Transkript

1

2 Czech Speleological Society Zlatý kùò Publishers Èeská speleologická spoleènost Nakladatelství Zlatý kùò Library of the Czech Speleological Society Volume 38 Knihovna Èeské speleologické spoleènosti Svazek 38 Catalogue of selected prominent geosites of sandstone landscapes IRONSTONES OF THE BOHEMIAN CRETACEOUS BASIN Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE Jiøí Adamoviè a Václav Cílek, editoøi Praha 2002

3 OBSAH - Contents Pøedmluva, J Adamoviè a V Cílek 5 Seznam použitých zkratek vztahujících se ke klasifikaci železivcù List of abbreviations related to ironstone classification 6 Kokoøínsko Kokoøín area, Jiøí Adamoviè 7 Èeskolipsko Èeská Lípa area, Jiøí Adamoviè 37 Okolí Hamru a Svéboøic Hamr and Svéboøice area, Radek Mikuláš, Jiøí Adamoviè 47 Lužické hory Lužické hory Mts and Zittauergebirge, Petr Havránek 56 Èeské Švýcarsko Bohemian Switzerland, Zuzana Vaøilová 73 Mladoboleslavsko Mladá Boleslav area, Radek Mikuláš 96 Èeský ráj Bohemian Paradise, Jan Mertlík, Jiøí Adamoviè, Marie Nešporová 105 Broumovsko Broumov area, Jiøí Kopecký, Oldøich Jenka, Jiøí Adamoviè 128 Výskyty železivcù mimo èeskou køídovou pánev Ironstone Occurrences outside the Bohemian Cretaceous Basin, Václav Cílek 138 Shrnutí nových poznatkù: co nám øíkají o genezi železivcù v èeské køídì Summary of new results: what do they say about the genesis of ironstones in the Bohemian Cretaceous, Jiøí Adamoviè 146 References 152 Pøíloha 1 - Vliv proželeznìní a prokøemenìní na pískovcovou krajinu Der Einfluß der Vererzungen und Verkieselungen auf die Sandsteinlandschaft The effect of ferruginization and silicification on sandstone landscape, Bruno Müller 161 Pøíloha 2 - Železité pískovce v Národním parku Zion v Utahu Ferruginous sandstones in Zion National Park, Utah, USA, Václav Cílek 169 Edice Knihovna Èeské speleologické spoleènosti Typography by Martin Hlaváè, starware@volny cz F ISBN Titul: Pískovcová vìž s poklièkou železitého slepence ve Vojtìšském dole u Jestøebic Ilustrace K Saudek Zadní strana obálky: Bizardní pískovcový skalní útvar na Královì kameni u Doks Ilustrace K Saudek PØEDMLUVA V roce 2001 zpracovávala skupina složená z Radka Mikuláše, Jiøího Adamovièe a Václava Cílka podklady k tomu, aby skalní mìsta Èeského ráje mohla být nominována k zápisu do Svìtového dìdictví UNESCO Patøièné formuláøe mají pøísnì stanovenou strukturu a kromì jiného vyžadují odpovìdi na otázku, èím je dané území významné z hlediska státu, kontinentu a svìta Zejména srovnání pískovcových mìst Èeského ráje se zbytkem svìta pøedstavuje obrovský problém, protože sice existují lidé, kteøí mají pøehled o krasových územích Evropy, ale jen málokdo navštívil evropská pískovcová území èi se jimi dokonce zabýval v globálním mìøítku Dva z èlenù týmu v rámci svých soukromých cest navštívili pravdìpodobnì tu nejvíc základní pískovcovou oblast svìta totiž Colorado Plateau na území státù Colorado, Utah, Arizona a Nové Mexico Byli si dobøe vìdomi monumentálnosti tamìjší krajiny, kde napø v Utahu mùžete jet po silnici s informaèní cedulí oznamující, že dalších 260 mil, což je asi vzdálenost mezi Plzní a Brnem není možnost èerpat vodu èi benzín A celé toto území je vyplnìno pískovcovými kaòony, høbety, plošinami a skalními útvary, které se táhnou ještì další stovky kilometrù Èeský ráj by se zde vešel do nìkterého z boèních, nepojmenovaných údolí Patriotická hra na svìtové dìdictví mezi Jièínem a Turnovem se z arizonské perspektivy jevila ponìkud smìšnì Ale jenom do urèité míry Pøedevším pískovcové oblasti je nutné nahlížet z pohledu daného biomu aridní èi tropické pískovce nejsou srovnatelné s pískovci mírného pásma Utah mohu možná srovnávat s Tasílií, ale tìžko s Labskými pískovci Dál se ukazuje, že pískovcová mìsta jsou nìjak komplementární Napøíklad na jihozápadì USA jsou velmi nedokonale a èasto jen v reliktech zachovány drobné tvary reliéfu jako jsou voštiny Máme podezøení, že americké voštiny napø z Arches jsou jen mizivými zbytky døíve hojných tvarù vyvinutých za mírnìjšího a vlhèího klimatu Voštiny pak byly znièeny odlupováním exfoliaèních (èi deskvamaèních) šupin Celé to srovnání pøipomíná debatu, kdysi otevøenou kdysi anglickým filosofem Edmundem Burkem ( ), který peèlivì rozlišoval vìci, napø krajiny krásné a jemné E Burke se pozdìji stal jedním za zakladatelù romantického pohledu na svìt a skrze básníky jako W Wordsworth ovlivnil èeské romantiky a odtud již vede pøímá linie k cestování a školním výletùm do Prachovských skal Americká skalní mìsta a útvary jsou velkolepé a krásné, je to jako rána mezi oèi Èeské pískovcové terény jsou spíš jemné a nenápadné Na první pohled nesnesou srovnání (Plakánek a Grand Canyon), ale na druhý, podrobný pohled v nich najdeme nìkteré jevy, které jinde nejsou tak dobøe vyvinuty V èem dnes vidíme kouzlo èeských a saských pískovcových mìst? Je to pøedevším nesmírnì bohatý a èlenitý mikroreliéf voštinových polí, dál to je existence pøevisù s velkým bohatstvím archeologických materiálù mnoha rùzných kultur Najít totiž pískovcovou oblast, kde na základì zachovalé malakofauny v kombinaci s uhlíky, kostmi a archeologickými materiály èi dokonce rašeliništi je možné rekonstruovat holocenní historii, je doopravdy cenné i ve svìtovém mìøítku Jiným kouzlem je kombinace pískovcového reliéfu, støedovìkých skalních hradù a lidové architektury A pak tu jsou další, možná okrajové, ale stejnì zajímavé jevy napø neobyèejná rozmanitost snad tøí stovek významných lokalit železivcù roztroušených po celé èeské køídové pánvi Ještì než zaèal J Adamoviè a další badatelé soustavnì zkoumat výzkumy železivcù nebylo patrné, že o nich bylo napsáno víc jak sto rùzných, pøevážnì nìmeckých prací Nevìdìlo se, že zajímavá místa leží i v Èeském ráji nebo na Broumovsku Èlovìk si neuvìdomoval šíøi a bohatství tohoto fenoménu Tento sborník pøedstavuje druhý svazek zabývající se železivci Jádrem prvního sborníku byly obecné genetické otázky Druhý sborník se soustøeïuje na soupis lokalit Má sloužit jako východisko pro další studia i jako podklad pro orgány ochrany pøírody k výbìru možných chránìných èi sledovaných lokalit a významných, krajinných prvkù Žádný soupis není nikdy úplný a vždy odráží právì jen souèasnou, vìtšinou nerovnomìrnou znalost terénu V dobì dokonèování sborníku došlo k velkým povodním a nìkolik autorù nemohlo dodat slíbené pøíspìvky Pøesto jsme se snažili i pro chybìjící regiony uvést alespoò základní lokality Sborník je doplnìn pøekladem klasické, ale málo známé práce B Müllera z èasopisu Firgenwald z roku 1928 o vlivu proželeznìní a silicifikace pískovcù na tvorbu reliéfu Pøedkládaný katalog lze oznaèit za celkovì

4 6 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí kolektivní dílo Pøi jeho sestavování probíhala mezi jednotlivými autory permanentní výmìna poznatkù z terénu Proto ani èasto nebylo možné uvést v autorském kolektivu všechny, kdo se radou nebo krátkým textem podíleli na jednotlivých pøíspìvcích Pro poøádek tedy alespoò zde uvedeme, že na kapitole Kokoøínsko se svými poznatky podílel R Mikuláš, na kapitole Mladoboleslavsko na oplátku J Adamoviè J Adamoviè pøispìl do kapitoly Lužické hory struènou charakteristikou lokalit 10 12a Popisem Pravèické brány pøispìl do kapitoly Èeské Švýcarsko V Cílek Zmínku o lokalitì Pøíšovská Homole do kapitoly o výskytech mimo køídové sedimenty poskytl J Adamoviè Èetné diskuze, které se odrazily i v textu jednotlivých pøíspìvkù, probíhaly bìhem terénních výjezdù: tìch se vedle autorského kolektivu Provodín u Èeské Lípy a Moab v Utahu, srpen 2002 k pøedmluvì ADAMOVIÈ, J & CÍLEK, V, eds (2002): Železivce Ironstones Knihovna ÈSS, 37: 1-72; Praha BURKE, E (1757, 1st edition; this edition úèastnili také Petr Kühn, Josef Peroutka, Miroslav Coubal, Vladimír Cajz, Jaromír Ulrych, Jiøí Zachariáš a mnozí další Poèítaèovému vykreslování mapek, jimiž je opatøena vìtšina pøíspìvkù tohoto svazku, se peèlivì vìnovali Jan Mertlík, Jana Rajlichová a Leoš Suchánek Celé dílo by však bylo odkázáno k odpoèinku v šuplíku, kdyby nebylo jeho vydání podpoøeno v rámci výbìrového øízení Ministerstva životního prostøedí ÈR na podporu projektù pøedkládaných nestátními neziskovými organizacemi Za veškerou pomoc a podporu dìkujeme Vìøíme a doufáme, že výsledky uvedené v tomto katalogu pøispìjí k lepšímu poznání a ochranì i ve svìtovém mìøítku neobvykle rozsáhlého a mimoøádnì vyvinutého souboru lokalit železitých pískovcù J Adamoviè a V Cílek editoøi 1998): A philosophical Enquiry into the Sublime and Beautiful Penguin Classics CHRONIC, H (1988): Geology of Western National Parks and Monuments Seattle Kokoøínsko Kokoøín area Jiøí Adamoviè Abstract The previous knowledge of ferruginization in the Kokoøín area sandstones was extended by many new occurrences All the morphological types of ironstones so far reported from the Bohemian Cretaceous Basin are present in this area, with type 3 being accentuated in the S part and type 2 in the N part Characteristic phenomenon, very rare in other areas, are the sets of closely spaced tube-like laminae of QRI; they are mostly linked with tectonic structures parallel to the near Úštìk Fault Most of the occurrences, with the possible exception of some tube-like forms, were found to be spatially associated with intrusive bodies of young basaltic rocks, including the classical strata-bound ferruginization in the area between Kokoøín and Mšeno Unlike in other sandstone regions, products of sandstone ferruginization in the Kokoøín area are mostly protected as separate nature monuments Úvod Tento pøíspìvek shrnuje výskyty železivcù z oblasti mezi tokem Labe u Mìlníka a Libìchova na jihu a Mlýnským a Bobøím potokem na severu Jde tedy o jakési širší okolí CHKO Kokoøínsko (obr 1 a 22) Kokoøínsko je z hledika výskytu proželeznìní v køídových sedimentech specifické tím, že odtud byly popsány témìø všechny morfologické typy výskytù pøed témìø sto lety a jedná se tak v tomto smìru o území klasické (viz ADAMOVIÈ 2002b) Mimoøádné posta- Seznam použitých zkratek vztahujících se ke klasifikaci železivcù List of abbreviations related to ironstone classification Morfologická typizace typ 1 subvertikální deskovitá tìlesa vázaná na pukliny nebo kontakty žil typ 2 zprohýbané laminy (vlnové plochy, toulce, trubice, skalní rùže), èasto v celých svazcích typ 3 subhorizontální tìlesa vázaná na vrstevnatost typ 4 izolované domény (hrudky, konkrece) typ 5 èervená nebo èervenofialová pigmentace pískovce Texturní typizace QRI (quartz-rich ironstone) køemenem bohatý železivec: pískovec nebo slepenec, v nìmž je mezizrnová hmota tvoøena oxihydroxidy Fe, zpravidla masivní QPI (quartz-poor ironstone) køemenem chudý železivec: oxihydroxidy Fe bez klastického køemene, ve smìsi s jílovým minerálem a nìkdy i opálem, zpravidla lupenité Obr 1 Poloha jednotlivých výskytù proželeznìní v jižní èásti Kokoøínska

