Orientace osob s hypertenzí v oblasti nefarmakologické léčby. Diplomová práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie Orientace osob s hypertenzí v oblasti nefarmakologické léčby Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jana Juříková, Ph.D. Vypracovala: Bc. Eva Novotná Učitelství pro ZŠ a SŠ Brno, 2011

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 25. dubna Bc. Eva Novotná

3 Ráda bych upřímně poděkovala vedoucí mé diplomové práce Mgr. Janě Juříkové, Ph.D. za poskytnutí konzultací, cenných rad a připomínek.

4 OBSAH: ÚVOD ANALÝZA POZNATKŮ Hypertenze Definice hypertenze Příznaky hypertenze Klasifikace hypertenze Krevní tlak Měření krevního tlaku Příčiny hypertenze Diagnostika hypertenze Léčba hypertenze Nefarmakologická léčba Farmakologická léčba CÍL, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE Cíl práce Hypotézy práce Úkoly práce METODIKA PRÁCE Charakteristika dotazníkového šetření Charakteristika zkoumaného souboru VÝSLEDKY A DISKUSE Výsledky práce Ověření hypotéz ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ.. 63 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK PŘÍLOHY RESUMÉ

5 ÚVOD Rozvoj civilizace, především v průběhu dvacátého století, znamenal velký pokrok ve vědních a technických oborech a tím přinesl lepší životní podmínky lidstvu. Zároveň je však příčinou mnoha chorob, dříve neznámých. Tyto choroby jsou obecně označovány jako civilizační choroby. V populaci mají vysoký výskyt a jsou vázány na životní styl. Civilizační choroby se vyskytují převážně v průmyslově vyspělých zemích a jejich výskyt stoupá po 50. roce života. Naši civilizaci charakterizuje stoupající výskyt kardiovaskulárních nemocí. Jedná se o jedno z nejčastějších onemocnění druhé poloviny 20. století. Jedna z nejzávažnějších a nejčastějších chorob kardiovaskulárního systému je hypertenze neboli vysoký krevní tlak [2]. K jejímu vzniku vede mimo jiné i nesprávný životní styl, především vysoká konzumace kuchyňské soli, nadbytečný příjem potravy, zvláště vysoký příjem živočišných tuků a ostatních živočišných produktů, nízká konzumace zeleniny a ovoce, nedostatek pohybu a psychický stres. Zároveň s ostatními rizikovými faktory jako je kouření, diabetes mellitus, obezita, dyslipidémie, představuje závažný rizikový faktor vzniku ischemické choroby srdeční, urychleného rozvoje aterosklerózy, cévních mozkových příhod a komplikací u onemocnění ledvin. V počátečních stadiích probíhá hypertenze plíživě, většinou bez varovných příznaků, dlouho zůstává nepoznaná, nenutí klienta k vyhledání lékaře. Její komplikace však snižují očekávanou délku života, jsou významnou příčinou invalidity a úmrtí. Komplikacím hypertenze lze mnohdy předcházet pečlivým a důsledným dodržováním farmakologické i nefarmakologické léčby. Základem léčby je léčba nefarmakologická úprava životních návyků. Sem patří zanechání kouření u kuřáků, snížení tělesné hmotnosti u osob s nadváhou a obezitou, snížení případné nadměrné konzumace alkoholu a živočišných tuků, omezení příjmu soli, zvýšení konzumace zeleniny a ovoce, vyvarování se stresu a dostatečná fyzická aktivita. 5

6 Práci na výše uvedené téma jsem si zvolila nejen z důvodu mého kladného vztahu ke zdravotnictví, ale také na základě svého dosavadního vzdělání. Jelikož jsem vystudovala střední zdravotnickou školu obor farmaceutický laborant a již pět let pracuji v lékárně, pojmy jako hypertenze, farmakologie, zdravý životní styl nejsou pro mne vůbec neznámé. A protože větší část mé blízké rodiny se léčí s hypertenzí, bylo toto téma pro mne již dříve předmětem zkoumání. Téma práce jsem si zvolila také v souvislosti se závažností tohoto onemocnění a cílem práce bylo zmapovat znalosti a následné dodržování nefarmakologických léčebných opatření u široké populace hypertoniků. Věřím, že práce bude přínosem nejen pro mě, ale i pro širokou veřejnost. 6

7 1. ANALÝZA POZNATKŮ 1.1 Hypertenze Definice hypertenze Hypertenze neboli vysoký krevní tlak je choroba postihující zhruba % populace v průmyslově vyspělých zemích [22]. Jedná se o nejčastější kardiovaskulární onemocnění. Definice podle Světové zdravotnické organizace Podle kritérií WHO/ISH (World Health Organisation/Interantional Society of Hypertension) z roku 1999 považujeme za arteriální hypertenzi opakované zvýšení krevního tlaku 140/90 mm Hg (milimetry rtuťového sloupce) a/nebo diastolického tlaku 90 mm Hg, zjištěného alespoň ve 2 ze 3 měření krevního tlaku. Nové směrnice vyřadily oproti dřívější klasifikaci kategorii hraniční hypertenze. Normální tlak je nyní definován hodnotami systolického tlaku mm Hg a diastolického tlaku mm Hg. Optimální tlak je definován hodnotami systolického tlaku < 120 mm Hg a diastolického tlaku < 80 mm Hg. Vysoký normální tlak je definován hodnotami systolického tlaku mm Hg nebo diastolického tlaku mm Hg. 7

8 Tab. 1 Klasifikace hypertenze [22] Kategorie Systolický TK (mm Hg) Diastolický TK (mm Hg) Optimální tlak < 120 < 80 Normální Vysoký normální tlak Mírná hypertenze - hypertenze 1. stupně Středně závažná hypertenze - hypertenze 2. stupně Těžká hypertenze - hypertenze 3. stupně Izolovaná systolická hypertenze a více < 90 Arteriální hypertenze svou vysokou prevalencí v dospělé populaci v průmyslově vyspělých zemích představuje závažný zdravotní problém. Zároveň je spolu s hyperlipoproteinemií, obesitou a kouřením i jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů ischemické choroby srdeční (ICHS) [28]. Odhaduje se, že v České republice má vysoký krevní tlak asi 1 milion lidí. Výskyt onemocnění stoupá s věkem. U dvacetiletých je asi 2-5 % hypertoniků, ve věku nad 30 let více než 15 % a ve věku nad 60 let více než 25 %. V období do 50 let je častější výskyt u mužů. U žen krevní tlak výrazně stoupá po přechodu (klimakteriu) a dosahuje vyšších hodnot než u mužů [15]. Až 60 % hypertoniků je postiženo srdečním infarktem a dalších % utrpí cerebrovaskulární příhodu [9]. Komplikace arteriální hypertenze patří mezi významné příčiny úmrtí a invalidity. 8

9 1.1.2 Příznaky hypertenze Problémem arteriální hypertenze je, že nemá žádné charakteristické příznaky. Dlouho tudíž nemusí nemocný o svém onemocnění vědět a vysoký krevní tlak je zjištěn náhodně nebo až v době komplikací. Příznakem neléčené hypertenze tak může být infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda. Význam léčby se často podceňuje, ačkoliv vysoký krevní tlak může zvýšit riziko onemocnění srdce, ledvin, očí či riziko mozkové mrtvice [31]. Někdy se může hypertenze projevovat bolestmi hlavy, bolestmi na hrudníku, únavou nebo poruchami spánku. V pokročilých stádiích se pak objevují příznaky vyplývající z poškození jiných orgánů dlouho trvajícím vysokým krevním tlakem: dušnost, bolesti na hrudníku závislé na námaze (angina pectoris), infarkt myokardu, poruchy funkce ledvin a zraku [33] Klasifikace hypertenze Klasifikace podle orgánového postižení Orgánové postižení je přirozeným důsledkem neléčeného nebo nedostatečně léčeného vysokého krevního tlaku. Postižení zpravidla odpovídá úrovni vysokého krevního tlaku, ale z praxe je známé, že lze zjistit orgánové postižení u nemocných již při středně zvýšeném krevním tlaku. Podle doporučení WHO rozdělujeme hypertenzi do tří stádií (tab. 2) [18]. 9

