26. listopadu Ing. Pavlína VANČUROVÁ, Ph.D.

Transkript

1 Finanční plány a rozpočty 26. listopadu 2015 Ing. Pavlína VANČUROVÁ, Ph.D. (Váš poradce v oblasti manažerského účetnictví, lektorka ekonomických témat, finanční ředitelka a spolumajitelka společnosti PADIA svět podnikových financí)

2 Obsah Zahájení kurzu 1. Rozpočetnictví v rámci finančního řízení 1.1 Systém plánů a rozpočtů 1.2 Hlavní podnikový rozpočet 1.3 Rozpočtování přímých a nepřímých nákladů 2. Ekonomické vyhodnocení rozpočtů 2.1 Finanční analýza firemního rozpočtu 2.2 Analýza bodu zvratu 2.3 Analýza odchylek 3. Praktický příklad tvorba a hodnocení firemního rozpočtu Závěrečná diskuse, shrnutí a hodnocení kurzu Ukončení kurzu Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

3 1. Rozpočetnictví v rámci finančního řízení 1. 1 Systém plánů a rozpočtů Plánování představuje manažerskou aktivitu zaměřenou na budoucí vývoj organizace, určující čeho a jak má být dosaženo. Plánování plní svoji roli především na úrovni taktického a operativního řízení. Plánování je činnost, směřující k určení způsobu, pravidel a taktiky použitých při realizaci strategie. Výsledkem plánovacích činností je plán. Těžištěm rozpočetnictví je sestavení a vyhodnocování rozpočtů. Rozpočet představuje kvantifikaci naturálně vyjádřených plánů ve finančních veličinách. Hlavním účelem rozpočtů je zefektivnit proces řízení firmy, napomáhat při koordinaci firemních zdrojů a činností, poskytnout podklady pro průběžnou kontrolu a motivaci k plnění hodnotově vyjádřených firemních cílů. Jaký je cíl Vaší firmy? Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

4 Rozpočet umožňuje dopředu poznat a analyzovat budoucí komplikace. Vytvoření rozpočtu je cestou, jak se vyhnout zbytečným výdajům a ujistit se, že peněžní prostředky budou použity vhodným způsobem a v souladu s potřebami firmy. Na základě toho lze stanovit odpovědnost za každou použitou korunu, kterou si následně každý vedoucí pracovník může obhájit. Plány a rozpočty jsou komunikační, kontrolní a motivační nástroj. Rozpočetnictví je zaměřeno na budoucnost. Plní tyto hlavní úkoly: stanoví v peněžním vyjádření úkoly do budoucna, tj. náklady a výnosy na celý objem výkonů (výroby) jednotlivých středisek i za firmy jako celku, poskytuje informace pro sestavení předběžných kalkulací (informace o výši režijních nákladů), vytváří předpoklady pro běžnou kontrolu hospodaření středisek, neboť údaje rozpočetnictví (tj. předpoklady) se porovnávají s údaji vnitropodnikového účetnictví (tj. skutečnost). Hlavní přínosy plánování a rozpočtování v podniku lze shrnout do těchto bodů: Plánovaní nutí řídicí pracovníky přerušit rutinní řídicí práci a zamyslet se nad chodem firmy jako celku. Odhaluje nové skutečnosti týkající se rozvoje firmy, a tím se snižují rizika budoucích operací. Ozřejmuje se rozdělení odpovědnosti za výsledky celé firmy. Umožňuje se odhad účinku různých variant plánů. Oživuje vnitrofiremní komunikaci a přispívá ke koordinaci činnosti. Je prostředkem hodnocení vhodnosti i realizovatelnosti stanovených cílů, a pak i návodem k činnosti zajišťující jejich dosažení. Přispívá k hodnocení efektivnosti všech úseků činnosti firmy. Je příležitostí ke sladění často protichůdných dílčích cílů manažerů nižších úrovní řízení s celofiremními zájmy. Je významnou motivací pracovníků firmy, neboť konkretizuje jejich vyhlídky na podíl na úspěších firmy, zaměřuje úsilí všech účastníků potřebným směrem. Rozpočty jsou základem soustavného monitorováni a řízení chodu firmy směřujícího k realizaci přijatých plánů. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

5 Dříve se rozpočet považoval skoro výlučně za krátkodobý nástroj řízení, v podstatě pro roční období a kratší. V současné době lze specifikovat tyto tendence ve vývoji uplatnění rozpočtu jako součásti moderního manažerského účetnictví: Přesto, že základem je produkční cyklus, krátkodobé rozpočty se velmi často váží ke kalendářnímu období. Zvláště u ročních rozpočtů je snaha vytvářet určitý systém z hlediska rozpočetnictví. Operativní rozpočty se považují pouze za zpřesnění původního úkolu, někdy se nesprávně tento postup nazývá rozpis ročního rozpočtu. Je snaha sestavovat rozpočty na delší období, než je jeden rok, ty se pak váží především na taktické a strategické řízení, prodloužení rozpočtového období má zpětný vliv na koncepci ročních rozpočtů, které pak můžeme chápat jako roční prováděcí rozpočty. Investiční a kapitálové rozpočty jsou chápány téměř vždy jako rozpočty víceleté, pro dlouhodobé řízení je výrazný požadavek na znalost příčin vzniku nákladů, protože převážná část nákladů vzniká v důsledku dlouhodobých rozhodnutí. V dlouhodobém rozpočtování je někdy volnější vazba k jednotně vymezenému období. Základem dílčích dlouhodobých rozpočtů mohou být proto i rozdílné časové horizonty. Rozpočet vychází z toho, co již bylo rozhodnuto, tzn. určité motto rozpočtu je již předem stanoveno. A tím jsme schopni se zaměřit na konkrétní útvar, který tyto veličiny může ovlivnit. Motto může být například: náklady se nesmí zvýšit, náklady se mají snížit, zvýšení tržeb. Dlouhodobé rozpočty navazují přímo nebo nepřímo, tj. prostřednictvím dlouhodobých plánů, na tzv. podnikové politiky. Ty vymezují v základních oblastech dílčí strategické, popř. i taktické cíle a způsob jejich dosažení. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

