Česká rozvojová spolupráce s Mongolskem

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy Česká rozvojová spolupráce s Mongolskem Bakalářská práce Lucie Machálková Vedoucí práce: PhDr. Michal Kořan, Ph.D. UČO: Obor: Mezinárodní vztahy, Sociální antropologie Imatrikulační ročník: 2012 Brno, 2015

2 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Michalu Kořanovi, Ph.D. za vstřícný přístup a cenné připomínky při vedení této bakalářské práce. Dále bych také chtěla poděkovat Mgr. Veronice Havlíčkové z České rozvojové agentury a Mgr. Monice Kazdové z Odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí České republiky za poskytnutí přínosných informací ohledně vyhodnocení česko-mongolské spolupráce.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní všechny použité literární a jiné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. V Brně dne: vlastnoruční podpis autora

4 Obsah 1. Úvod Struktura a metodologie Česká zahraniční rozvojová spolupráce od roku Koncepční ukotvení české rozvojové spolupráce Motivy, cíle a principy Dvoustranná forma spolupráce Metodika projektového cyklu dvoustranných projektů Aktéři Projektový cyklus dvoustranných projektů Obecná charakteristika Mongolska Hospodářská, politická a sociální situace země Rozvojové priority Mongolska Role Mongolska v české zahraniční rozvojové spolupráci Mongolsko jako prioritní programová země Technická podoba spolupráce mezi ČR a Mongolskem Sektorové zaměření spolupráce v letech Projekty rozvojové spolupráce s Mongolskem Projekty realizované v současnosti Evaluace projektů Vyhodnocení spolupráce ze strany ČR Interpretace dat Závěr Seznam použitých zdrojů Primární zdroje Sekundární zdroje Seznam zkratek... 44

5 1. Úvod Cílem této práce je analýza spolupráce České republiky s Mongolskem v rámci programu české rozvojové zahraniční spolupráce. Česká republika po svém období transformace v polovině 90. let obnovila svůj vládní program zahraniční pomoci. Jelikož sama měla zkušenosti s procesem politické a ekonomické transformace, mohla začít své znalosti předávat dál. Zapojuje se především v zemích třetího světa a postsocialistických zemích. Proces vzniku a transformace české zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS) byl zpracován již v několika publikacích jako např. v knize Česká zahraniční rozvojová spolupráce od Ondřeje Horkého. Podrobně tento proces ZRS zpracovávají i diplomové práce, zabývající se tímto tématem. Např. se jedná o práce Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky: transformace systému od Michaely Pernické, Moldavsko: programová země zahraniční rozvojové spolupráce ČR od Pavly Hofmeisterové a Česká zahraniční rozvojová spolupráce a meziregionální spolupráce se Srbskem a Černou Horou od Evy Veselé. Část věnující se obecně ZRS shrne tedy pouze nejdůležitější oblasti ZRS po roce 2010, kdy byla vydána nová Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období , podle které současná rozvojová spolupráce probíhá. Pozornost bude věnována koncepčnímu ukotvení ZRS a především hlavním cílům a prioritám ZRS. Dále bude kladen důraz na dvoustrannou formu spolupráce. Právě dvoustrannou formou je navázána i spolupráce s Mongolskem. V současnosti Mongolsko patří mezi prioritní země s programem spolupráce. Právě Mongolsku bude věnována druhá, ta nejdůležitější část práce. Analyzována bude úloha Mongolska v ZRS, jeho rozvojové potřeby a priority, a zda jsou tyto potřeby a priority dostatečně naplňovány prostřednictvím programů, vytvořených ze strany České republiky. Nejprve bude nastíněna současná hospodářská, politická a sociální situace země. Představeny budou poté rozvojové priority Mongolska, které poskytnou vhodný podklad pro analýzu jeho role v české zahraniční rozvojové spolupráci. Otázkou bude, zda je zařazení Mongolska mezi prioritní země programové spolupráce relevantní, jak vypadá technická podoba spolupráce a do jakých sektorů se soustředí. Dále pak bude věnována pozornost projektům, které jsou v jednotlivých sektorech realizovány. Na závěr bude celá česko-mongolská zhodnocena na základě získaných informací v průběhu celé bakalářské práce. Cílem bude zhodnotit, zda spolupráce naplňuje rozvojové potřeby Mongolska, a zda situace v realitě odpovídá plánovaným cílům v jednotlivých 5

6 programech a projektech. Nastíněn pak bude i možný budoucí průběh spolupráce. Celá práce bude založena na metodě třífázového politického cyklu a politického modelu policy making system. 2. Struktura a metodologie Práce je rozdělena do dvou hlavních částí. První část bude věnována obecně charakteristice procesu české zahraniční rozvojové spolupráce a druhá část bude poté navazovat přímou aplikací rozvojové spolupráce na vybranou zemi, kterou je v tomto případě Mongolsko. Cílem bakalářské práce bude tedy nejprve stručně zmapovat proces provádění české zahraniční rozvojové spolupráce a s tím související tvorbu jednotlivých plánů a programů, s důrazem na dvoustrannou formu zahraniční spolupráce. Poté bude věnována pozornost Mongolsku jako prioritní zemi v rámci rozvojové spolupráce. Bude provedena analýza toho, jakou roli Mongolsko v procesu české rozvojové spolupráce zaujímá, zejména proč je Mongolsko zařazeno mezi tzv. prioritní země a zda jsou projekty v této zemi koncipovány tak, aby korespondovaly s mongolskými rozvojovými prioritami. Hlavním úkolem práce bude tedy vysvětlení skutečnosti, proč je Mongolsko prioritní programovou zemí v české zahraniční rozvojové spolupráci. V závěru pak dojde ke konečnému zhodnocení česko-mongolské spolupráce jako celku. Základem pro metodu této práce je model policy-making system W. Janna. Tento model vychází ze systémově teoretického modelu Davida Eastona, kde je rozhodující posloupnost input conversion output. Demands (požadavky a zájmy) a support (podpora) tvoří input (vstup), který je v rámci politického systému zpracován na politická rozhodnutí a politické jednání (decisions a actions), tedy output (výstup) (Fiala, Schubert, 2000, str. 55). Petr Fiala a Klaus Schubert ve své knize Moderní analýza politiky: uvedení do teorií a metod policy analysis (2000) uvádějí, že část modelu, která je nazvána jako conversion v sobě zahrnuje struktury, instituce a procesy, které je obvykle nutné analyzovat nezávisle na sobě. Právě tato část nacházející se mezi proměnnými inputs a outputs dostala od W. Janna název policy-making system. V češtině je též užívaný název politicko-administrativní systém. V tomto systému je pak kladen důraz na procesy, které ovlivňují tvorbu konkrétních politických rozhodnutí. Procesy, jež také ovlivňují poté samotnou realizaci těchto rozhodnutí a v závěru pak i samotnou přeměnu těchto rozhodnutí v konkrétní měřitelná politická opatření. Tato opatření jsou nazývána jako policy implementation. To, co je obsahem policymaking system se odvíjí od výzkumných zájmů (srov. Fiala, Schubert, 2000). 6