10 Tab. 2 Klasifikace hypertenze podle orgánového zatížení (WHO) [18] Stadium I Stadium II Stadium III Nejsou známky postižení srdce, ledvin, mozku či očního pozadí Vyskytuje se alespoň jedno z uvedených postižení - hypertrofie LK (EKG, ECHO, RTG) - mírná proteinurie a zvýšený kreatinin v séru - zúžení arterií na očním pozadí - aterosklerotické pláty (a. carotis, a. brachialis, sono či RTG) Příznaky a klinické projevy postižení orgánů srdce - angina pectoris - infarkt myokardu - srdeční selhání mozek - mozkové krvácení - ischemická CMP - hypertenzní encefalopatie zrakový fundus - krvácení do sítnice - otok papily ledviny - zvýšené hodnoty kreatininu a snížená glomerulární filtrace - manifestní renální selhání cévní systém - dysekující aneuryzma - symptomatická periferní ischemická choroba (ICHDK) Stadium IV Maligní hypertenze I. Stadium prosté zvýšení TK bez orgánových změn. II. Stadium přítomnost orgánových změn bez poruchy jejich funkce: hypertrofie levé komory srdeční, mikroalbuminurie, proteinurie, kalcifikace aorty či jiných tepen, změny velkých tepen při ultrazvukovém vyšetření, generalizované či lokální zúžení cév očního pozadí. III. Stadium těžké orgánové změny s poruchou jejich funkce: levostranné srdeční selhávání, cévní mozkové příhody, hypertenzní encefalopatie, renální insuficience, retinopatie až neuroretinopatie, disekující aneurysma [21]. 10

11 IV. Stadium - v tomto stadiu je uváděna maligní hypertenze, což je nejtěžší forma hypertenze. V průběhu nemoci dochází k rychlému a těžkému selhání orgánů (ledvin, srdce, krvácení do mozku a krvácení do sítnice). Takto probíhající onemocnění může i přes razantní léčbu končit smrtí [15]. Klasifikace podle etiologie I. Primární, esenciální hypertenze Primární neboli esenciální hypertenze je diagnostikována u 95 % všech nemocných s vysokým krevním tlakem. Jde o multifaktoriální chorobu bez známé organické příčiny, vyvolávající změny hodnot krevního tlaku. II. Sekundární hypertenze Sekundární neboli symptomatická hypertenze je onemocnění, kde lze diagnostikovat a často i odstranit konkrétní vyvolávající příčinu, jejímž důsledkem je vysoký krevní tlak. Tvoří asi 5-10 % všech zjištěných hypertenzí. Častější výskyt se nalézá u těžších forem hypertenze [22]. Podle vyvolávající příčiny ji můžeme dále dělit na: - renální hypertenzi jedná se o nejčastější sekundární hypertenzi, která je způsobena onemocněním ledvin. Častěji jde o prvotní postižení tkáně ledvin renální parenchymatózní hypertenzi než o postižení ledvinného tepenného řečiště renální vaskulární hypertenzi. U renální hypertenze, ve srovnání s esenciální hypertenzí, je větší výskyt hypertenzního orgánového postižení, např. retinopatie, a také častější progrese do maligní fáze. Přítomnost hypertenze u chronických onemocnění ledvin zvyšuje míru kardiovaskulárního rizika a je také jedním z nejvýznamnějších faktorů jejich progrese směrem k renálnímu selhání a k potřebě náhrady funkce ledvin dialýzou nebo transplantací [23]. 11

12 - renovaskulární hypertenzi jde o hypertenzi vyvolanou stenózou ledvinné tepny. Jedná se o neimunologicky podmíněné změny v parenchymu i tepenném systému ledvin. Příčinou je aterosklerotické postižení, hypertenze či dysplastické změny cévní stěny. Podle rozsahu postižení cévního zásobení ledvin se rozlišují základní formy: ischemická nefropatie, stenóza renální tepny a renovaskulární hypertenze [34]. - endokrinní hypertenzi do této skupiny řadíme hyperfunkční onemocnění některých endokrinních žláz, která vedou k nadprodukci vazopresorických substancí. Nejčastější formou jsou mineralo-kortikoidně podmíněné hypertenze, zejména primární hyperaldosteronismus. Jedná se o syndrom způsobený autonomní nadprodukcí aldosteronu z kůry nadledvin ve velké většině případů buď adenomem, nebo bilaterální hyperplazií. - hypertenzi u koarktaci aorty jedná se o vrozenou stenózu aortálního lumina, nejčastěji lokalizovanou za odstupem levé podklíčkové tepny, která tvoří 7 % všech vrozených srdečních vad. - hypertenzi vyvolanou léky existuje celá řada léků s vazopresorickým účinkem, při jejichž dlouhodobém přísunu může dojít ke vzniku hypertenze. Při opakovaném dávkování jednotlivých léků a častých lékařských kontrolách je však nebezpečí trvalé hypertenze minimální. Mechanismus zvýšení krevního tlaku vyplývá z charakteristiky jednotlivých látek. - hypertenzi v těhotenství - hypertenze v těhotenství je hlavní příčinou mateřské, fetální i novorozenecké morbidity i mortality v civilizovaných zemích. Hypertenze v těhotenství zvyšuje riziko závažných komplikací, jako je abrupce placenty, cévních mozkových příhod, orgánového selhání a diseminované intravaskulární koagulace (DIC). Plod je ohrožen intrauterinní retardací, nezralostí a odumřením. Nejdůležitějším úkolem klasifikace hypertenze v těhotenství je rozlišit, zda hypertenze předchází těhotenství (tzv. preexistující hypertenze), nebo zda se jedná o stav specifický pro těhotenství (tzv. gestační hypertenze). 12

13 - hypertenzi neurogenní celá řada rozdílných onemocnění centrálního a periferního nervového systému může vést k hypertenzi. Mnoho z nich má společný mechanismus, kterým je zvýšená aktivace sympatického nervového systému z vasomotorických center důsledkem zvýšeného intrakraniálního tlaku. Zvýšení systémového tlaku má zlepšit prokrvení mozku. - hypertenzi po transplantaci orgánů jedná se o komplikaci, která postihuje nemocné po transplantaci srdce nebo jater. Její příčiny jsou vícečetné. Především se může jednat o již dříve existující esenciální nebo sekundární hypertenzi [18, 22]. 13

14 1.2 Krevní tlak (zkratka TK) Krevní tlak je variabilní veličina, závislá na podmětech zevního a vnitřního prostředí. Jedná se o určitou úroveň tlaku krve v tepnách, jež je určena srdečním výdejem krve do oběhu, cévním odporem daným tuhostí cév a napětím jejich svaloviny [15]. Je funkcí minutového objemu a periferního odporu. Zdrojem TK je činnost srdce pumpujícího krev do aorty, která slouží jako pružný rezervoár krve. TK v průběhu srdečního cyklu (systoly a diastoly) stoupá a klesá. Nejvyšší hodnoty dosahuje v systole (systolický tlak), kdy je také objem krve v aortě největší. Tak jak krev z aorty odtéká do periferních tepen, TK klesá a nejnižší hodnoty dosáhne na konci srdeční diastoly (diastolický tlak). Systolický tlak (vyšší) je v době, kdy srdce právě vypuzuje krev do krevního řečiště (systola = srdeční stah, kontrakce). Diastolický tlak odpovídá fázi, kdy se naopak srdce opět plní krví z cévního řečiště (diastola = srdeční sval je relaxován) [29]. TK je udržován v lidském těle v určitém rozmezí normotenze, i když v jeho rámci může kolísat. Vysoký TK hypertenze má negativní vliv na srdce a cévy. Nízký TK hypotenze může způsobovat poruchy prokrvení mozku a některých dalších orgánů [20]. Normální hodnota krevního tlaku u dospělých osob je nižší než 140 mm Hg pro systolický krevní tlak a nižší než 90 mm Hg pro diastolický krevní tlak [14]. 14

