými bruskami. Pokrývačské kladivo. peciální pokrývačské kladivo používá pokrývač pouze při krytí přírodní břidlicí nebo cementovláknitou krytinou. Tři různá kladiva je vidět na obrázcích 3a, b, c. Vpředu jsou opatřena vždy hrotem, kterým se krytina probíjí. Vzadu má kladivo plocek, aby se s ním mohly přibíjet hřebíky a dřík kladiva je vpředu vykován do ostří, kterým se krycí šupina nebo šablona podle potřeby přisekne. Dnes přicházejí šupiny břidlicové krytiny už dokonale připravené pro pokládku, dříve se však musely opracovat, vytvarovat a prorážet. Takovému břidlovému krytí předcházela spousta práce s tříděním desek podle velikosti a tloušťky a s jejich ořezáním na šupiny, tlustým se musila upravit fazetka, probíjely se až na střeše. Pokrývačský můstek. Právě k osekání šupiny na potřebný tvar sloužil můstek (obr. 4). Je to ocelový výkovek, který se spodním hrotem zarazil do bednění někde na krokvi a přes jeho horní ostrou hranu se ostřím kladiva osekala šupina. Pokrývačská koza. Pokud se opracování šupin provádělo dole na zemi nebo někde na pevném lešení, zatloukl se můstek do pokrývačské kozy (obr. 5). Je to v podstatě obyčejná čtyřnohá koza, spíše menší než větší, vysoká tak, aby měl pokrývač vršek zatlučeného můstku ve výšce 6080 cm. Pokrývačská šňůra. Břidlové a šablonové krytiny se pokládají v šikmém sledu. Právě pro založení okapů, vyrovnání diagonálních směrů, vyrovnání hřebenových a nárožních řad slouží pokrývačská šňůra (obr. 7). Je to obyčejný stavební lehký pletený provázek, namotaný na dřevěné cívce. Řezačka kamene. Pokud byla navezená břidla hodně členitá po obvodu a úprava se týkala všech šupin nebo jejich velké části, používaly se také speciální břidlové řezačky. V podstatě se jednalo o dva zahrocené ocelové pásy, spojené na jednom konci nýtem nebo trnem, posouvající se proti sobě. Tento pákový mechanismus byl buď stacionární a řezačka se pokládala na lešení nebo na nějakou podlahu, nebo byl používán nahoře na střeše, kde se spodní díl zatloukal do bednění svými hroty, podobně jako pokrývačský můstek. Obrázek 8 ukazuje břidlovou šupinu přibitou hřebíkem, břidličákem. Hlava břidličáku musí být zapuštěná v kameni. Je to vždy spodek šupiny při probíjení kladivem osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

17 hlava hřbet prsa pata noha a b c Opracovaná břidlicová šupina s fazetou a otvory pro hřebíky břidličáky Popis jednotlivých částí na šupině Pokrývačská kladiva pro práci v břidlici nebo v cementovláknité krytině Pokrývačský můstek Pokrývačská koza třih čelistí řezačky kamene Pokrývačská šňůra Přibitá šupina břidličákem Řezačky kamene pro použití na střeše Řezačka kamene používaná při úpravě kamene na terénu Pokrývačské nářadí: a pokrývačská lžíce, b spárovací lžíce, c řezátko Laťoměr (modlička) pro shodnou rozteč střešních latí a b c

18 * III. Klempířské a pokrývačské nářadí a pomocné prostředky na střeše 5. Pokrývačské stoličky a háky Technologický popis zde zobrazovaných pokrývačských prací není možné sladit s dnešními bezpečnostními předpisy. Komentář k obrázkům popisuje pokrývačské řemeslo tak, jak se provádělo v době jeho největšího rozkvětu a největšího podílu ruční práce na díle. Tyto prvky se používaly a nemohou se opominout. Dnes se při opravě krytiny používají různé plošiny, klecové nebo visuté lešení. Běžně však pokrývač běhá po latích a je-li nutné chodit po krytině, používá různé zarážky a plošiny. Ale vždy se jistí, ať je to lanem, nebo zábradlím. Pro práci na střeše, ale hlavně pro údržbu krytin, kdy se vyměňovaly jen některé jejich části, se používaly různé druhy pokrývačských stoliček a háků. Základním pravidlem je dodnes to, že se krytina nesmí prošlapat ani jinak znehodnotit. Většinou se postupuje tak, že se někde u krokve obnaží lať a za tu se uváže lano, kterým se jistí pokrývačský žebřík. Práce se potom dělají ze žebříku, který je obvykle podložen polystyrenem nebo hadrovým štůskem, aby krytinu nerozmačkal. Pokud se pracuje s krytinou na bednění, používají se při výměně desek nebo šupin pokrývačské šavle. Degradovaná šupina se vyjme a místo ní se použije nová. Jenže pod šupinu se normálně pokrývač vůbec nedostane, protože přibité hřebíky nevidí. Proto použije šavli (obr. 7), která je vykována do tenkého pásu, zastrčí ji pod šupinu, nahmatá pásem hřebík, zavlékne jej zpětným háčkem na ostří šavle a úderem na plochu u háku hřebík usekne. Po odstranění hřebíků je šupina volná. Pokrývačské háky. Pro jištění stoliček tak i pokrývačských žebříků slouží pokrývačské háky. Jsou řešené tak, aby se daly zachytit za lať, zasunout do oka řetězu nebo jednoduše zatlouct do krokve. Obrázky 2, 5, a 6 ukazují několik druhů těchto háků, jejich tvary jsou ověřené a dodnes se používají. Pokrývačské stoličky. Jedná se o velice jednoduchá zařízení pro práci těsně nad krytinou. Některé tyto stoličky jsou dřevěné, jiné ocelové (obr. 3, 4, 10, 11, 12). tolička v podstatě kompenzuje úhel střešní roviny pro podlahu lešení. Jde o jednoduchý prvek položený na střešní krytinu a jištěný lanem nebo lany. tolička je podložena kartáči, plstí, slaměnými víchy nebo hadry. Pracovní lešení. Lešení pro práci pokrývače má některá specifika. Musí být lehké, mobilní, bezpečné a pokrývač musí stát těsně nad krytinou, což znamená, že stolička musí sledovat střešní úhel. Jedno z těchto lešení ukazuje obrázek 1. Jsou to v podstatě dvě pokrývačské stoličky jištěné lany, na stoličkách je položena fošna. Na fošně bývají truhlíky pro nářadí a materiál. Toto lešení se sune vzhůru pomocí zkracování lan. Další lešení (obr. 8 a 9) je posuvné, jištěné konzolovým břevnem vystrčeným ve vrcholu střechy. Na břevnu je uvázána pevná část kladkostroje, na plošině je jištění pro volnou kladku. Ovládací provaz prochází plošinou a je kotven u zdi budovy. Toto lešení je vhodné pro střechy věžové osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

