psychanalyza.qxd :05 StrÆnka 1 TRITON

Transkript

1

2 TRITON

3

4 ÚVOD DO MODERNÍ PSYCHOANALÝZY Jan Poněšický

5

6 tit. list

7 Jan PonÏöick vod do modernì psychoanal zy Tato kniha, ani û dn jejì Ë st, nesmì b t kopìrov na, rozmnoûov na, ani jinak öì ena bez pìsemnèho souhlasu vydavatele. Autor: MUDr. dipl. psych. Jan PonÏöick prim PsychoterapeutickÈ kliniky MEDIAN v Berggiessh belu, SRN Jan PonÏöick, 2003 TRITON, 2003 Cover Libor Batrla, 2003 ISBN

8 OBSAH Úvod: Moderní psychoanalýza a problémy naší doby Zneklidňující nevědomí Společenské změny a vývoj psychoanalýzy ve 20. století Vývoj, dynamika a struktura osobnosti Psychoanalýza a princip učení Jak si lze představit psychoterapeutický proces v rámci Pavlovské teorie učení? Jak je možno aplikovat na psychoterapii procesy učení vyplývající z časné interakce mezi dítětem a matkou? Proces učení z hlediska psychoanalýzy Proces učení během psychoanalýzy Role vůle v psychoanalýze Tělesno a tělesnost v psychoanalýze a psychosomatice Vztahovost a psychoanalytická teorie mezilidských vztahů. Práce se vztahem v psychoterapii Vztahovost během psychoanalytické terapie Účinné faktory v psychoanalytické psychoterapii Skupinová analytická psychodynamika a psychoterapie Třístupňový, psychoanalyticky fundovaný model skupinové psychoterapie Závěr: Psychoanalýza, politika a kulturně-společenské dění M. Černoušek: Kouzlo psychoanalytických začátků (Chybné výkony a vtipy po sto letech) O. Marlinová: Vztahovost v psychoanalýze Příběh Ledové princezny Rejstřík

9 se z vïreënou kazuistikou Olgy MarlinovÈ a vyzn nìm Michala»ernouöka

10 ÚVOD MODERNÍ PSYCHOANALÝZA A PROBLÉMY NAŠÍ DOBY Sigmund Freud a psychoanal za ñ podobnï jako Albert Einstein a teorie relativity ñ se staly symboly doby a pokroku ve v voji lidstva i vïdy minulèho 20. stoletì. D kazem je i to, ûe mnohè psychoanalytickè pojmy, jako nevïdomì, chybnè v kony, potlaëenì Ëi projekce zak zan ch p nì Ëi hnutì, komplex mènïcennosti Ëi narcismus, p eöly do bïûnè hovorovè eëi. Z roveú se stala psychoanal za ñ p vodnï lèëebn metoda psychicky podmìnïn ch tïlesn ch p Ìznak, jakoû i zkostn ch a depresivnìch stav ñ v chodiskem, z Ìdlem mnoh ch dalöìch psychoterapeutick ch metod, jeû jsou navìc aplikov ny na daleko vïtöì, öiröì okruh psychosomatick ch i duöevnìch chorob, potìûì a problèm. Nam tkou lze zde uvèst psychodrama, gestalt terapii, transakënì anal zu, bioenergetiku, imaginativnì psychoterapii, traumaterapii, analytickou terapii C. G. Junga, skupinovou psychoterapii, rodinnou terapii Ëi psychologickè poradenstvì ñ u ko en vöech tïchto smïr st li psychoanalytici, kte Ì psychoanal zu modifikovali vzhledem k urëitèmu problèmu, aplikovali ji na urëitè onemocnïnì Ëi se ji snaûili p izp sobit problematice tè kterè doby. Od doby svèho vzniku vöak psychoanal za nez stala omezen na psychopatologii, nauku o dynamice a struktu e psychicky Ë steënï Ëi zcela podmìnïn ch tïlesn ch nebo duöevnìch p Ìznak, a na psychoterapii, totiû jejich lèëbu, n brû stala se i psychologickou teoriì fungov nì osobnostì a zvl ötï v poslednì dobï i v vojovou teoriì, zab vajìcì se v chovou a v stavbou dïtskè i dospïlè osobnosti. Psychoanal za ovlivnila pedagogiku jak zdrav ch, tak i problematick ch a tïûko vychovateln ch dïtì, 9

