IKS-BASKETBAL B. Doskakování. Charakteristika činnosti. Rozbor situací při útočném doskakování

Transkript

1 IKS-BASKETBAL B Basketbal patří mezi sportovní hry, které jsou oblíbeny u většiny žáků na celém světě. Sportovní hry chápeme jako soutěživou činnost dvou družstev, které se snaží prokázat svou převahu nad soupeřem a získat větší počet bodů. Basketbal klade maximální požadavky na skloubení individuálních dovedností jednotlivců a spolupráci celého družstva, které mají vliv na výsledek daného utkání. Přitom dochází ke zvýšení celkového přehledu v jednotlivých herních situacích a k rychlému řešení problémových situací, ze kterých se basketbalová utkání skládají. Pokud si osvojíme na určité úrovni jednotlivé herní činnosti jednotlivce, tak dokážeme lépe zvládnout veškeré herní situace v daném utkání. Cílem distančních opor je seznámit studenty s teoretickým rozborem některých HČJ (technika, taktika, klíčová místa, způsoby řešení). Dále se budeme zabývat metodickým postupem nácviku a zdokonalování HČJ v basketbale. V každé kapitole budou také uvedeny příklady metodicko organizačních forem (zaměření, cíle, popis, obtížnost, doba trvání, počet opakování interval zatížení a odpočinku, možnosti manipulace se zatížením). Doskakování Charakteristika činnosti Doskakování je útočná i obraná činnost jednotlivce, při níž se hráč snaží získat kontrolu nad míčem po neúspěšné střelbě. Dobře a důsledně prováděné doskakování značně posiluje sebedůvěru hráčů při střelbě, ovlivňuje její úspěšnost a často rozhoduje o vítězství. Vliv každého doskakování na konečný výsledek je tedy značný. Při soutěžních zápasech se vedou vždy současně se střelbou i záznamy o získaných (doskočených) míčích pod košem. Vydávají se dokonce seznamy hráčů, kteří dosahují při doskakování nejlepších výsledků. Tato činnost je hodnocena stejně vysoko jako úspěšná střelba jiných hráčů. Dnešní moderní hra v útoku není bez doskakování myslitelná. Rozbor situací při útočném doskakování Základní faktory: Za základní faktory v situacích při doskakování považujeme: 1. postavení hráče v okamžiku střelby 2. postavení soupeře vzhledem k hráči a ke koši a jeho činnost V okamžiku střelby stojí hráč, který doskakuje, obvykle v prostoru střední nebo krátké vzdálenosti. Jeho hlavním úkolem je vybojovat si včas výhodné postavení a připravit si tak dobré podmínky pro získání kontroly nad míčem. Je-li hráč ve střední vzdálenosti od koše, vbíhá do prostoru území trestného hodu, kde se odráží a vyskakuje. Nutnou podmínkou je správné načasování akce. Obránce stojí obvykle mezi hráčem a košem a při střelbě se často dopouští té chyby, že se otočí příliš brzy a rychle za vystřeleným míčem a sleduje jej. To je nejvhodnější okamžik pro vběhnutí útočníka mezi soupeře a koš do území trestného hodu. Je-li hráč v kratší vzdálenosti od koše, je nutné si výhodné postavení opět vybojovat, avšak způsob provedení bude poněkud odlišný. Místo vběhnutí se musí hráč snažit dostat se jedním až dvěma kroky mezi soupeře a koš.

2 Nepodaří-li se hráči získat postavení mezi soupeřem a košem, neznamená to ovšem, že již nemůže doskakovat. Pak je však pro získání kontroly nad míčem rozhodující výška hráče a jeho výskok. Doskakovat má především hráč, který nestřílel, avšak i hráč, který střílel, se o to může pokusit. V obou případech jsou určité momenty, které jsou důležité a příznivé pro doskakujícího hráče. Hráč, který střílí, cítí téměř vždy v okamžiku odhodu míče, zda hod bude úspěšný nebo neúspěšný a podle toho může usměrnit své vběhnutí do území trestného hodu. Hráč, který nestřílel, se může více soustředit na vybojování výhodnějšího postavení. Doskakovat ovšem nemůže každý. V systému hry družstva v útoku musí být určeno, kdo má doskakovat. Jestliže se hráči podaří vběhnout do území a získat výhodné postavení, musí se snažit o co nejvyšší výskok. Jeho prvotní snaha je zaměřena na zasažení míče v co nejvyšším bodě. Musíme si uvědomit, že obránce je proti útočníkovi, který doskakuje a dopichuje, v určité nevýhodě, protože se snaží získat míč zcela pod svou kontrolu. To je poněkud obtížnější než pouhé zasažení míče konečky prstů a jeho odbití směrem do koše. Není-li možné míč okamžitě dorazit, snaží se ho hráč stáhnout a teprve po doskoku znovu vystřelit nebo přihrát spoluhráči. Doskakování je také velmi účinnou zbraní proti soupeřovu rychlému protiútoku: zpomaluje jeho začátek a nutí soupeře, aby nejprve dopravil míč do bezpečného prostoru a teprve potom myslel na protiútok. Doskakování je celkem jednoduchá činnost. Nejtěžší je naučit hráče včasnému zahájení akce, tj. včasnému vběhnutí z místa nebo výskoku. Proto je nutné při nácviku zařazovat doskakování pokud možno do každého cvičení. Ve hře se může hráč dostat do výhodného postavení pod košem již v okamžiku střelby. Jeho činnost pak spočívá hlavně v tom, aby si toto postavení dovedl udržet, včas vyskočit a dorazit nebo stáhnout míč. V situacích, kdy hráč nemůže míč ani dorazit ani stáhnout, má ještě jednu možnost odbít míč směrem od koše. To si však může dovolit jenom tehdy, ví-li bezpečně, komu tímto způsobem míč přihrává. Krytí útočníka po střelbě a stahování míčů (obranné doskakování) Krytí útočníka po střelbě a stahování míčů je obranná činnost jednotlivce, jejímž cílem je zabránit soupeři v doskočení míče a získat odražený míč tak, aby byl bezpečně v rukou obránce. Jeho činnost končí teprve tehdy, je-li míč mimo nebezpečné území v těsné blízkosti koše a je v bezpečném držení spoluhráčů. Celá komplexní činnost, krytí po střelbě, stažení a rozehrání míče představuje přechod z obrany do útoku. Krytí útočníka, který vystřelil na koš Kritická místa: Provést obrátku proti útočníkovi. Při vypuštění míče z rukou útočníka se obránce staví k němu zády. V našem případě staví nejprve pravou nohu před souhlasnou nohu útočníka, provádí zadní půlobrátku a levou vykračuje před levou nohu útočníka. Udržet postavení co nejblíže k soupeři. Předpokladem k tomu je zaujmout široký postoj, při němž jsou nohy co nejvíce rozkročeny, paže pokrčeny a směřují šikmo vzhůru, lokty jsou od těla. Pohybovat se stále těsně před soupeřem, pokud by se snažil dostat k míči. Obránce musí útočníkovi zabránit zaujmout postavení mezi sebou a košem, a nesmí se dát zatlačit těsně pod koš.

