Rovnokřídlý hmyz (Orthoptera), švábi (Blattaria), škvoři (Dermaptera), kudlanky (Mantodea)

Transkript

1 Rovnokřídlý hmyz (Orthoptera), švábi (Blattaria), škvoři (Dermaptera), kudlanky (Mantodea) J. Holuša, P. Kočárek & O. Konvička Skupina rovnokřídlého hmyzu zahrnuje několik na první pohled různorodých řádů hmyzu. Kobylky, cvrčci a saranče (tedy řád Orthoptera neboli rovnokřídlí) se vyznačují především skákavýma zadníma nohama a schopností stridulace, která slouží zejména k vzájemnému vyhledávání jedinců opačného pohlaví a následným námluvám. Zatímco kobylky a cvrčci vyluzují zvuky třením předního páru křídel (tzv. krytek) o sebe, saranče za tímto účelem třou o sebe zadní stehna a vnější strany krytek. Pro kudlanku (řád Mantodea) je typický přední pár uchopovacích nohou sloužících k lovení kořisti. Škvoři (řád Dermaptera) zase mají nápadně zbytnělé štěty na zadečku, které slouží k uchopování potravy a obraně. Švábi (Blattaria) mají ploché tělo, hypognátní hlavu (ústní ústrojí směřuje dolů kolmo na osu těla) a běhavé končetiny. Saranče jsou výhradně býložravé, kobylky masožravé, všežravé či býložravé, cvrčci, škvoři a švábi všežraví, pouze kudlanka je výhradně predátor. Zatímco rovnokřídlý hmyz a kudlanka jsou druhy především luční, obývající otevřená stanoviště, švábi žijí hlavně v listovém opadu a drnech trav v lesích a při jejich okrajích. V rámci bezlesí se tedy můžeme se šváby setkat zejména v přechodovém pásmu (tzv. ekoton). Škvoři jsou především noční živočichové trávící dny v nejrůznějších úkrytech. Všechny naše původní druhy rovnokřídlého hmyzu mají jen jednu generaci 19.2 Kobylka křídlatá (Phaneroptera falcata). do roka a ve většině případů přezimují ve stadiu vajíček. V České republice bylo doposud nalezeno 98 druhů kobylek, cvrčků a sarančí, 7 druhů škvorů, 11 druhů švábů (z toho 6 zavlečených) a 1 druh kudlanky. Slovensko je na orthopteroidní hmyz bohatší, přičemž zde bylo nalezeno 122 druhů kobylek, cvrčků a sarančí, 7 druhů škvorů, 13 druhů švábů a 1 druh kudlanky (Kočárek et al. 2005, Kočárek & Holuša 2006, Lehmann & Lehmann 2007). Historie výzkumu Výzkumu rovnokřídlých na obou stranách Bílých Karpat se věnovalo několik autorů. Nejvýznamnější a nejucelenější jsou rozsáhlé systematické práce, které provedl Čejchan (1983a, 1983b, 1986). Další autoři se věnovali jednotlivým druhům (Bezděčka et al. 2000, Ginter 1951, Görtler 1944, Šulová 1958, 1959, Chládek 1986, 1987, Galvagni & Fontana 1996, Holuša 1998, 2000, 2003) nebo lokalitám Straka (1992, 1998) a Chládek (2002, 2003), případně hodnotili materiál získaný jednou metodou (Straka 2005). Na zákla- Nomenklatura: Ko č á r e k et al. (2005). Grasshoppers, Crickets, Bushcrickets, Cockroaches, Earwigs and Mantids This group includes several seemingly different but nevertheless related insect orders. Grasshoppers, crickets and bushcrickets (Orthoptera) have characteristic hind legs fitted for leaping and they are able to stridulate, i.e. make sounds by rubbing their forewings against each other or against their hind legs. Mantids (Mantodea) have a pronounced pair of forlegs for catching and holding prey. Earwigs (Dictyoptera: Dermaptera) have pincer-like appendages on their rear segment for seizing food and for defence. Cockroaches (Blattaria) have flat bodies, downward bent heads and cursorial legs. The whole group consists of herbivores and carnivores, but only the mantis is a true predator. The native species produce one generation a year overwintering in the form of eggs. Grasshoppers, crickets, bushcrickets and mantids inhabit mostly non-forest vegetation, whereas cockroaches mainly live in litter and grass tussocks. Most earwigs are nocturnal and spend the day in various hiding places. The Czech Republic hosts 98 grasshopper, cricket and bushcricket species, 7 earwig, 11 cockroach and 1 mantid species. For Slovakia these numbers are 122, 7, 13 and 1, respectively. 19. Hmyz 237