6 Z hlediska úrovně rozhodovacího procesu lze rozlišovat: Strategické plánování, které navazuje na strategické cíle organizace, se vyznačuje dlouhodobým charakterem a komplexním přístupem k firmě jako celku. Je realizováno na vrcholové úrovni řízení firmy (top manažery) a odpovídá mu strategický plán. Taktické plánování směřuje k uskutečňování strategických cílů. Dochází při něm ke specifikaci a konkretizaci cílů a prostředků, k jejich dosažení pro část vymezené doby, na kterou je sestavován strategický plán, nebo je zaměřeno na řešení určitého problému či funkce. Odpovídají mu plány na úrovni jednotlivých funkčních oblastí a organizačních článků firmy. Operativní plánování vychází z taktického plánování, z konkrétních, známých podmínek a zdrojů. Jeho charakter je krátkodobý. Odpovídají mu operativní plány, z nichž nejvýznamnější je operativní plán prodeje a výroby. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

7 1. 2 Hlavní podnikový rozpočet Podle svého obsahu se rozpočty dají rozdělit do řady skupin. Základním členěním je rozlišení na firemní a střediskové rozpočty. Jiné hledisko klasifikace představují rozpočty nákladů a výnosů, rozpočty příjmů a výdajů, rozpočty stavů rozvahových veličin. Otázka, jakým způsobem je rozpočet uspořádán, vede k dalšímu možnému členění rozpočtů. V operativní rovině se tato otázka odrazila do rozlišení dvou forem rozpočtů podle toho, zda zohledňují, nebo nezohledňují závislost nákladů na úrovni aktivity střediska. V prvním případě se jedná o pružné rozpočty, ve druhém o rozpočty pevné. Zvláštní formou rozpočtu je tzv. klouzavý rozpočet, který tvoří řada navazujících rozpočtů, které se po uplynutí rozpočtového období v pořadí prvního rozpočtu celé řady rozpočtů aktualizují a doplňují o nově zpracovaný rozpočet pro jedno další budoucí období. Rozpočty režijních nákladů, které se v praxi často ztotožňují s rozpočty středisek, představují hlavní nástroj pro řízení režijních nákladů. K sestavení rozpočtu režijních nákladů se nabízí celá řada metod. K obecným lze zařadit indexní metodu, která se opírá o úpravu údajů o nákladech v minulosti, zatímco její protiklad soustředěný na budoucí spotřebu nákladů představuje metoda rozpočtování s nulovým základem. Firemní rozpočet stanovuje vývoj důležitých ekonomických charakteristik podnikání (nákladů, výnosů, zisku, majetku a dluhů, příjmů a výdajů). Rozpočet se stanovuje: pro určité období (závisí na úrovni řízení), pro vymezený objem a strukturu činností, pro společnost jako celek nebo pro nižší úrovně řízení, při předpokládaných změnách v procesu tvorby výkonu a prodeje výkonů zákazníkům. Firemní politika formuluje strategické cíle podniku a plánování více konkretizuje taktiku, jak těchto cílů dosáhnout. Stanovení podnikového plánu v rámci daného cíle vyjadřuje naturální objem výrobního (podnikového) procesu. Rozpočtování navazuje na daný stanovený plán a převádí jeho naturální podnikový objem do peněžní podoby. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

8 Podnikový systém rozpočtů: finanční rozpočtování managementu (finanční/podnikový rozpočet): zahrnuje rozpočtovou výsledovku, rozpočtovou rozvahu a rozpočet peněžních toků; rozpočet jednotlivých středisek útvarů (střediskový rozpočet): zahrnuje rozpočet výnosů a rozpočet nákladů, dílčí rozpočty nákladů (například rozpočet minimálních režijních nákladů); rozpočet jednotlivých zakázek (cenový rozpočet nabídkový rozpočet): je tvořen cenovými položkami materiálů a prací potřebných na danou zakázku. Hlavní podnikový rozpočet (někdy označovaný také jako finanční plán, či nepřekládaným anglickým výrazem Master Budget) tvoří: rozpočtová výsledovka, rozpočtová rozvaha, rozpočet peněžních toků. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

9 Roční finanční plán je možné tvořit v následujících krocích: Tvorba plánované výsledovky (založena na plánu výnosů, nákladů a zisku). Tvorba plánu peněžních toků (vychází z výsledovky za běžnou podnikovou činnost, z rozpočtu investičních výdajů v investiční činnosti a z plánu financování). Tvorba plánované rozvahy (reaguje na růst či pokles množství majetku a zdrojů krytí). Naplňování plánu (za měsíc nebo čtvrtletí je kontrolováno s pomocí informací z účetního systému). Výchozí bod pro sestavení rozpočtové výsledovky představuje úzké místo v podnikovém procesu. Ve většině podniků jím bývá odbyt, a proto plánované objemy prodejů a předpokládané prodejní ceny determinují objem výroby a spotřebu zdrojů nutných k výrobě. Existují však i podniky, které mají odbyt svých výkonů zajištěn, tudíž rozpočtový proces začínají plánováním co nejvyššího využití svých výrobních kapacit. Rozpočtová výsledovka vzniká postupnou agregací všech údajů operativních rozpočtů, tedy především: předpokládané spotřeby jednicových nákladů, kterou pro plánovaný objem vyčíslují celopodnikové rozpočty jednicových nákladů, spotřeby režijních nákladů, kterou určí rozpočty režijních nákladů, rozpočtovaných výnosů (tržeb) odvozených od plánů objemů odbytových výkonů a jejich přepokládaných prodejních cen. Plán výnosů je založen na predikci tržních podmínek a plánu zakázek. Předmětem predikce je celkové množství produkce (ve finančních nebo měrných jednotkách) a tržních cen (závislost na vývoji spotřeby). Plánované výnosy jsou základními vstupy do finančního plánu. Metoda procentního podílu na výnosech je vhodná metoda pro tvorbu rámce finančního plánu. Na základě plánu výnosů a očekávané závislosti některých druhů nákladů (materiál, mzdy) nebo množství majetku (dlouhodobého hmotného majetku, pracovního kapitálu) na výnosech je vytvořena výsledovka a poté plánovaná rozvaha a plán peněžních toků. Tento rámec finančního plánu je následně doplněn plánem investičních projektů pro možnost analyzovat dopad jednotlivých investičních projektů na celkovou ekonomiku podniku. Tento finanční plán je jenom návrh, který je nezbytné v další fázi jeho přípravy optimalizovat. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

