EŠENÉ PROBLEMATIKY...

Transkript

1 Obsah 1. ÚVOD CÍL PRÁCE STRUKTURA PRÁCE SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY LITERÁRNÍ PŘEHLED VLASTNOSTI DŘEVIN VÝZNAMNÉ PRO ZKT PROMĚNLIVOST DŘEVIN Proměnlivost v průběhu dne Aktivní proměnlivost Pasivní proměnlivost Proměnlivost v průběhu roku Rašení Zbarvení dřevin v plné vegetaci Kvetení Plody Podzimní zbarvení listů Barevnost dřevin v zimě Proměnlivost v průběhu života HISTORIE A SOUČASNÉ TRENDY V POUŽITÍ SOUHRN SOUČASNÉHO STAVU PROBLEMATIKY A DISKUSE ZÁVĚR SOUHRN A RESUME POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM ZKRATEK SEZNAM VYOBRAZENÍ OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

2 1. Úvod Kamkoliv se kolem sebe podíváme, do zahrad, parků, na zeleň lidských sídel i do volné krajiny, všude najdeme růst stromy nebo keře. Ať už jde o dřeviny jehličnaté nebo listnaté, stálezelené nebo opadavé, o solitery nebo celé porosty dřevin. Dřeviny tvoří nedílnou součást našeho každodenního života. Z hlediska použití dřevin je důležité respektovat jak vlastnosti dřevin (velikost, tvar, barva apod.), tak jejich nároky na podmínky stanoviště ( požadavky na polohu, půdní vlastnosti aj.) a způsob ošetřování. Vlastnosti dřevin, které mají význam pro zahradní a krajinářskou tvorbu, můžeme rozdělit na vlastnosti kompoziční, ekologické, pěstitelské a ostatní. Dřeviny patří k nejvýznamnějším prvkům při tvorbě ploch zeleně. Některé z nich jsou výbornými solitérami a dominantami, krása jiných vynikne teprve v porostu ostatních jedinců. Oproti ostatním architektonickým a výtvarným prvkům jsou však dřeviny živé a v průběhu svého života podléhají mnoha změnám. Jejich výjimečnost spočívá právě v této proměnlivosti. Jinak vypadají dřeviny v době rašení, během kvetení, v období tvorby plodů, jinak při vybarvení listů na podzim nebo v zimním období. Rozdíly ve vzhledu jsou patrné také mezi mladou dřevinou a tím samým jedincem ve fázi dospělosti či stáří. Proměnlivost dřevin je charakterizována jako změna vzhledových vlastností v průběhu času. Vlastnosti, které podléhají nejvýraznějším změnám (ať už v průběhu jediného dne, v celoročním cyklu nebo během celého života), jsou barva, textura, velikost a tvar, dílčí změny lze pozorovat také u vůně a zvuku. Proměnlivost dodává kompozici dynamiku, oživuje ji. Pokud jsou principy kompozice správně pochopeny, lze vytvořit výsadby, které budou zajímavé a krásné po celou dobu jejich existence. 5

3 2. Cíl práce Cílem této bakalářské práce bylo zhodnotit použití dřevin v zahradní a krajinářské tvorbě z hlediska vlastností dřevin. Práce je zaměřena na vlastnosti kompoziční a to zejména na proměnlivost dřevin. Hlavním úkolem bylo shromáždit dostupnou literaturu a ostatní relevantní prameny týkající se daného tématu, prostudovat je, srovnat a konfrontovat. Práce také obsahuje příklady sortimentu dřevin a dotýká se i historie a současných trendů v použití dřevin, které jsou více či méně nápadné svojí proměnlivostí. 6

4 3. Struktura práce V práci jsou nejprve zevrubně popsány jednotlivé skupiny vlastností dřevin významné pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Další kapitola popisuje proměnlivost dřevin jako takovou a zabývá se také jejím pojetím a kategorizací různými autory. Tématem následujících kapitol jsou již jednotlivé druhy proměnlivosti, a to proměnlivost v průběhu dne, v průběhu roku a v průběhu života dřeviny. V kapitole Proměnlivost v průběhu dne je nejprve uvedena obecná charakteristika této proměnlivosti, následují informace o zastoupení tohoto tématu v dostupných zdrojích. Zbytek kapitoly je věnován podrobnému popisu dané problematiky. V textu jsou také uvedeny příklady dřevin vztahujících se k tématu. Následující kapitola, týkající se proměnlivosti v průběhu roku, je na začátku opět uvedena obecnou charakteristikou problému. Tato kapitola je rozčleněna na podkapitoly, které se zabývají jednotlivými fázemi dané proměnlivosti rašením, kvetením, zbarvením dřevin v plné vegetaci, plody, podzimním zbarvením listů a barevností dřevin v zimě. Každá z těchto podkapitol obsahuje získané poznatky o dané problematice, informace o zastoupení tématu v dostupné literatuře a příklady sortimentu vztahujícího se k dané podkapitole. Další kapitola je věnována proměnlivosti v průběhu života. Stejně jako v předchozích kapitolách jsou i zde uvedeny získané informace o dané problematice, její zastoupení v literatuře a obsahuje i některé příklady dřevin. Poslední část se zabývá historií a současnými trendy v použití dřevin v souvislosti s jejich proměnlivostí. 7

5 4. Současný stav řešené problematiky 4.1 Literární přehled Literatura, která by se proměnlivostí dřevin zabývala komplexně, pravděpodobně neexistuje. Nebo alespoň ne v českém jazyce. Jediným zdrojem podávajícím ucelenější informace o všech typech proměnlivosti je pouze PEJCHAL (2003). Podrobný popis proměnlivosti v průběhu roku a celoživotní proměnlivosti uvádí MACHOVEC (1982), který se také zabývá kategorizací těchto změn. Tématem celoroční a celoživotní proměnlivosti se zabývá i REMEŠOVÁ, OSVALD (1993), avšak tato publikace se zabývá pouze listnatými keři. Velmi odlišná je situace u literatury, která se dotýká proměnlivosti v průběhu roku a to v souvislosti se sortimentem dřevin. Celoroční proměnlivost je dána střídáním jednotlivých fází obdobím rašení, kvetením, zbarvením listů v plné vegetaci, tvorbou plodů, podzimním zbarvením a barevností dřevin v zimě. Seznamy dřevin týkající se těchto etap, většinou rozdělených podle barvy, nalezneme téměř u všech autorů. Nejpodrobnější přehled uvádí HIEKE (1994), rozsáhlejší seznamy předkládá také MACHOVEC (1982) a HURYCH (2003). Některé příklady popisuje i BÖHM (1985), zde ale chybí popis dřevin výrazně rašících. Dostatek informací o jednotlivých taxonech lze nalézt i u HIEKE (1978), kde jsou popsány rody a druhy jehličnatých i listnatých dřevin. Co se týká historie a současných trendů použití dřevin v zahradní a krajinářské tvorbě, literatury je mnoho. Avšak prameny, které by se zabývaly použitím dřevin v souvislosti s jejich proměnlivostí, nalezeny nebyly. 8