2 dě konkrétních publikovaných údajů bylo na území Bílých/Bielych Karpat dosud prokazatelně zjištěno 54 druhů kobylek, cvrčků a sarančí, kudlanka nábožná, 5 druhů švábů a 4 druhy škvorů. Většina druhů má širší ekologickou valenci a mohou se vyskytovat na různých travnatých biotopech. V celkovém druhovém spektru se vzhledem ke geografické poloze Bílých Karpat vyskytují převážně druhy zóny listnatých (opadavých) lesů eurosibiřské podoblasti, méně druhy stepní a lesostepní zóny. Nejlépe prozkoumané části pohoří jsou jižní moravská část a severní slovenská strana (Čejchan 1983b). V současnosti je v Bílých Karpatech prováděn intenzivní systematický průzkum všech maloplošných chráněných území a dalších vytipovaných míst a je podrobně studována biologie saranče vrzavé (Psophus stridulus). Louky a pastviny Bílých Karpat Spoře porostlé erotermní a suberotermní lokality, často s kamenitým substrátem (hlavně na slovenské straně), hostí řadu druhů, které vyžadují sušší a teplejší stanoviště. Ze sarančí jsou nápadné druhy saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens) s modrými a saranče vlašská (Calliptamus italicus) se světle červenými spodními křídly. Saranče modrokřídlá je druh typický pro iniciální sukcesní stadia i na jiných biotopech. V Bílých Karpatech se vyskytuje v lomech a na nezapojených erotermních lokalitách. Saranče vlašská se vyskytuje jen na slovenské straně na vápencových lokalitách se stepní vegetací. Na etenzivních pastvinách s pravidelně pomístně narušovaným půdním krytem se dnes již vzácně vyskytuje saranče vrzavá (Psophus stridulus) s výrazně červenými křídly. Její samci při letu vydávají chřestivý zvuk, a upozorňují tak na sebe samice. Saranče 19.3 Saranče vrzavá (Psophus stridulus). vrzavá patřila v minulosti k nejhojnějším zástupcům rovnokřídlých v podhorských oblastech celé České republiky. V posledních padesáti letech zaznamenala drtivý ústup a vymřela v mnoha dříve obývaných regionech. I na Slovensku a v celé střední Evropě druh rychle ubývá a mizí (Straka & Deván, in press). V Bílých Karpatech bylo dosud zjištěno sedm populací, přičemž u Suchova a Nedašova se jedná o dvě etrémně početné populace čítající stovky jedinců. Tento druh má obdobné stanovištní nároky jako kriticky ohrožený motýl modrásek černoskvrnný (Maculinea arion) a jeho rozšíření doslova kopíruje. Zdá se, že saranče vrzavá je dokonce náročnější na prostředí a mizí ještě rychleji než modrásek černoskvrnný (Konvička & Spitzer 2008). Kobylka křídlatá (Phaneroptera falcata) je světle zelená kobylka s drobnými červenohnědými skvrnkami. Hlavu, štít a nohy má často hnědočervené. Jedná se o teplomilný druh obývající okraje listnatých lesů, meze, zahrady apod. Preferuje vyšší bylinnou a keřovou vegetaci, a obývá tak široké spektrum biotopů od erotermních (lesostepi) po mokřadní (nivní louky) a nevyhýbá se ani biotopům ruderálním. V Bílých Karpatech se jedná o běžný druh jak na suchých stanovštích s vyšší vegetací, tak i na ruderálních plochách. Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) se vyskytuje v Evropě, Asii a Africe, zavlečena byla také do Austrálie a Severní Ameriky. V České republice je poměrně hojná na jižní Moravě. V posledních letech se intenzivně šíří na sever a vystupuje i do podhůří, proto se dnes s tímto druhem můžete setkat po celém území. Mezofilní louky představují významný typ travnatých, většinou květnatých ploch. Tyto biotopy hostí zejména řadu nenápadných sarančí, které patří mezi běžné luční druhy. V Bílých Karpatech se na těchto stanovištích však vyskytují i druhy, které jinde v České republice téměř nenalezneme. Z kobylek jsou charakteristickými zástupci například krátkokřídlé, nelétající druhy Isophya kraussii a kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda). Research history The group of orthopteroid insects in the White Carpathian Mts. has been studied by several authors, the most comprehensive publications being written by A. Čejchan. Others have concentrated on particular species or sites. In the area (both Czech and Slovak territory), a total