MASARYKOVA UNIVERSITA FAKULTA INFORMATIKY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Rekonstrukce historického písma na základě podrobné analýzy

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERSITA FAKULTA INFORMATIKY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Rekonstrukce historického písma na základě podrobné analýzy Vlastimil Jeřábek 2011

2 Prohlášení Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. Vedoucí práce: doc. Mgr. Vítězslav Švalbach I

3 Poděkování Především bych chtěl poděkovat doc. Mgr. Vítězslavu Švalbachovi, vedoucímu bakalářské práce, za trpělivost, konzultace, doporučení odborné literatury a poskytnutí mnoha cenných rad. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Machové, vedoucí Oddělení rukopisů a starých tisků Moravské zemské knihovny v Brně, která mi pomohla dopátrat se původu předlohy a taktéž doporučila užitečnou literaturu. Poslední poděkování patří mému nejbližšímu okolí za toleranci a podporu během vypracovávání bakalářské práce. II

4 Shrnutí V mé bakalářské práci se zabývám rekonstrukcí švabachu bible přibližně z poloviny devatenáctého století. Teoretická část stručně shrnuje členění bible, její vznik a postupné rozšíření v českých zemích. Dále se v teoretické části věnuji vzniku písma od samotných počátků ve starověku až do 16. století, kdy začal být používán švabach. Praktická část popisuje nejdříve všeobecné přístupy využívané při rekonstrukci písma. Hlavním obsahem této části je líčení mého postupu při rekonstruování krok za krokem. Praktická část obsahuje závěrečné srovnání a zhodnocení rekonstrukce. Je uzavřena vytvořením fontu z výsledku rekonstrukce. III

5 Klíčová slova písmo, lomené písmo, fraktura, švabach, bible, Biblia Sacra, bastarda, majuskule, verzálky, minuskule, minusky, rekonstrukce písma, separace znaků, ideální tah, prefabrikace, stopa, font, Adobe, Photoshop, Illustrator, Font Creator IV

6 Obsah Obsah 1 Úvod Bible Vznik bible a historie bible v českých zemích Předloha pro rekonstrukci písma Vývoj písma a písmová předloha Od obrázků ke knihtisku Švabach Znaky švabachu a jeho klasifikace Rekonstrukce historického písma Použitý software Separace písmových znaků Prefabrikace a určení ideální stopy písmen Tvar vykreslujícího nástroje Usazení písmen do osnovy Osa sklonu písmen a přetahy Vykreslení písmen abecedy Minuskule Majuskule Doplnění chybějících písmen Porovnání s předlohou Vytvoření fontu Závěr Seznam použité literatury Obsah CD Obrazová příloha... 32

7 Úvod 1 Úvod Motivem této práce je přiblížit problematiku rekonstrukce historického písma v tištěné či psané formě a jeho následné převedení do podoby fontu běžně využívaného v počítačích. Účelem rekonstrukce není pouze prosté převedení tištěného nebo ručně psaného písma do podoby stravitelné dnes běžnými technickými prostředky jako jsou počítače a tiskárny. Součástí rekonstrukce je i podrobná analýza jednotlivých písmen, jejich tahů a ideálního vykreslovacího nástroje. Toto vše postupně vede k interpretaci rekonstruovaného písma v jeho bezchybné podobě. Písmena textu historických tisků a rukopisů totiž mohou být, a velice často také jsou, poznamenány řadou deformací. Rukopis může být psán postupně více písaři, proto se mohou objevit drobné odchylky v podobě jednotlivých písmen, vliv na písmo samotné může mít dokonce i aktuální fyzický a psychický stav pisatele. Odchylky v tištěných dílech mohou být způsobeny jak nedokonalou výrobou písmových kuželek (viz podkapitola Separace písmových znaků) tak samotným technologickým postupem při tisku. Na kvalitu tisku má samozřejmě vliv také kvalita papíru a inkoustu. Pro rekonstrukci jsem si zvolil předlohu písma švabach z výtisku Biblia Sacra, To jest, Bible Svatá, aneb, Všecka Svatá Písma Starého i Nového Zákona, vytištěném v první polovině 19. stol. v Kyseku. V práci se pokouším podat všeobecný návod pro rekonstrukci písma, vylíčit vícero postupů při analýze, ale hlavně se zaměřuji na konkrétní problémy, na které jsem narazil při rekonstrukci mnou zvoleného písma, a jejich řešení. V praktické části jsem se snažil využít všech teoretických i praktických poznatků získaných v předmětech Základy vizuální komunikace (PV123) a Písmo I,II (PV084 a PV085). Struktura celé práce je rozčleněna do čtyř ucelených kapitol. První kapitola je věnována bibli v obecném slova smyslu. Je zde uveden její význam i vývoj v jednotlivých časových obdobích. V další části kapitoly je nastíněna historie a vývoj bible v našich zemích. Také se pokusím částečně přiblížit bibli, která posloužila jako předloha mnou zpracovávaného písma. Druhá kapitola pojednává o písmu švabach, jeho klasifikaci, vzniku a jeho užívání ve světě i v našich zemích. Třetí a nejobsáhlejší část popisuje obecné postupy při analýze a rekonstrukci písma. Mimo to se soustředí na jednotlivé kroky při rekonstrukci písma bible, která mi byla předlohou. Tuto část uzavírá srovnání předlohy a rekonstrukce. V posledním oddíle je popsán postup, jakým byl z rekonstruovaného písma vytvořen font TrueType pro využití v textových procesorech a grafických programech. 2

8 Bible 2 Bible Bible, často označována jako Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo také Kniha knih, je základním textem židovského a křesťanského náboženství. Slovo bible pochází z řeckého slova βιβλίον (bilion, zdrobnělina slova biblos řecké označení pro fénické město Gebal, kde byl ve starověku vyráběn papyrus), které označuje papyrový svitek. [6] Bible se člení na Starý zákon a Nový zákon. Starý zákon, původně psaný v hebrejštině, je soubor staré hebrejské literatury. Judaismus i křesťanství ho považují za svatý text inspirovaný bohem. Vědecký rozbor ale dokázal, že biblické texty vznikaly přirozeným způsobem jako odraz společenského, náboženského a kulturního vývoje starověké Palestiny. [3] Tvoří jej pět knih Mojžíšových (u křesťanů pentateuch, u židů tóra) Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium, knihy prorocké Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, 12 malých proroků a další knihy Žalmy, Přísloví, Kazatel, Job, Píseň písní. Obsahem jsou legendy, pověsti, mytologické látky a historické texty. Nový zákon navazuje na Starý zákon, je však specificky křesťanskou záležitostí. Původním jazykem Nového zákona je řečtina. Obsahuje čtyři evangelia Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo, skutky apoštolské, listy a apokalyptický spis Zjevení svatého Jana. Nový zákon zachycuje náboženské představy a ideologii raného křesťanství na příběhu Kristova života. [3] Křesťanské církve nadřazují Nový zákon nad Starý zákon. Musíme však vzít v úvahu, že bible je společnou knihou pro více náboženství, ať už se jedná o konkrétní podobu křesťanství či judaismus, tudíž její členění se může v rámci jednotlivých náboženských skupin více či méně měnit. Bible nemá význam pouze náboženský. Lze ji považovat za ukazatel kulturní vyspělosti všech evropských národů. I přesto, že se jedná převážně o legendy, je Starý zákon stále jediným pramenem o původu a historii židovského národa. Stejně tak je (i když ne vždy zcela přesný a vědecky podložený) soupis událostí daná doby. Bible se také podílela na sjednocení mnoha národů a etnik, měla obrovský vliv na všeobecnou vzdělanost a v našich zemích byla impulzem ke vzniku písma a spisovného jazyka. V této souvislosti byla bible základním stavebním kamenem literární tvorby v českých zemích. 3