5 8 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 9 vení pøitom vždy mìly dokonale vyvinuté formy tzv železitých inkrustací zprohýbané laminy køemenem bohatého železivce (QRI) vytvoøené periodickou precipitací železa z proudících roztokù v mezerních prostorách køemenných pískovcù (5, 7, 8), diskutované napø již WURMEM & ZIMMERHACKELEM (1882) Svazky na sebe nahlouèených železitých trubic (1d, 9, 12, 12a, 13, foto na obr 2) jsou spíše kokoøínským endemitem a z jiných oblastí jsou málo známé blíží se jim napø trubice v Èeském Švýcarsku a na Broumovsku ré tvoøí naprostou vìtšinu skalních výchozù Ve vertikálním sledu se èlení na tøi nahoru hrubnoucí cykly o mocnostech cca m Ty jsou prozatímnì nazývány spodní, støední a svrchní èástí jizerského souvrství (ADAMOVIÈ 1997b) a v døívìjším èlenìní È ZAHÁLKY (1895b, 1916) odpovídají pásmùm V, VI VIII a IX Prachovité pískovce korycanských vrstev (cenoman) jsou odkryty jen na nìkolika místech v tektonicky vyzdvižené køe Maršovického vrchu (14a) Výskyty vulkanitù mají charakter subvulkanických (intruzívních) tìles, žádné povrchové výlevy nejsou z Kokoøínska prokázány Pøevažují bazalty, tefrity, augitity a foidity, v mnoha pøípadech ve facii intruzívních brekcií Ménì jsou zastoupeny kyselé typy (fonolity, trachyty), na nìž se proželeznìní témìø neváže Oxihydroxidy železa se soustøeïují pøi stropu zmínìné slepencové polohy a pøesnì sledují její prùbìh (typ 3) Tvoøí tak subhorizontální desku železitého slepence, uklonìnou velice mírnì k jihu, mocnou v prùmìru 1 m V centrální èásti rokle, kde je tato deska porušena zlomy S J, narùstá mocnost proželeznìní na 6 m Pouze v nejvyšší èásti proželeznìlého intervalu je cementace úplná, v nižších polohách tvoøí oxihydroxidy Fe zprohýbané pásky a trubice s osami zhruba S J Proželeznìní (typ 1) bylo v rokli zaznamenáno i na subvertikálních puklinách rovnobìžných s žilnými proniky nebo vybíhajících od vìtších intruzivních tìles bazaltoidù Dále na V je zbytek proželeznìní typu 1 zachován napø na vìži Kniha v horní èásti rokle Špíglovka Ve všech pøípadech jde o texturní typ QRI pustné polohy s vysrážením železa v dùsledku zmìn Eh/pH Minerální a chemické složení Ve vzorku železitého slepence z rokle Moèidla byly metodou RTG difrakce zjištìny køemen, goethit, kaolinit a?lepidokrokit, v nerozpustném zbytku se objevily i linie typické pro rutil Goethit detailnì prorùstá s kaolinitem a spoleènì tvoøí sekundární tmel pískovce Koroduje køemenná zrna a tvoøí i samostatné enklávy, vzniklé pravdìpodobnì rozpuštìním preexistujících drobných køemenných zrn Bodové chemické analýzy na mikrosondì prokázaly pøítomnost almandinu Hornina obsahuje 21 hm % oxihydroxidù Fe (ADAMOVIÈ 2001) 1 Rokle Moèidla a skalní útvar Poklièky Horní hrana rokle Moèidla smìru ZSZ VJV západnì od Mšena, v úseku od severního okraje Sedlece až k jejímu ústí, vèetnì pøilehlé èásti Kokoøínského dolu Tento výskyt leží uvnitø pøírodní rezervace Kokoøínský dùl, vyhlášené roku 1953 Význam Okolí rokle Moèidla je nìkterými autory (ADAMOVIÈ a kol 2001) pokládáno za názornou ukázku postupu železem nabohacených roztokù od vzestupných drah (kontakty intruzivních tìles) s omezeným šíøením do stran (otevøené pukliny) až po migraci podél mimoøádnì propustné polohy (slepenec) v podloží ménì pro- Deskovité proželeznìní typu 3 v západním okolí Mšena ovlivòuje hlavní prvky reliéfu krajiny Nejvyšší body strukturních plošin (Rovina, Na prùhonì) se nacházejí na vrcholech plochých antiklinál a z nich vybíhající údolí zpravidla upadají souhlasnì se smìrem zapadání vrstev (ADAMOVIÈ 1989) Skuteènost, že reliéf takto Obr 2 Trubicovité laminy QRI v pravé stìnì údolí Švábského potoka ve Švábech Osy trubic jsou protaženy ve smìru V Z Foto J Adamoviè Geneze proželeznìní vázaného na vrstevní plochy byla mnohými autory diskutována v souvislosti s deskou železitého slepence v rokli Moèidla (1) a sousední èásti Kokoøínského dolu (B MÜLLER 1928a, ZIMA 1950, MALKOVSKÝ 1956, ADAMOVIÈ 1988, ADAMOVIÈ a kol 2001) Další, stejnì nebo ménì výrazná tìlesa vrstevních železivcù (1c, 2, 3, 6, 10b a mnohá další) do velké míry urèují morfologii terénu podstatné èásti Kokoøínska: ovlivòují vertikální èlenitost území a predisponují sklony strukturních plošin Aèkoliv na Kokoøínsku najdeme i pìkné ukázky proželeznìní na puklinách (1g, 4, 10cd, 11, 14cd), alterace bazaltoidních žil doprovázené nárùsty køemenem chudého železivce (QPI) na kontaktu s pískovcem jsou zde pomìrnì vzácné (zèásti 4, 9) a na èetnosti nabývají až smìrem na Dokesko (14b) Proželeznìní je na Kokoøínsku vázáno na pískovce jizerského souvrství (støední až svrchní turon), kte- Typová lokalita cementaèního typu proželeznìní (QRI) vázaného na vrstevnatost (t j typu 3), v tomto pøípadì na polohu slepence až 8 m mocnou Vrchol slepence leží pøi ústí rokle ve výšce 304 m n m, v horní èásti rokle ve výšce 307 m n m Slepenec zde tvoøí vrchol nahoru hrubnoucího cyklu ve støední èásti jizerského souvrství (první kokoøínský kvádr = pásmo VIII), nejvyšších cca 13 m støední èásti jizerského souvrství v nadloží slepence pak již nemá gradaèní charakter a je tvoøeno vìtšinou masivním jemnozrnným až støednì zrnitým pískovcem Nad další ostrou hranicí jsou vyvinuty prachovité, místy vápnité jemnozrnné pískovce svrchní èásti jizerského souvrství (báze druhého kokoøínského kvádru = pásmo IXa) V západní a støední èásti rokle pøevažují pukliny smìru ZSZ VJV až Z V, které také urèují prùbìh rokle Èetné jsou i smìry S J, na nichž jsou založena levostranná údolí V centrální èásti rokle byla zjištìna (ADAMOVIÈ 1989) 70 m široká zakleslá kra protažená ve smìru S J: výška skoku na západním okrajovém zlomu je 4 m, na východním okrajovém zlomu pak 12 m Jižním omezením kry je jeden z horizontálních posunù smìru ZSZ VJV Zhruba východnì od rokle Apatyka pøevažují smìry puklin SSZ JJV a SV JZ Ètyøi z nich jsou vyplnìny bazaltoidní horninou Na severním úboèí výšiny Na prùhonì nad roklí Vrtoøez dochází ke køížení dvou systémù bazaltoidních žil (ADA- MOVIÈ a kol 2001): výrazné žíly SZ JV smìøující sem od severního okraje Sedlece (zde tìleso analcimitu v místì hospody; viz též CINIBULK 1936 a ADAMOVIÈ 1989) a žil SV JZ mezi vrchem k 363 (tìleso intruzivní brekcie eliptického prùøezu, delší prùmìr 350 m) z od hájovny Romanov a roklí V køíži Žíly obou tìchto systémù procházejí pøes oblast s dokumentovaným proželeznìním Obr 3 Geologická mapa území mezi Kokoøínem a Mšenem, s od Mìlníka Silné šedé linie a plochy intruzívní tìlesa vulkanitù, èárkované silné šedé linie zlomy, tenké šedé linie pukliny, šrafované plochy rozsah proželeznìní Podle ADAMOVIÈE a kol (2001)

6 10 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí kopíruje vrstevnatost nelze pøièítat pouze jedné mocné poloze železitého slepence zasahující do rokle Obr 4 Moèidla: v oblasti mezi Kokoøínem a Mšenem zprohýbané pásky oxihydroxidù železa èasto doprovázejí Geologická mapa lokality Moèidla (detail pøedchozí mapy) Vysvìtlivky viz obr 3 Podle ADAMOVIÈE a kol (2001) i slepencové polohy jiných stratigrafických úrovní, a výraznì je tak zpevòují Pøítomnost desky odolného železitého slepence na horní hranì moèidelské rokle má spolu s intenzivním rozpukáním za následek strmé zahloubení rokle, zvláštì patrné v její pravé stìnì Tato deska však sama tvoøí povrch až na ostrohu sevøeném mezi pravou stìnou Moèidel a Kokoøínským dolem Výraznými klobouky zde zakonèuje pøedevším dvojici skalních vìží známých jako Poklièky (nìm Pilzfelsen) Dokonaleji vyvinutá poklièka o rozmìrech asi 6 x 5 m zakonèuje zcela izolovanou, asi 12 m vysokou vìž (obr 5) Vìtší je poklièka (11,2 x 3,6 m) na severnìjší, asi 15 m vysoké vìži (BALATKA & SLÁDEK 1973) Voštiny ze skalního útvaru Poklièky popsal MIKULÁŠ (2001) B MÜLLER (1928a s 150, 1932 s 62, 1942 s 204, 207), CINIBULK (1931 s 157), ZÁRUBA-PFEFFERMANN 1939, BLUME (1943, s 72), JOHN a kol (1957 s 13-14), BALATKA a kol (1963 s 262, 1969 s 23), BALATKA & SLÁDEK (1972a s 11, 1973 s , 1975 s , 1981 s 33-35, 40), RUBÍN & BALATKA eds (1986 s 70, 74), ADAMOVIÈ (1988, 1989, 2001 s 92-95, 2002a s 30-31, 2002b s 44), ADAMOVIÈ a kol (2001 s ), MIKULÁŠ (2001 s 220, 226) Blízké výskyty Mezi blízké výskyty byla v tomto pøípadì zaøazena øada významnìjších tìles železitého pískovce v celé jižní èásti Kokoøínska Nutno dodat, že zprohýbané ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 11 železité laminy zde v menší èi vìtší míøe doprovázejí slepencové polohy rùzných stratigrafických úrovní v pomìrnì širokém pásu mezi Kaninou a Šemanovicemi (ADAMOVIÈ 1988) i jinde 1a Rokle V køíži Na konci ostrohu v horní èásti rokle V køíži, 1350 m z od køižovatky v Sedleci, stojí skála nahoøe (cca 332 m n m ) zakonèená úsekem prosyceným oxihydroxidy Fe (typ 2) Ty se zde soustøeïují do blízkosti 10 cm mocné, místy zdvojené polohy slepence s køemennými valouny až 2,5 cm (obr 6) Podobné železité inkrustace, èasto ještì výraznìjší, jsou vázány i na dvì níže položené slepencové polohy, ostøe omezené oproti okolnímu støednì až hrubì zrnitému køemennému pískovci, ležící cca 322,5 a 315,5 m n m Všechny tyto úrovnì jsou souèástí svrchní èásti jizerského souvrství (druhý kokoøínský kvádr = pásmo IXb), leží tedy v nadloží železitého slepence z Moèidel V tìsné blízkosti skalního útvaru vede okružní znaèená turistická cesta ADAMOVIÈ (1988, 1989) dával zdejší proželeznìní do prostorové souvislosti s tìlesem vulkanitu v Kaninì Na základì nových zjištìní lze pøedpokládat, že do blízkosti lokality pokraèuje od návrší Na prùhonì jz smìrem žíla bazaltoidu 1b Jestøebické poklièky Proželeznìní ve Vojtìšském dolu východnì od Jestøebic je vázáno na tutéž slepencovou polohu jako v rokli Moèidla a spoleènì tvoøí jedinou souvislou desku Slepenec zde má mocnost asi 3 m a jeho horní hrana leží Obr 5 Klasická lokalita Poklièky pøi ústí rokle Moèidla do Kokoøínského dolu Foto J Brožek Obr 6 Skála v horní èásti rokle V køíži, pøi znaèeném turistickém okruhu, nahoøe zpevnìná laminami QRI Foto J Adamoviè

7 12 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE m n m Mocnost proželeznìlého intervalu je 1,5 až 2 m Na horní hranì pravé stìny Vojtìšského dolu asi 550 m v od kaple v Jestøebicích je vyvinuto nìkolik vìží zakonèených výraznými poklièkami (obr 7) Jejich popis podávají BALATKA & SLÁDEK (1981) Žádná tìlesa vulkanických hornin nejsou z blízkosti známa kumentoval proželeznìní vázané na slepencové polohy v úseku Šemanovického dolu mezi Truskavnou a Šemanovicemi Ve støední èásti jizerského souvrství (první kvádr) stoupá smìrem k Šemanovicùm, t j k severu, poloha železitého slepence z 253 na 283 m n m, ve svrchní èásti souvrství (druhý kvádr) pak podobná poloha z 281 na 315 m n m První uvedená úroveò stratigraficky odpovídá poloze železitého slepence v rokli Moèidla 1e Vidimský dùl Proželeznìní se nevyhnula ani slepencová poloha ležící zhruba v polovinì nejvyšší skalní kulisy ve Vidimském dole, ve výšce m n m Na skalách Skoøepka a Perlová vìž asi 350 m ssv od zámku v Horní Vidimi modeluje tato poloha skalní øímsy Podobnì je tomu v okolí horolezecky využívaného útvaru Vidimská brána 1,1 km jv od zámku (obr 8), kde tato poloha tvoøí zaklenutí skalního komínu (MI- KULÁŠ 1997a) jmenovaných skal viz Š ASTNÝ (1999) Obr 9 Tzv Železný masiv u Tupadel, pohled k jihu na puklinu prosycenou oxihydroxidy Fe Foto J Adamoviè Obr 7 Jedna z vìží ve Vojtìšském dole, nahoøe zakonèená poklièkou QRI Foto J Adamoviè 1c Konrádov Proželeznìlá slepencová poloha tvoøí vrcholky skal v levém boku údolí Pšovky mezi Konrádovem a mlýnem Palác, ve výšce kolem 350 m n m Jde napø o skalní vìže Konrád (Talwächter) nebo masiv jižnì od vìže Rabbi Löw (lokalizace viz MARTÍNEK 1999) 1d Šemanovický dùl jih Výskyty trubicovitých forem proželeznìní (typ 2) v jižní èásti Šemanovického dolu jsou vázány na žílu bazaltu smìru SSV JJZ (ADAMOVIÈ 1989), asi 900 m jv od Bøezinky, v jižním okolí vìže Malamut (lokalizace viz Š ASTNÝ 1999) V sv stìnì vìže Špek (asi 200 m od Malamuta) jsou vyvinuty izolované trubice QRI protažené SV JZ, zatímco úzký skalní høbítek 30 m j od Halamovy vìže (asi 300 m od Malamuta) obsahuje nahlouèené trubice QRI protažené do smìru asi SSV JJZ, tedy pøíènì na smìr høbítku Poklièka podmínìná železitými inkrustacemi tvoøí také vrchol skály Sloní past m jjz od vìže Mamutice v blízkosti skalního hrádku Kostelíèek Na uvedené výskyty mì upozornil kolega RADEK MIKULÁŠ ADAMOVIÈ (1988) zdo- Obr 8 Skalní útvar Vidimská brána Foto V Strnad Mezi další, málo známé výskyty v jižní èásti Kokoøínska patøí proželeznìní typu 2 3 na skalách u Dolní Zimoøe a tzv Železný masiv u Tupadel (typ 1) Za seznámení s nimi dìkuji kolegovi R MIKULÁŠOVI 1f Dolní Zimoø Proželeznìní v sv okolí Dolní Zimoøe je vázáno na slepencovou polohu na vrcholu nahoru hrubnoucího cyklu a tvoøí i zprohýbané lištovité a trubicovité inkrustace v jemnozrnném pískovci v jejím tìsném nadloží Slepencová poloha leží ve výšce m n m a je uklonìná k SZ pod úhlem 2 3 Proželeznì- Obr 10 Detail stìny Železného masivu u Tupadel s bradaviènatým povrchem desky železivce Foto R Mikuláš ní je dobøe sledovatelné napø na skalním útvaru Marobud, kde je v nadloží slepence výraznì vyvinuto proželeznìní QRI v podobì trubic o prùmìru do 5 cm s osami Polohu železitého slepence v okolí skály Stojan (lokalizace skal STRNAD 1999) doplòují morfologicky pozitivnì vystupující subvertikální železité destièky QRI destruovaná výplò pukliny (typ 1) V dutinkách a drobných puklinách pøechází cementace QRI do typu QPI (ADAMOVIÈ 2002b s 45) Proželeznìní se také podílí na modelaci blízké jeskynì Dominùv sklep (ZIMERMAN 1995) 1g Železný masiv u Tupadel Impregnace oxihydroxidy Fe v pravé stìnì dolu Nad Žitavou asi 1,2 km sz od restaurece v Tupadlích zde tvoøí tzv Železný masiv (Š OVÍÈEK 1999): na èelní puklinì 322/86 (obr 9) je vyvinuta deska QRI až 5 cm mocná Deska sice brání celkové destrukci puklinové plochy, v místech jejích perforací však za ní docází ke vzniku drobných dutin Povrch desky je nerovný až bradaviènatý (obr 10) Dále k SV pokraèuje puklina skalní rozsedlinou bez pøítomnosti oxihydroxidù Fe Uvedené výskyty mohou být prostorovì spojeny s žilou sodalitického analcimitu s od Horní Zimoøe (297; B ZAHÁLKA 1905, SHRBENÝ 1992) nebo s tìlesem pøíbuzného bazaltoidu na k 284,3 sv od Tupadel 2 Zadní Žluè Plošina Zadní Žluè (nìm Lutschberg) zjz od Dobøenì s nejvyšším bodem 408,1 m n m

