Vnímání reality pravda nebo fikce

Transkript

1 Namísto avizovaného pojednání o tajemstvích magie, se vynořila nutnost podrobněji probrat a rekapitulovat to, o čem se hovořilo v předchozích úvahách a pokusit se tyto vědomosti nově uspořádat. Nepochopili bychom magii, kdybychom nepochopili tu skutečnost, že magie už nikdy nebude to, co bývala Vnímání reality pravda nebo fikce Realitou, iluzí vnímání a hledání skutečností, ukrytých v této fikci, jsem se mnohokrát ve svých úvahách zabývala. Člověk, v pojetí lidské bytosti, je složeninou mnoha vrstev hmotných i nehmotných částí, které tvoří celek jeho multidimenzionální existence. Vnímání této skutečnosti ovšem nikdy není takto komplexní. Všechny úhly možného pohledu vycházejí z nitra člověka a proto každý tento úhel je pro danou lidskou bytost jedinečný a osobitý. Povědomí o vlastním vnitřním uspořádání pak promítá orientaci vnějšího posuzování světa a znamená opět osobní jedinečné chápání reality života svého i lidstva jako kolektivu. Kolik takových úhlů může existovat, si můžeme jednoduše představit na zjednodušeném rozdělení vrstev, ze kterých se tyto úhly promítají. Primární centrum vnímání člověka se nachází uvnitř jeho vědomí. Vědomí je nehmotný energetický útvar, který se nenachází uvnitř tělesné schránky a dokonce není ani v jeho bezprostřední blízkosti posuzováno zákonitostmi časoprostoru. Je to pole informací, sdílené všemi životními formami v rámci kolektivu Planety. Každý člověk ho využívá dle svých možností a schopností, je kompletní databankou lidského rodu, do kterého patří i celá říše Přírody. Můžeme si tuto strukturu představit jako tři soustředné kruhy. Většina lidí se pohybuje ve vnějším kruhu svých individuálních sektorů vědomí. Prostřední kruh je interaktivně hojně využíván formou podvědomých impulsů a nejhlubší kruh je centrem planetárního multidimenzionálního vědomí genetická paměť či mysl. Fyzické smysly, které jsou součástí hmotné vrstvy člověka, zprostředkovávají informace z informačního energetického pole vědomí a prostřednictvím fyzického mozku jsou vyhodnocovány. Výsledkem je úhel pohledu a jeho promítnutí zpět do vědomí znamená individuální chápání reality. Na našem modelu vědomí to znamená, že výseč úhlu vnímání je nedokončená, směrem do středu ji ohraničuje kruh podvědomé sféry. Pokud do té sféry nedosáhneme, je i náš sektor kompatibilních informací tj. takových, které vypovídají o realitě omezen na manipulační prostor takové nekompletní výseče vědomí a informací zde obsažených. To samozřejmě neznamená, že

2 bychom od ostatních informací byli odděleni. Jen nám ty informace prostě nic neříkají naše smysly je nedetekují a proto je ani mozek nezpracuje. Jsme materialisté a logika projeveného světa odmítá podněty z hlubších vrstev, které by eventuelně do naší logiky pasovaly. Z této hlubší vrstvy bychom museli informace vnímat skrze pocity, které formou emocí nutí mozek zpracovat informace z podvědomí. Je to šestý smysl, máme ho všichni a dokonce ho i všichni používáme. Racionální mysl produkt mozkové aktivity tyto pocity většinou jen lehce posoudí a následně odvrhne jako nepoužitelné do svých logických procesů vnímání. Někteří lidé však hojně využívají sféru podvědomí, jejich racionální mysl je rozšířena z polohy Ega do vyšších forem (SuperEgo) a takto zhodnocené procesy logiky jsou schopné integrovat informace z podvědomé vrstvy a promítat je do rozšířeného chápání reality. I když se to děje většinou nahodile a nikoli cíleně, je zde využívána větší plocha naší výseče v informačním poli. Takové informace zahrnují již trvalý pocit existence hlubší hmotné reality je to realita naší duše. Pokud vědomě dojdeme k poznání, že vnější realita světa je obrazem rozmanitějších skutečností, že tyto skutečnosti můžeme vnímat skrz pocity a analyzovat formou emocí, pak posuneme SuperEgo do jeho nejvyšší formy do vyššího Já. Jsme sice ještě stále závislí na logice racionální mysli našeho fyzického mozku jako výstupního média ale distribuci toku informací uvnitř vědomí teď řídí dominantně vůle a záměr naší duše. Znamená to významné rozšíření individuální sféry vědomí a rovněž okruh, ze kterého jsme schopni v rámci kolektivního vědomí čerpat informace, je podstatně větší. Jak jsem zmínila v některých předchozích úvahách, toky informací vytvářejí obrazy energetických struktur archetypy a tyto pak svým potenciálem směrují naše vnímání ovlivňují naši mysl, chování i životní orientaci v lidské společnosti. Všechny vrstvy vědomí se prezentují formou archetypů od těch osobních ve vnějším kruhu, přes ty vyšší z oblasti podvědomí. Jak také již víme, takových archetypů, které nás mají ve svém gravitačním magnetickém poli, je mnoho a většinou si jejich existenci vůbec neuvědomujeme. Archetyp je takový náš soukromý dvorek, na kterém se odehrává náš život. On určuje, jakým směrem bude naše mysl směrovat toky energie s informacemi i to jak se vypořádáme (nebo nikoli) se svým inkarnačním úkolem existence v hmotné projekci. Je to manipulativní program existence v iluzi života a to, že určuje běh života jedinců, je dáno evolučním vlnou, na které aktuálně jede celá lidská

