Osobní obchodní společnosti

Transkript

1 Osobní obchodní společnosti 1. Společné znaky osobních společností podle NOZ a ZOK Osobní společnosti jsou veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Osobní společnosti mohou být založeny jen za účelem podnikání nebo za účelem správy vlastního majetku. Jedna a táž osobní společnost může být založena za oběma účely současně. Bez ohledu na účel založení jsou osobní společnosti vždy podnikateli; povinně se zapisují do obchodního rejstříku. Osobní společnosti se zakládají společenskou smlouvou v písemné formě; podpisy společníků na společenské smlouvě musí být úředně ověřeny. Zakladateli jsou vždy minimálně dvě osoby (fyzické i právnické). Po dobu trvání osobní společnosti může dojít ke změně osob v postavení zakladatelů, tj. prvních společníků, avšak podmínka dvou osob musí být zachována. Společenská smlouva obsahuje alespoň obchodní firmu, sídlo, účel založení a identifikaci společníků. Ve společenské smlouvě KS se uvede, který ze společníků je komplementář a který komanditista, a výše vkladu každého komanditisty. Společníkem VOS a komplementářem KS nemůže být ten, na jehož majetek byl v posledních 3 letech prohlášen konkurs, nebo byl návrh na zahájení insolvenčního řízení zamítnut pro nedostatek majetku, anebo byl konkurs zrušen proto, že je jeho majetek zcela nepostačující; kdo tento zákaz poruší, se společníkem nestane, i když společnost vznikne. Uvedení společníci mohou mít v téže obchodní společnosti jen jeden nepřevoditelný obchodní podíl; komanditista může mít v souladu se společenskou smlouvou i více podílů, na jejich převoditelnost se přiměřeně použijí ustanovení o převoditelnosti podílu ve společnosti s ručením omezeným. Vzájemné poměry společníků osobních společností se řídí společenskou smlouvou, kterou lze měnit pouze dohodou všech společníků. V ostatních záležitostech mohou společníci rozhodovat i (jen) většinou hlasů; každý společník má jeden hlas, neurčí-li společenská smlouva jinak. V záležitostech, které nepřísluší statutárnímu orgánu KS, rozhodují všichni společníci, přičemž zvlášť hlasují komplementáři a zvlášť komanditisté. Společenskou smlouvou lze společné rozhodování upravit i jinak. Dispozitivně je zákonem stanoveno, že podíly společníků VOS a komplementářů jsou stejné; podíly komanditistů se určují podle poměru jejich vkladů. Vkladová povinnost společníků VOS a komplementářů je založena na dobrovolnosti, komanditista je povinen vložit vklad ve výši určené společenskou smlouvou. Mají-li podle společenské smlouvy určenou vkladovou povinnost všichni společníci VOS i komplementáři 1

2 (popřípadě jen někteří z nich), splní ji ve lhůtě, způsobem a v rozsahu určených společenskou smlouvou, jinak v penězích bez zbytečného odkladu po vzniku své účasti ve společnosti. Za podmínek stanovených zákonem a společenskou smlouvou mohou společníci VOS i KS splnit svou vkladovou povinnost také provedením nebo prováděním práce nebo poskytnutím nebo poskytováním služeb. Po dobu trvání společnosti ani po jejím zániku nemá společník právo na vrácení předmětu vkladu. Ocenění vkladu se uvádí ve společenské smlouvě. Vkladová povinnost není pojmovým znakem veřejné obchodní společnosti a tím ani obligatorní součástí vztahu mezi společníkem a společností. To mimo jiné znamená, že nepeněžitý vklad nemusí být oceněný znalcem; způsob ocenění nepeněžitého vkladu se uvádí ve společenské smlouvě, vklad (výše vkladu) se nezapisuje do obchodního rejstříku, souhrn vkladů nelze chápat jako základní kapitál; do obchodního rejstříku se nezapisuje ani celková výše vkladů, ani nepeněžité vklady nemusí být vneseny před vznikem společnosti. Je-li společník se splacením peněžitého vkladu v prodlení, platí úrok z prodlení ve výši dvojnásobku úroku z prodlení z dlužné částky stanovené jiným právním předpisem, ledaže společenská smlouva určí jinak. Další sankcí za prodlení se splacením vkladu je vyloučení společníka ze společnosti; k rozhodnutí se vyžaduje souhlas všech společníků; k hlasu vylučovaného společníka se při rozhodování nepřihlíží. Osobní společnosti nevytváří přísně formalizovanou strukturu orgánů, jako je tomu ve společnostech kapitálových. Nejvyšším orgánem jsou všichni společníci; statutárním orgánem VOS mohou být rovněž všichni (titíž) společníci, avšak pouze za předpokladu, že splňují požadavky stanovené v ust. 46 ZOK. V komanditní společnosti platí totéž pro komplementáře; komanditisté statutárním orgánem nejsou. Vícečlenný statutární orgán osobních společností není ve smyslu 156 OZ orgánem kolektivním, tzn., že nerozhoduje ve sboru. Ustanovení 44 odst. 4 ZOK ostatně uvádí, že statuárním orgánem osobní společnosti je každý její společník. Toto pravidlo je prolomeno speciální úpravou KS, kde mohou být statutárním orgánem pouze komplementáři. Dikce ust. 106 odst. 1 a 125 odst. 1 ZOK o všech společnících (komplementářích) nejde proti 44 odst. 4, kde se stanoví, že je statutárním orgánem každý společník. Je třeba si uvědomit, že nikoliv všichni společníci VOS (komplementáři) budou splňovat předpoklady pro výkon funkce. Proto je normováno, že statutárním orgánem jsou všichni, kteří tyto předpoklady splňují, přičemž vnitřní a vnější působnost mohou realizovat samostatně. Společenská smlouva VOS a KS může určit, že 2