6 4.2 Vlastnosti dřevin významné pro ZKT Vlastnosti dřevin, jež jsou důležité pro zahradní a krajinářskou architekturu, můžeme rozdělit do následujících skupin (PEJCHAL, 2003): vlastnosti kompoziční vlastnosti ekologické vlastnosti pěstitelské ostatní vlastnosti Do vlastností kompozičních jsou zahrnovány růstové a vzhledové vlastnosti dřevin, které jsou významné pro navrhování, tvorbu a působení kompozice. Jsou určeny genetickou výbavou daného jedince a vnějšími vlivy, které na něj působí. Růstové vlastnosti popisují jedince z hlediska růstu a vývoje, vlastnosti vzhledové charakterizují vnější projev a působení jedince v kompozici. Dle PEJCHAL (2003) mezi kompoziční vlastnosti patří: délka života, rychlost růstu, architektura, velikost, tvar, textura, barva, vůně, zvuk a proměnlivost. Ekologické vlastnosti vyjadřují vzájemný vztah dřeviny a prostředí, ve kterém žije. Dřeviny jsou pod vlivem jednotlivých ekologických faktorů, abiotických, biotických (vliv ostatních rostlin, živočichů a mikroorganismů) a v neposlední řadě faktorů antropických (působení člověka). Mezi ekologické vlastnosti dřevin řadíme např. vliv reliéfu, parazitismus, alelopatii nebo třeba imise a obhospodařování lesů. Vlastnosti pěstitelské jsou takové vlastnosti dřevin, které jsou důležité pro správné zakládání a péči dřevinných vegetačních prvků. Jedná se například o způsob rozmnožování, schopnost snášet přesazování, řez, odolnost vůči mrazu, posypovým solím, imisím apod. Není vždy jednoduché určit přesnou hranici mezi vlastnostmi ekologickými a pěstitelskými, a proto jsou někdy označovány souhrnně jako vlastnosti pěstitelskoekologické. Jednotlivé vlastnosti jsou geneticky podmíněny a ovlivňovány vnějším prostředím, jsou spolu úzce spjaty a vzájemně se ovlivňují. 9

7 4.3 Proměnlivost dřevin Proměnlivostí v pojetí zahradní a krajinné tvorby rozumíme vzhledové vlastnosti jednotlivých taxonů, které se mění v čase (MACHOVEC, 1982). Tato vlastnost je specifická právě pro dřeviny. Proměnlivost oživuje zahradní kompozici, dodává jí dynamiku, činí výsadby zajímavé po celou dobu jejich existence. Jednou z nejvíce proměnlivých vlastností dřevin je barva, ke změnám dochází také u vůně, zvuku, textury, velikosti a tvaru dřevin. Dle PEJCHAL (2003) rozlišujeme u dřevin: proměnlivost v průběhu dne proměnlivost v průběhu roku proměnlivost v průběhu života MACHOVEC (1982), stejně jako REMEŠOVÁ, OSVALD (2004), rozeznává: proměnlivost v průběhu každoroční vegetace proměnlivost v celoživotním růstu a vývoji HURYCH, ERNEST (1973) pak uvádí: proměnlivost dřevin v průběhu roku proměnlivost dřevin ve vztahu k vegetačním podmínkám 10

8 4.3.1 Proměnlivost v průběhu dne Proměnlivost během dne je dána kvalitou slunečního záření a změnou jeho intenzity a působením větru. Vlastnosti, jejichž proměnlivost je v průběhu dne významná, jsou barva a vůně. Rozlišujeme proměnlivost aktivní a pasivní. Většina autorů se proměnlivostí dřevin v průběhu dne vůbec nezabývá. Výjimku tvoří pouze PEJCHAL (2003), vlivem slunečního záření na změny kompozice během dne se zabývá MAREČEK (1992) Aktivní proměnlivost Sluneční záření ovlivňuje vůni dřevin a její intenzitu. Molekuly všech plynů (a tedy i molekuly vonných látek) se vzduchem šíří difúzí, tzn. ve směru změn hustoty těchto látek. Se zvýšením intenzity záření a tedy i teploty se difúze urychluje se zvýšením teploty se zvyšuje rychlost pohybu molekul. Vlivem tepla je potom vůně (nebo zápach) uvolňující se z květů, listů, plodů, popřípadě z borky aromatických dřevin intenzivnější (VOKURKOVÁ, 2004). Mezi rody listnatých dřevin s nejintenzivnější vůní, které jsou běžně pěstovány v našich klimatických podmínkách, můžeme zařadit např. Rosa, Chaenomeles, Malus, Prunus, Lonicera, Rhododendron, Wistaria, Syringa, Jasminum nebo Philadelphus. Z jehličnanů lze uvést např. rody Abies, Pinus, Larix, Picea, Cedrus, Pseudotsuga, Pseudolarix, Tsuga, Juniperus a Thuja Pasivní proměnlivost Pasivní proměnlivost je ovlivněna světelnými poměry, střídáním světla a stínu. Nejproměnlivější vlastností je barva. Barva je dle PROCHÁZKA a kol. (1962) definována jako poměrné zastoupení fotometrických množství záření různých vlnových délek z viditelné části spektra. Pozorovatelem je subjektivně vnímána při podráždění sítnice dopadem zářivé energie. Vnímání barvy určitého předmětu závisí na tom, která část barevného spektra je povrchem tělesa pohlcena (tzn. že se tato barva neprojeví) nebo odražena ( barva se projeví a je lidským okem vnímána). Výsledný barevný vjem je také ovlivněn úhlem dopadu záření, jeho vlnovou délkou a vlastnostmi povrchu daného předmětu. 11

9 Kvalita slunečního záření není pořád stejná. Spektrální skladba světla se mění a jedna barva pak může být v různých fázích dne vnímána odlišně. Ráno a večer, kdy slunce stojí na obloze nejníže, pozorujeme zvýšený podíl červených odstínů. Při tomto osvětlení nejlépe vyniknou červené a hnědé barvy, budou mnohem působivější a výraznější. Velmi krásná je za ranních i večerních červánků rezatá kůra starých borovic (MAREČEK, 1992). Postupně se měnící odstíny zelené popisuje BROOKES (2000): Brzy ráno se sytá orosená zeleň změní na plném slunci v nejasně modrozelenou a zase jiná bude v měkkém večerním přísvitu. V omezených světelných podmínkách, např. při soumraku, se světlé barvy jako je bílá, žlutá nebo stříbřitě šedá jeví svítivěji. Za plného slunečního svitu pak lze sledovat i ty nejjemnější barevné rozdíly a nuance. Význam pro vnímání barevnosti dřevin během dne má také vzájemné postavení pozorovatele a slunce. Pokud stojíme přímo proti zdroji slunečního světla, dochází k oslnění. Svítí-li slunce ve směru pohledu, jsou pozorované objekty dobře nasvíceny, nejsou však viditelné žádné stíny. To má za následek snížení kontrastu a vnímání jemných barevných rozdílů je značně omezené. Při bočním osvětlení se vytvoří plochy nasvícené i zastíněné a celková barevná kompozice je nejvýraznější (MAREČEK, 1992). Určitá forma proměnlivosti je vyvolána také působením větru. Zajímavý účinek tvoří listy, které se pohupují a třepotají ve větru. Nejvýraznější je pak tento efekt u dřevin a jejich kultivarů, jež mají odlišnou barvu líce a rubu listů, např. Acer pseudoplatanus Atropurpureum, Acer pseudoplatanus Purpurascens, Populus alba a další. Vítr také působí na proměnlivost zvuku dřevin. Za větrného počasí můžeme slyšet šumění listů nebo vrzavé zvuky kmene a větví. Zajímavé zvuky vydávají ve větru také plody některých dřevin, např. Gleditsia triacanthos. 12