3 rodina sečtená planetárním vědomím. Je to Hra života a lidské bytosti jsou nuceni ji hrát tato nutnost vychází z vyššího záměru duše a z hlubších souvislostí vesmírných principů. Nezmínila jsem se o aktivním a uvědomělém využívání středového kruhu vědomí Genetické mysli. Samotná Genetická mysl je příznačně nazývána nevědomím to znamená, že už z principu je předpokládáno, že není určena k vědomému používání a také ji prostřednictvím složek Ega nelze využívat vědomě. Je z ní čerpáno, i je do ní vkládáno množství informací, které jsou následně navázány do světelné genetické sítě DNA, avšak k účelové a cílené práci s touto složkou vědomí, která je součástí Vyšší mysli vědomí Vesmíru, nám lidem prozatím cosi schází. Abychom to osvětlili, podíváme se trochu do historie a na vyjímečné osobnosti, které se této mety možná lehce dotkli. Samozřejmě si také vysvětlíme, proč tomu tak je a existuje-li cesta k prolomení této bariéry. Programem pro tuto naši aktuální evoluční pozici na pomyslné vývojové spirále je náš známý systémový matrix systém lidské mysli. Tento matrix se evolučně vyvíjí spolu s námi a nyní je ve fázi, kterou vrcholí k překlopení do nového systémového pozadí pro lidskou bytost. Je to proces složitý a dlouhý, má vazby na mnoho dalších souvislostí v komplexu Záměru Zdroje pro tento náš Vesmír. Bývaly časy, kdy náš směr určoval jiný program. Byli jsme tehdy atlantským typem civilizačního seskupení a ovládali jsme magii. Náš kolektiv je vývojově velmi starý a s různými malými obměnami spolu kočujeme Vesmírem Celku velmi velmi dlouho. To, co prožíváme zde, na planetě Zemi, prožívali jsme již mnohokrát konkrétně nyní posedmé. Jedná se o náš známý Projekt Člověk. My jsme jeho konstruktéři i ho sami realizujeme. Postupně jsme ho takto zavedli jako první archetyp v prvním Vesmíru a na své cestě jsme došli sem, coby sedmý archetyp sedmého Vesmíru. Proč to vlastně děláme? Protože jsme se k této práci zavázali svému Stvořiteli a děláme to pro něj jsme výkonná složka jeho Inteligence, která je Vizí nás všech. Takto Zdroj expanduje svým Vědomím do součtu vědomí všech světelných bytostí, které tvoří Vesmír Celku. Soustava Vesmírů dojde do stavu Celistvosti jedině tak, že do stavu Celistvosti dojdou všechny bytosti. Vesmír se skládá ze třech složek projevené hmotné projekce, na kterou jsou navázány fyzické hmotné struktury je omezena vnějším kruhem Vědomí a sféra působnosti nepřesahuje součtovou hodnotu svého Slunce. V praxi to znamená ohraničení membránou reality dané