3 statutárním orgánem budou někteří z oprávněných nebo jen jeden. Statutárním orgánem osobních společností musí být pouze společník, třetí osoba se nepřipouští. Zisk a ztráta se mezi společníky VOS dělí rovným dílem, výjimkou z tohoto pravidla může být regulace dělení zisku v případě, že společník již zcela nebo zčásti splnil svou vkladovou povinnost. Zisk a ztráta komanditní společnosti se dělí mezi společnost a komplementáře. Neurčí-li společenská smlouva jiné dělení, dělí se zisk a ztráta mezi společnost a komplementáře na polovinu. Část zisku, která připadla společnosti, se po zdanění rozdělí mezi komanditisty v poměru jejich podílů. Komanditisté nenesou ztrátu společnosti, neurčí-li společenská smlouva jinak. Společníci osobních společností mají daný zákaz konkurence, zákonný rozsah může společenská smlouva upravit odlišně. V opačném případě platí, že bez souhlasu všech ostatních společníků nesmí společník podnikat v předmětu podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného. Společník nesmí být ani členem statutárního nebo jiného orgánu jiné obchodní korporace s obdobným předmětem podnikání, ledaže se jedná o koncern. Při zániku účasti společníka ve společnosti v době jejího trvání náleží společníkovi vypořádací podíl. Obecná úprava vypořádacího podílu, jakož i pravidla pro výpočet jeho výše je obsažena ve společných ustanoveních ZOK. Každému společníkovi nebo jeho nástupci je garantováno právo na vypořádací podíl, pokud jeho účast za trvání společnosti zanikne jinak než převodem podílu nebo udělením příklepu v řízení o výkonu rozhodnutí. Neurčuje-li společenská smlouva jinak, stanoví se výše vypořádacího podílu ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci. Uvedené pravidlo se však nepoužije, liší-li se podstatně reálná hodnota majetku společnosti od jejího ocenění v účetnictví. Reálnou hodnotou se obecně rozumí skutečná hodnota daného majetku neboli hodnota tržní. Mezinárodní oceňovací standardy (IVS) definují tržní hodnotu tak, že jde o odhadovanou částku, za kterou by byl majetek směněn k datu ocenění mezi koupěchtivým kupujícím a prodeje chtivým prodávajícím při transakci nezávislých subjektů, po řádném marketingu, přičemž strany transakce jednaly informovaně, opatrně a bez nátlaku. Tržní hodnota se zpravidla zjišťuje v rámci ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce. 1 1 K tomu srov. BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s

4 Výše vypořádacího podílu komplementáře, který ukončil ve společnosti svou účast, se plně řídí citovaným ustanovením, neboť právní úprava VOS ani KS neobsahuje zvláštní pravidla. Společenská smlouva KS však může kritéria pro výpočet vypořádacího podílu nastavit jinak. Výše vypořádacího podílu komanditisty se určí podle pravidel stanovených zákonem o obchodních korporacích pro vypořádací podíl ve společnosti s ručením omezeným (srov. 120 odst. 2 ZOK), konkrétně podle ust. 214 odst. 1, podle něhož se výše vypořádacího podílu určí ke dni zániku účasti společníka ve společnosti podle 36 odst. 2 ZOK. Z uvedeného plyne, že ZOK v podstatě nečiní rozdíly pro výpočet vypořádacího podílu mezi komplementáři a komanditisty a že se na obě skupiny použije obecná úprava daná zákonem. Podíl na likvidačním zůstatku rovněž není v úpravě VOS a KS speciálně normován; pro komanditisty není proveden odkaz na příslušné ustanovení SRO, neboť ani v její právní úpravě není ničeho řečeno. Aplikovatelná tedy opět bude obecná úprava v ust ZOK, dispozitivnost citovaných ustanovení dovoluje provedení změn ve společenské smlouvě. Při zrušení obchodní korporace s likvidací má každý společník právo na podíl na likvidačním zůstatku; nestanoví-li společenská smlouva nebo dohoda společníků jinak, vyplácí se tento podíl v penězích. Likvidační zůstatek se rozdělí mezi společníky nejprve do výše, v jaké splnili svou vkladovou povinnost. Nestačí-li likvidační zůstatek na toto rozdělení, podílejí se společníci na likvidačním zůstatku v poměru k výši svých splacených či vnesených vkladů. Neměl-li žádný ze společníků vkladovou povinnost, rozdělí se likvidační zůstatek mezi společníky rovným dílem. Zbytek likvidačního zůstatku se rozdělí mezi společníky rovným dílem. Likvidátor vyplatí podíl na likvidačním zůstatku bez zbytečného odkladu po schválení návrhu na použití likvidačního zůstatku. Není-li návrh použití likvidačního zůstatku schválen, rozhodne o jeho rozdělení soud na návrh likvidátora nebo společníka. Určí-li tak společenská smlouva, pak se shora uvedený způsob dělení neuplatní, ustanovení jsou dispozitivní, ujednání ve smlouvě má před nimi přednost. Při zrušení obchodní korporace s likvidací ručí společníci za její dluhy po jejím zániku do výše svého podílu na likvidačním zůstatku, nejméně však v rozsahu, v němž ručili za jejího trvání. Mezi sebou se společníci vyrovnají stejným způsobem jako při ručení za trvání společnosti. Jestliže společníci za trvání společnosti za dluhy společnosti neručili, vypořádají se mezi sebou podle poměru svých podílů ke dni zániku společnosti. S likvidací se společnost zrušuje uplynutím doby, na kterou byla založena dosažením účelu, pro který byla založena 4