10 4.3.2 Proměnlivost v průběhu roku Proměnlivost během roku je ovlivněna střídáním ročních období, dochází k postupným změnám vzhledových vlastností dřevin. Po roce se cyklus těchto změn vždy uzavírá a dřevina nabývá svého původního vzhledu. Proto označujeme proměnlivost v průběhu roku také jako proměnlivost pravidelnou (MACHOVEC, 1982). Nejproměnlivější vlastností z hlediska života dřeviny během jednoho roku jsou barva a textura, přičemž změny textur jsou méně významné než změny barevné. Tvar a velikost dřevin se mění pouze nepatrně. Každoroční proměnlivost je dána střídáním jednotlivých fenofází. Cyklus začíná rašením, pokračuje vegetativním růstem, obdobím kvetení, tvorbou semen a plodů až po podzimní vybarvení listů a jejich opad (u opadavých listnatých dřevin). Nástup a průběh jednotlivých fenologických fází je ovlivněn počasím, délkou trvání sněhové pokrývky, množstvím slunečných, teplých a suchých nebo naopak vlhkých a chladných dní atd. Podrobněji se tématem celoroční proměnlivosti zabývá MACHOVEC (1982). Všichni autoři pak uvádí seznamy a přehledy dřevin, které se svojí barevností výrazně projevují v té které fenofázi. Kategorizací proměnlivosti v průběhu roku se zabývá pouze MACHOVEC (1982). Rozlišuje čtyři stupně proměnlivosti podle toho, kolika změnami posuzovaný taxon pravidelně prochází, jak intenzivní a nápadné tyto změny jsou. Čím větší je intenzita změn a čím větší je počet změn, kterými dřevina prochází, tím větší je její proměnlivost a její působení v kompozici je výraznější. Dřevina, která by měla všechny hodnoty na maximu, však prakticky neexistuje. Obecně lze říci, že k nejvíce proměnlivým druhům patří ty, které nápadně raší, zajímavě kvetou, mají nápadné plody, na podzim výrazně barví a po opadu listů se objeví zajímavě zbarvená kůra kmene, větví nebo letorostů. Zařazení určité dřeviny do toho kterého stupně je ovlivněno řadou faktorů, zejména záleží na podmínkách stanoviště, ve kterých dřevina roste. Je nutné také zohlednit kultivary, které jsou odlišně zbarveny takovéto kultivary řadí daný druh v proměnlivosti o stupeň výše. 13

11 Stupně každoroční proměnlivosti dřevin (MACHOVEC, 1982): Výrazná dřeviny, jež se zřetelně mění nejméně ve čtyřech z pěti výše uvedených esteticky významných prvcích a zároveň musí být alespoň tři z těchto prvků na první pohled nápadné. Do tohoto stupně se řadí např. rody Acer, Aesculus, Amelanchier, Berberis, Betula, Caragana, Catalpa, Corylus, Cotoneaster, Crateagus, Gleditsia, Hamamelis, Sambucus, Sorbus, Stephanandra. Průměrná dřeviny, které se významně mění alespoň ve dvou z uvedených prvků a zároveň musí být proměnlivost zřetelná ještě alespoň v jednom dalším prvku. Lze sem zařadit i dřeviny pouze s jedním esteticky velmi výrazným prvkem a dvěma dalšími alespoň zřetelnými. Zařadit sem můžeme např. dřeviny z rodu Larix, Metasequoia, Taxodium, Taxus, Ailanthus, Amorpha, Buddleia, Carpinus, Castanea, Celtis, Fagus, Ligustrum, Paulownia, Phellodendron, Platanus. Nevýrazná dřeviny, které nemají zvlášť esteticky výrazný ani jeden prvek. Zřetelné musí být alespoň dva prvky. Patří sem i dřeviny, jejichž proměnlivost je dosti zřetelná, avšak esteticky málo významná. Dřeviny, které lze řadit k tomuto stupni, jsou zástupci například těchto rodů: Abies, Cedrus, Cryptomeria, Ginkgo, Juniperus, Picea, Pinus, Pseudotsuga, Alnus, Juglans, Macllura, Populus, Pterocarya, Rhamnus, Salix. Zcela nevýrazná dřeviny, u nichž lze proměnlivost v průběhu roku jen těžko zaznamenat. Prvky jsou esteticky nevýrazné, vyskytují se v malém počtu (lze postřehnout nanejvýš dva prvky v průběhu roku). Řadí se sem např. druhy z rodů Cupressocyparis, Cupressus, Microbiota, Sequoiadendron, Thuja, Torreya, Buxus, Hedera. 14

12 Rašení Rašení listů je proces, při kterém se z listových pupenů diferencují listy. Závisí na řadě faktorů, a to jak vnitřních (např. stáří dřeviny, taxon), tak vnějších - podmínky stanoviště, průběh počasí atd. Kromě toho je rašení spojeno s celou řadou fyziologických pochodů, které probíhají v dřevinném organismu (ŠIMKOVÁ, 2005). U některých dřevin můžeme pozorovat výrazné zbarvení rašících listů. Jde zejména o kultivary, které si odlišné zbarvení listů zachovávají pouze v období rašení a během další vegetace se barva olistění mění v nenápadně zelenou. Pro celkovou kompozici je také doba rašení neméně důležitá. Přehled taxonů tříděných dle barvy rašení uvádí HIEKE (1994), který dělí dřeviny také na časně nebo pozdně rašící. Mezi dřeviny s časným rašením řadí ty, které raší nejpozději do poloviny měsíce dubna, jako pozdně rašící označuje dřeviny, které vyraší v druhé polovině dubna a v průběhu května. Příklady dřevin dělených dle barvy rašících listů uvádí také MACHOVEC (1982), zatímco HURYCH (2003) dělí dřeviny pouze podle doby rašení na brzy a pozdně rašící a ve svém přehledu se zabývá jen dřevinami listnatými. Mezi dřeviny časně rašící řadíme např.: Larix decidua, Acer rubrum, Aesculus hippocastanum, Betula platyphylla, Caragana arborescens, Corylus avellana, Cotoneaster multiflorus, Crateagus dahurica, Kerria japonica, Lonicera heckrotii, Physocarpus opulifolius, Populus simonii, Potentilla sufruticosa, Prunus padus, Salix alba, Sambucus nigra, Spiraea arguta. Jako pozdně rašící lze označit např.: Acer heldreichii, Amorpha fruticosa, Campsis radicans, Castanea sativa, Celtis occidentalis, Cladrastis lutea, Cotinus coggygria, Gleditsia triacanthos, Gymnocladus dioicus, Hibiscus syriacus, Paulownia tomentosa, Rhus typhina, Sophora japonica. Dle barvy rašících listů můžeme dřeviny dělit na dřeviny rašící v barvě bílé, žluté, růžové, oranžové, červené, hnědé, stříbřitě šedé, světle zelené a jejich odstínech. V následujícím přehledu jsou uvedeny některé příklady. 15