7 Cílem v této práci bude zmapovat ony důvody, proč je Mongolsko prioritní programovou zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. Input budou tedy představovat právě tyto důvody. Ty budou vysvětleny prostřednictvím konkrétních indikátorů stanovených právě pro určování prioritních zemí. Dále to pak budou rozvojové priority Mongolska, které si samo stanovilo v příslušných dokumentech a nakonec cíle české ZRS a Rozvojové cíle tisíciletí 1. Jako policy-making system bude rozpracován samotný proces výběru prioritních zemí. Část policy implemenatiton budou představovat poté konkrétní projekty, které byly/jsou v Mongolsku uskutečňovány. Za output politických systémů zpravidla není považován jen politický program nebo opatření samo, tedy aktuální výsledek politických rozhodnutí, ale diferencovaněji rovněž faktický výsledek dosažený při prosazování a realizaci politického programu nebo opatření, tedy tzv. implementation output (Fiala, Schubert, 2000, str. 65). Program tak v první řadě představuje jakýsi plán, který by měl být v budoucnu realizován. V souvislosti s tím je poté po ukončení tohoto programu nutné zjistit, zda program dosáhl předem stanovených cílů, stanovených účinků. V našem případě budou pak za output považovány konkrétní rozvojové programy a projekty, stanovené ze strany České republiky. Dojde k analýze prováděných projektů v Mongolsku a jejich zhodnocení z hlediska rozvojových priorit a potřeb Mongolska. Obecně je tedy Jannův model pro tuto práci přínosný především jasnou strukturou problému ve fázích input- policy-making system output. Těchto fází se bude práce ve své analýze a popisu držet. Politický proces je rozdělen vždy do tří fází. První fází je iniciace politiky, druhou fází je realizace politiky a třetí fází je ukončení této politiky. Celý cyklus začíná formulací politik; výsledkem této fáze jsou zpravidla politické programy, které musí být implementovány, tedy prosazeny a realizovány (Fiala, Schubert, 2000, str. 76). 1 Rozvojové cíle tisíciletí je program, jehož cílem je odstranění největších problémů rozvojového světa. V září roku 2000 byla na Summitu tisíciletí v New Yorku všemi členskými státy Organizace spojených národů (OSN) schválena tzv. Miléniová deklarace. Jednalo se o průlomovou událost všechny země se zavázaly k naplňování osmi konkrétních cílů, směřujících k odstranění chudoby v rozvojovém světě. Tyto Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals, MDGs) jsou dále rozpracovány do osmnácti dílčích úkolů a měřeny více než čtyřiceti ukazateli. Právě konkrétnost a měřitelnost přijatých cílů je jednou z hlavních předností nového plánu na omezování chudoby (Rozvojové cíle tisíciletí MDGs. In: Oficiální stránky Českého fóra pro rozvojovou spolupráci [online] [cit ]. Dostupné z: 7

8 V první fázi procesu, tedy v iniciační fázi, je definován problém, který se bude řešit. Následně je nutné stanovit si konkrétní cíle, kterých chce program dosáhnout. Poté už přichází na řadu samotná realizace programu, tedy jeho implementace. Implementací chápeme takový stav, kdy jsou politické záměry, převedeny na měřitelné činy. Jako poslední přichází na řadu proces evaluace, tedy zhodnocení politických záměrů, které byly převedeny na činy. Všechny tyto fáze budou aplikovány i na proces tvorby programů české zahraniční rozvojové spolupráce, přičemž hlavním cílem bude tyto fáze poté propojit s vysvětlením, jakou roli zaujímá v zahraniční rozvojové spolupráci České republiky právě Mongolsko. Na závěr práce dojde k závěrečné interpretaci dat celkové rozvojové spolupráce mezi těmito dvěma zeměmi. Bude provedeno zhodnocení, zda poskytovaná pomoc odpovídá mongolským požadavkům, zda je tato pomoc adekvátně přijímána mongolskými příjemci a zda projekty uskutečněné na území Mongolska odpovídají rozvojovým prioritám této země a jsou ve svém důsledku udržitelné. Nastíněny budou v závěru také možné výhledy další spolupráce v budoucnu. Ke čtyřem základním zdrojům, ze kterých bude práce vycházet, patří Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období , Metodika projektového cyklu dvoustranných projektů zahraniční rozvojové spolupráce, Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Mongolskem na období a Střednědobé vyhodnocení Koncepce ZRS ČR na období Klíčové budou také dva rozvojové strategické dokumenty sestavené mongolskou vládou. Práce dále bude pracovat s daty, ze statistik mezinárodních organizací jako OECD, Transparency International, UNDP a WB. V neposlední řadě mezi důležité zdroje patří také dokumenty a výroční zprávy České rozvojové agentury a rozhovor s pracovnicemi ČRA a Odboru rozvojové spolupráce MZV ČR. 8

9 3. Česká zahraniční rozvojová spolupráce od roku 2010 Před rokem 2010 se česká zahraniční rozvojová spolupráce potýkala s velkou koncepční a sektorovou roztříštěností. Rok 2010 byl pro systém české zahraniční rozvojové spolupráce zlomový. V tomto roce byly přijaty dva základní dokumenty ZRS, které jí daly současnou ucelenou podobu, a které v současnosti tvoří základní pilíře této spolupráce. Poprvé byl přijat zákon týkající se této oblasti, Zákon o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů č.151/2010 Sb. V souladu s tímto zákonem poté byla vytvořena nová Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období , která nahrazovala Koncepci původní na období Bylo nutné tyto dokumenty přizpůsobit změnám v mezinárodním prostředí, aby byla rozvojová pomoc v tomto systému dostatečně efektivní. Na základě těchto dokumentů jsou země rozděleny do dvou skupin. První skupinou je pět prioritních zemí s programem spolupráce (tzv. programové země) 2, mezi něž patří také Mongolsko, kterému bude v této práci věnována pozornost, a druhou skupinou je pět prioritních zemí bez programu spolupráce 3 (MZV ČR, 2010). Česká rozvojová spolupráce obecně zaznamenala v roce 2010 několik velice důležitých změn, které celý dosavadní systém posunuly kupředu a stanovily konečně konkrétní rámec, kterého se bude ZRS při svém směřování držet. Podrobněji se bude tato práce věnovat pouze Koncepci, jejíž obsah je pro analýzu česko-mongolské spolupráce velice důležitý. Ke klíčovým dokumentům ZRS s Mongolskem dále patří také Metodika projektového cyklu dvoustranných projektů zahraniční rozvojové spolupráce České republiky, Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Mongolskem na období a Střednědobé vyhodnocení Koncepce ZRS ČR na období , kterým bude také věnována větší pozornost v dalších kapitolách. 2 Programové země jsou: Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko a Mongolsko (MVZ ČR, 2010) 3 Prioritní země bez programu spolupráce jsou: Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestinská autonomní území (PAÚ) a Srbsko (ibid.) 9