8 14 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 15 Cementaèní proželeznìní (QRI) se váže na polohu slepence 1,5 m mocnou, tvoøící vrchol nahoru hrubnoucího cyklu Stratigraficky lze tuto polohu na základì blízkého vrtu SK3T zaøadit již do svrchní èásti jizerského souvrství Vrchol slepence tvoøí v sz cípu plošiny (kolem k 408,1) prakticky její temeno a viditelnì se uklání k JJZ pod úhlem 5 (foto in ADAMOVIÈ a kol 2001) Vrstevní sled je zde porušen zlomem smìru S J až SSV JJZ s relativním poklesem východní kry o 3 m Nejbližším známým tìlesem vulkanitu je analcimický nefelinit na Špièáku asi 1,5 km na JV a aeromagneticky indikované tìleso na vrchu k 343 ssz od Vidimi Proželeznìní typu 3 zde nemá tak masivní charakter jako v rokli Moèidla a spíše se skládá z jednotlivých zvlnìných lamin, které smìrem nahoru houstnou Pukliny smìru ZSZ VJV nejsou železem impregnovány Železitou výplò i doprovod v podobì zprohýbaných lamin železitého pískovce (vše QRI) však mají pukliny drceného pásma v hrubozrnném pískovci v záøezu cesty 500 m dále na východ, uklonìné pod mírnými úhly (20 50 ) k ZSZ Pøítomnost desky železitého slepence napomohla zachování trosky strukturní plošiny Zadní Žluè, pøièemž její sklon zde urèuje svažitost povrchu k jihu Omezený plošný rozsah tohoto plošinného prvku je nejspíše dán zlomy V Z tvoøícími jižní okraj hrásti blatecké elevace (VEJLUPEK & KAAS 1986) Morfologicky výrazná je izolovaná skalka na západním okraji plošiny nedaleko k 408,1, nahoøe zakonèená místy pøeènívající poklièkou železitého slepence (úroveò 404 m n m ) Na své východní stranì je skalka 3 m vysoká (obr 11) O dalších podobných skalních sloupech v tìchto místech se zmiòují BALATKA & SLÁDEK (1981) BALATKA a kol (1969 s 23), BALATKA & SLÁDEK (1972a s 11, 1973 s 185, 1981 s 38, 40), ADAMOVIÈ (2001 s 74, 2002b s 44), ADAMOVIÈ a kol (2001 s 122) Blízké výskyty 2a Šemanovický dùl sever Výrazné proželeznìní typu 2 3 (inkrustace Fe vázané na vrstevnatost) o mocnosti až 1 m sleduje polohu hrubozrnného køemenného pískovce støední èásti jizerského souvrství v Šemanovickém dole sz od Jestøebic Ze dna údolí se tato poloha vynoøuje ve výšce 293 m n m v západním okolí vrchu Špièák (378,9) a pozorovatelná je dále k severu, pøièemž drží stálou úroveò asi 2 m nade dnem údolí (lesní silnice) V jižním okolí Dobøenì již tato poloha leží 312 m n m Oxihydroxidy Fe zde také vyplòují pukliny (typ 1) smìru ZSZ VJV Vrch Špièák je tvoøen tìlesem analcimického nefelinitu (SHRBENÝ 1992) 3 Údolí Habrùvka a Supí hora u Osinalic Proželeznìní typu 3 ve høbetu táhnoucím se od Supí hory (433,6, nìm Geiersberg) smìrem na JZ, odkryté zejména ve støední a horní èásti údolí Habrùvka, mezi Dolní Vidimí a Osinalicemi Proželeznìní typu QRI je vázáno na slepencový vrchol nahoru hrubnoucího cyklu svrchní(?) èásti jizerského souvrství a je vzhledovì dosti podobné proželeznìní v rokli Moèidla Poloha slepence jeví zøetelný úklon 2 4 k JZ až ZJZ: zatímco výše v údolí tvoøí jeho horní hranu (výška až 390 m n m ), o 1 km dále na JZ leží tato poloha zhruba v polovinì svahu (kol 330 m n m ) Deska železitého slepence je až 2 m mocná, místy zøetelnì tvoøená trubicovitými inkrustacemi s osami asi SZ JV; viz foto in ADAMOVIÈ (2002b) Proželeznìní se zde nachází v oblasti hojných výskytù vulkanických hornin Pozemním magnetickým mìøením bylo zjištìno nìkolik tìles bazaltoidù na Supí hoøe: 1 izometrické tìleso (asi bazaltoidní intruze) 50 m jižnì od vrcholu, 2 žilné tìleso, jehož hlavní èást (V Z) je odkryta ve svahu nad cestou asi 100 m jv od vrcholu (ZIMA 1950) a z nìhož vybíhají odžilky k SV a JZ, a 3 soustava drobných žil na høbetu ze silicifikovaného pískovce, mírnì k tomuto høbetu kosá (ZSZ VJV až V Z) Vedle silicifikace je v blízkosti poslednì jmenovaných žil vyvinuto proželeznìní QRI na puklinách na nì kolmých Další tìleso vulkanitu v oblasti údolí Habrùvka bylo indikováno aeromagnetickým mìøením (ŠALANSKÝ 1977) na kopci k 343, 600 m z od s konce Dolní Vidimi, zatím nebylo ovìøeno pozemním mìøením Vrchol tohoto kopce je tvoøen hrubozrnným pískovcem s pøímìsí køemenných valounù, úklon vrstev je 4 k Z V jeho ose (smìr 16 ) probíhá 70 cm mocná zóna s hustými zprohýbanými laminami železitého pískovce (QRI) Na severním úboèí vrchu je vyvinuto proželeznìní typu 3 na vrstevních plochách v podobì svazku tenkých, mírnì zvlnìných pásek QRI Tìleso bazaltoidu je známo také ze Sluneèní hory (Høebenáè) dále na jih (REUSS 1797) V horní èásti údolí Habrùvka zvyšuje pøítomnost železité desky èlenitost údolní hrany tím, že chrání izolované skalní vìže pøed erozí Do urèité míry také kontroluje prùbìh povrchu høbetu jz od Supí hory Nìkteré takto modelované skalní vìže jsou využívány jako horolezecké terény (napø Železná brána nad znaèenou cestou do Osinalic; STRNAD 1999) Zóna proželeznìní na kopci k 343 tvoøí jeho temeno a je vypreparovaná do podoby skalní zdi 0,7 m široké a 1,3 m vysoké (miniatura Mariánského vrchu vèetnì skalní mísy na vrcholu) viz obr 12 Dále na jih pak tvoøí vìžièky 1,5 a 0,8 m vysoké, shora chránìné prohnutými laminami QRI obr 13 BERNAU (1888 s 184, 190), SÝKORA (1948 s 51-53), Obr 11 Západní hrana plošiny Zadní Žluè s pískovcovou skalkou modelovanou jako skalní høib Horní deska je tvoøena polohou železitého slepence Foto J Adamoviè Obr 12 Skalní zeï na vrchu k 343 u Dolní Vidimi, tvoøená železitým pískovcem v zónì smìru 16 prosycené laminami QRI Pohled k východu Foto J Adamoviè

9 16 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr 13 Skalka shora chránìná lištou QRI na jižním konci vrcholového høbetu k 343 u Dolní Vidimi Foto J Adamoviè ZIMA (1950 s 303, 307), BALATKA in DEMEK ed (1987 s ), ADAMOVIÈ (2002a s 28, 2002b s 44) Blízké výskyty 3a Nedvìzí a okolí Proželeznìní typu 3 v území mezi Supí horou a plošinou Raè bylo zjištìno MALKOVSKÝM (1956) na jižním úboèí trachybazaltového vrchu Nedvìzí (458,1) v nadmoøské výšce m Je zde vázáno na slepencovou polohu pøi vrcholu støední èásti jizerského souvrství (pásmo VIII) Také silicifikovaná pískovcová vìž 220 m ssz od vrcholu Nedvìzí, pravdìpodobnì doprovázející skrytou žílu bazaltoidu, vykazuje na západní stranì nedokonale vyvinuté trubice QRI s osami uklonìnými pod mírným úhlem k jihu B MÜLLER (1923, 1928a) uvádí proželeznìní typu 2 (železité inkrustace, konkrecionální tvary apod ) z celkem pìti vrcholkù v oblasti Stará louka (Alte Wiese) jv od Nedvìzí a Na Beránkovì kopci (Halsbreche) podél zóny v jv pokraèování fonolitové žíly na Kluèeninì Na západním svahu høbetu Staré louky, 900 m jv od vrcholu Nedvìzí, jsou subhorizontální nepravidelné laminy QRI vyvinuty v boèní a údolní stìnì vìže Zahrádka (STRNAD 1999) 4 Dolní Houska Zóna proželeznìní podmiòující nesouvislý skalnatý høeben táhnoucí se ve smìru S J po západní hranì návrší 500 m z od Kbelska Skalky na høebenu dosahují výšky cca 370 m n m a jsou horolezeckými teré- ny (Bìch a Slavibor na S, Sobìrad na J) Jižním smìrem pokraèuje tato zóna, již morfologicky nevýrazná, do Dolní Housky Obr 14 Geologická mapa lokality Dolní Houska Vysvìtlivky viz obr 3 Podle ADAMOVIÈE a kol (2001) Proželeznìní typu 1 je vázáno na subvertikální, asi 5 m široké drcené pásmo smìru S J v pøevážnì hrubozrnných køemenných pískovcích spodní(?) èásti jizerského souvrství Pískovce jsou v tomto pásmu zpevnìné sekundární silicifikací Na nejménì tøech místech je drcené pásmo levostrannì dislokováno v øádu prvních metrù na zlomech smìru V Z Je možno zde pozorovat cementaèní (QRI) i povlakové (QPI) železivce na puklinových plochách, a to zvláštì v místech, kde drcené pásmo tvoøí rozsedlinu (šíøka 3 4 m, délka i pøes 10 m) mezi vìžemi silicifikovaného pískovce Oxihydroxidy Fe tvoøí rovné i zprohýbané desky železitého pískovce v mocnosti do 10 cm Železivce QPI tvoøí jejich èokoládovì hnìdé lupenité povlaky na stranì rozsedliny nebo výplnì dutinek s èerným, lesklým, ledvinitým povrchem Na povlaku QPI jsou místy (vìž Slavibor) pøisedlé tmavohnìdé až èerné ploché èoèky pupínky QPI asi 2 cm v prùmìru Pod mikroskopem byl zjištìn i pøechodný typ mezi QRI a QPI, v nìmž se støídají zvlnìné polohy oxihydroxidù Fe a polohy bohaté na jemná písková zrna, takže ve výbrusu pøipomíná hornina prùøez stromatolitem Skalní povrch pak sleduje prùbìh tìchto zvlnìných poloh Proželeznìní se místy kombinuje s hustým sí ováním køížících se silicifikovaných puklin (boxwork jointing) Jak ukázalo povrchové geomagnetické mìøení v letech (J PEROUTKA a J ADAMOVIÈ), toto drcené pásmo propojuje dvì vìtší tìlesa bazaltoidních hornin Na severu je to žíla smìru SZ JV pøicházející do oblasti pravdìpodobnì ze Smrkového høebene u Boøejova, probíhající pøes rozcestí znaèených turistických cest v Týnském dole a pokraèující na západní okraj Kbelska Magmatem byly proniknuty i dvì ruptury téhož smìru, speøené k pásmu S J a napojující se na nìj od východu hned severnì a jižnì od skal Bìch a Slavibor Na jihu je to pak tvarovì nepravidelné tìleso intruzivní brekcie (REUSS 1797, BOØICKÝ 1874, B ZAHÁLKA 1905), probíhající ve smìru SV JZ pøes zámek Houska Z místa parkovištì pøed zámkem (bývalý hradní pøíkop) vybíhá po sledovaném drceném pásmu žíla bazaltoidu smìrem k S až SSZ (høbet) Severnì od silnice v Dolní Housce je tato žíla ménì výrazná tvoøí plošší anomálii magnetického pole, na níž jsou naložena dvì ostrá maxima 5 m od sebe Køivky se dvìma maximy (jen 5 10 nt) 4 5 m od sebe byly získány i v celém prùbìhu drceného pásma, pøièemž zvýšené hodnoty se zhruba kryjí s výchozy desek železitého pískovce na stìnách rozsedlin Tento výsledek lze vysvìtlit buï dvojicí drobných žilných tìles tvoøících stìny drceného pásma nebo slabým feromagnetickým projevem hematitu (viz níže) pøi teplotách nad 260 K (Morinova teplota) viz ADAMOVIÈ (2001) a ADAMOVIÈ a kol (2001) Minerální a chemické složení Analýza RTG-difrakce (prokázala, že železivce QRI z Dolní Housky jsou na rozdíl od vìtšiny ostatních vzorkù tvoøeny hematitem a živcem (ADAMOVIÈ 2001) Výplnì dutin a povlaky QPI naopak obsahují smìs ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 17 goethitu a kaolinitu Stejného složení jsou i èerné knoflíkovité až puchýøkovité minerální agregáty kolomorfního vzhledu o prùmìru 1 2 cm pøítomné na povlacích QPI Vzorky QRI i vzorky na pøechodu ke QPI obsahují kolem 20 hm % oxihydroxidù Fe (ADAMOVIÈ 2001) Proželeznìní a zvláštì pak silicifikace drceného pásma vedla ke zpevnìní pískovcù, které tvoøí v nìkterých úsecích až 10 m vysoké vìže Vznik centrální rozsedliny lze vysvìtlit intenzivním drcením pískovce v tomto úseku a soustøedìním sekundární cementace spíše do bokù pásma V žádném pøípadì však nejde o vytìženou èedièovou žílu Pestrost mikrotvarù na stìnách rozsedliny je dána pøítomností více generací proželeznìní (QRI, QPI a jeho nárùsty) a rùzných forem silicifikace vèetnì krabièkovitého vyvìtrávání prokøemenìlých puklin Vulkanické horniny na návrší naproti zámku Houska popisovali REUSS (1797 s 32-36), BOØICKÝ (1874 s 31,35) a B ZAHÁLKA (1905 s 53-54) K lokalitì samotné se vztahují publikace SLOUKA a kol (1980 s 418), CÍLEK a kol (1996 s 106), BERNDT (1999 s ), ADAMOVIÈ (2001 s 91-92, 2002b s 44-45), ADA- MOVIÈ a kol (2001 s ) 5 Špièák u Støezivojic Høbet protažený ve smìru ZSZ VJV se skalnatým vrcholkem Špièák (390 m n m ; nìm Spitzberg, Spitzige Stein) pøesahujícím okolní plošinu jen o 20 m, 730 m v od autobusové zastávky ve Støezivojicích Pøírodní památka, vyhlášená v roce 1979 Vrcholová skalka hrubozrnného, pøevážnì masivního pískovce støední(?) èásti jizerského souvrství je prostoupena oxihydroxidy Fe v podobì zvlnìných, trubicovitých a toulcovitých lamin køemenem bohatého železivce (QRI) až 5 cm mocných Jde o mimoøádnou ukázku proželeznìní typu 2 Urèující pro orientaci lamin jsou subhorizontální plochy vzdálené od sebe cm, které by mohly být rovnobìžné s vrstevnatostí Horizontální úseky lamin jsou na celé skalce v pøevaze nad zaoblenými úseky tvoøícími jakési subvertikální pøepážky Skalka tak vyhlíží jako soubor vertikálnì komprimovaných a horizontálnì mírnì protažených bunìk se stìnami z železitého pískovce V severní stìnì skalky je patrná subvertikální plocha (puklina?) smìru SZ JV, podél níž dochází k usmìrnìní lamin a již žádná lamina nepøekraèuje Pøedpokládáme-li proželeznìní vlivem proudìní roztokù bohatých železem, musíme pak chápat tuto plochu i soubor subhorizontálních ploch jako dílèí hydraulické bariéry usmìròující proudìní roztokù do smìru s nimi rovnobìžného Osy trubicovitì protažených bunìk ve východní stìnì mají orientaci V Z, zatímco ve vyšší èásti západní