3 Krytí útočníka, jehož spoluhráč vystřelil na koš Útočník 1 střílí na koš, útočník 2 se snaží uvolnit pro odražený míč. Kritická místa činnosti obránce: Pozorovat celou situaci, tj. zejména míč a soupeře bez míče. Provést obrátku proti soupeři směrem do středu hřiště, vykročit pravou nohou doprava a obrátit se na ní směrem ke koši. Udržet postavení mezi soupeřem a míčem co nejtěsněji k útočníku. Krytí útočníka, jehož spoluhráč střílí trestný hod Kritická místa: Stát co nejblíže soupeři již před hodem na koš. Zaujmout postoj v mírném rozkročení, při němž je pravá noha těsně u vymezeného území před levou nohou útočníka. Trup je mírně natočen ke koši, paže jsou v předpažení vzhůru. Současně s odrazem míče od desky vykročit pravou nohou před útočníka dovnitř vymezeného území a zaujmout široký postoj těsně před ním. Stahování míčů po nepřesné střelbě útočníka z pole Jestliže obránce správně postupoval při krytí soupeře po střelbě, podařilo se mu udržet útočníka za svými zády 1,5 2 m od koše. Kritická místa další jeho činnosti: Přiblížit se k odraženému míči tak, aby jej měl nad sebou těsně vzpaženýma rukama. Včas se odrazit do výšky a zasáhnout míč v okamžiku nejvyššího bodu výskoku. Pevně uchopit míč, přičemž palce směřují k sobě a prsty jsou mírně roztaženy. Co nejprudčeji a co největší silou stáhnout míč ze vzpažení do výše pasu, přičemž lokty jdou od těla a trup se naklání mírně dopředu, aby míč byl co nejlépe chráněn. Otázky k zamyšlení Ikona6a Jaké jsou základní faktory při útočném doskakování? Příklad Ikona6e Metodická cvičení: 1) Průpravné cvičení 1. typu Zaměření: nácvik načasování odrazu Organizace: zástup hráčů stojí čelem ke koši, ve vzdálenosti 4 metry od koše. Na povel vybíhá první a po absolvování zadané činnosti se zařazuje na konec zástupu. Činnostní obsah: Hráč se pohybuje ve směru šipek na obrázku k metě 1. Zde je jeho úkolem výskok a dotyk dané mety rukou.

4 2) Průpravné cvičení 2. typu Zaměření: nácvik načasování odrazu, současně s chycením a odhozením míče do desky Organizace: zástup hráčů stojí čelem ke koši ve vzdálenosti 4 metry od koše. Činnostní obsah: Na povel první hráč vybíhá a současně s výskokem odhazuje míč o desku a zařazuje se na konec zástupu. Úkolem dalšího hráče je míč doskočit a ve výskoku míč odhodit zpět do desky. 3) Herní cvičení 1. typu Zaměření: nácvik odstavení hráče (box out) Organizace: hráči si vytvoří dvojice Činnostní obsah: Jeden z hráčů má v držení míč a pohybuje se ve vymezeném území, jeho úkolem je vystřelit na koš. Úkolem druhého hráče je po vystřelení střílejícího hráče odstavit pomocí techniky box out a doskočit míč.