9 Vznik bible a historie bible v českých zemích 2.1 Vznik bible a historie bible v českých zemích První texty Starého zákona byly předávány ústně a procházely dlouhým vývojem. Postupem času bylo potřeba texty zapisovat. Důležité je poznamenat, že hlavním úmyslem tvůrců nebylo podat přesné vylíčení historických dějin, ale pouze dané události interpretovat. Starý zákon vznikal postupně od stol. př. n. l. do 2. stol. př. n.l. V 1. stol. n. l. byl uspořádán v soubor a kanonizován (svatořečen). [3] Existují však teorie, které řadí první ze zápisů již před rok 1500 před Kristem, nejspíše pořizovaných na hliněné tabulky, které se postupně dostaly až do rukou Mojžíše. [6] Jeden z nejdůležitějších překladů Starého zákona se objevuje již ve 3. až 1. stol. př. n. l., kdy byl v Alexandrii přeložen do řečtiny. Překlad je znám pod názvem Septuaginta (lat. sedmdesát, podle počtu překladatelů). Nový zákon byl psán na počátku našeho letopočtu ruku v ruce se vznikem křesťanství. Za autory Nového zákona jsou považováni přímí Ježíšovi učedníci, později nazývaní apoštolové, a jejich žáci. Nejstarší podoba je psána v řečtině. Ve 2. až 4. stol. n.l. byl výběr textů shromážděn a sestaven v kánon. Vzhledem k tomu, že se postupem času stává latina úředním jazykem Říše Římské, byl ve 4. až 5. století Nový zákon společně se Starým zákonem přeložen Svatým Jeronýmem z řečtiny do latiny. Tento překlad je považován za nejdůležitější latinský překlad bible a nese název Vulgata. [3] Od pátého století bylo křesťanské učení šířeno převážně v latinském jazyce, vznikaly však i první překlady v jazyce německém, holandském, francouzském, vlašském a španělském. Mezi prvními překlady bible do národních jazyků je i překlad bible do staroslověnštiny. Z důvodů kulturních a především kvůli zabránění německého vlivu ze západu požádal slovanský kníže Rastislav byzantského císaře Michaela III. o vyslání učenců, kteří by dokázali přeložit bibli do jazyka srozumitelného slovanskému lidu. Císař knížeti Rastislavovi vyhověl a vyslal na Moravu bratry Konstantina a Metoděje. Ještě před příchodem na Moravu vytvořil Konstantin na základě malých písmen alfabety (řecká abeceda) písmo zvané hlaholice. Kromě toho přeložili společně do staroslověnštiny nejdůležitější části bible, výňatky z evangelií, které se čtou při mši svaté. Po příchodu na Moravu r. 863 doplnili překlady evangelií a přidali překlady žaltáře a Skutků apoštolských. [1] První překlad bible na našem území byl tedy psán hlaholicí ve staroslověnštině, která vycházela ze soluňského nářečí, odkud bratři pocházeli. Staroslověnština je zároveň prvním spisovným slovanským jazykem, dodnes užívaným při bohoslužbách pravoslavné či řeckokatolické církve. [6] Později, po smrti Metoděje vlivem působení jeho žáků, vzniklo druhé slovanské písmo cyrilice, odvozené z velkých řeckých písmen. Působení soluňských bratří na našem území mělo obrovský význam. Staroslověnština umožnila zpřístupnění kultury jazykem srozumitelným nejdříve kmenům na Velké Moravě a později i ostatním Slovanům. Díky tomu se naše národní literatura rozvíjela daleko dříve než tomu bylo u většiny ostatních Slovanů a jiných evropských národů. [1] 4

10 Vznik bible a historie bible v českých zemích V souvislosti se zrušením Sázavského kláštera koncem 11. století se dostala opět do popředí latina, která odsunula staroslovanské bohoslužby. V této době se utvářel český jazyk, odlišný od církevní staroslověnštiny. Z tohoto důvodu bylo potřeba nového překladu bible. Překládány byly opět nejdříve výňatky z evangelií. Ucelený překlad spatřil světlo světa koncem 14. století, kdy byly shromážděny všechny překlady, čehož výsledkem byla první česká bible Leskovecko- Drážďanská. Začátkem 15. století se postupně objevily bible Litoměřicko-Třeboňská, Hlaholská a Bible olomoucká. Všechny tyto bible vznikaly překladem latinských Vulgát. Až v letech byla tajnou tiskárnou Jednoty bratrské v Kralicích nad Oslavou vytištěna Bible kralická. Tuto bibli označovanou šestidílka (kvůli rozdělení do šesti svazků) přeložil z původních textů biskup Jan Blahoslav. V Kralické bibli se poprvé objevuje dělení kapitol na jednotlivé verše, mimoto je doplněna rozsáhlými komentáři po stranách. Komentáře obsahují odlišné varianty pocházející z různých překladů hebrejského, řeckého či jiného textu a také reálie umožňující lepší pochopení textu. Bible Kralická je velice významná především tím, že v tehdejší době její jazyk určoval podobu spisovné češtiny. Její význam dokládá i to, že současná vydání bible jsou z drtivé většiny revizemi překladu bible kralické převedené do současné podoby jazyka a pravopisu. 2.1 Bible kralická s komentáři Dalším důležitým biblickým svazkem byla bible Svatováclavská (1677 Nový zákon, r a 1715 Starý zákon), která překladem vychází z revidované latinské Vulgáty. Po jazykové stránce ji bible Kralická předčí, avšak význam bible Svatováclavské je v rozšíření biblického textu mezi katolíky, protože právě bible Svatováclavská byla čtena při bohoslužbách. 5

11 Předloha pro rekonstrukci písma Mezi poslední významné interpretace písma svatého patří bible Františka Faustina Procházky, jejíž Nový zákon byl vydán r a r Starý zákon. Procházkovu bibli později revidovala skupina kněžích pod vedením Jana Krbce, jež vycházela v letech Tato bible byla tisknuta švabachem s již novým pravopisem (bez au a w) a byla známa jako bible konsistorní. [1] Tímto jsme se dostali k bibli, která posloužila jako předloha pro rekonstrukci písma. 2.2 Předloha pro rekonstrukci písma Předlohou pro rekonstrukcí písma mi byla zprvu blíže neurčená bible, kterou dříve vlastnil jeden z praprarodičů, celým názvem Biblia Sacra, To jest Bible Svatá, aneb všecka Svatá Písma, Starého i Nového Zákona. Kniha není zrovna v nejlepším stavu, díky poškozené vazbě jsou některé stránky zpřeházené a pár posledních stránek, stejně jako titulní strana a obsah chybí. Z toho důvodu bylo potřeba dopídit se původu tohoto svazku. Za asistence Mgr. Machové z oddělení rukopisů a starých textů Moravské zemské knihovny v Brně [9] jsem na základě titulní strany Nového zákona, počtu stran a přibližného stáří určil několik svazků, které mohly být stejného vydání. Po srovnání předlohy s několika ostatními biblemi jsem nedošel ke stoprocentní shodě. Ale od bible stejného názvu, vytištěné r tiskařem Karlem Reichardem v Kyseku (dnes Köszeg, obec v nejzápadnější části Maďarska), se liší pouze v detailech jiná vazba, drobné odchylky na titulní straně Nového zákona a číslování stránek nahoře místo dole. Důležité však je, že samotný text a písmo, kterým je tištěn, se naprosto shodují. Existují ještě další podobné výtisky ze stejného období, taktéž z Kyseku, vytištěné u Karla Reicharda a synů nebo Adolfa Reicharda. Můžeme tedy předpokládat, že mnou vybraná předloha byla vytištěna v tiskárně rodiny Reichardů v Kyseku kolem roku Na základě výše uvedeného je pravděpodobné, že se jedná o výtisk bible Faustina Procházky, který pro svůj překlad používal jak Vulgáty, tak velkou měrou původní biblické texty. Ačkoli samostatná kniha není v nejlepším stavu, to nejdůležitější, čili její text a pro rekonstrukci hlavně písmo, zůstalo zachováno v poměrně uspokojivé kvalitě. Písmem Biblia Sacra, To jest Bible Svatá, aneb všecka Svatá Písma, Starého i Nového Zákona je švabach. Jeho vznikem a vývojem se budu zabývat v následující kapitole. 2.2 Několik řádků z předlohy 6

12 Vývoj písma a písmová předloha 3 Vývoj písma a písmová předloha Písmo určitě patří k nejdůležitějším vynálezům lidstva vůbec, ať už mluvíme o nenahraditelné formě nonverbální komunikace, nadčasového zaznamenávání historie a poznatků, předávání informací nebo nejspolehlivější interpretaci mluveného slova. I z předchozí kapitoly vyplývá, že bez písma a tím pádem i bible by kultura všech národů dnes nebyla na takové úrovni, na jaké je v současné době. Písmo a nauka o písmu je velice obsáhlé téma, rozhodně přesahující rámec této práce. Proto se zde budu soustředit pouze na odkazy související přímo s rekonstrukcí. Nejdříve se pokusím shrnout vývoj písma až ke švabachu, poté se podíváme blíže na písmo švabach a jeho klasifikaci. 3.1 Od obrázků ke knihtisku Vývoj písma šel ruku v ruce s technickým pokrokem. Je to dáno hlavně skutečností, že k zaznamenání informace jsou potřeba nástroje a médium na které se informace zaznamená. Může to být dláto a kámen, papyrus, brk a inkoust nebo tiskárna a papír. Písmo se odvíjelo podle toho, jakým způsobem bylo zaznamenáváno. Samostatný vznik písma, jak ho známe, je mnohatisíciletý proces jdoucí od jeskynních maleb, přes piktogramy, obrázkové (egyptské hieroglify) a slabičné písmo (čínské znaky) až k písmu hláskovému. Egyptské hieroglyfy byly do 14. stol. př. n. l. užívány i ve fénické říši. Ty však postupem času přestávaly vyhovovat potřebám zapisování, proto zde vzniklo na základě regionálních písem první hláskové fénické písmo. Féničané ve svém písmu využívali akrofonie - nazývání hlásek pomocí slov, která na ně začínají př. A jako Alef (první písmeno fénické a později i hebrejské abecedy, výraz označující vola). Fénické písmo obsahovalo pouze souhlásky a jedinou 3.1 Fénická abeceda 7