10 3.1 Koncepční ukotvení české rozvojové spolupráce Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období Koncepce představuje základní pilíř ZRS. Poskytuje podrobné informace o podobě a procesu české zahraniční rozvojové spolupráce a určuje pravidla pro tento proces. Účelem této koncepce je zasadit českou rozvojovou spolupráci do aktuálního zahraničněpolitického, ekonomického, bezpečnostního, sociálního a environmentálního kontextu, který se od přijetí předcházející koncepce (2002) výrazně změnil (MZV ČR, 2010, str. 4). Koncepce v tomto směru zmiňuje především problémy, které jsou spojeny s globalizací, jež je v oblastech rozvojových zemí spojována spíše s negativními důsledky. Další problém se týká světové bezpečnostní situace. Zejména po teroristických útocích z 11. září 2001 se aktéři mezinárodního společenství zapojili do boje proti terorismu. Česká republika bude věnovat velkou pozornost při své rozvojové pomoci především boji se změnou klimatu. Změna klimatu totiž představuje jednu z největších hrozeb současnosti, která má ve svém důsledku rozsáhlé environmentální a společenské dopady (srov. MZV ČR, 2010). Koncepce upozorňuje na to, že Česká republika musí být schopná na tyto výzvy efektivně reagovat. Koncepce tedy obecně určuje směr české zahraniční rozvojové spolupráce a také ( ) zohledňuje i Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky, kde jedním z cílů ČR jakožto člena EU, OSN a OECD je důsledné a co nejrychlejší naplňování mezinárodních závazků, což zahrnuje mj. usilování o zvýšení objemu a zefektivnění oficiální rozvojové pomoci (MZV ČR, 2010, str. 29). V dokumentu jsou dále zmíněny motivy, cíle, principy a podoba dvoustranné rozvojové spolupráce, přičemž tyto informace, klíčové pro tuto práci budou podrobněji popsány v následujících podkapitolách Motivy, cíle a principy Česká republika jakožto postsocialistický stát sama prošla velkou politickou, ekonomickou a společenskou transformací, díky které se dnes může řadit mezi vyspělé západní státy s demokratickým uspořádáním. Tuto zkušenost se změnou státního systému se rozhodla předávat dál a pomoci dalším ať už postsocialistickým zemím nebo zemím třetího světa. Řídí se několika základními cíli a principy, které jsou v rámci rozvojové spolupráce stanoveny. Podle modelu policy making system W. Janna motivy, cíle a principy představují část input, tedy určité zájmy české zahraniční rozvojové spolupráce, které by měly být 10

11 v rámci politického systému zpracovány. Cílem pak bude zjistit, zda tyto motivy, cíle a principy jsou v souladu s politikou pro Mongolsko. Zároveň tato část odpovídá první fázi politického cyklu podle Fialy a Schuberta (2000) iniciační fázi, kdy dochází ke stanovení cílů, kterých má být v konečné fázi dosaženo. Rozvojové cíle tisíciletí Za výchozí bod ZRS jsou považovány Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals MDGs). Ty byly v roce 2000 přijaty OSN všemi členskými státy v Miléniové deklaraci. V této deklaraci státy vyhlásily své odhodlání odstranit extrémní chudobu a hlad a zajistit lidem bez rozdílu pohlaví, rasy a náboženství či světového názoru svobodu, rovnost, solidaritu a toleranci. Zavázaly se k ohleduplnosti vůči přírodě a přihlásily se ke sdílené odpovědnosti, která by na multilaterální úrovni měla garantovat sociální a ekonomický rozvoj, mír a bezpečí (Tožička, 2008, str. 7). Základem pro Miléniovou deklaraci bylo sedm tzv. Mezinárodních rozvojových cílů. Ty jsou prakticky totožné se současnými prvními sedmi Rozvojovými cíli tisíciletí. V červnu 2000 zveřejnily OECD, OSN, MMF a SB brožuru Lepší svět pro všechny, kde tyto cíle definovaly jako svou prioritu. O tři měsíce později pak byly s drobnými změnami přijaty na Summitu tisíciletí, jako základ Miléniové deklarace (Tožička, 2008, str. 8). Cíle z Miléniové deklarace jsou znázorněny v tabulce č. 1. Tabulka 1: Přehled Rozvojových cílů tisíciletí 1. cíl Odstranit extrémní chudobu a hlad 2. cíl Dosáhnout základního vzdělání pro všechny 3. cíl Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti 4. cíl Snížit dětskou úmrtnost 5. cíl Zlepšit zdraví matek 6. cíl Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi 7. cíl Zajistit udržitelný stav životního prostředí 8. cíl Budovat světové partnerství pro rozvoj Zdroj dat: Tožička, 2008 Česká rozvojová spolupráce je zaměřena tedy především na snižování chudoby, posílení bezpečnosti a celkové prosperity zemí na základě efektivního partnerství, prostřednictvím 11

12 něhož mohou chudé a nerozvinuté země dosahovat svých rozvojových cílů. Česká republika si uvědomuje, že samotná rozvojová pomoc není dostačující klíčový stimul představují demokratické formy vládnutí, udržitelný ekonomický růst, zapojování rozvojových zemí do mezinárodního obchodu, sociální rozvoj a péče o životní prostředí (MZV ČR, 2010, str. 6). Celkově tedy rozvojová spolupráce výrazně přispívá k rozvoji a posilování vztahů s partnerskými zeměmi např. v oblasti politické, kulturní či ekonomické. Principy zahraniční rozvojové spolupráce ZRS se dále drží několika stanovených principů. Základní principy české rozvojové spolupráce vycházejí z Evropského konsensu o rozvoji (2005), Pařížské deklarace o efektivnosti pomoci 4 (2005) a Akční agendy z Akkry 5 (2008) (MZV ČR, 2010, str. 6). Koncepce (MZV ČR, 2010) jako základní princip stanovuje v první řadě vlastnictví rozvojového procesu samotnými rozvojovými zeměmi. Tento princip je důležitý především z hlediska efektivnosti spolupráce, a tak ve svém důsledku nesou hlavní zodpovědnost za svůj rozvoj samotné rozvojové země. Dalším principem je partnerství mezi ČR a přijímajícími zeměmi. Toto partnerství se odvíjí od potřeb, které si rozvojová země stanoví ve svých rozvojových strategiích a hlavním cílem je zapojení místního obyvatelstva do procesu spolupráce. S tím tedy souvisí snaha ČR posilovat místní systémy a zvyšovat kapacity rozvojových aktérů v zemi, aby docházelo k efektivnější realizaci rozvojové pomoci. S principem partnerství je taktéž spjat princip vzájemné odpovědnosti, kdy jak ČR, tak přijímající země mají odpovědnost vůči svým občanům a vůči sobě navzájem. Poslední a velice důležitý princip je transparentnost ZRS. Rozvojová spolupráce je tedy v jejím důsledku otevřena veřejné diskuzi, do které se zapojují jak nestátní neziskové organizace, tak podnikatelská sféra či akademická obec. Tento princip zajišťuje jakousi průhlednost celého procesu, aby nedocházelo ke zneužívání jak pravomocí, tak finančních prostředků, které jsou na tyto příležitosti vynakládány. 4 Pařížská deklarace vyzdvihuje vlastnictví rozvojového procesu rozvojovými zeměmi (democratic ownership a leadership), harmonizaci postupu donorů při přípravě programů i při dokládání výsledků, respektování rozvojových programů připravených rozvojovými zeměmi (alignment) a vzájemnou odpovědnost (mutual accountability) (MZV, 2010, str. 6). 5 Ještě podstatně dál jde Akční agenda z Akkry, která klade důraz na využívání administrativních systémů partnerských zemí, na zvýšení podílu poskytované přímé rozpočtové pomoci z celkové rozvojové pomoci, na dělbu práce mezi donorskými zeměmi, na nevázání pomoci i na její víceleté plánování (ibid). 12

