Nominální tendence v angličtině a jejich české ekvivalenty ve vybraných funkčních stylech

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra anglistiky a amerikanistiky Nominální tendence v angličtině a jejich české ekvivalenty ve vybraných funkčních stylech s přihlédnutím k administrativním dokumentům EU z databáze EUR-Lex DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Eva Nováková Studijní obor: Anglická a francouzská filologie Vedoucí práce: Doc. PhDr. Václav Řeřicha, CSc. Olomouc 2012

2 Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla úplný seznam citované a použité literatury. V Olomouci dne 21. srpna

3 Děkuji Doc. PhDr. Václavu Řeřichovi, CSc., coby vedoucímu této kvalifikační práce za inspiraci při výběru tématu, za čas, který věnoval konzultacím a podnětným rozhovorům jakožto i za postřehy a komentáře, kterými vznikající text doprovázel. Poděkování rovněž patří Mgr. Jitce Zehnalové, Dr., za konzultace nad translatologickou problematikou a za kritické zhodnocení a připomínky, které mi k textu práce poskytla.

4 ZKRATKY A ZNAČKY? jev sporný z hlediska stylu nebo srozumitelnosti * negramatický nebo sémanticky nepřijatelný jev A Adjective = přídavné jméno AJ anglický jazyk AP Adjective phrase = adjektivní fráze cl clause = věta (jako součást souvětí) ČJ český jazyk Det Determiner = determinátor EU Evropská unie ibid. ibidem = tamtéž NP nominal phrase = nominální/jmenná fráze O Object = předmět, povinné doplnění slovesa of-p of-phrase = předložková fráze uvozená předložkou of PP Prepositional phrase = předložková fráze Q Quantifier = kvantifikátor S Subject = podmět V Verb = sloveso/přísudek XP X phrase = jakýkoli typ fráze

5 OBSAH 0 ÚVOD NOMINÁLNÍ ANGLIČTINA VERSUS VERBÁLNÍ ČEŠTINA Nominálnost na pozadí jazykové typologie Od syntézy k analýze a zpět Nominálnost jako prostředek úsporného vyjadřování NOMINÁLNÍ FRÁZE A CHARAKTERISTIKA JEJÍCH KOMPONENTŮ Komplexní struktura nominální fráze Konstituenty jmenné fráze Premodifikace Premodifikace adjektivy Premodifikace substantivy Saxon Genitive Pořadí členů v premodifikaci Postmodifikace Adjektiva v postmodifikaci Předložky v postmodifikaci a of-phrase Ing forms & Participles aneb neurčité slovesné tvary jako prostředky jmenného vyjadřování Gerundium Participle (participium) Ing participles v roli modifikátoru Ed-participles v roli modifikátoru Participles a poznámka o větné kondenzaci Komplexní složeniny v premodifikaci Verbonominální vyjadřování typu V + N a multiverbizace ADMINISTRATIVNÍ TEXTY VE FUNKČNÍ STYLISTICE A PŘEKLADU Anglosaské a české pojetí administrativního stylu Jazykové rysy administrativního stylu a jejich vztah k uživatelům Nominálnost Administrativní styl v mezinárodním měřítku: eurostylistika Překládání v evropské administrativě po stopách originálů a překladů NOMINÁLNÍ RYSY ANGLIČTINY NA POZADÍ ADMINISTRATIVNÍCH TEXTŮ Anglická jmenná premodifikace a její české ekvivalenty Anglická substantivní premodifikace a česká adjektiva Anglická premodifikace a česká postmodifikace Anglická premodifikace shrnutí

6 4.2 Postponované členy v anglické jmenné frázi a úskalí české podmodifikace Nominální postmodifikace a její slovesné protějšky Předložky a pády v postmodifikaci Česká nominálnost v (ne)souladu s jazykovou typologií Anglická postmodifikace shrnutí Ing forms a -Ed participles v administrativním stylu České jmenné protějšky anglických verbonominálních tvarů Substantiva a adjektiva České jmenné prostředky větné kondenzace Infinitiv a verbalizace Sémantické oslabení anglických participles Ing forms a -Ed participles - shrnutí ZÁVĚR ENGLISH RÉSUMÉ SEZNAM POUŽITÝCH A CITOVANÝCH ZDROJŮ Seznam primární zdrojů

7 0 ÚVOD Jedna ze základních translatologických pouček, podle níž je pro překladatele nezbytná dobrá znalost výchozího i cílového jazyka, prostupuje napříč dějinami překladu a setkáme se s ní v rámci takřka všech překladatelských teorií a přístupů (v prostředí československé translatologie můžeme zmínit např. bibli českých překladatelů z pera Jiřího Levého, Umění překladu). V průběhu překladatelského procesu musí překladatel dbát nejen na to, aby adekvátně zprostředkoval sémantický obsah dané informace, ale zároveň aby výsledný produkt odpovídal jazykovým zvyklostem cílového jazyka, tj. respektoval jeho formální náležitosti na úrovni jednotlivých lingvistických plánů. Srovnáváme-li texty psané v angličtině s jejich českými protějšky a analyzujeme gramaticko-sémantické rysy obou jazyků, povšimneme si poměrně častého jevu, kdy má angličtina tendenci popisovat vnější realitu pomocí nominálních vazeb. Pro češtinu jsou oproti tomu příznačné spíš verbální konstrukce charakterizované užitím určitých slovesných tvarů. 1 Obecně lze tedy konstatovat, že angličtina je nominálnější než čeština. Právě nominální charakter angličtiny přináší jistá úskalí při překladu anglických textů do češtiny. Zejména méně zkušení překladatelé totiž skutečnost, že pro anglický jazykový projev není kumulace více nominálních prvků za sebou na překážku, zatímco v češtině působí přinejmenším ze stylistického hlediska neobratně, opomíjejí. Výsledkem překladatelského postupu, kdy je jmenná fráze jen mechanicky převedena do češtiny a opomíjí systémové rozdíly obou jazyků, jsou pak jazykové konstrukty, které mnohdy nerespektují přirozený slovosled české věty a navíc znesnadňují porozumění textu. Tendence k více či méně nominálnímu vyjadřování se odvíjejí od konkrétního typu textu, respektive jeho příslušnosti k danému funkčnímu stylu. Můžeme očekávat, že se nominálnost vyskytne v odlišné míře v projevu odborném či administrativním a na druhé straně v textu žurnalistického nebo beletristického typu. 2 Diplomová práce se zaměří právě na analýzu textových ukázek reprezentujících administrativní styl, přičemž se pokusíme identifikovat a popsat způsoby, jakými se jmenné konstrukce v útvarech tohoto stylu projevují. Zároveň si povšimneme, jak se s tendencí k nominálnosti vyrovnávají české překlady a nakolik je jmenné vyjadřování s přihlédnutím k českým gramatickým a 1 VACHEK, Josef, Selected Writing in English and General Linguistics, s KNITTLOVÁ, Dagmar a kol., Překlad a překládání, kap. 5. 7