5 4) Herní cvičení 2. typu Zaměření: nácvik doskoku v podmínkách hry Organizace: Hráči si vytvoří trojice Činnostní obsah: Jeden z hráčů má v držení míč a jeho úkolem je vystřelit na koš. Úkolem zbývajících dvou hráčů je míč doskočit za použití dosud nacvičených technik. Doskakující hráči spolu o doskok soupeří. Hráč s vyšším počtem doskoků vítězí. 5) Průpravná hra Zaměření: nácvik doskoku v průpravné hře Organizace: hra 5 na 5 na celém hřišti Činnostní obsah: Úkolem všech hráčů je častá střelba. Tímto nám ve hře vzniká množství situací k tréninku doskoku. Napiš jedno cvičení na útočné a jedno cvičení na obranné doskakování. Literatura Ikona7 Dobrý, L., Velenský, E. Košíková (teorie a didaktika). Praha: SPN, 1987

6 Dobrý, L. Útok v košíkové. Sportovní a turistické nakladatelství, Praha, Rychlý protiútok Rychlý protiútok je jedním ze základních a velmi oblíbených typů přechodu z obrany do útoku, pro relativní snadnost dosažení koše, ve hře všech kategoriích vlivem zvýšení útočného a zmenšení obranného tlaku soupeře. Tento útočný systém je velmi atraktivní a oblíbený jak mezi diváky, tak mezi samotnými hráči (smečované koše v mužských a výjimečně i ženských složkách). Podle mnoha odborníků zřejmě nejatraktivnější rychlé protiútoky praktikovalo družstvo Los Angeles LAKERS v 80. letech 20. století a to pod vedením Ervina Magic Johnsona, který ve spolupráci především s Jamesem Worthym, Michael Cooperem a Byronem Scottem hráli rychlé protiútoky takovým způsobem, že jejich hra byla brzy známa pod pojmem Showtime. Rychlé protiútoky LA Lakers se vyznačovali nejen překrásnou podívanou ale i účinností, kterou dokládá samotný fakt, že se i díky jejich používání družstvo stalo v tomto období 5-ti násobným mistrem NBA. 1. Rychlý protiútok RP je herní systém, jehož cílem je dosažení herní situace přinášející číselnou nebo strategickou převahu útočícímu družstvu tedy se snahou dosažení rychlého koše dříve, než je soupeř schopen zformovat obranu. (Votoupal, 2005) Rychlý protiútok je situace, která je ovlivněna časovou tísní a tím i větším psychickým tlakem. Jsou jednorázové, nedají se opakovat a jejich řešení spočívá v rychlé volbě úniku s míčem, střelby nebo přihrávky. Vycházíme-li z podstaty, že družstvo může zahájit RP vždy, když získá míč pod svoji kontrolu, můžeme jej považovat za velmi účinnou a nebezpečnou útočnou zbraň, přičemž ani tento systém nemůže dobře fungovat bez účasti všech pěti hráčů. Organizace jejich činností musí být taková, aby si hráči svou hrou přímo vytvářeli příležitosti pro rychlý protiútok a nečekali na něj. (Velenský, 1976) 1 Základní systémy rychlého protiútoku Z hlediska organizace hry lze rozlišit tři základní systémy rychlého protiútoku: 3. neorganizovaný RP charakteristický úplnou nebo alespoň částečnou absencí pravidel provádění RP 4. organizovaný RP takové provádění přechodové hry z obrany do útoku, v němž jsou jednotlivým hráčům přesně určeny jejich úkoly a vyžadováno jejich plnění bez ohledu na momentální situaci na hřišti. To znamená, že příjemce vstupní přihrávky je stále jeden a týž hráč, způsob vedení protiútoku je přesně dán, někteří hráči mají některé činnosti v rámci RP zakázány. 5. univerzální systém RP role jsou předem dány, ale na rozdíl od organizovaného systému RP jsou tyto role proměnlivé, protože vyplývají z okamžité herní situace, především z postavení hráče na hřišti v momentě zisku míče bránícím družstvem. V tomto systému je po hráčích vyžadován vysoký stupeň univerzálnosti a zvládnutí herních činností jednotlivce. Toto členění je však nutné doplnit o přechodové systémy především takový, který v sobě zahrnuje určité prvky z organizovaného, ale i z univerzálního systému RP, kdy např. příjemci

7 vstupní přihrávky mohou být dva hráči a o tom který z nich to bude, vyplyne z konkrétní situace. 2 Organizace rychlého protiútoku Při organizaci rychlého protiútoku je důležité rozdělení hřiště na tři podélná pásma a to na levé krajní, střední a pravé krajní. Střední pásmo je mnohem širší než obě krajní, jelikož je určeno pro postup hráče s míčem.(velenský, 1976) Krajní pásma jsou asi 1,5m od postranních čar. 3 Fáze rychlého protiútoku: Prvotní fáze - účastní se maximálně 3 útočníci přecházející z obrany do útoku Druhotná fáze nastává v situaci, kdy se nepodaří zakončit RP střelbou některého z trojice prvních útočníků a je tedy charakterizována zapojením 4. a 5. dobíhajícího útočníka vytvářením střeleckých příležitostí a v případě jejich nevyužití přechodem RP do postupného útoku. Tato situace může nastat z důvodu nedodržení pravidel prvotní fáze RP, nevyužití příležitosti k zakončení (v prvotní fázi RP zapříčiněné např. nedostatkem odvahy, herní vyspělosti řešit situaci 1 na 1) nebo také dobrou činností obránců. Zapojení těchto dobíhajících hráčů probíhá postupně. Nejčastěji používaná varianta obrázek.