19 Pracovní lešení Pokrývačské závěsné háky hák Dvojhák tolička kovová tolička dřevěná Pokrývačská šavle Posuvné lešení Způsob zavěšení lešení tolička dřevěná s pantem tolička dřevěná německá tolička dřevěná pro velké zatížení

20 III. Klempířské a pokrývačské nářadí a pomocné prostředky na střeše 6. Pokrývačský ruční výtah Pro malé akce, většinou údržbového charakteru, se používá na dopravu materiálu malý ruční výtah. kládá se ze tří částí: z kozy (nůžek), břemenného trámce a kladky. Na okraj střechy (na obvodovou zeď) se kolmo postaví koza, do jejíchž zkřížených konců horních ramen se opře břemenný trámec tak, aby asi 1 m přesahoval. Druhý konec se zajistí tesařskými skobami do krokve nebo trámu, eventuálně se ještě zatíží pytli s pískem apod. Na převislý konec trámce se řetězem přiváže ocelová kladka, jejímž žlábkem probíhá tažné lano. Mezi nohy kozy se vysune až 40 cm přes líc zdi podlaha z fošen, která se bezpečně zakotví a připevní. Břemena se vytahují ručně pomocí tažného lana minimálně 20 mm tlustého. Pokud je materiálu více, zavede se mechanické vytahování břemen stavebním vrátkem. Tažnou sílu dodá elektrický motor. Tento stroj má zapínací, vypínací a brzdicí zařízení a obsluhovat ho může osoba, která má předepsanou zkoušku z obsluhy výtahů a úřední ověření. Lana a zajišťovací provazy se zhotovují z umělohmotných vláken a z konopí. Lana z umělohmotných materiálů jsou bezúdržbová, konopná lana se musí udržovat. Konopí pochází z vláken rostliny téhož jména a je pro výrobu provazů a lan velice důležitým předivem. Odpadů při zpracování konopí se používá jako příměsi při výrobě surové lepenky a asfaltové plsti. Z cizích druhů se vyznačují pevností a ohebností konopí manilské, bádenské, italské a velice tuhá jsou konopí ze zemí bývalé Jugoslávie. Lana a zajišťovací provazy patří mezi nejdůležitější součásti pokrývačského nářadí a jejich stavu musí každý dělník věnovat co největší péči a pozornost. Lana a provazy se mají jednou ročně (pravidelně před zimou) řádně očistit a zvolna protáhnout nádobou s rozehřátým lojem. Jednotlivé prameny nasáknou mastnotou, stanou se vláčnější a ohebnější, netřepí se a nepodléhají tak snadno opotřebení jako lana suchá, vyprahlá sluncem a znečištěná. Lana a provazy po určité době při stálém namáhání na tah začnou stárnout, třepí se, jednotlivé nitě v pramenech se trhají a přestávají být bezpečné pro další práci. Postup stárnutí se urychluje, jestliže se neošetřují. Poškozené části nejsou schopny opravy, taková lana nebo provazy se musí vyřadit. Konopný býval dříve i zajišťovací provaz o délce 15 až 20 m a tloušťce 12 mm. plétal se z kvalitního konopí, jeden konec tvořilo řádně zapletené oko, druhý konec byl obtočen sloupcem nití a prošit, aby se nerozplétal. K tomuto zajišťovacímu provazu patřil i ochranný pás (opasek), přízový popruh 10 cm široký a nejméně 5 mm tlustý, na obou koncích obšitý kůží. Jeden konec byl opatřen dvěma přezkami, druhý našitými řemenovými pásky s dírkami. V třetinových vzdálenostech byly připevněny na silných plechových poutkách dva pozinkované kruhy. Zajišťovací provaz se připojoval k pásu karabinou osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