13 Bělavé odstíny Jehličnaté dřeviny Abies conclor, Chamaecyparis lawsoniana Pendula Alba, Chamaecyparis obtusa Argentea, Chamaecyparis pisifera Plumosa Argentea, Juniperus horizontalis Variegata, Picea abies Argenteospica, Pinus sylvestris Argentea Compacta, Pinus strobus Alba, Taxus baccata Fastigiata Variegata, Thuja occidentalis Beaufort, Tsuga canadensis Dwarf Whitetip. Listnaté dřeviny Acer platanoides Albescens, Acer saccharinum Curvatum, Actinidia purpurea, Calluna vulgaris Spring Cream, Caragana arborescens Albescens, Sorbus aria. Odstíny žluté Jehličnaté dřeviny Abies cephalonica, Abies concolor Aurea, Chamaecyparis lawsoniana Golden Wonder, Chamaecyparis obtusa Crippsii, Chamaecyparis obtusa Lycopodioides, Chamaecyparis pisifera Filifera Aurea, Juniperus chinensis Aurea, Picea abies Lubescensis, Pinus cembra Aureovariegata, Taxus baccata Fastigiata Aureovariegata, Thuja occidentalis Lutea. Listnaté dřeviny Acer negundo Discolor, Corylus avellana Aurea, Euonymus fortunei Golden Prince, Fagus sylvatica Aurea Pendula, Gleditsia triacanthos Sunburst, Laburnum alpinum Aureum, Physocarpus opulifolius Dart s Gold, Quercus petraea Aurea, Robinia pseudoacacia Aurea, Sorbus aucuparia Dirkenii, Viburnum lantana Variegatum. Odstíny růžové Listnaté dřeviny Acer cappadocicum Tricolor, Acer negundo Variegatum, Acer platanoides Drummondii, Fagus sylvatica Purpurea Tricolor, Ligustrum ovalifolium Tricolor, Populus alba Globosa, Sambucus nigra Albopunctata. Oranžové odstíny Listnaté dřeviny Acer pseudoplatanus Worleei, Acer pseudoplatanus Albertii, Acer saccharinum Lutescens, Acer saccharinum Aureovariegatum, Alnus incana Coccinea. 16

14 Odstíny červené Listnaté dřeviny Acer campestre Schwerinii, Acer palmatum Nicholsonii, Acer palmatum Shishio Improved, Acer platanoides Aureovariegatum, Acer platanoides Schwedleri, Calluna vulgaris Multicolor, Carpinus betulus Purpurea, Forsythia suspensa Atrocaulis, Gleditsia triacanthos Rubylace, Magnolia x veitchii, Quercus palustris Reichenbachii, Quercus robur Purpurascens, Robinia pseudoacacia Purpurea, Salix tsugaluensis Gimme, Spiraea japonica Atrosanguinea, Ulmus glabra Purpurea, Ulmus procera Purpurascens. Hnědé odstíny (včetně hnědočervených a bronzových odstínů) Jehličnaté dřeviny Abies cephalonica Rubiginosa, Thuja occidentalis Beteramsii. Listnaté dřeviny Acer palmatum Laciniatum Purpureum, Acer platanoides Dissectum, Acer pseudoplatanus Atropurpureum, Aesculus hippocastanum, Fagus sylvatica Atropunicea, Fraxinus excelsior Doorenbos, Parthenocissus Tricuspidata, Prunus cerasifera Lindsaye, Sorbus gracilis, Ulmus glabra Atropurpurea, Weigela florida Purpurea. Stříbřité, šedé nebo modrozelené odstíny Jehličnaté dřeviny Chamaecyparis lawsoniana Nestoides, Cryptomeria japonica Pyramidata, Pinus sylvestris Argentea Compacta, Pinus strobus Pumila, Thuja orientalis Blijdenstein. Listnaté dřeviny Acer grosseri. Světle zelené a žlutozelené odstíny Jehličnaté dřeviny Chamaecyparis lawsoniana Pendula Aurea, Picea glauca Conica, Thuja occidentalis Pygmaea, Thuja orientalis Sieboldii, Taxus baccata. Listnaté dřeviny - Acer pseudoplatanus Laetum, Prunus serrulata Daikoku, Ulmus glabra Lutescens Zbarvení dřevin v plné vegetaci V období plné vegetace, tedy v období plného olistění, má největší účinek opět barva, a to barva zelená. Její proměnlivost v průběhu vegetace dodává kompozici na dynamičnosti. 17

15 Většina dřevin raší ve světlezelených odstínech, avšak postupem času získává na intenzitě, proměňuje se v sytější, tmavší tóny a dřeviny získávají zelenou barvu typickou pro daný taxon. K podstatné barevné změně potom dochází na podzim, kdy zelená přechází v nejrůznější odstíny červené, žluté, hnědé nebo oranžové. Ne u všech dřevin se výrazné jarní zbarvení později změní na barvu zelenou. Některé dřeviny si nápadné zbarvení zachovávají po celou vegetaci, popřípadě v průběhu celého roku. Většinou se jedná o kultivary, které jsou v porovnání s původním druhem barevně velmi odlišné. Barevnolisté kultivary jsou vítaným obohacením v dílčích částech kompozice zeleně v sídlech; stromy se však pro svoji nápadnost mohou používat jen uvážlivě a v menším množství. (HURYCH, 2003). Přehled druhů s celoročním nebo po celé vegetační období výrazným zbarvením uvádí MACHOVEC (1982) a HURYCH (2003). HIEKE (1994) taktéž uvádí druhy a jejich kultivary, jejichž zbarvení je v plné vegetaci pestré a výrazné, ale nezapomíná ani na druhy v různých odstínech zelené. VANĚK, BÖHM (1981) se zaměřují pouze na dřeviny červenolisté. Také BÖHM (1985) zmiňuje některé příklady pestrolistých dřevin a jejich kultivarů. Tyto druhy a jejich kultivary lze rozdělit na dřeviny s listy modrosivými nebo stříbřitými, červenými, žlutými a na pestrolisté kultivary. Modrosivé a stříbřité druhy a kultivary Jehličnaté dřeviny Abies concolor, Abies procera Glauca, Cedrus atlantica Glauca, Chamaecyparis lawsoniana Triumph van Boskoop, Chamaecyparis nootkatensis Glauca, Chamaecyparis pisifera Squarossa, Juniperus communis Blue Star, Juniperus horizontalis Glauca, Juniperus squamata Blue Star, Larix kaempferi Blue Rabbit, Picea pungens, Pinus parviflora Glauca, Pseudotsuga menziesii var. glauca, Tsuga mertensiana. Listnaté dřeviny Acer saccharinum, Alnus incana, Eleagnus angustifolia, Hippophae rhamnoides, Populus alba, Pyrus salicifolia, Sorbus aria, Salix sp., Tilia petiolaris, Tilia tomentosa. 18

16 Červenolisté kultivary Listnaté dřeviny Acer palmatum Atropurpureum, Acer palmatum Dissectum Garnet, Acer platanoides Crimson King, Berberis thunbergii Red Chief, Berberis vulgaris Atropurpurea, Corylus maxima Purpurea, Cotinus coggygria Royal Purple, Cotinus coggygria Rubrifolius, Fagus sylvatica Atropunicea, Fagus sylvatica Rohanii, Malus pumila Niedzwetzkyana, Prunus cerasifera Atropurpurea, Prunus cerasifera Nigra, Quercus robur Atropurpurea, Weigela florida Purpurea. Žlutolisté kultivary Jehličnaté dřeviny Chamaecyparis lawsoniana Golden Wonder, Chamaecyparis lawsoniana Stewartii, Chamaecyparis obtusa Cripsii, Chamaecyparis pisifera Filifera Aurea, Chamaecyparis pisifera Plumosa Aurea, Cryptomeria japonica Aurea, Ginkgo biloba Aurea, Juniperus communis Depressa Aurea, Juniperus virginiana Elegantissima, Picea abies Aurea, Taxus baccata Fastigiata Aurea, Thuja occidentalis Ellwangeriana Aurea, Thuja occidentalis Rheingold, Thuja orientalis Aurea Nana. Listnaté dřeviny Acer negundo Auratum, Acer palmatum Aureum, Acer pseudoplatanus Worleei, Berberis thunbergii Aurea, Calluna vulgaris Aurea, Corylus avellana Aurea, Fraxinus excelsior Aurea, Ligustrum ovalifolium Aureum, Physocarpus opulifolius Luteus, Populus canadensis Aurea, Quercus robur Concordia, Quercus rubra Aurea, Robinia pseudoacacia Frisia, Sorbus aria Lutescens, Ulmus minor Wredei. Pestrolisté kultivary (různě barevně lemované nebo skvrnité) Jehličnaté dřeviny Abies concolor Wattezii, Chamaecyparis lawsoniana Aureovariegata, Chamaecyparis lawsoniana Lane, Chamaecyparis nootkatensis Variegata, Chamaecyparis pisifera Squarrosa Snow, Juniperus chinensis Variegata, Juniperus sabina Variegata, Pinus leucodermis Aureospicata, Taxus baccata Adpressa Variegata, Thuja plicata Zebrina, Thujopsis dolobrata Variegata. Listnaté dřeviny Acer platanoides Drummondii, Acer pseudoplatanus Leopoldii, Aralia elata Variegata, Carpinus betulus Variegata, Castanea sativa Variegata, Euonymus fortunei Emerald n Gold, Fagus sylvatica Roseomarginata, Hedera helix Tricolor, Philadelphus coronarius Variegatus, Platanus acerifolia Suttneri, Quercus 19