of 54 orthopteran species, 5 cockroach, 4 earwig, and 1 mantid species have been recorded. Most of them have a broad ecological amplitude. Species of Euro-Siberian broad-leaved forests prevail, but also (forest) steppe species occur in the area. At present, the White Carpathian nature reserves are being inventoried and special attention is being paid to the biology of the grasshopper Psophus stridulus. Meadows and pastures The sparse vegetation at suberic to eric sites is inhabited by erothermic species like Oedipoda caerulescens and Calliptamus italicus. The first occurs in quarries and dry sites with open vegetation. The latter is only found in steppic vegetation on Slovak territory. Psophus stridulus is a rare species of etensively grazed pastures with locally disturbed vegetation. Although it used to be one of the most common species in submountainous regions, it has rapidly declined in the past 50 years. The White Carpathians count 7 populations, two of them etremely large. The species has habitat requirements similar to the Large Blue butterfly (Maculinea arion) and both species have the same distribution pattern. The bushcricket Phaneroptera falcata is a common thermophilous species of dry sites with tall vegetation and in ruderal places. Praying mantis (Mantis religi Hmyz

3 19.4 Kobylka (Tettigonia caudata). Kobylka zavalitá je evropský montánní druh rozšířený v Pyrenejích, Alpách a Karpatech. Kromě historických údajů z okolí Olomouce (Šulová 1958, 1959) je tento druh z České republiky znám jen z okolí Jičína a z Bílých Karpat. Zde se vyskytuje na řadě lokalit v jižní a střední části. Ekologické nároky této kobylky jsou velmi málo známy a pravděpodobně jsou značně specifické. Z hlediska potravní biologie se jedná o býložravý, zřejmě polyfágní druh. Jako optimální biotop se jeví mezofytní louky s vyšším a velmi hustým porostem, přičemž bylinná skladba pravděpodobně není klíčovým faktorem. Vzácně se u Vrbovců a Velké nad Veličkou vyskytuje kobylka Poecilimon intermedius. Je to zoogeograficky významný druh, který na Moravě dosahuje západní hranice svého rozsáhlého areálu (na východ zasahuje až do pohoří Ťan-Šan). V České republice je pak známa pouze 19.5 Kobylka (Poecilimon intermedius). z jediné další lokality Kamenného vrchu u Kurdějova. Tato kobylka je bezkřídlá a u nás jsou známy jen partenogenetické samičky. V Bílých Karpatech byla doposud nalezena jen v NPR Zahrady pod Hájem, kde je její výskyt omezen na louku o výměře několika hektarů. Kromě běžných zelených druhů kobylek rodu Tettigonia, kobylky cvrčivé (Tettigonia cantans) a kobylky zelené (Tettigonia viridissima), byl v jižní části Bílých Karpat nalezen i další druh T. caudata. Kobylka cvrčivá a k. zelená jsou eurosibiřské druhy hojné v celé České republice. První druh je rozšířen od pahorkatin až po hory, v nížinách se vyskytuje pouze lokálně, druhý je vázán na nížiny až pahorkatiny. Imaga žijí na křovinách a vyšších bylinách na mezích a lesních pasekách. V pravidelně kosených či pasených porostech se nevyskytují. Kobylka zelená je suchomilnější než k. cvrčivá, se kterou většinou ekologicky vikarizuje. Společný výskyt je poměrně vzácný. V roce 2006 byla v jižní části Bílých Karpat zjištěna velice podobná kobylka T. caudata (taktéž s rozsáhlým eurosibiřským areálem). Z České republiky byla sice historicky známa, avšak desítky let již nebyla pozorována. V současnosti se vyskytuje na vyšší vegetaci na okrajích polí v nejjižnější části Bílých Karpat, ovšem jen tam, kde je pestrá mozaika drobných plošek. Velmi vzácným a zoogeograficky významným druhem je saranče Pseudopodisma nagyi. Je to karpatský druh a v Bílých Karpatech dosahuje západní hranice svého areálu. Tento druh byl doposud nalezen jen v PR Machová. Vyskytuje se tam vzácně na okrajích lesů, ale i uprostřed luk. Mokřady a vlhké louky zaujímají v Bílých Karpatech většinou jen menší plochy. Proto zde nebyly nalezeny vyloženě hygrofilní druhy, ale jen druhy, které jsou částečně vázány na vlhké