21 Ruční výtah Pracovní lešení jištěné lany

22 III. Klempířské a pokrývačské nářadí a pomocné prostředky na střeše 7. Uzly a smyčky při vázání lan Při provádění pokrývačských prací je stěžejním úkolem dopravit potřebný materiál na místo pokládky. Pokud jsou práce velkého rozsahu, použije se k tomu normální stavební plošinový výtah. V těchto případech se většinou budují i půdní trasy, kudy se materiál rozváží na přepravních vozících. třecha se otevře pracovními otvory, jejichž šíře představuje většinou rozteč krokví, a na půdě se na vazných trámech nebo kleštinách upraví pojezdové koridory. Takové úpravy provázejí pouze generální opravy s výměnou krytiny. Pokud se jedná jen o údržbu, kde bude použit omezený rozsah materiálu, zbuduje se pouze ruční výtah s jednoduchou kladkou nebo kladkostrojem. V těchto případech se používají většinou konopná lana nebo lana z umělých vláken. Jsou to vlákna buď viskózová, nebo polyamidová. Lana jsou používána i na střeše. toličky se vážou ke speciálním hákům, když je třeba prodloužit lano, svazují se dvě lana k sobě. Jestliže je třeba vytáhnout hranol nebo fošnu, tak se břemeno uváže na lano smyčkou nebo polosmyčkou. Uvázat břemeno dobře a rychle vyžaduje osvojit si uzly a smyčky do té míry, aby se jejich vázání stalo rutinou. K rychlému a pevnému spojení dvou lan mezi sebou, k zaklesnutí kolem vázaného předmětu nebo ke spojení dvou a více břemen dohromady se používá celá řada uzlů a smyček. Základem je jednoduchý uzel přes ruku. Proti vysmeknutí konce lana (například z kladky) se používá osmičkový nebo tzv. pytlový uzel. Rychlého zkrácení lana se dosáhne uzlem zvaným ovčí noha nebo uzlem řetězovým. Ke spojení dvou lan stejné tloušťky slouží uzel čtvercový. U lan nestejné tloušťky je vhodný uzel otěžový čili tkalcovský, při němž se dá použít i roubík. polehlivější je dvojnásobný uzel otěžový. Pro spojení dvou lan se používá jednoduchý nebo dvojnásobný uzel křížový. K nahákování lana na kladkostroj se používá tzv. kočičí dráp. Při vytahování nádob a předmětů menší váhy se dělá jednoduchý uzel se smyčkou. Pro těžší břemena je vhodný uzel rybářský. Lepší, dokonalejší a hlavně spolehlivější tam, kde na lano působí nárazové zatížení, je uzel skladníkový nebo uzel halžový závětrovkový. Oba poslední způsoby jsou vhodné pro spojení lana na kroužek, neboť nekloužou a snadno se odvazují, jakmile se lanu odlehčí. K nahození konce lana na hák nebo jiný předmět, na který se má lano zavěsit, se dobře hodí uzel klouzavý a flámské oko, které se zatáhnutím snadno zadrhnou a pevně drží. K připevnění lana na krokve, sloupky, kůly a prkna se používají smyčky, z nichž nejjednodušší je polosmyčka. Dokonalejšího připevnění se dosáhne dvěma polosmyčkami, smyčkou trámovou s polosmyčkou. myčka musí přilnout k břemeni tím pevněji, čím větší je tah lana. Válcová břemena se zaklesnou tzv. válcovou smyčkou, aby se zamezilo jejich klouzání. Při kolmém vytahování hranolů a kuláčů se vážou smyčky šňůrové osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

23 Uzly a smyčky při vázání lan Čtvercový uzel Otěžový uzel tkalcovský Dvojnásobný otěžový uzel Křížový uzel Dvojnásobný křížový uzel Uzel přes ruku Osmičkový uzel Uzel ovčí noha Řetězový uzel s roubíkem kladníkový uzel Jednoduchý uzel se smyčkou Rybářský uzel Uzel kočičí dráp Halžový uzel závětrovkový Uzel Flámské oko Klouzavý uzel Polosmyčka Dvě polosmyčky Trámová smyčka s polosmyčkou Válcová smyčka Šňůra smyčka Válcová smyčka Obrázek ukazuje práce na údržbě věžové střechy za dob Marie Terezie. Pokrývač je usazen na speciálním vozíku s dřevěným sedátkem. Pravou rukou se snaží upevnit závlač s provazem a výškovou distanci udržuje pomocí uzlového provazu a speciálního koženého třmenu ovládaného oběma nohama. Je to předchůdce dnešního pojízdného lešení.