10 1. 3 Rozpočtování přímých a nepřímých nákladů Rozpočtování přímých nákladů Přímé náklady jsou takové, které se dají zjistit přímo a přesně na jednotku výkonu (výrobku nebo služby) a tím i na celý objem výkonů. Patří mezi ně zejména: přímý materiál suroviny a základní materiál, které se ve výrobním procesu přecházejí do výkonu a tvoří jeho podstatu, přímé mzdy mzdy výrobních dělníků za odpracovaný čas, které přímo souvisejí se zhotovením příslušného výkonu (výrobku). Rozpočtují se snadněji než nepřímé náklady, neboť mají přímý vztah k objemu výroby. Tyto náklady se dají přesně stanovit na kalkulační jednici (například 2 m látky, 5 dkg mouky) a jsou dány příslušnými technickohospodářskými normami. Přímé náklady se uvádějí v rozpočtech nejčastěji v členění: přímý materiál (východiskem sestavení rozpočtu spotřeby a nákupu jednicového materiálu je plán výroby a na něj navazující rozpočet spotřeby jednicového materiálu, dalším postupem je upravení rozpočtu spotřeby na rozpočet nákupu s ohledem na působící faktory, například zrání materiálu, doba dodání, spolehlivost dodávek apod., oba rozpočty musí vycházet z hrubé spotřeby, která zahrnuje vzniklý odpad i případnou zmetkovitost), přímé mzdy (podkladem pro zpracování kalkulace jednicových osobních nákladů jsou jejich výkonové normy, které jsou uvedeny v technologickém postupu výroby), ostatní přímé náklady (sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem z objemu přímých mezd, spotřeba technologické energie, technologického paliva, aj.). Při sestavování rozpočtu přímých nákladů se vychází: z technickohospodářských norem, z plánovaného objemu výroby. Rozpočty přímých nákladů jsou připravovány na základě předběžných kalkulací jednicových nákladů a na základě plánu objemu výroby, případně prodeje. Rozpočet jednicových nákladů vychází z rozpočtů výroby a využívá především informace o nákladové náročnosti výkonů. Rozpočet jednicových nákladů se průběhu času mění v závislosti na vývoji kalkulace nákladů. Proto podniky sestavují kalkulace plánové a operativní. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

11 Rozpočtování nepřímých nákladů Nepřímé náklady jsou společné náklady vynaložené na zajištění procesu výroby či jiné podnikové činnosti. Jsou společné více druhům výkonů a nazývají se režie. Například spotřeba pomocného (režijního) materiálu, energie, mzdy technickohospodářských pracovníků a pomocných dělníků, odpisy dlouhodobého majetku, náklady na opravy a udržování, cestovné, výkony spojů aj. Jejich rozpočtování je obtížnější než u přímých nákladů, neboť nemají přímý vztah k objemu výkonů. Režijní náklady lze rozložit na: stálou složku závislou na čase, například odpisy dlouhodobého majetku, nájemné, režijní mzdy, výkony spojů, cestovné; složku úměrnou objemu produkce, například spotřeba režijního materiálu. Nepřímé (režijní) náklady se uvádějí v rozpočtech v druhovém členění: spotřeba režijního materiálu, spotřeba energie, opravy a udržování, cestovné, režijní mzdy, pojistné sociální a zdravotního pojištění (placené zaměstnavatelem), odpisy dlouhodobého majetku, jiné provozní náklady. Rozpočty režijních nákladů, které se v praxi často ztotožňují s rozpočty středisek, představují hlavní nástroj pro řízení režijních nákladů. K sestavení rozpočtu režijních nákladů se nabízí celá řada metod. K obecným lze zařadit indexní metodu, která se opírá o úpravu údajů o nákladech v minulosti, zatímco její protiklad soustředěný na budoucí spotřebu nákladů představuje metoda rozpočtování s nulovým základem. Rozpočet režijních nákladů střediska představuje propočet, stanovení, odhad budoucí výše režijních nákladů střediska sestavený v určité struktuře a pouze pro ovlivnitelné a významné náklady střediska. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