8 stylistickým zvyklostem přípustné. Teoretická část práce se bude věnovat popisu a charakteristice anglické nominální fráze (nominal phrase, NP) z hlediska její morfo-syntaktické výstavby a také základních sémantických vztahů, které fungují mezi jednotlivými komponenty nominálních struktur. Jelikož anglická jmenná fráze díky své komplexní struktuře otevírá široká pole pro lingvistické zkoumání (v konfrontaci s češtinou se mimo jiné nabízí problematika determinace nebo užívání gramatického čísla a rodu), omezíme se na několik dílčích otázek, které se týkají samotného jádra nominální fráze a jeho nejbližšího okolí. Vydáme-li se po pomyslné syntaktické pěšince od řídícího členu směrem doleva, budou nás zajímat různé způsoby premodifikace, do níž se v angličtině zapojují kromě přídavných jmen také substantiva; právě analytické řazení jednotlivých prvků dává vzniknout složeninám typu a light green coat, a new governemnt organization 3, jejichž dešifrování a převod do češtiny nebývá pro nezasvěceného příjemce vždy jednoduché. U anglické postmodifikace většinou nenastávají problémy se správnou interpretací (sémantické vztahy mezi jednotlivými členy jsou vyjádřeny nikoli implicitně, ale explicitně pomocí předložek), nýbrž s hledáním odpovídajících českých ekvivalentů. Zatímco anglická nominální postmodifikace se může s trochou nadsázky rozpínat do nekonečna, čeština pociťuje kumulaci vícero jmenných prvků za sebou jako nežádoucí a hodnotí ji jako stylisticky neobratnou. Z toho důvodu pak čeština dává přednost verbálnímu vyjadřování, které sice není stylisticky tolik hutné jako kondenzované nominální nebo verbonominální tvary, ale lépe vyhovuje jejím systémovým požadavkům. S kondenzací, tedy schopností jazyka vyjadřovat myšlenky stručně a zhuštěně, souvisí používání neurčitých tvarů slovesných (participií a gerundií), které stojí na pomezí mezi tradičními kategoriemi slovesa a jména. V neposlední řadě spadají do problematiky anglických nominálních tendencí také verbonominální výrazy typu to have a shover, to take a walk, kde je sémantická složka samotného slovesa oslabená a význam se přenáší na jmenný komponent. Při popisu anglických nominálních vazeb se soustředíme především na různé způsoby modifikace, tedy syntaktického rozvíjení jádra jmenné fráze, a na funkci verbonominálních tvarů, které v rámci jmenných frází zastávají obsazují rozmanité větně-členské pozice. V tomto kontextu přihlédneme k možným ekvivalentům anglických nominálních frází a 3 příklady převzaty z KNITTLOVÉ, s

9 na problémy či omezení, které mohou vyvstat při převodu do češtiny jako cílového jazyka. Následně se pokusíme definovat, do jaké míry vyplývají odlišnosti mezi angličtinou a češtinou z rozdílné typologie obou jazyků a nakolik jsou ovlivněny stylistickými zvyklostmi přijímanými uvnitř daného komunikačního systému. Podrobnějšímu popisu stylové normy bude patřit následující část práce. Administrativní styl se coby samostatně zkoumaná slohová jednotka vydělil ze stylu odborného relativně nedávno a pozornost, kterou k němu současná lingvistika upírá, souvisí bezesporu s proměnami napříč soudobou společností a kulturou, která si žádá stále rozsáhlejší aparát úředních dokumentů. Na území sjednocující se a sjednocované Evropy se v této souvislosti vyprofiloval nový subžánr, a to styl dokumentů Evropské unie. Právě databáze dokumentů EU EUR-Lex představuje cenný zdroj materiálu z oblasti veřejné správy, práva, ekonomie nebo mezinárodních vztahů. Při rozboru textových ukázek vyjdeme vždy ze dvou jazykových verzí téhož dokumentu, kde angličtina sloužila za výchozí jazyk a čeština za jazyk cílový. U textové analýzy tudíž uplatníme nejen kritéria ryze lingvistická, ale pohlédneme na problematiku nominálnosti také optikou translatologickou a za pomoci překladatelské terminologie se pokusíme zhodnotit kvalitu stylově specifických překladů. Translatologie totiž neuvažuje pouze v rovině jazykové, ale snaží se k analýze překladu přistupovat v širším sociokulturním kontextu, což znamená, že při kvalitativním hodnocení cílového textu zvažuje také účel, za jakým dokument vznikal, a potencionálního adresáta. Administrativa představuje žánrově bohatou oblast, kde jsou některé specifické dokumenty určeny jen odborníkům, a mohou být tudíž pro běžné uživatele co do obsahu i formy obtížněji přístupné; v obecné rovině se ovšem administrativní styl obrací k širší veřejnosti, a požadavek na srozumitelnost je pak jedním z klíčových faktorů, s nimiž by se autoři (eventuálně překladatelé) měli umět vypořádat. Na pozadí analýzy nominálních tendencí si povšimneme nejen typu a struktury jmenných frází, které se v administrativních textech vyskytují, ale pokusíme se zároveň vystopovat, jak zde čeština inklinuje k používání nominálních konstrukcí a do jaké míry se na tomto trendu podílí jazyková předloha, tedy výchozí text v anglickém jazyce. V rámci doplňkových kritérií pro rozbor pak zvážíme, nakolik se překladatelům podařilo obstát 9

10 před zvýšenými nároky na čitelnost a srozumitelnost sdělení, případně jaká další překladatelská řešení lze na nominální tendence v angličtině uplatnit. Předkládaná práce neusiluje o vyčerpávající kvantitativní hodnocení, které by podíl nominálnosti v anglických a českých textech demonstrovalo na základě čísel a statistických ukazatelů. Daleko více chce upozornit na fenomén, k němuž dochází při blízkém kontaktu různých komunikačních systémů: na sklony jednoho jazyka přejímat rysy jazyka cizího, byť je tento z typologického hlediska odlišný. Zároveň může inspirovat začínající překladatele nebo studenty translatologie, aby nepřistupovali k překladu jen jako k mechanickému převodu cizojazyčných pojmů svázaných v gramatických pravidlech, ale zkusili text pojmout v jeho celistvosti jako sdělení, které může být v různých jazycích zprostředkováno různými způsoby. Coby autorka jsem si vědoma toho, že korpus jazykových dat není zdaleka vyčerpávající a že charakteristika jednoho funkčního stylu nepokrývá v úplnosti tak široký problém, jaký představují nominální tendence, a proto práci vnímám také jako určitou bázi informací, které mohou být rozvedeny do větší hloubky v rámci doktorského výzkumu a práce dizertační. I tak se domnívám, že diplomová práce může alespoň skromně přispět k debatě o dvou filologicko-kulturních tématech: První z nich se týká jazykového charakteru administrativních textů, které se staly dnes již nepostradatelnou součástí naší existence, a proto by příjemci měli být schopni adekvátně rozumět dokumentům, jež je v bezpočtu životních situací obklopují, bez ohledu na to, zda tyto texty vznikají v jejich mateřštině nebo jsou produktem překladatelského řemesla. Za druhé se angličtina těší statutu linguae francae, tedy nadnárodního a všeobecně srozumitelného jazyka, jenž sice nepozorovaně, ale přece ovlivňuje i další jazyky, které se s ním ocitají v kontaktu. Čeština dnes bohatě profituje z angličtiny v rovině lexíkální, a je proto nasnadě zamyslet se nad otázkou, zda se český verbální jazyk může nechat inspirovat nominální angličtinou i na úrovni syntaktické nebo stylové. Předpoklad, že by se čeština takříkajíc přes noc změnila na jazyk analytického typu, by byl přirozeně poněkud troufalý; B. Havránek konečně již před několika desítkami let podotkl, že názor na vyrovnání češtiny, jazyka v základě gramatického rázu, s jazykem v základě lexikálním, 10