24 IV. Jednotlivé střešní partie z hlediska krytí a plechování 8. Hlavní střešní části Na každé střeše kryjící jakýkoli půdorys lze vytipovat a pojmenovat části, které jsou typově stejné nebo podobné pro všechny střechy. Hlavní střešní části jsou zhruba tyto: Hřeben střešní. Je to vodorovná průsečnice střešních rovin. Krytí hřebene je zajištěno u skládané krytiny speciálními taškami hřebenáči. U krytiny šindelové je hřeben zakryt jednostranně prostrčenou krytinou přes hřeben. Tato strana se volí podle směru převládajících větrů. Nároží střešní. Jedná se o šikmou průsečnici roviny střešní s rovinou zvalbení. U skládané krytiny se kryje hřebenáči, stejně jako hřeben. Pokud je kryta klempířsky, potom do V tvarovanými díly, prostříhanými podle struktury krytiny. Úžlabí střešní. Úžlabí je šikmou průsečnicí dvou šikmých střešních rovin. Většinou se plechuje, někdy se i vykrývá bobrovkou. Úžlabní plech je velice namáhaná konstrukce a platí pro něj speciální pravidla. Štítová hrana (okřídlí). Zpravidla překrývá krytina štítovou zeď a chrání tak fasádní omítku proti povětrnosti. Ukončení krytiny přetažené přes štít se provádí klempířsky, plechovou tvarovanou lištou. Této liště se říká lišta štítová nebo závětrná, někdy také křídla či okřídlí. Štít střešní. Je to kolmá, zpravidla trojúhelníková stěna stavebního díla, vyzděná většinou až pod střešní hřeben. třešní štít uzavírá podstřešní prostor. Okapní hrana střešní. Je to vodorovná hrana obrysu střechy. Zde se zpravidla zavěšují podokapní žlaby. třešní valba. Jde o trojúhelníkovou šikmou střešní rovinu, která uzavírá střechu namísto štítu. Valba se svojí základnou dotýká střešního okapu a kryje se stejně jako ostatní střešní plocha. třešní polovalba. Je to malá část střešní valby, situovaná tak, že se svojí základnou nedotýká střešního okapu nebo se nahoře nedotýká hřebene. Potom se mluví o zvalbeném vršku nebo zvalbeném spodku. Napojení střechy na zeď. Obrázek ukazuje vikýře vysazené ze střešní roviny. Napojení boční stěny vikýře na krytinu se jistí tvarovanou klempířskou lištou, které se říká lemovací lišta nebo lemování. Existuje mnoho druhů lemování. Napojení komína na střešní plášť. Toto napojení se provádí klempířsky, lemováním. Lemování má speciální tvar a skládá se ze čtyř plechů horního, spodního a dvou postranních. Lemování komínů je speciální konstrukce, která musí akceptovat druh krytiny a umístění komína s ohledem na střešní hřeben. Pultová střecha. třešní pult tvoří střecha o jedné střešní rovině, která se v hřebeni zpravidla dotýká stěny. Její hřeben se kryje speciálně, klempířsky se také plechuje osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

25 Hřeben Nároží Úžlabí Okřídlí, štítová hrana Štít Okapní hrana Valba Polovalba Napojení na zdi Napojení komína Pult

26 V. Plocha střešního pláště 9. Krytina došková, z půlkuláčů a prkenná Polenová krytina. Horní obrázek vpravo ukazuje příklad krytiny půlkuláčové nebo také štěpinové. Základním komponentem tohoto zakrytí je vhodný dřevěný kuláč. Vše závisí na velikosti střešní roviny, protože horní štěpiny nastavovat jdou, ale spodní by měly být v jednom kuse. Jde tedy zhruba o dvou- až třímetrový rovný kuláč, rozštěpený po délce na dva stejné díly, tzv. štěpiny. Ty se dlátem a sekerou opracují tak, aby radiální řez štěpinou připomínal hodně rozevřené písmeno V. Podkladem pro tuto krytinu je systém krokví rovnoběžných s okapem. Polena se rovnají podle obrázku a svrchu se jistí přeložením půlkuláče. Je to vysloveně srubová krytina, rozhodně není úplně vodotěsná. Tato krytina vyžaduje spoustu materiálu a má-li být trvanlivá, musí být z modřínového nebo jedlového dřeva. tromy určené pro kácení musí být vybrané, rovné a přibližně stejně tlusté. Komín musí být situován vždy vedle srubu. Někdy se tato krytina drnuje, potom vypadá velice romanticky, ale brzy zahnívá a degraduje. Krytina se zhotovuje ze syrových štěpin, proto o nějaké impregnaci nemůže být řeč. Došková krytina. Došková krytina byla rozšířena ještě před koncem 19. století, zejména na venkově. Do dnešních dnů se téměř nedochovala. Došky se dělaly z rovné žitné slámy, ručně mlácené. Ze slámy se pak zhotovovaly snopky a podvazovaly se povřísly. nopky se přivazovaly k tyčovině o průměru 5 cm a přibité po 45 až 60 cm na místo střešních latí. Hřeben se pokládal dvojitě a finální úpravou byla čepice, snopek nahoře převázaný povříslem a rozkročený na obě roviny střešní. Někdy se dělala tzv. kalenice, kdy se došky namáčely do hliněné kaše. Častěji se takto upravovala pouze čepice. U okapu se došky zařezávaly kosou do roviny. Nové došky jsou velice nadýchané a naježené. Potom však lehnou a chalupu zabalí jako do kožichu. Je to krytina velice efektní a dříve byla levná. Je snadno opravitelná, ale neobyčejně hořlavá v počáteční fázi. Proto se kolem komínů pokládal většinou šindel. Hřeben se někdy drnoval a došky se přivazovaly vrbovým proutím. Železné dráty obvykle korodovaly, proto se neosvědčily. Prkenná krytina. Prkna tlustá 1 (25 mm) a široká 20 cm a více se pokládají buď rovnoběžně, nebo kolmo na hřeben. Kladou-li se prkna rovnoběžně s okapem, přesahují o 4 až 5 cm. Na návětrné straně přesahuje hřebenové prkno o 6 až 10 cm hřeben. Prkna se kladou stejně jako peřené stěny a vždy se probíjí obě prkna v místě zdvojení krytiny. Někdy se kryje prknem kolmým na okap. Tento způsob však vyžaduje podpůrné latě (většinou jsou to opět prkna tl. 3 cm), do kterých se krytina přibíjí. páry se lištují, nebo opět kryjí užšími prkny. Tento způsob není tak účinný jako předchozí, protože z prken vypadávají suky, bortí se a trhají. Proto je tato krytina vhodná jenom pro provizorní objekty. Pravidelná impregnace je nutností a navíc je to krytina velice hořlavá osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