15 1.2.1 Měření krevního tlaku Krevní tlak (TK) se nejčastěji měří ve zdravotnickém zařízení, v ordinaci lékaře. Takto naměřené hodnoty označujeme jako příležitostný, kazuální krevní tlak. Pro mnoho jedinců je to prostředí stresující, a proto naměřené hodnoty nemusí odpovídat skutečnosti, obvykle jsou vyšší než TK měřený mimo zdravotnické zařízení. Tuto nepřesnost může z velké části odstranit měření TK v domácím prostředí. Hodnoty domácího TK (Home blood pressure, HBP) lépe odráží závažnost hypertenze i efektivnost jejího řešení. V současnosti je domácí měření TK stále populárnější jak u lékařů, tak u pacientů. Napomohlo k tomu také rozšíření nabídky vhodných automatických měřičů tlaku [30]. Pomůcky k měření krevního tlaku V ordinaci měříme krevní tlak nejčastěji nepřímou auskultační metodou pomocí fonendoskopu a tonometru, který se skládá z okluzní manžety a manometru. Pro domácí měření TK jsou vhodnější automatické oscilometrické přístroje. Automatické elektronické přístroje V současnosti je na trhu větší počet automatických elektronických přístrojů k měření krevního tlaku. Vše je obsaženo v jednom přístroji, a proto jsou snadněji ovladatelné než tonometr s fonendoskopem. Mají manžetu upravenou pro snadnou manipulaci jednou rukou a většina také automatické nafukování i vypouštění manžety, velký a snadno čitelný display a indikátor chybného měření (error). Pro zachování přesnosti měření musí být kontrolovány v pravidelných intervalech. Jsou využívány především pro domácí měření TK, ale v poslední době i při rutinním měření v ambulancích praktických lékařů. 15

16 Převážná většina přístrojů měří TK na oscilometrickém principu, auskultační měření TK u automatických přístrojů se téměř nepoužívá pro jeho snadné ovlivnění okolním prostředím. Při oscilačním způsobu měření TK jsou snímány oscilace nad stlačenou pažní tepnou (a. brachialis). Při uvolňování tlaku v okamžiku, kdy se obnovuje průtok tepnou a objeví se oscilace, je odečítán systolický krevní tlak. Intenzita oscilací dále stoupá, až dosáhnou svého maxima, což je střední arteriální krevní tlak. Následuje pokles oscilací tepny. Diastolický TK je odvozen z hodnoty systolického a středního arteriálního TK, a proto nemusí být zcela přesný. Používáme-li stále stejný způsob měření TK, pak jsou hodnoty diastolického TK měřené oscilometricky dostatečně spolehlivé [30]. Měření tlaku mimo ordinaci lékaře Měření TK mimo zdravotnické prostředí umožňuje zjistit hodnoty TK v různou denní dobu, za různých situací. Pomáhá také odlišit hypertenzi bílého pláště. Jsou k dispozici důkazy, že právě přítomnost lékaře, nikoliv samotné nafukování manžety, vyvolává poplachovou reakci - fenomén bílého pláště. Aktivní zapojení pacienta do řešení svého onemocnění může zvýšit jeho compliance k uzdravení. Rozlišujeme různé situace měření TK mimo ordinaci lékaře. Samoměření selfmonitoring je obecně širší pojem. Je tak označováno měření TK v různém prostředí, kde jsou k dispozici měřiče TK (v zaměstnání, v lékárnách nebo ve veřejných budovách). Zde musíme brát v úvahu vliv okolí, stav kalibrace přístrojů i jejich technickou úroveň. Takto naměřené hodnoty jsou spíše orientační. Nesmíme je zaměňovat s následujícím způsobem měření. Domácí měření TK (Home Blood Pressure, HBP) je v současné době již poměrně hodně rozšířené. Domácí měření TK je metoda relativně levná, poskytující dobře využitelné informace [30]. Aby doma naměřené hodnoty TK byly správné a měly dobrou výpovědní hodnotu, musí být dodržena určitá pravidla. 16

17 Zásady správného měření krevního tlaku v domácích podmínkách Nutno použít výhradně klinicky otestovaný přístroj. Měření se provádí po 5 minutách klidu. Je nutno odstranit všechny prvky, které končetinu stahují, jako např. oděvy nebo šperky. První měření krevního tlaku se provádí nejdříve na obou končetinách, dále se pokračuje na té, kde byl naměřen vyšší tlak. Manžetu je třeba mít vždy na stejném místě v úrovni srdce, zejména u zápěstních přístrojů I ty zápěstní přístroje, které prošly klinickými testy, vyžadují větší pozornost při dodržování podmínek měření, především na polohu ruky, na které je krevní tlak měřen; ta by měla být volně podložena ve výši srdce. Prvních několik měření se považuje za zkoušku a z naměřených hodnot se nevyvozují žádné závěry. Měří se vždy 2x s odstupem 5 minut a hodnotí se jen průměr těchto měření. Pokud jsou náhodně naměřeny výrazně vyšší nebo výrazně nižší hodnoty, měření je třeba opakovat. Zásadní chybou je měření krevního tlaku ve vypjatých situacích, při stressu, po kouření, po vypití černé kávy a alkoholu a po požití léků na hypertenzi. Za těchto podmínek nebyl žádný digitální tlakoměr testován. V přítomnosti poruch srdečního rytmu nemusí přístroj měřit správné hodnoty [26]. 17

18 1.3 Příčiny hypertenze sekundární. Příčin hypertenze může být mnoho, obecně se dělí na primární a Primární hypertenze je samostatným onemocněním, které vzniklo na základě nějaké příčiny, popřípadě kombinací příčin. Je nutné ji léčit vhodnými léky a pacientův krevní tlak pravidelně kontrolovat. Mezi nejčastější příčiny patří: Dědičnost. Na vznik hypertenze má vliv dědičná dispozice. U lidí, v jejichž rodině někdo trpěl vysokým krevním tlakem, je mnohem větší riziko, že hypertenzí onemocní také. Proto je nutné, aby dbali na správný styl života a tlak si hlídali. Kouření, návykové látky. Kouření, alkohol, káva, drogy, některé léky mohou zvyšovat krevní tlak a hlavně způsobovat špatný stav cév. Pro člověka s vysokým tlakem krve je proto zásadní, aby se těmto látkám a škodlivým návykům striktně vyhýbal. Skladba jídelníčku. Jídlo s velkým obsahem tuku či příliš slané, může zvyšovat tlak. Tučná jídla mají vliv na vznik cholesterolu, který se usazuje na stěnách cév a tím zhoršuje jejich průchodnost. Stres, úzkost, potlačování agrese. Stres významným způsobem zvyšuje krevní tlak. Je nutné, aby se člověk naučil řešit konflikty klidným a konstruktivním způsobem, vyhýbal se stresovým situacím. Nic nestojí za poškození zdraví a ohrožení na životě. Pohyb, aktivita. Stejně jako na lymfatický, tak i na oběhový systém má přiměřený pohyb velký vliv. Proto je vhodné do života zařadit cvičení, plavání, lehký sport či nějakou jednodušší manuální činnost. Pro lidi se sedavým zaměstnáním to platí dvojnásob. Obezita. Obezita je nepřiměřeně vysoká tělesná hmotnost vzhledem k výšce a tělesné konstrukci. 18

19 Vzniká v důsledku pozitivní energetické bilance, kdy dojde k porušení energetické rovnováhy a energetický příjem převýší energetický výdej člověka. Obezita způsobuje závažná onemocnění a je stále častější příčinou úmrtí. Sekundární hypertenze je způsobena nějakou jinou chorobou v organismu. Je tedy spíš doprovodným stavem, symptomem. Mezi nemoci, které zvyšují krevní tlak se řadí: Cukrovka. Cukrovka je onemocnění slinivky břišní, respektive její příčinou je nedostatek inzulínu. Symptomů je více, hypertenze je jedním z nich. Choroby srdce. Choroby srdce vždy souvisí s oběhovým systémem a se stavem cév. Příčiny nemocí srdce a vysokého tlaku jsou vzájemné. Nemoci ledvin. Ledviny patří mezi filtrační a vylučovací orgány. Jejich onemocnění se může podílet na vzniku hypertenze. Onemocnění endokrinních žláz, zejména štítné žlázy. Zhoršování funkcí štítné žlázy nebo jiných žláz s vnitřní sekrecí, odpovídající za produkci hormonů, způsobuje hypertenzi. Ateroskleróza. Jde o špatný stav cév, které mohou být příčinou změn tlaku krve. Deprese. Deprese je dlouhotrvající stav stresů, který má vliv nejen na psychiku, ale i na tělesné funkce. Je to velmi závažné onemocnění, přesto se často podceňuje. Vyžaduje dlouhodobou odbornou léčbu [27]. 19