12 Funkčnost rozpočtu je dána způsobem stanovení výše jednotlivých rozpočtových položek. Metody sestavování rozpočtu režijních nákladů: stanovení budoucího vývoje na základě skutečnosti (tj. jak jsou režijní náklady zachycené ve vnitropodnikovém účetnictví), odborným odhadem (relativně jednoduché, ale nejméně přesné), stanovením normativů režijních nákladů (technickými propočty, statistickým vyhodnocením údajů), rozpočtování s nulovým základem (jde o to v nákladech ohodnotit nezbytné činnosti každého režijního útvaru). U režijních nákladů, které závisí na délce období, je výpočet bez komplikací (jedná o odpisy dlouhodobého majetku, nájemné podnikatelských prostor, měsíční platy technickohospodářských pracovníků apod.). Ostatní režijní nákladové druhy se rozpočtují například podle předcházející období (musíme přihlédnout ke změnám v objemu plánovaných výkonů a k případnému navýšení cen vstupů). Podklady pro rozpočtování nepřímých nákladů výrobního střediska: náklady na režijní materiál se stanovují podle technickohospodářských norem (THN) spotřeby režijního materiálu (THN objem výkonů), nejsou-li THN k dispozici, stanoví se náklady odhadem na základě zkušeností z minulého období, náklady na spotřebovanou energii se stanoví jako součin předpokládané spotřeby energie (elektrické energie, vody či plynu) a sazeb za jednotku energie (kwh, m 3 ), odpisy dlouhodobého majetku vycházejí z ročního odpisového plánu (z objemu dlouhodobého majetku v pořizovacích cenách a odpisových sazeb) s přihlédnutím k délce rozpočtovaného období, náklady na opravy a udržování vycházejí z plánovaného objemu oprav a údržby, režijní mzdy se rozpočtují podle plánovaného stavu technickohospodářských pracovníků a pomocných dělníků a jejich průměrné mzdy, cestovné, výkony spojů aj. se často stanoví podle limitů a normativů, které si určuje sama účetní jednotka. Nejsou-li k dispozici normy, plány či jiné podklady, vychází se ze zkušeností minulých let (údajů účetnictví a statistiky) nebo z rozboru časových řad daného nákladového druhu za předchozí období. Přihlíží se přitom k míře inflace a k očekávaným cenovým a tarifním změnám. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

13 Zásady rozpočtování Tvorba rozpočtů není jasně definována žádnými směrnicemi, zákony, vyhláškami ani opatřeními. Aby bylo rozpočtování účelné, musí být dodrženy určité principy a zásady. Jasná organizační struktura každý pracovník musí znát své pravomoci a odpovědnost. Vrcholové vedení musí spolupracovat s nižšími úrovněmi řízení podniku. Rozpočet by měl obsahovat cíle, které jsou dosažitelné a zároveň ovlivnitelné. Rozpočet by měl být vytvářen v souladu s obchodními cíli podniku. Dodržování zásad při sestavování rozpočtů umožní jejich efektivní využitelnost: a. Zásada provázanosti jednotlivých rozpočtů s aktivitami, odděleními a funkcemi v podniku a jejich slučitelnost se strategickými, taktickými i operativními cíli. b. Zásada otevřené a efektivní komunikace mezi osobami, jež jsou aktivní součástí rozpočetnictví; komunikace potom probíhá jak po horizontální (například mezi manažery), tak vertikální rovině (jednotlivé úrovně řízení). c. Zásada jasného stanovení konkrétních odpovědností a pravomocí za výsledky v rámci konkrétních položek, včetně přesného definování forem zainteresovanosti. d. Zásada slučitelnosti cílů a motivace jako důležitý předpoklad pro efektivní rozpočetní proces; zúčastnění musí akceptovat návrh rozpočtu, být přesvědčeni o jeho reálnosti. e. Zásada průběžného měření a zhodnocení výkonnosti zúčastněných osob dle schopnosti udržet rozpočet v rámci předem stanovených a požadovaných hodnot, resp. fluktuačních pásem. Rozpočetnictví nebude efektivně plnit své funkce bez těchto předpokladů: Existence vhodné a dostatečně flexibilní organizační, resp. ekonomické struktury podniku. Jasná definice dlouhodobých cílů. Vhodně nastavený a flexibilní účetní systém, jež umožňuje zpracování dat pro potřeby nejen finančního, ale i manažerského účetnictví. Flexibilní nastavení rozpočetnictví tak, aby bylo možné jej průběžně revidovat v reakci na rychle se měnící okolní prostředí podniku. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

14 Rozdíl mezi rozpočty a kalkulacemi Vypočítává se pro ROZPOČET Vypočítává se pro KALKULACE Je zaměřen na Je zaměřen na U nákladů je prvořadé hledisko U nákladů je prvořadé hledisko Týká se Týká se Co se týče režijních nákladů Co se týče režijních nákladů Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

15 Vzájemné vztahy předběžné kalkulace, rozpočetnictví a vnitropodnikového účetnictví Normy Předběžné kalkulace Přímé náklady Režijní náklady Vnitropodniková cena krát objem výkonu režijní přirážka dle zvolené rozvrhové základny rozpočty středisek Rozpočtované přímé náklady Rozpočtované režijní náklady Účetnictví - střediskové výnosy Vzájemný vztah předběžné kalkulace a rozpočtu, rozpočtové výsledovky předem stanovené náklady období (rozpočet) plánovaný objem výkonů předem stanovené náklady výkonu (předběžná kalkulace) Rozpočet celkové rozpočtované jednicové náklady = plánovaný objem výkonů x kalkulace jednicových nákladů celkové rozpočtované režijní náklady plánovaný objem výkonů = kalkulované režijní náklady na výkon Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

16 2. Ekonomické vyhodnocení rozpočtů Finanční analýza firemního rozpočtu Rozpočty, a to především rozpočty krátkodobé, jsou jednoznačně nástrojem řízení tokových veličin (nákladů, výnosů, zisku, peněžních toků). Přičemž stavové veličiny se zpravidla u takovýchto rozpočtů odvozují od tokových veličin. To se formálně projevuje tím, že se stavové veličiny na konci období odvozují velmi často od počátečních stavů pouze pomocí rozdílových veličin, tedy v pozici přírůstků či úbytků. Ve střednědobém a dlouhodobém rozpočtu mají svůj význam právě stavové veličiny typu stálých aktiv a pracovního kapitálu. Hodnocení likvidity Likvidita představuje schopnost společnosti dostát svým krátkodobým závazkům. Čistý pracovní kapitál (ČPK) = krátkodobá oběžná aktiva krátkodobé dluhy Běžná likvidita = krátkodobá oběžná aktiva krátkodobé dluhy (doporučená hodnota je v rozmezí 1,5 2,5) Pohotová likvidita = krátkodobá oběžná aktiva zásoby krátkodobé dluhy (doporučená hodnota je v rozmezí 0,7 1,5) Okamžitá likvidita = krátkodobý finanční majetek krátkodobé dluhy (doporučená hodnota je v rozmezí 0,2 0,5) Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