27 Došková krytina Polenová krytina Došková krytina: 1 krokev, 2 tyč o průměru 5 cm, 3 snopek, 4 povříslo, 5 kalenec tvořící hřeben střechy Došková krytina: 1 krokev, 2 lať 5/3 cm, 3 došek, 4 povříslo, 5 tyč o průměru 5 cm Prkenná krytina a z prken rovnoběžných s hřebenem, b z prken kladených kolmo na okap, c překrývání spár lištou, d překrývání spár přesahy prken 1 krokev, 2 prkno, 3 podélné prkno, 4 prkno kolmé na okap, 5 lišta, 6 hřebenové prkno

28 V. Plocha střešního pláště 10. Úsporná střecha z tyčoviny a krajinek Realizace na obrázcích je velice zajímavá, a to jak s ohledem na střešní konstrukci, tak i volbu krytiny. Jedná se pravděpodobně o hospodářskou stavbu s 45 cm tlustou obvodovou cihelnou stěnou s horní vyloženou hladkou vysokou římsou. ystém krokví je ale položen na speciální dřevěnou konstrukci, kterou tvoří viditelná pozednice, podepřená rovněž viditelnými sloupky. Jsou zde dvě varianty střešní konstrukce. Obrázek 1 zobrazuje velice lehké zastřešení. Jsou to na polovinu řezané kuláče z tyčoviny, někde snad i krajinky jako odpady z katru při řezání prken. Půlkuláče jsou kladeny z krokve na krokev po jejich horní straně. Pata krokve, která vyčnívá ze zdi a tvoří vlastně střešní okap, je velice zdobená a svrchu zabedněná. Aby se nestalo, že výškový rozdíl položených půlkuláčů a bednění okapu bude příliš veliký, jsou na bednění shora ještě přitlučeny krajinky. Vyrovnání celé této nepravidelné konstrukce je provedeno hliněnou mazaninou, která je udusána a urovnána ocelovým hladítkem. Takto vytvořený podklad je vlastně už nosičem pro lepenkovou krytinu položenou na trojboké latě. Trojboké latě jsou přibity přes mazaninu do půlkuláčů, a takto jsou jištěny proti sklouznutí ze střechy. Lepenka je položena podle obrázku 3, tedy po vodorovných pásech přibíjených vždy na přilehlou hranu trojboké latě. Vzhledem k tomu, že jsou trojboké latě přibity až na krokvích, musí být horký živičný nátěr nanesen přímo na krytinu. Na jeho existenci a kompaktnosti závisí životnost krytiny. V konečné fázi jsou latě překryty svislými pásky lepenky a jištěné jsou hřebíky lepeňáky cca po 15 cm. Velice zajímavý je střešní okap. Konstrukce pod krytinou je u okapu ukončena průběžnou latí, říznutou z fošny 6 cm silné s okapní stranou sejmutou řezem kolmým na krokev. Lepenka je na okapu přehnuta tak, aby záhyb ještě vytvořil okapničku, a přibita do této snímané hrany okapní fošny. Lepenková krytina je jednoduchá a není vidět žádný finální asfaltový nátěr. Životnost této střechy bude jistě krátká, protože lepenka degraduje a voda zateče do mazaniny. Půlkuláče nevydrží nastalý hnilobný proces a nezachrání je ani spodní, pouze obílený líc. Jeho výhodou je, že zamokřená místa budou okamžitě vysychat, takže hniloba postoupí až po delší době. Životnost krytiny by prodloužily nejméně 3 nátěry horkým asfaltem s alespoň dvěma lepenkovými vložkami. Na druhé variantě (obr. 2) je ukázka, kdy jsou do líce spodní hrany krokví přibity dvě přídržné latě, na něž jsou položeny kuláče z tyčoviny, pravděpodobně omotané rákosovou rohoží. podní střešní líc je potom omítnut vápennou maltou přes cementový prostřik. Horní líc je však vyrovnán hliněnou mazaninou uhlazenou ocelovým hladítkem. třešní krytina je naprosto stejná, jako ve předchozí variantě, okap je však zabedněn prknem. podní střešní líc je zde rastrován pouze nízkými pásy spodních líců krokví s naloženými přídržnými latěmi. O zvětšení trvanlivosti krytiny vloženými kuláči lze pochybovat osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

29 Varianta: půlkuláče z tyčoviny přibité na horní plochu krokve Varianta: kuláče z tyčoviny a přídržné latě Řez variantou na obrázku 2