5 dnem určeným zákonem nebo právním jednáním o zrušení právnické osoby, jinak dnem jeho účinnosti dnem právní moci rozhodnutí orgánu veřejné moci, nestanoví-li se v rozhodnutí den pozdější. 2 Právní a majetkové poměry osobních společností jsou charakterizovány těmito znaky: založením alespoň dvěma osobami, existencí dvou osob po celou dobu trvání společnosti; v komanditní společnosti je alespoň jedním společníkem komplementář a alespoň jedním komanditista, zakladatelským právním jednáním, jež má povahu společenské smlouvy; podpisy společníků musí být úředně ověřeny, změnou společenské smlouvy výhradně dohodou všech společníků, dobrovolnou vkladovou povinností; výjimkou je vkladová povinnost komanditisty, základní kapitál je tvořen případnými vklady společníků, nezapisuje se do obchodního rejstříku, neomezeným ručením společníků za dluhy společnosti s výjimkou rozsahu ručební povinnosti komanditistů, nepřevoditelností podílu společníka s výjimkou převodu podílu komanditisty, absencí přísně formalizované struktury orgánů, zánikem společnosti z důvodu zániku účasti společníka s výjimkou zániku jednoho z více komanditistů, dispozitivností právní úpravy. 2. Veřejná obchodní společnost 2. 1 Individualizační znaky společnosti Veřejná obchodní společnost je v souladu s kontinentální právní tradicí chápaná jako ryzí osobní společnost. Z důvodové zprávy k ZOK mj. plyne, že veřejná obchodní společnost zůstává i nadále zachována s právní subjektivitou, avšak její obecné vymezení je změněno, resp. uvedeno do teoreticky správné podoby. Veřejná obchodní společnost je společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání nebo na správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně a nerozdílně. 2 Ke zrušení a zániku obchodní korporace blíže srov. Právnické osoby se zřetelem na obchodní korporace, podkapitola Zrušení a zánik právnické osoby. 5

6 Z definice vyplývá, že společnost musí založit alespoň dvě osoby; počet společníků směrem nahoru zákon nikterak neomezuje. Dvě osoby v ní musí setrvat po celou dobu její existence, avšak není nutné, aby jimi byly ty, které společnost založily. Změnou společenské smlouvy mohou do společnosti vstupovat noví společníci, stávající pak vystupovat. Přistoupivší společník ručí za dluhy společnosti vzniklé před jeho přistoupením. Může však požadovat po ostatních společnících, aby mu poskytli plnou náhradu za poskytnuté plnění a nahradili náklady s tím spojené. Po zániku účasti ve společnosti ručí společník jen za ty dluhy společnosti, které vznikly před zánikem jeho účasti. U fyzických osob zákon nevyžaduje plnou svéprávnost společníka. Pokud by měl nesvéprávný společník uzavřít společenskou smlouvu, musel by být zastoupen opatrovníkem (srov. 62 OZ); takový úkon by navíc vyžadoval schválení soudu. Rozhodování ve věcech společnosti by se pak účastnil opatrovník nesvéprávného společníka. Za nezletilého, který by např. zdědil podíl, by vykonával práva a povinnosti společníka jeho zákonný zástupce. Plně nesvéprávný společník nemůže být statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem. 3 Společníky VOS mohou být i právnické osoby, nestanoví-li jiný zákon jinak, tzn., nevylučuje-li je z účasti ve VOS přímo (zcela) nebo nestanoví-li jim jistá omezení. Je dovoleno, aby společníkem byly právnické osoby upravené OZ, ZOK i jiným právním přepisem, např. spolek, ústav, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, družstvo. Společníkem VOS nemůže ex lege být nadace, nadační fond, investiční společnost, veřejná vysoká škola, stát. 3 Srov. Lasák, J.; Pokorná, J.; Čáp, Z,; Doležil, T. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s