20 1.4 Diagnostika hypertenze Diagnostický program arteriální hypertenze vychází ze směrnic Evropské společnosti pro hypertenzi a Evropské kardiologické společnosti, nejnovější doporučení jsou z roku Cílem vyšetření u nemocných je zjistit přítomnost komplikací, rozpoznat rizikové faktory a další onemocnění [24]. Základem diagnostiky je zjištění rodinné a osobní anamnézy. Anamnéza patří mezi prvotní klinická vyšetření. Je důležitá jako první kontakt nemocného s lékařem a potřebná pro získání důvěry nemocného k lékaři, který doporučuje léčebná opatření. Rodinná anamnéza se zaměřuje na výskyt hypertenze a závažných onemocnění u rodičů a nejbližších přímých příbuzných. Z rizikových faktorů jsou to náhlá smrt, úmrtí na kardiovaskulární onemocnění u rodičů a příbuzných (u mužů do 55 let a u žen do 65 let), akutní infarkt myokardu a jiné formy ischemické choroby srdeční, cévní mozková příhoda, diabetes mellitus, poruchy metabolizmu tuků, ledvinná či endokrinní onemocnění. V osobní anamnéze se pátrá po příznacích postižení srdečně-cévního systému jako jsou dušnost, bolesti na hrudníku, otoky, klaudikace, dále postižení centrálního nervového systému v podobě bolestí hlavy, závratí, motorického deficitu, zrakových poruch, eventuálně parestezií končetin. Důležité je pátrat po možném postižení ledvin, alarmující jsou i opakované záněty močových cest nebo ledvin, renální koliky či vrozené postižení ledvin. Také nelze opomenout možná endokrinní postižení, na prvním místě diabetes mellitus. U zvýšené aktivity štítné žlázy se může objevit bušení srdce, hubnutí a třes horních končetin. Zvýšení tělesné hmotnosti a svalová slabost zase u nadprodukce kortizolu. Při farmakologické anamnéze se zjišťuje, zda pacient neužívá určité léky, které mohou ovlivňovat účinnost antihypertenziv. Mezi takové léky patří např. nesteroidní antiflogistika, steroidy, sympatomimetika, antidepresiva, u žen perorální antikoncepce a substituční estrogenová léčba. 20

21 Cíleně se zjišťují návyky pacienta např. kouření, příjem alkoholu a množství černé kávy, případně černého čaje. Vhodný je i dotaz na příjem NaCl (přisolování apod.). Při hodnocení celkového stavu se sleduje poměr hmotnosti a výšky. Pro výpočet optimální váhy se dnes využívá tzv. index tělesné hmotnosti (BMI - boby mass index), který se vypočítá jako hmotnost v kg/výška v m 2, norma je 18,5-25. Pro posouzení zdravotních rizik z obezity je nutné posoudit i rozložení tuku. Dle rozložení tuku rozeznáváme dva typy obezity a to gynoidní typ (tvar postavy hruška) - tuk je uložen především v oblasti hýždí a stehen a androidní typ (tvar postavy jablko) - tuk se vyskytuje především v oblasti břicha. Více nebezpečný ze zdravotního hlediska je androidní typ, při němž je tuk nadměrně nahromaděný v oblasti břicha a tím se výrazně zvyšuje riziko vzniku zdravotních komplikací souvisejících s obezitou. U androidní obezity se pátrá po dalších známkách Cushingova syndromu (fialové strie v nadbřišku či na stehnech, nahromadění tuku v zátylku, měsíčkovitý obličej), zvětšení aker u akromegalie, přítomnosti otoků (víček, dolních končetin). Také se pátrá po známkách event. alkoholizmu malnutrice, červenofialové zbarvení tváří, hepatomegalie apod. Poruchy hybnosti, vertigo, dysartrie apod. mohou signalizovat proběhlé cévní mozkové příhody [21]. Provádí se vyšetření pohmatem, kde se zjišťuje např. posunutí úderu srdečního hrotu, chybějící nebo oslabené pulzace nad stehenními tepnami při koarktaci. Pohmatem, eventuálně poklepem se zjistí hepatomegalie u srdečního selhání či alkoholizmu. Poslechem se pátrá např. po šelestech nad karotidami, šelest v břišní krajině je při stenóze renální tepny. U mnohých nemocných s vysokým krevním tlakem je však fyzikální nález ve fyziologických mezích a pouze vyšší krevní tlak je jediným patologickým nálezem [18]. Dále se provádí laboratorní vyšetření. Vzhledem k tomu, že hypertenze postihuje značnou část populace, musí se laboratorní vyšetření pečlivě zvažovat na základě anamnézy a klinického vyšetření. 21

22 Některá vyšetření se provádí u všech nemocných s vysokým krevním tlakem a jiná jen cíleně u některých komplikujících a přidružených onemocnění, případně při podezření na sekundární formy hypertenze. Nutná vyšetření mají za cíl odhalit výši hypertenze, její stadium, přítomnost jiných rizikových faktorů aterosklerózy a posoudit možnost event. sekundární hypertenze [21]. Mezi nutná vyšetření, která se provádí u každého nemocného, patří biochemické vyšetření plazmatických koncentrací draslíku, sodíku, močoviny, kreatininu, celkového cholesterolu (při hodnotách nad 5,2 mmol/l je třeba kompletní vyšetření lipidů), kyseliny močové, krevní obraz a základní vyšetření moče a sedimentu. Vždy se provádí 12svodové EKG a vyšetření očního pozadí [18]. Podrobnější diagnostická vyšetření zahrnují komplexní hormonální parametry, funkční vyšetření ledvin a zobrazovací metody. Patří sem např. RTG srdce a plic, echokardiografické vyšetření, mikroalbuminurie, sonografie, arteriografie aj. [21]. Na závěr je nutno si uvědomit, že vysoký krevní tlak nemusí vyvolávat žádné subjektivní obtíže, bývá často náhodným nálezem, a také, že je jen malá souvislost mezi potížemi a výší krevního tlaku [18]. 22

23 1.5 Léčba hypertenze V současné době se v léčbě hypertenze využívá jak léčba farmakologická, tak i léčba nefarmakologická. Nefarmakologická léčba je součástí léčby všech nemocných s hypertenzí. Rozhodujícími faktory jsou hodnoty systolického a diastolického krevního tlaku, celkové kardiovaskulární riziko a přítomnost nebo nepřítomnost poškození cílových orgánů [8]. Prvním terapeutickým krokem jsou režimová opatření. Jestliže nemocný trpí nadváhou, je vhodné její snížení na normální hodnotu BMI (norma 18,5 25). Nezbytné je omezit příjem kuchyňské soli, a to na maximálně 5 g za 24 hodin. Důležité je také omezení konzumace alkoholu. Jeho nejvyšší denní množství je 30 g čistého alkoholu [6]. Správná léčba hypertenze vede podle populačních studií nejen ke zlepšení prognózy, ale je i schopna zabránit výskytu orgánových komplikací [21]. Léčebné cíle: normalizace krevního tlaku, tj. jeho snížení pod 140/90 mm Hg TK /80 mm Hg u mladších hypertoniků bez projevů cerebrovaskulárních komplikací TK < 130/85 mm Hg u diabetiků [24]. Těchto cílů lze dosáhnout léčbou nefarmakologickou neboli úpravou životosprávy a léčbou farmakologickou. Oba tyto léčebné postupy jsou spjaty a navzájem se doplňují. Změna životního stylu, tedy nefarmakologický způsob léčby, je však často nemocnými podceňována a opomíjena [18]. Léčba hypertenze je individuální a komplexní. Bývá často celoživotní a pacienti s hypertenzí nemusí trpět žádnými subjektivními potížemi [21]. Na obrázku 1 je znázorněna taktika léčby mírné hypertenze, která se vyskytuje u většiny nově objevených hypertoniků. 23

24 Obr. 1 Postup v léčbě mírné hypertenze (upraveno dle doporučení WHO/ISH z roku 1999) [16] 24

25 1.5.1 Nefarmakologická léčba Nefarmakologická opatření jsou nedílnou součástí léčby všech nemocných s hypertenzí. Cílem nefarmakologické léčby však není pouze snížení krevního tlaku směrem k normálním hodnotám, ale také redukce celkového kardiovaskulárního rizika, které se zvyšuje s věkem a nezdravými návyky civilizace. Synonymem, které do jisté míry vystihuje podstatu nefarmakologické léčby, je změna životního stylu nebo úprava životosprávy [16]. Přehled nefarmakologických opatření v léčbě hypertenze: a) Omezit příjem soli b) Snížit tělesnou hmotnost (redukce nadváhy) c) Zdravá strava d) Redukce spotřeby alkoholu e) Zákaz kouření u kuřáků f) Omezení farmakologické terapie zvyšující krevní tlak g) Zvýšení fyzické aktivity h) Relaxační terapie ad a) Omezit příjem soli Omezení solení je zásadním obecným preventivním mechanizmem a není nutno požívat v zásadě více než 5-6 g NaCl denně. Omezení přísunu soli může být dosaženo jednak vyloučením vysoce solených potravin (např. nakládaná zelenina, zpracované masné výrobky, konzervy atd.) a jednak zamezením dalšího přidávání soli do jídla ať již při vaření, či následně při konzumaci. Jako náhrada za NaCl může být použita sůl KCl - buď samotná, nebo s přídavkem hořčíku, s jistou opatrností u pacientů trpících renální insuficiencí. 25