11 zab v se i antropologiì vëetnï etiky, totiû toho, co je podstatou lidstvì, smyslem lidskèho ûivota, i toho, jakè chov nì vede k jeho naplnïnì. Psychoanal za se zab v nevïdom mi procesy, kterè se odehr vajì v mal ch i velk ch skupin ch, zab v se totiû sociologiì, historiì a kulturou, analyzuje liter rnì dìla, vyjad uje se i k mytologii a n boûenstvì atd. V tèto publikaci mi jde mimo jinè o to, zda lze psychoanal zu naërtnout jako napìnavou, st le se vyvìjejìcì a hledajìcì vïdu o ËlovÏku. Budeme se nap Ìklad zab vat tìm, co je podstatou osobnosti: jsou to pouze pamïùovè stopy toho vöeho, co jsme proûili, Ëi jejich jak si biologicko-kybernetick organizace v naöem mozku, jsou to naöe vlastnosti, kterè psychologovè zjiöùujì r zn mi testy, Ëi se jedn o pouhè abstrakce vyvozenè z naöeho zvykovèho chov nì, tudìû o z vïry, kterè ËinÌme my i ostatnì lidè podrobn m pozorov nìm, anebo je naöe osobnost zaloûena a nesena nïëìm hluböìm, jak msi naöìm j drem, prav m j? Je psychologick popis urëitè osobnosti spìöe jak msi struën m pomocn m modelem za Ëelem rychlè orientace? NeodpovÌdal by nap Ìklad b snick popis ur- ËitÈ osoby, jejì p irovn nì k nïjakèmu obrazu Ëi melodii, p esnïji jejìmu vystiûenì, nebyl by takov popis tudìû ve skuteënosti vïdeëtïjöì? A neslouûì dokonce n ö sebeobraz, sebepojetì, to, na Ëem si zakl d me a jak se definujeme, vìcemènï naöemu narcistickèmu sebeuspokojenì, anebo ñ ve zdravïjöìm slova smyslu ñ naöì pot ebï konkrètnì, hmatatelnè identitï a tìm i odliöenì se? NemÈnÏ napìnavè je zab v nì se jak specifikou lidskèho bytì, tak i etikou coby vïdou o spr vnèm jedn nì a ûitì, jeû zahrnuje zdravì, naplnïnost vlastnìho ûivota i soci lnì aspekt spoluûitì. Jde nap Ìklad o to, zdali se ËlovÏk musì smì it s tìm, ûe je bytost ve svèm j dru konfliktnì, coû se projevuje jak v jeho vztahu k sobï samèmu, tak k ostatnìm, s tìm, ûe snad neexistuje û dn pouze Ëist l ska, û dnè pouze nesobeckè d v nì. Snad kaûdèho musì zajìmat, zda jde ze ûivota ËlovÏka i spoleënosti odstranit zlo, z vist a n silì, zda lze sladit n ö egoismus, fakt, ûe jsme si sami nejbliûöì a nedok ûeme se plnï vcìtit do osobnosti druhèho, s altruismem, se snahou ûìt v mìru a toleranci. Je to o baz lnìch lidsk ch motivacìch, touh ch, ot zk ch po moûnosti jejich naplnïnì a na druhè stranï po p vodu existen- 10