13 3.1.2 Dvoustranná forma spolupráce Klíčovou pro tuto práci je analýza dvoustranné formy spolupráce české rozvojové politiky, podle jejíchž principů se vybírají prioritní země spolupráce a vytvářejí konkrétní projekty. Dvoustranná spolupráce je tedy navazována právě s programovými zeměmi a s prioritními zeměmi bez programu spolupráce. Dvoustranná pomoc je poskytována na základě mezivládní, případně meziresortní dohody s přijímající zemí a její financování a provádění zajišťuje příslušný resort. Tento druh pomoci posiluje vzájemné vazby a vytváří potenciál ekonomické spolupráce (Stojanov, Nováček, 2002, str. 314). Dvoustranná spolupráce je důležitá také z toho hlediska, že její výsledky jsou dobře viditelné pro českou veřejnost a může tak docházet k růstu podpory ZRS. V rámci dvoustranné spolupráce ČR vymezuje teritoriální a sektorové priority. Teritoriální priority Teritoriální priority, tedy prioritní země, se vybírají podle čtyř okruhů kritérií, které jsou stanoveny v Koncepci (MZV ČR, 2010). Prvním okruhem jsou dvoustranné a rozvojové vztahy s Českou republikou. Tyto vztahy jsou považovány za klíčové a hlavní roli hraje především diplomatické zastoupení ČR v dané zemi. S existencí zastupitelského úřadu ČR v zemi se pak zvyšuje efektivnost rozvojové spolupráce. Druhý okruh kritérií tvoří potřebnost rozvojové spolupráce na straně partnerské země (úroveň socioekonomického rozvoje). K posuzování míry potřebnosti rozvojové spolupráce jsou využívány hlavně kategorizace zemí sestavené OECD dle hrubého národního důchodu (HND). Dalším indikátorem je index lidského rozvoje. Seznam zemí podle indexu lidského rozvoje sestavuje UNDP. Index lidského rozvoje zahrnuje také další socioekonomické indikátory jako např. průměrnou délku života, míru negramotnosti, kojeneckou a dětskou úmrtnost atd. (srov. MZV ČR, 2010). Třetím kritériem je připravenost země pomoc přijímat. V tomto případě je hlavním indikátorem to, zda daná země disponuje strategickým dokumentem pro omezování chudoby a pro dlouhodobý udržitelný rozvoj (Poverty Reduction Strategy Paper PRSP) či jiným obdobným dokumentem. Dále je to indikátor míry korupce (Corruption Perception s Index CPI), jehož statistiku sestavuje organizace Transparency International a úroveň dodržování lidských práv a základních svobod podle žebříčku Freedom House. Tato kritéria jsou mnohdy velice obtížně měřitelná, proto k nim Koncepce české rozvojové spolupráce přistupuje jako k pomocným. 13

14 Posledním kritériem je zohlednění dělby práce s ostatními dárci. Zde je hlavním indikátorem poměr ODA na hlavu. Na základě těchto kritérií bylo stanoveno pět prioritních zemí s programem spolupráce tzv. programových zemí: Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko a Mongolsko. S každou z těchto zemí byl vypracován program spolupráce, jehož základem je především národní rozvojová strategie dané země. Sektorové priority Koncepce dále definuje sektorové priority ZRS, které odráží především priority stanovené Rozvojovými cíli tisíciletí. Prvním sektorem je životní prostředí, přičemž zde se ČR zaměřuje hlavně na zásobování pitnou vodou a ochranu vodních zdrojů; odstraňování ekologických zátěží; rozvoj odpadového hospodářství zejména na regionální úrovni; udržitelné způsoby využívání přírodních zdrojů; ochranu před přírodními riziky a katastrofami; environmentální aspekty průmyslu (zejména přenos moderních environmentálních technologií a snižování energetické náročnosti); environmentální geologii se zaměřením na hydrogeologii, ochranu biologické rozmanitosti aj. (MZV ČR, 2010, str. 16). Tento sektor tedy odpovídá sedmému cíli MDGs: Zajistit udržitelný stav životního prostředí. Druhým sektorem je zemědělství, kde se ČR snaží předávat své know-how, přičemž klade důraz na podporu využití zemědělských technologií a pěstování vhodných druhů plodin. Působí především v oblastech vodohospodářství a lesního hospodářství. Tento sektor je v souladu s prvním cílem MDGs: Odstranit extrémní chudobu a hlad. Třetí sektor tvoří sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb). To odpovídá plnění druhého cíle MDGs: Dosáhnout základního vzdělání pro všechny, pátému cíli MDGs: Zlepšit zdraví matek a šestému cíli MDGs: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi. Čtvrtý sektor zahrnuje ekonomický rozvoj (včetně energetiky), kde se ČR prostřednictvím přesunu technologií a poskytování know-how snaží podporovat střední a malé podnikatele a farmáře a napomoci tak k celkovému rozvoji trhu práce a obchodu. Hlavním cílem je tedy pomoci rozvojovým zemím stát se členy WTO. Posledním sektorem je podpora demokracie, lidských práv a společenské transformace, kde ČR může jako jedna z mála dárcovských zemí využít zkušenosti z vlastního procesu politické, ekonomické a společenské transformace. Snaží se v zemích zejména o posilování občanské společnosti, rozvoj nezávislých médií, výchovu k aktivnímu občanství a podporu obránců lidských práv (MZV ČR, 2010, str. 18). 14

15 Teritoriální priority tedy určí, které země budou spadat pod dvoustrannou spolupráci a sektorové priority poté určují, kterým oblastem se ZRS bude v dané zemi věnovat. Podle toho jsou poté vytvářeny jednotlivé programy a projekty, které se stanou náplní této spolupráce. 3.2 Metodika projektového cyklu dvoustranných projektů Dokument s názvem Metodika projektového cyklu dvoustranných projektů zahraniční rozvojové spolupráce České republiky 6 patří k základním dokumentům současné české zahraniční rozvojové spolupráce. Metodika projektového cyklu podrobně rozpracovává roli jednotlivých aktérů v rámci procesu ZRS a konkrétní jednotlivé fáze projektového cyklu standardních dvoustranných projektů. Popisuje tedy konkrétní postup fází politického cyklu a na základě tohoto dokumentu můžeme snadněji identifikovat jednotlivé části modelu policy making system Aktéři Do procesu české zahraniční rozvojové spolupráce je zapojeno množství aktérů, kteří jsou jak státního, tak soukromého či nevládního charakteru. Vláda České republiky je přitom tím hlavním orgánem, který stanovuje primární směr zahraniční rozvojové politiky. Jako nejvyšší výkonný orgán schvaluje koncepce zahraniční rozvojové spolupráce, které obsahují sektorové a teritoriální priority. Dále pak střednědobé programy spolupráce, roční plány a další klíčové dokumenty (srov. Exnerová a kol., 2008). Schéma institucionálního zajištění ZRS ČR je znázorněno na obrázku č Metodika projektového cyklu dvoustranných projektů zahraniční rozvojové spolupráce České republiky ze dne 3. března

