CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Specifické aspekty sociální práce v dnešní multireligiózní společnosti

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Závěrečná absolventská práce Specifické aspekty sociální práce v dnešní multireligiózní společnosti M a r t i n B í l e k Olomouc 2006

2 Prohlašuji, že jsem tuto absolventskou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Vyšší odborné školy CARITAS v Olomouci a zpřístupněna ke studijním účelům. Olomouc, duben 2006

3 Obsah Martin Bílek: Specifické aspekty sociální práce v dnešní multireligiózní společnosti. 1. Úvod Světová náboženství Islám Judaismus (Federace židovských obcí) Buddhismus Hinduismus Křesťanství Náboženské směry vycházející z tradičních náboženství Náboženské směry vycházející z Hinduismu Sri Chimnoy Transcendentální meditace Haré Kršna (Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny) Náboženské směry vycházející z křesťanství Náboženská společnost Svědkové Jehovovi Církev Ježíše Krista Svatých Posledních Dnů ( Mormoni ) Církev sjednocení ( Moonisté ) Letniční hnutí (extrémní charismatická hnutí) Závěr Seznam použité literatury Resumé... 44

4 4 1. Úvod Dnešní společnost je po náboženské stránce velice pestrá a různorodá. Ačkoli je u nás, jako u Středoevropanů, nejvíce rozšířeno křesťanství, a to zejména v katolické a tradiční protestantské podobě (tradiční formy křesťanského vyznání blízké naší kultuře a tradicím), je v současnosti, vzhledem k mnoha faktorům, religiozita každého jednotlivce poměrně individuální a diferenciovaná. Díky vlivům východních náboženských směrů, a různých západních církevních denominací, je dnes v naší společnosti reprezentováno poměrně mnoho náboženských směrů a proudů. Lze tedy konstatovat, že se naše společnost dá nazvat multireligiózní. Na poli sociální práce se sociální či humanitární pracovník velmi snadno může setkat s klienty různého náboženského vyznání. O to více to platí pro jeho práci v zahraničí. Naskýtá se zde otázka, zdali by jistá specifika různých náboženských vyznání mohla mát vliv na přístup sociálního pracovníka k jeho práci, a zdali znalost právě těchto specifik může sociálnímu pracovníkovi pomoci lépe se přiblížit ke světu klienta, k jeho tradicím, kultuře, zásadám jeho života, apod. Jsem přesvědčen, že znalost klientova náboženského pozadí může sociálnímu pracovníkovi otevřít hlubší možnosti jeho práce, může mu pomoci být více empatický vůči klientovi a tím výrazně zkvalitnit svou práci. Postoj sociálního nebo humanitárního pracovníka, a jeho přístup ke klientům, by měl být stejný ke všem, bez rozdílu kultur a náboženských vyznání. Ústava české republiky, Listina základních práv a svobod zaručuje svobodu náboženského projevu: Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých. 1 Tato definice je uvedena v Listině základních práv a svobod České republiky. Všeobecně platný etický základ sociálního nebo humanitárního pracovníka 1 Viz. Předsednictvo Česká národní rady, Listina základních práv a svobod. Ostrava-Hrabůvka: Sagit, ISBN: , Článek 16, (1), (4), s. 18.

5 5 by mělo být to, že by při své práci neměl preferovat žádnou skupinu klientů, ať již bez nějakého náboženského vyznání, nebo naopak s určitým, byť i diferenciovaným, vyznáním. V krizové situaci potřebují jeho pomoc všichni, bez rozdílů. Tak jako sociální pracovník bere při své práci v potaz rodinné prostředí a stav klienta, jeho vzdělání, profesi, zdravotní stav a formu bydlení, atp., měl by věnovat stejnou důležitost i klientovu náboženskému pozadí. A pokud klient tvrdí, že žádné nemá, i to je důležitá informace. Na důležitost postoje a přístupu ke klientům v této oblasti, jsem ze dotázal paní Mgr. Ing. Květoslavy Princové, která je na Vyšší odborné škole CARITAS odborným garantem oboru Sociální a humanitární práce: 1) Jakou roli pro práci sociálního či humanitárního pracovníka můžou hrát dobré znalosti odlišností příslušníků církví a náboženských skupin při jejich záchraně a poskytování pomoci? Dobrá znalost odlišností příslušníků církví a náboženských skupin při poskytování pomoci je naprosto zásadním požadavkem. Z etických zásad poskytování humanitární pomoci vyplývá, že jedním z nejdůležitějších principů při poskytování této pomoci je princip participace těch potřebných, postižených, místních obyvatel; to znamená co nejvíce je zahrnout do poskytování pomoci. Je proto dopředu třeba vědět o této komunitě, jak ji pro takovouto spolupráci získat. To nemluvím o dalších etických principech, jako je úcta k důstojnosti postižených, jejich kultuře a náboženství a to v každé fázi této pomoci, respekt k místním zvyklostem atd. Co se týká církví, tam je dobré znát také jejich organizaci, hierarchii, historii, zvláštnosti, atd.. 2) Jaké jsou podle Vás možnosti se více vzdělávat v této oblasti? Co se týká vzdělávání již dnes existují možnosti na univerzitách, ale obávám se, že ten, kdo chce do této problematiky vniknout a pomáhat v různých částech světa vždyť neví kdy a kam bude příště povolán musí se sám hodně o problematiku zajímat a získávat postupně zkušenosti ze spolupráce s různými náboženskými a etnickými skupinami. Se stejným dotazem jsem se obrátil i na občanské sdružení ADRA nevládní neziskovou organizaci, zaměřenou na poskytování humanitární a sociální pomoci

6 6 v zahraničí a v České republice. Na můj dotaz mi odpověděla Karolína Adamusová, která má v organizaci ADRA na starosti mj. projekty na Srí Lance: 1) Jakou roli pro práci sociálního či humanitárního pracovníka můžou hrát dobré znalosti odlišností příslušníků církví a náboženských skupin při jejich záchraně a poskytování pomoci? Dobré znalosti náboženské a vůbec kulturně společenské situace v zemi, kde humanitární pracovník působí, jsou pro jeho práci zásadní. Zvyky, tradice a celý životní styl je zejména v rozvojových zemích úzce spjat s určitým náboženstvím. Chceme-li realizovat dobré projekty, je nutné znát místní styl života a představy a požadavky těch, jimž chceme pomáhat. Jen tak přijmou nabízené projekty za své, jsou ochotni participovat a projekt má naději na dlouhodobou udržitelnost. Je tedy nutné znát i náboženské zásady a zvyklosti daného společenství, aby byl i z tohoto hlediska projekt pro příjemce pomoci přijatelný (špatnými příklady mohou být např. distribuce potravinové pomoci ve formě masových konzerv v náboženském prostředí, které maso jíst zakazuje, nebo snaha o psychologickou pomoc ve formě rozhovorů o prožitých traumatech ze smrti blízké osoby u kmene, jehož náboženství zakazuje mluvení o mrtvých pod hrozbou prokletí). 2) Jaké jsou podle Vás možnosti se více vzdělávat v této oblasti? Zajímat se o kulturní a náboženskou problematiku v zemích, kde probíhají humanitární projekty, a v rozvojových zemích, navštěvovat semináře a přednášky s multikulturní tematikou, ale i cestovatelské přednášky, atd. Dalším dobrým zdrojem je literatura, která je v poslední době poměrně bohatá. Pro VŠ studenty jsou dostupné zajímavé přednášky např. na FSV nebo FHS UK (Základy asijských náboženství, Multikulturalismus, Indická náboženství, Náboženské systémy, atd.). Z uvedených odpovědí je zřejmé, že pro současné humanitární či sociální pracovníky je znalost daných odlišností a specifik zásadní. Cílem této práce je popsat specifické aspekty různých náboženství a náboženských denominací, které mohou mít význam pro práci sociálního nebo humanitárního pracovníka a jejichž znalost může usnadnit volbu pracovníkova přístupu, metody nebo dokonce strategie; může ho lépe připravit na práci s určitými