30 V. Plocha střešního pláště 11. Krytina šindelová Byla to tradiční krytina venkovských staveb tam, kde bylo dost vhodného a levného dřeva, tedy především v horských a podhorských oblastech. Postupně vytlačovala doškovou krytinu z měst a později i z obilnářských krajů. Byla mnohem lehčí (40 kg/m²) než krytina došková a zpočátku se kombinovala s došky na exponovaných místech střech, na hřebeni a u komínového prostupu. Trvanlivé šindele se vyrábějí z rovně rostlého a dobře štípatelného smrkového dřeva. tromy určené na šindele se porážejí v zimě a dřevo se zpracovává, dokud je dobře štípatelné. Postupuje se tak, že se kmen o průměru asi 30 cm oloupe a rozřeže na 50 až 60 cm dlouhé špalky. Z rozpůleného špalku se vějířovitě odsekávají sekyrou a palicí (sekyra tvoří klín) dílce tlusté asi 20 mm. Jejich vnitřní hrana se zúží asi o 2 až 3 cm, aby byla zbylá část široká asi 10 až 12 cm. Hotový šindel je asi 8 až 12 cm široký, 60 cm dlouhý a tlustý 15 až 20 mm. Takto naštípaný šindel se pak na obou plochách opracovává pořízem do kapkovitého tvaru. Drážka, do níž přišla špička dalšího šindele, se dříve dělala zvláštním nástrojem struhem. Dnes se většinou frézuje nástrojem ve tvaru klínu. Hotové šindele se skládají do hranic s mezerami, aby k nim mohl vzduch a nechávají se asi 6 měsíců sušit. Šindele se před přibitím impregnují jemně přibarveným fungicidem, po přibití většinou jantarovým karbolinem. Počáteční fenolový zápach je velice nepříjemný, ale brzy vyprchá. Šindel za dva roky úplně zčerná, třetím rokem si žádá opět o impregnační nátěr. Šindele impregnované před položením olejnatými přípravky se špatně pokládají, neboť práce v rukavicích je pomalá a velice nepříjemná. Rovněž pohyb po takto naimpregnované krytině je problematický a několikanásobné jištění zdražuje a zpomaluje práci. Jednoduchá šindelová krytina. Šindele se začínají klást u okapu s přesahem 10 až 15 cm. Hřeben se překrývá prkny. Jednotlivé řady šindelů musí být při kladení rovnoběžné s okapem a hřebenem. Přibíjejí se zpravidla na řídké laťování v rozestupu 40 cm. První řada přesahuje okap o 8 až 10 cm, stejně jako řada hřebenová na straně převládajících větrů. V hřebenové řadě se přibíjí k podkladové lati každý šindel dvěma hřebíky. Dvojitá šindelová krytina. Bývá to nejčastější způsob šindelového krytí. Pokládá se na stejné laťování jako krytina jednoduchá. Jednotlivé řady se však tvoří vždy ze dvou šindelů kladených tak, aby se spáry vystřídaly. Vrstvy šindelů přesahují opět o 10 až 15 cm. Na návětrné straně přesahuje hřebenová řada o 8 až 10 cm přes hřeben střechy. potřeba materiálu je dvojnásobná než u krytiny jednoduché. Nároží a úžlabí šindelových krytin se vykrývají ze šindelů přitesaných do klínu a podle potřeby různých délek. Někdy se zakřivené plochy vykrývají tzv. šindálky dlouhými 30 až 40 cm, širokými 10 až 12 cm a tlustými 6 mm, nebo tzv. šupinami, dole zahrocenými nebo zaoblenými, dlouhými 20 až 40 cm osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

31 Jednoduchá šindelová krytina: 1 krokev, 2 lať 5/3 cm, 3 šindel, 4 prkno ve směru převládajících větrů Dvojitá šindelová krytina: 1 krokev, 2 lať 5/3 cm Postup výroby šindele a špalek dlouhý 50 až 60 cm b štíp tl. 2 cm Druhy šindele: a štípaný, b řezaný, c šupiny, d šindálek Dvojitá šindelová krytina podle normy

32 V. Plocha střešního pláště 12. Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů, jednoduše položená Dnes se takto kryjí pouze provizorní stavby. Rovněž nové předpisy s lepenkovou krytinou, jako s finální vrstvou, vůbec nepočítají. Je to již zastaralé řešení, ale je vhodné znát systém, který se v takto provedeném krytí užíval. Názorně to ukazuje několik přiložených obrázků. Taková krytina se kladla většinou na bednění bité na krokve. Kdysi se vyráběla z ruberoidových lepenek RP 500/ H, dnes se dělá jen z pásů na bázi asfaltu (obr. 1a). Jsou to většinou asfaltové střešní pásy typu A a hydroizolační asfaltové střešní pásy typu R. Je možno použít i hydroizolační asfaltové střešní pásy typu, hydroizolační modifikované střešní pásy typu R, hydroizolační modifikované střešní pásy typu nebo pásy rovnocenných vlastností. Posledně jmenované pásy jsou vysoce jakostní, ale také velice drahé. Jejich použití v jednoduše položené krytině je neekonomické, protože z kombinace zmiňovaných pásů se dá vyprojektovat kvalitní krytina s dlouhou trvanlivostí. A pro stavby dočasné nebo hospodářské je možno použít krytiny jiné, mnohem levnější. Při krytí lepenkami bez posypů se střechy natíraly horkým asfaltem. Lepenky s posypy, například RH 500/H, se v místech přesahů očistily od posypu. Ochranný nátěr nevyžadovaly. Pokud se krylo ruberoidovou lepenkou, potom se podél okapu nejprve položil pruh široký 2533 cm (obr. 3) a ohnul se tak, aby přesahoval spodní líc bednění o 1 cm. podní okraj se k bednění přibil hřebíky se širokou hlavou v 5cm vzdálenostech, horní okraj ve vzdálenosti po 2025 cm. Hřebíky musely být od kraje pásu vzdáleny alespoň 1 cm, jinak se lepenka vytrhávala. Část lepenky na bednění se natírala živicí a na ni se pokládal další pruh lepenky široký 100 cm tak, aby jeho spodní okraj lícoval s hranou bednění. Potom se tento spodní okraj přibíjel hřebíky se širokou hlavou (po 5 cm). Horní okraj se přibíjel po 20 až 25 cm. Další pruhy se pokládaly již v šíři 100 cm a s čelnými i podélnými přesahy nejméně 10 cm. Všechny přibíjené přesahy se natíraly živicí. Pokud se montovaly podokapní žlaby, okap se oplechovával tak, aby okapní plech svojí okapnicí dosahoval do 1/3 šíře žlabu (obr. 1b). Potom se lepenkový pruh v šíři 33 cm pokládal v líci bednění okapu a okapní plech se na něj přibíjel. Hřeben i úžlabí se kryly pásem lepenky. Řešení okapu, kde není použito podokapních žlabů, ukazuje obrázek 4. Je zde alternativa s různě bitými úzkými zatahovacími plechovými pásy. První varianta (a) je bez pásu, pouze s přehnutou lepenkou, přibíjenou do boční strany prken bednění. Druhá varianta (b) ukazuje ukončení lepenky s použitím malého pásu bitého shora na bednění a lepenka se kolem plechu potom obtočí. Třetí varianta (c) předkládá okapnici zatahovacího pásu ve svislé poloze, varianta čtvrtá (d) je se zahnutou okapnicí nosu zatahovacího pásu, varianta pátá (e) předkládá pás nabitý spodem bednění. Obrázky 5 a 6 ukazují v detailu přesah natřený živicí osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