10 18 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 19 Obr 16 Pohled na západní èást skalky železitého pískovce na vrcholu Špièáku u Støezivojic Patrná je pøevaha subhorizontálních lamin QRI nad laminami jiné orientace Foto J Brožek Obr 15 Geologická mapa lokality Špièák u Støezivojic Vysvìtlivky viz obr 3 Podle ADAMOVIÈE a kol (2001) stìny se jejich osy uklánìjí k JV pod úhlem 5 Proželeznìní na vrcholu skalky získává spíš charakter zkroucených, nepravidelnì kulovitých lamin typu kamenné rùže, nejlepší èást (snímek K STREERA in B MÜL- LER 1934, 1939) byla však nezodpovìdnì stržena a rozbita Solné výkvìty na stìnách jsou tvoøeny sádrovcem a brushitem (CÍLEK & MELKA 2000) Povrchové magnetické mìøení (ADAMOVIÈ a kol 2001) ukázalo pøítomnost subizometrického tìlesa (magnetické pole +630 nt) o prùmìru asi 50 m, jehož støed leží 20 m severnì od okraje skalky; zøejmì jde o skryté tìleso intruzívní brekcie Zahrnuje nejen celou vrcholovou skalku, ale i lùmek pøi jejím ssz úpatí Z tohoto hlediska je skalka tvoøena buï pískovcem v tìsném nadloží tohoto tìlesa nebo mùže i pøedstavovat obrovský pískovcový xenolit ve výstupní dráze vyplnìné intruzívní brekcií Tomu však spíše nenasvìdèuje místy patrná subhorizontální vrstevnatost pískovce V místì skalky dochází také ke styku dvou žil bazaltoidních vulkanitù, které sem pøicházejí od SZ a SV a které zde konèí Žílu smìøující k SV lze s magnetometrem sledovat skalní strží na protìjší stranu Planého dolu, kde vyplòuje úzké drcené pásmo Další tìleso vulkanitu lze nejspíš oèekávat na Strážném vrchu (421,6; nìm Wenzelsberg) na s okraji Støezivojic, v protažení høbetu Špièáku a 800 m od nìj na ZSZ Je odtud známo proželeznìní (BALATKA & SLÁDEK 1981 s 40) a silicifikace pískovce (CÍLEK a kol 1996 s 105) Význam Na rozdíl od vrstevního proželeznìní typu 3 byl skalní útvar na Špièáku považován B MÜLLEREM (1934, 1939) za projev doznívající vulkanické aktivity Prosycení pískovce železem pøedpokládal v místech vývìrù horkých železitých vod Stahlquellen Nález vìtšího tìlesa bazaltoidù v pøímém podloží skály na Špièáku jeho pøedstavy v zásadì potvrdil s tou výhradou, že k pøípadnému vývìru mohlo docházet až v místì tehdejšího povrchu o nìkolik desítek nebo dokonce set metrù výše Pouèné je srovnání zdejších znaènì zploštìlých, pøevážnì jednovrstevných bunìk QRI s vícevrstevnými, sférickými útvary na Kamenném vrchu, kde subhorizontální plochy nemìly na proudìní Fe-bohatých roztokù zásadnìjší vliv Minerální a chemické složení Ve výbrusu železitého pískovce byl jako tmel zjištìn goethit Hornina obsahuje 26 hm % oxihydroxidù Fe (ADAMOVIÈ 2001), pomocí mikrosondy byl v tmelu zjištìn Ca-Mn fosfát (CÍLEK & MELKA 2000) Proželeznìní pískovce na vrchu Špièák vedlo k jeho zpevnìní, a tudíž i zachování v podobì reliktní skalky na vrcholu Ta je 16 m dlouhá, 6 m široká a 9 13 m vysoká a má dva dílèí vrcholy (BALATKA & SLÁDEK 1972b, NÌMEC 1985) Skalka je v pomìrnì pokroèilém stádiu rozpadu, s otevøenými rupturami vzniklými gravitaèním odsedáním, obklopená sutí železitého pískovce Lze uvažovat o tom, že proželeznìním je podmínìn celý høbet mezi Špièákem a Strážným vrchem Na stìnách vytváøejí železité inkrustace nerovné øímsy nebo misky Zajímavostí mikroreliéfu jsou vzácnì vyvinuté svislé proželeznìlé trubièky, jejichž vyvìtráváním na povrchu skály vznikly v jižní stìnì skalní hodiny Tìžba V dnes zarostlém jámovém lùmku pøi ssz patì skalky mohly být dobývány bloky železitého pískovce ze suti jako stavební nebo dekoraèní kámen (NÌMEC 1985) Stejnì tak zde však mohl být tìžen vulkanický materiál v jeho podloží, ani REUSS (1797) zde však žádný vulkanit nenalezl REUSS (1797 s 45), HANTSCHEL (1907 s 424), B MÜL- LER (1928a s , 1934 s 269, 1939 s 70, 1942 s 204, 208), ZIMA (1950 s 303), KRATOCHVÍL (1963 s 237), BALATKA a kol (1969 s 23, foto 17), BALATKA & SLÁDEK (1972a s 12, 1972b s 45, 1981 s 39), BALAT- KA (1984 s 32), NÌMEC (1985), RUBÍN & BALATKA eds (1986 s 136), BALATKA & DÌDEÈKOVÁ in DEMEK ed (1987 s 499), CÍLEK & MELKA (2000 s 35-36), ADA- MOVIÈ (2001 s 91, 2002a s 7, 15, 28, 30, 2002b s 44-45), ADAMOVIÈ a kol (2001 s 116), ADAMOVIÈ & KÜHN (2001 s 127) 6 Plošina Raè Výrazná skalní plošina na levém bøehu údolí Libìchovky (cca 150 m nad jeho dnem) u Bukovce Nejvyšší bod plošiny je v mapách oznaèen kótou 394 Proželeznìní QRI je vázáno na polohu slepence až štìrèíkovitého pískovce tvoøící vrchol nahoru hrubnoucího cyklu Pravdìpodobnì leží ve stejné stratigrafické úrovni jako poloha v rokli Moèidla a na vrchu Nedvìzí Horní hranice slepence leží v nadmoøské výšce 384 m, na jižním okraji plošiny cca 380 m, tektonický úklon je nepatrný a na výchozech nemìøitelný Charakter proželeznìní je stejný jako v rokli Moèidla, železitá deska má mocnost 0,5 1 m Deska je složená z prohnutých lamin (místy až trubic) QRI, jejichž lineární prvky jsou protaženy ve smìru Nejbližší výskyt vulkanických hornin je systém bazaltoidních žil zhruba smìru V Z probíhající pøes Osinalice (1,5 km na JJV), trachybazaltový peò Nedvìzí (1 km na V) a žíla bazaltoidu na vrchu Kout (700 m na SV), rovnìž doprovázená železitými pásky (B MÜLLER 1923 s 161) Dále na sever není výraznìjší proželeznìní typu 3

11 20 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr 17 Vrcholek vìže Strážce Kvìtnice na jv okraji Pavlièek Foto R Mikuláš vyvinuto Stratigrafickým ekvivalentem železitého slepence na Raèi, ovšem v nižší tektonické pozici severnì od deštenského zlomu, mùže být horizontální zvlnìná deska QRI na vìžièce Strážce Kvìtnice (cca 280 m n m ) na jv okraji Pavlièek (R MIKULÁŠ, úst sdìl ) Deska železitého slepence zøetelnì podmiòuje plošinný tvar na Raèi, zèásti destruovaný levostrannými boèními údolími Libìchovky na západì a pravostrannými boèními roklemi údolí sledujícího Panenský høeben na východì V místech širokých údolních zaèátkù vznikla v nìkolika úrovních skalní mìsta (BALATKA & SLÁDEK 1972a, 1981) Zvláštì na západním okraji plošiny jsou vyvinuty strmé skalní stìny, které železitá deska mírnì pøesahuje a na èetných izolovaných skalních vìžích tvoøí poklièky (viz BALATKA & SLÁDEK 1973) Mnohé z tìchto vìží jsou horolezecky využívány (SLOUKA a kol 1980, HNILICA 1999), i ve starší literatuøe je èasto zmiòován skalní útvar Trubadùr (nìm Jungfernstein), vyobrazený napø B MÜLLEREM (1942) BALATKA a kol (1969) popisují skalní bránu na Raèi vzniklou v podloží železité desky; je 3 m široká, 3 m hluboká a 1,15 m vysoká Další, podobnou skalní bránu v jejím sousedství uvádìjí BALATKA & SLÁDEK (1981) Vìtší prùmìry voštin na Raèi (6 10 cm) dává MIKULÁŠ (2001a, b) do souvislosti s hrubozrnným charakterem pískovce BERNAU (1888 s 26, ), B MÜLLER (1923 s , 1928a s 154, 1932 s 62, 1936 s 3, 1939 s 72, 1942 s ), ANDERT (1929 s , 199), BLU- ME (1943 s 49, 72, 113), KRATOCHVÍL (1962 s 357), BALATKA a kol (1963 s 262, 1969 s 23, foto 20+21), BALATKA & SLÁDEK (1972a s 12, 1973 s 185, 1981 s 14, 28-29, 36, 40-41, 46, 1984 foto 20), SLOUKA a kol (1980 s ), RUBÍN & BALATKA eds (1986 s 78, 124, 136), BALATKA & DÌDEÈKOVÁ in DEMEK ed (1987 s ), HNILICA (1999 s ), MIKULÁŠ (2001a s 218, 2001b s 21), ADAMOVIÈ (2002b s 44) Blízké výskyty 6a Slánský kopec Na k 312 ve vzdálenosti 500 m sz od Slánského kopce (319,7) u Osinalièek je zašlý jámový lom, v nìmž se podle úlomkù pravdìpodobnì dobýval vulkanit Kousky železitého pískovce, zøejmì zbytky po impregnaci puklinového pásma, se odtud táhnou severním a jižním smìrem Pøes údolíèko, 190 m odtud na jih, probíhá svahem ve smìru 30 žíla bazaltoidu s doprovodným proželeznìním v okolním støednì až hrubì zrnitém pískovci s náznaky trubic protažených kolmo na žílu Oxihydroxidy Fe je prosycená i slepencová poloha na úrovni 288,5 m n m 6b Újezdský Špièák Proželeznìní podobného charakteru jako na Raèi se vyskytuje také na plošinì Újezdského Špièáku (348,3; nìm Spitzberg) z od Bukovce, v jejímž støedu vystupuje tìleso bazaltoidního vulkanitu (BERNAU 1888) Proželeznìní typu 3 z okraje plošiny, jehož souèástí jsou i koncentrické konkrecionální formy, popsal a vyobrazil B MÜLLER (1923) Pevný železitý pískovec má tvoøit napø vrcholek k 341 (v podání B MÜLLERA k 368) 900 m jz od Bukovce 7 Kamenný vrch u Køenova Vrch k 382 (nìm Steinberg) na východním konci Køenova jv od Dubé Vrch je protažen ve smìru V Z Pøírodní památka, vyhlášena roku 1991 Typová lokalita proželeznìní typu 2 pozorovatelného ve dvou skupinách vrcholových skal ze špatnì vrstevnatého, støednì zrnitého až hrubozrnného pískovce støední èásti jizerského souvrství s rozptýlenými køemennými valouny do 1 cm Skupina skalek na jižním svahu (A na obr 19) tvoøí høbítek ve smìru asi 110 Nejvìtší skalka (1) má v úrovni severní paty pùdorys asi 4 x 4 m a výšku 5 m Charakter proželeznìní na této skalce vyobrazil B MÜLLER (1923) viz obr 20 Skalka dále na V (2) má pùdorys 4,5 x 3 m a výšku 3,4 m Proželeznìní QRI má podobu složitých vícevrstevných útvarù: bochníkovitých a pøibližnì kulovitých konkrecí o prùmìru desítek cm (èasto pøes 1 m), pokroucených trubic a toulcù, rozvitých rùží, jejichž laminy tlouš kou málokdy pøesahují 3 cm a jsou prakticky vždy silnì undulózní Omezení tìchto tvarù je urèováno puklinami dvou orientací, k nimž se laminy pøimykají a nekøíží je Na tìchto puklinách jsou tak vyvinuty laminy až deskovitých tvarù pøipomínající ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 21 morfologický typ 1 Jde jednak o subvertikální pukliny smìru V Z (skalka 1, z èást skalky 2) a subvertikální pukliny smìru S J (uprostøed skalky 2 a mezi skalkami 2 a 3) Subhorizontální prùbìh laminy získávají v blízkosti nesouvislé slepencové polohy, která leží na skalce 1 ve výšce 1 m a na skalce 2 ve výšce 1,5 (mìøeno od paty s stìny) Velmi podobný styl proželeznìní je vyvinut na vrcholovém skalnatém ostrohu (B na obr 19) až 12 m vysokém, protaženém ZJZ VSV Pukliny usmìròující prùbìh lamin bývají uklonìny k Z pod úhlem a mají frekvenci 2 3 m Puklinami této orientace jsou také oddìleny skalní bloky na vrcholu ostroh Pukliny V Z se místy jeví mladší než proželeznìní; podél jedné z nich gravitaènì odsedá v jižní stìnì skalní šupina Ve vyšší èásti jižní stìny pøecházejí kulovité útvary spíš do trubic, protažených do smìru 95 Na krátké úseky se laminy QRI pøimykají k vrstevním plochám, jak je patrno napø v z èásti jižní stìny Ve východní èásti ostrohu, na jeho nejvyšším bodì, je v dùsledku zahuštìní subhorizontálních lamin QRI vyvinuta 70 cm mocná deska Pískovce bez železitého tmelu, jen s rezavými smouhami, lze nalézt pouze ve v èásti severní stìny Celá zóna proželeznìní na Kamenném vrchu má tedy prùbìh V Z a zasahuje z území A do støední a západní èásti území B Spodní omezení této zóny se sklání pod mírným úhlem k jihu Na téže zónì zøejmì leží proželeznìní typu 1 na sv stìnì skály Vydlabanec 500 m dále na V, na úboèí Velkého Beškovského kopce (R MIKULÁŠ, úst sdìl ) Obr 18 Geologická mapa lokality Kamenný vrch Vysvìtlivky viz obr 3 Podle ADAMOVIÈE a kol (2001)