7 7 skupinami klientů, a také mu usnadnit vyrovnávání se i s konkrétním nezdarem. Předmětem této práce není hodnocení nebo srovnávání různých náboženských směrů z hlediska teologického, nejedná se o jejich propagaci ani kritiku. Tato práce není primárně zaměřena na popis učení a vyznání daného směru, ani na jeho historii, profil zakladatele či současnou výchozí pozici. To vše má jen doprovodný význam pro ucelené pochopení souvislostí a specifik v daném kontextu. Důležité je zachycení individuálních prvků a rysů, přínosných pro práci sociálního nebo humanitárního pracovníka. Jedná se o teoreticky orientovanou práci. Literatura, ze které jsem pro tuto práci čerpal, se opírá o všeobecné poznání daných náboženských směrů, místních kultur a tradic; u mladších denominací (z pohledu data vzniku) se jedná o současný stav vývoje daných náboženských směrů z hlediska specifických aspektů důležitých pro sociální práci. Při výběru náboženství a náboženských společenství jsem volil ty směry, které svými specifiky mohou mít nejvýznamnější vliv na práci sociálního nebo humanitárního pracovníka a kde jejich poznání může být pro sociální práci přínosem. Cíl práce tedy spatřuji v sumarizaci informací a možnosti jejího praktického použití v konkrétní práci sociálních a humanitárních pracovníků. 2. Světová náboženství 2.1. Islám Islám, který původně vznikl na Blízkém východě, je v dnešní době univerzálním náboženstvím, které se přizpůsobilo místním podmínkám od Maroka na západě až k Indonésii na východě. Muslimské vyznání víry, zvané šaháda, zní: Není Boha kromě Boha, Mohamed je Boží prorok. Toto vyznání je jedno z pěti pilířů islámu. Islám sice nemá žádné autoritativní krédo, které by znamenalo podřízenost, ale opakování těchto dvou tvrzení činí člověka muslimem, tj. tím, kdo se podřizuje. Šaháda je obvykle to první, co muslimské děti slyší při příchodu na tento svět, a je také tím posledním co

8 8 člověk slyší, když jej opouští. Důraz na jednoho Boha (v arabštině Alláh) spojuje islám s jeho monoteistickým dědictvím z judaismu a křesťanství. Muslimové však věří, že islám tak, jak byl zjeven proroku Mohamedovi a zapsán v Koránu, je konečnou verzí zjeveného náboženství. Mohamed je prorok jako Abrahám, Mojžíš či Ježíš, ale jeho posvátná kniha je naplněným a dokončeným poselstvím jeho prorockých předchůdců. Po něm již Bůh nesešle žádné proroky. Zakladatelem Islámu je Mohamed. Muslimská tradice vypráví, že se Mohamed narodil v Mekce okolo roku 570 po Kr. Mekka byla tehdy prosperující obchodní oblastí a přitahovala poutníky z celé Arábie. Mohamed brzy osiřel a vychovával jej strýc chudý a ušlechtilý člověk. Mohamed se stal brzy obchodníkem a mnoho pozdějších vyprávění traduje, že byl mimořádně moudrý a spravedlivý. Mohamed měl údajně ve zvyku meditovat na hoře Híra, nedaleko Mekky. Byl znepokojen materialismem, nespravedlností a duchovním neklidem ve městě. Jednoho dne roku 610, když spal v jeskyni, uslyšel kázání nějakého hlasu. Pozdější muslimská tradice událost chápe tak, že toto kázání byly vlastně první instrukce v řadě božských zjevení, která Mohamedovi předal anděl Džibríl (Gabriel). Praktickou stránku islámu tvoří rituální praxe, tzv. pět pilířů, které od 10. stol. platí za podstatu muslimského práva. V Koránu není žádný z těchto požadavků plně vyjádřen, avšak vzhledem k jejich rituálnímu charakteru představují mocný nástroj pro vyjádření individuální a komunální muslimské identity. Prvním pilířem je Šaháda neboli vyznání islámské víry. Druhým pilířem je Salát neboli povinná modlitba, které předchází rituální omývání, jež je vyžadováno pětkrát denně: za svítání, v poledne, odpoledne, při západu slunce a v noci. Třetím pilířem je platba almužny, Zakát. Odvádí se podle bohatství jednotlivce, ve výši 2,5 % z majetku přesahujícího minimum, tj. Nisab. Ramadán je označení důležitého devátého měsíce v islámském kalendáři. V Koránu je jako jediným nazýván jménem (Korán 2, 185). Podle svého obsahu a formy je ramadán měsícem půstu. 2 Po 40 dní, v době mezi svítáním 2 Srov. Waldensels, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., ISBN: , s. 446.