11 jako je angličtina, je tak naivní, jako kdybychom požadovali, aby na horách rostla pšenice 4. Na druhé straně nelze popřít, že do českých textů překládaných právě z angličtiny jmenné konstrukce pronikají a otevřenou otázkou pro budoucí výzkum zůstává, do jaké míry se na tomto jevu podílejí lingua franca, práce překladatelů, typologie textů nebo zatím nedefinovaná vývojová dispozice českého jazyka. 4 HAVRÁNEK, Bohuslav, Cizí jazyk a cizí slova, s

12 1 NOMINÁLNÍ ANGLIČTINA VERSUS VERBÁLNÍ ČEŠTINA Nominálními a verbálními tendencemi se myslí vnitřní predispozice jazyka k jmennému, respektive slovesnému vyjadřování. Různé typy jazyků využívají různých prostředků k tomu, jak popisovat okolní realitu a vyjadřovat se k dějům a situacím, které zde nastanou. Pakliže označíme angličtinu za jazyk s nominálními tendenci, znamená to, že angličtina dává přednost nominálním tvarům v situacích, kde jiné jazyky v našem případě čeština využívají vyjádření slovesného. 5 Nominálních tendencí v anglickém jazyce si v rámci české lingvistiky povšiml na samém počátku 20. století lingvista Vilém Mathesius, jedna z vůdčích osobností proslulého Pražského lingvistického kroužku, když jim věnoval pozornost ve své stati o novoanglické slovesné predikaci 6. Mathesiův článek poukazuje na fakt, že se v nové angličtině (podle modernější terminologie tedy v angličtině současné neboli present-day English) na výstavbě predikátu často podílejí jména (substantiva, adjektiva). Svoji pozornost zde autor zaměřuje na dva konkrétní jevy: sponové věty se sémanticky prázdným podmětem there a verbonominální vazby, kde predikát sestává ze dvou prvků, tj. slovesa, jež ve svém paradigmatu zahrnuje gramatické kategorie, a jména, které je těžištěm funkce sémantické (to have a wash, to be in a hurry). 7 Mathesiovo pojednání se nepřímo dotýká jednoho z velkých témat nominálních tendencí a nominalizace, jakým je oslabená dynamičnost anglického slovesa, díky níž se skutečnou významovou složkou predikátu stává nikoli sloveso samotné, ale jeho jmenné doplnění (podrobněji viz dále v kapitole 1.3). Problematika nominálnosti pokrývá ovšem oblast mnohem širší a mezi jednotlivé typy tendencí patří 8 : jednočlenná věta neslovesná (Congratulations. All aboard. Fire!) přivlastňovací (saský) genitiv premodifikace řídícího substantiva dalšími substantivy užívání kondenzovaných předložkových vazeb (with the collapse of trade in the 5 viz např. POLÁČKOVÁ, Milena, K poměru nominálních a verbálních tendencí mezi češtinou a angličtinou; VACHEK, Selected Writings in English and General Linguistics. 6 MATHESIUS, O nominálních tendencích ve slovesné predikaci novoanglické. 7 ibid., s MENHARD, Zdeněk, Nominální tendence v angličtině. 12

13 area) užívání neurčitých slovesných tvarů gerundií a participií 9 užívání infinitivu 10 jmenné řetězce využívající juxtaponovaných substantiv 11 Jak jsme nastínili v úvodu, soustředí se tato práce zejména na konstituenty, které obklopují jádro jmenné fráze, tedy na možnosti anglické premodifikace (včetně komplexních nominálních řetězců) a na postmodifikaci, která využívá předložkových vazeb i neurčitých slovesných tvarů jako prostředků kondenzovaného vyjadřování. Ve shodě s J. Tárnyikovou je nutné podotknout, že slůvko tendence zde skutečně není synonymem pro pravidla: skutečnost, že angličtinu obecně hodnotíme jako nominální jazyk a češtinu jako jazyk verbální neznamená, že by angličtina nemohla sáhnout k verbálnímu vyjadřování tam, kde čeština uplatní slovesné 12 ; určitou ilustraci konečně poskytují i ukázky z administrativních textů, kde se čeština v rámci stylové normy uchyluje právě k nominálnosti. Nominální a verbální tendence nicméně souvisejí se systémovým charakterem inkriminovaných jazyků, s jejich historickým vývojem a také se způsoby, jakými to či ono jazykové společenství převádí do jazykového kódu svůj náhled na okolní svět. Těmto okolnostem se podrobněji věnují následující tři podkapitoly. 1.1 Nominálnost na pozadí jazykové typologie Nominální tendence souvisejí i s typologickým zařazením angličtiny a češtiny. Podle tradiční typologie, kterou vypracoval ve 40. a 50. letech 20. století Vladimír Skalička, vykazuje angličtina velké množství rysů typických pro analytické jazyky, zatímco čeština náleží spíš k jazykům syntetickým. 13 Jak definuje Grygová, angličtina má sklony vyjadřovat vztahy mezi slovy za pomoci volných morfémů, a relativně pevný, gramatikalizovaný slovosled tak přispívá ke správné interpretaci vztahů sémantických. V syntetických jazycích je naopak možné spojovat morfémy s kořeny slov, 14 čímž mohou 9 podle MENHARDA, s DUŠKOVÁ, s KNITTLOVÁ, s TÁRNYIKOVÁ, Sentences Complexes in Text, s SGALL, Petr, Typy jazyků a jejich základní vlastnosti, s GRYGOVÁ, Bronislava, Morphological typology. 13