17 robur Pulverulenta, Salix cinerea Tricolor, Swida alba Spaethii, Symphoricarpos orbiculatus Varriegatus Kvetení Květ je soubor specializovaných fertilních a sterilních listů, které jsou uspořádány na květním lůžku. Funkcí květu je zajišťovat pohlavní rozmnožování rostlin (PROCHÁZKA a kol., 2003). Vrcholové nebo okrajové umístění na dřevině a barevnost květů láká hmyz, umožňuje opylení a z hlediska zahradní a krajinářské tvorby zvyšuje estetickou hodnotu dřeviny. Z hlediska barevnosti je období kvetení jednou z nejvíce atraktivních částí života dřevin v průběhu roku. Avšak co se týká délky trvání je působení květů dřevin velmi omezené. Pokud chceme v kompozici dosáhnout výrazného efektu pomocí kvetení, je nutné znát dobu kvetení jednotlivých taxonů. Pomocí tohoto údaje je možné vytvořit kompozice, ve kterých budou jednotlivé prvky nakvétat postupně a barevný účinek květů se tím prodlouží. Důležitá je tedy nejen znalost barvy květů, ale i doba kvetení. Velmi podrobný přehled dřevin z hlediska kvetení uvádí HIEKE (1994), který zohledňuje jak barvu, tak dobu kvetení. Dále dřeviny dělí podle estetického významu jejich květů na dřeviny s esteticky významným květem či květenstvím a na dřeviny s esteticky méně významným květem či květenstvím. Rozdělení dle doby kvetení a barvy květů můžeme nalézt i u REMEŠOVÁ, OSVALD (2004), avšak tato publikace se nezabývá všemi dřevinami, ale pouze keři. HURYCH (2003) uvádí dřeviny kvetoucí v neobvyklou dobu dřeviny kvetoucí brzy zjara a dřeviny kvetoucí v létě a na podzim. VANĚK, BÖHM (1981) popisují červeně kvetoucí dřeviny a bíle kvetoucí keře. BÖHM (1985) se zabývá některými listnatými dřevinami, které výrazně kvetou na jaře, v létě nebo na podzim. Podle barvy květů lze rozlišovat dřeviny kvetoucí bíle, žlutě, červeně, fialově, modře, růžově, žlutozeleně nebo v odstínech těchto barev. Rozdělení se týká pouze dřevin listnatých, u jehličnanů jsou květy většinou nenápadné. Příklady uvedené v následujícím seznamu byly vybrány tak, aby u každé barvy byly zastoupeny dřeviny kvetoucí v různé roční době. 20

18 Bílá Amelanchier lamarckii, Catalpa speciosa, Cotoneaster multiflorus, Crateagus monogyna, Exochorda racemosa, Fraxinus ornus, Hydrangea macrophylla, Lonicera fragrantisima, Magnolia stellata, Prunus mahaleb, Philadelphus coronarius, Robinia pseudoacacia, Rosa multiflora, Sorbus aria, Spiarea x arguta, Tilia petiolaris. Žluté odstíny Berberis vulgaris, Caragana arborescens, Clematis fruticosa, Colutea arborascens, Cornus mas, Corylus avellana, Cytisus scoparius, Forsythia sp., Hamamelis mollis, Jasminum nudiflorum, Kerria japonica, Laburnum sp., Potentila fruticosa, Rosa hugonis, Salix pentandra. Oranžové odstíny Hamamelis mollis Brevipetala, Rhododendron japonicum, Rhododendron stálezelené velkokvěté kultivary, Campsis radicans, Weigela zahradní kultivary, Potentilla fruticosa Annette, Rosa sp.. Červené odstíny Acer rubrum, Chaenomeles japonica, Chaenomeles speciosa, Weigela hybrida, Potentila fruticosa Red Ace, Cotoneaster adpressus, Aesculus pavia, Lonicera tatrica Angustifolia, Lonicera henryi, Rosa parkové růže, Hamamelis mollis Coombe Wood, Ribes sanguineum Atrorubens, Hybiscus syriacus Rubis, Calluna vulgaris Allegro, Paeonia arborea. Modré odstíny Amorpha fruticosa Coerulea, Amorpha glabra, Callicarpa americana, Caryopteris incana, Clematis lanuginosa Yvette Houry, Clematis pseudoalpina, Hibiscus syriacus Meehanii, Hydrangea hirta. Růžové odstíny Buddleia davidii Fascinating, Cercis siliquastrum, Cladrastis lutea Rosea, Cotoneaster dielsianus, Deutzia hybrida, Hamamelis vernalis Carnea, Chaenomeles japonica Sargentii, Magnolia x veitchii, Paeonia sufruticosa, Potentila fruticosa Daydawn, 21

19 Prunus triloba, Symphoricarpos albus f. ovatus, Syringa vulgaris Buffon, Tamarix tetrandra. Fialové odstíny Acer japonicum, Amorpha fruticosa, Buddleia davidii Black Knight, Calluna vulgaris Hiemalis, Clematis alpina, Hibiscus syriacus, Halimodendron halodendron, Paulownia tomentosa, Rosa Violet Hood, Syringa vulgaris Violetta, Wisteria sinensis. Zelenožlutá Acanthopanax sciadophylloides, Acer mospessulanum, Acer negundo, Acer platanoides, Acer saccharum, Aesculus flava, Rhus typhina, Ribes alpinum, Salix alba, Salix caprea, Salix fragilis, Salix petiolaris, Salix purpurea, Salix x sepulcralis, Sambucus racemosa Plody Plod je velice rozmanitý rozmnožovací orgán, který vzniká z některých květních částí během přeměny vajíček v semena. V plodu je uzavřeno jedno nebo více semen, plod zajišťuje jejich ochranu během zrání a v mnoha případech přispívá k jejich rozmnožování (PROCHÁZKA a kol., 2003). Plody jsou však významné i z hlediska estetického a to díky své barevnosti, zajímavým tvarům nebo i množství. Mohou se stát barevným oživením kompozice v době, kdy ostatní části dřevin nejsou z pohledu barvy tak významné. Plody některých taxonů zůstávají na dřevinách dlouho do zimy a tím se jejich barevný účinek může projevit i v zimním období. Tato vlastnost je zvlášť výrazná u opadavých dřevin jako je např. rod Ilex, Hippophae nebo Pyracantha. Seznam dřevin s barevnými plody uvádí MACHOVEC (1982). Dřevinami s ozdobnými plody z hlediska barvy se zabývá také HURYCH (2003), který uvádí též seznam dřevin s plody barevně méně výraznými, ale zajímavými. Nejpodrobnější přehled podává HIEKE (1994), který se zabývá nejen barvou plodů, ale i obdobím, ve kterém se barevnost těchto plodů projeví. Dřeviny rozděluje na dřeviny s esteticky významnými plody nebo plodenstvím a na dřeviny s esteticky středně významnými plody (plodenstvím). Příklady dřevin s výraznými plody lze nalézt i u BÖHM (1985). 22