12 22 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr 19 Plánek skalních výchozù ve vrcholové partii Kamenného vrchu Povrchovým magnetickým mìøením (ADAMOVIÈ a kol 2001) byla na lokalitì zjištìna dvojice žil bazaltoidu (anomálie nt) Jedna z nich probíhá od vodojemu na severní stranì kopce k ZJZ a je zøetelnì uklonìna k jihu Druhá žíla bìží po jižním svahu ve smìru VJV ZSZ a s první žilou se protíná na západním konci vrcholového ostrohu Západním smìrem lze obì žíly sledovat až do obce Køenov Západnì i východnì od vrcholu Kamenného vrchu jsou žíly pravostrannì dislokovány na zlomech SSZ JJV Tøetí, krátká žíla (V Z) byla zjištìna na sz úboèí Význam Rané názory na genezi proželeznìní motivované podobností s bahenními železnými rudami (WURM & ZIM- MERHACKEL 1882) se vyvinuly až po pøedstavu o pøínosu železa vystupujícími horkými roztoky v souvislosti s vulkanickou èinností v terciéru (ZIMMERMANN 1908c, z nich se obèasnì projevuje jako viklan Subhorizontální deska QRI na nejvyšším bodì tvoøí v severní stìnì poklièku o 1 m pøeènívající málo zpevnìné pískovce v podloží Na tomto ostrohu i ve skupinì skalek na j úboèí (oblast A) lze pozorovat øadu mikroforem skalního reliéfu spojených s proželeznìním, jako jsou øímsy, høbítky a lišty, kamenné (skalní) rùže apod Horní povrchy subhorizontálních úsekù lamin QRI místy tvoøí soubory vzájemnì se prolínajících vystouplých polokoulí (boulí) o velikosti vìtších tenisových míèkù Ty jsou nejlépe vidìt v rozsedlinì mezi skalkami 1 a 2 v oblasti A nebo na horním povrchu vyhlídkové skály na vrcholovém ostrohu Na této skále jsou také vyvinuty dvì skalní mísy o prùmìru asi 50 cm, na ètvrté skalce od konce ostrohu je mísa ledvinitého tvaru 1 m dlouhá Tìžba Jedinými známkami tìžby na Kamenném vrchu jsou drobné lùmky na pískovcové štuky ve slabì silicifikovaných pískovcích WURM & ZIMMERHACKEL (1882 s 30-31), BERNAU (1888 s 26), HANTSCHEL (1907 s 419), ZIMMERMANN (1908c s , 1909 s 148, 1911 s 177, 1923 s ), STEINMETZER (1910 s 178), SCHEUMANN (1913 s 726), DÌDINA (1917 s 17), B MÜLLER (1923 s , 1924a s 239, 1928a s , 1932 s 63, 1939 s 71, 1942 s 205), SEDLÁÈEK & QUAISER (1930 s 66), BLUME (1943 s 73), KRATOCHVÍL (1960 ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 23 s 369), BALATKA a kol (1969 s 23, foto 25), BALAT- KA & SLÁDEK (1972a s 12, 1972b s 45, 1981 s 39, 1984 s 34), BALATKA (1984 s 32-33), RUBÍN & BA- LATKA eds (1986 s ), BALATKA in DEMEK ed (1987 s 260), ADAMOVIÈ (1998 s 9, 2001 s 87-90, 2002a s 7, 15, 17, 20-21, 30, 2002b s 45), ADAMOVIÈ a kol (2001 s ), KÜHN (1999a s 188), MIKU- LÁŠ (2002a s 47) 8 Mariánský vrch u Drchlavy Skalnatý høbet smìru SSV JJZ na temeni jižního vrcholku Mariánského vrchu (372; nìm Marienberg), 900 m jv od okraje Drchlavy Proželeznìní na Mariánském vrchu je vázáno na støednì zrnitý køemenný pískovec s pøímìsí až podílem valounù do 5 mm, vrstevnatý; vrchol nahoru hrubnoucího cyklu (valouny do 1 cm) leží 2,8 m pod vrcholkem kopce Náleží støední èásti jizerského souvrství Nejvýraznìjší výchozy železitého pískovce (QRI) tvoøí asi 50 m dlouhý høbet protažený ve smìru 18 na jižním úboèí jižního vrcholku Tento prùbìh je zjevnì dán smìrem drceného pásma, jehož pukliny byly nasyceny oxihydroxidy Fe Z hlediska morfologie proželeznìní jsou na tomto høbetu zhruba rovnomìrnì zastoupeny pukliny smìru zhruba 10, uklonìné strmì k V nebo k Z, impregnované oxihydroxidy Fe (typ 1) Z nich šikmo vybíhají tenké, undulózní laminy QRI až 4 cm mocné tvoøící více- Obr 21 Pukliny uklonìné strmì k západu v jižní stìnì vrcholového skalnatého ostrohu Kamenného vrchu výraznì ovlivòují morfologii útvarù tvoøených laminami QRI 1923), což bylo nedávným nálezem bazaltoidních žil víceménì potvrzeno Lokalita je zajímavá tím, jak jsou útvary vícevrstevných lamin železitého pískovce ve svém tvaru i rozmìru kontrolovány systémem ortogonálních puklin Obr 20 Styl proželeznìní na skalce (1) na jižní hranì vrcholové plošiny Kamenného vrchu B MÜLLER (1923) Zpevnìní pískovce vedlo ke vzniku morfologicky výrazného skalního ostrohu na vrcholu Kamenného vrchu (vyhlídkový bod, BALATKA & SLÁDEK 1972b), obklopeného balvanitou sutí železitého pískovce Skalní bloky na tomto ostrohu jsou v dùsledku mrazového pùsobení rozvolnìny podle pøíèných puklin a jeden Obr 22 Poloha jednotlivých výskytù proželeznìní v severní èásti Kokoøínska

13 24 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr 23 Složená struktura tvoøená nìkolika girlandovitì uspoøádanými laminami QRI více øádù Západní stìna hlavního pískovcového høebene na Mariánském vrchu Foto J Adamoviè vrstevné trubice, toulce nebo uzavøené konkrece tvaru elipsoidu (typ 2) Podélné osy tìchto struktur mají v celém høbetu zhruba shodný smìr SV JZ (hodnoty ) Z nich vybíhají tenèí laminy nižšího øádu, obloukovitého prùbìhu, spojující hlavní laminy Aèkoliv øídící pro styl proželeznìní je zde typ 1, lokalita je cenná pøedevším nejrùznìjšími varietami homogennì orientovaných struktur typu 2 a jejich prùøezy (laminy více øádù, tvoøící girlandy) obr 23 Vrcholová skalka je intenzivnì proželeznìlá jen ve vrcholové partii, zatímco pøi patì se proželeznìní omezuje jen na rezavý pigment nebo proužky stejné orientace, jako mají nedaleké mineralizované pukliny Mineralizované roztoky tedy nebyly pøivádìny pøímo zespoda, a tato skalka tedy mùže pøedstavovat i relikt proželeznìní typu 3 (subhorizontální deskovitá tìlesa) Otevøená puklina v polovinì høbetu uklonìná mírnì k severu (352/23 ) se zdá být mladší než samotný proces proželeznìní, pøesto je i ona pokryta na obou stìnách 1 cm krustou QRI V bazaltoidní horninì v lomu na SSV (viz níže) jsou zøetelná subvertikální drcená pásma smìru 16 Další projevy proželeznìní podobného stylu jsou vyvinuty v hrubozrnném pískovci s podílem køemenných valounù do 1 cm asi 150 m dále na JZ, smìrem na Drchlavský vrch Laminy QRI o mocnosti ca 1 cm (max 2,5 cm) zde tvoøí stìny vícevrstevných koncentrických válcù s osami smìru 51, z dùvodu velkého prùmìru válcù se laminy jeví jako víceménì planární Laminy vícevrstevných, zhruba kulovitých útvarù na skalce na horní hranì svahu jsou místy usmìrnìny (plocha 26/81 ) viz obr 24 Zóna proželeznìní zde má zhruba stejný prùbìh jako na hlavní lokalitì Na jednom místì je zde tato zóna pravostrannì horizontálnì dislokovaná o ca 20 m na zlomu smìru asi V Z Nejbližšími tìlesy bazaltoidních hornin jsou žilný systém Drchlavského vrchu doprovázený výraznou silicifikací a tìleso komínové intruze na severním vrcholku Mariánského vrchu, jen 120 m ssv od hlavní lokality Povrchové magnetické mìøení (J PEROUTKA a J ADAMOVIÈ v roce 2001) neprokázalo pøítomnost intruzívního propojení mezi tìmito dvìma výskyty podél zóny proželeznìní s výjimkou drobných anomálií (10 15 nt) indikujících tenké a krátké žíly(?) bazaltoidu smìru SSV JJZ a ZSZ VJV Lze tedy pøedpokládat, že železem bohaté roztoky nesledovaly kontakty žilných tìles a od intruze na severním vrcholu Mariánského vrchu mohly pronikat k jihu pouze s využitím propustnìjšího drceného pásma, jak již pøedpokládal ZIMMERMANN (1909) Ve stìnách lomu otevøeného v tomto intruzivním tìlese pozoroval ZIM- MERMANN (1909) na kontaktu bazaltoidu a železitého pískovce, dnes špatnì odkrytém, i lupenité krusty QPI a B MÜLLER (1925) odtud popsal celou pøikontaktní sukcesi proželeznìní Podle B MÜLLERA je oxihydroxidy Fe tmelená i slepencová poloha 4 m pod horní hranou lomu Smìr proželeznìlého drceného pásma pøedurèil prùbìh høbetu Mariánského vrchu Skalnatý høbet na jižním úboèí Mariánského vrchu je tvoøen tøemi skalami podmínìnými pøítomností lamin železitého pískovce, Obr 24 Usmìrnìní lamin QRI v pískovci na skalce 150 m jz od vrcholu Mariánského vrchu Pohled k východu Foto J Adamoviè vysokými (od J k S) 2,5 m, 4,5 m (nìkolik vrcholkù, délka 20 m) a 5 m Na stìnách jsou èasté prohlubnì a skalní rùže Na vrcholové skalce jsou na prùøezech sférických železitých útvarù vyvinuty skalní mísy o velikosti kolem 20 cm Sutì balvanù železitého pískovce na úboèí høbetu jsou výsledkem mrazového pùsobení v pleistocénu Tìžba V opuštìném jámovém lomu o rozmìrech ca 20 x 30 m na severním vrcholu Mariánského vrchu byla dobývána sloupcovitì odluèná bazaltoidní hornina, použitá jako štìrk pøi stavbì øíšské silnice z Dubé do Èeské Lípy ve 30 letech 19 stol (ZIMMERMANN 1909, STEIN- METZER 1910) GRABER (1908 s 482), ZIMMERMANN (1909 s , 1911 s 177, 1923 s ), STEINMETZER (1910 s ), WURM (1916c s 179), B MÜLLER (1925 s , ), BLUME (1943 s 49), KRATOCHVÍL (1957 s , 361), MIKULÁŠ (1992 s ), CÍLEK a kol (1996 s ), BALATKA in DEMEK ed (1987 s 342), KÜHN (1999a s , 192, 194), ADAMOVIÈ (2002a s 18, 23) 9 Èap Palicovitý skalní útvar Èap (386,7, nìm Tschapkeule) 1,5 km sz od Pavlièek a pískovcový høbet pokraèující odtud k SSV na 310 m vzdálený Zámecký vrch (jižní vrchol asi 400 m n m, Schloßberg) ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 25 Skalní palice na Èapu je tvoøena vrstevnatým hrubozrnným pískovcem støední èásti jizerského souvrství s pøímìsí køemenných valounù do 1 cm V asi 1/3 výšky skalky je vyvinuta 2 3 mm mocná zprohýbaná lamina železitého pískovce (QRI), zhruba horizontálního prùbìhu V horní èásti skalky jsou vyvinuty zhruba kulovité, koncentricky uspoøádané laminy QRI otevøené západním smìrem Na západì a na jihu je skalní palice omezena mírnì zvlnìnými silicifikovanými puklinami Teprve pøi obcházení paty nejvyšší kulisy skalního ostrohu lze nalézt další projevy proželeznìní, a to soubor zprohýbaných lamin QRI, pøevážnì pozorovatelný jen v balvanech, 20 m západnì od skalní palice Zdá se, že tato zóna nemíøí na skalku samotnou, ale táhne se po jejím západním úboèí ve smìru 9 Tímto smìrem se vyskytují další impregnace oxihydroxidy Fe podél znaèené cesty smìrem na Zámecký vrch Jde pøedevším o trubice QRI s osami ve smìru S J až SSZ JJV (napø skalka proti napojení znaèené cesty vedoucí sem po Zámeckých schodech) a subvertikální deskovité proželeznìní QRI na puklinách zhruba smìru S J Mocnosti tìchto desek QRI dosahují až 3 cm, jsou místy zdvojené nebo potažené až 1 cm vrstvou køemenem chudého železivce (QPI) Na severním vrcholku Zámeckého vrchu jsou vyvinuty mohutné trubice až 6 cm mocných krust QRI, orientované S J Vrcholek kopce (cca 394 m n m ) 450 m sv od Zámeckého vrchu je také prosycen laminami QRI, které zde místy vytváøejí pøevislou skalní desku Pozemní geomagnetické mìøení (J PEROUTKA a J ADAMOVIÈ, 2002) ukázalo, že ruptury obsahující železivce QPI vždy pøedstavují pøímé exokontakty žil vulkanitù Výskyt sodalitického bazanitu až sodalititu na Zámeckém vrchu (WURM 1915, KLEIN a kol 1966) pøedstavuje køížení žíly V Z s žilami SSV JJZ, z nichž jedna se táhne dále v ose høbetu smìrem na Èap, pøièemž vytváøí krátké odžilky a menší pnì Jeden z pòù pak leží ve vzdálenosti jen 25 m vsv od skalní palice S hlavní žilou je propojen 15 cm mocným odžilkem smìru 164, vycházejícím v boku pøíèné sníženiny (býv hradní pøíkop?) na znaèené cestì Jižním smìrem hlavní žíla patrnì pokraèuje v ose zóny proželeznìní na západním úboèí skalního masivu Èapu Skalní palice tak leží v ose ostrého úhlu sevøeného dvìma bazaltoidními žilami, podobnì jako napø železivce na Kamenném vrchu (7) Høbet mezi Zámeckým vrchem a Èapem je jednoznaènì podmínìn zpevnìním pískovce (proželeznìní, silicifikace) podél rozvìtvené žíly bazaltoidu Sama èapská palice je 5 m vysoká a 2,5 3 m tlustá (BALATKA a kol 1969) a za své zachování v této podobì a exponované pozici na hranì údolí vdìèí kromì prosycení oxihydroxidy Fe také silicifikovaným puklinám Laminy QRI na vrcholku palice tvoøí morfologicky vystupující lišty Na vzniku velkého skalního výklenku (pøevisu) na zsz úpatí nejvyšší skalní kulisy se proželeznìní nepodílí ZIMMERMANN (1905 s , 1908c s 313, 1911 s 177, 1923 s ), HANTSCHEL (1907 s ), WURM (1915 s 222), È ZAHÁLKA (1916 s 50-51, obr 19), B MÜLLER (1923 s 155,163, 1928a s 148,