14 slova nejen obměňovat gramatické kategorie, ale přímo do své vnitřní struktury zabudovat jemné významové odlišnost a nuance. Sloveso smát se přidáním derivační předpony změní gramatickou kategorii vidu z nedokonavého na dokonavý (zasmát se) a zároveň se posune na úrovni sémantické: od děje, který vnímáme jako kontinuální a trvající (smáli jsme se ještě dlouho potom), se dostáváme k jednorázové, časově ohraničené akci (namísto odpovědi se jen zasmál). Z laického hlediska se zdá, že tam, kde syntetické češtině stačí jedna lexikální jednotka (zasmál se), spotřebuje analytičtější angličtina čtyři samostatné morfémy (he gave a laugh). Nelze ovšem zjednodušeně tvrdit, že by se příslušnost jazyka k analytickému či syntetickému typu určovala jen podle počtu samostatných nebo vázaných jednotek, které jsou nutné pro vyjádření myšlenky. Lingvistika má značné problémy už s pojmenováním těchto jednotek, protože pro jejich popis nejen že nestačí vágní pojem slovo, ale jako nejisté a efemérní se ukazují i zdánlivě specifické výrazy morfém, lexém apod. Další překážku představuje i míra samostatnosti a nesamostatnosti jednotlivých složek výpovědi a s tím související obtíže vůbec stanovit velikost pojmenovací jednotky. 15 Pro pojmenování téhož sice zužitkuje angličtina čtyři slova (he gave a laugh), zatímco čeština si vystačí s polovinou (zasmál se), ale bez ohledu na počet komponentů a jejich vázanosti na jádro příslušné skladebné skupiny smysl sdělení zůstává totožný. Tímto se dostáváme zpět k Mathesiově úvaze o dynamice českého slovesa a anglického jména. České sloveso je silné gramaticky i lexikálně, tudíž zvládne vyjádřit gramatická paradigmata a fungovat jako významové jádro výpovědi; v angličtině jsou tyto funkce rozdělené a skutečným nositel významu se ze slovesa přesouvá na nominální prvek. 16 Určitý klíč k rozluštění otázky, proč angličtina tolik tíhne k analytickému jmennému vyjadřování, můžeme vystopovat v jednotlivých fázích historického vývoje angličtiny. 15 Touto problematikou se mj. zabývá Jan Šabršula v obecném úvodu svého pojednání o francouzské lexikologii. Odkazuje na práci francouzského lingvisty André Martineta, který se vymezil proti tradičnímu používání termínu morfém jako označení nejmenší možné jednotky, která nese význam. Martinet poukazuje na to, že morfémy bývají tradičně tříděny na lexikální a gramatické, přičemž posledně jmenované slouží pouze k rozlišování gramatických kategorií a jako takové de facto význam postrádají; podle Martineta dokáže ovšem rodilý mluvčí interpretovat sémantický obsah i u morfému gramatického (např. anglického sufixu -ed). Martinet proto navrhuje pojmenovat nejmenší jednotku nesoucí význam jako moném, který v sobě slučuje prvky gramatické i lexikální. ŠABRŠULA, Jan a kol., Základy francouzské lexikologie, 2. kapitola, s VACHEK, Selected Writings in English and General Linguistics, s

15 1.2 Od syntézy k analýze a zpět Stará angličtina tíhla k verbálnímu vyjadřování daleko více než angličtina současná. Chyběly jí ještě prostředky, jak pomocí nominálních tvarů zestručňovat a zhušťovat obsah věty (neměla některé z -ingových tvarů, např. gerundium nebo minulé participium), a tak na úrovni syntaxe hojně využívala vedlejší vztažné věty podobně jako současná čeština. 17 Není bez zajímavosti, že při překladu z klasické latiny sváděla tehdy angličtina boje s latinskou nominálností podobně, jako dnes čeština zápolí s konstrukcemi typu the use of personal attributes to ensure compliance with the age provisions of the proposed data protection regulation. 18 Josef Vachek podotýká, že soudobí angličtí překladatelé se snažili latinské texty zpřístupnit, a proto je nepřekládali doslova, nýbrž adaptovali syntax do podoby cílového jazyka a nahrazovali nominální vazby vedlejšími větami 19 obdobně jako dnes postupují překladatelé z angličtiny do češtiny. Od konce 14. století se v angličtině začalo prosazovat gerundium 20, které dnes spolu s participiem a infinitivem zahrnujeme do skupiny jmenných tvarů slovesných, stojících funkčně i syntakticky na pomezí slovesa a jména 21 (podrobněji viz kapitola 2.5). Počínaje tímto okamžikem se začalo zvyšovat funkční uplatnění jména, zatímco sloveso se v průběhu času čím dál více sémanticky vyprazdňovalo, až se jeho role nakonec v mnoha případech omezila na funkci přísudkové spony. K dalšímu posílení nominálních tendencí zřejmě přispěl i kontakt s francouzštinou; 22 ta významně ovlivňovala vývoj angličtiny několik století předtím, kdy byla Francie a Anglie v mnoha ohledech politicky a kulturně sjednocena. V moderní francouzštině nalézáme podobně jako v angličtině zmiňovaná verbonominální spojení, kde se sémanticky vágní sloveso kombinuje s blíže určujícím jménem, např. mettre en doute cast doubt (upon sth) zpochybnit prendre une décision take a decision rozhodnout se apod. Podle Vachka nelze určité vlivy [cizích jazyků] zpochybnit, ale pravděpodobně [tyto] 17 VACHEK, Selected Writings in English and General Linguistics, s EU, Dokument 2, AJ. 19 VACHEK, ibid. 20 ibid., s DUŠKOVÁ, s VACHEK, Selected Writings in English and General Linguistics, s. 342,

16 pouze posílily a urychlily prosazování tendencí, které byly angličtině vlastní ještě před tím, než do kontaktu s vnějšími vlivy přišla. 23 Vykazují-li tedy české překlady anglických textů sklony k nominálnímu vyjadřování, jde skutečně jen o bezmyšlenkovité kopie anglických syntaktických vzorců, nebo má čeština určité systémové předpoklady k tomu, aby se stala analytičtějším a více nominálním jazykem než doposud? Vachek dále upřesňuje, že zatímco v angličtině se dynamika slovesného vyjadřování postupně omezovala, čeština dál rozvíjela možnosti, jak využívat finitních slovesných tvarů k co možná nejcelistvějšímu popisu vnější reality. Ve srovnání s angličtinou ztratila moderní čeština několik způsobů pro konkrétnější vyjadřování času (např. předminulý čas nebo bezvidový aorist) a nerozšířila ani svůj inventář větných kondenzorů 24 přechodníkům, které dlouho sloužily jako produktivní prostředek úsporného vyjadřování, bylo souzeno stát se archaismy, jež nacházejí uplatnění v podstatě jen v omezeném počtu komunikačních situací, např. v uměleckém stylu 25 nebo jako součást ustálených právnických formulek. Zdánlivé ztráty ovšem čeština dokázala kompenzovat vytvořením vidových kategorií (viz kap. 1.2), které obohatily sémantický obsah finitních slovesných forem, a umožnily tak českému slovesu stát se široce využitelným a významově bohatým vyjadřovacím prostředkem Nominálnost jako prostředek úsporného vyjadřování Fakt, že čeština obecně inklinuje ke slovesnému vyjadřování, má mnohem hlubší souvislosti, než jakých se dotýká učebnicový rozbor vět a slov. Souvisí totiž se způsobem, jak uživatelé uvnitř jednotlivých komunikačních systémů reflektují a popisují svět kolem sebe, čímž se úvahy o jazyce z roviny morfosyntaktické a lexikální dostávají do oblasti textové lingvistiky a pragmatiky. Pakliže srovnáváme angličtinu a češtinu z hlediska nominálních tendencí, zjišťujeme, že nominalizace dává angličtině příležitost chápat realitu jako jednotný komplexní děj 23 "Some amount of such influence appears to be undoubted, but probably it only strengthened and accelerated the operation of tendencies that had been proper to the language before it became submitted to such external influence." ibid., s ibid., s PETR, Jan a kol. Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví, s VACHEK, Selected Writings in English and General Linguistics, s