20 Dle zbarvení plodů tedy můžeme dřeviny dělit na ty s plody barvy červené, žluté až oranžové, modré až černé a barvy bílé. Nejčastěji je zastoupena barva červená, v menším počtu jsou zastoupeny odstíny žluté a oranžové a barva černá. Nejméně časté jsou plody bílé nebo čistě modré. V následujícím přehledu jsou uvedeny některé příklady dřevin s barevně zajímavými plody. Odstíny červené (u jehličnanů včetně barvy hnědočervené) Jehličnaté dřeviny Calocedrus decurrens, Pseudolarix kaempferi, Pseudotsuga japonica, Taxus sp.. Listnaté dřeviny Acer ginnala, Berberis thunbergii, Cornus mas, Cotoneaster adpressus, Crateagus monogyna, Lonicera korolkowii, Magnolia acuminata, Photinia villosa, Prunus avium, Rhus typhina, Ribes alpinum, Rosa villosa, Sambucus racemosa, Sorbus aucuparia, Symphoricarpos x chenaultii. Odstíny žluté a oranžové Jehličnaté dřeviny Chamaecyparis obtusa, Juniperus durangesis, Pinus sylvestris var. lapponica, Taxus baccata Lutea. Listnaté dřeviny Celastrus hookeri, Cotoneaster glaucophyllus, Crateagus azarolus, Daphne mezereum Alba, Euonymus fortunei, Hippophae rhamnoides, Chaenomeles japonica, Ligustrum vulgare Xanthocarpum, Lonicera tatarica Lutea, Lonicera x xylosteoides, Malus x zumi, Rubus spectabilis, Sorbus aria Majestica, Sorbus aucuparia Xanthocarpa, Viburnum opulus Xanthocarpum. Odstíny modré až barva černá Jehličnaté dřeviny Juniperus chinensis Femina, Juniperus chinensis var. sargentii, Juniperus sabina, Juniperus squamata. Listnaté dřeviny Acanthopanax simonii, Amelanchier lamarckii, Aronia melanocarpa, Berberis congestiflora, Cotoneaster lucidus, Crateagus nigra, Decaisnea fargesii, Ligustrum ovalifolium, Parthenocissus quinquefoilia, Prunus padus, Prunus spinosa, Rhodotypos scandens, Sambucus nigra, Swida sanguinea, Viburnum lantana. 23

21 Bělavé odstíny Listnaté dřeviny Callicarpa japonica Leucocarpa, Clematis vitalba, Cornus mas Alba, Euonymus europaeus Albus, Ilex aquifolium Leucocarpa, Ligustrum vulgare Leucocarpum, Morus alba, Pernettya mucronata, Sorbus discolor, Sorbus koehneana, Symphoricarpos albus, Swida alba Podzimní zbarvení listů Vybarvení listů opadavých dřevin na patří na podzim svou pestrostí k nejvíce působivým barevným efektům. I když je tento účinek opět pouze dočasný a ztrácí se s opadem listů, jsou tyto barevné efekty nezapomenutelné. Podzimní barvení listů je spojeno s jejich opadem. Vlivem krátkého dne a nízkých teplot dochází k vytvoření odlučovací vrstvy na bázi řapíku. Tímto zůstanou listy izolovány od zbytku dřeviny, jsou ochuzeny o živiny a vodu a následkem toho ustane tvorba chlorofylu. Starý chlorofyl se rozpadne a list tak začne ztrácet zelenou barvu. Postupně začnou v listové čepeli převládat jiná barviva, červená a žlutá (karotenoidy a xantofyly) a list tak získá své podzimní zbarvení typické pro daný taxon (DURWARD a kol., 1996). Intenzita zbarvení listů není každý rok stejná. Důležitý je průběh počasí během vegetačního období, délka slunečního svitu a teplota v létě i na podzim. Svoji úlohu mají i stanovištní podmínky, zejména půdní a polohové. Existují také druhy, které si i s příchodem podzimu zachovají zelenou barvu, popřípadě pouze lehce zesvětlají a dostanou nažloutlý nádech. Jedná se např. o Acer monspessulanum, Buddleia alternifolia, Magnolia fraseri, Robinia pseudoacacia nebo Sambucus nigra. Barvou listů na podzim se zabývají snad všichni autoři, neboť je to jeden z nejvýraznějších barevných projevů dřeviny. Přehledy dřevin dělených dle barev nalezneme u HURYCH (2003) i MACHOVEC (1982), pouze keři se pak zabývá OSVALD, REMEŠOVÁ (1993). Nejpodrobnější seznam lze nalézt u HIEKE (1994), který dřeviny dělí nejen podle základních barev jako je žlutá, červená nebo oranžová (jak je tomu u ostatních autorů), ale bere na zřetel i různé odstíny těchto barev a jejich kombinace. V literatuře se u některých taxonů můžeme setkat s tím, že je různí autoři řadí do různých 24

22 skupin. Např. Acer pseudoplatanus a Acer platanoides řadí MACHOVEC (1982) i HIEKE (1994) mezi žlutě barvící dřeviny, avšak dle HURYCH (2003) patří mezi oranžově až načervenale zbarvené. Barvy mají sice striktně definované optické vlastnosti, ale i přesto jsou různými lidmi vnímány rozdílně a subjektivně. Na působení barev na člověka má vliv řada faktorů jako jsou světelné podmínky, kombinace s ostatními barvami, působení okolí, množství barev a jejich vzájemný poměr. Proto je někdy velmi obtížné určit přesnou hranici mezi dvěma různými barvami. Některé příklady dřevin, které s příchodem podzimu změní svou barvu ze zelené na žlutou, červenou, oranžovou nebo hnědou, jsou uvedeny v tomto seznamu: Žlutá Jehličnaté dřeviny Ginkgo biloba, Larix sp., Metasequoia glyptostroboides, Taxodium sp.. Listnaté dřeviny Acer campestre, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Aesculus sp., Betula sp., Carpinus betulus, Celtis occidentalis, Cladrastis lutea, Corylus sp., Gleditsia triacanthos, Koelreuteria paniculata, Liriodendron tulipifera, Magnolia accuminata, Morus alba, Prunus padus, Rosa rugosa. Oranžová Jehličnaté dřeviny Pseudolarix kaempferi. Listnaté dřeviny Acer saccharum, Acer tataricum, Cotinus coggygria, Cotoneaster horizontalis, Crateagus crus-galli, Hamamelis vernalis, Liquidambar styraciflua, Parrotia persica, Parthenocissus tricuspidata, Sorbus sargentiana, Spiraea x vanhouttei, Stephanandra incisa. Červená Listnaté dřeviny Acer Ginnala, Acer japonicum, Acer palmatum, Amelanchier canadensis, Berberis thunbergii, Cotoneaster adpressus, Malus pumila Niedzwetzkyana, Parthenocissus quinquefolia, Quercus rubra, Quercus palustris, Rhus typhina, Sorbus aucuparia, Symphoricarpos orbiculatus, Swida alba, Viburnum opulus. 25