8 Hráč č. 5 se zdržuje vzadu, protože jeho úkolem je zabezpečení obranné rovnováhy a pokrytí případného RP soupeře. Nejčastěji používanou možností pro zakončení hráče č. 5 je střelba z výskoku v oblasti čáry trestného hodu. Hlavním cílem druhotné fáze RP je vypracování dalších příležitostí k zakončení. 4 Základní části rychlého protiútoku: 6. zahájení RP, 7. vedení RP, 8. zakončení RP 4.1 Zahájení rychlého protiútoku je charakterizováno činností po zisku míče bránicím družstvem nejčastěji v obranné třetině. RP se zahajuje v těchto herních situacích: po soupeřově neúspěšné střelbě z pole po soupeřově koši z pole po soupeřově neúspěšném trestném hodu po soupeřově úspěšném trestném hodu po vhazování ze zázemí po získání míče v poli po rozskoku / pro změnu pravidel je aktuální pouze při zahájení utkání Nejčastěji používaným způsobem je vstupní přihrávka na předem určeného hráče nabíhajícího většinou do prostoru prodloužené čáry trestného hodu, který po jejím přijetí reaguje domluveným způsobem (nejčastěji driblinkovým únikem nebo naopak okamžitou další přihrávkou nabíhajícímu spoluhráči), pro který z hlediska taktického platí, že přihrávka je vždy rychlejší než driblující hráč. V případě univerzálního systému RP je tato vstupní přihrávka směřována na hráče, který v danou chvíli plní roli příjemce vstupní přihrávky. Další možností zahájení RP je driblinkový průnik hráče, který doskočil (či jinak získal)míč, středem hřiště (přičemž tzv. prorazí obranu ) nebo případně podél postranní čáry (méně obvyklé). Hlavním předpokladem úspěšného zahájení RP je co nejrychlejší přenesení míče od vlastního koše (co nejdál vpřed buď přihrávkou, nebo driblinkem), přičemž signálem pro zahájení RP je získání míče. Do pohybu vpřed se musí dostat alespoň dva (lépe tři) hráči. 4.2 Vedení rychlého protiútoku Přenesení míče z obranné na útočnou polovinu probíhá ve střední části hřiště. Tato část RP je charakterizována snahou útočícího týmu o vytvoření početní převahy nad obránci. Základním způsobem k navození této situace je vytvoření tzv. útočného trojúhelníku s využitím celé šířky hřiště, s čímž souvisí rozdělení hrací plochy na tři podélná pásma, jejich obsazení útočícími hráči a postupné zapojení všech útočníků do RP. Samotné vytvoření útočného trojúhelníku v RP je poměrně snadné. Střední driblující hráč vede míč asi 3 4 metry středním pásmem za krajními útočníky, kteří se pohybují na stejné úrovni v levém a pravém krajním pásmu.

9 Pokud je RP veden přihrávkami po straně hřiště, tak se většinou příjemce druhé přihrávky snaží zakončit RP únikem do koše nebo přihrávkou volnému spoluhráči pod koš. V případě že není možné realizovat ani jednu ze situací, může hráče s míčem přihrát zpětnou přihrávkou míč prostřednímu hráči, čímž opět dojde k vytvoření útočného trojúhelníku. Čtvrtý a pátý hráč postupují v druhém sledu (tzv. druhotná fáze RP ) středním pásmem a zapojují se do RP předem určeným způsobem. 4.3 Zakončení rychlého protiútoku Při správném zahájení a vedení RP by mělo v závěrečné fázi vždy dojít k přečíslení soupeře a k řešení situací 1 na 0, 1 na 1, 2 na 1, 3 na 1, 3 na 2. Hráč s míčem (nejčastěji ve středu hřiště) by měl předvídat pohyb obránců, být neustále ve střehu, vidět své spoluhráče, mít míč pod kontrolou a unikat do prostoru čáry trestného hodu přičemž následně může vybírat z řešení: přihrávka doleva nebo doprava průnik pod koš a zakončení střelbou v pohybu rychlé zastavení a střelba z výskoku (tzv. jump shot viz téma seminární práce č. 1) posun s míčem ke straně hřiště pro případnou následnou přihrávku dobíhajícímu spoluhráči (tedy případ druhotné fáze RP) V případě přihrávky k postranní čáře svému spoluhráči by se měl střední hráč posunout za přihrávkou, čímž umožní případné přijetí zpětné přihrávky a uvolní střední pásmo dobíhajícím spoluhráčům druhého sledu. Otázky k zamyšlení Ikona6a Jak dělíme rychlý protiútok? Vyjmenuj a popiš fáze rychlého protiútoku. Příklad Ikona6e 5 Metodicko organizační formy (MOF) MOF vhodné při nácviku rychlého protiútoku by měly zahrnovat především efektivní obranné doskakování, orientaci v pohybu na hřišti a periferní vidění, přihrávání a chytání míče v pohybu, uvolňování hráče s míčem pohybu, střelbu v pohybu a řešení situací typických pro rychlý protiútok (1 na 1, 2 na 1, atd. především v pohybu) Průpravné cvičení 1. typu Cíl : - nacvičení zahájení RP Popis a organizace cvičení: 3 hráči 1 míč. Hráči stojí na koncové čáře a běží každý ve své dráze směrem k protějšímu koši. Hráč č. 1 přihrává hráči č. 3, který míč přihrává zpět hráči č1. Ten přihrává hráči č. 2, který přihraje hráči č. 3 do zakončení.