26 Je třeba si též uvědomit přítomnost skrytého sodíku v mnoha průmyslově připravovaných jídlech, jako jsou konzervované produkty, ale také např. bílé pečivo. Tam, kde je to možné, by měly být přednostně používány čerstvé nebo nezpracované zmražené potraviny [16]. ad b) Snížit tělesnou hmotnost (redukce nadváhy) Jedná se o nejdůležitější a nejefektivnější opatření. Normalizace tělesné hmotnosti vede u řady nemocných s hypertenzí i k současné normalizaci vysokého krevního tlaku nebo alespoň k redukci dávek antihypertenziv [21]. Redukce tělesné hmotnosti spolu se zvýšenou tělesnou aktivitou vede také ke zlepšení inzulinové rezistence a ke snížení hodnot lipidů [22]. Prevalence obezity v naší republice je jedna z nejvyšších na světě a lze hovořit o epidemii nadváhy a obezity. Pro její vznik a rozvoj je u převážné většiny osob rozhodující nadměrný příjem živin, zvláště nevhodných tuků, při nízké fyzické aktivitě [2]. Všem pacientům s hypertenzí, kteří mají vyšší hmotnost, než je žádoucí, by proto měl být předepsán individuální tělesný program redukce hmotnosti, zahrnující omezení energetického příjmu a zvýšení fyzické aktivity [18]. ad c) Zdravá strava Dietní návyky patří k nejdůležitějším faktorům, které mohou být s ohledem na výši krevního tlaku měnitelné. Při všech snahách o změnu stravovacích zvyklostí je třeba pochopit, že se nejedná o žádnou dietu, ale o celkový životní styl [19]. Základem je správné složení stravy. Snížit konzumaci červeného masa, místo něj volit raději chutně upravené ryby nebo drůbež. 26

27 Omezit používání nasycených tuků při přípravě jídel a volit nízkotučné potraviny nebo kvalitní tuky typu olivového oleje. Mezi mléčnými výrobky vybírat nízkotučné jogurty a mléko, sýry s obsahem tuku do 30 %. Jíst hodně zeleniny, ovoce a celozrnného pečiva. ad d) Redukce spotřeby alkoholu Alkohol také přispívá ke vzniku hypertenze a snižuje účinnost antihypertenzní léčby. Je též rizikovým faktorem cévních příhod mozkových [15]. Podle doporučení je u mužů tolerováno g a u žen g čistého alkoholu za 24 hod. [6]. ad e) Zákaz kouření u kuřáků V současné době se na kouření pohlíží jako na drogovou závislost. Kouření vede k trvale zvýšenému napětí stěny tepen a následkem toho tepny zužují svůj průsvit. To vede nejen ke zvýšení krevního tlaku, ale i k omezení přítoku krve tepnami k orgánům a zhoršení funkce takto postižených orgánů. Kouření urychluje i vznik aterosklerózy poškozením cévní stěny a zrychlením srážlivosti krve [19]. Důsledná abstinence kouření je proto nejdůležitější doprovodné opatření při léčbě hypertenze [12]. ad f) Omezení terapie zvyšující krevní tlak V běžném životě se často setkáváme s medikamenty, které mají kromě svého hlavního efektu, pro nějž jsou užívány, také účinky vedlejší, mnohdy dokonce i nežádoucí. Z hlediska hypertenze existuje několik lékových skupin, které svým mechanizmem působení mohou přispívat ke zvyšování krevního tlaku. 27

28 Jedná se především o hormonální kontraceptiva a nesteroidní antiflogistika, která patří mezi velmi často užívaná léčiva a mnoho dalších. V případě jejich vysazení nebo alespoň omezení je vždy nutná konzultace s příslušným odborníkem, který léčbu doporučil [16]. ad g) Zvýšení fyzické aktivity Aby docházelo k poklesu krevního tlaku, je potřeba fyzickou aktivitu provozovat v dostatečné intenzitě 3 4x týdně po dobu min minut. Fyzická aktivita příznivě ovlivňuje i další rizikové faktory (např. zvýšení HDL - cholesterolu, snížení triacylglycerolů) a zlepšuje kvalitu života [6]. ad h) Relaxační terapie Vysoká pracovní zátěž, nedostatek času, hluk, nevyhovující pracovní zařazení, strach z budoucnosti, frustrace, ztráta pocitu bezpečí, sociální izolace, nedostatek aktivního odpočinku a mnoho dalších faktorů vede ke stresu. Normální reakcí organismu na stres je mezi jinými i zvýšení krevního tlaku. Po překonání stresové situace se krevní tlak vrací k původním hodnotám, ale trvalé působení stresových faktorů může vyústit v přetrvávající zvýšení krevního tlaku (hypertenzi). V takovém případě se již nejedná o obrannou reakci, ale o onemocnění. Reakce člověka na stres je individuální. V současné době se stresu nelze zcela vyhnout, ale je třeba se naučit snížit napětí a zmírnit dopad stresu na lidské zdraví. Nejlepším prostředkem je zvýšená fyzická aktivita, nejlépe formou sportovní činnosti. Vede k pocitu psychického odreagování a uvolnění, stejně jako provozování různých koníčků [15]. Součástí boje proti stresu se mohou stát i některé z dostupných relaxačních praktik, mezi než patří technika postupné svalové relaxace, jóga, transcendentní meditace, Qi Gong (čínská dechová cvičení), hypnóza či psychoterapie [16]. 28

29 Je tedy zřejmé, že správně vedená nefarmakologická terapie spočívající ve zdravých změnách životního stylu vede k eliminaci řady rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění, a tím přispívá ke snižování celkové morbidity a mortality [16] Farmakologická léčba Farmakologická léčba hypertenze, tj. podávání léků snižujících krevní tlak, je zahajována tehdy, pokud režimová opatření nevedou k dostatečnému poklesu krevního tlaku. V současné době existuje velice pestrá paleta léků snižujících účinně krevní tlak [18]. Indikace pro farmakologickou léčbu, kdy k léčbě nemedikamentózní se přidávají antihypertenziva, je dána: u nemocných s hodnotami krevního tlaku vyššími než 180 mm Hg systolického tlaku a/nebo 105 mm Hg a více diastolického tlaku u nemocných s orgánovými změnami u pacientů s vyšším kardiovaskulárním rizikem (pozitivní rodinná anamnéza, další rizikové faktory ICHS kouření, dyslipidemie, diabetes mellitus a další) u nemocných pod 40 let věku, u nichž je vysoké kardiovaskulární riziko [18]. V současné době existuje velmi široké spektrum antihypertenziv (léků ke snížení krevního tlaku). Při výběru léků se lékař řídí závažností hypertenze, přítomností komplikací a orgánových změn a přihlíží k dalším chorobám pacienta. 29

30 Hlavní skupiny hypertenziv jsou: Diuretika (podporují odstraňování tekutin z těla) Betablokátory (snižují aktivitu sympatického nervového sytému) Blokátory kalciových kanálů (brání vstupu vápníku do buněk srdečního svalu a cévních stěn, tak snižují jejich napětí a tím i tlak krve uvnitř) ACE inhibitory (brání přeměně angiotenzinu I na angiotenzin II) Blokátory receptoru I pro angiotenzin II (ovlivňují renin angiotenzinový systém, rozšiřují cévy) Alfa-blokátory (blokují receptory stažlivosti v cévní stěně a aktivitu sympatického nervového systému) Vasodilatancia (působí přímo v hladkých svalových buňkách cév) [7,15]. 30