9 9 a soumrakem, by se měli muslimové vzdát jídla a pití, rovněž kouření a sexuálního styku. Konec půstu se oslavuje svátkem íd al-fitr. Pátým a posledním pilířem islámu je Hadždž neboli pouť do Mekky. Jednou za život, když to finanční situace dovolí, musí každý muslim cestovat do rodiště islámu. V Mekce, po vykonání různých rituálů, veliké oběti a rozdělování masa, se ukončuje Hadždž. Slaví jej muslimové na celém světě. Všechny tyto hlavní pilíře by měl brát sociální pracovník v potaz, dostane-li se do kontaktu s muslimskou komunitou. V České republice je zhruba do 16 tisíc přívrženců islámu, z toho asi 500 občanů ČR, zbytek tvoří cizinci žijící na našem území. Jedno z hlavních specifik muslimského způsobu života jsou stravovací návyky. Sociální pracovník se tedy může s muslimy setkat buďto přímo na našem území (např. v rámci uprchlického tábora, u žadatelů o azyl či v rámci své práce s cizineckou studentskou komunitou, apod.) anebo na muslimském území (mezinárodní projekt, humanitární činnost, studium, apod.). Je důležité si být vědom hlavních muslimských stravovacích návyků. Muslimové nejedí vepřové maso samotné, ani výrobky vepřové maso obsahující, nepijí alkohol a jejich každodenní režim, včetně stravování, se řídí různými pravidly vycházející z pěti pilířů muslimské rituální praxe. Při práci s muslimy je užitečné si uvědomit, zdali právě neprobíhá Ramadán. Muslimové si rovněž velmi váží Koránu. Nikdy by jej nepoložili na zem a při předávání této knihy muslimům je důležité jej umístit na důstojné místo. S příchodem Koránu se totiž uskutečnil první záměr, a to umožnit Arabům přístup do společenství národů knihy, Židů a křesťanů, kteří obdrželi Tóru a evangelia. 3 Rovněž není mezi muslimy dovoleno jakkoli zobrazovat či ztvárňovat Alláha a Mohameda. Před psychology raději upřednostňují duchovního, ale pouze imáma. (Imám, doslova příkladný, vedoucí, první osoba při muslimském obřadu v mešitě. Muže jím být jakýkoliv dospělý muslimský muž dobrého charakteru stojící v čele komunity. Imám není ustanoven do pozice jako je např. ordinovaný kněz či duchovní, nicméně větší mešity mohou mít placeného imáma). 4 Evropští muslimové se oblékají podobně jako Evropané. Při ošetřování zraněných se postupuje podle obvyklých 3 Srov. Eliade, M., Culianu, I. P., Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, a. s., ISBN: , Kapitola 12, Islám, s Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd ISBN: , s. 233.

10 10 zásad. Muslimové mohou darovat i přijímat krev. Při pohřebních obřadech se bosenští muslimové modlí (klaní) za mrtvého doma i v minaretu. Mrtvého umyjí, zabalí do bílého plátna, potom do zeleného plátna s věroučnými znaky a položí do rakve bez víka. Pohřeb se uskutečňuje do 24 hodin po smrti. Mrtvé muslimové nepitvají. Pohřební obřad se koná vždy s vyloučením žen, které se scházejí v domě pozůstalých a pláčou. Zesnulý je pochován hlavou k východu slunce, je z něj sejmuto zelené plátno. Šikmo přes otevřenou rakev jsou položeny desky a hrob je zasypán zeminou tak, až vznikne mohyla. Poté se konají opět modlitby u hrobu. 5 Obecně lze říci, že muslimové mají silný patriarchální řád, a v podmínkách, kde nemohou zabezpečit rodinu (tam, kde jsou plně odkázáni na pomoc jiných), se mohou cítit velmi frustrováni a s pocitem viny. (Situace typická například u čečenských uprchlíků) Judaismus (Federace židovských obcí) Judaismus, jehož historie sahá přes 4000 let nazpět, byl prvním náboženstvím, které vyznávalo jediného, všemocného Boha. Hebrejská Bible mj. obsahuje pět knih, tzv. Mojžíšových, které předznamenávají prvky judaismu: vytváření mýtů, židovský zákon a historii Izraelitů. Po ukončení biblického období rozvíjeli židovskou teologii a praxi Rabíni. (Rabín je označení učitele či autority vykládajícího Tóru. Ordinování na rabína vyžaduje přezkoušení znalostí z vybraných témat židovského zákona již ordinovanými rabíny. 6 ) Původ židovského vyznání spočívá v událostech odvíjejících se od Abrahama. Když Abrahám opustil chaldejský Ur (dnešní jižní Irák), svou rodnou půdu, přislíbil Bůh Abrahámovi a jeho ženě Sáře Kananejskou zemi (území dnešního Izraele/Palestiny) a mnoho potomků. Později byl Abrahám vyzván k tomu, aby se obřezal. A na důkaz trvalého znamení smlouvy mezi Bohem a Abrahámovými 5 Srov. Nadace ADRA adventistická nadace pro pomoc a rozvoj [online]. c2004, poslední revize 2004 [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < adra.cz/publikace.php>. 6 Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd ISBN: , s. 406.

11 11 potomky, se měli nechat obřezávat také jeho synové, a to osmý den po narození. Brzy poté, co Abrahám uposlechl Božího příkazu, se mu narodil syn Izák. Abrahámovi potomci odešli přibližně roku 1700 př. Kr. do Egypta, aby se vyhnuli hladomoru. Již o dvě generace později byli považováni za nepřátelské cizince a byli zotročováni. Následně pak Izraelité opustili Egypt pod vedením Mojžíše, poté na hoře Sinaj ustanovil Bůh pro všechny Izraelity desatero přikázání a mnoho dalších pokynů podrobně popisujících, jak mají sloužit Bohu. Prvním rabínem v židovském vyznání byl Jochanan. V době římského obléhání Jeruzaléma, krátce před zničením Chrámu (v roce 70 po Kr.), byl Jochanan propašován z Jeruzaléma v rakvi. Římané mu dovolili založit školu v Jabne na izraelském pobřeží Středozemního moře. Jeho studenti se stali rabínskými učenci, rozšířili existující biblické zákony a vytvořili rámec náboženské víry, který umožňoval další existenci židovské komunity. Judaismus, tak jak je praktikován v dnešní době, spočívá jednak na židovské Bibli, tak na rabínském výkladu biblických idejí. Židé kladou velký důraz na studium svatých textů. Věří, že Bůh projevuje svou vůli prostřednictvím událostí v historii, a že jedině studiem mohou jednotlivci porozumět podstatě judaismu. V cyklu židovského roku jsou obsaženy svátky radosti a období smutku. Roš ha-šana je novoroční slavnost narození světla. Židé ve svých domovech jedí jablka a med k vyjádření naděje, že nadcházející rok bude sladký (příznivý). Jom kipur je Den smíření; duchovní čistota, která umožňuje začít rok s čistým srdcem. Lidé fyzicky schopní (nikoliv slabí či nemocní) nejedí žádné jídlo ani nepijí po dobu 25 hodin. Obřady se konají večer a od časného rána do setmění. Svátek Pascha připomíná památku exodu z Egypta. Oslavuje se sekvencí čtení a symbolických aktů, které jsou popsány v modlitební knize zvané pesachová hagada. Rodiče vysvětlují dětem události z Exodu a všichni jedí nekvašený chléb. Sedm dní poté se konají šavu ot (letnice), oslava přijetí Desatera přikázání na hoře Sinaj. Svátkem sukot (svátek sklizně) si Židé připomínají život pod Boží ochranou po dobu čtyřiceti let na poušti. Každá rodina si postaví malý stánek s otevřenou střechou a tam jedí. Třese se citrónovníkem, palmovými listy, myrtou nebo vrbovými větvemi. Purim připomíná