14 26 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 27 Obr 25 Pískovcová vìž v západním zakonèení høbetu Èíøe, nahoøe zakonèená polohou QRI V jejím jižním okolí probíhá žíla bazaltoidu Foto J Adamoviè 1932 s 62, 1942 s 205, ), SEDLÁÈEK & QUAI- SER (1930 s 52-53), BLUME (1943 s 73), KRATOCHVÍL (1957 s 255, 1963 s 56, 282, 428), KLEIN a kol (1966 s 149, 153), BALATKA a kol (1969 s 23, foto 35), BA- LATKA & SLÁDEK (1972a s 13, 1973 s 184, 1975 s 149, 1981 s 40, 43), BALATKA in DEMEK ed (1987 s 137), ADAMOVIÈ (2002a s 20-21, 30, 2002b s 43) Obr 26 Silicifikovaná pískovcová skalka na vrcholu Máselníku s èetnými impregnacemi a povlaky QRI na puklinách Pohled k SV Foto J Adamoviè Obr 27 Geologická mapa lokality Husa Vysvìtlivky viz obr 3 Podle ADAMOVIÈE a kol (2001) Blízké výskyty 9a Èíø Bìhem terénního mapování v roce 2001 (J PEROUTKA a J ADAMOVIÈ) byla s pomocí magnetometru identifikována žíla bazaltoidu smìru VSV ZJZ táhnoucí se ze západního okolí Lhoty na vrch Èíø (422,3, nìm Tschirberg) Žíla je na nìkolika místech levostrannì dislokována na zlomech smìru S J až SZ JV Na místa odskoèení žíly je vázáno proželeznìní pískovcù (svrchní èást jizerského souvrství) v podobì desek QRI na puklinách paralelních s žilou nebo pøíènými zlomy, napø na vrchu k 403 Høbet Èíøe na západì (170 m zsz od vrcholové kóty) zakonèuje izolovaná pískovcová skála nahoøe zakonèená subhorizontální polohou železitých inkrustací V jejím jižním okolí se v blízkosti žíly nacházejí nízké skalky silicifikovaného pískovce se sloupkovitou odluèností Sloupky jsou pøevážnì ètyøboké, 2 3 cm široké, uklonìné zhruba k jihu pod úhlem 58 (pøi bázi) až 76 (pøi vrcholu) Na dnì rokle zde sloupcovitì odluèná bazaltoidní hornina krátkého tektonického segmentu žíly tvoøí skalku asi 1 m vysokou 9b Máselník Zachování reliktní skalky (toru) na høbítku Máselníku (383,3, nìm Butterberg, Butterstein) protaženém ve smìru S J, jz od Døevèic, je podmínìno silicifikací pískovce a jeho prosycením oxihydroxidy Fe (typ 2) Nejbližší intruzivní tìleso vulkanitu leží 70 m na ZJZ na sousedním vrcholku (B MÜLLER 1925), podle pozemních geomagnetických mìøení však nezasahuje žádným výbìžkem do oblasti vrcholové skalky 10 Husa Krátký høbet (Gänsberg) v pravém boku Dlouhého dolu protažený ve smìru SSZ JJV, na severu zakonèený soliterní skalkou železitého pískovce; ta tvoøí jeho nejvyšší bod (449, nìm Gans) 1,6 km jv od Hvìzdy Høbet je tvoøen støednì zrnitým až hrubozrnným pískovcem svrchní èásti jizerského souvrství, vrcholová skalka je zakonèena hrubozrnným pískovcem s køemennými valouny vrcholu Stejnì jako celý pøilehlý úsek Dlouhého dolu se høbet Husy vyznaèuje pomìrnì slabým tektonickým postižením Pukliny na jz svahu høbetu (podél znaèené cesty) se místy sdružují do drcených pásem smìru 24 34, nebývají ale prosyceny oxihydroxidy Fe Ojedinìlé pukliny v severní èásti høbetu mají smìry kolem 120 Podél odboèky znaèené cesty vedoucí na vrchol jsou v pískovcích na z okraji høbetu vyvinuty decimetrové až metrové útvary tvoøené laminami železivce QRI, jednovrstevné i vícevrstevné, zhruba kruhového pùdorysu, bez viditelného jádra Celkovým tvarem se tyto útvary nejspíše blíží svislým trubicím (t j morfologický typ 2), v nìkterých pøípadech však mùže jít i o izometrické konkrecionální útvary Aèkoliv je místy naznaèeno jejich uspoøádání v zónách smìru 50, nejsou nikde propojeny puklinami obr 28 Vrcholová skalka 1,7 m vysoká, kdysi snad pøipomínající svým tvarem husu sedící na vejcích (hlava husy byla prý vandalsky znièena), je ve své horní polovinì hustì prostoupena laminami QRI tvoøícími tak subhorizontální železitou desku (typ 3) Na západní stranì jejího podstavce je pøítomna puklina 303/75 prosycená oxihydroxidy Fe (typ 1) foto in ADAMOVIÈ a kol (2001) Tato puklina i pruh v jejím pokraèování jeví zvýšené hodnoty magnetického pole (+8 nt), a mùže tak obsahovat málo mocný pronik bazaltoidu Dalšími blízkými výskyty vulkanitù je dvojice žil SV JZ geomagneticky zjištìná pøi jv patì høbetu (obr 27) Kromì zde popsaných projevù proželeznìní uvádí B MÜLLER (1924c) 2 3 cm mocné proželeznìní na puklinách vybíhající od høbetu Husy smìrem na západ Význam Na Huse jsou zastoupeny všechny tøi hlavní morfologické typy proželeznìní (1 3) Nevyøešen zùstává zpùsob pøínosu železa pro vertikální trubicovité útvary, protože v jejich blízkosti nejsou pøítomny žádné ruptury, které by mohly usnadòovat proudìní roztokù bohatých Fe Jelikož pøítomnost intruzívního tìlesa v jejich podloží se geomagnetickým mìøením nepotvrdila, lze za nejpravdìpodobnìjší považovat døívìjší existenci tìlesa vulkanitù v nadloží høbetu Podobné formy proželeznìní jako na Huse (kulovité konkrece) vznikly v Èeském støedohoøí v podloží lávových proudù (V CAJZ, úst sdìl ) Proželeznìní zpevòuje a tvarovì ostøeji modifikuje západní okraj skalního høbetu Vrcholovou skalku je možno nazvat jednostranným skalním høibem, protože její jižní stìna je pøevislá o asi 1 m Na severním konci je vyvinuto skalní okno Druhé skalní okno, ještì zachycené na fotografii in BALATKA a kol (1969), je dnes znièeno Vertikální trubicovité útvary dále na J podmiòují vznik nejrùznìjších tvarù skalního mikroreliéfu Typické jsou skalní mísy svým prùmìrem i reliéfem pøesahující 1,5 m, pøirovnávané BALATKOU & SLÁDKEM (1981) ke gejzírovým stalagmitùm, dále zprohýbané øímsy a skalní rùže, èasto vyvinuté na podstavcích až 0,5 m vysokých Bez návaznosti na proželeznìní jsou na høbetu Husy vyvinuty žlábkovité škrapy až 40 cm hluboké (BALATKA a kol 1969)

15 28 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 29 Obr 28 Konkrecionální až trubicovité útvary QRI na høbetu Husy Foto J Adamoviè : ZIMMERMANN (1905 s ), HANTSCHEL (1907 s 431), B MÜLLER (1924c s 16-17, 25, 1928a s 148, 1932 s 62, 1942 s 205), SEDLÁÈEK & QUAISER (1930 s 51), BLUME (1943 s 73), KRATOCHVÍL (1957 s 438, 1958 s 292), BALATKA a kol (1969 s 23, foto 31-33), BA- LATKA & SLÁDEK (1972a s 13, 1973 s 184, 1981 s 38-40, 48-49), BALATKA (1984 s 33), BALATKA & DÌDEÈ- KOVÁ in DEMEK ed (1987 s 219), ADAMOVIÈ a kol (2001 s , ), ADAMOVIÈ (2001 s 83, 86, 2002a s 8, 22, 30, 2002b s 43) 10b Husí cesta Høbet Husí cesty, klikatící se mezi vrchem Husa a Skalkou zhruba ve smìru V Z narušuje jinak pravidelnou sí údolních tvarù odvodòujících území buï k JJV do povodí Obrtky (jižnì od Husí cesty) nebo k SSZ do povodí Litického potoka (severnì od Husí cesty) Zpevnìní høbetu je dáno m j rùznými formami proželeznìní V nejbližším sv okolí vodojemu na v konci Skalky je proželeznìní vázáno na dvì polohy konformní s vrstevnatostí (t j asi 4 k JJV): horní poloha tvoøí Obr 30 Trubièka QRI v zónì proželeznìní smìru S J, 650 m s od k 458,9 Bischofsküppe u Husí cesty Osa trubice je uklonìná 9 k JV, tedy šikmo k celkovému smìru zóny a blízké žíle bazaltoidu Prùmìr 4,5 cm Pohled k jihu Foto J Adamoviè Obr 31 Kresba B MÜLLERA (1924c) znázoròující styl proželeznìní na k 432,1 v severním zakonèení zóny proželeznìní, vybíhající sem z prostoru Husí cesty temena skal a spodní poloha leží o 5 m níže Jsou zde vyvinuty typické zprohýbané laminy QRI pøecházející do trubic s osami uklonìnými pod úhlem 2 7 k SSZ, proželeznìní na puklinách je ménì èasté Železité pískovce zastihneme i na výrazném vrcholu stoupání 800 m v od vodojemu Zde doprovázejí zvlnìnou žílu bazaltoidu vybíhající k JJV z intruzivního centra na k 458,9 Bischofsküppe na sever odtud (WURM 1916c, ADAMOVIÈ 2001) Dále k severu tvoøí žíla osu výrazného høbetu a pokraèuje až na k 432,1, t j 1,2 Blízké výskyty 10a Kraví doly Na pravé stranì rokle Kraví doly severnì od Obroka vybíhá z vrchu k 426 k jihu skalnatý pískovcový høbet 500 m dlouhý a jen cca 20 m široký Na jeho jižním konci stojí osamocená, asi 6 m vysoká skalka ze støednì zrnitého pískovce, ve vrcholové èásti perforovaná V jedné tøetinì její výšky je pískovec (zde bez litologické zmìny) prostoupen souborem zvlnìných lamin železivce QRI sledujícím vrstevnatost Výskyt leží v jv pokraèování bazaltoidní žíly Koòského vrchu Výrazné proželeznìní typu 2 z Kravích dolù je vyobrazeno BALATKOU a kol (1969) Obr 29 Geologická mapa lokality Husí cesta Vysvìtlivky viz obr 3 Podle ADAMOVIÈE (2001) Obr 32 Geologická mapa Malého Vlhoštì a jižního úboèí Vlhoštì Vysvìtlivky viz obr 3 Podle ADAMOVIÈE a kol (2001)

16 30 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 31 Obr 34 Deskovité proželeznìní (typ 1) v pravé stìnì rokle Die Hemme blízko jejího ústí s charakteristickým zpùsobem destrukce Foto J Adamoviè Obr 33 Proželeznìní morfologického typu 1 tvoøící osu høbetu k 447, protaženého ve smìru V Z, na jižním úboèí Vlhoštì Tento høbet šikmo protíná série bazaltoidních žil Foto J Adamoviè Stìny rokle jsou tvoøeny fialovì naèervenalými pískovci spodní èásti jizerského souvrství Tyto pískovce mají v odkryté mocnosti asi 40 m podobu dvou nahoru hrubnoucích cyklù Nižší cyklus je na 315 m n m zakonèen 30 cm mocnou nesouvislou polohou slepence, vyšší cyklus pøedstavující vrchol spodní èásti jizerského souvrství je zakonèen na 335 m n m vrstevnatým hrubozrnným pískovcem s podílem køemenných valounù Hranice s nadložním žlutým, jemnì až støednì zrnitým arkózovitým pískovcem, odkrytá v záøezu silnice, je zvýraznìna 1 cm mocnou krustou železivce QRI Pigmentace spodní èásti jizerského souvrství a specifická odluènost pískovcù podle vrstevních ploch v této oblasti vedla B MÜLLERA (1925) k vymezení zvláštní facie Dolského údolí (Gründenmühlfazies) Je zpùsobena potažením køemenných zrn hematitem (KLEIN 1962) V rokli Hemme i v sousední rokli se silnicí do Sušice jsou dominantní otevøené pukliny smìru VSV ZJZ až V Z s tenkými povlaky i silnìjšími krustami oxihydroxidù Fe (typ 1) Proželeznìní na urèitou vzdálenost sleduje i pukliny k nim speøené Dislokovány jsou mladšími puklinami SV JZ Subvertikální desky km od Husí cesty Celý prùbìh této žíly je kromì silicifikace doprovázen výrazným proželeznìním: trubicemi a deskami QRI zhruba rovnobìžnými s prùbìhem žíly Nejlepšími ukázkami jsou laminy QPI a QRI v >2 m široké zónì 122/49 v plášti žíly 100 m ssz od k 458,9 a soubor trubic QRI o prùmìru 4 60 cm (osy 152/9 ) 70 m s od k 442 dále na S obr 30 Proželeznìní na k 432,1 popisuje B MÜLLER (1924c) jako železité desky uklonìné strmì k VJV a koncentrické inkrustace (obr 31) 10c Støíbrný vrch Osou severního výbìžku Støíbrného vrchu (400, nìm Ziebern Berg) mezi Husou a Vlhoštìm procházejí pukliny orientované 325/83 s produkty dynamické silicifikace potaženými oxihydroxidy Fe Na nìkterých jsou patrny nezøetelné subhorizontální striace Povrch jiných puklin je mírnì vertikálnì zvlnìný jako na valše pøevrácené na bok (odtud termín železná valcha používaný P HAVRÁNKEM); konvexní èásti vln jsou snadnìji erodovány, a na puklinové ploše pak zùstávají úzké svislé pásky železitého povlaku Podobné páskování lze pozorovat i na subvertikálních puklinách VSV ZJZ uprostøed prostøední skalní kulisy na Vlhošti Železem zpevnìný je i høbítek smìru V Z pøekonávaný znaèenou cestou vedoucí odtud do Dlouhého dolu, 500 m dále na JJZ Zde jsou vyvinuty trubicovité inkrustace QRI s osami uklonìnými k S pod úhlem cca 4 Tyto projevy zaznamenal i B MÜLLER (1924c) a mohou souviset s proželeznìním na Husí cestì (10b) 10d Vlhoš Pískovce jizerského souvrství na jz a z svazích Vlhoštì (613,5, nìm Willhoscht) jsou postiženy nejrùznìjšími typy alterace vzhledem k blízkosti významného pásma úštìckého zlomu Tenká železitá poklièka na jednom z pískovcových sloupù omezených proželeznìlou puklinou byla napø vyobrazena BALATKOU a kol (1969) Nejvýraznìjší proželeznìní (typ 1 až 2) však tvoøí osu v z høbetu k 447 na jižním úboèí Vlhoštì Krusty železitého pískovce sledují drcené pásmo s hlavní puklinou uklonìnou pod úhlem 72 k jihu a bìžnì dosahují mocnosti 10 cm (ADAMOVIÈ 1997a) Povrchové geomagnetické mìøení ukázalo, že høbet je prostoupen systémem kulisovitì uspoøádaných žil bazaltoidu pøevažujícího smìru SV JZ (ADAMOVIÈ a kol 2001) 10e Ptaèí dùl Proželeznìní podobné jako na lokalitì 10a je vyvinuto v horní èásti Ptaèího dolu (Vogelborntal) 1,3 km jjv od Ostrého u Úštìka (mimo mapku) Nejlepší ukázky souboru subhorizontálních zvlnìných lamin (typ 3) i deskovitého proželeznìní na puklinách (typ 1) poskytuje skalní útvar oznaèovaný jako Strážce Ptaèího údolí 130 m jv od pramene Vogelbrunnen v rozvìtvení údolí 11 Die Hemme Krátká rokle upadající k SZ, ústící zprava do Loubského dolu 150 m jz od vyústìní silnice ze Sušice (j od Holan) Na JV rokle zaèíná v osadì Sušice Obr 35 Geologická mapa lokality Chvístec Vysvìtlivky viz obr 3 Podle ADAMOVIÈE a kol (2001)