17 Hodnocení rentability Ukazatele rentability respektive výnosnosti či efektivity podnikání informují o efektu, kterého bylo dosaženo vloženým kapitálem. V praxi se konstrukce ukazatelů rentability objevují v modifikovaných podobách podle rozsahu a obsahu údajů zahrnutých do jejich výpočtu. rentabilita aktiv ROA (angl. Return on Assets) ROA = provozní zisk celková aktiva rentabilita tržeb ROS (Return on Sales) ROS = zisk tržby Hodnocení aktivity Ukazatele aktivity měří vázanost jednotlivých složek kapitálu v jednotlivých položkách aktiv a pasiv. Obrat aktiv = tržby celková aktiva Doba obratu pohledávek = pohledávky denní tržby Doba obratu závazků = závazky denní tržby Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

18 2. 2. Analýza bodu zvratu Plánování příspěvků na úhradu fixních nákladů a zisku Abychom zjistili, jaký zisk připadá na různé objemy předpokládaných tržeb, můžeme využít kalkulace variabilních nákladů. Ta reprezentuje rozdílný vztah fixních a variabilních nákladů ke změnám v objemu produkce resp. prodejů a vychází tak vstříc zejména potřebám krátkodobého rozhodování. Mění se i podoba podnikové výsledovky, v níž fixní náklady za období se vyčíslují spolu s provozním ziskem za období v samostatné kalkulační položce, zvané příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku. tržby za období variabilní náklady za období příspěvek na úhradu za období (marže) fixní náklady zisk/ztráta Pokud chceme zjistit, jaký krycí příspěvek přináší podniku jednotka výrobku, respektive v rámci portfolia prodávaných výrobků, dosadíme do uvedeného vzorce hodnoty pro jednotku výrobku, resp. hodnoty za prodané množství výrobku za dané období. Metoda kalkulace variabilních nákladů je výhodná svou jednoduchostí. Naráží však na problém požadavku rozlišení nákladů na fixní a variabilní. Neumíme-li jednoznačně náklady rozlišit podle jejich variability, za variabilní se zpravidla považují jednicové náklady a náklady režijní včetně zisku se považují za fixní. Tento postup má již menší přesnost než kalkulace variabilních nákladů. Zisk se určí obdobně odečtením režijních (fixních) nákladů. Rozbor ziskovosti Analýza ziskovosti spočívá v poměrovém srovnání nákladů a výnosů přiřazených určitému nákladovému objektu výrobku, zákazníkovi, službě atd. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

19 Vzhledem k tomu, že převážná část výnosů je zpravidla tvořena tržbami za prodej vlastních výrobků a služeb, a tyto tržby jsou realizovány prodejem nákladových objektů vně společnosti, je přiřazení výnosů jednoduše proveditelné identifikací tržeb a jejich vztahu k jednotlivým nákladovým objektům. Analýza ziskovosti je schopna podat velmi detailní informace o skutečné přidané hodnotě jednotlivých zákazníků a obecně analyzovaných nákladových objektech. Ovlivňování velikosti nákladů Ceny výrobků a služeb určuje trh a firma s nimi v zásadě (v konkurenčním prostředí) nic neudělá. Naopak náklady na chod podnikání (energie, ceny surovin, mzdy, nájmy) je možné optimalizovat. Tak lze nepochybně ovlivnit tvorbu zisku. Nízká úroveň výroby je ztrátová (jak je patrno v následujícím schématu) v důsledku vysokého podílu fixních nákladů na jeden výrobek. Se zvyšující se produkcí dochází k rozmělňování fixních nákladů do většího počtu výrobků, a tudíž i ke zvyšování rentability výroby. Kritický objem výroby je takový objem výroby, kdy rostoucí tržby dosáhnou úrovně celkových nákladů. Rentabilita je v tomto případě nulová. Vyšší objem produkce než kritický objem výroby tudíž povede k zisku, naopak nižší výroba bude ztrátová. KOV = denní fixní náklady příspěvek na úhradu jednoho výrobku Příspěvek na úhradu = tržby variabilní náklady Míra adaptability (MA) je schopnost firmy přizpůsobovat se náhlým změnám ve výrobě. Vyjadřuje, do jaké míry (o kolik procent) se může produkce z různých příčin změnit (snížit), než dojde ke ztrátovosti výroby, tedy k poklesu výroby pod bod zvratu. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