17 nebo proces, který v sobě zahrnuje další potenciální děje nebo procesy jako své elementy nebo okolnosti 27. Jména nám pomáhají vytvářet si představu o hmotných složkách světa a tyto složky označovat za pomoci individuálních znaků nebo souhrnných pojmů (latinský výraz substantia, který dal název jedné třídě těchto jmen, znamená právě hmotnou podstatu ) 28 ; proto děj vyjádřený nominálně apeluje přímo na vnímání adresáta a vyvolává u něj konkrétní představy 29. Použití nominálních konstrukcí zároveň každé vyjádření zestručňuje: The Commission will stimulate innovation in creative content by and for children by supporting projects and initiatives such as the Best Children s Online Content competition. 30 Díky participiu dokáže mluvčí stěsnat dvě myšlenky do jediné věty a zároveň rozčlenit děj na složky, přičemž jedna z nich zprostředkuje hlavní informaci (The Commission will stimulate innovation...) a druhá na pozadí informuje o okolnostech děje (by supporting projects and initiatives). 31 Čeština naopak realitu popisuje v segmentech jako sled dějů a procesů. Tato tendence se odráží nejen v používání vedlejších vět namísto angličtinou preferovaných neurčitých tvarů slovesných, ale také ve způsobu, jakým čeština upřesňuje vztahy mezi jednotlivými částmi výpovědi, když specifikuje jejich souřadné nebo podřadné postavení. Josef Vachek v tomto bodě podotýká: Dodáváme, že mimojazyková skutečnost bývá v češtině vyjádřena paratakticky a rozdělena na několik souběžně probíhajících dějů a procesů; v anglických textech je naopak tatáž skutečnost zarámována uvnitř jedné hlavní věty, kterou mohou samozřejmě dále rozvíjet věty vedlejší. 32 Výše zmíněné neurčité tvary slovesné (infinitiv, gerundium a participium) se podílejí 27 POLÁČKOVÁ, s POLDAUF, Ivan, Mluvnice současné angličtiny I., s POLÁČKOVÁ, ibid. 30 EU, Dokument 2, AJ. 31 TÁRNYIKOVÁ, s "It should be added that also the extra-linguistic reality to be expresses is again worded paratactically in the Czech sentence, being dissociated into a number of parallel actions or processes; in the English text, on the other hand, the same extra-linguistic reality is worded so as to be framed within one principal clause, modified of course by a number of dependent clauses incorporated into it." VACHEK, Selected Writings in English and General Linguistics, s

18 na vytváření kondenzovaných polovětných vazeb (semiclauses) a neslovesných vět (verbless clauses). Kondenzovaná vyjádření může mluvčí využívat v různých formách a pro různé typy sdělení, nicméně pohlížíme-li na anglický text jako na makrostrukturu, to jest z ptačí perspektivy, zjistíme, že jsou kondenzory vždy rozmístěné jako satelity kolem pomyslného jádra, tvořeného z hlediska syntaktického hlavní větou a z hlediska sémantického jádrem výpovědi. 33 Vzhledem k tomu, že angličtina dává pragmaticky přednost komplexnímu a souvislému nahlížení reality, představují kondenzory vhodný prostředek, jak na stěžejní myšlenku výpovědi naroubovat doplňující sdělení, jež lze v případě nutnosti vypustit. V češtině, která se v souladu s Vachkovou teorií naopak snaží disociovat sdělení do většího počtu oddělených složek, představuje nominální kondenzace spíš okrajovou tendenci, třebaže nalezneme i příklady, kde se čeština chová víc nominálně než angličtina. 34 V této souvislosti je vhodné zvážit, zda se tendence k nominálnosti/verbálnosti projevují stejně ve všech typech textů. Vachek a Tárnyiková vycházejí ve své analýze zejména z ukázek beletristických (potažmo žurnalistických), kde se nominální vyjadřování podílí na výstavbě děje jmenné konstrukce coby kondenzory stojí většinou na pozadí hlavní dějové linky a dokreslují ji skrze popisné pasáže nebo okolnostní určení. V administrativních textech, které jsou z principu nedějové, se pak uplatní spíš druhý rys nominálnosti, tj. Čechovou definovaná schopnost podat co nejpřesnější a nejobsáhlejší informaci na co nejomezenějším prostoru. 35 Ne vždy ovšem může čeština sáhnout ke stejné míře zhušťování jako angličtina, protože by riskovala ztrátu smyslu, která není zvlášť v úředních dokumentech žádoucí. Proto musí někdy požadavek na stručné vyjadřování ustoupit požadavkům na srozumitelnost. Syntaktická struktura následujícího příkladu sice zůstává silně nominální, ale ve srovnání s angličtinou obsahuje navíc slovesnou konstrukci (v trpném rodě), která souvětí rozděluje do dvou částí: The information should be provided promptly in the course of the proceedings and at the latest before the first official interview of the suspect or accused person by the police or by another 33 TÁRNYIKOVÁ, s ibid., s ČECHOVÁ, Marie a kol., Současná stylistika, s