7 Omezení účasti stanoví příslušné zákony pro obec a kraj; obec nebo kraj se mohou stát společníky jen tehdy, budou-li mít spolu s jinými obcemi nebo kraji ve VOS účast alespoň 50 %. V případě, že je společníkem VOS právnická osoba, vykonává společnická práva a povinnosti její zmocněnec, kterým může být pouze fyzická osoba. Táž nebo jiná osoba se může stát i statutárním orgánem VOS, splňuje-li požadavky a předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem pro samotného člena orgánu. Zákonem je zakázáno, aby se společníkem stal ten, na jehož majetek byl v posledních třech letech prohlášen konkurs, nebo byl návrh na zahájení insolvenčního řízení zamítnut pro nedostatek majetku, anebo byl konkurs zrušen proto, že je jeho majetek zcela nepostačující. Kdo tento zákaz poruší, se společníkem nestane, i když společnost vznikne. Řídí-li se vzájemné poměry společníků společenskou smlouvou, měla by tato upravit i způsob a rozsah osobní účasti společníka na podnikání společnosti nebo správě jejího majetku. Nevyžaduje se, aby způsob a rozsah účasti byl pro všechny společníky stejný, společenskou smlouvou je lze diferencovat nebo pro některé společníky zcela eliminovat. Z povahy VOS, resp. její definice však lze usuzovat, že alespoň někteří společníci se budou na činnosti společnosti aktivně podílet. Osobní účast společníků na aktivitách společnosti je znakem, kterým se veřejná obchodní společnost i historicky odlišuje od ostatních obchodních korporací. Vztah společníka a společnosti je postaven na individuálních hodnotách společníků, na jejich dovednostech a vlastnostech, jestliže se společníci zavazují k poskytnutí těchto svých charakteristik k naplňování cílů, pro které byla společnost založena. 4 Solidární ručení společníků vzniká ex lege. Občanský zákoník normuje, že je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoliv ze spoludlužníků. Má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné. Judikatura dovodila, že veřejná obchodní společnost je osobní společností, jejíž společníci se sdružují především a s ohledem na své individuální znalosti, vlastnosti a dovednosti. Rozhodujícím účelem není soustředit kapitál, ale spojit lidské individuality k dosažení společných podnikatelských cílů. Existence je přímo vázána na setrvání společníků v ní; 4 Podle obchodního zákoníku mohla být jedna a táž fyzická osoba nebo právnická osoba společníkem s neomezeným ručením pouze v jedné společnosti. Uvedené omezení zákon o obchodních korporacích nepřebírá, tzn., že je možný opačný přístup. 7

8 nastane-li některý z důvodů pro zánik účasti některého ze společníků, zrušuje i sama společnost. U veřejné obchodní společnosti jsou pro charakteristiku společnosti rozhodující právě osobní prvky, tj. znalosti, vlastnosti a dovednosti společníků. Právě z jejich posouzení vycházejí společníci při rozhodování o tom, zda, popřípadě s kým, společnost založí. Závěr, že následně, tj. v průběhu existence společnosti, pozbývají tyto skutečnosti význam a kterýkoli ze společníků se může bez souhlasu ostatních společníků dohodnout na to, že převede svůj podíl na třetí osobu bez ohledu na to, zda tato požadované znalosti, vlastnosti a dovednosti má, je v rozporu s účelem osobní společnosti Společenská smlouva Zakladatelským právním jednáním veřejné obchodní společnosti je společenská smlouva. Ta však neplní jen funkci zakladatelského dokumentu, ale je stěžejní normou fungování společnosti po celou dobu jejího trvání. V tomto pojetí je i dokumentem organizačním. Výčet údajů uváděných ve společenské smlouvě odpovídá typu a charakteru VOS. Je-li řečeno, že společenská smlouva obsahuje také firmu společnosti, 6 předmět podnikání společnosti nebo údaj, že byla založena za účelem správy vlastního majetku, 7 a určení společníků uvedením jména nebo jmen a příjmení, v případě právnické osoby názvu a bydliště nebo sídla, pak je zřejmé, že společenská smlouva musí obsahovat i údaje dané ust. 123 OZ, tj. sídlo 8, statutární orgán a první členy statutárního orgánu. Vedle shora povinných náležitostí může společenská smlouva obsahovat i řadu dalších ujednání, např. dobu trvání společnosti, úpravu vkladové povinnosti společníků, možnost splnění vkladové povinnosti provedením nebo prováděním prací nebo poskytnutím nebo poskytováním služeb, ocenění vkladu, připuštění možnosti dědění podílu, připuštění možnosti přechodu podílu na právního nástupce společníka právnickou osobu, 5 Usnesení NS ČR sp. zn. 29 Cdo 646/2008, ze dne K obchodní firmě srov. kapitolu 7 K předmětu podnikání srov. kapitolu 8 K sídlu srov. kapitolu 8