12 12 události z knihy Ester, která vypráví jak bylo zabráněno vyvraždění Židů. Purim připomíná den, kdy se tak mělo stát. Židé čtou knihu Ester a děkují Bohu za svou záchranu, přispívají almužnou chudým, aby i oni mohli slavit s nimi; posílají přátelům dárky, jedí a pijí. Přestože je židovský kalendář bohatý na svátky během roku, tak je i každá sobota Sabat (odpočinutí) pro Židy velmi důležitým svátkem. Podle Božího příkazu se v tento den nevykonává žádná tvůrčí práce. To poskytuje volný čas pro modlitby, zpívání, procházky, jídlo, studium a zábavu. Tento den je pro Židy vyvrcholením týdne, dnem požehnání a štěstí. Sabat začíná od západu slunce v pátek a trvá do východu hvězd v sobotu večer. Zahajuje se zapálením dvou svíček a požehnáním poháru vína, aby se den prohlásil za svatý. Židé nosí nejlepší oblečení a jedí slavnostní jídla. Také v synagóze se hlavní obřady týdne konají právě v sobotu ráno. Zbožný Žid v tyto dny nepracuje a nenosí žádné předměty, ani nebude pomáhat v žádné činnosti. Odmítne převoz, nepoužívá auto, světlo, oheň a telefon. Výjimku tvoří ohrožení života (otravy, horečka apod.), kdy například otec odveze autem dítě do nemocnice, ovšem zpět jde pěšky. Někteří ortodoxní Židé si na tento den najímali služebné, které jim v domě vykonávaly všechny potřebné práce a úkony. V judaismu je poměrně velký důraz kladen na děti. Chlapci ve věku 13 let a děvčata ve 12 letech jsou považováni za bar/bat micva (bar = syn, micva = povinnost anebo příkaz) 7 zodpovědné za vlastní dodržování přikázání, a jsou oprávněni v synagóze vykonávat určité obřadní úkony. K slavnostnímu překročení prahu dospělosti odříkávají požehnání nad Tórou při sváteční sobotní ranní bohoslužbě a mohou také číst z Židovské Bible, vést tuto bohoslužbu nebo si připravit řeč k tomuto čtení. Judaismus věří, že manželství je ten nejšťastnější a nejsvatější lidský stav. Židovské svatby se konají pod baldachýnem, jež symbolizuje budoucí domov manželského páru. Tradičně dává ženich nevěstě prsten a uzavírá se ketuba (svatební smlouva), ve které jsou podrobně vypsány povinnosti ženicha a stanoveny alimenty, 7 Srov. Runes, D., D., Slovník Judaismu. Bratislava: Danubiaprint, š. p., ISBN: , s. 29.

13 13 které bude v případě rozvodu nevěstě platit. V dnešní době je svatba považována za rovnocenně zodpovědnou událost pro obě strany a mnoho neortodoxních párů si symbolicky vyměňuje prsteny navzájem. Judaismus učí, že lidská duše je nesmrtelná. Existuje mnoho smutečních obřadů pro pozůstalé, které je nejprve ochraňují v jejich zármutku a poté jim postupně pomáhají vrátit se do každodenního života. Při pohřebním obřadu nejbližší členové rodiny odříkávají Kadiš jatom, modlitbu oslavující Boha. Po sedm dní po pohřebním obřadu by měli truchlícím ostatní přinášet jídlo, navštěvovat je a kondolovat jim. Pak následuje období, ve kterém se ještě stále uplatňují některá smuteční omezení. Platí přitom, že Kadiš za rodiče trvá jedenáct měsíců a za blízké příbuzné třicet dní. Rabín nechodí na hřbitovy, nedotýká se mrtvých. Výjimkou je situace, když není přítomna žádná jiná osoba nežli Rabín. Při úmrtí Židé nedovolují pitvu zesnulého. V případě tragického zahynutí jsou povinni sesbírat všechny části těla i zakrvácené oděvy zemřelého. Samotné pohřbívání bývá do země a bez rakve, v případě, že to situace neumožňuje (např. vzhledem k místním předpisům), tak se připouští použití obyčejné truhly. Předpisy pro košer (vhodné) jídlo jsou důležitou součástí židovského života a identity. Judaismus se řídí zásadou, že není dovoleno jíst krev a kůzle v mléce jeho matky, což v praxi znamená, že je nepřípustné při přípravě pokrmů a jejich konzumaci míchat maso a mléko a výrobky z nich. Dále není dovoleno jíst vodní živočichy s ulitou nebo krunýřem a dravé ptáky. Maso je dovoleno jíst pouze ze zvířat s rozdělenými kopyty, která přežvykují. Rabíni později zavedli šchitu přeříznutí krčních artérií ostrým nožem, což je metoda porážky, při které se odstraní z těla dobytčete maximální množství krve. V židovských kuchyních je proto dvojí sada nádobí, příborů a dalších kuchyňských potřeb. Jedna pro maso a druhá pro mléčné výrobky. Jídlo, u něhož je tato zásada dodržena, má označení košer. Pokud se Židé stravují v restauracích, musí tam existovat autorizovaný dozor na přípravou jídla z košer potravin. Totéž platí u nápojů. V případě intervence sociálního pracovníka při práci s židovskou komunitou je nejlépe dodat stravu z židovské obce. Maso raději nepodávat (zcela vyloučeno je vepřové, koňské, králičí a zaječí). Při nutnosti rychlého zajištění potravin ve stísněných podmínkách, je možné nabídnout vodu, ovoce,

14 14 zeleninu, mléko, bílý jogurt (ne tvaroh, sýry), ryby v oleji (nikoliv v tomatě, se zeleninou apod.), ryby pouze se šupinami (zapovězen je úhoř), brambory, stoprocentní olej (nejlépe olivový), chléb kmínový (Delta, Šumava apod.), nejlépe speciální pečivo macesy. K vaření je potřeba připravit či dodat nepoužité nádobí, nejlépe nerez. K jídlu je vhodné používat nejlépe jednorázové (například plastové) nádobí. Ostatní pravidla pro práci s Židovskou komunitou: Co se týká židovských pravidel při ubytování je důležité pokud možno oddělit muže a ženy i při značném věkovém rozdílu osob, není-li to možné, je nutné ponechat do místnosti alespoň otevřené dveře. V otázce lékařské a zdravotnické péče v krizové situaci lze použít běžné postupy a pomoc, pokud však nejde o ohrožení života, bude odmítnuta krevní transfúze. Při práci s židovskou komunitou je důležité dodržovat všechna pravidla fyzického kontaktu. Ženy se, pokud je to možné, dotýká pouze žena, a muže muž. Co se týká poskytnutí pomoci s ošacením, zde obvykle může dojít k odmítnutí oděvu pokud není čisté z vlny nebo lnu (nesmí být směs vlny a lnu). 8 Nicméně v přímém ohrožení života žádné z výše uvedených omezení neplatí Buddhismus Buddhismus je náboženství vyváženosti a míru. Vyplývá to i z ustavičného zkoumání utrpení, což je součástí buddhistického náboženství. Název tohoto náboženství je odvozen od slova Buddha, tj. osvícený. Buddha princ, syn krále z rodu Šájků, podle jehož vzoru se buddhistické náboženství odvíjelo, původním jménem Gautama Siddhártha, se narodil, žil a zemřel jako člověk. V buddhistickém náboženství se neuctívají bohové či božstva. Výjimečné na Buddhovi bylo to, že dosáhl stavu vznešené moudrosti zvané Nirvána. (Nirvána je odvozena od nir = ne, a va = váti. Nirvati znamená rozplynout. Podle buddhismu je Nirvána nejvyšší dobro 8 Srov. Nadace ADRA adventistická nadace pro pomoc a rozvoj [online]. c2004, poslední revize 2004 [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < adra.cz/publikace.php>.