19 competent authority. Tyto informace je třeba poskytovat v průběhu řízení neprodleně a nejpozději předtím, než je podezřelý nebo obviněný poprvé úředně vyslýchán policií nebo jiným příslušným orgánem. 36 Nahrazování vedlejší větou samozřejmě nepředstavuje závazný způsob, jak zacházet s neurčitými tvary slovesnými v anglickém výchozím textu. Při zrcadlovém porovnání textů se naopak leckde projevuje tendence překladatelů nominalizovat českou verzi, třebaže anglický originál zůstává slovesný. Právě podobné snahy ukazují, že stejně jako nelze přiřadit jazyk k čistě analytickému nebo syntetickému typu, nelze ani stavět angličtinu a češtinu do opozice jako systém výsostně jmenný nebo slovesný. Nominální a verbální vyjadřování nestojí na opačných pólech, ale mnohem více se jedná o škálu vyjadřovacích prostředků, ze které mluvčí vybírají požadované syntaktické postupy, aby odpovídajícím způsobem sdělili své myšlenky. Srovnání konkrétních ukázek nám pomůže ilustrovat, nakolik se českým verzím administrativních dokumentů daří vtěsnat se do teoretických škatulek o dynamice slovesa nebo zhuštěnosti nominální výpovědi, jsou-li vystaveny pomyslnému tlaku výchozích textů, a zda se tradičně slovesná čeština pod vlivem angličtiny jako linguae francae pro jedenadvacáté století zvolna nepřesouvá o stupínek blíž nominálnosti. 36 EU, Dokument 3, AJ/ČJ. 19

20 2 NOMINÁLNÍ FRÁZE A CHARAKTERISTIKA JEJÍCH KOMPONENTŮ 2.1 Komplexní struktura nominální fráze Anglická jmenná fráze představuje z hlediska syntaxe velmi rozsáhlou a složitou strukturu jak co do počtu jejích komponentů, tak i hierarchických vztahů, které mezi nimi panují. Nominální fráze (NP), přestože neobsahuje přísudek jako takový, je schopná zprostředkovat totéž sdělení jako plnohodnotná věta. Quirk konstatuje, že libovolně dlouhá věta může být transformována do libovolně dlouhé jmenné fráze, přičemž se sice snižuje explicitnost daného sdělení, ale zároveň zvyšuje úspornost vyjadřování. 37 To znamená, že vztahy mezi jednotlivými účastníky děje nejsou vymezeny tak přehledně a jednoznačně, jako to umožňuje slovesná predikace (vzpomeňme na potenciál sloves dynamicky vyjadřovat děj, viz kap. 1.3), a leckdy se zdánlivě ztrácejí ve změti předložkových spojení, ovšem ve výsledku se vyjádření stává stručnějším a syntakticky lépe drží pohromadě. [The Directive] lays down common minimum standards to be applied in the field of information about rights and about the accusation to be given to persons suspected or accused of having committed a criminal offence, with a view to enhancing mutual trust among Member States. Nařízení stanoví minimální společné normy, jež mají platit v oblasti informací o právech a o obvinění, které se mají sdělit podezřelým nebo obviněným ze spáchání trestného činu, s cílem posílit vzájemnou důvěru mezi členskými státy. Nominální syntagma zde přeneseně pracuje s několika časovými rovinami: minulé participium having committed implicitně odkazuje do minulosti (podezřelá osoba je logicky obviněna až poté, co nějaký přečin spáchala), infinitivy (to be applied, to be given) se vztahují k podmínce, která se má splnit v budoucnosti, a rovněž jmenná konstrukce s participiálním tvarem (a view to enhancing mutual trust) označuje účel, k němuž by nařízení mělo následně dospět. Čeština je schopna některé z jmenných tvarů nominálně 37 QUIRK, Randoph a kol., A Comprehensive Grammar of the English Language, s. 1238,

21 parafrázovat (podezřelí/obvinění ze spáchání trestného činu, nikoli že/protože spáchali), ovšem u dalších sahá k finitním slovesným tvarům, které dokáží vyjádřit modalitu (normy, jež mají platit; informace, které se mají sdělit). Komplexní jmenná fráze je vlastně důsledkem procesu nominalizace, kdy se původně slovesné predikáty slovotvornými postupy promění v podstatná nebo přídavná jména. 38 V tomto kontextu je nutné poznamenat, že statut slov zakončených příponou -ed (v naší ukázce např. applied, given, accused) není v angličtině vždy jednoznačný. Sufix -ed označuje minulé slovesné participium (past participle), které může za určitých okolností právě díky nominalizaci fungovat jako přídavné jméno, tzv. verbal nebo též participial adjective. Abychom vymezili, zda příslušná jednotka zastupuje sloveso nebo jméno, ale většinou potřebujeme širší kontext, který teprve umožní určit, zda je -ed participle součástí verbálního nebo jmenného syntagmatu. Jak uvádějí Huddleston a Pullum, samotná věta the glass was broken může totiž buď vyjadřovat trpný rod s neznámým konatelem děje (sklenice se rozbila, doslovně sklenice byla rozbita), nebo část jmenného přísudku se sponou (sklenice je rozbitá). 39 Obecně ovšem platí, že -ed participles vstupují do jmenné fráze jako rozvíjející větné členy v premodifikaci i postmodifikaci jak ve významu aktivním, tak pasivním. 40 (Charakteristice participií se podrobněji věnuje kapitola 2.5.2). 2.2 Konstituenty jmenné fráze Nominální fráze ve zjednodušeném schématu vypadá následovně: 41 all the three real white city TOWERS with red spires (Q) Det (Q) A A N/A N of-p PP XP/cl Tab. 1. Komplexní jmenná fráze Determiners (Determinátory/Určovatelé) Determinátory dodávají obecnému substantivu informace o jeho denotátu, tj. zda jde o obecný pojem nebo jednotlivinu [...] a zda je referent v situaci promluvy určen jednoznačně či nikoliv 42. Determinátory tedy ještě blíže nespecifikují sémantický obsah 38 DANEŠ, František a kol., Mluvnice češtiny 3. Skladba, s HUDDLESTON, Rodney a kol., The Cambridge Grammar of the English Language, s QUIRK, s převzato podle VESELOVSKÁ, Ludmila, English Morphology and Morphosyntax, s DUŠKOVÁ, s

22 příslušného jména to mají na starosti modifikátory v pozici před nebo za jádrem jmenné fráze ale dávají adresátovi najevo, jestli je pojem označený substantivem obecný či konkrétní, nakolik je pomyslně vzdálen od místa a okamžiku promluvy atd. Pořadí determinátorů je přesně určeno: první třída označovaná jako predeterminers předchází třídě centrálních determinátorů a na tu navazují postdeterminers. Zároveň nelze determinátory umísťovat až za rozvíjející větné členy; z toho důvodu nejsou přípustná syntagmata typu *their all trouble ani *large the town. 43 Q - Predeterminers Taktéž kvantifikátory (Q = quantifiers), výrazy označující množství proto bývají nejčastěji vyjádřeny číslovkami (half, double, one-third) nebo neurčitými zájemeny (all, both). V okrajových případech do funkce kvantifikátorů vstupují i adjektiva, za typický příklad slouží adjektivum such, které předchází neurčitému členu (such a disaster). Det - Central Determiners Typickými zástupci jsou určité a neurčité členy, v této pozici ovšem mohou stát i zájmena: přivlastňovací (her book), ukazovací (these towers) nebo neurčitá (either book, no book). Q - Postdeterminers Stejně jako predeterminers plní funkci kvantifikátorů, a zahrnují tudíž základní nebo řadové číslovky (the three towers, my first children) a opět neurčitá zájmena (much, few), případně substantiva, která odkazují na počet (plenty). 44 Premodifiers (Premodifikátory) Rozvíjející větné členy nalevo od řídícího substantiva (N) umožňují, aby se jméno coby referent stalo do jisté míry jedinečným a snadno rozlišitelným. Čímž větší množství modifikátorů jménu dodáme, tím více specifikujeme jeho kvality a vztahy k dalším jménům: obecné substantivum tower nabývá docela jiných konotací ve spojení the real white city towers než v kombinaci the tiny little black village towers. 43 QUIRK, s charakteristika a příklady determinátorů převzaty z QUIRKA, s