9 odchylnou úpravu velikosti podílů společníků, odchylnou úpravu způsobu rozhodování o záležitostech společnosti, odchylnou úpravu zákazu konkurence, odchylnou úpravu způsobu rozdělení zisku a ztráty mezi společníky. 9 Společenskou smlouvu lze měnit pouze dohodou všech společníků, většinový princip se výslovně vylučuje. Vedle tohoto příkazu se normuje, že má-li být změnou společenské smlouvy zasahováno do práv společníků, je třeba ke změně souhlasu těch společníků, do jejich práv se zasahuje, čímž jsou chráněna práva společníků, avšak na první pohled je zřejmá nekompatibilnost citovaných odstavců téhož ustanovení. 10 Společenskou smlouvou se VOS zakládá, avšak společenská smlouva neplní jen funkci zakladatelského (zřizovacího) dokumentu, ale je stěžejní normou fungování společnosti po celou dobu jejího trvání. V tomto pojetí je i dokumentem organizačním. Společníci VOS nejsou povinni vkládat do společnosti vklady; nemají vkladovou povinnost, neurčí-li společenská smlouva jinak. Jinak řečeno, vkladová povinnost není pojmovým znakem veřejné obchodní společnosti a tím ani obligatorní součástí vztahu mezi společníkem a společností. Je-li vkladová povinnost ve společenské smlouvě ujednána, musí být současně určena výše vkladu, předmět vkladu, lhůta pro splacení (vnesení) vkladu, případně též výše úroku z prodlení se splacením peněžitého vkladu. Není-li určen předmět a lhůta, splácí společník vklad v penězích bez zbytečného odkladu po vzniku své účasti ve společnosti. Nepeněžitý vklad nemusí být oceněný znalcem; způsob ocenění nepeněžitého vkladu se uvádí ve společenské smlouvě. Nepeněžité vklady nemusí být vneseny před vznikem společnosti. Sankcí za nesplnění vkladové povinnosti nemusí být jen úrok z prodlení, ale také vyloučení společníka ze společnosti. O vyloučení rozhoduje nejvyšší orgán VOS, tj. všichni společníci vyjma vylučovaného. Před vyloučením musí být společníkovi dána dodatečná lhůta ke splnění vkladové povinnosti, teprve po jejím marném uplynutí může být přistoupeno k jeho vyloučení. Uvedené neplatí, jsou-li ve společnosti pouze dva společníci: za prvé by o vyloučení rozhodoval pouze jeden společník, za druhé by společnost nemohla dále existovat pouze s jedním společníkem Rozhodování společníků 9 Dále srov. BĚLOHLÁVEK, A. J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s Rozsáhlejší výklad nastíněné problematiky by přesahoval smysl a účel této studijní pomůcky. 9

10 K rozhodování ve všech záležitostech společnosti je zapotřebí souhlasu všech společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak. Ustanovení 105 ZOK je dispozitivní, společenskou smlouvou lze přijmout pro rozhodování většinový princip. Každý společník má při rozhodování jeden hlas, ledaže společenská smlouva určí jinak. Počet hlasů může být vázán např. na výši vkladové povinnosti jednotlivých společníků. Jednoznačnost či jasnost ust. 105 ZOK je jen zdánlivá. Aniž by musela většinový princip určit společenská smlouva, plyne např. z ust. 115 odst. 2, podle něhož může společnost navrhnout, aby soud vyloučil společníka, který porušuje zvlášť závažným způsobem své povinnosti, ačkoliv byl k jejich řádnému plnění vyzván a na možnost vyloučení písemně upozorněn. S podáním návrhu musí souhlasit společníci, kteří mají ve společnosti většinu hlasů; k hlasu vylučovaného společníka se nepřihlíží. Problém lze spatřovat i tehdy, splňují-li všichni společníci podmínky a předpoklady stanovené zákonem pro výkon funkce statutárního orgánu a takto všichni statutární orgán tvoří. Pak stejní společníci nejenže rozhodují o všech záležitostech společnosti, ale současně je každý z nich ve smyslu ust. 44 odst. 4 ZOK statutárním orgánem. Např. všichni v postavení nejvyššího orgánu rozhodnou o zásadách obchodního vedení a jednotlivě (každý z nich samostatně) obchodní vedení realizuje. Ustanovení 212 odst. 2 OZ normuje, že zneužije-li člen soukromé korporace hlasovací právo k újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu tohoto člena nelze pro určitý případ přihlížet. Toto právo zaniká, pokud návrh není podán do tří měsíců ode dne, kdy k zneužití hlasu došlo Podíl společníka Ve veřejné obchodní společnosti není základem pro určení výše podílu vklad, je-li vkladová povinnost povinností fakultativní; společník nabývá podíl již jen svou účastí ve společnosti po jejím vzniku, popřípadě po přistoupení do společnosti v době jejího trvání, tj. originárním vznikem účasti. Podíl představuje účast společníka ve společnosti a práva a povinnosti z této účasti plynoucí. V osobních společnostech nemůže být podíl představován cenným papírem. Převod podílu společníka ať již na jiného společníka, nebo třetí osobu se ve veřejné obchodní společnosti zakazuje. Uvedený zákaz koresponduje s příkazem změny společenské smlouvy co do počtu společníků; nelze, aby společník z vlastní vůle a vlastním jednáním převedl podíl na jiného, čímž by beze změny společenské smlouvy došlo ke změně 10