12 ci lnì lidskè zkosti. Psychoanal za rozebìr, Ëasto velmi kriticky, lidskè hodnoty a pt se kup Ìkladu, do jakè mìry ËlovÏk, kter kon takzvanè dobro tìm, ûe se pro kaûdèho obïtuje, nemyslì na sebe, jde mu jen o rodinnou Ëi sousedskou harmonii, je opravdu dobr, kdyû se kup Ìkladu nech vyuûìvat jin mi, kdyû r znï nezakroëì proti nespravedlnosti. Jedn se o dobrèho ËlovÏka, Ëi spìöe o zbabïlèho jedince, kter se vyh b konflikt m? Jin m p Ìkladem by mohla b t odvaha vystoupit nap Ìklad proti d ÌvÏjöÌmu komunistickèmu reûimu, proti anonymnì moci u ËlovÏka, kter se v p ÌmÈm meziosobnìm styku chov spìöe p izp sobivï, zkostnï, neodv ûì se prosadit v manûelstvì, jeho nepevnost v osobnìm ûivotï se projevovala nevïrou, kdykoli k tomu byla p Ìleûitost. Jak to vysvïtlit? UklidÚuje si nap Ìklad svè svïdomì za rozh ran osobnì ûivot ne stupn m chov nìm proti st vajìcìmu reûimu, je to jakèsi sebepotrest nì za o to mènï mor lnì ûivot v osobnìm styku, uspokojuje to roveú jeho narcistickè pot eby po popularitï? Zde se dost v me k nemènï d leûitè charakteristice psychoanal zy coby Ëasto revoluënì, pobu ujìcì a zneklidúujìcì vïdy, jeû se vûdy jednoznaënï stavïla a i dnes se zasazuje o to, aby se ËlovÏk stal svobodnïjöìm, suverènnìm a snaûil se b t s m sobï vïrn. Tato jejì snaha je z eteln jak v teorii, tak i v psychoterapeutickè praxi. NarozdÌl nap Ìklad od behavioristickè psychoterapie se v psychoanal ze ner suje p ed oëima cìl öùastnèho Ëi hladce fungujìcìho ËlovÏka, chorobnè p Ìznaky jì nejsou jen chybnï nauëen mi reakcemi, n brû v razem konfliktovosti ËlovÏka, zvl öù mezi nìm a spoleënostì, ve kterè ûije. TÌm je samoz ejmï zneklidúujìcì a nepohodln jak spoleëenskèmu reûimu, tak i rodin m, ve kter ch se spoleënostì do znaënè mìry ovlivnïn v chova a formov nì dïtì dïje. V podstatï jde o to, do jakè mìry rodina, spoleënost respektuje svobodn v voj dìtïte, zda nezanedb v nïkterè jeho d leûitè pot eby Ëi mu je nezakazuje, nez skostúuje je a tìm jeho ûivot neochuzuje, na druhè stranï jde vöak o to, co je dïtem od samèho poë tku t eba vötïpovat, jak zvl ötï podporovat jejich soci lnì cìtïnì, jak jim umoûnit co nejbohatöì osobnì a meziosobnì zkuöenosti. OpÏt teoreticky zajìmav je ot zka, do jakè mìry jde opravdu o konflikt mezi biologickou podstatou ËlovÏka 11