16 Obrázek 1: Institucionální zajištění zahraniční rozvojové spolupráce ČR Zdroj: MZV ČR, 2013, str. 66 Jak je vidět z obrázku, hlavním koordinátorem ZRS je Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (dále také jen MZV). Jeho hlavním úkolem je řídit zastupitelské úřady (dále také jen ZÚ) v partnerských zemích a Českou rozvojovou agenturu (dále také jen ČRA). Zde tedy začíná příprava strategických a koncepčních dokumentů spolupráce a podílí se tak na iniciační fázi politického cyklu. Svou úlohu mají také další ministerstva. Ministerstvo financí má svůj podíl na realizaci rozvojových projektů zejména prostřednictvím předkládání návrhu státního rozpočtu (srov. Horký, 2010). Ministerstvo vnitra poskytuje hlavně humanitární pomoc rozvojovým zemím a Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo např. Ministerstvo životního prostředí plní svou funkci při naplňování takových cílů jako je oblast udržitelného stavu životního prostředí nebo odstranění extrémní chudoby a hladu. Tyto cíle plní prostřednictvím jednotlivých projektů, které se nachází v gescích jednotlivých ministerstev. Dalším důležitým ministerstvem je Ministerstvo školství, které poskytuje stipendia mongolským studentům a dále také Ministerstvo zdravotnictví. ČRA plní v rámci systému ZRS implementační funkci. Připravuje a realizuje jednotlivé projekty spolupráce. ZÚ poté působí v konkrétní zemi jako informátor pro místní obyvatelstvo, přičemž jeho úkolem je zejména připravovat příslušné podklady pro 16

17 Ministerstvo zahraničních věcí v ČR. Má tedy důležitou úlohu ve fázi realizace a implementace politického procesu. V centru celé spolupráce stojí Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci, která je meziresortním koordinačním orgánem a jejím hlavním působením jsou koncepčně strategické a operativní úkoly. Poskytuje tak své vyjádření k celému systému ZRS (MZV ČR, 2011a). Spadá tak ve výsledku jak do procesu implementace, tak do procesu evaluace politického cyklu. Jako poslední jsou na obrázku znázorněny ostatní resorty a platformy, které představují onen soukromý a nevládní neziskový sektor spolupráce, přičemž mezi hlavní soukromý sektor patří Platforma podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci 7. Tato Platforma sdružuje několik členů, kteří se řadí mezi významné realizátory rozvojové pomoci. Nejvýznamnější nevládní neziskové organizace jsou pak sdruženy v Českém fóru pro rozvojovou spolupráci (FoRS) 8 (srov. Horký, 2010). Významní realizátoři projektů však nemusí působit ani v jedné z těchto sdružení, může se jednat o samostatné subjekty Projektový cyklus dvoustranných projektů Projektový cyklus tvorby dvoustranných projektů se skládá z celkem pěti fází. Schéma těchto fází je vyobrazeno na obrázku č. 2. Metodika projektového cyklu (MZV ČR, 2011a) tyto fáze podrobně popisuje a vysvětluje úlohy a zapojení jednotlivých aktérů v konkrétních fázích. Vidíme, že projektový cyklus se drží obdobného schématu, jako má politický cyklus rozpracovaný Fialou a Schubertem (2000). 7 Kompletní informace o Platformě podnikatelů pro ZRS nalezneme na jejich webových stránkách: 8 Kompletní informace o Českém fóru pro rozvojovou spolupráci nalezneme na jejich webových stránkách: 17

18 Obrázek 2: Schéma projektového cyklu dvoustranných projektů Zdroj dat: MZV ČR, 2011a Ve fázi programování dochází k analýze hospodářské, politické a sociální situace dané země a také k analýze jednotlivých strategických dokumentů dané země. V této fázi jsou poté určeny prioritní země spolupráce. Fáze identifikace má za úkol stanovit a rozpracovat sektorová témata a projektové náměty spolupráce. Po ní následuje fáze formulace, jejímž úkolem je dosažení toho, aby jednotlivé projekty byly ve svém důsledku kvalitní, udržitelné a vlastněné samotným příjemcem projektu. Fáze realizace a monitoringu zahrnuje poté sběr a analýzu aktivit v rámci spolupráce a jejím výstupem jsou informace o průběhu a výsledcích jednotlivých projektů. Poslední fází je fáze evaluace, která hodnotí přínosy rozvojových intervencí v zemi a zda jsou tyto intervence po svém ukončení v zemi dále udržitelné. Informace z evaluací jsou využívány jako zpětná vazba spolupráce a jsou potřebné k realizaci nových projektů v budoucnu, kdy se česká rozvojová politika snaží poučit z předchozích chyb nebo spolupráci zefektivnit. Pro tuto práci je možné první tři fáze zahrnout do iniciační fáze třífázového politického cyklu Fialy a Schuberta (2000). Poslední dvě fáze už se shodují. Celkově tedy tato práce bude sledovat tento třífázový cyklus skládající se z fáze iniciace, fáze realizace a implementace a fáze evaluace. 18

19 4. Obecná charakteristika Mongolska 4.1 Hospodářská, politická a sociální situace země Mongolsko, stejně tak jako Česká republika, působilo několik let pod nadvládou Sovětského svazu, přičemž po jeho rozpadu se stalo svobodnou demokratickou zemí. Mongolsko je po roce 1990 řazeno mezi demokratické státy s parlamentním zřízením. Ve vládě se od této doby vystřídalo více politických stran a bylo uskutečněno několik svobodných voleb do parlamentu, což dokazuje, že Mongolsko opravdu dbá na stabilitu demokratických institucí. Mongolská hospodářská situace je výrazně ovlivněna pozicí země, díky které je značně izolována. Mongolsko je umístněno do vnitrozemí, přičemž disponuje relativně velkou rozlohou a zároveň nízkou hustotou obyvatelstva. Hospodářství nijak výrazně nepřispívají ani extrémní klimatické podmínky. Mongolsko stále patří mezi země, kde je poměrně vysoký výskyt chudoby. Oficiálně patří mezi země s nižším středním příjmem, ale pod hranicí chudoby stále žije cca jedna třetina obyvatelstva (srov. MZV ČR, 2014c). Hospodářská, politická a sociální situaci země je přehledně shrnuta na internetových stránkách BusinessInfo.cz (2014). Za nejvýznamnější oblast možného Mongolského rozvoje je považováno zemědělství. Chov hospodářských zvířat hraje v mongolské ekonomice klíčovou roli a má zásadní význam pro zaměstnanost (s tím spojenou sociální oblast) i exportní příjmy (BusinessInfo.cz, 2014). Důležitý je pak rovněž sektor primárního zpracovatelského průmyslu. Zpracovatelský průmysl ve venkovských oblastech je ale velmi slabý, negativní dopad měl zejména rozpad organizovaných řetězců výkupu surovin (BusinessInfo.cz, 2014). V důsledku velké rozlohy země a malé hustoty obyvatelstva je také velkým problémem nedostatek dopravních infrastruktur. V roce 1990 po rozpadu SSSR také Mongolsko prošlo jistou hospodářskou transformací. Bohužel však tato transformace nebyla příliš úspěšná. Důsledkem byl velký nárůst chudoby, který úzce souvisel s uzavíráním neefektivních podniků, s inflací a s privatizací dobytka, který se dostal do rukou obyvatel, kteří neměli žádné zkušenosti s tržním hospodářstvím (srov. BusinessInfo.cz, 2014). Dalším výrazným problémem, se kterým se Mongolsko potýká, je vysoká nezaměstnanost a kvalita zdravotní péče. Oficiální míra nezaměstnanosti je zkreslena šedou ekonomikou (BusinessInfo.cz, 2014). Oficiálně je míra nezaměstnanosti v roce ,4%, obecně je ale nezaměstnanost mnohem větší. Kvalita zdravotní péče je výrazně odlišná ve městech a na venkově, přičemž na venkově je tato péče mnohdy velmi nedostačující a 19