33 Jednoduchá lepenková krytina kladená rovnoběžně s okapem a přesah 10 cm s přilepením a přibitím, b úprava u podokapního žlabu Fixace pásů Jednoduchá lepenková krytina provedena na bednění (hladká) 1 bednění, 2 okapový pruh lepenky, 3 nátěr živicí, 4 okapový pás lepenky, 5 nátěr živicí, 6 další lepenkové vrstvy a) b) c) d) e) Úzké zatahovací pásy Přesah s nátěrem živicí Přibití přesahu detail

34 V. Plocha střešního pláště 13. Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů, dvojitě položená na hladko na bednění Dvojitá lepenková krytina na bednění se používala pro objekty už trvalého charakteru. Pokládala se téměř stejným způsobem jako krytina jednoduchá, jen s tím rozdílem, že ji tvořily dvě vložky. Horní vrstva se však k podkladu nepřibíjela, ale nalepovala se. Přibíjela se pouze u strmých střešních ploch na horním okraji, který byl potom překryt horním lepenkovým pásem. kládala se z lepenek A 500/H a RP 500/H nalepených asfaltem. krytinou se začínalo u okapu. Pruh lepenky široký 1 m se položil tak, aby jeho spodní okraj lícoval s bedněním. Po okrajích se přibil k hraně bednění ve vzdálenosti po 8 cm pokrývačskými hřebíky (lepeňáky). Čelné přesahy se provedly opět v šíři 10 cm a ve směru převládajícího větru. Potom se pokračovalo jednotlivými pásy až ke hřebeni, stejně jako u jednoduché lepenkové krytiny. Na první vrstvu lepenek se položil u okapu vyztužující pruh lepenky široký 30 cm. K hranám bednění se přibil s přesahem 1 cm přes spodní líc bednění. Rozteče hřebíků byly 5 cm při spodním okraji a 20 cm při horním okraji ztužujícího pásu. Druhá vrstva lepenek se pokládala tak, aby se čelné přesahy ve spodní a horní vrstvě vystřídaly, proto se vytvořil okapový pruh z pásu širokého jen 50 cm. Vystřídáním spojů se zabránilo hrbolům, které by vznikly ve styku čtyř lepenkových pásů na jednom místě. Před pokládáním druhé vrstvy se dokonale očistil povrch od prachu a nečistot. Druhá vrstva lepenek se pokládala do předem nanesené živice. Okapy, hřeben a nároží se upravily stejně jako u jednoduché lepenkové krytiny. Když se okap plechoval, spodní přibíjená vrstva lepenky se podložila pod okapní plech a vrchní vrstva se nalepila na plech. Plech nesmí být natřen základním nátěrem. Je třeba podotknout, že dvouvrstvé lepenkové krytiny mohly být pouze z lepenek impregnovaných stejnou hmotou. Také nátěr spodní lepenky položené nasucho musel být téhož složení jako impregnace lepenek. Pokud byla vrchní vrstva z nepískované lepenky, musela se krytina ihned po dokončení opatřit krycím nátěrem. Lepenkové krytiny kladené na betonový podklad. Většinou se jedná o ploché střechy nad nebytovými prostory. Jsou to zásadně jenom otevřené přístřešky nebo garáže, tedy objekty, které nevyžadují zvláštní úpravy z hlediska tepelné izolace. Počet vložek potřebný k vytvoření povlakové krytiny na betonovém podkladu je pro různé sklony střešních rovin různý. Vždy se však použijí minimálně tři vrstvy asfaltových pásů. Betonový podklad musí být dokonale suchý, rovný a dostatečně pevný. Beton musí být opatřen penetračním nátěrem nanášeným štětkou. Po zaschnutí se může okamžitě natřít horkou živicí. Vložky se pokládají do živice s přesahem nejméně 10 cm. Další vrstvy se kladou vždy kolmo na vrstvy předchozí opět do horké živice. Mezivložky mezi mohou být i ze skelné tkaniny, ale vrchní uzavírací vložka musí být vodotěsná a okap oplechován osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