13 Od obrázků ke knihtisku samohlásku A, používanou jen na začátku slov. Ostatní samohlásky si čtenář musel domyslet. Způsob psaní byl převzat od Egypťanů, čili zprava doleva. Z písma fénického se vyvinula drtivá většina ostatních hláskových písem. Jedním z přímých potomků bylo aramejské písmo, které později (od 3. stol. př. n. l.) začali přejímat Židé. [4] Přejímání a upravování písma bylo možné hlavně díky značné podobnosti jednotlivých jazyků. Postupem času (v 1. stol. př. n. l.) bylo aramejské písmo upraveno pro potřeby zápisu hebrejštiny na tzv. kvadrátní písmo a roku 100 n.l. bylo rabíny rozhodnuto o užívání výhradně kvadrátní podoby židovsko-aramejského písma k zápisu biblických textů. Tato podoba písma se k zapisování hebrejštiny používá stále (včetně směru zápisu zprava doleva), například v Izraeli. [6] Dalším přímým potomkem fénické abecedy je řecká alfabeta. Řekové od Féničanů převzali celých 16 znaků fénické abecedy a přidali další, včetně samohlásek. Nejdříve byl převzat i způsob psaní zprava doleva, který však byl vzhledem k tomu, že s postupem času Řekové nápisy častěji psali než tesali začal být nepraktický, proto přešli k systému používanému v Egyptě u svitků bustrofedo n (z řeckého βουστροφηδόν řecky doslova jak orá býk ). Bustrofedon je dvousměrný způsob psaní, kdy se první řádek začal psát zprava doleva, druhý zleva doprava, další opět zprava doleva a tak dále. Později se přešlo na ještě praktičtější psaní zleva doprava. Alfabeta se postupem času rozčlenila na východní (iónskou) a západní (dórskou) formu. [4] Z východní formy se vyvinula slovanská písma, jako hlaholice, cyrilice a azbuka. Hlaholice byla vytvořena v letech n.l. filosofem a knězem Konstantinem (později byl překřtěn na Cyrila a svatořečen) v Soluni, kvůli potřebě písma vhodného pro zápis bohoslužebných textů ve staroslověnštině. Podnětem k tomu byla žádost velkomoravského knížete Rastislava. Dalším potomkem východní verze alfabety, cyrilice, vznikla na území dnešního Bulharska koncem 9. stol. jako výraz přiklonění se k byzantské říši. Jejím autorem byl pravděpodobně Kliment Ohridský, jeden z žáků Cyrila a Metoděje, toto však nebylo nikdy doloženo. Cyrilice byla pro tehdejší obyvatelstvo vhodnější díky větší podobnosti s řeckým písmem, navíc byla jednodušší a praktičtější oproti hlaholici. Později byla cyrilice v Rusku upravena za vlády Petra Velikého ( ) pozměněním některých znaků a vypuštěním znaků málo užívaných. Poslední reforma v roce 1918 vypuštěním čtyř měně užívaných znaků nás přivádí k současné azbuce. [6] Pro nás je však důležitější západní verze alfabety. Ta ovlivnila paralelně s etruským písmem odvození latinky v 6. až 5. stol. př.n.l. Římané převzali většinu písmen od Etrusků, chybějící písmena (B, D, O, X) doplnili z iónské alfabety. Původní latinka byla čistě majuskulní se značnými odlišnostmi od řecké abecedy. Oproti současnosti chybělo písmeno J, pro nějž se užívalo stejného znaku jako pro I, stejně tak pro U se podle kontextu využívalo písmeno V. Písmena W a Z neexistovala, protože jich prozatím nebylo potřeba. Konečná podoba písmen se prvních pět století ještě vyvíjela a různě upravovala, například bříško písmene P se postupně uzavíralo a písmena E, M byla původně podobná spíš svým předchůdcům z etruského nebo dokonce fénického písma. 8

14 Od obrázků ke knihtisku K prvním formám latinky patří římská nápisová kapitála (lat. scriptura monumentalis), která je důležitá zejména ustálením písmového schématu, platného pro verzálky (velká písmena) v latince dodnes. Původním nástrojem římské nápisové kapitály bylo dláto ve tvaru V, médiem nejčastěji vápenec nebo mramor. Písmo bylo nejdřív předkresleno štětcem a až poté vytesáno. Pro lepší usazení písmene na řádek byly písmaři vyvinuty serify (patky), pro oddělování slov se používaly tečky ve středu výšky řádku nebo jiné oddělovače, mezislovná mezera se objevila až později. Za vrcholnou formou římské nápisové kapitály je považován nápis na podstavci Trajánova sloupu z roku 113 n.l. Touto jasně danou kodifikací měla římská nápisová kapitála obrovský význam pro další vývoj písma. 3.2 Nápis na podstavci Trajánova sloupu Souběžně s římskou nápisovou kapitálou se formovala její knižní podoba, z níž se po pootočení psacího nástroje (kterým bylo pero) vyčlenila ručně psaná rustica. Mimoto se objevuje římské smíšené písmo (lat. scriptura mixta), pod které se řadí jednak římská kurzíva 1), jejíž pozůstatky byly nalezeny vyryté do omítky, vyškrabané do voskových tabulek či hliněných střepů, a kromě kurzivy i unciála, která se stala formálním latinským knižním písmem a je nepřímým předchůdcem dnešních minusek (tzn. malá písmena). Ve 4. a 5. stol. n.l. dochází ke stěhování národů, vyplenění Říma a vliv Říše římské celkově upadá. To se samozřejmě podepsalo i na vývoji písma. Latinka se sice v té době vlivem stěhování národů ještě více rozšířila, avšak byl zastaven její vývoj. Mimo výše zmiňovaných římských písem, která se stále užívala, vznikala další tzv. písma národní. Koncem 8. století bylo v Evropě velké množství podob latinského písma. Písmo často bývalo velice přezdobené, čímž ztrácelo na čitelnosti. Za vlády Karla Velikého bylo založeno hnutí karolinská renesance, které mělo prvotně za úkol rozšířit křesťanství, ale mimo jiné i reformu a sjednocení písma. Do čela hnutí byl panovníkem povolán benediktýn Alchvin, který ustanovil r. 781 revizi latinských přepisů bible. Důsledkem tohoto počínání bylo nové písmo (vzniklé pravděpodobně z unciály) karolínská minuskule. Trvalo ještě přibližně jedno století, než se podoba karolinské minuskule ustálila a tím dala podobu malé abecedě jak ji známe dnes. 1) Kurzíva je označení pro ručně psané písmo charakteristické používáním smyček ke spojování písmen v jednotlivých slovech. 9

15 Od obrázků ke knihtisku V gotice (tj. přibližně od poloviny 12. století) se dále vyvíjela malá i velká abeceda. Vývoj velké abecedy byl ale opožděný a ani ve své vrcholné formě nebyla její podoba standardizována. Majuskule je v gotice charakterizována až přespříliš zdobností, byla využívána spíše jako dekorativní prvek vyplňující plochu. Malá abeceda se rozdělila na dvě samostatné větve oddělené geograficky. Jižně od Alp se rýsovala rotunda jižní typ gotické minuskuly, který se stal italským národním písmem a rozšířil se i do jižní Francie a hlavně Španělska. Jsou pro ni typické oblé kruhové tahy. Díky knihtisku se se stala celoevropskou, ale pouze na krátkou dobu. Na severu od alpského pohoří se paralelně utvářela textura. Ta se snažila o poměrně velkou dekorativnost, jejími znaky bylo mimo zkrácení horních a dolních přetahů i viditelné zúžení jednotlivých písmen, což v celkovém důsledku vedlo ke snížení čitelnosti. Pro texturu jsou charakteristické rovné široké tahy, u většiny typů se objevují čtvercové serify. Celkově působí poměrně chladně. Textura se rozmohla především v Německu, je charakteristickým písmem církevního středověku. [4] 3.3 Textura část abecedy Ve středověku byl ovlivněn i vývoj běžných kurzivních písem. To vede k odlišné podobě některých písmen, ale také k výraznému urychlení psaní. Především v Německu se vytvořilo zvláště příznivé prostředí pro rozvoj gotické kurzívy, jejíž formy se zde také udržely nejdéle. Objevilo se zde mnoho podob a modifikací kurzívy gotického typu, které by se daly rozčlenit podle regionu na dva typy. Na západoněmeckém typu byl patrný vliv Francie a kursivy středoněmecké se vyvíjely samostatně v německém stylu. Na kurzívu byl kladen největší důraz ve dvorských kancelářích, kde však byl stále patrný vliv karolinského písařství až do konce 13. století. Ke vzniku německých písem, která označujeme za písma národní, dochází až v 15. století. U nich se začíná projevovat ryze německý charakter. Mezitím se z různých variant německé gotické kurzívy vyvíjela knižní písma pro texty v národním jazyku německé bastardy. Bastarda je knižní a listinné písmo kombinující prvky minuskule a kurzívy. Objevilo se ve 14. a 15. stol. ve Francii a Německu. Existuje mnoho variant bastard (v našich zemích např. česká bastarda nebo typicky francouzská lettre françoyse). Ty se dají klasifikovat podle převahy kurzivních nebo minuskulních prvků. Společným prvkem pro všechny je oddělení jednotlivých písmen, která jsou psána samostatně na rozdíl od kurzivy, kde jsou písmena při psaní spojována. Z paleografického hlediska je německé bastardy rukopisné těžké nějak rozdělit, neboť byly 10