15 15 lidí. Je třetí ze čtyř ušlechtilých pravd Buddhy. Vykořenění utrpení, úplné ukončení, plné zřeknutí se touhy, osvobození, zbavení se žádostivosti). 9 Buddha objevil příčiny všeho utrpení a cestu, na níž mohou dosáhnout stejného stavu všechny bytosti. Středem Buddhova učení jsou čtyři vznešené pravdy. Jsou to: skutečnost utrpení, příčina utrpení, skutečnost, že existuje cesta z utrpení, cesta samotná. Buddha pozoroval, že všichni tvorové trpí. Příčinu tohoto utrpení spatřoval v sobecké touze a nepochopení vlastní podstaty, která není neměnnou, oddělenou a trvalou entitou, jakou se jeví být. To, co je nazýváno jako vlastní podstata je forma cítění, vnímání, obsah mysli a vědomí. Vtah mezi těmito entitami tvoří v každém okamžiku naši vlastní podstatu a vytváří karmu (akce a reakce), která ovlivňuje naše narození, život a znovuzrození. Důležitá je forma znovuzrození, která nemusí být lidská. Když Buddha objevil, že existuje cesta z utrpení, pokusil se tuto cestu popsat. Nakonec sepsal konečnou, vznešenou, osmidílnou cestu z utrpení: 1) správné nazírání (porozumění, postoj), 2) správné rozhodování (záměr, předsevzetí, motiv nebo myšlení), 3) správná řeč (žádné lži nebo pomluvy), 4) správné jednání (chování), 5) správné živobytí (prostředky k životu), 6) správné úsilí, 7) správné uvědomění (uvědomování si věcí tak, jak jsou), 8) správné soustředění (přemýšlení, meditace). Buddha tuto cestu shrnul následovně: Přestaň konat zlo, uč se dělat dobro a vyčisti své srdce. 9 Srov. Waldensels, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., ISBN: , s. 377.

16 16 Théraváda je základním učením buddhismu. Je založena na čtyřech vznešených pravdách a na vznešené osmidílné cestě. Velmi důležité jsou morální praktiky, založené na několika životních zásadách: nezabíjej živé bytosti, ani jim neubližuj, neber, co ti není volně dáno, neoddávej se sexuálním nepřístojnostem, nepoužívej pomlouvačnou nebo lživou řeč, nepoužívej omamné látky, které zatemňují mysl. Důležitým aspektem buddhismu je také klášterní život. Mnichem se nestává dobrovolník na celý život, nýbrž je zde mnoho možností, kdy například mladý člověk se rozhodne být mnichem jen na několik měsíců svého života, poté tuto cestu opustí, založí rodinu a žije laický život. Opačným případem může být ten, kdo se již o rodinu postaral a může se uchýlit do ústraní a žít mnišský život. Člověk se stane mnichem prohlášením, proneseným obvykle před mnichem, že se uchyluje k Buddhovi, k učení dharmy a k mnišské komunitě, a že souhlasí s dodržováním výše uvedenými pěti hlavními zásadami. (Dharma učení, které nabádá k procvičování a víře pouze ve věci, které jsou užitečné a vedou ke svobodě a míru v mysli. Jedná se o spojení moudrosti a hlubokého cítění, ale také o praktickou cestu). 10 Mniši nemají dovoleno pracovat ani zacházet s penězi. Hlavní činností mnichů je meditace, studium a učení dharmy. Původně byli mniši (a na mnoha místech stále jsou) závislí na prostých lidech, kteří jim dávali jídlo a jiné nezbytnosti. Tento vztah, kdy mniši dostávali jídlo za své učení, se postupně upevňoval. Jediným majetkem mnichů je jejich šat a několik předmětů denní potřeby, jako je kartáček na zuby a žebrací váček. Hlavním buddhistickým svátkem je vésákh, který oslavují buddhisté na celém světě. Jsou to Buddhovi narozeniny a slaví se v květnu v den úplňku. Théravádští buddhisté si také v tento den připomínají Buddhovo osvícení a jeho smrt. Při oslavě výročí Buddhova narození se konají speciální obřady. V čínských a v japonských 10 Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd ISBN: , s. 135.

17 17 tradicích se například soška dětského Buddhy koupe za přítomnosti všech ve sladkém čaji a ulicemi procházejí procesí, která připomínají události z Buddhova života. Oslava Nového roku se v jednotlivých zemích liší, často je oslava spojena s místními tradicemi a obnáší veselí s hudbou a tancem, které se může zúčastnit každý. Novému roku se žehná zpěvem a oběťmi Buddhovi. Je to také doba, kdy buddhisté odpouštějí těm, kteří jim ublížili, a sami touží po odpuštění všemi, kterým způsobili nějakou újmu. V České republice není buddhistické náboženství ve své původní tradiční podobě příliš rozšířeno. (Tj. mnišský život, kláštery, atd.). Avšak, profilují se zde nová uskupení, tzv. Buddhistická centra. Poměrně rozšířené je uskupení Centrum buddhismu Diamantové cesty Praha, které pořádá každý rok v létě v Těnovicích nedaleko Plzně meditační cvičení s přednáškami, pod vedením dánského Lamy Ole Nydahla 11. Toho se účastní několik set účastníků, zejména mladých lidí z České republiky i ze zahraničí. Dále u nás působí různé směry jógy například Tantrajóga. Buddhisté jsou obecně poklidné a nekonfliktní povahy, stravovací návyky jsou u nich zpravidla vegetariánské. Další výrazná specifika v buddhismu nejsou, ovšem poněvadž na buddhismus později navazují jiné náboženské proudy, je pro jejich pochopení důležité buddhismus poznat alespoň v tomto rozsahu Hinduismus Slovo hinduista je odvozeno od jména lidu, který se usídlil na březích řeky Sindhu (v severní Indii nazývaný Indus). Hinduismus existuje více než 5000 let. Vznikl na indickém subkontinentu a nebyl založen konkrétním zakladatelem ani nevznikl působením určitého jednotlivce, rovněž jeho původ není možno vysledovat k žádnému historickému období. Hinduismus je především způsob života. Je to nesmírně široký proud zvyků a tradic, takže zůstává otázkou, jestli je vůbec možno používat pojem hinduismus jako označení pro určité náboženství. Důležitý je fakt, že z hinduismu se časem vyvinuly další náboženství a náboženské proudy. 11 Srov. Buddhismus diamantové cesty [online]. c2000, poslední revize [cit. 17. dubna 2006]. Dostupný z WWW: <