4 planetární sluneční soustavy. Je to hmotný obraz druhé složky jemnohmotné duše. Na ni jsou navázány dimenze života uvnitř jednotlivých Vesmírů. Duše je jemnější forma člověka a její sféra působnosti je v podobné součtové oblasti jako její fyzický obraz. Tyto dvě složky tvoří kolektivy bytostí a ve Vesmíru jich existuje velmi mnoho. Podle stupně propojenosti svých obrazů mají schopnost cestovat Vesmírem, využívat technologiemi jeho principy a navzájem se ovlivňovat. Můžou existovat v pouhé energetické podobě i to je tělo, nebo se inkarnovat do hmoty, jejíž hustota je určena aktuální sférou prostoro-časových projevených vzorů. Relativně se zdá, že některé kolektivy jsou vývojově dále, než-li jiné existuje zde velká rozmanitost života i schopností bytostí. Obecně lze říci, že i ty zdánlivě nejvyspělejší formy života, které operují (pokud chtějí) kdekoli v tomto Vesmíru, nemohou jeho hranice překročit. Podobně s různými obměnami je tomu tak i v dalších Vesmírech. Takových sfér času a prostoru existuje v každém Vesmíru velmi mnoho. Pro jejich zjednodušení mluvíme o 11 dimenzích, každá však obsahuje množství dalších světů ve světech. Ve skutečnosti jsou však dimenze jen dvě nosná a nesená. Nosná je základní holografická matrice a nesená je vše to, co existuje. Nosná dimenze je neprojevený soubor všeho projeveného. Je vzorem pro obrazy. Fúze tohoto vzoru se svým obrazem je očekávaným krokem na cestě k Celistvosti Vesmírů a jejich vzájemnému poskládání do projevení Vesmíru Celku, včetně propojení prostoro/časového vzájemného sdílení. Tomuto procesu však musí předcházet propojení lidské bytosti do Celistvosti vše je založeno na součtových hodnotách. Abychom nezapomněli na třetí složku Vesmíru i bytostí jen si připomeneme, že existuje, stejně jako existuje třetí vrstva Vědomí. Naše atlantská minulost ta magická byla první cyklickou vrstvou existence ve hmotě. Byli jsme tehdy takoví Tvůrci skrze možnosti mysli. Hranice mezi podvědomím a projeveným racionálním vědomím byly pouze relativní. Projevení těchto schopností nám umožnily vnější technologie. Byly to krystalické struktury uhlíku a křemíku, které generovaly energii, na kterou jsme svým vědomím byli schopni se naladit a využívat ji v širokém měřítku možností. Dominantním centrem pro realizaci záměrů bylo vyšší Já naší duše. Cyklus reinkarnací i zákony příčiny a následku běžely pod schématem jiného určujícího programu pro mysl. Přesto existoval vzor pro postupnou kaskádu cyklů

5 existence, kterou určovala rezonance časové vlny událostí již tehdy jsme pracovali v rámci Projektu Člověk byla to taková zaváděcí sekvence. Na toto období máme vzpomínky - je to Zlatý věk. Nebudu zde zacházet do podrobností, protože toto téma jsem již probírala dost vyčerpávajícím způsobem v předchozích úvahách. Při každém součtovém naplnění obsahu cyklu dochází k částečné reorganizaci uvnitř systému duše se rozdělí a včlení do nových kolektivů, uzavírají se (nikoli však uzamykají) kapitoly v Knize života a na součtu proběhlých cyklů je postaven a založen cyklus další, s dalšími možnostmi a příležitostmi pro bytosti toho kterého Vesmíru. Vše je součástí Projektu a Hry života, je pod taktovkou daného scénáře. Po ukončení cyklů magického tvoření jsme postoupili do úrovně materiální sféry hmoty. Nebyl to žádný propad či trest. Abychom mohli propojit vrstvy vědomí, museli jsme prožít, zažít a získanou zkušenost sečíst. Pro tuto druhou etapu Projektu jsme potřebovali upravit určující systém, a jak víme, je to kódování A+N+U. Magie byla odsunuta do podvědomí, do bájných příběhů a pohádek, pro udržení materiální roviny jsme dostali reflexi mnohačetného zrcadlení reality jsou to naše známé virtuální reality ve virtuálních realitách. Za vším se táhne stín a ten může být natolik matoucí, že mnohdy bývá zaměněn za skutečnost a naopak. Jsou to iluze. Museli jsme si touto snovou existencí vyhraněných polarit projít, abychom mohli sloučit dvě vrstvy Vědomí do jednoho Celku, který takto nově uspořádán vytvoří bránu a překlopí se k tomu Svatému grálu, ke kterému směřujeme a se kterým se rovněž musíme propojit, abychom byli kompletní, a až budeme kompletní my, proběhne Vesmírem obrovská vlna energie, která překlopí uvnitř všechny ostatní bytosti a součtem toho všeho se překlopí Vesmír do polohy fúze vzoru s obrazem a následně se to samé stane v ostatních Vesmírech, celé se to překlopí do Celku s jedním Centrálním sluncem a vše v existenci postoupí do nového modelu existence. Takže tato předlouhá věta na závěr shrnuje vše výše řečené. K pochopení toho, kam se tedy vlastně překlápíme, jak to má proběhnout a co to znamená, musíme podrobněji rozebrat ty jednotlivé cykly a časovou rezonanci v prostoru. Tomuto tématu se budeme věnovat v dalším pojednání Tissa