16 Od obrázků ke knihtisku používány hlavně laickými písaři. Ti často měnili oblast působení, proto je těžší určit původní lokální charakter. Větší význam než v ručně psaných dílech měly německé bastardy v knihtisku, kde se objevovaly několik staletí. Německé bastardy tiskové byly v souvislosti s vynálezem knihtisku Johanem Gutenbergem (polovina 15. stol.) nepochybně nejstarším tiskovým písmem v Evropě vůbec. Další významná forma německé bastardy, užívaná nejen na území Německa ale i v zahraničí, bylo písmo schwabacher, u nás známé pod názvem švabach. [2] 3.2 Švabach Tak jako byla textura charakteristická pro církevní středověk, byl švabach typickým písmem renesance v podobě, v jaké byla přijata v Německu. [2] Název této písmové skupině dalo malé bavorské městečko Schwabach, ačkoli důvod není dodnes zcela objasněn, protože v raném období se zde neprovozoval knihtisk ani písmolijectví. Jako švabach bývá často laicky označováno každé novogotické písmo, nejčastěji kurent (kancelářské a školské písmo psané ocelovým perem). Toto označení je samozřejmě zavádějící. První tisk švabachem se objevil roku 1485 v tiskárně Friedricha Creussnera působícího v Norimberku. [2] Zde se stal švabach výhradně užívaným a uznávaným pro tisk německých textů a také se odtud šířil po zbytku Německa i okolních zemích, kde se dosud používalo gotické písmo. Švabach se stal nejoblíbenějším a nejrozšířenějším písmem první poloviny 16. století. V druhé polovině tohoto století postupně začínal ztrácet význam jako samostatné písmo a stávalo se z něj písmo pomocné, vyznačovací. Objevoval se v tiskárnách ještě do konce 18. století, ale tisknuto jím bylo minimálně. Švabach byl postaven mimo další vývoj a tím jeho kresba byla zachována neporušena. V první polovině 20. století se v Německu objevily pokusy o jeho vzkříšení a byla vydána řada moderních verzí. 3.4 Švabach F. Creussnera, 1488 V Českých zemích bylo švabachem tištěno poprvé r pražským tiskařem Benedou, jenž vytiskl Praktiku kolínskou. [2] I u nás se ujal, vytlačil do té doby užívané starší bastardy a stal se na dlouhou dobu hlavním písmem pro tisk v českém jazyce. Byl velice vhodný pro tisk češtiny. Vyhovoval nárokům skladby naší řeči, proto jej využívali téměř všichni tiskaři u nás. V této 11

17 Švabach době zároveň končí období, kdy tiskař byl zároveň i rytcem písma. Písmolijectví se vyčlenilo jako samostatné řemeslo a vyplácelo se kupovat písma hotová. V polovině 16. století měl údajně jen Jiří Melantrich z Aventina svůj vlastní řez švabachu (nesoucí jeho jméno), kterým bylo mimo jiné vytištěno r první vydání Melantrichovy bible. Významná tiskárna tisknoucí švabachem byla tiskárna Jednoty bratrské v Ivančicích na Moravě, později tajně přesunuta z důvodu zákazu tisku do tvrze v Kralicích nad Oslavou. Zde byla také vytištěna v předchozí kapitole zmiňovaná Bible kralická (také švabachem). Je skvostem nejen překladatelským a jazykovým, ale i krásou typografie dosahuje evropské úrovně. 3.5 Švabach tiskaře Benedy, 1492 Při archeologickém výzkumu v letech bylo v Kralicích nalezeno přes 2000 odlitků písmových liter, kterými bylo vytištěno 64 knih, mezi nimi na prvním místě Bible kralická. Chronologicky je to sice druhý nejstarší objev, jelikož v letech bylo v řece Saoně u Lyonu objeveno 20 ne příliš zachovaných literek z konce 15. století, ale kralický nález takového množství zachovalých, datovaných a přesně určitelných liter jej zdaleka předčí. Byly zde nalezeny mnohé druhy fraktury, švabachu i antikvy v různých velikostech. Hlavním písmem kralické tiskárny byl švabach ve třech velikostech pravděpodobně vlastní výroby. Kromě liter obsahoval nález i prostředky k odlévání písmen, což svědčí o tom, že tiskaři Jednoty bratrské si písmena také odlévali. Švabach se stal na dlouhou dobu výhradním písmem využívaným pro tisky českých textů a přestože se postupně do českého knihtiskařství dostávaly mladší bastardy převážně německého původu, švabach se v souvislosti s významným vlivem Německa u nás udržel v českém tisku až do 19. století. [2] 12

18 Znaky švabachu a jeho klasifikace 3.3 Znaky švabachu a jeho klasifikace Švabach s přehledem splňoval potřebu své doby po jasnějším a čitelnějším písmu k nejširšímu užití. Jeho základ byl v soudobé kurzívě, kromě toho se u něj objevily nové prvky, které přispěly k jeho využití pro tisk. Oprošťuje od přehnané zdobnosti, neobsahuje složité zakončení a smyčky, čímž celkově zlepšuje na čitelnosti. Mizejí také dříve často užívané ligatury a zkratky. Stejně jako pro ostatní bastardy je pro švabach typickým znakem kurzivní jednobříškové a společně s ostře se sbíhajícími dříky písmen f a ostrého s. Spodní dotah písmene g je volný, nepřipojený k bříšku písmene. Dříky písmen b, d, h bývají někdy ukončeny smyčkami. [2] Celkově celá malá abeceda upouští od rukopisných kurzivních prvků a tím lépe vyhovuje potřebám tisku. Přetažené dříky písmen jsou dostatečně dlouhé, ale ne tak aby zasahovaly do dalších řádků a snižovaly čitelnost. Majuskule dospěla výrazných změn. Především byla až na drobné odchylky stabilizována podoba velkých písmen. Tyto odchylky jsou často rozlišovacími znaky jednotlivých písem. Dříve byly verzálky přehnaně zdobené a vyskytovaly se v nesčetném počtu variant, toto je u švabachu eliminováno. Charakter velkých písmen jde ruku v ruce s malou abecedou, jsou daleko čitelnější a jednodušší, než verzálky předchozích gotických písem. Dvoulineární princip zůstal zachován u písmen C, D, E, G, L, O, Q, T. Pro švabach jsou charakteristické tvary verzálek A, N, S, a Z. [2] Pro sazbu je typická šířka písmového obrazu a celkově tmavý barevný index, jež se udržel po celou historii tohoto písma. Švabach svou běžnou velikostí odpovídal přibližně jednomu ciceru (12 bodů), což je asi 90 mm na 20 řádků textu. Pro tisk významnějších děl, biblí a podobně, se často užívalo větší velikosti, přibližně 106 mm na 20 řádků (dnešních 15 bodů). Občas se objevuje i malý stupeň 78 mm na 20 řádků. Jistý tiskař Köpfel vytiskl roku 1538 ve Štrasburku bibli s rozměrem pouhých 46 mm na 20 řádků. [2] S využitím klasifikace uvedené v přednáškách předmětu Základy vizuální komunikace (PV123) [4] můžeme švabach zařadit do skupiny lomených písem. I písmena jako b, c, e, o obsahují rovný svislý dřík, proto se o ose kulatých písem nedá příliš uvažovat. Šířka jednotlivých písmen je diferenciovaná. Hlavní a vedlejší tah je výrazně rozlišen. U většiny písmen se objevuje zakončení v podobě šikmých čtvercových serifů. Původ vzniku je v Německu roku 1485 v tiskárně Friedricha Creussnera. 13