10 Kritická místa: rychlý protiútok přesná přihrávka do běhu a zakončení Obměny: trojice útočníků přebíhá s výměnou míst (na stranu kam míč přihrál) Doba trvání / Počet opakování: 7 min Počet hráčů: 12 Interval zatížení a odpočinku 1 : 6 Možnosti manipulace se zatížením: zakončení RP do 4 vteřin na tři přihrávky (je vynechána zpětná přihrávka na hráče č. 1) zakončení RP do 4 vteřin na tři přihrávky bez driblinku doskočení míče míč se nesmí dotknout palubovky přechod k hernímu cvičení 2.typu - hráč který střílel se stává obráncem, zpět na druhou stranu RP 2 na Průpravné cvičení 2. typu Cíl: utvoření útočného trojúhelníku, zakončení Popis a organizace cvičení: 3hráči 1 míč trenér. Hráči stojí ve vymezeném území, trenér s míčem na čáře trestného hodu. Trenér nahodí míč o desku nebo vystřelí na koš. Hráč, který doskočil míč, postupuje středním pásmem, zbývající 2 hráči každý jedním krajním pásmem. Doskočivší hráč po jedno až dvou úderovém driblinku přihrává běžícímu hráči na levém nebo pravém křídle. To přihraje druhému nabíhajícímu hráči do zakončení v pohybu. Kritická místa:

11 obsazení každého pásma pouze jedním hráčem zachování rovnováhy útočný trojúhelník Obměny: hráč, který doskočil míč, nepostupuje středním pásmem, přihrává naběhnuvšímu hráči do prostoru prodloužené čáry trestného hodu a sám postupuje jedním z krajních pásem Doba trvání / počet opakování: 8 min Počet hráčů: 12 Interval zatížení a odpočinku: 1 : 4 Možnosti manipulace se zatížením: zakončení do časového limitu špatné nebo neúspěšné zakončení bonusy -kliky (výskoky z podřepu) doskočení míče (míč se nesmí dotknout palubovky) 5.3. Herní cvičení 1. typu Cíl: nácvik zahájení RP Popis a organizace cvičení: 2hráči 1 míč trenér asistent hrací plocha podélně rozdělena na 1/2. První hráč sám sobě přihodí míč o desku a doskočí ho. Po jeho doskoku k hráči přistoupí z jedné strany trenér (je pasivní, slouží pouze k tomu, aby útočník musel zvolit stranu úniku správnou pivotovou obrátkou obejít obránce). V tom okamžiku vybíhá 2. hráč z vymezeného prostoru, nabíhá správným způsobem do křídla a sprintuje podél postranní čáry. Hráč, který doskočí míč, vydribluje nebo okamžitě přihrává na křídlo před půlící čarou. Cvičení probíhá pouze na podélné polovině hřiště a to z obou stran. Kritická místa: správný únik doskakujícího hráče včasná přihrávka do zakončení Obměny: pouze jedno nebo dvou úderový driblink doskakujícího hráče - dále bez driblinku Doba trvání / počet opakování: 7-8 min Počet hráčů: 12 ( 24 ) Interval zatížení a odpočinku: 1 : 3 (1 : 6) Možnosti manipulace se zatížením: další dvojice vybíhá po dosažení poloviny hřiště předchozí dvojicí zakončení do časového limitu

12 hráč, který přihrál do zakončení musí doskočit míč ( nenechat míč dopadnout na zem) 5.4. Herní cvičení 2. typu Cíl: nacvičovat zahájení RP a zakončení 2 na 1 Popis a organizace cvičení: 12 hráčů 3 míče, Hráči č.1 a 2 stojí na čáře TH. Hráč č 3. hází míč na desku, hráč č. 4 jej stahuje a přihrává hráči č.1 do pohybu a spolu s hráčem č. 2 vybíhají do RP zakončeného přesilovou situací 2 na 1. Obránce A stojí na oblouku území TH a snaží se zabránit úspěšnému zakončení RP. Z hráče, který střílel se stává obránce a staví se za koncovou čáru. Hráč, který nestřílel se vrací do zástupu A. Obránce stahuje míč a dribluje do zástupu B. Mezitím dvojice hráčů č. 3 a 4 postoupila na čáru TH a provádí tutéž činnost jako dvojice hráčů č. 1 a 2. Kritická místa: stažení míče a 1. přihrávka do RP zakončení přesilové situace obrana přesilové situace 1 na 2 Obměny: poslední přihrávka je trenérem určena ( za zády, o zem atd.) u mladších kategorií obránce brání již od středové čáry zapojení hráčů 5 a 6; hráč č. 1 nahodí míč o desku (vystřelí na koš), dvojice hráčů proti dvojici hráčů doskakují míč. Dvojice, která získala míč přihrává dvojici hráčů 1, 2 a postupuje na jejich místo. Doba trvání / počet opakování: 7-8 min Počet hráčů: 12 Interval zatížení a odpočinku: 1 : 3 Možnosti manipulace se zatížením: další dvojice vybíhá po přeběhnutí středové čáry předchozí dvojicí chybné dokončení bonusy (5 kliků / 8 výskoků z podřepu) již výše zmíněnou obměnou zapojení hráčů 5 a Průpravná hra Popis a organizace cvičení: hráči mají přesně stanovené úkoly obrana je praktikována od středové čáry (po celém hřišti) Kritická místa: založení RP chybné obsazení pásem zachování rovnováhy realizace druhotné fáze RP zajištění proti RP soupeře Obměny: hra bez driblinku