lokality nebo je tolerují. Často sem také pronikají luční druhy z okolí. Sady a solitérní stromy umožňují eistenci druhů arborikolních (vázaosa) has recently become rather common in the south of Moravia. Mesic grasslands host a number of common inconspicuous bushcrickets. In the White Carpathians, however, also species, which cannot be found anywhere else in the Czech Republic, occur. Typical representatives of this group are Isophya kraussii and Polysarcus denticauda. The latter is a montane species, at present only occurring near Jičín (NE of Prague) and in the southern and central part of the White Carpathians. The ecological requirements of this herbivorous, probably polyphagous, species are probably very specific. Another rarity is Poecilimon intermedius, occurring at Vrbovce and Velká nad Veličkou at the westernmost boundary of its distribution range. This wingless bushcricket has only parthenogenetic females here. In Zahrady pod Hájem Nature Reserve it is limited to a meadow of a few hectares large. Besides common green bush-crickets like Tettigonia cantans and T. viridissima, the southern part of the White Carpathians also hosts T. caudata. The first two species occur in shrubs and tall herbs in hedges and clearings, avoiding regularly grazed or mown grassland. T. viridissima is more erophilous than T. cantans, and they seldom live together at one site. T. caudata was first discovered for the area in 2006, in its southern part. It lives here in tall vegetation at field margins. It had not been observed in the Czech Republic for several dozen years. The Carpathian grasshopper Pseudopodisma nagyi is a very rare species for which the area forms the western border of its distribution range. It can be found in Machová Nature Reserve in wood 19. Hmyz 239

4 Tab Výskyt rovnokřídlého hmyzu v jednotlivých biotopech Bílých Karpat. A erotermní lokality + pastviny, B květnaté louky, C prameniště, D solitéry stromů a keřů a okraje lesů, E Bílé Karpaty (CZ), stav poznání k roku 2007, F Bielé Karpaty (SK), stav poznání k roku Orthopteran insects recorded in various habitats of the White Carpathians. A eric sites + pastures, B species-rich grasslands, C springs, D solitary trees, shrubs and wood fringes, E White Carpathians (CZ), data until 2007, F White Carpathians (SK), data until Typ biotopu A B C D E F Dictyoptera: Blattaria Ectobius erythronotus nigricans Ramme, 1923 Ectobius lapponicus (Linnaeus, 1758) Ectobius sylvestris (Poda, 1761) Phyllodromica maculata (Schreber, 1781) Phyllodromica megerlei (Fieber, 1853) Orthoptera Arcyptera fusca (Pallas, 1773) Acheta domesticus (Linnaeus, 1758) Barbitistes constrictus Brunner von Wattenwyl, 1878 Calliptamus italicus (Linnaeus, 1758) Calliptamus barbarus (Costa, 1836) Chorthippus albomarginatus (De Geer, 1773) Chorthippus apricarius (Linnaeus, 1758) Chorthippus biguttulus (Linnaeus, 1758) Chorthippus brunneus (Thunberg, 1815) Chorthippus dorsatus (Zetterstedt, 1821) Chorthippus mollis (Charpentier, 1825) Chorthippus montanus (Charpentier, 1825) Chorthippus parallelus (Zetterstedt, 1821) Chortippus pullus (Phillipi, 1830) Chorthippus vagans (Eversmann, 1848) Chrysochraon dispar (Germar, 1834) Conocephalus fuscus (Fabricius, 1793) Decticus verrucivorus (Linnaeus, 1758) Euchorthippus declivus (Brisout, 1848) Euthystira brachyptera (Ocskay, 1826) Gomphocerippus rufus (Linnaeus, 1758) Gryllus campestris Linnaeus, 1758 Gryllotalpa gryllotalpa (Linnaeus, 1758) Isophya kraussii Brunner von Wattenwyl, 1878 Leptophyes albovittata (Kollar, 1833) Meconema thalassinum (De Geer, 1773) Metrioptera bicolor (Philippi, 1830) Metrioptera brachyptera (Linnaeus, 1761) Metrioptera roeselii (Hagenbach, 1822) Myrmecophilus acervorum (Panzer, 1799) Myrmeleotetti maculatus (Thunberg, 1815) Nemobius sylvestris (Bosc, 1792) Oecanthus pellucens (Scopoli, 1763) Oedaleus decorus (Germar, 1826) Oedipoda caerulescens (Linnaeus, 1758) Omocestus rufipes (Zetterstedt, 1821) Omocestus viridulus (Linnaeus, 1758) Omocestus haemorrhoidalis (Charpentier, 1825) Phaneroptera falcata (Poda, 1761) Pholidoptera aptera (Fabricius, 1793) Pholidoptera falla (Fischer, 1853) Pholidoptera griseoaptera (De Geer, 1773) Platycleis albopunctata grisea (Goeze, 1778) 19.6 Rusec Phyllodromica maculata Cvrček polní (Gryllus campestris) Kobylka zavalitá (Polysarcus denticauda) Hmyz