17 32 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 33 QRI na nìkterých puklinách jsou z velké èásti destruovány a jejich zbytky nalepené na puklinových plochách tvarem pøipomínají knoflíky (B MÜLLER 1925; viz obr 34) V samotné rokli Hemme se pak uplatòují i subvertikální pukliny smìru SZ JV Jejich jz stìny jsou pokryty 1 2 mm silným povlakem QRI, zatímco na sv stìnách jsou vyvinuty velmi krátké trubice QRI (reliéf 1 cm) s osami kolmými na puklinovou plochu, které však hloubìji do stìny nepokraèují B MÜLLER (1925) odtud popisuje i skály kryté poklièkou železitého pískovce Výskyty vulkanických hornin nejsou z blízkého okolí známé Minerální a chemické složení Železitá krusta na vrcholu spodní èásti jizerského souvrství obsahuje podle RTG-difrakèní analýzy tyto minerální fáze: køemen, goethit, kaolinit, slída,?lepidokrokit Obsah oxihydroxidù Fe je 22 hm % (ADAMO- VIÈ 2001) Zvláštností jsou relikty krust železitého pískovce na puklinových stìnách Jejich oddìlení tenkou stopkou od vlastní stìny mùže být výsledkem solné subflorescence v zónì za krustou a možného vyklizení této zóny ještì pøed opadem vìtší èásti železem chránìné stìny (srv CÍLEK 1998) B MÜLLER (1924b s 86, 1925 s , 130, 159, 1928a s 149), KRATOCHVÍL (1958 s 51, 1962 s 215, 1963 s 290), ADAMOVIÈ (2001 s 53, 2002a s 23, 2002b s 43) 12 Chvístec Návrší zvané Pavlovická skála (ca 340 m n m, nìm Weinberg) ležící 150 m zsz od rozvalin samoty Chvístec (Quis) 600 m s od Pavlovic v pravé stìnì Švábského neboli Pavlovického dolu Na v z protaženého høbetu z od Chvístce vycházejí støednì zrnité až hrubozrnné vrstevnaté pískovce svrchní èásti jizerského souvrství Proželeznìní je v menší míøe vázáno na pukliny V Z: napø na drcené pásmo ve skalách u silnice 100 m z od odboèky silnice do Pavlovic Pukliny téhož smìru na západním konci høbetu mají jen velmi slabé povlaky oxihydroxidù Fe Daleko výraznìjší je však trubicovité proželeznìní (typ 2) tvoøené až 2 cm mocnými laminami køemenem bohatého železivce (QRI), pozorovatelné na èetných balvanech a drobných skalních výchozech na j úboèí høbetu a zvláštì pak na vrcholové skalce Zde jsou na sebe trubice hustì nahlouèeny Jejich osy se uklánìjí do smìru 280 pod úhlem 18 (západní èást) až 23 (východní èást) Trubice mají nejrùznìjší prùmìry, jsou jednovrstevné a v prùøezu velice nepravidelné Na balvanech na temeni skály jde spíš o subvertikální pásky Obr 36 Pavlovická skalka u Chvístce je jednou z ukázek trubicovitého stylu proželeznìní pískovcù jizerského souvrství v blízkosti úštìckého zlomu Pohled k východu Foto J Adamoviè QRI smìru zhruba SV JZ V severní stìnì skalky je železem prosycena puklina 13/82 (proželeznìní typu 1) Pavlovická skála leží na východním zakonèení B MÜLLEREM (1925) vymezené zóny proželeznìní Quisgang Ještì dále na východ smìøuje tato zóna na v z protažený høbet železitého pískovce na vrchu Popelov (365,1) a dál do oblasti Újezda Zhruba tak sleduje pokøídový zlom, na nìmž došlo k poklesu s kry (t j kry s proželeznìním) o 120 m Povrchovým geomagnetickým mìøením (ADAMO- VIÈ a kol 2001) byla nalezena na j úboèí dvojice žil bazaltoidu smìru SV JZ, smìøujících na východní konec skalky Tøetí žíla stejného smìru leží blíže zbytkùm samoty Chvístec Vrcholová skalka je 18 m dlouhá a asi 6 m vysoká, její zachování v této podobì nepochybnì souvisí s prùbìhem zóny proželeznìní Z drobných tvarù skalního reliéfu jsou na stìnách rovnobìžných s prùbìhem trubic vyvinuty skalní øímsy, na stìnách kolmých skalní rùže Tìžba Jižní èást hospodáøství na Chvístci stávala na vršku Obr 37 Trubicovité proželeznìní v pravé stìnì Loubského dolu tìsnì pøed vyústìním Dolského údolí Osy trubic zapadají pod úhlem 5 k východu Pohled k VSV Foto J Adamoviè Kellerberg, kde byly v železitém pískovci vyhloubeny sklípky (BERNAU 1888) BERNAU (1888 s ), HANTSCHEL (1907 s 456), B MÜLLER (1924b s 86, 1925 s 127, 143, 157, 1928a s 154), KRATOCHVÍL (1958 s 374, 1962 s ), RÜCKL (2000 s 287), ADAMOVIÈ a kol (2001 s ), ADAMOVIÈ (2002a s 8, 23, 2002b s 42) Blízké výskyty 12a Loubský dùl V pravé stìnì Loubského dolu (nìm Laubner Tal) tìsnì pøed jeho stykem s Dolským údolím vymapoval B MÜLLER (1925) další v z orientovanou zónu proželeznìní Podle jeho zjištìní pokraèuje tato zóna západním smìrem až k hájovnì Vlhoš Na uvedeném místì pøi ústí Loubského dolu bylo zjištìno proželeznìní QRI s trubicemi, jejichž osy mají stejný smìr jako u Chvístce, ale opaèný smìr zapadání (97/5 ) Tento výskyt leží na stejné zlomové linii jako výskyt u Chvístce, a proto lze pøedpokládat, že jde o jedinou, by místy pøerušovanou zónu proželeznìní 13 Borek Hlavní výskyt tvoøí asi 80 m dlouhý pískovcový høbet (303 m n m ) smìru V Z v pokraèování Dlouhého høebene, ležící 1 km v od obce Borek (Regersdorf), mezi Zahrádkami a Jestøebím Støednì zrnitý pískovec svrchní èásti jizerského souvrství s pøímìsí køemenných valounù je zpevnìn laminami køemenem bohatého železivce (QRI) až 2 cm mocnými V pøevážné èásti prùbìhu høbetu mají laminy charakter navzájem se dotýkajících jednovrstevných trubic o prùmìru cm, jejichž osy zapadají jednotnì k V pod úhlem 6 Na samém západním konci høbetu je pravidelnost tìchto trubic již menší železem je zde impregnována výrazná puklina 214/40 Ve východní, nejvyšší èásti høbetu zapadají osy trubic k V až VSV pod úhlem nebo jsou vyvinuty planární laminy uklonìné pod úhlem 18 k SV Skalka støednì zrnitého masivního pískovce na jižním svahu høebene obsahuje tenké zprohýbané laminy QRI pøecházející až do trubic o prùmìru pøes 1 m; jejich osy zapadají k SV pod úhlem Zhruba 100 m severnì od høbetu probíhá rovnobìžnì s ním hlavní plocha pásma úštìckého zlomu, na nìmž došlo k poklesu severních ker o cca 250 m Úštìcký zlom je souèástí systému støedohorského zlomu omezujícího z jihu tektonický pøíkop oherského riftu Asi 150 m jižnì od hlavního høbetu je v pískovci vyvinuto pøes 3 m široké drcené pásmo smìru SV JZ (132/77 ) Doprovodné proželeznìní typu 1 pískovec zpevnilo a ve stìnách pásma se vytvoøily výraznìjší pískovcové vìže (Zloèinec, Soudce) Od výše uvedených skal je tento výchoz oddìlen zlomem VSV ZJZ Výjimeèné trubicovité proželeznìní je vyvinuto také 400 m jv od vrcholku hlavního høbetu, v pravé stìnì rokle na s úboèí høbetu Dubovce Trubice jsou opìt

18 34 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr 39 Obr 38 Soubor trubic QRI v pravé stìnì rokle na s úboèí høbetu Dubovec, 400 m jv od klasického výskytu na Borku Trubice mají jednotný smìr SSZ JJV Foto J Adamoviè Geologická mapa lokality Borek Vysvìtlivky viz obr 3 Podle ADAMOVIÈE a kol (2001) jednovrstevné, ve shlucích i izolované, o prùmìru prvních centimetrù až desítek centimetrù Jejich osy jsou subhorizontální, orientované jednotnì ve smìru SSZ JJV Na severu trubice konèí na proželeznìlé puklinì 198/88 V okolí lokality Borek nebyla døívìjšími autory ani novým povrchovým geomagnetickým mìøením zjištìna žádná tìlesa bazaltoidních hornin pøítomnost hloubìji uloženého tìlesa typu ložní žíly nelze zcela vylouèit, jak ukazuje plošná anomálie intenzity magnetického pole (+50 nt), ostøe ukonèená na SZ (ADA- MOVIÈ a kol 2001) Nejbližší intruzí je tak Rožec (340) 1,5 km na VJV V jeho blízkosti bylo však zjištìno jen proželeznìní typu 1: železité krusty na puklinách smìru SV JZ, t j rovnobìžných s žilami bazaltoidu Význam Na hlavním høbetu jde o typickou ukázku trubicovitého proželeznìní (typ 2) Zvláštní je zde pøedevším omezení trubic na pomìrnì úzkou zónu rovnobìžnou s jejich protažením a absence tìles neovulkanitù Význam lokality si uvìdomoval B MÜLLER, který Borku (Regersdorfer Eisenerzsäulengang) vìnoval samostatný èlánek (1924b) B MÜLLER (1924b, 1925, 1928a a zejména 1932) pøedpokládá nejprve vznik sloupkù v dùsledku proniku horkých vulkanických par do tektonické zóny, jejíž otevøené pukliny byly pøedtím s povrchu vyplnìny pískem a štìrkem V druhé fázi pak došlo k prostoupení pískovce koloidy bohatými železem Aèkoliv je napadání cizorodého materiálu s povrchu nepravdìpodobné, zóny rozpojení pískovce tzv žíly písku v pískovci byly popsány z oblasti strážského bloku (PAZDÍREK 1991), kde vznikají v dùsledku intenzivního proudìní podzemní vody Úvaha B MÜLLERA tak mùže být zèásti správná: drcené pásmo rovnobìžné s úštìckým zlomem mohlo kanalizovat fluida a pískovec nejprve rozložit na písek a pak opìt zpevnit železem Pøesné umístìní výskytu mohlo být pøitom dáno již prùbìhem osy kozelské antiklinály (V Z), která pøedcházela vzniku úštìckého zlomu (COUBAL & KLEIN 1992) Høbet je pøi svém západním zakonèení modelován až do tvaru pískovcové zdi asi 6 m vysoké a místy jen 2 m široké, s výchozy zvláštì na severní stranì Trubice QRI dávají vznik pøedevším skalním øímsám a žlábkùm B MÜLLER (1924b s 85-86, 1925 s , 1928a s , 1932 s 63), BLUME (1943 s 73), KRATOCHVÍL (1957 s 407, 1960 s 103, 1962 s ), BALATKA a kol (1969 s 24), BALATKA & SLÁDEK (1972b s 46, 1981 s 17, 40), RUBÍN & BALATKA eds (1986 s 136), RÜCKL (2000 s 287), ADAMOVIÈ a kol (2001 s ), ADAMOVIÈ (2002a s 8, 21-23, 30, 2002b s 42, 2002c s 34-35), MIKULÁŠ (2002a s 47) 14a d Drobné výskyty v okolí Maršovického vrchu Do okolí Maršovického vrchu, zejména pak do blízkosti zlomù omezujících vyzdviženou kru Maršovického vrchu ve smyslu COUBALA & KLEINA (1992) a ADA- MOVIÈE a kol (1998), je soustøedìno nìkolik drobnìjších výskytù oxihydroxidù Fe, zpravidla tvoøících výplnì puklin 14a Podolecký zlom Za podolecký zlom (GRABER 1907, B MÜLLER 1925) se oznaèuje poklesový zlom smìru SSV JJZ mezi Újezdem a Podolcem, oddìlující kru Maršovického vrchu od kry ležící o 40 m níže dále na západ Na návrší severnì od Podolce má tato struktura podobu dvou ohlazených zlomových ploch tektonických zrcadel prosycených oxihydroxidy Fe (ADAMOVIÈ & COUBAL 1994) Na jejím køížení s popelovským zlomem v Újezdì je v místì bývalého lomu západnì od hlavní silnice naproti hostinci pana Dornause odkryt jemnozrnný bioturbovaný pískovec jizerského souvrství prostoupený nepravidelnými inkrustacemi QRI o mocnosti až 2 cm Døíve zde byly k vidìní i laminy zvlnìné a trubicovité (GRABER 1907) Se samotnou zlomovou strukturou nejspíš nesouvisí železité konkrece z lomu v prachovitých pískovcích korycanských vrstev v Podolci, o nichž uvádìjí GRABER (1907), B MÜLLER (1925) a HÄNTZSCHEL (1929), že nìkdy obsahují sulfidická jádra (markazit?) 14b Chlum V obci Chlum doprovázejí 1 1,5 cm silné krusty QRI ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 35 Obr 40 Západní stìna Pazourkové vìže na sv úboèí Maršovického vrchu Foto R Mikuláš a QPI bazaltoidní žílu na skalce na jjz konci oplocenky 600 m sv od kostela Žíla leží na zlomu omezujícím kru Maršovického vrchu na východì, má smìr 61 a mocnost 22 cm Vedle pøevládajících silicifikovaných puklin se i proželeznìlé pukliny nacházejí v horní èásti obce, podél chlumského zlomu omezujícího kru Maršovického vrchu z jihu 14c Pazourková vìž Asi 9 m vysoká Pazourková vìž (Feuerstein) se nachází 980 m sv od Maršovického vrchu (CÍLEK a kol 1996, GANTZE 1996) a její vrcholek leží 364 m n m Tvoøená je rezavým masivním hrubozrnným pískovcem støední èásti jizerského souvrství, celkovì slabì silicifikovaným Západní stìna skalky leží pøi kontaktu žíly bazaltoidu Je tvoøená puklinou 117/89 s výraznými inkrustacemi QRI Ta je porušená drceným pásmem 203/66, doprovázeným silicifikací Severnì od Pazourkové vìže zaèíná 1,1 km dlouhá zóna proželeznìní táhnoucí se k východu smìrem na Staré Splavy Doprovází žílu bazaltoidu v ose návrší Nový svìt (Neue Welt) 14d Dlouhý dùl Èelní, subvertikální puklina smìru SZ JV s nesouvislou deskou železivce QRI vychází v pravé stìnì Dlouhého dolu 150 m pøed jeho ústím do Èerné rokle, 600 m s od kaplièky v Nové Skalce (R MIKULÁŠ, úst sdìl ) Nejbližší tìlesa bazaltoidu jsou známa z jižního úboèí Holého vrchu (B MÜLLER 1914)