31 2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE 2.1 Cíle práce Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda pacienti s diagnostikovanou arteriální hypertenzí znají zásady nefarmakologických léčebných opatření a zda tato léčebná opatření dodržují. 2.2 Hypotézy práce Na základě teoretických poznatků v úvodní části práce jsem stanovila následující hypotézy, které byly dotazníkovým šetřením dále prověřovány. H1: Pacienti s diagnostikovanou arteriální hypertenzí neznají zásady nefarmakologických opatření. H2: Pacienti s diagnostikovanou arteriální hypertenzí nedodržují nefarmakologická opatření. 2.3 Úkoly práce V souvislosti se stanoveným cílem bylo třeba splnit následující úkoly práce: analyzovat teoretické poznatky z literárních a internetových zdrojů dotazníkovým šetřením zjistit a vyhodnotit, zda lidé trpící hypertenzí znají a dodržují zásady nefarmakologických opatření analyzovat výsledky dotazníkového šetření popř. navrhnout řešení vzniklé situace 31

32 3. METODIKA PRÁCE Pro splnění úkolů diplomové práce bylo třeba zvolit níže uvedené metody a techniky kvantitativního výzkumu. Kvantitativní výzkum využívá náhodné výběry, experimenty a silně strukturovaný sběr dat pomocí testů, dotazníků nebo pozorování. Konstruované koncepty zjišťujeme pomocí měření, v dalším kroku získaná data analyzujeme statistickými metodami s cílem je explodovat, popisovat, případně ověřovat pravdivost našich představ o vztahu sledovaných proměnných [5]. V práci byl použit dotazník. Dotazník lze považovat za nejpoužívanější výzkumnou techniku pro jeho nespornou výhodu - poměrně snadno, rychle, ekonomicky, nenáročně získáme informace (odpověď) od většího počtu respondentů. 3.1 Charakteristika dotazníkového šetření Úkolem práce bylo zjistit a vyhodnotit postoj lidí s hypertenzí k nefarmakologickým opatřením. Cílem dotazníkového šetření bylo nalézt odpověď na výzkumné otázky, a to zda pacienti s diagnostikovanou arteriální hypertenzí znají zásady nefarmakologických léčebných opatření a zda tato léčebná opatření dodržují. Dotazník byl zcela anonymní a distribuován v tištěné podobě. Obsahoval celkem 27 otázek. 18 otázek bylo uzavřených (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11, 12, 13, 16, 19, 20, 22, 23, 24), 6 otázek bylo polootevřených (17, 18, 21, 25, 26, 27). U třech otázek se klienti mohli volně vyjádřit (10, 14, 15). Dotazovaní byli požádáni, aby vždy zvolili jednu variantu odpovědi. Otázka 23 byla zvolena jako kontrolní. 32

33 Úvodní část otázek dotazníku byla věnována identifikačním údajům respondentů, mezi které bylo zařazeno pohlaví, věk, nejvyšší dosažené vzdělání respondentů a délka léčby s arteriální hypertenzí. Následné otázky byly zaměřeny na zjištění informovaností pacientů o zásadách nefarmakologické léčby arteriální hypertenze a na zjišťování znalostí pacientů s arteriální hypertenzí o nefarmakologické léčbě hypertenze. Tyto znalosti se konkrétně týkaly kouření, dietních opatření, fyzické aktivity a vyvarování se stresu. Poslední část otázek byla zaměřena na zjištění skutečnosti, zda jsou tato opatření hypertoniky dodržována. 3.2 Charakteristika zkoumaného souboru Šetření probíhalo u hypertoniků hospitalizovaných na interním oddělení Nemocnice Vyškov, u ambulantních pacientů na interní ambulanci Nemocnice Vyškov a u obvodních lékařů ve Vyškově. O umožnění distribuce dotazníků byla požádána vrchní sestra interního oddělení, praktičtí lékaři a sestry v jejich ordinacích. Kritériem pro výběr respondentů byla arteriální hypertenze již diagnostikovaná v minulosti. Do šetření nebyli zařazeni nově zjištění hypertonici. Výzkumný soubor tvořilo 90 pacientů s arteriální hypertenzí. Každý respondent byl před vyplněním dotazníku seznámen s důvodem a cílem výzkumné strategie a byl upozorněn na anonymitu šetření. Dále byl poučen, jak pracovat s dotazníkem, a poté seznámen s tím, že po vyplnění má dotazník vložit do přiložené obálky, aby byla zabezpečena anonymita. 33

34 4. VÝSLEDKY A DISKUSE 4.1 Výsledky práce Výsledky byly zpracovány z úplných odevzdaných dotazníků, kterých bylo 85 z původně rozdaných 90. Tři dotazníky byly vyplněny pouze z části a dva nebyly vráceny. Návratnost vyplněných dotazníků byla 94 %. 1. Pohlaví respondentů V první otázce byl zjišťován podíl žen a mužů zúčastněných ve výzkumu. Z grafu vyplývá, že se zúčastnilo 46 mužů a 39 žen. Procentuálně je to 54 % mužů a 46 % žen. 46% 54% muž žena Obr. 2 Pohlaví respondentů Tab. 3 Pohlaví respondentů Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Muž % Žena % Celkem % 34

35 2. Věk respondentů V druhé otázce byl zjišťován věk dotazovaných. Z celkového počtu 85 respondentů bylo ve věkovém rozmezí let 29 respondentů (34 %), v rozmezí let 27 respondentů (32 %), v rozmezí let 14 respondentů (16 %), v rozmezí 70 a více 10 respondentů (12 %), a nejméně respondentů bylo v rozmezí méně než 40 a to 5 respondentů (6 %). Tyto výsledky potvrzují skutečnost, že arteriální hypertenze je závažný problém, který postihuje všechny věkové kategorie dospělé populace. 12% 6% 16% 34% 32% méně a více Obr. 3 Věk respondentů Tab. 4 Věk respondentů Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Méně než 40 let 5 6 % let % let % let % 70 a více let % Celkem % 35

36 3. Vzdělání respondentů V otázce číslo 3 bylo zjišťováno vzdělání klientů. Z grafu vyplývá, že středoškolské vzdělání má 32 (38 %) klientů, 30 (35 %) klientů je vyučeno, 12 (14 %) klientů má základní vzdělání a vysokoškolské vzdělání má 11 (13 %) klientů. Dosažené vzdělání hraje klíčovou roli v přejímání postojů a vztahu ke svému zdraví. Je to faktor, který řadíme mezi socioekonomické faktory ovlivňující zdraví. Lidé léčící se s hypertenzí s nižším vzděláním vykazují i nižší znalosti o rizikových faktorech životního stylu na zdraví [13]. 13% 14% 38% 35% zš vyuč sš vš Obr. 4 Vzdělání respondentů Tab. 5 Vzdělání respondentů Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Základní % Vyučen % Středoškolské % Vysokoškolské % Celkem % 36

37 4. Délka léčby hypertenze V otázce číslo 4 bylo zjišťováno, jak dlouho se pacienti s arteriální hypertenzí léčí. Bylo zjištěno, že nejčastější délka léčby je 1 5 let, tak odpovědělo 31 (36 %) respondentů, dále v rozmezí 6 10 let se léčí 29 (34 %) respondentů, méně než 1 rok odpovědělo 13 (15 %) respondentů, let odpovědělo 9 (11 %) respondentů a více než 20 let odpověděli 3 respondenti (4 %). 11% 4% 15% 34% 36% méně než 1 rok 1-5 let 6-10 let let více než 20 Obr. 5 Délka léčby hypertenze respondentů Tab. 6 Délka léčby hypertenze respondentů Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Méně než 1 rok % 1-5 let % 6-10 let % let 9 11 % Více než 20 let 3 4 % Celkem % 37

38 5. Režimová opatření u hypertenze V otázce číslo 5 bylo zjišťováno, zda klienti tuší, co jsou to režimová opatření u hypertenze. Byly jim nabídnuty 3 možnosti. Graf ukazuje, že 67 (79 %) klientů zařazuje mezi režimová opatření dietní opatření, udržovat pravidelnou fyzickou aktivitu, nekouřit, vyvarovat se stresu. 11 (13 %) klientů uvádí, že režimová opatření jsou dietní opatření, pěstovat pravidelnou fyzickou aktivitu, vyvarovat se stresu, kouřit je dovoleno. 7 (8 %) klientů udává, jako režimová opatření u hypertenze dietní opatření, nekouřit, nesportovat, vyvarovat se stresu. 13% 8% 79% dietní opatření, nekouřit, nesportovat, vyvarovat se stresu dietní opatření, udržovat pravidelnou fyzickou aktivitu, nekouřit, vyvarovat se stresu dietní opatření, pěstovat pravidelnou fyzickou aktivitu, vyvarovat se stresu, kouřit je dovoleno Obr. 6 Režimová opatření u hypertenze Tab. 7 Režimová opatření u hypertenze Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Dietní opatření, nekouřit, nesportovat, vyvarovat se stresu 7 8 % Dietní opatření, udržovat pravidelnou fyzickou aktivitu, nekouřit, vyvarovat se stresu Dietní opatření, pěstovat pravidelnou fyzickou aktivitu, vyvarovat se stresu, kouřit je dovoleno % % Celkem % 38