13 a jeho usilov nìm o vlastnì p eûitì a p eûitì jeho potomstva a mezi jeho z jmem na druh ch, na meziosobnìch vztazìch, pop ÌpadÏ na stavu celè spoleënosti, ve kterè ûije. Pakliûe jej charakterizuje schopnost i pot eba seberealizace a empatie, soci lnìho cìtïnì, uspokojenì ze spolupr ce i vztahovosti, tak proë tyto duchovnì hodnoty v naöem svïtï nep evaûujì? Jde mi tudìû i o to, popsat psychoanal zu jako inspirativnì projekt, jako neust lou nikdy nekonëìcì diskusi o ËlovÏku i jeho mìstï ve spoleënosti. P itom nelze spoleënost, spoleëenskè pomïry (aù hospod skè Ëi patriarch lnì) ch pat coby jakousi danost, jako nïjakè odcizenè spole- ËenskÈ z konitosti, pod kter mi vïtöina obyvatel trpì. SpÌöe je nutnè se zamyslet nad tìm, jak vöichni na takovèmto uspo d nì spoleënosti participujeme, co to kaûdèmu z n s p in öì, Ëemu se tìm vyhneme, nap Ìklad odpovïdnosti. Jindy jde o pohodlnè projekce: kdyû se vlastnì negativnì hnutì vtìrajì naöì mysli, p eneseme je na jinè. Proto jsou takovèto p edsudky odolnè proti rozumn m n mitk m, ponïvadû vych zejì z n s sam ch a odlehëujì naöe vlastnì svïdomì, respektive p ispìvajì k jakèmusi oëiötïnì sama sebe, kdyû veökerou öpìnu projikujeme do druh ch. Z - roveú se i podìlìme na tom, za ËÌm cel ta kter spoleënost stojì a co na druhè stranï nerespektuje Ëi potlaëuje, jako nap Ìklad poctivost, pr vnì normy, jindy opït p evaûujì materi lnì hodnoty a spïch a v sledn lidsk bìda, str d nì, jeû nenì vïdomï reflektov no, se st v tìm, co se m ûe na podvïdomè rovni projevit poruchou dosavadnìho fungov nì ve formï neurotickèho p Ìznaku, onemocnïnì, nepochopiteln ch zkostì, odmìt nì jìdla apod. Snad jiû z uvedenèho vyplynulo, ûe psychoanal za nenì pouze jak si stoick vïda, jeû vöechno zpochybúuje, jeû se smi uje s konfliktovostì ËlovÏka a nepolepöitelnostì lidstva, psychoanal za se naopak snaûì jak v individu lnì, tak i ve spoleëenskè rovinï zvïdomïnìm a uvïdomïnìm vöeho toho, co se v nïm i okolo nïj dïje, ËlovÏka emancipovat a aktivovat, otevìrat mu oëi, nespokojovat se s pouh m p izp sobenìm se. To vöe lze nejdetailnïji pozorovat i ve v voji psychoanal zy coby lèëebnè metody, jeû se neust le demokratizuje. V û dnè jinè terapeutickè metodï se nezab v terapeut tak intenzivnï vztahem mezi nìm a pacientem, 12

14 klade si neust le ot zku, do jakè mìry i on nïco nepotlaëuje, nïëemu se nevyh b, do jakè mìry vidì situaci, jiû lìëì pacient, tèû sv m zp sobem zkreslenï a subjektivnï, do jakè mìry musì on s m zmïnit svè vidïnì pacient, postoj k jejich problèm m, coû opït souvisì s jeho nazìr nìm na sebe sama i chov nì k druh m. Zde je vhodnè Ëten e sezn mit s tìm, za co b v psychoanal za Ëasto ze zcela protilehl ch pozic kritizov na, aby si o tom vytvo il vlastnì n zor. P ÌrodovÏdci jì vyt kajì, ûe nenì dost vïdeck, jejì hypotèzy nejsou spolehlivï dokazatelnè, ba ûe dokonce sami psychoanalytici ch pou, interpretujì chov nì i p Ìznaky pacient odliönï. To je v m ch oëìch spìöe p ednost, jeû vyvracì n mitky z opaënèho, duchovnï zamï enèho Ëi fenomenologickèho t bora, ûe totiû psychoanalytici redukujì duöevnì svït pacient dle sv ch nemïnn ch hypotèz a model fungov nì osobnosti. Psychoanal za si nedïl n rok na vöevïdoucnost, naopak se ch pe jako ponïkud zvl ötnì vïda, kter se st le vyvìjì v souvislosti s v vojem spoleënosti. Fenomenologicky orientovan daseinsanal za ji kritizuje za jakousi konzervativnì p edpojatost a sama se domnìv, ûe nep edpojatï, bez vmeze en ch teoriì dok ûe p ÌhodnÏji porozumït ËlovÏku. Zde je psychoanal za dokonce daleko zdrûenlivïjöì, tvrdìc, ûe se nelze z vlastnìho subjektivnìho, a tudìû vûdy nïjak jednostrannèho pohledu vyv zat. Cestu k vïtöì objektivitï vidìm spìöe ve vytv enì nov ch hypotèz a ve vïdeck ch diskusìch o nich, zvl ötï o v sledcìch jejich aplikace na eöenì lidsk ch problèm, neûli ve vì e v moûnost bezprost ednì nezaujatosti. KromÏ toho jsem toho n zoru, ûe vïda a jì vytv enè teorie jsou zp soby strukturace skuteënosti, jeû n m umoûúujì se v nì co nejlèpe orientovat, podmaúovat si p Ìrodu, zasahovat do nì, p edpovìdat, v naöem p ÌpadÏ uzdravovat ñ zab vat se pravdou, kauzalitou Ëi finalitou se rovn antropomorfizaci p Ìrody, jeû se n m tìm zd bliûöì, srozumitelnïjöì, mènï ohroûujìcì, mènï nezn m. Kdyû jsem se rozhodoval napsat tuto knìûku, uvaûoval jsem, zda by se nemïla jmenovat vod do souëasnè psychoanal zy. Tuto myölenku jsem vöak poslèze zavrhl, ponïvadû bych musel popsat nejr znïjöì souëasnè psychoanalytickè smïry, coû by p esahovalo rozsah tèto publikace, z roveú 13