13 Doba trvání / počet opakování: 5 10 min Počet hráčů: 5 na 5 Možnosti manipulace se zatížením: špatně provedené nebo neúspěšné zakončení bonusy výskoky z podřepu body zaznamenané z RP jsou počítány za 5 bodů zakončení do časového limitu Shrnutí Ikona4 Tato kapitola věnovaná rychlému protiútoku je pouhým zlomkem v celé problematice tohoto způsobu přechodu z obrany do útoku. Metodicko organizační formy a k nim přiřazená jednotlivá cvičení jsou pouze nácvikem možného řešení nejčastěji se vyskytující herní situace podněcující vznik rychlého protiútoku tzn. po neúspěšné střelbě soupeře. Problematika druhotného rychlého protiútoku tzv. secondary fast break a zapojení dobíhajících hráčů tzv. trailerů do hry pro svou obsáhlost není v našich cvičeních zahrnuta. Tato cvičení je možné najít v literatuře referenčního seznamu. Seznam použité literatury: Ikona7 Šikula, M.,(2005) Závěrečná práce-osvojování herního systému při přechodu z obrany do útoku a z útoku do obrany. FTK Olomouc. Votoupal, J.,(2005) Závěrečná práce Rychlý protiútok. FTK Olomouc. Oliver, J.,(2004) Basketball Fundamentals. Human Kinetics Publishers. Velenský, E. a kol.,(1976) Basketbal trénink, technika, taktika. Olympia. Brabec, A. a spol.,(1976) Zásobník cvičení pro výcvik v basketbalu. Český ústřední výbor ČSTV. Clonění Obranné kombinace čelící clonění pro hráče s míčem Na kvalitě činností čelící clonění, v našem případě obranné kombinaci čelící clonění na hráče s míčem, se podílejí dva různě se ovlivňující faktory: 9. kvalita zahrání útočné kombinace postavení a následný pohyb clonícího hráče, pohyb cloněného hráče, rychlost provedení, načasování, činnost koheze atd. 10. kvalita zahrání obranné kombinace: rychlost provedení, komunikace, činností koheze atd. Vše je také ovlivněno celkovou kvalitou hráčů, jak útočících, tak bránících. Můžeme tedy říci, že na herní kombinaci čelící clonění pro hráče s míčem se podílí technická, taktická a kondiční připravenost všech zúčastněných aktérů. V teoretickém rozboru se zaměříme na techniku a taktiku v útočné a hlavně v obranné fázi.

14 Útočná fáze Clonění Clonění je útočná činnost jednotlivce vztahového typu, jejímž cílem je zaujmout vhodné postavení a postoj a zdržet tak pravidly dovoleným způsobem soupeře v obranné činnosti a narušit, případně znemožnit splnění jeho obranného úkolu (Velenský & Dobrý, 1987). Tato činnost vytváří zcela zřejmý přechod k záměrné spolupráci dvou hráčů v kombinaci založené na clonění. Clonění jako činnost je velmi přesně vymezena pravidly basketbalu.. Je například určena vzdálenost clony postavené jednak uvnitř zorného pole v klidu stojícího obránce i mimo zorné pole v klidu stojícího obránce. V prvním případě hráč může postavit clonu v těsné blízkosti u obránce, avšak bez dotyku s ním. V druhém případě musí dát hráč soupeři možnost udělat jeden normální krok směrem ke cloně, ale bez dotyku. Je-li soupeř v pohybu, musí být clona postavena tak, aby obránce měl dostatek prostoru, a tím i možnost se před clonou zastavit nebo se jí vyhnout(velenský & Karger, 1999). Rozlišujeme: 11. Clonu bez míče v pohybu: clonící útočník je bez míče a pohybuje se. 12. Clonu bez míče na místě: clonící útočník bez míče je v širším podřepu rozkročném, jeli čelem k soupeři používá paže jako ochranu před možným soupeřovým nárazem, nohy klade tak, aby tvořily dva vrcholy trojúhelníku a útočník byl na vrcholu třetím. 13. Clonu s míčem na místě: v okamžiku, kde kolem driblujícího útočníka běží spoluhráč, provádí driblující obrátku vpřed za neustálého krytí míče tělem. 14. Clona v driblinku: clonící útočník dribluje Podle postavení clonícího hráče a soupeře, který má být zacloněn rozlišujeme: 15. Vnitřní (zadní) clona: clonící hráč je mezi obráncem a košem, není v zorném poli cloněného hráče. 16. Vnější (přední) clona: clonící hráč je mezi cloněným obráncem a útočníkem, který má být zacloněn 17. Boční clona: clonící hráč je vedle cloněného obránce Nejnovější basketbalové teorie rozdělují clony podle směru postavení clony, eventuelně podle směru předchozího pohybu clonícího hráče, a podle možností, které získává útočník cloněného obránce na (Velenský & Karger, 1999): 18. Dolní clona (down screen) uskutečňuje se ve směru ke koncové čáře a umožňuje spoluhráči uvolnit se buď do vnějšího nebo do vnitřního prostoru. 19. Zadní clona (back screen) popisuje opačný případ 20. Příčná clona (cross screen) - používá se zejména ve vnitřním prostoru a podle postavení cloněného obránce spoluhráč využívá dvojí možnosti uvolnění. Je-li cloněný obránce v postavení blíže ke koši než jeho útočník, pak se tento útočník uvolňuje kolem clony zpravidla k čáře trestného hodu. Je-li cloněný obránce v delší vzdálenosti od koše, pak útočník využívá zpravidla možnost uvolnění se podél koncové čáry. Prostor, v němž se provádí clonění, rozlišujeme na prostor na zadní polovině, na přední polovině, v dlouhé nebo střední vzdálenosti, v prostoru území trestného hodu. Tento prostorový faktor ovlivňuje právě možnosti řešení herních kombinací založených na clonění. Dobrá orientace a vnímání činnosti spoluhráčů a soupeřů umožňují volit optimální dráhu