11 personální struktury společnosti. Je-li zakázáno podíl převést, platí zákaz i pro zastavení podílu. Podíl společníka veřejné obchodní společnosti nelze ani rozdělit. Podíl ve veřejné obchodní společnosti může být ve spoluvlastnictví více osob; spoluvlastníci jsou pak společným společníkem a podíl spravuje vůči společnosti jen správce společné věci. Spoluvlastnictví jako institut upravuje občanský zákoník. Nezakáže-li společenská smlouva přechod podílu nebo omezení přechodu, pak smrtí společníka nebo zánikem společníka přechází jeho podíl na dědice nebo právního nástupce. Pro veřejnou obchodní společnost může být totiž důležité, aby se společníkem nemohl stát dědic nebo právní nástupce, který není schopen nebo ochoten osobně se účastnit na podnikání nebo správě majetku společnosti. Omezením přechodu lze rozumět např. podmínění přechodu podílu souhlasem některého orgánu společnosti. Nelze mít za to, že podíl přechází automaticky; nabytí dědictví potvrzuje v rozhodnutí o dědictví soud Práva společníků Práva a povinnosti společníků stanoví v obecné rovině OZ a ZOK; některá ustanovení mají kogentní povahu, většina z nich je dispozitivní. K právům společníka plynoucím ze ZOK patří právo domáhat se za společnost u soudu splnění vkladové povinnosti proti společníkovi, který je s jejím splněním v prodlení, a v tomto řízení ji zastupovat; to platí i pro následný výkon rozhodnutí; tento návrh však může společník podat jen tehdy, pokud jej bez zbytečného odkladu poté, co na to společnost upozorní, nejpozději však do jednoho měsíce, nepodá společnost právo domáhat se u soudu za společnost proti jinému společníkovi náhrady újmy, kterou společník způsobil, nebo splnění jeho případné povinnosti plynoucí ze smlouvy o vypořádání újmy podle 53 odst. 3, ledaže ten, kdo újmu společnosti způsobil, ji ovládá navrhnout, aby soud společnost zrušil, jsou-li pro to důležité důvody, zejména porušuje-li společník zvlášť závažným způsobem své povinnosti a není-li možné dosáhnout účelu, pro který byla společnost založena 11

12 právo nahlížet do všech dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje; to platí obdobně pro společníkova zástupce, bude-li zavázán ke stejné mlčenlivosti jako společník a společnosti tuto skutečnost společnosti doloží 11 právo na náhradu výdajů, které společník vynaložil při zařizování záležitostí společnosti 12 a které mohl rozumně pokládat za potřebné; právo na náhradu nákladů lze uplatnit do tří měsíců od okamžiku jejich vynaložení; k později uplatněnému právu se nepřihlíží právo na podíl na zisku právo na vypořádací podíl při zániku své účasti právo na podíl na likvidačním zůstatku při zrušení společnosti s likvidací a jejím zániku. Společník se může zavázat k provádění prací pro společnost práci nebo k poskytování služeb, aniž by tím plnil vkladovou povinnost. V takovém případě mu společnost poskytne podíl na zisku ve výši odpovídající ocenění provedených prací nebo poskytnutých služeb, ledaže společenská smlouva stanoví jiný způsob vypořádání Majetková práva společníka Podíl na zisku se stanoví na základě řádné nebo mimořádné účetní závěrky schválené nejvyšším orgánem společnosti, tj. ve veřejné obchodní společnosti jednomyslně všemi společníky, neurčí-li společenská smlouva jinak. Podíl na zisku je splatný do šesti měsíců od konce účetního období, ledaže společenská smlouva určí jinak. O vyplacení podílu na zisku rozhoduje statutární orgán, což ve veřejné obchodní společnosti mohou být opět všichni společníci. Přijímání rozhodnutí vícečlenného statutárního orgánu veřejné obchodní společnosti určí společenská smlouva, tzn., zda je k přijetí rozhodnutí třeba souhlasu všech společníků, nebo většiny ze všech, nebo většiny z většiny přítomných apod. Jinak je podle zákona statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti každý společník. Primárně se zisk dělí mezi společníky rovným dílem. Společník má právo na podíl na zisku ve výši 25 % z částky, v níž splnil svou vkladovou povinnost. Pokud zisk společnosti k vyplacení této částky nepostačuje, rozdělí se zisk mezi společníky v poměru částek, v nichž splnili vkladovou povinnost. Zbylý zisk se mezi společníky dělí rovným dílem. Pokud však je společník povinen provádět pro společnost práci nebo jí poskytovat služby, aniž tím plní vkladovou povinnost, poskytne mu společnost podíl na zisku ve výši odpovídající ocenění 11 K tomu srov. ust. 5 odst. 1 OZ 12 K tomu srov. ust. 166 odst. 1 OZ 12