15 existuje na toto tèma jiû dostatek p ÌsluönÈ literatury. Z roveú bych chtïl upozornit na to, ûe se samoz ejmï jedn o subjektivnì pohled odr ûejìcì mou vlastnì cestu, jeû vedla od klasickè Freudovy psychoanal zy, kter byla vìcemènï ileg lnï provozov na celou dobu totality v Praze, k modernì psychoanal ze reprezentovanè jmèny jako Heigl, Richter, Mentzos, Lorenzer, Bauriedel Ëi Kˆnig v NÏmecku anebo spojen s psychoanalytiky jako Kohut, Kernberg, Wurmser Ëi Sandler v USA. Bude se jednat o n Ërt hlubinnè psychologie osobnosti, jeû zahrnuje jak zdrav, tak i abnorm lnì v voj osobnosti, zab vajìcì se jejìmi hierarchicky uspo dan mi organizaënìmi rovinami (od tïlesn ch k duöevnìm a interperson lnìm, zd razúujìcìm jak v znam dynamiky, tak i struktury osobnosti). Samoz ejmï mi jde i o vlastnì p ÌspÏvek, jejû vidìm ve svè snaze o integraci hlubinnèho psychologickèho, behavior lnìho i humanistickèho pojetì ËlovÏka na pozadì psychoanalytickèho v kladu a porozumïnì, a podobnï mi jde o pokus integrace Ëasto kontroverznï koncipovan ch psychoterapeutick ch p edstav buô coby hermeneutickèho v kladu potìûì a problèm pacienta, Ëi na druhè stranï coby vìcemènï objektivnì poruchy Ëi z brany v psychickèm v voji, ve zdravèm psychickèm fungov nì. ChtÏl bych tìmto vyplnit i jistou mezeru v odbornè literatu e mezi nutnostì sestudovat objemnè svazky p vodnì i sekund rnì literatury t kajìcì se psychoanal zy a mezi popul rnìmi, Ëasto povrchnìmi Ëi jednostrann mi p ÌruËkami. PokouöÌm se tìm nav zat na obdivuhodnï jasnou a struënou knihu Davida Raporta z roku 1967 O struktu e psychoanalytickè teorie, jakoû i na tlou, byù neobyëejnï hutnou knihu Sandlera, Holdera a Dareho Z kladnì pojmy v psychoanalytickè teorii, jeû se doëkala v roce 2002 jiû sedmèho vyd nì. Autor, ûijìcì dlouh lèta v emigraci, se omlouv za nïkterè ponïkud neobvykle formulovanè myölenky a za ne zcela korektnì slovosled. 14