35 Dvojitá lepenková krytina nahladko na bednění a krajní lepenkový pruh š. 33 cm, b oplechování okapu š. 250 mm na podkladní asfaltové lepence r. š. 25 až 33 cm 1. vrstva 2. vrstva 3. vrstva 4. vrstva Krytina se čtyřmi vrstvami vložek položená svisle na okap Krytina se dvěma vložkami na betonovém podkladě, s oplechování okapu š. 250 nebo 330 mm Dvojitá lepenková krytina na bednění, kladená kolmo na okap

36 V. Plocha střešního pláště 14. tavební lepenky a asfaltové pásy Krytí střech provizorních objektů asfaltovými lepenkami bylo oblíbené ve 20. století. Takto se většinou kryly provizorní stavební sklady, dočasné ubytovny pro dělníky, garáže, sklady na nářadí, zahradní domky, altány, dřevostavby a sportovní zařízení. Bylo to v době, kdy se nepoužívaly asfaltové šindele ani plechové krytiny na bázi vlnitých plechů a plechů trapézových. Jeden z největších výrobců asfaltových pásů Parabit má ve svém sortimentu jak lehké pásy, tak i pásy oxidované, modifikované a speciální. Pro naši potřebu je možno pásy modifikované i speciální vyřadit. Pro krytí střech provizorních objektů živičnou krytinou zbývají jenom pásy oxidované a lehké pásy (stavební lepenky). Jejich váha je zhruba od 0,33 do 0,5 kg/m². Váha oxidovaných pásů nebývá uváděna. Mezi lehké pásy patří: Parasanbit PV RJ, Parabit A 330H, Parabit R 330H, Parabit R V / V13. Mezi oxidované pásy patří: Parabit V 42, Parabit G 35/G 40, Parabit V 35/40, Parabit V 30, Parabit AL+V 35/40. Pro jednovrstvou živičnou krytinu je možno použít lepenku s nenasákavou vložkou, schopnou nést nátěr z horkého asfaltu. Lepenka musí snést přibití k bednění hřebíkem lepeňákem. 1) Parabit R V / V13 přibíjený lepeňákem + nátěr horkým asfaltem. 2) Parabit A 330 H přibíjený lepeňákem + nátěr horkým asfaltem (pozor, vložka je hadrová, nasákavá, životnost krytí nebude dlouhá). 3) Parabit R 330H přibíjený lepeňákem + nátěr horkým asfaltem (dtto Parabit A 330 H). Pro dvouvrstvou živičnou krytinu je možno použít podkladový pás přibíjený lepeňáky a další z lehkých pásů natavený na tento podklad. 1) Parabit A 330H přibíjený lepeňáky + Parabit V 42 přilepený vrstvou horkého asfaltu (horní vrstva je minerální posyp). 2) Parabit A 330H přibíjený lepeňáky + Parabit G 35/G 40 přilepený vrstvou horkého asfaltu (horní vrstva je minerální posyp) osvědčených stavebních detailů klempířství a pokrývačství

37 PARABIT V 42 ložení výrobku 1 horní úprava, hrubozrnný (barevný) posyp 2 horní krycí vrstva > 1 mm oxidovaný asfalt 3 nosná vložka, skelná rohož V (vlies) 4 spodní krycí vrstva > 1 mm oxidovaný asfalt 5 spodní úprava, PE fólie A vícevrstvé skladby jako vrchni vrstva do sklonu 20 B vrchní vrstva vícevrstvé skladby pro spodní stavby proti vlhkosti a podpovrchové vodě PARABIT G 35 / G 40 ložení výrobku 1 horní úprava, jemnozrnný minerální posyp 2 horní krycí vrstva, oxidovaný asfalt 3 nosná vložka, skelná tkanina G (glas) 4 spodní krycí vrstva, oxidovaný asfalt 5 spodní úprava, PE fólie PARABIT A 330H A vícevrstvé střešní skladby (podkladní vrstva nepochůzných střech, spodní i vrchní vrstva provozních střech), i pro kašírování na polystyren, minerální vatu B ve střešních systémech jako jednovrstvá parotěsná zábrana C pro nadzemní základy jednovrstvá, spodní stavby vícevrstvá hydroizolace D i jako jednovrstvá protiradonová zábrana pro střední kategorii rizika jen naimpregnovaná nosná vložka asfaltem A ve střešních systémech jako podkladní a pojistný pás pod skládané jen těžké krytiny (proti vzdušné vlhkostí, hnanému dešti, zafoukanému sněhu ), není vhodný pod asfaltové šindele, vnější vlhkostí má tendenci k vytváření boulí B i jako ochrana proti vzdušné vlhkostí pod svislé stěny C pro pomocné účely separační pás např. pro oddělení tepelné izolace od betonu, ochrana proti zemní a vzdušné vlhkostí obalový materiál např. balení strojů, podkladní pás pro skladování PARABIT R V / V13 ložení výrobku 1 horní úprava, jemnozrnný minerální posyp 2 horní krycí vrstva, < 1 mm oxidovaný asfalt 3 nosná vložka, skelná rohož V (vlies) 4 spodní krycí vrstva, < 1 mm oxidovaný asfalt 5 spodní úprava, PE, fólie nebo jemnozrnný posyp A separační pás (např. na dřevěné bednění) vícevrstvé střešní skladby B ve střešních systémech jako podkladní a pojistný pás pod skládané krytiny, i šindele (proti vzdušné vlhkostí, hnanému dešti, zafoukanému sněhu ) C i jako ochrana proti vzdušné vlhkosti pod svislé stěny