13 provedených prací nebo poskytnutých služeb. Poté se dělení zisku použije jen na tu část, která není rozdělena podle předchozích vět. Společenská smlouva může upravit dělení zisku jinak. Vypořádací podíl náleží společníkovi při zániku jeho účasti ve společnosti za jejího trvání, čímž se v případě veřejné obchodní společnosti rozumí zánik účasti v důsledku vystoupení společníka změnou společenské smlouvy vyloučení společníka na základě rozhodnutí soudu k návrhu společnosti. Vypořádací podíl se určí poměrem podílů společníků a vyplácí se v penězích bez zbytečného odkladu poté, co je nebo mohla být zjištěna jeho výše, ledaže společenská smlouva nebo dohoda mezi společností a společníkem nebo společníkem, jehož účast zanikla, nebo právním nástupcem určí jinak. Vypořádací podíl náleží i dědici nebo právními nástupci společníka, není-li projevena vůle nabýt účast ve společnosti derivativním způsobem. Při zrušení společnosti s likvidací má každý společník právo na podíl na likvidačním zůstatku; nestanoví-li společenská smlouva nebo dohoda společníků jinak, vyplácí se tento podíl v penězích. Byla-li společenskou smlouvou určena pro společníky vkladová povinnost, rozdělí se likvidační zůstatek nejprve do výše, v jaké byla společníky splněna. Nestačí-li likvidační zůstatek na takové rozdělení, podílejí se společníci na likvidačním zůstatku v poměru k výši svých splacených nebo vnesených vkladů. Neměl-li žádný ze společníků vkladovou povinnost, rozdělí se likvidační zůstatek mezi společníky rovným dílem. Ztráta společnosti se mezi společníky dělí rovněž rovným dílem; úprava je dispozitivní, tzn., že je dovoleno, aby se od ní společníci e společenské smlouvě odchýlili a nastavili si pravidla dělení zisku i ztráty jinak. Je však nutné respektovat rovné postavení společníků a obecné principy spravedlnosti a dobrých mravů Zrušení a zánik společnosti Zrušení společnosti se stejně jako její založení rozpadá do dvou fází vlastního zrušení a zániku, tj. výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Podle speciálních ustanovení zákona o obchodních korporacích se veřejná obchodní společnost zrušuje: a) výpovědí společníka podanou nejpozději 6 měsíců před uplynutím účetního období, a to posledním dnem účetního období, ledaže společenská smlouva určí jinou lhůtu, b) dnem právní moci rozhodnutí soudu, kterým se společnost zrušuje, c) smrtí společníka, ledaže společenská smlouva připouští dědění podílu, 13

14 d) zánikem společníka právnické osoby, ledaže společenská smlouva připouští přechod podílu na právního nástupce, e) dnem právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek některého ze společníků nebo zamítnutí návrhu na zahájení insolvenčního řízení pro nedostatek majetku nebo zrušením konkursu proto, že je společníkův majetek zcela nepatrný, f) dnem právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení některého ze společníků, g) pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením podílu některého společníka ve společnosti, nebo právní mocí exekučního příkazu k postižení podílu některého společníka ve společnosti po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle jiného právního předpisu a, byl-li v této lhůtě podán návrh na zastavení exekuce, právní mocí rozhodnutí o tomto, h) dnem, v němž žádný ze společníků nebude splňovat požadavky k výkonu funkce statutárního orgánu, i) vyloučením společníka soudem, jsou-li pro to důležité důvody, zejména porušuje-li společník zvlášť závažným způsobem své povinnosti, j) z jiných důvodů určených ve společenské smlouvě. Kromě důvodů uvedených v písmenech b) a h) se mohou ostatní společníci při zrušení společnosti do okamžiku předložení konečné zprávy o průběhu likvidace likvidátorem změnou společenské smlouvy dohodnout, že společnost trvá nadále i bez společníka, jeho se důvod zrušení týká. Tato dohoda společníků může být také předem obsažena ve společenské smlouvě. Pokud byla společnost zrušena podle písm. h), mohou se společníci dohodnout na přistoupení společníka, který zákonné požadavky splňuje, a na tom, že společnost dále trvá. Veřejná obchodní společnost může být zrušena i bez likvidace, tj. s právním nástupcem. Přeměnu právnické osoby obecně normuje občanský zákoník; přeměnu obchodních korporací zákon o přeměnách obchodních společností a družstev. Přeměnou se je fúze, rozdělní a změna právní formy. 3. Komanditní společnost Znaky, kterými je komanditní společnost v ZOK definována a které ji odlišují od ostatních typů obchodních společností, zůstávají ve srovnání s ObchZ zachovány. I nadále je společností, v níž alespoň jeden společník ručí za její dluhy omezeně (komanditista) a 14