20 2. 3. Analýza odchylek Řídit firmu prostřednictvím hodnotových veličin znamená nejen sestavit rozpočty, ale také kontrolovat, zda stanovené žádoucí hodnoty jednotlivých položek rozpočtu byly ve skutečnosti dodrženy. Kontrolu rozpočtové výsledovky lze zároveň považovat za součást souboru postupů, který se označuje jako metoda standardních nákladů. Standardy představují předpoklady, na kterých byl sestaven hlavní firemní rozpočet a které pro příslušné rozpočtové období byly schváleny k tomu příslušným orgánem firmy. Na rozdíl od řady variant, v nichž se sestavují firemní plány a rozpočty, standardy představují zcela jedinečné, konkrétní zadání úkolů, které bylo s konečnou platností zvoleno pro dané rozpočtové období a k jehož změně dochází pouze při výjimečně významných rozdílech v podmínkách, pro které byl standard určen. K nejvýznamnějším druhům standardů patří: Naturálně vyjádřené standardy spotřeby jednicových zdrojů nutných v souladu s technologickým postupem k vytvoření odbytových výkonů. Takové standardy bývají ve firmách označovány jako normy spotřeby ekonomických zdrojů. Standardní ceny výrobních faktorů, za které firma předpokládá, že v následujícím období pořídí výrobní faktory nutné ke své činnosti. Jedná se zejména o materiál a výkonnou práci, s nimiž jsou spojeny standardní nákupní ceny surovin a materiálů, standardní mzdové osobní náklady (standardní mzdové tarify zaměstnanců, standardní sazby pojistného odváděného zaměstnavatelem na sociální a zdravotní pojištění, apod.). Oceněním norem spotřeby jednicových výrobních faktorů těmito standardními cenami získáme standardní jednicové náklady v předběžných kalkulacích výkonů. Standardní sazby variabilních režijních nákladů představují normativy pro variabilní složku režijních nákladů firem, resp. jeho středisek režijních nákladů, případně jednotlivých aktivit v případě, kdy středisko vykonává více druhů činností, jejichž spotřeba se sleduje samostatně. Normativy přitom vyjadřují, jaký objem režijních nákladů připadá na vytvoření jednotky výkonu střediska. Veličinou, ve které se měří a vyjadřují výkony střediska - tzv. vztahovou veličinou, Cost Driverem - bývají zpravidla strojové hodiny, hodiny lidské práce, ale také jiné naturální veličiny jako rozměry, váha, objem přetvářeného materiálu, vyrobených polotovarů, či finálních produktů. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

21 Standardní výše fixních nákladů udává, jak velkou částku nákladů firma v následujícím období předpokládá, že spotřebuje v souvislosti se zabezpečením své produkční kapacity a zajištěním její funkčnosti. Fixní částka nákladů bývá většinou vyjádřena ve formě limitů pro náklady spojené se zajištěním prostor, se zajištěním provozuschopnosti výrobních zařízení, se sjednáním smluv s režijními zaměstnanci, jejichž mzdy nemají formu úkolové mzdy, a limity pro správní a finanční náklady spojené s existencí firmy. Takovému druhu standardu odpovídají rozpočty fixních režijních nákladů. Standardní objem produkce podniku (standardní využití kapacity) je údaj nezbytný pro vyčíslení sazeb a přirážek fixních režijních nákladů v kalkulacích podnikových výkonů. Jinými slovy udává, jak velký bude objem výroby výkonů firmy, na který budou rozvrhovány fixní režijní náklady. Standardní sortiment výkonů udává předpokládané poměry mezi objemy finálních výkonů různých druhů. Na významu získává tento údaj zejména v případě produkce, při které vzájemné poměry jednotlivých druhů výkonů významně kolísají, a současně se jedná o takové druhy výkonů, které se významně liší svým příspěvkem k úhradě fixních nákladů a zisku celé firmy. Standardní prodejní ceny stanoví předpokládanou výši cen, za které bude v příštím rozpočtovém období firma prodávat své výkony zákazníkům. Zpravidla se jedná o ceny, ve kterých jsou již zohledněny standardy pro slevy a rabaty poskytované zákazníkům. Standardní objemy prodejů firemních výkonů, příp. standardy pro jejich sortimentní složení, určují fyzická množství produkovaných výkonů, která odeberou zákazníci firmy. Další fáze postupu podle metody standardních nákladů spočívá v zjištění skutečných hodnot nákladů a výnosů, což je hlavní úkol pro nákladové účetnictví. Nákladové účetnictví může rovněž poskytnout i základní druhy odchylek. Závisí přitom pouze na tom, jaký způsob a míru podrobnosti zvolili účetní metodici daného firmy, když koncipovali systém nákladového účetnictví v dané firmě. Závěrečný postupový krok metody standardních nákladů je analýza odchylek. Jejím cílem bývá rozložit celkovou odchylku, která vznikla mezi provozním výsledkem hospodaření, jenž firma skutečně dosáhla, a standardním provozním výsledkem hospodaření, který měl být dosažen podle hlavního firemního rozpočtu, jenž se stal závazným standardem pro analyzované rozpočtové období. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

22 Podrobné odchylky, které se při rozboru zjistí, pak kvantifikují rozdíly mezi skutečnou a žádoucí standardní úrovní sledovaných ekonomických veličin v jednotlivých oblastech a upozorňují tím manažery, které aspekty podnikové činnosti se vyvíjí v souladu se standardy stanoveným vývojem a nevyžadují tudíž zvláštní pozornost, a naopak, na které aspekty se především zaměřit, aby se zamezilo dalšímu výskytu nežádoucích odchylek. Kromě odchylek ziskové marže připadá zbývající část rozdílu mezi skutečně dosaženým a standardním provozním ziskem na odchylky nákladů. Jejich rozbor může mít různou úroveň podrobnosti a rovněž způsoby výpočtu podrobnějších odchylek se mohou lišit v závislosti na celé řadě faktorů, jakými jsou druh výroby, ekonomická struktura firmy, podrobnost členění kalkulačních vzorců, jaké uplatňuje daná firma apod. Jediným kritériem při volbě podrobnosti výpočtů odchylek by měla být jejich použitelnost pro řízení, protože každá kvantifikovaná odchylka by měla být zdrojem ekonomické informace pro manažera, jinak její kvantifikace ztrácí své opodstatnění. Rozdílný způsob řízení jednicových a režijních nákladů se odráží též v rozdílném způsobu jejich kontroly. Postupy, kterými se rozkládají odchylky jednicových nákladů: Pro každou samostatnou položku jednicových nákladů v kalkulačním vzorci se zpravidla stanoví: Množstevní (kvantitativní) odchylka spotřeby jednicových nákladů, která odráží odchylku ve spotřebovaném množství analyzovaného zdroje (vstupu, výrobního faktoru) při konstantní standardní ceně pořizovaného zdroje. Cenová (kvalitativní) odchylka spotřeby jednicových nákladů, která říká, jak se při skutečném množství spotřebovaného vstupu promítla do snížení zisku odchylka mezi skutečnou nákupní cenou vstupu a standardní cenou vstupu, respektive přesněji skutečnou a standardní cenou spotřebovaného materiálu. Odchylky režijních nákladů představují rozdíl mezi žádoucí a skutečnou úrovní režijních nákladů. Žádoucí stav přitom stanoví pro každé středisko rozpočet režijních nákladů, ve kterém jsou v jednotlivých položkách vyčísleny předpokládané finanční dopady činnosti střediska. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