20 představuje opravdu velice závažný problém v oblasti životní úrovně obyvatelstva. V důsledku toho je v Mongolsku stále poměrně vysoká kojenecká, dětská a mateřská úmrtnost, která je na venkově vyšší, než ve městech. Posledními dvěma oblastmi problémů je rovnost mezi muži a ženami a reakce na vlivy životního prostředí. Rovnost mužů a žen je zajištěna prostřednictvím právního ukotvení. Ženy mají poměrně velkou převahu v oblasti školství nebo kultury, ale stále je pro ně mnohem obtížnější než pro muže, získat přístup k finančním službám včetně úvěrů. Hospodářská a sociální situace země je pak také výrazně ovlivňována životním prostředím. Jak již bylo zmíněno výše, Mongolsko je odkázáno mnohdy na velmi nepříznivé klimatické podmínky. Tyto podmínky způsobují problémy se zásobováním vodou, ale také její znečištění a znečištění půdy a ovzduší. Je tedy vidět, že hospodářská, politická a sociální situace země je ovlivňována několika výraznými problémy. Shrnout je můžeme do několika oblastí. Nejdůležitějším problémem je chudoba obyvatelstva a s ní spojená vysoká nezaměstnanost. Zároveň je mongolské hospodářství výrazně negativně ovlivňováno nedostatečnou znalostí technologií a celkovou nezkušeností místního obyvatelstva na poli tržního hospodářství. Nekvalitní zdravotní péče způsobuje vysokou úmrtnost dětí a žen v zemi, což je považováno za velký problém. Mongolsko se rovněž snaží o stabilní demokracii v zemi, o rovnost mezi muži a ženami a o udržitelnost životního prostředí v zemi. Máme tedy určitý přehled oblastí, ve kterých by se Mongolsko potřebovalo zlepšit a zdokonalit. Všechny výše zmíněné problémy jsou shodné s Rozvojovými cíli tisíciletí stanovenými Miléniovou deklarací. Které z těchto problémů zahrnulo Mongolsko do svých rozvojových priorit, a kterým se věnuje v rámci česko-mongolské spolupráce Česká republika? Touto otázkou se budou zabývat následující kapitoly, věnující se rozvojovým prioritám Mongolska a roli Mongolska v české ZRS. 20

21 4.2 Rozvojové priority Mongolska Rozvojové priority Mongolska představují spolu s cíli, motivy a principy české ZRS část input v policy making system, tedy požadavky a zájmy, které budou v rámci politického systému zpracovány. Jsou tak důležitou součástí iniciační fáze politického cyklu ZRS. Mongolsko definovalo své rozvojové priority ve dvou hlavních dokumentech. Prvním dokumentem je Strategie podpory hospodářského růstu a omezování chudoby Economic Growth Support and Poverty Reduction Strategy (EGSPRS) z roku V tomto dokumentu jsou stanoveny priority na základě Rozvojových cílů tisíciletí, které tak Mongolsko touto formou integrovalo do vlastní rozvojové politiky. Tyto priority jsou zobrazeny v tabulce č. 2. Tabulka 2: Rozvojové priority Mongolska podle EGSPRS Rozvojové priority Mongolska na základě Rozvojových cílů tisíciletí 1. Makroekonomická stabilita a intenzivní proces restrukturalizace 2. Zlepšení bankovního a finančního sektoru 3. Obnova a rozvoj národního průmyslu s cílem zajistit hospodářský růst, podpora exportu 4. Regionální a venkovský rozvoj prostřednictvím rozvoje infrastruktury 5. Spravedlivé prostředí pro lidský rozvoj, zlepšit kvalitu všech stupňů vzdělávání, zlepšit poskytování zdravotních služeb a jejich dostupnost 6. Snížit nezaměstnanost a chudobu, zlepšit životní úroveň obyvatelstva 7. Zajistit udržitelný rozvoj a ekologickou rovnováhu v oblasti životního prostředí 8. Snížit znečištění ovzduší, vody a půdy ve velkých městech a osadách 9. Zlepšit správu k zajištění bezpečnosti osob 10. Vytvořit spravedlivou, morální a demokratickou společnost, která chrání koncepty demokracie, základní lidská práva a svobody každého občana 11. Podpora rovnosti mužů a žen Zdroj dat: IMF,

22 Druhým klíčovým dokumentem pro národní rozvoj je National Development Strategy (NDS). V tomto dokumentu je stanoveno šest klíčových prioritních oblastí, které jsou zobrazeny v tabulce č. 3. Tabulka 3: Rozvojové priority Mongolska podle NDS Priority na bázi komplexní národní rozvojové strategie Mongolska 1. Dosažení rozvojových cílů tisíciletí a stanovit všestranný rozvoj mongolských lidí 2. Exportně orientovaný rozvoj, rozvoj soukromého sektoru, rozvoj komunikace, špičkových technologií se zaměřením na informace, podpora bio a nanotechnologií, tranzitní doprava, logistika, finanční služby, vytváření udržitelného hospodářství založeného na znalostech 3. Využití ložisek nerostných surovin strategického významu, vytvářet a akumulovat úspory, zajistit intenzivní ekonomický růst a rozvíjet moderní zpracovatelský průmysl 4. Zajistit intenzivní rozvoj regionů v zemi, jejich infrastruktury a snížení rozdílů rozvoje měst a venkova 5. Vytvořit udržitelné prostředí pro rozvoj a podporu kapacit a opatření na přizpůsobení se změnám klimatu 6. Upevnit další politickou demokracii, podporovat transparentnost a odpovědnost, zajistit systém bez korupce a byrokracie Zdroj dat: IMF, 2008 Vidíme tedy, že se Mongolsko při stanovování svých rozvojových priorit drželo mezinárodních stanovisek zakotvených v Rozvojových cílech tisíciletí. Dle zprávy UNDP (Third National Report z roku 2009) bude do roku 2015 pravděpodobně splněno 6 z 9 cílů, které si Mongolsko na základě MDGs stanovilo (MZV ČR, 2011b, str. 4). Předpokládá se, že cíle, které se nestihnou splnit, budou cíle č. 1 Odstranit extrémní chudobu a hlad, č. 3 Prosazovat rovnost pohlaví a posílit rovnost žen ve společnosti a č. 7 Zajistit udržitelný stav životního prostředí. Zároveň je vidět, že Mongolsko při sestavování rozvojových priorit opravdu dbalo na problémy zmíněné v předchozí kapitole. Mongolská vláda si tedy stanovila hlavní priority v následujících osmi sektorech: v sektoru průmyslu, těžby surovin a stavebnictví, v sektoru výroby a dodávky energie, v sektoru obchodu, sektoru obchodní politiky a regulace, sektoru zemědělství, všeobecné 22