19 Rekonstrukce historického písma 4 Rekonstrukce historického písma Rekonstrukce historického písma je náročná a hlavně velice zdlouhavá procedura. Vyžaduje jednak preciznost a pečlivost, na druhé straně je potřeba také orientace v dané problematice. Rekonstrukce historického písma však nezahrnuje pouze jeho strohou interpretaci. Účelem je také zobrazení rekonstruovaného písma v jeho ideální, bezchybné podobě. Kvalita písma, ať už psaného nebo tištěného, je totiž ovlivněna mnohačetnými faktory. Zajisté záleží na tom, jak je samotné písmo navrženo. Na myšlenku autora písma se rekonstrukce snaží navázat. Avšak dokonalost podání navrženého písma již záleží na konkrétním písaři (kameníkovi, tiskaři, písmolijci) a všechny vlivy jako je třesoucí se ruka kameníkova, příliš vína v žaludku klášterního písaře nebo nekvalitní papír či barva v tiskárně mají na výsledný vzhled markantní vliv. Tyto nedostatky jsme schopni, a také bychom měli, při rekonstrukci eliminovat. Abychom se mohli pustit do těchto drobných ale důležitých úprav, je potřeba mít ucelené souvislosti spojené se znalostí písma jako takového i jeho historií. Teoretické znalosti o písmu, jeho klasifikaci a vývoji jsem získal v předmětech Základy vizuální komunikace (PV123) [4] a Písmo I (PV084) na Fakultě informatiky Masarykovy Univerzity v Brně. Prakticky jsem na problematiku rekonstrukce historického písma poprvé narazil poté v předmětu Písmo II (PV085) [5] pod vedením doc. Švalbacha. V základě se rekonstrukce sestává ze tří hlavních částí, z nichž každá může obsahovat více samostatných kroků: tvarová analýza písmen syntéza (tvorba písmen) srovnání historické předlohy Způsobů, kterými lze rekonstrukce dosáhnout je vícero: rekonstrukce pomocí písmového schématu a psacího nástroje rekonstrukce pomocí písmových siluet rekonstrukce pomocí prefabrikátů Rekonstrukce pomocí písmového schématu a psacího nástroje je metoda určení ideální stopy, tvaru hrotu psacího nástroje a následné vykreslení písmen výsledným nástrojem po získané ideální stopě. Tato metoda je vhodná pro rekonstrukci ručně psaných písem nebo tištěných a tesaných písem, která výrazně dodržují charakter a zákonitosti ručně psaných písem. 14

20 Rekonstrukce historického písma Sestavování písma s využitím písmových siluet tkví v překrývání siluet více vzorků jednoho písmene, z čehož se poté určí výsledná podoba písmene. Lze ji vhodně využít hlavně při práci s tištěnými nebo tesanými písmy, která obsahují hodně dekorativních prvků nebo se v nich často mění šířka tahu. Poslední přístup používající prefabrikáty je spíše pomocná metoda využitelná v obou dvou předchozích případech. Jedná se o hledání podobností mezi písmeny abecedy. Jednotlivá písmena se potom poskládají z vyhotovených prefabrikátů. Výhoda při použití této metody spočívá v usnadnění práce (není potřeba stejné prvky v jednotlivých písmenech odvozovat zvlášť), navíc použití prefabrikátů dodává vyhotovenému písmu na jednolitosti. [5] Při použití prefabrikátů je ale potřeba dávat pozor, které prvky lze v rámci prefabrikátu sjednotit a které ne. Vzhledem k současným technikám automatizace a algoritmizace by jistě bylo možné napsat program, který by byl schopen do jisté míry naskenovaný text zanalyzovat sám a podle toho vytvořit font pro počítač. Separace znaků, určení stopy písmen i tvaru vykreslovacího nástroje by pro dobrého programátora neměl být problém. Otázkou je, jak moc by se font blížil původní předloze a zda by nepřišel díky strojovému zpracování o část svého charakteru. Přece jen písmo stejně tak jako hudba nebo sochařství je umění, ve kterém autor vkládá do díla část své osobnosti a stroje ani s využitím předlohy nedokáží vtisknout do výsledného výtvoru to co člověk. Z toho důvodu osobně upřednostňuji sice pracnější, ale věrnější ruční rekonstrukci. Písmo švabach, které zpracovávám ve své práci patří mezi bastardy kombinuje prvky tiskové minuskule a ruční kurzivy. [4] Je to tištěné písmo, které zachovává (především u malé abecedy) prvky ručního psaní, tudíž jsem zvolil první metodu využívající stopu písma vykreslenou zjištěným nástrojem. Pro sjednocení prvků a jednolitost výsledného písma jsem zakomponoval i využití prefabrikace. U některých písmen, převážně u majuskule, se objevují výjimky a ozdoby, které bylo potřeba řešit individuálně. Podrobný postup rekonstrukce je popsán v následujících odstavcích. 4.1 Použitý software Vzhledem k několikaleté zkušenosti jsem pro potřeby rekonstrukce zvolil nástroje obsažené v balíku Adobe Creative Suite 4 od firmy Adobe. Programy od Adobe mi vyhovují svým plně přizpůsobitelným grafickým rozložením, také obsahují všechny potřebné nástroje a algoritmy pro potřeby rekonstrukce. Konkrétně jde o rastrový 2) editor Adobe Photoshop CS4 použitý při separaci exemplářů písmen a určování jejich stop. Pro zbývající práci byl využit Adobe Illustrator CS4, určený ke zpracování vektorové grafiky. 2) 2) Dva způsoby zobrazení grafiky v počítači. Rastrová grafika obrázky zobrazuje pomocí bodů v mřížce, kde má každý bod danou svou barvu a polohu. Ve vektorové grafice jsou všechny objekty vyjádřeny jako geometrické tvary (úsečky, křivky, mnohoůhelníky ). 15

21 Separace písmových znaků 4.2 Separace písmových znaků První částí rekonstrukce je získání předlohy a její převedení do počítače. Pro tyto účely jsem naskenoval 12 stránek z výtisku Biblia Sacra, To jest, Bible Svatá, aneb, Všecka Svatá Písma Starého i Nového Zákona, kterou jsem přiblížil výše. Po obsahové stránce není text důležitý, jde o to mít dostatečný výběr jednotlivých písmen. Především s výskytem více exemplářů velké abecedy může nastat problém a v našich možnostech není skenovat většinu stránek knihy, proto jsem volil především stránky obsahující nadpisy a vlastní jména. Pro potřeby rekonstrukce bylo důležité skenovat v co nejvyšším rozlišení, v mém případě 1800dpi. Skeny byly pořízeny černobílé, protože barevnost nehraje žádnou roli, navíc výsledné soubory byly podstatně menší. Další úpravou při skenování bylo zvětšení kontrastu stránky bible jsou vlivem času značně zažloutlé a zvýšení kontrastu výrazně oddělilo text od pozadí. Před samotnou separací je důležité porozumění textu. Před polovinou 19. století měla spisovná čeština užívaná v knihách jinou podobu, patrný byl vliv němčiny. Bible, jež mi byla předlohou, byla vydána těsně před proběhlými jazykovými reformami. Typické znaky byly psaní tvrdého y po souhláskách c, s, z, písmeno j bylo využíváno k vyjádření dlouhého í, místo j se psalo g, užívalo se jak klasického s tak i ostrého, místo š se používala spřežka, písmeno v bylo nahrazováno dvojitým w, výjimkou není ani použití v místo u. Posledním znakem bylo psaní samohláskové skupiny au místo ou. Tyto všechny jevy vymizely ze spisovné češtiny kolem poloviny 19. stol. po zásahu jazykovědců Josefa Dobrovského, Josefa Jungmanna a Pavla Josefa Šafaříka. [6] Po převedení předlohy do počítače jsem mohl přejít k vlastní separaci. [5] Od každého znaku malé abecedy jsem vybral deset exemplářů. V případě velké abecedy, číslic, akcentů a interpunkčních znamének jsem se spokojil s nižším počtem. Nevyhovující byly všechny znaky, které svou velikostí nebo podobou výrazně vybočovaly. Výskyt těchto odlišností mohl být zapříčiněn buď při výrobě samotných písmových kuželek 3) nebo při tisku nerovnoměrným rozložením inkoustu či kvalitou tiskových médií. 4.1 Separovaný znak e 3) Až do konce 19. století se knihy sázely výhradně ručně z písmových kuželek ručně vyrobený kovový model litery se zakalil a vyrazil do ocelové matrice, do níž se potom z liteřiny odlévaly písmové kuželky. Jak bylo uvedeno výše, od konce 15. stol. bylo pro knihtiskaře zvykem hotová písma kupovat, ta mohla mít rozmanitou kvalitu i původ. 16