39 6. Informace o režimových opatřeních u hypertenze V otázce číslo 6 bylo zjišťováno, zda mají pacienti informace o režimových opatřeních u hypertenze. Z grafu vyplývá, že 59 (69 %) respondentů si myslí, že informace mají, 17 (20 %) si myslí, že má informace nedostatečné a 9 (11 %) respondentů odpovědělo, že informace o režimových opatřeních nemají. 11% 20% 69% ano nedostatečné ne Obr. 7 Informace o režimových opatřeních u hypertenze Tab. 8 Informace o režimových opatřeních u hypertenze Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Ano % Nedostatečné % Ne 9 11 % Celkem % 39

40 7. Zdroj informací o režimových opatřeních u hypertenze V otázce číslo 7 byl zjišťován zdroj informací o režimových opatřeních u hypertenze. Graf ukazuje, že 46 (54 %) klientů je informovaných o režimových opatřeních u léčby hypertenze lékařem, 22 (26 %) klientů lékařem i sestrou, 8 (9 %) klientů udává, že nemají informace, 4 klienti (5 %) uvedli, že si informace sehnali sami, z médií měli informace 3 (4 %) klienti, 2 (2 %) klienti byli informováni o režimových opatřeních od zdravotní sestry. 5% 4% 9% 2% 26% 54% sestra lékař lékař i sestra samostatně z médií nemám info Obr. 8 Zdroj informací o režimových opatřeních u hypertenze Tab. 9 Zdroj informací o režimových opatřeních u hypertenze Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Sestra 2 2 % Lékař % Lékař i sestra % Samostatně 4 5 % Z médií 3 4 % Nemám info 8 9 % Celkem % 40

41 8. Počet kuřáků s diagnostikovanou hypertenzí V otázce číslo 8 bylo zjišťováno, zda respondenti kouří cigarety. Z celkového počtu 85 respondentů odpovědělo ne, nekouřím 48 (56 %), 27 (32 %) odpovědělo, že přestali kouřit a 10 (12 %) respondentů odpovědělo, že kouří. 32% 12% 56% ano ne přestal jsem Obr. 9 Počet kuřáků s diagnostikovanou hypertenzí Tab. 10 Počet kuřáků s diagnostikovanou hypertenzí Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Ano % Ne % Přestal jsem % Celkem % 9. Kuřáci, kteří se pokusili přestat kouřit V této otázce bylo zjišťováno, zda respondenti, kteří uvedli, že kouří, se pokusili někdy přestat kouřit. Z celkového počtu 10 kuřáků se pokusilo přestat kouřit 7 (70 %) kuřáků, 3 (30 %) kuřáci se nikdy nepokusili přestat kouřit. 41

42 30% 70% ano ne Obr. 10 Kuřáci, kteří se pokusili přestat kouřit Tab. 11 Kuřáci, kteří se pokusili přestat kouřit Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Ano 7 70 % Ne 3 30 % Celkem % 10. Délka pokusu přestat kouřit Tabulka navazuje na otázku 9 (obr. 10). Znázorňuje, že z celkového počtu 7 kuřáků, kteří se pokusili přestat kouřit, vydržel nekouřit 1den 1 klient, 5 dní 1 klient, 1 týden 1 klient, 3 měsíce 1 klient, ½ roku 1 klient, 1 rok 2 klienti. Tab. 12 Délka pokusu přestat kouřit Počet respondentů Počet dnů bez kouření

43 11. Důvod, proč klienti doposud kouří V otázce číslo 11 bylo zjišťováno, proč klienti doposud kouří. Z grafu je patrné, že z celkového počtu 3 kuřáků nemají 2 (67 %) dostatek vůle a 1 (33 %) uvedl, že k zanechání kouření by potřeboval vhodnou pomoc (poradny pro odvykání kouření atd.) 33% 0% 67% nedostatek vůle pomáhá mi ve stresu neznám vhodnou pomoc Obr. 11 Důvod, proč klienti doposud kouří Tab. 13 Důvod, proč klienti doposud kouří Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Nedostatek vůle 2 67 % Pomáhá mi ve stresu 0 0 % Neznám vhodnou pomoc 1 33 % Celkem % 43

44 12. Doporučená denní dávka soli V otázce číslo 12 bylo zjišťováno, zda znají respondenti doporučenou denní dávku soli. Z grafu vyplývá, že 72 (85 %) klientů neví, jaká je denní doporučená dávka soli. 6 (7 %) uvádí 7 10 g soli, 5 (6 %) si myslí, že do 6 g soli a 2 (2 %) uvedli g soli. 6% 7% 2% 85% do 6 g soli 7 10 g soli g soli nevím Obr. 12 Doporučena denní dávka soli Tab. 14 Doporučená denní dávka soli Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Do 6 g soli 5 6 % 7 10 g soli 6 7 % g soli 2 2 % Nevím % Celkem % 44

45 13. Omezení solení při hypertenzi Na otázku číslo 13, zda dotázaní při hypertenzi omezili solení, uvedlo 39 (46 %) možnost spíše ne, 15 (18 %) neomezilo solení, 12 (14 %) odpovědělo, že spíše ano, 10 (12 %) jich omezilo solení, 9 (10 %) neví, zda omezilo solení. 18% 46% 12% 14% 10% ano spíše ano nevím spíše ne ne Obr. 13 Omezení solení při hypertenzi Tab. 15 Omezení solení při hypertenzi Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Ano % Spíše ano % Nevím 9 10 % Spíše ne % Ne % Celkem % 45

46 14, 15 Hmotnostní index (BMI, Body mass index) V otázce číslo 14 byla zjišťována tělesná hmotnost a v otázce číslo 15 tělesná výška. Ze zjištěných hodnot byl vypočítán hmotnostní index BMI. Bylo zjištěno, že nadváhou s BMI trpí 33 (39 %) respondentů, I. stupeň obezity s BMI byl vypočten u 32 (38 %) respondentů, normální hmotnost vyjádřenou hodnotami BMI 18,5-25 mělo pouze 14 (16 %) respondentů, obezita II. stupně s hodnotami BMI byla naměřena u 5 (6 %) klientů a obezita III. stupně u 1 (1 %) klienta. 6% 1% 16% 38% 39% BMI 18,5 25 BMI BMI BMI BMI nad 40 Obr. 14 Body mass index (BMI) Tab. 16 Body mass index (BMI) Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost BMI 18,5 25 Normální váha BMI Nadváha BMI Obezita I. stupně BMI Obezita II. stupně BMI nad 40 Obezita III. stupně % % % 5 6 % 1 1 % Celkem % 46

47 16. Nutnost sledování množství tuku v potravinách V otázce číslo 16 bylo zjišťováno, zda si klienti myslí, že je nutné sledovat množství tuku v potravinách. 72 (85 %) respondentů uvedlo, že je nutné sledovat množství tuku v potravinách, 10 (12 %) respondentů neví a 3 (3 %) si myslí, že to není důležité. 3% 12% 85% ano ne nevím Obr. 15 Nutnost sledování množství tuku v potravinách Tab. 17 Nutnost sledování množství tuku v potravinách Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Ano % Ne 3 3 % Nevím % Celkem % 47

48 17. Preference tuků ve stravě V otázce číslo 17 bylo zjišťováno, jakým tukům dávají přednost pacienti, kteří se léčí s hypertenzí. Jak graf znázorňuje, nejvíce klienti upřednostňují rostlinné oleje a to 45 (53 %) klientů, 29 (34%) klientů dává přednost máslu, 10 (12 %) klientů uvedlo sádlo a 1 (1 %) jiné druhy tuků. 1% 12% 53% 34% sádlo máslo rostlinné oleje jiné druhy tuků Obr. 16 Preference tuků ve stravě Tab. 18 Preference tuků ve stravě Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Sádlo % Máslo % Rostlinné oleje % Jiné druhy tuků 1 1 % Celkem % 48