18 18 Hinduismus má ve svém základu obrovskou sbírku textů, formulovaných před mnoha tisíci lety různými autory v jazyce sanskrt, jež je kořenem všech moderních indických jazyků. Ovšem, tyto texty nebyly až do poměrně nedávné doby písemně zaznamenávány, nýbrž byly předávány ústně. Tyto texty obsahují systematický výklad různých předmětů včetně vědy, náboženství, metafyziky, filozofie a duchovních znalostí. Texty se skládají z několika véd. (Véda znamená doslova vědění, základní literatura považována za zdroj hinduismu). 12 Čtyři základní védy jsou: 1) Rg-véda zabývá se všeobecnými znalostmi a je nejdelší ze všech véd. 2) Sáma-véda zabývá se znalostmi bohoslužby a základy indické klasické hudby. 3) Jadžur-véda zbývá se znalostmi jednání (karma). 4) Athvara-véda zabývá se znalostmi vědy a různých dalších oblastí. Pak následují upanišady, kterých je přibližně sto. (Původně se upanišady nazývaly védánty. Slovo znamená doslovně konec védy ). 13 Co se týče uctívání boha, obecně, hinduisté uctívají mnoho bohů. Za hlavní božský zdroj v hinduismu je považováno brahman absolutno. (Brahman védský bůh Brhaspati se jmenuje Pán modlitby. V mužském rodu označuje slovo bráhma ty, kdo jsou prostoupeni silou svatého slova. V tomto smyslu je Bráhma bohem stvořitelem, první osobou hindské trojice). 14 Podstatou brahmanu se zabývají různé školy myšlení. Podle hinduistů je život dlouhá cesta zpět k tvůrci, přerušená smrtí pro vlastní dobro jedince, aby pak cesta pokračovala v jiném těle. Tuto představu znovuzrození představil bůh Kršna tak, jako když člověk odkládá starý šat a obléká si nový, duše opouští jeho tělo a bere na sebe nové. Zákon karmy je vyjádřen zásadou: jak člověk zasel, tak bude sklízet. Každá akce vyvolává reakci. 12 Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd ISBN: , s Srov. Waldensels, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., ISBN: , s Srov. Waldensels, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., ISBN: , s. 43.

19 19 Dalším důležitým aspektem pro hinduisty je mókša, což znamená osvobození od veškeré bolesti a utrpení. Když člověk dosáhne takového stavu mysli, kdy je schopen přesáhnout bolesti a radosti života, pak se jeho vůle spojí s boží vůlí. Takový člověk dosáhl mókša a je osvobozen z cyklu narození a smrti. Toto spojení s Bohem se nazývá jóga. Pojem jóga je ovšem jiný, než ten, který známe v evropském kontextu; v tomto smyslu znamená dovednost a dokonalost v jednání. Hinduistické náboženství obsahuje i poměrně mnoho ženských prvků. Ženský aspekt boha je fundamentální součástí hinduismu a milosrdná forma bohyně Matky je pro všechny hinduisty velmi ctěná. Je mnoho ženských božstev například Sarasvatí, manželka Brahmy nebo manželka Višnua Lakšmí. (Často bývá vyobrazována jak stojí na lotosovém květu). Na svaté pohlížejí hinduisté jako na odraz boha měli by tedy mít řadu vlastností s bohem spojované. Mezi hinduistické svaté patří například Guru Nának, zakladatel sikhismu nebo Sri Chaitanja Mahaprabhu, který je autorem poselství o uctívání boha Kršny a který učí, že spasení lze dosáhnout glorifikací božských jmen a atributů prostřednictvím opakovaného prozpěvování. Jeho následovníkem byl pak Svámí Prabhupada, přímý zakladatel hnutí Haré Kršna (Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny). Většina hinduistů má svatyni k uctívání bohů ve svém vlastním domě, avšak chodívají také do madir chrám postavený pro potřeby celé komunity. Chrám je koncipován tak, aby byl odrazem lidského těla. Po instalačních obřadech jsou božstva v chrámu považovaná za živé entity a přítomný duchovní na ně jako na takové i pohlíží. Tj. musí je oživit, očistit, nastrojit, nabídnout jim jídlo a po sléze je uložit ke spánku. Řeka Ganga je také uctívána jako Matka Ganga a oddaní stoupenci věří, že koupání v této řece smyje jejich hříchy. Silný a ničivý proud řeky přitéká podle víry z nebe.

20 20 Velký význam má v hinduistickém náboženství také nedotknutelnost krávy. Kráva znamená skutečné požehnání, poněvadž dává mléko, ze kterého se vyrábí další produkty k obživě. Kravský trus byl také použitelný jako palivo nebo se smíchal s hlínou a maltou, kterou se natíraly podlahy a zdiva. Na farmách sloužili býci k orání a používali se také k cestování a přepravě zboží. Kráva v životě hinduisty zaujala stejné místo jako matka v životě dítěte. Začalo být nepředstavitelné krávu zabít a jíst její maso svatá písma to zakazují. Tato víra přesvědčuje také lidi k tomu, aby neubližovali nebo nezabíjeli žádná zvířata, proto jsou mnozí hinduisté vegetariáni. V České republice je registrována u Ministerstva kultury ČR Česká hinduistická společnost. Mnohem známějším hinduistickým proudem je však u nás směr vzešlý z Hinduismu, hnutí Haré Kršna (Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny), které provozuje i Centrum pro védská studia Praha. Obecně lze říci, že v oblasti zdravotní péče a životního stylu, jiná nežli zde uvedená specifika, v hinduismu nejsou, nicméně vzhledem k tomu, že na hinduismus později navazují jiné náboženské proudy, je pro jejich pochopení důležité hinduismus poznat alespoň v tomto pohledu Křesťanství Pro křesťanství je největší událostí narození, život, smrt a vzkříšení Ježíše Nazaretského (asi 6 př. n. l. 32 n. l.). Křesťané věří, že Ježíš byl syn Boží, který se narodil na Zemi, žil jako člověk, byl ukřižován, zemřel a vstal z mrtvých. Jeho smrt a zmrtvýchvstání zjevilo Boží lásku ke světu a nabídlo všem lidem možnost věčného života. Toto náboženství je evropské kultuře nejbližší. Ježíš se narodil v Betlémě a vyrostl se svým pěstounem Josefem a matkou Marií po návratu z Egypta v Nazaretu, v severní Galileji. Podle tradice byl Josef tesařem a pravděpodobně naučil mladého Ježíše svému řemeslu. Ježíšova kazatelská činnost zřejmě začala když mu bylo asi 30 let a trvala asi tři roky. Ježíš putoval po různých částech Izraele a přitom učil a léčil nemocné. Vyučoval v synagógách i pod širým nebem. Soustředil kolem sebe mnoho mužů a žen, mezi nimiž bylo dvanáct mužů nazývaných učedníci. Ježíš se dostal do konfliktu s náboženskými autoritami