22 Separace písmových znaků 4.2 Písmová kuželka V naskenovaném materiálu mi chyběla malá písmena q a x, u velké abecedy I, Q, U, V a X. Jejich odvození se budu věnovat dále. Mimoto se zde objevily dvě odlišné verze písmena l a písmeno ostré s. 4.3 Prefabrikace a určení ideální stopy písmen Stopa písmena je soustava svislých, vodorovných, šikmých nebo i oblých tahů, jež tvoří tělo písmene. [4] Určení ideální stopy písmen je klíčovým krokem, na kterém záleží výsledná podoba zrekonstruovaného písma. Ke zjištění ideální stopy písmene musíme nejdřív určit stopy separovaných znaků a jejich srovnáním teprve získáme stopu ideální. Stopu písmene zjistíme tak, že spojíme středy tahů ve všech částech znaku. Pro tyto účely jsem v programu Adobe Photoshop CS4 vytvořil nový štětec ve tvaru kružnice s viditelným středem. Příslušnými velikostmi tohoto štětce bylo potřeba proložit při dostačující hustotě každý znak abecedy. Po zjištění středů se již dalo přejít k jejich pospojování. K tomuto už byl vhodnější Adobe Illustrator CS4 a jeho nástroj pero, který umožňuje kreslit bézierovy křivky 4). 4.3 Zjištění stopy písmene v 4) Parametrické křivky určené kotevními body a jejich směrovými vektory, které určují směr a míru zaoblení. Jsou používány ve většině grafických programů. Své jméno dostaly podle francouzského konstruktéra Pierre Béziera, který je nechal patentovat. 17

23 Prefabrikace a určení ideální stopy písmen Po získání stop všech separovaných znaků bylo možné pozorovat, že stopy některých písmen mají velice podobné nebo dokonce stejné prvky. Například bříško písmen a a g nebo hlava písmen b, h, l. Některé stopy měly velice podobný průběh, uvedu písmena c a e. 4.4 Společné prvky některých znaků Těchto podobností se dalo využít k vytvoření prefabrikátů. Princip prefabrikace byl popsán výše. Při hledání ideální stopy jsem tudíž nejdříve určil všechny prefabrikáty a vyhledal jejich ideální stopy, které jsem vzápětí využil k sestavení stop jednotlivých znaků. Ideální stopa je průměrem všech stop získaných pro stejný písmenný prvek. Nejedná se o striktní zprůměrňování. Výsledná stopa by neměla být kostrbatá, proto je potřeba dát ji pravidelnost a řád. Toho docílíme spojením jednoduchých geometrických tvarů jako jsou úsečky a oblouky kružnic (někdy i elips). Ať už se jedná o zjišťování stopy prefabrikátu nebo písmene, postup byl obdobný. U prefabrikátu jsem překryl stopy všech písmen se stejným prvkem přes sebe tak, aby se překrývaly i stopy daného prvku. Z důvodu přehlednosti bylo dobré snížit krytí všech stop. Výsledek jsem překryl kružnicemi a úsečkami tak, aby jejich části kopírovaly daný prvek. Posledním krokem bylo vybrat a spojit části kružnic (resp. úseček) a vytvořit z nich požadovaný prefabrikát. V této části dochází ke geometrizaci stop a nalezení ideální stopy. V rámci geometrizace můžeme připustit různě velké odchylky od stop předlohy, což v konečném důsledku vede i ke zidealizování vlastních písmen a tím i celého písma. Záleží jen na autorovi rekonstrukce, jak velké odchylky si dovolí, aby se nezměnila podstata rekonstruovaného písma a přitom byly eliminovány všechny nedokonalosti vzniklé při samotném tisku, popsané v předchozích odstavcích. Tento postup jsem opakoval pro každý jednotlivý prefabrikát a poté i s využitím prefabrikátů k nalezení ideálních stop každého písmene. 4.5 Hledání ideální stopy 18

24 Tvar vykreslujícího nástroje 4.4 Tvar vykreslujícího nástroje Tento krok může předcházet prefabrikaci a určování stop písmen, zvláště je-li kružnice s viditelným středem pro zjišťování středů nedostačující, zejména u písem s vlasovými vedlejšími tahy. Tvar vykreslujícího nástroje (máme namysli stopu, kterou zanechává, nikoli nástroj samotný) vytvoří při aplikování na ideální stopu vlastní písmeno. Toto platí především u ručně psaných skriptů. Ovšem jak je uvedeno výše, s většími či menšími úpravami toho lze využít i při rekonstrukci tištěných písem (záleží na jejich charakteru). Správné určení tvaru psacího nástroje má stejně jako stopa písmene zásadní vliv na konečnou podobu písma. 4.6 Vykreslení stejné stopy různým nástrojem Tvarem psacího nástroje nejčastěji bývá elipsa nebo obdélník stočený pod určitým úhlem. Sklon můžeme zjistit srovnáním úhlů, pod kterými jsou vedeny nejužší tahy různých písmen. Obecně platí čím více sklonů srovnáme, tím větší vypovídající hodnotu má výsledek. Poměr zaoblení se dá jednoduše spočítat změřením a následným zprůměrňováním poměrů nejužšího a nejširšího tahu jednotlivých písmen, přičemž zohledňujeme pouze písmena s nejširšími a nejužšími tahy v abecedě (dostačující je optické srovnání). Nejužší tah značí, že je prováděn ve stejném sklonu jako je hrot samotného psacího nástroje. Naopak tahy nejširší jsou k tomuto sklonu kolmé. Výslednou velikost stanovíme zprůměrňováním nejširších míst, která jsme použili v předchozím kroku. Z pozorování zakončení tahů různých písmen bylo patrné, že k vykreslení abecedy není vhodný obdélník, proto jsem se dále soustředil na určení správného sklonu a poměru stran elipsy. Při bližším ohledání abecedy se, jako vhodná pro určení sklonu vykreslujícího nástroje, jevila písmena b, c, e, g, h, o, p, r, v, w, v, y, Y. U nich jsem tedy vzal sklony nejužších tahů a všechny zanesl do grafu. Ve výsledku se sklony rozdělily na dvě skupiny. Sklony písmen c, p, r, w, Y se soustředily kolem úhlu 43 (na obrázku modře), u písmen b, e, g, h, v, y sklon inklinoval k úhlu 33 (zeleně), písmeno o bylo zcela mimo tyto dvě skupiny (hnědá na obrázku). V konečném rozhodnutí jsem zvolil úhel 33, a to zvíce důvodů. Vzorků, které se blížily tomuto úhlu, bylo více. Přímo do sklonu 33 bylo soustředěno více tahů než u druhé možnosti, navíc při opětovném ohledání písmen z předlohy byly některé z tahů uvažovaných v měření nepatrně širší, což značilo jiný sklon, než by měl mít vykreslovací nástroj. 19

25 Tvar vykreslujícího nástroje 4.7 Určení sklonu písmene 4.8 Graf sklonu tahů písmen Míra zaoblení vykreslovacího nástroje byla spočítána prostým zprůměrováním poměrů nejužších a nejširších míst tahů písmen, ze kterých byl odvozen výsledný sklon 33. K tomuto účelu nám vhodně posloužil. K přesnému měření stačilo proložit každé z analyzovaných písmen přímkou vedenou pod úhlem 33 a změřit průřez. Takto byla zjištěna délka stopy. Obdobně proložením písmene přímkou vedenou pod úhlem kolmým na sklon nástroje, čili 123, byla získána šířka stopy. Průměr výsledných poměrů všech analyzovaných písmen nám dal výsledný poměr zaoblení vykreslujícího nástroje, který činil rovných 23%. Výslednou velikost nástroje jsem, jak již bylo uvedeno výše, spočítal jako průměr hodnoty nejširších tahů písmen. Výsledek činil po zaokrouhlení 25 bodů. Velikost nástroje je však na rozdíl od poměru stran a sklonu pouze relativní a můžeme ji použít jen pro vykreslování písmen stejně velikosti jako je velikost písmen, ze kterých jsme ji získali. Tímto způsobem jsem získal základní tah pro vykreslení většiny částí celé abecedy. 4.9 Základní tah pro vykreslení písmen 20

26 Usazení písmen do osnovy 4.5 Usazení písmen do osnovy Písmová osnova, je soustava pomyslných vodorovných linií (dotažnic), které pomáhají proporcionálně určit písmo. Běžně sestává se základní dotažnice (účaří písma), na kterou jsou písmena posazena a tím seřazena do řádku. Horní dotažnice určuje velikost minusek s dlouhým dříkem, jako například písmena b, h, k, l atd. Horní dotažnice velice často splývá s verzálkovou dotažnicí, která stanovuje velikost verzálek. Velikost malých písmen pomáhá definovat střední dotažnice. Poslední pomocnou linkou je dolní dotažnice, která je pod dotažnicí základní a určuje spodní tahy malých písmen j, p, q, y apod. Někdy se mohou v závislosti na typu písma [4, 5] vyskytnout i další pomocné dotažnice. K určení všech potřebných dotažnic jsem využil část textu z předlohy, který jsem vyrovnal (naskenované materiály bývají často i přes veškerou snahu nakřivo) a podle zakončení jednotlivých písmen jsem co nejpřesněji přimknul k textu pomocné linky. Verzálková dotažnice se ukázala shodná s horní dotažnicí. Zapotřebí však byla navíc další pomocná dotažnice, u které končil horní dotah písmen d, t, z, navíc určovala velikost alternativní podoby písmena l a ležely na ní středy teček nad písmeny i a j. Všechna ostatní písmena, ať už malá či velká, jsem zarovnával ke standardním dotažnicím Písmová osnova 4.6 Osa sklonu písmen a přetahy U většiny písem můžeme sledovat sklon, které je patrný především u kulatých písmen a, b, c, d, o. Tato písmena mívají také běžně lehké přetahy přes dotažnice, které zabraňují tomu, aby se jevila opticky menší. [5] U mnou rekonstruovaného písma žádný z těchto jevů nešel pozorovat. Bylo to dáno již příslušností k lomeným písmům. I písmeno o, které většinou známe v klasické kulaté podobě se zde objevuje s hranami, stejně tak jako další běžně zakulacené znaky. Tím pádem nemělo smysl určovat osu sklonu, ani se zabývat přetahy písmen. 21