23 Hnědá Listnaté dřeviny Castanea sativa, Fagus sylvatica, Juglans regia, Magnolia hypoleuca, Philadephus coronarius, Platanus acerifolius, Populus alba, Potentilla fruticosa, Quercus cerris, Sorbus aria Barevnost dřevin v zimě Barva kůry kmenů a větví se v malé míře uplatňuje v průběhu celého roku. Nejvíce nápadná však začne být až po opadu listů, v zimě a předjaří. Teprve tehdy vynikne stavba koruny, charakteristické větvení, uspořádání pupenů, textura a struktura dřevin. Vedle těchto vlastností vynikne i barva kmene, větví nebo barva letorostů. Během zimy se také zviditelní barvy a tvary jehličnatých a stálezelených dřevin, zajímavý efekt mohou vytvořit i plody, jež na některých dřevinách přetrvávají dlouho do zimy. Barevný účinek mohou mít i velké výrazné trny. Zbarvení borky je pro dané taxony charakteristické a neměnné, není ovlivněno klimatickými vlivy ani podmínkami stanoviště. Dřeviny s barevnou kůrou uvádí i HURYCH (2003), který dřeviny dělí na červenokoré, zelenokoré, žlutokoré a dřeviny se světlou kůrou nebo borkou. MACHOVEC (1982) se zabývá zbarvením mladých větví a jednoletých výhonů a barvou borky na starších větvích a kmenech. HIEKE (1994) se taktéž zabývá utvářením a zbarvením kůry kmenů, větví a letorostů. Rozlišuje dva stupně dekorativnosti významný (kůra je svým zbarvením nebo utvářením esteticky pozoruhodně účinná) a středně významný (kůra je svým zbarvením nebo utvářením esteticky dosti účinná). I BÖHM (1985) popisuje příklady dřevin se zajímavým vybarvením kůry. Nejčastější dělení barvy kůry dřevin podle barev je na dřeviny s borkou zbarvenou červeně, žlutě, zeleně nebo s borkou světlou. Také níže uvedený přehled některých příkladů využívá tohoto rozdělení. Zařazené jehličnaté dřeviny jsou ty, které mají výrazně zbarvenou kůru kmene. 26

24 Odstíny červené Jehličnaté dřeviny Calocedrus decurrens, Chamaecyparis sp., Cryptomeria japonica, Larix kaempferi, Metasequoia glyptostroboides, Picea abies, Pinus sylvestris, Pseudolarix kaempferi, Pseudotsuga japonica, Taxodium distichum,taxus baccata, Thuja plicata, Tsuga heterophylla. Listnaté dřeviny Acer rubrum, Acer palmatum, Liquidanbar styracifla, Prunus salicifolia, Robinia hispida, Salix daphnoides, Stephanandra incisa, Swida alba, Swida sanguinea. Žluté odstíny Listnaté dřeviny Betula microphylla, Caragana frutex, Forsythia intermedia, Morus alba Aurea, Physocarpus bracteatus, Quercus petraea Aurea, Salix alba Tristis, Salix x sepulcralis, Spirea chinensis. Odstíny zelené Listnaté dřeviny Acer negundo, Caragana arborescens, Cornus mas, Cytisus purpureus, Euonymus europaeus, Jasminum nudiflorum, Kerria japonica, Laburnum sp., Maclura pomifera, Populus alba Pyramidalis, Rhodotypos scandens, Sophora japonica, Tilia platyphylla Aurea. Světlé odstíny borky Jehličnaté dřeviny Abies alba, Abies lasiocarpa, Abies lasiocarpa var. arizonica, Ginkgo biloba, Pinus nigra. Listnaté dřeviny Ailanthus altissima, Alnus incana, Betula papyrifera, Betula pubescens, Betula verrucosa, Eleagnus angustifolia, Fagus sylvatica, Hippophae rhamnoides, Platanus acerifolia, Populus alba, Sorbus aria, Tamarix pentandra. 27

25 4.3.3 Proměnlivost v průběhu života Proměnlivost v průběhu celého života dřeviny má poměrně stálý charakter. Dochází ke změnám, které se nevrací k původnímu vzhledu, mohou dále pokračovat a nabývat další podoby (MACHOVEC, 1982). V tomto případě jsou to velikost a tvar, u nichž dochází v celoživotním cyklu dřeviny k nejvýznamnějším změnám, zatímco barva a textura zůstávají téměř neměnné nebo k jejich proměnlivosti dochází podmíněně. Proměnlivostí dřevin v průběhu života se podrobněji zabývá pouze MACHOVEC (1982) a PEJCHAL (2003), ostatní autoři se tohoto tématu dotýkají pouze okrajově. Barva Proměnlivost barvy v celoživotním cyklu dřeviny můžeme vnímat u těch taxonů, které se vyznačují velmi výrazně zbarvenými květy nebo zajímavými plody. Jejich efekt se projeví teprve během plné dospělosti jedince. Díky této skutečnosti lze tedy hovořit o barvě v souvislosti s proměnlivostí v průběhu života. Textura Jisté změny v celoživotním růstu a vývoji dřevin můžeme pozorovat i u textury. Sledovat je můžeme zejména v poslední fázi života dřeviny, kdy dochází k prosychání koruny, přírůsty co do velikosti jsou malé apod.. Změny textury ale jinak v průběhu života dřeviny nejsou nijak výrazné. Velikost Jednou z nejvíce proměnlivých vlastností v průběhu života dřeviny je její velikost. K velikostním změnám dochází postupně a pravidelně. Tyto změny jsou jednoznačně určeny druhem nebo kultivarem dřeviny, půdní, klimatické, hydrické a ostatní podmínky stanoviště zasahují do vývoje velikosti dřevin pouze okrajově. Velikost dřevin je také úzce spjata s růstem a vývojem dřevin. Charakter změn velikosti v jednotlivých životních etapách je dán rychlostí růstu. Z tohoto hlediska lze uvést dřeviny, u kterých je růst a vývoj v prvních desítkách let pomalý a tím pádem mají pomalý průběh i změny velikosti. Ke zrychlení růstu dochází až v následujících životních fázích. K takovýmto dřevinám můžeme přiřadit např. rody Abies 28

26 nebo Quercus. Na druhé straně existují taxony, jejichž rychlost růstu je nejvyšší právě v prvních desítkách let jejich života. Jsou to např. dřeviny z rodu Aesculus nebo Fraxinus. Do této skupiny můžeme přiřadit i rychle rostoucí druhy jako např. Salix alba nebo Salix viminalis. Tvar Změny ve tvaru, jimž podléhají dřeviny v průběhu svého života, jsou závislé na změnách velikostních, zároveň jsou některé tvary v přímé závislosti na určité věkové kategorii. Jednotlivé tvarové změny jsou dány také příslušným druhem a kultivarem dřeviny. Stejně jako u velikosti dřevin můžeme i v tvarové proměnlivosti rozlišit několik skupin dřevin. Lze nalézt druhy, jejichž tvarové změny jsou v průběhu celého života malé, těžko postřehnutelné. Zařadit sem můžeme např. Calocedrus decurrens, Thuja plicata nebo Buxus sempervirens. Na druhé straně existují druhy, jejichž tvar se během jejich života změní velmi výrazně. Jsou to např. Larix decidua, Pinus sylvestris nebo Quercus robur. Kategorizaci proměnlivosti v průběhu života dřevin uvádí MACHOVEC (1982). V tomto rozdělení se zabývá pouze dřevinami stromovitého růstu a zařazuje je do tří stupňů: Dřeviny s velkou celoživotní proměnlivostí Jehličnaté dřeviny Cedrus, Larix, Pinus, Tsuga. Listnaté dřeviny Ailanthus, Catalpa, Gleditsia, Phellodendron, Pterocarya, Quercus, Robinia, Sophora. Do této skupiny lze kromě výše uvedených rodů zařadit i některé dřeviny z rodů spadajících do nižšího stupně, a to v závislosti na jejich předchozím vývoji a podmínkách stanoviště. Např. Abies, Ginkgo, Fraxinus, Salix nebo Ulmus. Dřeviny se střední celoživotní proměnlivostí Jehličnaté dřeviny Abies, Chamaecyparis obtusa, Chamaecyparis pisifera, Cryptomeria, Ginkgo biloba, Juniperus, Metasequoia glyptostroboides, Picea, Pseudolarix kaempferi, Pseudotsuga, Taxodium, Taxus. 29