15 pohybu clonícího útočníka správného postavení postoje odpovídajícího aktuální herní situaci. Percepce převážně optických informací umožňuje rovněž předvídat možné změny v činnosti soupeře i spoluhráče (Velenský & Dobrý, 1987). V mé analýze jsem se soustředil jen na situace s clonou bez míče na místě na útočníka s míčem (nejčastěji dolní i zadní clony), které jsou známy pod anglickým výrazem pick and roll. Rozbor technické a taktické stránky při kombinaci založené na boční cloně bez míče na útočníka s míčem (pick and roll) v prostoru střední vzdálenosti: Hráč bez míče a) zaujmout stabilní clonící postavení, sledovat při tom spoluhráče i obránce b) po cloně provézt zadní obrátku (levou či pravou) a uvolňovat se směrem ke koši nebo se uvolňovat dle situace do volných míst, vázat obránce a stále být připraven na chycení míče. Hráč s míčem c) navézt si svého obránce do postavené clony d) kolem clonícího hráče zrychlit, snížit těžiště a projít co nejtěsněji (vnitřní nohu klást hned vedle nohy stojícího clonícího spoluhráče) e) využít co nejlépe získané výhody, pozorovat spoluhráče i obránce a podle dalšího vývoje reagovat. Hlavní chyby: f) málo stabilní a nezpevněný postoj clonícího útočníka g) postoj a poloha končetin neodpovídající pravidlům h) nevhodně postavená clona, která komplikuje činnost útočníka i) nedůsledně postavený clona k cloně vlastně ani nemusí dojít j) útočník nezrychlí, když probíhá kolem clony nebo nejde těsně kolem clonícího spoluhráče Obranná fáze Hra v obraně klade vysoké nároky na kolektivní úsilí obránců. Základem je dobře koordinovaná a časově i prostorově sladěná spolupráce dvou a někdy tří obránců, tzv. obranná kombinace (Velenský & Dobrý, 1987). Hráči v obranné fázi mají zautomatizováno, v jakých situacích by měli spolupracovat, jaká bude jejich povinnost, kdo má dát podnět k zahájení obranné akce a ve kterém okamžiku se má přesně provést. Tím se vytváří kvalitnější obrana, která je schopna nejen čelit útočným akcím soupeře, ale také donutit jej k vlastním chybám a získáním míče pod vlastní kontrolu. Možností kolektivního řešení je celá řada a hráči by měli zvládat všechny. Výběr dané kombinace záleží na taktických záměrech družstva. V mé práci jsem se soustředil především na obranné řešení kombinací založených na clonění hráče s míčem. V dnešní době se název této akce převzal z anglické terminologie - pick and roll nebo-li postav clonu a roluj. Postavit clonu bylo již obeznámeno výše. Pojem rolovat ze clony znamená, ihned po postavení clony na hráče s míčem, z pohledu útoku, se na vnější noze od postavené clony otočit (rolovat) směrem ke koši a očekávat přihrávku. Trenér po té určuje jakým obranným způsobem se pick and roll bude řešit. Záleží hodně na hráčích, jejich schopnostech, dovednostech a inteligenci, jestli trenérovy pokyny budou

16 schopni plnit na hřišti. Obranných řešení na tuto kombinaci je celkem 8. Podrobněji se jimi budu zabývat později. Trenér tedy musí vybrat z celé řady individuálních a kolektivních prostředků ty, které jsou v jeho podmínkách nejvhodnější a hráčům všechny tyto obranné kombinace ve všech 8 podobách předvést, komplexně nacvičovat, neustále se k nim vracet v rámci tréninkových jednotek. Útočná kombinace založená na clonění útočníka s míčem, při níž se uvolňuje clonící hráč, aby dostal přihrávku do výhodného střeleckého postavení, začala být poprvé používána v americké NBA. Hlavním důvodem vytvoření této akce bylo časové omezení útoku na 24 sekund. Pro svou efektivnost se kombinace začala používat ve všech světových soutěžích a téměř ve všech výkonnostních úrovních. Pro vysokou účinnost kombinace by měla být prováděna přesně a s hráči pro to určenými. Většinou staví clony vysocí hráči na rozehrávače či na křídla. V dnešní době se četnost těchto akcí během utkání zvětšuje. Je to tím, že tato kombinace je jednoduchá a velmi efektivní. S tím, že její četnost stoupá se v rámci teoretické přípravy týmů stává součástí příprava obrany proti ní. Otázkou je, co krýt v první řadě: 21. únik ke koši? 22. střelbu? 23. přihrávku na hráče unikajícího ze clony? Záleží to v první řadě na soupeři-jeho výšce, herní inteligenci a rychlosti. A tak je velmi pravděpodobné, že proti každému soupeři je družstvo postaveno proti zcela jinému problému (Ježdík & Velenský, 1999). Obrázek 1 aktivní (přímé) přebírání (straight switch) Když útočník č.3 vede míč kolem clonícího hráče č.5, obránce č.3 přebírá krytí útočícího hráče č.5 a obránce č.5 vyráží k útočícímu hráči č3, který vede míč. Tato obranná kombinace je využívána v případech, kdy tato čtveřice hráčů je přibližně stejně vysoká a tudíž by nemělo dojít k výhodě útočícího týmu, kdy by hrál vysoký hráč na malého. Je to velice účinná forma obranné kombinace čelící clonění, kdy hráč, který vede míč je velice dobře pokryt obráncem. Obrázek 2 aktivní přebrání skokem (jump switch)