27 Vykreslení písmen abecedy 4.7 Vykreslení písmen abecedy Nyní se dostáváme do finální části rekonstrukce a vlastnímu vykreslení každého znaku abecedy. V tomto bodě jsem již měl k dispozici písmovou osnovu do níž bylo potřeba znaky vyrovnávat, stopy jednotlivých verzálek i minusek a tvar vykreslovacího nástroje pro aplikaci na stopy. Při rekonstrukci ručně psaného písma by v tomto bodě stačilo pravděpodobně pouze vytáhnout geometrizované stopy odvozeným nástrojem bez jakýchkoli složitějších úprav. Mnou rekonstruovaný švabach je tištěné písmo, které se sice opírá o základy stanovené ručním psaním, na druhou stranu využívá i zdobných prvků. Ty by v případě ručního psaní znamenaly zdržování způsobené kreslením ozdob a potřeby natáčení nebo dokonce změny psacího nástroje, což při tisku odpadá. V písmu se tudíž objevují různé ozdoby a zakončení tahů (především u verzálek), pro které bylo potřeba využít jiný vykreslovací nástroj nebo je dokonce ručně upravit Minuskule Při zpracovávání minuskule jsem narazil na spoustu podobností, díky čemuž mi bylo umožněno hojně využívat prefabrikátů. K vykreslení většiny písmen byla dostačující vykreslující stopa odvozená v této kapitole. U některých písmen se však objevilo několik detailů, které bylo potřeba řešit individuálně. Asi nejčastější potřebnou úpravou bylo zakončení čtvercovými serify, které se objevuje u většiny písmen. Toto zakončení bylo pravděpodobně převzato z textury. Některé z těchto serifů jsou ještě rozšířeny o výstupek směřující šikmo vzhůru. Při použití stejného vykreslovacího nástroje jako pro tělo písmene jsem nedosahoval potřebného výsledku. Jelikož serify mají tvar čtverce postaveného na roh pod úhlem 45, použil jsem pro jejich vykreslení štětec (termín v programech od Adobe používaný pro vykreslovací nástroj [7] ) o stejném sklonu, což vedlo ke kýženému efektu. Další odchylkou bylo horní zakončení dříku b, h, obou verzí písmene l a dolního tahu písmena j. Jedná se o ostrý dotah v obou směrech. Nastavení shodné se základním tahem umožňovalo ostré zakončení jen v jednom směru. Pro druhé zakončení jsem využil zrcadlově obrácený štětec, čili se sklonem 147. U písmen f, p, q a ostrého s se objevuje zúžení tahu ve spodní části. Tento problém jsem vyřešil vykreslením obrysu po vytažení písmene a ručním zúžením spodní části pouze optickým srovnáním dokud nebylo dosažené podobnosti s předlohou. Dříky písmen f a ostrého s jsou navíc zvlněné podle zjištěné ideální stopy. U těchto písmen jsem si dovolil změnit i tah v horní části ze základního sklonu 33 na 45. Po této úpravě odpovídala písmena více předloze. Změna sklonu tahu byla nutná i pro hlavy písmen p, v, w, y. Zde se objevuje špičaté zakončení směrem vzhůru. Po odzkoušení několika variant se jako nejvhodnější ukázalo použití štětce o sklonu 45, čili stejném jako v případě čtvercových serifů. Také horní dotah písmene t 22

28 Minuskule byl vytvořen štětcem se stejným nastavením. Využíváním stejných štětců jsem se vyhnul další případné analýze, mimoto jsem se pokoušel o co největší jednolitost písma. K zakončení písmen g, s, x (dodatečnému odvození x se budu věnovat později) už nebylo možné použít elipsovité vykreslovací nástroje. Po odzkoušení více variant a jejich srovnávání jsem se rozhodl pro všechny použít štětec s kruhovým průřezem o přibližně poloviční velikosti jako měl základní tah (tj. 12 bodů). V tomto případě již nešlo dodržet striktní vytažení odvozené ideální stopy. Bylo zapotřebí částečně experimentovat a vzniklá písmena srovnávat s předlohou. I touto alternativní metodou jsem dosáhl uspokojivých výsledků. Naprosto odlišného nastavení bylo třeba pro horní část malého k. Horní zakončení se vymykalo jakýmkoli dosud aplikovaným závislostem při rekonstrukci malé abecedy. Proto jsem, opět po odzkoušení více možností a jejich srovnávání, odvodil ze základního tahu nový průřez vykreslovacího nástroje. Invertováním sklonu tahu (na 147 ), zmenšením velikosti přibližně na polovinu a stanovením zaoblení na 50% jsem dosáhl štětce, kterým jsem mohl vykreslit specifickou část písmene k (toto nastavení jsem později hojně používal i při finálních úpravách majuskule). Pro závěrečné sladění s předlohou byla levá část dotahu vykreslena shodným štětcem se sklonem upraveným na Serify u písmene m 4.12 Zakončení písmene b 4.13 Zakončení písmene w 4.14 Zakončení písmene k 4.15 Písmeno f před a po úpravě 23

29 Majuskule Majuskule Na rozdíl od malé abecedy se u majuskule objevuje daleko více zdobných prvků. To se odráží ve složitosti jednotlivých písmen a také daleko větší potřebě drobných úprav. Objevují se zde různé typy zakončení, která již nebylo možné simulovat vytažením ideální stopy. Také využití prefabrikátů bylo až na výjimky minimální. Jedním z mála prefabrikátů byl tah, kterým začínala podstatná část verzálek. U znaků C, E, G je obsažen uvnitř písmene, taktéž v písmenech D a T, ovšem s jiným sklonem. Pro vykreslení tohoto častého prvku byl použit pomocný štětec zmiňovaný v předchozí části u minusky k (sklon 147, zaoblení 50%, velikost 12 bodů). Pomocí něj byla vytažena cesta tak, aby ve výsledném efektu kopíroval přibližně předlohu. Potom jsem výsledné zakončení přizpůsobil ručně za pomocí vodítek v podobě kruhů určující vnější a vnitřní zaoblení (viz obrázek). Stejného nastavení i metody jsem využil v případě zakončení u písmen F, G, I, J, K, L, T, Y Vykreslení počátečního tahu některých verzálek Dalším častým jevem bylo zakončení nebo započetí tahu zrnem. Zrno bylo vytvořeno kruhem o průměru 23 bodů. Jeho připojení k tahům bylo triviální. Stejný prvek se objevuje u písmen J a F. Původně se jevila i podobnost s písmenem T, ale zde jsem od prefabrikace upustil, protože by mohlo dojít k proporcionální změně písmene. Výraznou podobnost vykazují písmena C, E, G. Především verzálka E vzniká z C pouhým doplněním chvostu. U všech těchto tří písmen sloužila jako základ prefabrikátu elipsa otočená o 11,7 v kladném směru (proti směru hodinových ručiček). Jako u jedněch z mála znaků zde tudíž můžeme mluvit o ose. Taktéž písmena D a S vychází z elipsy ovšem se sklonem 49,5 v kladném směru od kolmé osy. K prefabrikaci byl využit základ ve stejné elipse, to je ale jediná podobnost těchto znaků, protože každý využívá z dané elipsy jiný úsek. 24