23 ochrany životního prostředí, sektoru zásobování vodou a sanitace a sektoru vzdělávání (srov. MZV ČR, 2011b). Hlavní otázkou teď je, jaké sektory si ČR stanovila pro spolupráci s Mongolskem, čemuž se bude věnovat jedna z dalších kapitol. 5. Role Mongolska v české zahraniční rozvojové spolupráci Rozvojová spolupráce s Mongolskem probíhala již v dobách Československa, kde se Československo věnovalo např. výstavbě průmyslových závodů (zpracování kůží, cementárna) a sociální infrastruktury (nemocnice) v Mongolsku. Dalšími významnými oblastmi spolupráce byly geologické průzkumy nebo poskytování stipendií ke studiu na vysokých školách (srov. MZV, 2012). V důsledku této spolupráce vznikaly mezi těmito zeměmi silná pouta, která přetrvala až do současnosti. Rozvojová spolupráce byla po zániku SSSR utlumena a k jejímu obnovení došlo až v polovině 90. let, kdy ČR vstoupila do OECD. Mongolsko se vyskytovalo hned od počátku mezi prioritními zeměmi české rozvojové spolupráce a nikdy z této skupiny nebylo vyloučeno. Existuje tedy velice silná tradice vztahů a spolupráce mezi ČR a Mongolskem, která přetrvává s malou přestávkou téměř 65 let. Mongolsko je prioritní programovou zemí ZRS spolu s Afghánistánem, Bosnou a Hercegovinou, Etiopií a Moldavskem (srov. Jelínek, 2004). Z těchto zemí je Mongolsko jediné, které se v tomto seznamu vyskytuje již od dob Československa a vydrželo na něm bez přestávek až dodnes. Z toho vyplývá, že vztahy vzniklé na základě rozvojové spolupráce s touto zemí mají opravdu silný základ a jedinečný charakter. Cílem zbývajících kapitol bude představit a zhodnotit, jak probíhá současná spolupráce s Mongolskem a zda bude tato dlouhotrvající spolupráce pokračovat ještě v dalších letech. Současná spolupráce s Mongolskem je ukotvena v Programu rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Mongolskem na období Tento program poskytuje základní rámec pro spolupráci a pro současně probíhající projekty. V rámci kapitoly bude rozebrána úloha Mongolska jako prioritní programové země, dále pak technické podmínky rozvojové spolupráce a nakonec také představení sektorového zaměření spolupráce včetně jednotlivých projektů. Kapitola bude tedy zaměřena na nejdůležitější část politického modelu W. Janna a to na část policy making system, tedy na samotnou realizaci ZRS, kde budou inputs představené výše převedeny na konkrétní měřitelné činy. 23

24 5.1 Mongolsko jako prioritní programová země V této kapitole už se přesouváme k části policy making system v politickém modelu W. Janna. Tato část obsahuje konkrétní politické procesy, realizaci a implementaci ZRS. Mongolsko bylo zvoleno jako prioritní programová země na základě dokumentu Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období Koncepce pro stanovení teritoriálních priorit české rozvojové spolupráce využívá čtyř okruhů kritérií, které byly blíže popsány v podkapitole 3.1.2: 1. Dvoustranné a rozvojové vztahy s ČR 2. Potřebnost rozvojové spolupráce na straně partnerské země (úroveň socioekonomického rozvoje) 3. Připravenost země pomoc přijímat 4. Zohlednění dělby práce s ostatními dárci Všechny tyto okruhy mají stanoveny konkrétní indikátory, pomocí nichž je možné prioritní programové země určovat. Nyní bude předmětem této podkapitoly aplikovat tyto okruhy kritérií na Mongolsko. Dvoustranné a rozvojové vztahy s ČR V případě prvního kritéria je Mongolsko bezpochyby oprávněným kandidátem na post prioritní programové země české ZRS. Vztahy s Mongolskem jsou rozvíjeny již od roku 1950, kdy země navázaly oficiální diplomatické styky. Dnes Česká republika má v Mongolsku diplomatické zastoupení v podobě zastupitelského úřadu, který sídlí v hlavním městě Mongolska Ulánbátaru. ZÚ má za úkol v zemi dohlížet na průběh rozvojové spolupráce a poskytovat podklady pro MZV ČR. Potřebnost rozvojové spolupráce na straně partnerské země (úroveň socioekonomického rozvoje) Mongolsko je na základě dat Světové banky zařazeno mezi země s nižšími středními příjmy (World Bank, 2015). Graf č. 1 ukazuje poměr HND na obyvatele. Na základě grafu můžeme říci, že v průběhu znázorněného období docházelo k poměrně vysokému hospodářskému růstu. Bohužel však ( ) tento růst tažený vývozem nerostných surovin má jen velmi omezený bezprostřední dopad na omezování chudoby (MZV ČR, 2006, str. 7). Z tohoto důvodu je tedy rozvojová pomoc v této oblasti nutná, ovšem je otázkou, zda nehrozí riziko, že země s tak velkou rozlohou a tak nízkou hustotou obyvatelstva nebude nakonec na rozvojové pomoci z vnějšku závislá. Mohlo by se tedy nakonec stát, že země bude sice hospodářsky růst, ale bez toho aniž by to mělo dopad na omezování chudoby. Poté by to byl 24

25 tedy jakýsi začarovaný kruh, kdy by chudoba musela být neustále snižována za pomoci rozvojové spolupráce s dalšími zeměmi a organizacemi. V případě indexu lidského rozvoje se Mongolsko v žebříčku sestaveném UNDP nachází mezi zeměmi se středním lidským rozvojem na 103. příčce (UNDP, 2014). Co se indexu lidského rozvoje týče, tak si Mongolsko v průběhu několika let polepšilo. V roce 2004 se Mongolsko nacházelo na 117. místě (srov. MZV ČR, 2006) a v roce 2013 na 108. místě (srov. MZV ČR, 2014c). Z toho důvodu, že je však stále Mongolsko ve skupině zemí se středním lidským rozvojem, je pořád řazena mezi země s potřebou rozvojové pomoci. Graf 1: Podíl HND na obyvatele v Mongolsku v období let Zdroj: World Bank, 2015 Připravenost země pomoc přijímat V tomto kritériu je důležité především to, zda Mongolsko disponuje strategickým dokumentem pro omezování chudoby a pro dlouhodobý udržitelný rozvoj tzv. Poverty Reduction Strategy Paper PRSP. Mongolsko v tomto případě disponuje dvěma klíčovými dokumenty, ve kterých si stanovilo své rozvojové priority, a kterým byla věnována podkapitola 4.2. Prvním dokumentem je Strategie podpory hospodářského růstu a omezování chudoby Economic Growth Support and Poverty Reduction Strategy (EGSPRS) z roku 2003, kde jsou stanoveny rozvojové cíle na základě Rozvojových cílů tisíciletí. Druhým dokumentem je pak National Development Strategy , kde je stanoveno šest klíčových rozvojových 25