23 Ze syntaktického hlediska můžeme tyto jednotky označit jako přívlastky/atributy, třebaže český termín přívlastek je mnohem širší nežli Quirkův premodifier. Termonologické nejasnosti mimo jiné odrážejí fakt, že čeština postrádá gramatickou kategorii určenosti ve smyslu, v jakém ji chápe angličtina. 45 Proto v sobě české označení kategorie přívlastku zahrnuje i kvantifikátory nebo zájmena. 46 Navíc se strukturální pojetí jmenné fráze liší i podle pojetí jednotlivých lingvistů; Cambridge Grammar například dělá pomyslnou oddělující čáru již za central determiners a zahrnuje zbývající determinátory (např. řadové číslovky) mezi vnitřní modifikátory substantiva. 47 Je třeba mít na paměti, že hranici mezi jednotlivými podskupinami premodifikace nelze striktně vymezit, už z toho důvodu, že mnohá anglická adjektiva jsou polysémní a jejich význam se zpřesňuje teprve zapojením do kontextu (např. clear může fungovat stejně dobře jako tzv. emphasizer, a tedy precental premodifier, i jako central modifier). Naší snahou není vtěsnat každý modifikátor do omezené škatulky, ale poukázat na to, že v jazyku s vysoce gramatikalizovaným slovosledem pouhá záměna místa mezi dvěma členy může vyústit v posun významu: the second brightest child druhé nejchytřejší dítě the brightest second child nejchytřejší druhorozené dítě 48 S ohledem na určité limity, které jsme vymezili výše, můžeme premodifikátory dále rozdělit následujícím způsobem: A - Precentral Premodifiers V souladu s Qurikovou kategorizací tato skupina premodifikátorů zahrnuje zvláštní množinu přídavných jmen, která vzhledem ke svému sémantickému obsahu zesilují, zeslabují nebo zdůrazňují význam výpovědi. Podle anglické terminologie zahrnují takzvané emphasizers (a true scholar skutečný vědec; a real hero opravdový hrdina; a certain winner jasný vítěz), amplifiers (a complete fool naprostý blázen) a downtoners (a slight effort chabé úsilí; a feeble joke ubohý vtip). Tato adjektiva většinou nelze v daném kontextu 45 POLDAUF, s DANEŠ, s. 126; DUŠKOVÁ, s DUŠKOVÁ, ibid., HUDDLESTON, s převzato z HUDDLESTONA, s

24 stupňovat *the clearest failure *nejjasnější selhání a v syntaktickém plánu je nelze bez změny smyslu libovolně přesouvat z pozice přívlastku do jmenné části přísudku: total nonsense *The nonsense was total. 49 A - Central Premodifiers Přídavná jména v této skupině mají vlastnosti pro adjektiva typické: dovolují stupňování (it's colder than yesterday), pojí se s intenzifikátory (a very cold day) a mohou jak rozvíjet substantiva (a cold summer), tak tvořit přísudek (last summer was very cold). V této třidě nalezneme adjektiva neodvozená i sekundární, tj. vytvořená od jiných slovesných druhů např. sloves (interesting) nebo podstatných jmen (rainy, peaceful). 50 N/A - Postcentral and Prehead Postmodifiers V adjektivní funkci se zde uplatňují participia (a working theory, a deserted village) a také přídavná jména odvozená od substantiv, která mohou odkazovat na určitou činnost a court dealing with crime a criminal court (trestní soud) nebo upřesňovat okolností určení a bear living near pole a polar bear (lední medvěd). 51 Adjektiva tohoto typu obecně nevytvářejí komparativ a superlativ (*a more medical examination *lékařštější vyšetření) a nepojí se s intenzifikátory (*a very annual meeting *velmi výroční schůze). 52 Na rozdíl od češtiny mohou v pozici těsně před řídícím členem anglické NP stát i jiná substantiva. Někdy je sémantický vztah obou členů natolik těsný, že jméno a 49 QUIRK, s , ibid., s ibid., s ibid., s

25 jeho přívlastek vytvoří sousloví nebo složeninu a původně samostatný určující člen se stává nedílnou součástí jádra jmenné fráze (a fireplace). 53 Během převodu do češtiny dochází k nejmarkantnější změně, kdy se původní anglické premodifikátory vyjádřené substantivem buď mění na adjektiva, nebo se dostávají za určované jméno a svůj vztah k němu vyjadřují prostřednictvím pádových koncovek a předložkových vazeb: digital skills deficit nedostatek digitálních dovedností, youth information informace pro mládež. 54 N řídící člen neboli jádro (head) nominální fráze Postmodifiers (Postmodifikátory) Stejně jako premodifikátory umožňují blíže určit dané substantivum, liší se ovšem svojí pozicí napravo od jádra jmenné fráze. of-p - of-phrase Vztah dvou substantiv je specifikován předložkou of. Někdy může tato konstrukce fungovat jako ekvivalent synteticky řešené modifikace, kdy je řídící člen rozvíjen jiným jménem v tzv. saském genitivu (the city's towers), ale ne ve všech případech můžeme genitivní a předložkové konstrukce libovolně zaměňovat. PP - Prepositional Phrase (Předložková fráze) spolu s of-phrase nejužívanější způsob, jak v postmodifikaci rozvíjet řídící substantivum (the road to Lincoln, a book on grammar) 55 XP/cl - Other Phrases and Clauses V tomto případě je substantivum rozvíjeno vedlejšími vztažnými větami anebo polovětnými konstrukcemi, kde se predikace vyjadřuje neurčitými slovesnými tvary (infinitivem a participii). V konfrontaci s češtinou nás budou v anglické nominální frázi zajímat především členy, 53 ibid., s EU, Dokument 2, AJ/ČJ. 55 příklady podle QUIRKA, s