27 Listnaté dřeviny Acer, Alnus, Betula, Castanea, Celtis, Corylus colurna, Crateagus, Juglans, Liriodendron tulipifera, Malus, Morus, Paulownia, Platanus, Tilia, Ulmus. Dřeviny s malou celoživotní proměnlivostí Jehličnaté dřeviny Calocedrus decurrens, Chamaecyparis, Cupressocyparis, Cupressus, Sequoiadendron giganteum, Thuja. Listnaté dřeviny Aesculus, Carpinus, Fagus, Magnolia acuminata. Keře pak MACHOVEC (1982) dělí na keře s nízkou celoživotní proměnlivostí a keře, kterém během celoživotního cyklu podléhají výrazným změnám. Do první skupiny spadají keře nízkého vzrůstu jako je např. Berberis, Cotoneaster, Forsythia, Lonicera nebo Rosa. Tyto keře dosahují charakteristické velikosti již krátce po výsadbě a po zbytek života již neprochází výraznými změnami. K druhé skupině lze přiřadit keře vyššího vzrůstu jako je např. Eleagnus, Cotinus, Rhus, Sorbaria nebo Syringa. 30

28 4.4 Historie a současné trendy v použití Člověk se od nepaměti zajímal o dění kolem sebe, o přírodu. Rostliny z počátku využíval pouze jako zdroj obživy, později začaly sloužit i k jiným účelům. Své místo si v životě člověka našly i dřeviny. Ve starověku byly pěstovány zejména jako užitkové nebo pro náboženské účely, ve středověku to bylo podobné. Teprve později začal být kladen důraz na estetické a kompoziční vlastnosti dřevin, užitkové zahrady ustupovaly okrasným zahradám a rozsáhlým parkům. Co se týče samotné proměnlivosti dřevin, lidé si všímali zejména proměnlivosti v průběhu roku. Uvědomovali si souvislosti se střídáním ročních období, průběhem počasí a vývojem vegetace v průběhu roku. Dokazují to mnohá lidová rčení, která se dotýkají rašení, kvetení nebo tvorby semen a plodů. Co si únor zazelená, březen si to hájí, co si duben zazelená, květen mu to spálí. V březnu když se práší, stromy brzo raší. Jasný měsíc v dubnu, škodí květu stromů. Ledoví muži spalují mrazem ovoce i růži. Co do Sv. Jakuba odkvete, do Havla uzraje. Je-li říjen hodně zelený, bude leden velmi studený. Pranostiky [online]. [cit ] Dostupné na Dostupné na Určité náznaky využití některých prvků každoroční proměnlivosti lze nalézt u autorů přírodně krajinářských parků. Například Lancelot Brown dosahoval kontrastů v kompozici pomocí různě vzrostlých stromů a barev listů, přičemž využíval zejména odstíny zelené. Použití druhů s červenými nebo panašovanými listy se vyhýbal. William Chambers používal dřeviny různých forem, textur, využíval barevné odstíny stromů, keřů i květin. S oblibou používal množství kvetoucích keřů jako je např. Jasminum, Spirea, Hybiscus nebo Rosa. Byl také tvůrcem kompozic, které byly zajímavé v určitou denní dobu nebo roční období, např. zimní kompozice Pinus, Cedrus, 31

29 Juniperus, Ilex, Abies, Taxus, neopadavé druhy Quercus; jarní kompozice Syringa, Tilia, Prunus avium, Amygdalus. Peter Joseph Lenné mimo jiné navrhoval masové výsadby kvetoucích keřů, např. Colutea orientalis, Laburnum, Ptelea trifoliata, Syringa chinensis, Syringa vulgaris (upraveno dle KŘESADLOVÁ, 2004). V současné době si autoři děl zahradní a krajinné architektury uvědomují nejen význam každoroční proměnlivosti dřevin, ale i proměnlivosti v průběhu dne a v průběhu života dřeviny. Vhodným využitím změn vzhledových vlastností dřevin jsou vytvářeny kompozice, které upoutají v každou denní dobu, roční období i v různých fázích života dřevin, a to nejen v soukromých zahradách, ale tento trend se objevuje i v zeleni sídel, městských parcích apod. 32

30 5. Souhrn současného stavu problematiky a diskuse Proměnlivost dřevin je jednou z vlastností, díky kterým jsou výsadby dřevin dynamické a živé. Změny, kterým dřeviny podléhají, jsou podmíněny řadou faktorů, ať už vnějších či vnitřních. Nejnápadněji na nás působí dřeviny svou proměnlivostí barev, velikostí a tvarů. Pokud se však nad daným tématem zamyslíme, dojdeme k zjištění, že jsou stromy a keře proměnlivé i ve své textuře, vůni nebo zvukových projevech. Barva Barva je jednou z nejvíce nápadných a nejvýraznějších kompozičních vlastností dřevin. Zároveň podléhá největšímu počtu změn, alespoň co se týče změn v průběhu dne a roku. Vnímání barevnosti v jednotlivých částech dne je podmíněno nejen citlivostí oka pozorovatele vůči dopadajícímu světelnému paprsku, ale hlavně světelnými poměry, které se během dne mohou značně měnit. Jinak vnímáme určitou barvu za jasného slunečného počasí, jinak při zatažené obloze, jinak ráno a jinak večer. Určitou roli při proměně barev v průběhu dne hraje i vítr, zejména u dřevin s odlišnou barvou líce a rubu listu. Proměnlivost barev lze ještě lépe pozorovat v průběhu každoroční vegetace. Během svého každoročního cyklu prochází dřeviny mnoha fenologickými fázemi. Během některých z nich většina stromů a keřů podstatně změní svoji barvu. Všechny tyto změny jsou dočasné, některé trvají pouze krátce, jiné můžeme pozorovat v delším časovém horizontu. Nejvíce barevně zajímavými etapami vývoje dřevin v průběhu roku jsou rašení, doba kvetení, vybarvení listů v plné vegetaci charakteristické pro daný taxon, období vytvoření plodů a podzimní zbarvení listů. Mnoho dřevin je barevně zajímavých také v zimě. Není to pouze zásluhou toho, že některé taxony jsou schopny vykvést i v chladných měsících, ale jedná se hlavně o výrazné a zajímavé zbarvení kůry na kmenech, větvích i letorostech. Vůně Proměnlivost vůně si mnozí z nás ani neuvědomují. A přece k ní dochází. Většina lidí si vůni spojuje pouze s květy, ale aromatické mohou být i listy nebo kůra dřevin. V průběhu dne probíhají změny v intenzitě vůně (popřípadě zápachu) dřevin v závislosti na intenzitě slunečního záření. Při vyšší teplotě vzduchu je vůně mnohem intenzivnější než za počasí 33