49 18. Nejčastější druhy masa ve stravě V otázce číslo 18 bylo zjišťováno, jaké druhy masa jí respondenti nejčastěji. Z grafu vyplývá, že nejraději jí maso vepřové, a to 41 (48 %) respondentů, kuřecí maso uvedlo 28 (33 %) respondentů, hovězí maso uvedlo 12 (14 %) respondentů, rybí maso 3 (4 %) respondenti a 1 (1 %) uvedl, že maso nejí. 1% 4% 48% 14% 33% rybí kuřecí hovězí vepřové nejím maso Obr. 17 Nejčastější druhy masa ve stravě Tab. 19 Nejčastější druhy masa ve stravě Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Rybí 3 4 % Kuřecí % Hovězí % Vepřové % Nejím maso 1 1 % Celkem % 49

50 19. Konzumace zeleniny V otázce číslo 19 bylo zjišťováno, jak často klienti jí zeleninu. Z grafu je patrné, že nejčastěji klienti konzumují zeleninu 1 2x týdně, to uvedlo 49 (58 %) klientů. 17 (20 %) klientů uvedlo, že jí zeleninu denně, 15 (18 %) uvedlo 3 5x týdně, 3 (3 %) klienti uvedli 1 2x měsíčně a 1 (1 %) uvedl, že zeleninu nejí vůbec. 18% 3% 1% 20% 58% denně 1 2x týdně 3 5x týdně 1 2x měsíčně nejím zeleninu Obr. 18 Konzumace zeleniny Tab. 20 Konzumace zeleniny Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Denně % 1 2x týdně % 3 5x týdně % 1 2x měsíčně 3 3 % Nejím zeleninu 1 1 % Celkem % 50

51 20. Konzumace uzenin V otázce číslo 20 bylo zjišťováno, jak často respondenti konzumují uzeniny. Jak graf znázorňuje, 43 (51 %) respondentů označilo odpověď 3 5x týdně, 20 (23 %) respondentů označilo 1 2x týdně, denně odpovědělo 16 (19 %) respondentů, 1 2x měsíčně odpověděli 4 (5 %) respondenti a odpověď nejím uzeniny označili 2 (2 %) dotazovaní respondenti. 5% 2% 19% 51% 23% denně 1 2x týdně 3 5x týdně 1 2x měsíčně nejím uzeniny Obr. 19 Konzumace uzenin Tab. 21 Konzumace uzenin Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Denně % 1 2x týdně % 3 5x týdně % 1 2x měsíčně 4 5 % Nejím uzeniny 2 2 % Celkem % 51

52 21. Preference nealkoholických nápojů V otázce číslo 21 bylo zjišťováno, co nejraději klienti pijí z nealkoholických nápojů. Z grafu vyplývá, že nejraději pijí slazené perlivé vody - limonády, a to 35 (41 %) respondentů, neperlivou vodu uvedlo 33 (39 %) respondentů, neslazené ovocné čaje uvedlo 14 (16 %) respondentů a odpověď jiné uvedli 3 (4 %) respondenti. 4% 16% 41% 39% neslazené ovocné čaje neperlivou vodu limonády jiné Obr. 20 Preference nealkoholických nápojů Tab. 22 Preference nealkoholických nápojů Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Neslazené ovocné čaje % Neperlivou vodu % Limonády % Jiné 3 4 % Celkem % 52

53 22. Preference alkoholických nápojů V otázce číslo 22 bylo zjišťováno, jaké alkoholické nápoje klienti konzumují. Z grafu je patrné, že nejčastěji klienti konzumují pivo, to uvedlo 36 (42 %) klientů. 26 (31 %) klientů uvedlo, že alkohol nepijí vůbec, 19 (22 %) uvedlo odpověď víno a 4 (5 %) klientů uvedlo tvrdý alkohol. 31% 5% 22% 42% pivo víno tvrdý alkohol nepiji alkohol Obr. 21 Preference alkoholických nápojů Tab. 23 Preference alkoholických nápojů Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Pivo % Víno % Tvrdý alkohol 4 5 % Nepiji alkohol % Celkem % 53

54 23. Význam pravidelné fyzické aktivity při hypertenzi V otázce číslo 23 byl zjišťován význam fyzické aktivity při hypertenzi a jestli dotazovaní ví, jak nutná je pravidelná fyzická aktivita při hypertenzi. Graf znázorňuje, že udržovat pravidelnou fyzickou aktivitu při hypertenzi je důležité pro 43 (51 %) dotázaných, 30 (35 %) uvedlo spíše ano, 6 (7 %) uvedlo, že neví, 4 (5 %) uvedli spíše ne a 2 (2 %) uvedli, že udržovat pravidelnou fyzickou aktivitu není důležité. 7% 5% 2% 35% 51% ano spíše ano nevím spíše ne ne Obr. 22 Význam pravidelné fyzické aktivity při hypertenzi Tab. 24 Význam pravidelné fyzické aktivity při hypertenzi Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Ano % Spíše ano % Nevím 6 7 % Spíše ne 4 5 % Ne 2 2 % Celkem % 54

55 24. Fyzická aktivita u hypertoniků V otázce číslo 24 bylo zjišťováno, jak klienti často cvičí. Graf znázorňuje, že 59 (69 %) dotázaných necvičí. 1 2x týdně cvičí 21 (25 %) dotázaných, 3 4x týdně cvičí 4 (5 %) a 5 7x týdně uvedl 1 (1 %) dotázaný. 25% 69% 5% 1% 1 2x týdně 3 4x týdně 5 7x týdně necvičím Obr. 23 Fyzická aktivita u hypertoniků Tab. 25 Fyzická aktivita u hypertoniků Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost 1 2x týdně % 3 4x týdně 4 5 % 5 7x týdně 1 1 % Necvičím % Celkem % 55

56 25. Preference fyzických aktivit při hypertenzi V otázce číslo 25 bylo zjišťováno, jaké sporty mají klienti nejraději. Jak graf ukazuje, možnost nesportuji uvedlo 41 (48 %) respondentů. 23 (27 %) respondentů preferuje jízdu na kole, 10 (12 %) uvedlo plavání. 8 (9 %) preferuje rychlou chůzi a 3 (4 %) uvedli lyžování. 48% 12% 9% plavání rychlá chůze 27% jízda na kole lyžování 4% nesportuji Obr. 24 Preference fyzických aktivit při hypertenzi Tab. 26 Preference fyzických aktivit při hypertenzi Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Plavání % Rychlá chůze 8 9 % Jízda na kole % Lyžování 3 4 % Nesportuji % Celkem % 56

57 26. Duševní nepohoda (stres) V otázce číslo 26 byla zjišťována dušení nepohoda neboli stres. Duševní nepohodu v zaměstnání pociťuje 31 (37 %) dotázaných, v domácnosti duševní nepohodu pociťuje 28 (33 %) dotázaných, 14 (16 %) dotázaných uvedlo, že duševní nepohodu nepociťují a jinou možnost uvedlo 12 (14 %) dotázaných. 14% 16% 33% 37% v zaměstnání v domácnosti jiná možnost nepociťuji stres Obr. 25 Duševní nepohoda (stres) Tab. 27 Duševní nepohoda (stres) Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost V zaměstnání % V domácnosti % Jiná možnost % Nepociťuji stres % Celkem % 57

58 27. Metody k odstraňování stresu V otázce číslo 27 bylo zjišťováno, jaké metody používají klienti k odstraňování stresu. Graf znázorňuje, že 21 (25 %) klientů využívá k odstranění stresu sport, 16 (19 %) nezná žádné metody k odstraňování stresu, 12 (14 %) uvedlo četbu, 11 (13 %) klientů uvedlo práci, 10 (12 %) klientů odpovědělo jídlo, 9 (10 %) klientů uvedlo léky a 6 (7 %) klientů uvedlo přátele. 13% 7% 19% 14% 10% 25% 12% sport jídlo léky četba přátelé práce neznám žádné metody Obr. 26 Metody k odstraňování stresu Tab. 28 Metody k odstraňování stresu Možnosti Absolutní četnost Relativní četnost Sport % Jídlo % Léky 9 10 % Četba % Přátelé 6 7 % Práce % Neznám žádné metody % Celkem % 58