26 cílů Mongolska. V tomto ohledu tedy Mongolsko taktéž splňuje podmínky pro to stát se prioritní programovou zemí. Dalším indikátorem připravenosti země pomoc přijímat je indikátor míry korupce CPI. Podle statistiky sestavené organizací Transparency International má Mongolsko v roce 2014 skóre 39, což znamená, že se na ose od 0 (vysoká korupce) do 100 (bez korupce) nachází na úrovni s poměrně vysokou mírou korupce. Mongolsko se tak umístilo na 80. příčce ze 175 států (Transparency International, 2014). Tento indikátor nám taktéž napovídá, že je Mongolsko prioritní zemí české ZRS oprávněně. Posledním indikátorem je úroveň dodržování lidských práv a svobod podle žebříčku sestavovaném organizací Freedom House. V tomto ohledu si Mongolsko vede velice dobře. Freedom House ho označilo za svobodou zemi, přičemž na stupnici od 1 (svobodná) do 7 (nesvobodná) Mongolsko získalo skóre 1,5 (Freedome House, 2015). Tento indikátor je pro Českou zahraniční rozvojovou spolupráci velice důležitý, jelikož právě demokratické uspořádání země a dodržování lidských práv je klíčové pro uskutečnění jakékoliv spolupráce s další zemí. Spolupráce je pak ve svém důsledku mnohem efektivnější než v nedemokratické a nesvobodné zemi. Zohlednění dělby práce s ostatními dárci Mezi prvních pět největších poskytovatelů ODA Mongolsku podle statistiky sestavené OECD patří Japonsko, USA, speciální fondy Asijské rozvojové banky, Německo a Korea (OECD, 2015). Česká republika je, co se týká poskytování objemu prostředků rozvojovým zemím, vázána mezinárodními závazky. Snaží se proto o plnění Závěrů Rady EU z roku 2005, podle kterých má jako nový členský stát usilovat o dosažení 0,17 % HND 9 v roce 2010 a 0,33 % HND v roce 2015 (MZV ČR, 2010, str. 28). Výše oficiální rozvojové pomoci 10 (ODA) se drží nad 0,11% HND. Celkově tedy Česká republika poskytuje finanční částku kolem 4 mld. Kč. Z toho v rámci dvoustranné spolupráce ČR poskytla 1,111 miliardy Kč a v rámci mnohostranné spolupráce 2,999 miliardy Kč (srov. MZV ČR, 2014c). 9 HND = hrubý národní důchod vyjadřuje roční hodnotu produktu z výrobních prostředků vlastněných rezidenty daného státu. Životní úroveň zobrazuje lépe než HDP, které naopak zobrazuje produkt vytvořený na území státu bez ohledu na to, kam plynou příjmy z výrobních faktorů (platy, dividendy, úroky apod.) (Tožička, 2008, str. 64) 10 ODA Oficiální rozvojová pomoc (Official Development Assistance) je nejčastějším druhem rozvojové pomoci. Výbor rozvojové pomoci OECD ji charakterizuje: ODA plyne do rozvojových zemí a mezinárodních organizací z oficiálních agentur států a samospráv či jejich výkonných orgánů. Přičemž každá transakce je poskytnuta s důrazem na podporu zdravého hospodářského rozvoje. Nejméně čtvrtina z prostředků je přímo darována (ibid). 26

27 Z tabulky č. 4 můžeme vyčíst, že objem finančních prostředků vynaložených na ODA se stále pohybuje od 0,11% do 0,13% HND. Je tedy značně nepravděpodobné, že by Česká republika byla schopná v roce 2015 dosáhnout 0,33% HND, jak to určují Závěry Rady EU. Avšak i přesto jak malou zemí Česká republika je, je schopná uvolnit pro ZRS docela velkou sumu peněz. Tabulka 4: Objem finančních prostředků vynaložených Českou republikou na ODA v letech (v mil. Kč, běžných cenách) Zdroj: MZV ČR, 2014c, str. 6 Konkrétně pak finanční částky poskytované Mongolsku od roku 2009 do roku 2013 můžeme vidět v tabulkách č. 5 a 6. Mongolsko se po celé sledované období vyskytuje vždy na prvních třech příčkách. Je zde patrný posun z první příčky v roce 2009 na příčku druhou v roce 2010 a poté v roce 2012 na příčku třetí, kde Mongolsko zůstalo i v roce ODA poskytovaná Mongolsku se tedy postupem času snižuje. Nejedná se však o nějaké rapidní snižování a zároveň částka kolísá i u ostatních zemí uvedených v tabulce, nemůžeme tedy s jistotou říci, že se do spolupráce s Mongolskem investuje čím dál méně financí, ale spíše že se výše částky odvíjí od konkrétních projektů realizovaných na daných územích. Tabulka 5: Největší příjemci české ODA Zdroj: MZV ČR, 2013, str

28 Tabulka 6: Největší příjemci dvoustranné ODA ČR v roce 2013 Zdroj: MZV ČR, 2014c, str. 11 Závěrem tedy můžeme shrnout, že postavení Mongolska jako prioritní programové země v rámci české ZRS odpovídá teritoriálním kritériím stanoveným za pomocí konkrétních indikátorů Koncepcí zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období Mezi Mongolskem a Českou republikou jsou silné dvoustranné a rozvojové vztahy. Prokázána byla také potřebnost rozvojové spolupráce na straně Mongolska, dále připravenost Mongolska pomoc přijímat a nakonec byla shrnuta i dělba práce s ostatními dárci v zemi a poměr ODA na hlavu, který ČR v rámci spolupráce poskytuje. 5.2 Technická podoba spolupráce mezi ČR a Mongolskem Spolupráce mezi Českou republikou a Mongolskem probíhá podle metod projektového cyklu dvoustranných projektů, který byl již stručně představen výše. Podoba této spolupráce je ukotvena v Programu rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Mongolskem na období , který představuje v procesu ZRS úlohu odpovídající v politickém modelu W. Janna části ouput, tedy konkrétní politická rozhodnutí a jednání. Hlavním koordinátorem ZRS je Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, které má na starosti tvorbu Koncepce ZRS a dále pak identifikaci prioritních zemí a sektorů v rámci spolupráce. Mimo jiné také zodpovídá za tvorbu programů spolupráce s jednotlivými programovými zeměmi. Zajišťuje finanční prostředky na spolupráci a konečnou evaluaci jednotlivých projektů a programů. Ministerstvo zahraničních věcí je zřizovatelem České rozvojové agentury, která zajišťuje identifikaci, formulaci, realizaci a monitoring projektů rozvojové spolupráce v souladu se schváleným programem spolupráce v součinnosti s partnerskou zemí (MZV ČR, 2011b, str. 10). Na straně Mongolska pak Program spolupráce (MZV ČR, 2011b) zmiňuje jako nejvýznamnějšího aktéra Velvyslanectví ČR v Ulánbátaru, které plní svou funkci při monitorování jednotlivých projektů spolupráce a má obecně zastupitelskou funkci ČR 28