30 Majuskule 4.17 Osa písmen E a G 4.18 Osa písmen D a S Písmeno S navíc patří k několika málo verzálkám, pro které byl zapotřebí individuální přístup. K vykreslení jeho vnější části postačil základní tah, ale vnitřní část používá tah zrcadlově obrácený. Obě části byly vykresleny zvlášť a k jejich spojení napomohla vodítka v podobě kružnic určujících vnitřní a vnější poloměr vzdálené od sebe na šířku základní stopy. Stejný princip jsem využil i při vyobrazení písmene O. Zvláštní postavení zaujímá písmeno Z podobné číslu 3. Při srovnání se švabachy a dalšími podobnými písmy, především z knihy Krásné písmo od Františka Muziky, se v této podobě vyskytuje, avšak vzhledem k zákonitostem patrných z ostatních písmen abecedy, jakoby do mnou rekonstruovaného písma nezapadalo. Jeho konečná podoba již nevychází z ručně psaného písma, nýbrž je vyloženě tiskařským exemplářem. Z toho důvodu bylo složitější využít na něj stejnou metodu rekonstrukce jako u ostatních znaků. Rozhodl jsem se jeho podobu co nejvýstižněji zachovat, přestože z celku písma vybočuje. Zvolil jsem již předtím využívanou metodu pomocných vykreslovacích nástrojů. V tomto případě jsem musel k inverznímu zmenšenému průřezu přidat další, zmenšený neinvertovaný (sklon 33, zaoblení 50%, velikost 12 bodů). Opět s pomocí kruhových vodítek a ručního doladění jsem dospěl k výsledné podobě posledního písmene velké abecedy Vykreslení písmen S a Z alternativní metodou (zeleně je zobrazen základní tah, resp. jeho modifikace) 25

31 Doplnění chybějících písmen Doplnění chybějících písmen Po získání všech znaků dostupných z předlohy zbývalo doplnit písmena chybějící. V malé abecedě to byla q, x. Z velké jich chybělo o poznání více I, Q, U, V, X. Jejich podoba byla odvozena na základě obrazových ukázek dalších podob švabachu a poznatků z knihy Krásné písmo od Františka Muziky. [2] Pro malé q byl použit základ písmene a společně se zúženým dolním přetahem písmene p. Písmeno x bylo vytvořeno přidáním chvostu k písmenu r. Verzálka I se možná pouze zdála jako chybějící, jelikož při opětovném přezkoumání předlohy jsem zjistil, že pro písmena I a J byl používaný stejný znak a nahlédnutí do Krásného písma mne v tomto zjištění utvrdilo. Písmeno Q bylo vytvořeno přidáním chvostu k písmenu O. Znak pro U jsem našel pouze jeden, proto jsem se rozhodl srovnat jeho podobu s některým z jiných švabachů dostupných na internetu. [11] V základním řezu se nelišil, proto jsem jej tedy odvodil, za použití vykreslovacího nástroje shodného pro zbytek abecedy, z jediného znaku. Stejným způsobem jsem vytvořil i chybějící písmena X a V. U verzálky V se navíc dalo využít prefabrikát 4.8 Porovnání s předlohou Po vytvoření všech písmen bylo potřeba pro vlastní kontrolu a ověření správnosti rekonstrukce porovnat rekonstruované znaky s originálem předlohy. Přestože jsem výsledek a předlohu srovnával velice často i během práce, nejucelenější pohled podalo porovnání části textu předlohy se stejným textem vysázeným z rekonstruovaného písma Srovnání zrekonstruovaného písma s předlohou 26

32 Vytvoření fontu 5 Vytvoření fontu Abychom rekonstruované písmo mohli využívat v počítači, je potřeba z něj vytvořit font. K tomuto účelu existuje spousta softwaru. Vzhledem k referencím vyhledaným na internetu [10] jsem se rozhodl použít program Font Creator 6.0 od firmy High-Logic. Program slouží ke správě a úpravě již existujících fontů, je v něm také možné vytvářet nové fonty. Možnosti programu jsou vskutku široké. Nové písmo se dá vytvořit pomocí křivek přímo v programu, další možností je importovat bitmapový obrázek, který program dokáže sám převést na křivky a z nich vytvořit znak. Poslední a mnou využitou možností je import objektů přímo z jiného programu. Hlavní okno programu obsahuje políčka pro každý znak fontu malá i velká písmena, číslice, interpunkční znaménka a další. Uživatel může jednotlivá pole přidávat, odebírat, měnit jejich mapování na konkrétní klávesy. V Adobe Illustratoru jsem již měl kompletní malou i velkou abecedu. Při kopírování cesty vykreslené štětcem přímo z Illustratoru se písmena ve Font Creatoru nezobrazovala podle očekávání, proto bylo potřeba všechny rekonstruované znaky nejprve v Adobe Illustratoru převést na obrys a ten teprve importovat přes schránku systému Windows do Font Creatoru. 5.1 Vložení křivky písmene do Font Creatoru (vodorovné červené linky představují dotažnice, černě je pomocná dotažnice) 27

33 Vytvoření fontu Nejdříve jsem vložil několik prvních znaků, podle kterých jsem následně upravil dotažnice pro další písmena. Taktéž bylo potřeba přidat pomocnou dotažnici pro písmena d, t, z. Pak už stačilo jen postupně vložit všechny vytvořené znaky a upravit jejich velikost podle písmové osnovy, protože při vložení křivky program automaticky roztáhl znak na velikost mezi základní dotažnici a verzálkovou dotažnici. Po vložení celé abecedy bylo ještě potřeba přidat znaky pro českou diakritiku a následně je i namapovat, jelikož nový dokument ve Font Creatoru standardně nepočítá s českou diakritikou. K mapování na správné klávesy mi pomohla funkce vložit symbol v programu Microsoft Word, která dokáže zobrazit pro všechny klávesy Unicode šestnáctkové kódování, které se v současné době běžně v počítačích používá. Zjištěnou hodnotu pak stačilo zadat pro příslušné pole. Poslední částí při vytvoření fontu bylo srovnání vzájemné polohy znaků, jež se nazývá kerning (v češtině vyrovnání nebo také prostrkání). [8] Tuto část dokáže Font Creator celkem úspěšně zvládnout automaticky. Samozřejmě vytvořit vyrovnání pro každý pár ručně je spolehlivější, ale vzhledem k obrovskému počtu dvojic znaků daleko pracnější. Kerning v mém fontu byl vytvořen automaticky, část dvojic byla poté upravena ručně. Vytvořený font jsem nazval Köszeg Schwabacher podle typu písma a města, kde bylo jeho předlohou tištěno. 5.2 Úprava kerningu ve Font Creatoru 28

34 Závěr 6 Závěr Ve své bakalářské práci jsem se věnoval rekonstrukci historického písma na základě podrobné analýzy předlohy. Nejdříve se mi do rukou dostala prakticky neznámá stará kniha tištěná historickým písmem. Postupně jsem se dopátral její stručné historie, původu i přibližného stáří. Na základě rozboru a teoretického základu získaného z knih i z přednášek ve škole jsem určil, do jaké skupiny její písmo patří i jak vzniklo. Po zjištění všech souvislostí bylo toto písmo převedeno do počítače a pečlivě analyzováno. Výsledkem mého snažení je rekonstruované písmo podle předlohy, zbavené všech chyb a nedokonalostí. Kromě samotné rekonstrukce byl z písma vytvořen počítačový font, díky kterému se odkaz téměř dvě stovky starého písemnictví stává aktuální a dá se využívat v současné době. V rámci vypracování bakalářské práce jsem si nejen oživil, ale i dalece rozšířil znalosti literatury a historie v souvislosti se vznikem bible i samotného vzniku a vývoje písma. Objevil jsem nové možnosti a funkce programu Adobe Illustrator. Získal jsem také přehled o programech určených k tvorbě a zpracování písma, stejně jako praktické zkušenosti s vytvářením fontu. Především jsem ale dokázal spojit praktické i teoretické znalosti získané v předmětech Ateliéru grafického designu a multimédií na Fakultě informatiky a dokázal je účinně aplikovat na daný problém v rámci oboru grafického designu. 29

35 Seznam použité literatury Seznam použité literatury 1. Jan Merell, Bible v českých zemích od nejstarších dob do současnosti. Praha: Česká katolická charita, František Muzika, Krásné písmo ve vývoji latinky (I. díl). Praha: Paseka, 2005, ISBN: Josef Říman a kol., Malá československá encyklopedie. Praga: Academia, Vítězslav Švabach, přednášky z předmětu Základy vizuální komunikace, (PV123), semestr jaro Vítězslav Švabach, poznatky a poznámky z přednášek předmětu Písmo II, (PV085), semestr jaro Wikipedie, otevřená encyklopedie [online], Florida: vytvořeno [cit ] český manuál k programu Adobe Illustrator CS4 8. anglický manuál k programu Font Creator webové stránky Moravské zemské knihovny, [cit ], Typo.cz, typografie a grafický design, [cit ], Dafont.com, [cit ], 30

36 Obsah CD Obsah CD Přiložené CD obsahuje text bakalářské práce ve formátu *.pdf naskenované předlohy zdrojové soubory ve formátech *.psd a *.ai vytvořený font Köszeg Schwabacher 31

37 Obrazová příloha Obrazová příloha A Dřevěné desky Biblia Sacra potažené kůží 32

38 Obrazová příloha B Celkový pohled na bibli C Vazba bible 33

39 Obrazová příloha D Malá abeceda zrekonstruovaného písma 34

40 Obrazová příloha E Velká abeceda zrekonstruovaného písma 35