21 21 v Jeruzalémě. Byl uvězněn, souzen, přikován hřeby ke kříži, ukřižován a zemřel. Podle křesťanského vyznání Ježíš vstal z mrtvých, setkal se se svými učedníky a jedl s nimi. Po několika týdnech byl vzat do nebe a zanechal příslib, že se vrátí až nastane konec světa. Křesťanství je náboženstvím spasení. Lidé se od Boha oddělili svou neposlušností. Život, smrt a vzkříšení Ježíše obnovily původní jednotu a poskytly příležitost vstoupit do zvláštního vztahu s Bohem. Ježíš tedy obnovuje jednotu spojení mezi Bohem a lidskými bytostmi. Důležité místo zaujímá křesťanská Bible, která se vyvíjela min let, než dosáhla své konečné podoby. Skládá se ze dvou částí: Starého a Nového zákona. Starý zákon byl napsán hebrejsky a aramejsky a Nový řecky. Nový zákon byl pravděpodobně sepsán v období let po Kr. Mezi křesťanské obřady patří dvě hlavní náboženské praktiky, které dodržuje většina křesťanů. Je to křest, jenž je obecně považován za způsob přijetí do křesťanské církve, a svaté přijímání (tzv. Večeře Páně), které je připomínkou poslední Ježíšovi večeře s jeho učedníky. Nejdůležitějšími křesťanskými svátky jsou Velikonoce, jejichž termín se odvíjí od měsíčních cyklů, čili každý rok se slaví v jiné datum. O Velikonocích se připomíná smrt a vzkříšení Ježíše. Křesťané se připravují na Velikonoce tím, že projdou obdobím pokory a odříkání. Toto období půstu trvá 40 dní. Půst je obecně důležitým aspektem v křesťanství. Mnozí křesťané se postí nejen před Velikonocemi, ale i v průběhu roku, pravidelně např. každý pátek, kdy pátek je dnem ukřižování Ježíše. Půst může být různého rozměru, zejména je spjat se stravovacími návyky, kdy si křesťan odřekne své oblíbené jídlo nebo celkově jí pouze chléb a pije jen vodu. Druhými nejvýznamnějšími svátky jsou Vánoce, které vycházejí ze slunečního kalendáře, mají tedy každoročně pevné datum, a připomínají narození Ježíše v Betlémě.

22 22 Křesťané jsou dnes rozděleni ve třech nejrozšířenějších proudech: katolictví, pravoslaví a protestantství. Obecně, dáno historicky a naší kulturou, pro sociálního pracovníka nic podstatného křesťanství ve svých specifikách neskýtá. Nicméně další směry později vzešlé z křesťanství, svými rysy či důrazy, mají pro sociální práci určitý význam. Proto na tuto kapitolu tématicky navazuje kapitola Náboženské směry vycházející z křesťanství. 3. Náboženské směry vycházející z tradičních náboženství 3.1. Náboženské směry vycházející z Hinduismu Sri Chimnoy Podobně jako u jiných nově vzniklých náboženských směrů, i zde byly silné tendence rozšířit indické meditační techniky do Spojených států amerických. Žák indického myslitele Rámakršny Paramahamsy, Vivékánada, v tom uspěl díky své účasti na Světovém náboženském kongresu v Chicagu v roce Hinduismus se od té doby stal velmi studovaným a velmi oblíbeným náboženstvím v západní kultuře. V roce 1960 byla založena Asociace Nového věku, která ve spolupráci s organizací UNESCO začala budovat město jednoty lidstva zvané Auroville pro padesát tisíc lidí. Dnes v něm žije okolo tisícovky obyvatel. Chimnoy Kumar Ghose (nar. 1931) vstoupil do Auroville, po smrti svých rodičů, ve svých 12 letech. Zůstal v něm následujících dvacet let. V roce 1964 přesídlil do New Yorku a kde začal kázat o tom, že prostřednictvím božské lásky, oddanosti a bezpodmínečného odevzdání, může žák zažít věčnou jednotu s Nejvyšším. I když Sri Chimnoy není tím Nejvyšším, je s ním údajně natolik sjednocený, že Nejvyšší skrze něj promlouvá, a že být oddaný Nejvyššímu znamená být vlastně oddaný i Chimnoyovi. Sri Chimnoy poměrně úzce spojuje náboženský život se sportem a uměním. Sám sebe prezentuje jako vynikajícího sportovce a umělce. (Neboť je to meditace, co zvyšuje tvořivost). Při své návštěvě Prahy v roce 1995 uběhl část mírového maratonu

23 23 a před 15 tisíci diváky hrál na mírovém koncertě na několik nástrojů meditační hudbu. Mezi svými žáky je také obdivován pro své kresby ptáčků, kterých již údajně vyprodukoval více jak 5 milionů. Rychlost, s jíž tyto kresby tvoří, jsou prý podle jeho následovníků dva ptáčci za jednu vteřinu. Sri Chimnoy také údajně skládá tisícovky básní a písní. Je rovněž velmi aktivní v oblasti světového míru. Jeho mírové akce, budí vzhledem ke své výrazné reklamní kampani dojem světové důležitosti a výjimečnosti. Sri Chimnoy se pokouší se svou meditační skupinou dosáhnout oficiálního postavení při Organizaci spojených národů. Pro svůj Světový běh míru v Praze získal podporu Václava Havla a dalších osobností. Rok před Světovým během míru byl Sri Chimnoyovým jménem požádán pražský magistrát, aby byla Praha vyhlášena za Sri Chimnoyovo hlavní město míru. Čeští následovníci s touto žádostí neuspěli, nicméně se jim podařilo Sri Chimnoyovým městem míru vyhlásit několik měst v okolí Litomyšle. Následovníci Sri Chimnoye bývají obvykle mladí lidé, inteligentní a mnohdy vysokoškolsky vzdělaní. Mívají často umělecké sklony a jsou motivováni k jejich další tvořivosti. Silně je oslovují myšlenky světového míru. Pravidelně se scházejí v bílých oděvech k meditacím. Meditují i sami denně nejméně 15 minut ráno a večer, poblíž místa s fotografií Sri Chimnoye, květinami, svíčkami, apod. Mimo to se snaží alespoň hodinu denně strávit četbou Sri Chimnoyových spisů. Následovníkům se zapovídá společenství mužů a žen v hýbajícím se prostoru (například kupé ve vlaku). 15 Oddanost a fascinace Sri Chimnoyovým hnutím může mít za následek oddělení se následovníka od své rodiny. V případě manželů pakliže jeden radikálně změní svůj životní styl může dojít k závažným konfliktům. Ve světě je počet příznivců hnutí Sri Chimnoy až několik desítek tisíc, u nás mezi dvěmi až třemi sty. Základní centra jsou u nás v Praze a ve Zlíně. Pro publikační účely jim sloučí nakladatelství Madal Bal. V oblasti specifik a odlišností je dobré být dopředu seznámen s motivací následovníků pro hnutí a být si vědom jejich uměleckou a sportovní orientací. Za zamyšlení stojí i otázka, v jaké míře aktivity tohoto hnutí skutečně přispívají ke světovému míru. 15 Srov. Nadace ADRA adventistická nadace pro pomoc a rozvoj [online]. c2004, poslední revize 2004 [cit. 24. dubna 2006]. Dostupný z WWW: < adra.cz/publikace.php>.