26 které blíže specifikují její jádro, tedy výrazy podílející se na premodifikaci a postmodifikaci. Je přirozené, že v mnoha případech se české a anglické větné struktury neliší přídavné jméno může v angličtině stejně jako v češtině coby přívlastek rozvíjet substantivum, dvě a více podstatných jmen se k sobě mohou pojit pomocí předložek atd. Nesnáze ovšem mohou nastat ve chvíli, kdy se český příjemce, potažmo překladatel, musí vypořádat se syntaktickou strukturou, která v češtině nemá obdobu, správně ji interpretovat a následně převést do cílového jazyka tak, aby co nejpřesněji vystihla smysl původního sdělení. Pro ilustraci: výraz an air traffic management decision 56 představuje komplexní frázi, v níž jako premodifikátory figurují nikoli přídavná jména, ale substantiva; ta se sama spojují do frází, tudíž jedna NP modifikuje další. Od řídícího výrazu postupujeme směrem doleva: 56 EU, Dokument 1, AJ. 26

27 a decision a decision made by whom? - by management management decision by which management? - a traffic management a traffic management decision N N + N traffic management decision is it a particular type of traffic? - air traffic an air traffic management air traffic management decision Obr. 1. Grafické schéma NP Komplexní NP má význam rozhodnutí, k němuž došel řídící orgán letecké dopravy. V anglické NP jdeme od řídícího členu pozpátku a vzájemné vztahy postmodifikátorů určujeme podle jejich pozice a vzdálenosti vůči jádru jmenné fráze an [air traffic management decision]. Je třeba brát v potaz, že anteponovaná substantiva zde nejsou nezávislými výrazy, ale sama vytvářejí podřízené fráze (viz obrázek 1). Syntagma proto nepřekládáme jako lineární sled přívlastků (*letecké dopravní manažerské rozhodnutí), ale respektujeme hranice mezi významovými celky (rozhodnutí managementu letecké dopravy). V české jmenné frázi záleží na tom, jaké ekvivalenty se nabízejí pro anglická substantiva v roli modifikátorů; výrazy, které mají český protějšek v podobě přídavného jména, zůstávají zpravidla vlevo od řídícího členu. Další modifikátory, které se nemohou analyticky hromadit před jádrem NP, jsou přesunuty do postmodifikace a o jejich vzájemných vztazích informují kromě pořadí i pádové koncovky. I zde je třeba brát v úvahu, že postponovaná jména nejsou vždy samostatná, ale spojují se do frází: jaké/čí rozhodnutí?... rozhodnutí řízení 27

28 rozhodnutí jakého řízení?... řízení provozu rozhodnutí řízení jakého provozu?... letového provozu [rozhodnutí [řízení [letového provozu]]] Určitá úskalí do českých NP vnášejí podstatná jména středního rodu odvozená od sloves a zakončená sufixem -í. Ze stylistického hlediska vytváří koncovka -í použitá vícekrát za sebou monotónní efekt, přičemž monotónnost sice nemusí působit rušivě přímo v administrativních nebo odborných textech, nicméně může vyvolat nežádoucí zvukový efekt při hlasitém přednesu, případně přimět čtenáře beletrie k tomu, že začne pochybovat o spisovatelově stylistickém nadání. 57 Na úrovni gramatické a sémantické pak -i představuje morfém, který zůstává ve všech pádech jednotného čísla neměnný, a příjemce se tudíž může ve spleti vzájemných vztahů jednotlivých slov snadno ztratit, protože významový rozdíl jednotlivých pádů se kvůli homofonii koncovek stírá. Bez širšího kontextu tak můžeme zmíněnou frázi interpretovat nejen jako rozhodnutí toho, kdo řídí letový provoz, ale do jisté míry i coby rozhodnutí o tom, jak letový provoz řídit. Široký repertoár pádových koncovek tedy sice skýtá určitou výhodu, protože češtině umožňuje vyjadřovat vztahy mezi závislými členy jmenné fráze jinak než předložkově nebo vkládáním vedlejších vět, ale sám o sobě není samospasitelný. Ani anglická jmenná fráze nenabízí vždy přímočaré řešení, poněvadž může v rámci premodifikace obsahovat jiné syntakticky podřízené NP, a tak nestačí postupovat automaticky směrem doleva od jejího jádra. Podobně jako v příkladu citovaném výše, kde adjektivum air nemodifikuje celou frázi, ale pouze jeden z členů, se v následujícím případě adjektivum giant nevztahuje k podstatnému jménu carton, nýbrž ke členu size, a výraz cardboard nerozvíjí bezprostředně následující detergent (zajímavé je, že v českém překladu se NP [giant size] mění na adjektivum, které jako přívlastek řídícího členu bez problémů funguje): 58 a new [giant size] cardboard detergent carton nová obrovská kartonová krabice s čistícím prostředkem Quirk v této souvislosti poznamenává, že problémy s porozuměním může mít zejména příjemce, který nezná souvislosti a potřebuje se vyrovnat s nižší mírou explicitnosti. 59 Popravdě si bez opory v širším kontextu nemůžeme být stoprocentně jistí, zda cardboard 57 BEČKA, J. V., Vyjadřování slovesné a jmenné. 58 převzato podle QUIRKA, s ibid. 28

29 detergent carton náhodou v úzce technickém slangu neoznačuje krabici s čistícím prostředkem na lepenku. 60 Jak uvidíme níže, právě implicitnost, tedy význam, který není adresátovi jednoznačně předestřený, ale pro správnou interpretaci vyžaduje vyšší úsilí, je jedním z charakteristických znaků premodifikace Premodifikace Vlevo od jádra jmenné fráze se vyskytují tyto modifikátory: - adjektiva - substantiva + substantiva v saském genitivu (neboli adnominálním pádu) - participia - rozsáhlejší jednotky, které mají charakter celých frází (např. adverbiální an up-todate timetable aktuální rozvrh) nebo dokonce kondenzovaných vět (a come-and-fightme attitude přístup pojď a nandej mi to, a do-it-yourself job práce systémem udělej si sám ). 62 Dva posledně zmíněné typy modifikace jsou popsány v samostatných kapitolách. Kromě zmínky o přídavných jménech se následující úsek věnuje přívlastku vyjádřenému substantivem, což je role pro české podstatné jméno netypická, a zaslouží si tudíž větší pozornost Premodifikace adjektivy Mezi základní vlastnosti přídavných jmen patří jejich schopnost stát v pozici přívlastku (tzv. atributivní funkce) a části jmenného přísudku se sponou (funkce predikativní). Ne všechna adjektiva ovšem vyhovují oběma kritériím, a pokud ano, nemusí jejich význam nutně zůstat shodný. Zatímco dvojice this book is nice the nice book sděluje totéž, tj. vypovídá o kvalitách určité knihy bez ohledu na to, zda adjektivum nice funguje jako přívlastek nebo součást přísudku, zdánlivě ekvivalentní dvojice používá stejné přídavné jméno pokaždé s jiným denotátem: this is an old friend of mine to je můj starý přítel 60 MACHÁČEK, Jaroslav, ŘEŘICHA, Václav, ústní konzultace. 61 QUIRK, s ibid., s. 1322,