19 36 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí Obr 41 Detail povrchu deskovitého QRI v sz stìnì skalky na Dìdku jv od Jestøebí Povrch skály má podobný hedvábný lesk a drobné dùlky jako hrance z železitých pískovcù nalézané v okolí Jestøebí Pravdìpodobnì byl dotvoøen eolickou èinností 14e Dìdek Subvertikální desky železivce QRI jsou pøítomny na skalkách pískovce spodní èásti jizerského souvrství na vrcholku návrší Dìdek (270,1, nìm Jokelsberg) 1 km jv od Jestøebí Povrch tìchto desek odpovídá povrchu úlomkù železitých krust nacházených v pleistocénních vátých píscích na øadì míst jestøebského úvalu: má hedvábný lesk, místy s náznakem faset a s jemnými dùlky Z toho lze soudit, že na jeho dotvoøení se podílela eolická èinnost Proželeznìlé pukliny mají smìr SV JZ a sledují krátkou žílu rozloženého olivinického èedièe (ANDERS 1897, B MÜLLER 1914, KLEIN 1962), døíve roztìženou, která však dnes nevychází na povrch V tìsném západním okolí skalek lze pøedpokládat zlom, na nìmž došlo k relativnímu poklesu zsz kry o 70 m Podìkování Vøelý dík patøí kolegùm, kteøí mì doprovázeli v terénu a s nìkterými výskyty mì seznámili, zejména J Peroutkovi, R Mikulášovi, P Havránkovi, M Coubalovi a P Kühnovi Za doplnìní výètu o nìkteré mnì neznámé výskyty dìkuji R Mikulášovi Nìkteré místní názvy i výskyty byly konzultovány s L Poøízkem (Správa CHKO Kokoøínsko) Za doprovod v terénu dìkuji také J Brožkovi, od nìhož zpravidla pocházejí snímky poøízené v nároèných zimních podmínkách Analýzy fázového složení železivcù metodou RTGdifrakce, jejichž výsledky jsou v pøíspìvku publikovány, byly provedeny K Melkou, mikrosondové analýzy A Langrovou a Z Korbelovou (všichni Geologický ústav AV ÈR Praha) Hlavní výsledky tohoto pøíspìvku byly získány v rámci øešení grantového projektu A Grantové agentury AV ÈR a výzkumného zámìru CEZ Z Geologického ústavu AV ÈR Publikaci tohoto katalogu umožnila podpora Ministerstva životního prostøedí ÈR v rámci projektu 3475/322/02 Adresa autora Mgr Jiøí Adamoviè, CSc, Geologický ústav AV ÈR, Rozvojová 135, Praha 6 adamovic@gli cas cz Èeskolipsko Èeská Lípa area Jiøí Adamoviè Abstract The specific phenomenon in the area of Èeská Lípa is the occurrence of spherical single-layered ferruginous concretions, found as isolated remnants of former ferruginization, free-lying on the surface Despite many finds reported 100 or more years ago, such finds are rather rare now Some occurrences described in this paper are related to the course of major faults (Dvojdomí) but the most prominent are ferruginous crusts (QRI, QPI) lining basaltic dykes subjected to hydrothermal alteration (Havíøský vrch, Brada) or even more acid volcanics (Mlýnský vrch) Altered basaltic dykes, the material of which was referred to as Toneisenstein, were exploited in several hiostorical periods as iron ore in the Èeská Lípa area Úvod Výèet nejvýznamnìjších výskytù proželeznìní v tomto pøíspìvku se týká území mezi Èeskou Lípou na západì a Svéboøicemi na východì Na jihu byla jako hranice oproti území Kokoøínska zvolena linie sledující tok Okenského, Mlýnského a Bobøího potoka Na severu pøechází území Èeskolipska do oblasti Lužických hor, zpracovaných v jiném pøíspìvku Novìjší pøedstavy o geologické stavbì byly publikovány KLEINEM a kol (1966), KLEINEM & RÙŽIÈKOU (1991), ADAMOVIÈEM (1997b) a KLEINEM (1998) Pískovce jizerského souvsrtví (støední až svrchní turon) zde tvoøí èetné výchozy podél jestøebského úvalu a v hluboce zaøíznuté rokli Peklo, v oblasti Hradèanské pahorkatiny (tzv Kumerského pohoøí) i v okolí Mimonì (polesí Boreèek, oblast Ralska) Na severu, resp SZ, je jejich rozšíøení omezeno okøešickým a strážským zlomem, které zde tvoøí jižní tektonický okraj pøíkopu oherského riftu V severní èásti Èeskolipska, v bloku ležícím cca o 300 m níže, tak vystupují pøevážnì vápnité prachovce teplického a bøezenského souvrství (svrchní turon až coniak), místy pøikryté výlevy bazaltoidù (Kozel) Z této zakleslé kry byly již pøed 140 lety (WATZEL 1862) pod oznaèením Pickerte nebo Gewitterkugeln popisovány nálezy kulovitých železitých konkrecí, vìtšinou jednovrstevných, o prùmìru nìkolika centimetrù až prvních desítek centimetrù Nejúplnìjší popis a pøehled výskytù podávají WURM (1881, 1912) a GRABER (1904, 1908) Nacházely se na poli mezi Manušicemi a Dolní Libchavou, na Holém vršku (297) a Rasovì Hùrce (327,2) v Èeské Lípì, na Mariánské výšinì (371) u Zákup, Ptaèím vršku (345) u Lasvic i jinde Podle analogie s kulovými konkrecemi železivce z vrchù Plešivec a Trabice u Litomìøic nebo od Dolních Zálezel (V CAJZ a T WIESNER, úst sdìl ) lze soudit, že bouøkové kulièky na Èeskolipsku vznikaly v podloží dnes již destruovaných lávových pøíkrovù a souvisely s migrací železa z nich uvolnìného Pískovcové koule s železitou slupkou byly popsány i z blízkosti žíly bazaltoidu z Provodínských kamenù (ZIMMERMANN 1908b) Zvláštností jsou krápníky jílovitého železivce popsané LUBICHEM (1900) ze záøezu od Srní V tomto pøípadì se jedná nejspíše o urèitou formu ortštejnu proželeznìlého iluviálního horizontu pùdního profilu Témìø souvislé krusty ortštejnu bylo možno pozorovat na bázi kvartéru v plynovodním výkopu mezi Provodínem a Srním v roce 1993 Železité krápníky byly popsány také z pískù mezi Malým Borem a Kozly jz od Èeské Lípy (HANTSCHEL 1911) Rùzné formy a geneze proželeznìní byly detailnì zpracovány pro oblast Provodína a Srní, kde oxihydroxidy Fe pøedstavují nežádoucí pøímìs skláøských a slévárenských pískù PROCHÁZKA (1968) se napø zmiòuje o tzv Hainovì poruše proželeznìlé puklinì v hlavní pískovnì v Provodínì probíhající od silnice do Srní k hlavnímu dopravnímu pásu Pozdìji bylo odkryto nìkolik proželeznìlých zlomù smìru SV JZ v jižní stìnì tìžebny Srní Podrobná studie PRACHAØE (1987, 1988) ukázala, že pukliny v okolí Provodína jsou vyplnìny hematitem, na který narùstají dvì generace goethitu Mezi formy výskytu železivcù typické pro pískovcové oblasti Èeskolipska patøí zcela nebo èásteènì rozložené (alterované) žíly bazaltoidních hornin Zvláštì v okolí Mimonì jde o melilitické lamprofyry polzenitové øady (SCHEUMANN 1913) Na kontaktu s pískovcem jsou doprovázeny krustami køemenem chudého železivce (QPI) a dále v plášti pak krustami i nepravidelnými laminami køemenem bohatého železivce (železitého pískovce, QRI) Øada takových žil byla popsána z okolí Máchova jezera B MÜLLEREM (1914) Na uranových ložiscích Stráž a Hamr takto zjílovìlé žíly komplikují proudìní podzemní vody, protože fungují jako úèinné hydraulické bariéry (PAZDÍREK 1991, 1992) Jak naznaèují geologické a geochemické údaje, alterace samotné žíly na jedné stranì i jejího pískovcového pláštì na stranì druhé byla zpùsobena migrací teplých, železem bohatých roztokù podél tohoto kontaktu: ve vulkanitu i pískovci pøitom došlo k nabohacení Fe, As, Zn, U a REE (ADAMOVIÈ 2001) 1 Dvojdomí Výrazná zóna proželeznìní tvoøí osu v z høbetu (cca 285 m n m ) pøi západním okraji obory vojenských lesù u Provodína, 850 m sz od hájovny Dvojdomí (Zweihäuser)

20 38 - Katalog vybraných významných geologických lokalit pískovcových oblastí ŽELEZIVCE ÈESKÉ KØÍDOVÉ PÁNVE - 39 Høbet je tvoøen pískovci støední èásti jizerského souvrství, hlavní skalní defilé rezavým vrstevnatým støednì zrnitým pískovcem s podílem hrubých køemenných zrn Skály jsou ze severu omezeny puklinou 173/85 zèásti pokrytou deskou køemenem bohatého železivce (QRI) s tektonickými ohlazy Proželeznìní lze sledovat i na dalších puklinách s ní rovnobìžných a na puklinách smìru zhruba S J Laminy QRI sledující vrstevnatost (9 k ZSZ) se soustøeïují do asi 70 cm mocného intervalu kolem 280 m n m Pukliny uklonìné strmì k ZSZ jsou bez proželeznìní Svým prùbìhem høbet souhlasí se smìrem východní vìtve úštìckého zlomu, která probíhá asi 100 m jižnì odtud Høbet leží v pøímém pokraèování žíly bazaltoidu smìru V Z v levé stìnì Vápenné rokle 600 m v odtud, pokraèování této žíly do blízkosti popsaného výskytu však nebylo spolehlivì ovìøeno Nejbližšími ovìøenými tìlesy jsou bazaltoidní žíly pronikající drcené pásmo SSV JJZ asi 100 m na Z Obr 2 Peckovité útvary QPI v bloku silicifikovaného pískovce 650 m jjz od vrcholu Havíøského vrchu Foto J Adamoviè Obr 1 Poloha jednotlivých výskytù proželeznìní na Èeskolipsku 2 Havíøský vrch Vrchol Havíøského vrchu (341, nìm Schachtenberg) leží 3 km ssv od námìstí v Doksech Osu vrchu ve smìru SSV JJZ tvoøí subvertikální žíla rozložené bazaltoidní horniny, která dnes nikde nevychází na povrch Pøi jjz úpatí kopce je žíla levostrannì odskoèena (v místì znaèené cesty) o cca 30 m a pokraèuje dále k JJZ až J na vzdálenost dalších 700 m V tomto jižním úseku je žíla doprovázena výraznou silicifikací pískovcù Vìž Èihadlo (Taubenstein) je 8 m vysoká a 15 m dlouhá zeï 160 m j od znaèené cesty (viz Foto 9 in BALATKA a kol 1969), tvoøená jemnì až støednì zrnitým pískovcem spodní èásti jizerského souvrství s plovoucími valouny o velikosti do 1 cm Silicifikace je nejvýraznìjší v jižní stìnì a k severu ji ubývá Na severní stìnì je 2,7 m nad zemí vyvinuta silnì zploštìlá trubice QRI asi 60 cm široká a 10 cm vysoká, se subhorizontální osou smìru 7 Balvany silicifikovaného støednì zrnitého pískovce se nacházejí 300 m jižnì od znaèené cesty Nejvìtší z nich, jen mírnì pøemístìný, obsahuje v západní, silnìji silicifikované stìnì pecky QPI až 4 cm v prùmìru (obr 2) V severním úseku, t j opaèným smìrem od vrcholu Havíøského vrchu, žíla pokraèuje pøes silnici k SSV až na jižní úpatí Kumerského pohoøí, kde je trojnásobnì levostrannì dislokována na zlomech V Z a VJV ZSZ (východní vìtev úštìckého zlomu) o celkem 150 m a možná je dokonce propojena s tìlesem vulkanitu na k 404,7 bei der Schuttbrücke (B MÜL- LER 1914) na Dìlové cestì V celém úseku mezi jjz úpatím Havíøského vrchu a svahem Kumerského pohoøí byla žíla v 18 století intenzivnì tìžena jako surovina pro zhutòování železa (REUSS 1797) Ve stìnách tìžebních rýh a šachtic jsou na øadì míst zachovány až 10 cm mocné desky køemenem bohatého železivce (QRI) s až 3 cm silným povlakem køemenem chudého železivce (QPI) Místy obsahují xenogenní velké køemenné valouny, podobnì jako výstelky na Královì stolci (viz lok 3) Vytìžená surovina byla oznaèována jako jílovitý železivec (Toneisenstein) Žíla proniká pískovci spodní a støední èásti jizerského souvrství Význam Jde o jediný výskyt železivcù v èeské køídì podrobnì litologicky a geologicky zdokumentovaný ještì z doby, kdy byl dobýván jako železná ruda (REUSS 1797, komentáø ADAMOVIÈ & KÜHN 2002) Pùvodní tvar høbetu Havíøského vrchu pøed vytìžením žíly lze stìží odhadnout Zajímavý je 100 m dlouhý a jen nìkolik metrù široký skalní ostroh vybíhající od vrcholu k V a stáèející se obloukovitì k SV Na pøedposlední skalce ostrohu leží 1,8 m pod vrcholem nevýrazná slepencová poloha s železitými inkrustacemi, na poslední skalce je vyvinuto malé skalní okno Nejvýraznìjší skalní útvary charakteru protáhlých pískovcových zdí se vytvoøily v jižním úseku žíly, kde