17 Jedná se o kombinaci podobné předchozí, obránce 4.5 v tomto případě vyrazí o něco dále a dříve proti hráči vedoucí míč (č.3), který by mohl být nebezpečný především střelbou ze střední vzdálenosti či trojkové hranice ihned po zahájení akce. Problémem je výškový rozdíl při přebrání. Obrázek 3 proklouzávání s předběhnutím (skinny jump) Tato kombinace se používá v případě, jestliže útočící hráč č.3 je výborný střelec. Jeho obránce se snaží nenechat zastavit clonou a měl by proklouznout s útočícím hráčem těsně kolem hráče stavícího clonu. Obrázek 4 proklouzávání oběhnutím (jam and go behind)

18 Obránce 5 svým těsným postavením u útočníka 5 mu nedovolí rolovat ke koši po provedené cloně. Obránce 3 využívá tohoto těsného postavení k oběhnutí obou hráčů 5 mezi nimi a košem, tak se nejrychleji přiblíží opět k útočící mu hráči 3. Tato obranná kombinace se využívá v případě, kdy útočící hráč s míčem, probíhající kolem postavené clony, není dobrým střelcem, tudíž neohrozí koš střelbou bezprostředně po cloně. Obrázek 5-klasické proklouzávání (slide throught) Obránce 5 těsně před provedením clony odstoupí od svého útočníka 5, tím udělá prostor pro proklouznutí bránícího hráče 3, který probíhá mezi oběma hráči 5. Tato kombinace se používá v případech, kdy hráč s míčem 3 má výborné rychlostní schopnosti. Obránce 3 je tak schopen s větší pravděpodobností opět pokrýt útočícího hráče 3 včas. Obrázek 6 - předskočení s kontrolou clonícího (show big)

19 Obránce 5 se dotýká útočícího hráče 5 a vyráží předskokem jedním krokem do dráhy útočícího hráče vedoucího míč 3. Obránce 5 má takové postavení, že jeho chodidlo vnitřní nohy klade těsně vedle chodidla vnější nohy clonícího hráče. Tím nemůže útočící hráč 3 proběhnout mez oběma hráči 5. Hlavní záměrem této obranné kombinace je zpomalené útočníka probíhajícího kolem clony a vychýlit jej z původní dráhy tak, aby jeho obránce 3 jej stihl doběhnout a obět ho pokrýt. Tím, že je obránce 5 v blízkosti svého útočníka 5, může včas reagovat na jeho zběhnutí pod koš. Obrázek 7 zdvojení (double team) Obránce 5 vyráží proti útočícímu hráči 3 a zesílí tak jeho krytí s obráncem 3. Po té nastává tzv. rotace obrany kdy po zběhnutí útočníka 5 jej pokrývá obránce 2. Na silné straně (polovina hřiště, na které je míč: tato polovina je rozdělena pomyslnou spojnicí koš-koš) je zesíleno krytí na útočníka 1 tak, aby nebyla možnost dostat přihrávku od útočníka 3. Obránce 4 rotuje podle toho kam bude směřovat nahrávaný míč. Větší pozornost věnuje útočníkovi 4, protože přihrávka od útočníka 3 na útočníka 2 je ve většině případů velice obtížná. Tato obranná kombinace se používá hlavně pro přinucení hráče vedoucí míč kolem clony udělat chybu popřípadě ztratit míč. Obrázek 8-obránce ze slabé strany (send one)

20 V okamžiku proběhnutí hráče vedeoucího míč kolem clony, vyráží obránce 1 směrem k němu a pokouší se o jeho zdvojení. Náselduje rotace, kde obránce 4 zaujímá pozici obráce 1 a obránce 2 se posunuje směrem pod koš a reaguje podle toho, kam bude směřovaná přihrávka. Tato kombinac je vhodná užívat opět pro donucení chyb soupeře, popřípadě ke ztrátě míče. Obrázek 9- Vysvětlivky Literatura Ikona7 Dobrý, L., Velenský, E. Košíková (teorie a didaktika). Praha: SPN, 1987 Velenský, M., Karger, J. Basketbal. Praha: Grada 1999 Ježdík, M., Velenský, E. Jak ubránit pick and roll. Basketball XXL: 1999