5 Poecilimon intermedius (Fieber, 1853) Polysarcus denticauda (Charpentier, 1825) Pseudopodisma nagyi Galvagni et Fontana, 1996 Psophus stridulus (Linnaeus, 1758) Stenobothrus crassipes (Charpentier, 1825) Stenobothrus lineatus (Panzer, 1796) Stenobothrus nigromaculatus nigromaculatus (Herrich-Schäffer, 1840) Stenobothrus stigmaticus stigmaticus (Rambur, 1838) Tetri bipunctata (Linnaeus, 1758) Tetri subulata (Linnaeus, 1758) Tetri tenuicornis Sahlberg, 1893 Tetri undulata (Sowerby, 1806) Tettigonia cantans (Füssli, 1775) Tettigonia caudata (Charpentier, 1842) Tettigonia viridissima Linnaeus, 1758 Mantodea Mantis religiosa Linnaeus, 1758 Dermaptera Apterygida media (Hagenbach, 1822) Chelidurella acanthopygia (Gené, 1832) Forficula auricularia Linnaeus, 1758 Labia minor (Linnaeus, 1758) ných na stromy) nebo arbustikolních (vázaných na keře), ale také druhů, které se na stromech a keřích mohou vyskytovat příležitostně. Na okrajích lesů často žijí i erotermní druhy, protože tato místa jsou vysušována díky stromům, které mají větší spotřebu vláhy. Typický pro okolí stromů a okraje lesů je výskyt švábů. Kromě běžnějších druhů švábů, lze v jižní části Bílých Karpat nalézt i vzácného rusce Phyllodromica megerlei. Žije v trsech trav na erotermních a mezohygrofilních loukách s keři a stromy, na březích toků zarostlých trávou a na pasekách. V České a Slovenské republice dosahuje severní hranice svého rozšíření. Doporučený management Kudlanka nábožná (Mantis religiosa). vždy vhodnější aplikovat ruční kosení či kosení lehkou mechanizací před kosením traktorem. Při kosení traktorem totiž dochází k velké mortalitě jedinců: část je zlikvidována přímo sekačkou, část zahyne pod koly traktoru. Je důležité, aby zejména erotermní a suberotermní lokality byly uchráněny před zarůstáním. Na pastvinách je vhodná etenzivní pastva ovcí či smíšených stád. Nikdy by však neměla v jednom termínu zabírat celou plochu, ale pasené a nepasené plochy by se měly střídat jak v prostoru, tak v čase Škvor polokřídlý (Apterygida media). Pro udržení lučních biotopů je nezbytné kosení vegetace. Pro luční druhy rovnokřídlých je pak důležité, aby louky byly koseny postupně, pokud možno mozaikovitě a v různých termínech. V případě, že je louka pokosena najednou, přichází rovnokřídlí o svůj úkryt a stávají se snadnou kořistí predátorů. Taktéž je fringes but also in meadows. As marshes and moist grasslands only occur in small areas, no eclusively hygrophilous species have been recorded. Orchards and solitary trees enable both arboricolous and arbusticolous species to live here. As trees in woodland fringes draw water from the soil, erothermic species can be found here, cockroaches being one of the typical ones. Besides more common species, the rare Phyllodromica megerlei can be encountered in grass tussocks on eric and meso-hydric meadows with shrubs and trees, along streams and in clearings in the southern part of the area. In the Czech Republic and Slovakia it reaches the northern border of its distribution range. Recommended management For Orthoptera and related species, meadows should be mown gradually if possible, in a patchwork and at different dates. Otherwise they lose their cover and become easy prey for predators. It is always better to mow with light tools than with tractors. The latter leads to a high mortality rate, since animals are killed by both the mower and tractor wheels. Especially eric and suberic sites must be protected from scrub encroachment. As for pastures, etensive grazing by sheep or mied herds is preferred, with different parts of one site being grazed at different dates. 19. Hmyz 241