23 Odchylky nabývají buďto podobu úspory (pozitivní odchylky) v případě, kdy skutečné náklady jsou nižší než rozpočtované, nebo v opačném případě podobu překročení (negativní odchylky). Vyčíslení odchylek však není hlavním cílem finanční kontroly. Ten spočívá v informační podpoře pro rozhodnutí o opatřeních, která budou následovat po zjištění odchylky. V ideálním případě by totiž odchylka měla vypovídat o tom: ve kterých položkách rozpočtu režijních nákladů, resp. ve které části firemního procesu došlo k výskytu odchylky od rozpočtem předpokládaného průběhu firemní činnosti, jaký dopad měla odchylka na výsledek hospodaření firmy, kdo je za odchylku odpovědný. Dalším, v praxi podstatným aspektem zjišťování a analýzy odchylek, je rychlost, s jakou jsou odchylky k dispozici manažerům. Informace, kterou s sebou každá odchylka nese, totiž v čase zastarává a ztrácí svou vypovídací hodnotu pro rozhodnutí a provedení korekčních opatření. Navíc se od informací pro manažerské rozhodování očekává, že budou srozumitelné a cílené. Z vyjmenovaných charakteristik pak můžeme usuzovat na základní požadavky, které musí splňovat vhodný systém reportingu, jenž patří k základním úkolům controllingu: včasnost, jednotnost, jeden zdroj, srozumitelnost a ekonomičnost. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

24 3. Praktický příklad Společnost Energy, a.s. vyrábí energetické nápoje, které jsou určeny pro široký okruh konzumentů. Vzhledem k charakteru výroby jsou všechny výrobní mzdové náklady považovány za náklady variabilní. Kalkulace přímých variabilních nákladů na 1 litr (= 1 láhev) nápoje: jednicový materiál surovina jednicový materiál obal jednicové mzdy ostatní variabilní náklady celkem 20 Kč 5 Kč 9 Kč 16 Kč 50 Kč Podle stanoveného ročního plánu společnost předpokládá, že v tomto roce prodá celkem litrů nápoje (1. čtvrtletí l, 2. čtvrtletí l, 3. čtvrtletí l, 4. čtvrtletí l). Společnost dodává nápoj jednak do sítí supermarketů (řetězců), kam směřují 3/5 množství a kde doba splatnosti pohledávek je 90 dní, jednak do sítě nezávislých prodejců, kam směřují 2/5 množství a kde doba splatnosti pohledávek je 30 dní (70 % z tržeb je uhrazeno v daném čtvrtletí, 30 % pak ve čtvrtletí následujícím). Vzhledem ke smluvním vztahům s obchodními řetězci a výši penále, které plyne ze zpožděného dodání výrobků, je firma nucena držet vyšší zásoby hotových výrobků. Ty činí 10 % z objemu prodeje v následujícím čtvrtletí, což je hodnota nezbytného konečného zůstatku výrobků na konci čtvrtletí předcházejícího. V prvním čtvrtletí příštího roku se počítá s prodejem litrů nápoje. Nákup suroviny probíhá v návaznosti na objemu výroby. Avšak vzhledem k silné pozici dodavatele suroviny, kdy dodávky nejsou vždy včasné, je třeba udržovat vyšší hladinu zásob. Zásoby suroviny v daném čtvrtletí se řídí vždy délkou doby obratu zásob této suroviny. Ta je v prvním čtvrtletí 20 dní (z plánovaného nakupovaného objemu čtvrtletí), v dalších čtvrtletích se předpokládá pokles na 18 dní. Splatnost faktur za dodanou surovinu je 9 týdnů (25 % je uhrazeno v daném čtvrtletí, 75 % v následujícím). Mzdy se vyplácejí v následujícím měsíci (1/3 čtvrtletní částky), v 1. čtvrtletí se vyrovnají všechny závazky předchozí. Ostatní variabilní náklady, měsíční fixní náklady a náklady za obaly jsou splatné v běžném období (tj. v daném čtvrtletí, kdy vzniknou). Měsíční fixní náklady jsou Kč, z toho Kč činí odpisy. Prodejní cena 1 litru nápoje je 95 Kč. V prvním čtvrtletí jsou uhrazeny všechny pohledávky z minulého roku. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

25 Propočtěme rozpočtované hodnoty manažerských výkazů. Nejdříve sestavme výsledovku, pro kterou využijeme dílčích rozpočtů a plánů z následujících tabulek, poté doplníme rozpočtovou rozvahu a rozpočet peněžních toků. (čtvrtletí = 90 dní) Tabulka 1 Rozpočet výnosů (v Kč) 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí Prodej řetězcům (l) Výnosy z řetězců Prodej mimo řetězce (l) Výnosy mimo řetězce Prodej celkem (l) Prodejní cena (Kč/l) Výnosy z prodeje Tabulka 2 Rozpočet příjmů (v Kč) 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí Úhrada min. pohledávek x x x Inkaso z řetězců x Inkaso mimo řetězce I. Q x x Inkaso mimo řetězce II. Q x x Inkaso mimo řetězce III. Q x x Inkaso mimo řetězce IV. Q x x x Příjmy celkem Zůstatek, tj. pohledávky: Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