24 Transcendentální meditace Vysokoškolsky vzdělaný fyzik Mahesh Prasad Warma byl po 12 let žákem indického náboženského vůdce Brahmánanándy Sarasvatího (známý též jako Guru Dév = Božský Učitel). S ním pronikl výkladů upanišad a po jeho smrti se Warma odebírá na dva roky do jeskyní v Himalájích. Na veřejnosti se znovu objevil v roce 1956 pod jménem Maharishi Mahesh Yogi. 16 Jeho předsevzetím bylo rozšířit po celém světě transcendentální meditaci, tedy techniku jógy, která by byla zjednodušena pro západní společnost. Nejprve se usídlil v USA, posléze přesídlil do Velké Británie. V roce 1967 se setkává se členem skupiny Beatles, Georgem Harrisonem a zanedlouho se on a celá skupina Beatles vydávají na cestu do Indie. V Indii se ještě s dalšími hudebníky skupiny Rolling Stones učí praktikám transcendentální meditace. Díky kontaktům, které Maharishi s těmito slavnými hudebníky měl, se mu otevřely nové obzory a nová pole působnosti. Učil, že každá lidská duše hledá štěstí, ale pravého míru je možné dosáhnout pouze tehdy, když mysl přesáhne (transcenduje) tři hlavní stavy vědomí spánek, snění a bdělost. Pak je možné dosáhnout čtvrtého stavu a to blaženosti a čistého vědomí, odkud se může uvolnit tvořivá inteligence. Nicméně, díky Maharishiho sexuálním výstřednostem a patrně i nenaplněným očekáváním mnoha jeho žáků, byl posléze nucen se vrátit zpět do Indie. Tam přestal transcendentální meditaci šířit jako náboženství, ale více ji prezentoval jako vědeckou metodu. Za přispění vhodné propagace a správně použité terminologie se mu po nějaké době opět podařilo proniknout do Spojených států, a to do škol. V roce 1977 byla transcendentální meditace americkým soudem prohlášena jako náboženský směr, díky obřadu puja, který se v transcendentální meditaci používal jako iniciační obřad nového následovníka. V hinduismu měl ovšem jinou podobu. (Puja Hinduistický 16 Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, ISBN: , s. 32.

25 25 způsob uctívání ve třech podobách: uctívání v chrámu, domácí obřad uctívání a různé druhy společného uctívání). 17 Maharishiho žáci dostávali každý svou individuální mantru. (Mantra obecně znamená formuli, která má zvláštní účinnost, božskou nebo magickou sílu). 18 Transcendentální meditace je soustředěné opakování této mantry dvakrát denně po dobu 20 minut. Pro náročnější zájemce měl Maharishi připravený projekt v ceně několika tisíců dolarů. Jeho součástí byla i levitace, které se mělo dosáhnout během meditace. Nicméně levitaci se nepodařilo praktikovat ani Maharishimu samotnému. (Například základní kurz TM stojí 250 USD pro dospělého a 175 USD pro vysokoškolského studenta, osmitýdenní kurz TM-Siddhi stojí rovných 3000 dolarů). 19 Obecně, Maharishiho metody se mají uplatňovat v ajurvédské přírodní medicíně, v zemědělství (půda má být zúrodněna meditačními technikami), i v politice. Maharishiho žáci se snaží o tzv. Maharishiho efekt, podle něhož, kdyby jedno procento populace praktikovalo transcendentální meditaci, sníží se kriminalita a dopravní nehodovost o zhruba %. V roce 1990 byl pokus o založení Maharishiho védské university v Praze, který se nakonec nezdařil. V Liberci byla ovšem založena Společnost Maharishiho védské university, která se snaží prosazovat Maharishiho efekt. Dnes má tato organizace své světové ústředí na zámku Seelisberg ve Švýcarsku. Tento dům je údajně v současné době i sídlem Maharishiho. 20 V oblasti poskytování zdravotní péče nejsou známa výrazná specifika, je ovšem třeba brát vždy v potaz Maharishiho efekt, kterému členové hnutí přikládají až nadpřirozený význam a toto přesvědčení se může odrážet i do zdravotní oblasti. 17 Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd ISBN: , s Srov. Waldensels, H. Lexikon náboženství. Praha: Victoria Publishing, a. s., ISBN: , s Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, ISBN: , s Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, ISBN: , s. 32.

26 Haré Kršna (Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny) Toto hnutí dnes představuje největší podobu bengálského višnuismu, tedy jedná se o směr, který uctívá indického Boha Višnua v jednom z jeho vtělení v Kršnovi. Kršna je vnímán jako nejvyšší bytost božství. Velkým propagátorem uctívání Kršny je bengálský kazatel Chaitanja Maháprabhu, který hlásá, že k božství je možné dojít pouze cestou oddanosti bhakti. (Bhakti jedna ze tří známých hlavních cest ke spasení v Hinduismu). 21 Podle něj je prý nejlepší metodou pro dosažení božství zpěv mahámantry: Haré Kršna, haré Kršna, Kršna Kršna, haré haré, haré Ráma, haré Ráma, Ráma Ráma, haré haré. V této velké mantře je oslavován bůh Kršna spolu s jeho druhou inkarnací, princem Rámou. V tomto případě jde spíše o zvukové vibrace, nežli o slova mantry samotné, tudíž pro dosažení božství je důležitá energie slova Haré. Oddanost k bohu Kršnovi, a zpívání jeho svatých jmen, se v západní civilizaci rozšířilo díky Abhaji Charanu De, který se narodil v Kalkatě. Od počátku se orientoval na šíření višnuismu do anglicky mluvících zemí. Přeložil do angličtiny Bhagavadgítu, rozsáhlý příběh o Kršnovi, jedno z nejznámějších děl indické náboženské literatury. (Charan v roce 1920 dokončil studia na universitě v Kalkatě, kde studoval zejména filozofii, ekonomiku a anglický jazyk.) 22 Charan ve svých 69 letech odjíždí do USA (r. 1965), kde pod jménem Bhaktivédanta Svámí postupně získává své příznivce zejména z řad hnutí hippies. Mimo jiné oslovil i bývalého člena skupiny Beatles, George Harrisona. V roce 1966 zakládá v USA Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (ISKCON). Během zhruba deseti let vydal mnoho svazků překladů indických svatých písem a komentářů. Zemřel v roce 1977 v Indii. 23 Členové hnutí Haré Kršna jsou vedeni k prostému až asketickému způsobu života. V chrámech a na farmách se vstává již kolem čtvrté hodiny ranní, sprchuje se studenou vodou, vykonávají se pravidelné ranní obřady buzení, mytí a krmení 21 Srov. Hinnells, J. The Penguin Dictionary of Religions, Middlesex, England: Penguin Books Ltd ISBN: , s Srov. Enroth, R. et al. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, ISBN: , s Srov. Novotný, T., Vojtíšek Z. Základní orientace. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství, ISBN: , s. 34.