26 Tabulka 3 Plán výroby (v litrech) 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí + plán prodeje za Q + požadavek dalšího Q = celkem požadavek počáteční stav zásob = celkový objem výroby Tabulka 4 Plán nákupu suroviny 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí Celkový objem výroby Jednicové náklady Celk. náklady suroviny Doba obratu (ve dnech) Požadovaný nákup Celkem na surovinu Počáteční stav suroviny Celkový nákup (Kč) Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

27 Tabulka 5 Rozpočet výdajů na surovinu (v Kč) 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí Úhrada závazků x x x Výdaje I. Q x x Výdaje II. Q x x Výdaje III. Q x x Výdaje IV. Q x x x Výdaje celkem Zůstatek závazků x x x Tabulka 6 Rozpočet jednicových mezd 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí Objem výroby (l) Jednicové mzdy Mzdy celkem (Kč/Q) Mzdy (Kč/měsíc) Tabulka 7 Rozpočet výdajů na mzdy (v Kč) 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí Výdaje na mzdy Zůstatek závazků X x x X Poznámka: Závazky vůči zaměstnancům k byly Kč. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

28 Tabulka 8 Rozpočet nákladů a výdajů na obaly a ostatní (v Kč) 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí Objem výroby (l) Variabilní N na obaly (Kč) Variabilní N ostatní (Kč) Výdaje celkem Tabulka 9 Rozpočet fixních nákladů a výdajů (v Kč) 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí Odpisy DHM a DNM Celkové fixní náklady Fixní výdaje Tabulka 10 Rozpočtová výsledovka (v Kč) 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí k Výnosy z prodeje Změna stavu výrobků x x x x Náklady na surovinu Mzdové jednicové N Náklady na obaly Ostatní variabilní N Fixní náklady Hospodářský výsledek Poznámka: Bylo vyrobeno o 500 výrobků více, než prodáno. Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

29 Tabulka 11 Rozpočet cash flow přímá metoda (v Kč) Příjmy z prodeje Výdaje na surovinu Výdaje na mzdy Výdaje na obaly Výdaje ostatní variabilní Výdaje fixní 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí k Výdaje celkem Cash flow Tabulka 12 Rozpočtová rozvaha (v Kč) AKTIVA 1.1. přírůstek/úbytek Dlouhodobá aktiva Zásoby suroviny Zásoby hotových výrobků Pohledávky Peněžní prostředky PASIVA Vlastní kapitál Zisk běžného období Závazky za surovinu Závazky vůči zaměstnancům BILANČNÍ SUMA Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

30 Ve skutečnosti bylo prodáno l. Skutečné náklady a výnosy: Výnosy z prodeje Kč, Spotřeba jednicového materiálu - surovina Kč, Spotřeba jednicového materiálu obal Kč, Jednicové mzdy Kč, Ostatní variabilní náklady Kč, Fixní náklady Kč. VYHODNOCENÍ A) Finanční analýza Rozdíl v zisku: Položka Rozpočet Skutečnost Změna Výnosy z prodeje Jednicové náklady - surovina Jednicové náklady obal Jednicové mzdy Ostatní variabilní náklady Marže = Příspěvek na úhradu Fixní režijní náklady Změna hotových výrobků Zisk Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

31 Likvidita: Běžná Pohotová Okamžitá Čistý pracovní kapitál Aktivita: Průměrné denní tržby Doba obratu zásob suroviny Doba obratu pohledávek z obchodních vztahů Doba obratu závazků z obchodních vztahů Rentabilita: ROA ROS Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

32 B) Analýza bodu zvratu Kritický objem výroby Míra adaptability Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

33 C) Analýza odchylek Na změnu zisku měla vliv prodejní cena, jednicové, variabilní a fixní náklady, prodané množství a množství vyrobených produktů, které zůstaly na skladě. Vliv prodejní ceny Standardní prodejní cena Skutečná prodejní cena Odchylka prodejní ceny na 1 l Odchylka prodejní ceny na celkový objem Vliv jednicových nákladů celkem Standardní jednicové náklady Skutečné jednicové náklady Odchylka jednicových nákladů na kus Odchylka na objem prodeje Vliv jednicových nákladů surovina Standardní jednicové náklady Skutečné jednicové náklady Odchylka jednicových nákladů na kus Odchylka na objem prodeje Vliv jednicových nákladů obal Standardní jednicové náklady Skutečné jednicové náklady Odchylka jednicových nákladů na kus Odchylka na objem prodeje Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

34 Vliv ostatních variabilních nákladů Standardní variabilní náklady na kus Skutečné variabilní náklady na kus Odchylka variabilní režijních nákladů Odchylka na celkový objem produkce Vliv fixních nákladů Standardní fixní náklady Skutečné fixní náklady Odchylka fixních nákladů celkem Odchylka fixních nákladů na jednotku Odchylka fixních nákladů v % Vliv prodejního množství Standardní množství Skutečné množství Odchylka prodejního množství Odchylka celkem (x marže) Vliv zůstatku hotových výrobků Standardní cena Skutečná cena Odchylka nákladové ceny Odchylka na množství Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D

35 Celková odchylka: Pozitivní odchylky: + cena + surovina + obaly + mzdy + prodejní množství Negativní odchylky: hotové výrobky variabilní náklady fixní náklady Celková odchylka = Vypracovala: Ing. Pavlína Vančurová, Ph.D