15 alespoň jeden společník neomezeně (komplementář). Změny však doznala dříve nepřesná, nejasná, hojně kritizovaná a interpretační problémy přinášející přiměřená aplikace ustanovení ObchZ o SRO na právní postavení komanditistů. Novým vyjádřením ustanovení 119 ZOK doznává KS odklon od prvků kapitálových společností, čímž je posílena její societní povaha. Těsněji se přimyká k úpravě ryze osobní veřejné obchodní společnosti. Některými autory bývá označována jako společnost smíšená. Jedna a táž osoba nemůže být v téže KS současně komplementářem i komanditistou. 13 Zákon o obchodních korporacích však nezakazuje, aby jedna a táž osoba byla neomezeně ručícím společníkem ve více společnostech, tzn., že např. společník VOS může být zároveň komplementářem KS. Komanditní společnost se zakládá společenskou smlouvou v písemné formě s úředně ověřenými podpisy všech společníků. Vznik společnosti je datován jejím zápisem do obchodního rejstříku. Jestliže ust. 124 ZOK normuje, že společenská smlouva obsahuje také a) určení, který ze společníků je komplementář a který komanditista, b) výši vkladu každého komanditisty, je zřejmé, že pro určení ostatních náležitostí je nutné vzít v úvahu nejen příslušná ustanovení OZ o právnických osobách a korporacích, ale společná ustanovení ZOK a speciální ustanovení o veřejné obchodní společnosti a společnosti s ručením omezeným. Společenská smlouva KS musí mj. obsahovat obchodní firmu s uvedením jednoho z normovaných obligatorních dodatků, sídlo určené alespoň názvem obce a výčet osob tvořících statutární orgán, který se však v KS nikterak nevytváří, neboť ex lege jsou statutárním orgánem všichni komplementáři splňující požadavky dané ust. 46 ZOK, neurčí-li společenská smlouva, že jsou statutárním orgánem pouze někteří z nich nebo jeden. Pokud ze společných ustanovení ZOK a vlastní právní úpravy KS neplyne něco jiného, použijí se na komanditní společnost přiměřeně ustanovení o veřejné obchodní společnosti. Vztaženo na obsah společenské smlouvy lze formulovat závěr, že podle ust. 98 ZOK nesmí chybět předmět podnikání společnosti nebo údaj, že byla založena za účelem 13 Toto konstatování vychází z tradičního charakteru komanditní společnosti. Ustanovení 32 ZOK však uvádí, že každý společník může mít pouze jeden podíl v téže obchodní korporaci; to neplatí pro účast v kapitálové společnosti a podíl komanditisty. Není pochyb o tom, že v souladu se společenskou smlouvou by mohl mít komanditista v téže komanditní společnosti i více podílů. Doktrína se však zamýšlí i nad otázkou, zda by jedna a táž osoba mohla být ve vícečlenné společnosti současně komplementářem i komanditistou. Důvodem pro zamítnutí takové konstrukce je především problematika rozsahu ručení. K tomu dodáváme, že problémem by bylo též hlasování jednak co do počtu možných hlasů a jednak příklon tohoto společníka ke skupině komplementářů či komanditistů, ať již by se hlasovalo odděleně (zvlášť komplementáři a zvlášť komanditisté) či společně. 15

16 správy vlastního majetku. Společníci musí být určeni uvedením jména nebo jmen a příjmení, v případě právnické osoby názvu; je-li společníkem jiná obchodní korporace, uvede se její obchodní firma. Chybět nesmí bydliště společníka fyzické osoby a sídlo společníka právnické osoby. Stejně jako v případě VOS, předepisuje ZOK i pro KS pouze minimální povinný rozsah náležitostí společenské smlouvy. Další náležitosti určují ve vzájemné shodě zakladatelé (budoucí společníci). Jedná se o práva a povinnosti společníků, které ZOK buďto vůbec neupravuje (ale ani nezakazuje), nebo je upravuje dispozitivně, tzn., že dává společníkům prostor k jejich řešení ve společenské smlouvě odlišným způsobem, než stanoví ZOK ve společných ustanoveních, právní úpravě VOS, případně též SRO. Z důvodu právní jistoty samotných společníků i třetích osob je účelné ve smlouvě dále vymezit alespoň: dobu trvání společnosti, dohodu o zásadách obchodního vedení společnosti, případnou vkladovou povinnost pro komplementáře s určením formy a výše vkladu a lhůty pro splnění, určení správce vkladů, jsou-li vklady společníků spláceny nebo vnášeny před vznikem společnosti, splnění vkladové povinnosti provedením nebo prováděním práce nebo poskytnutím nebo poskytováním služeb včetně jejich ocenění, výši úroku z prodlení za nesplnění vkladové povinnosti, pravidla pro dělení zisku a nesení ztráty, pravidla pro stanovení vypořádacího podílu, pravidla pro rozdělení likvidačního zůstatku, problematiku dědění a přechodu obchodního podílu, úpravu zákazu konkurence, úpravu dispozice s obchodním podílem komanditisty, další práva a povinnosti společníků Komplementář Komplementářem může fyzická i právnická osoba, právnická osoba však jen tehdy, nezakazuje-li to jiný zákon. Obecně nemůže být komplementářem ten, na jehož majetek byl v posledních třech letech prohlášen konkurs, nebo byl návrh na zahájení insolvenčního 16

17 zamítnut pro nedostatek majetku, anebo byl konkurs zrušen proto, že je jeho majetek zcela nepostačující; kdo tento zákaz poruší, se společníkem nestane, i když společnost vznikne. Nejsou-li dány důvody zakazující účast osoby v postavení komplementáře, zakladatel se společníkem stane, avšak pro to, aby se současně ex lege nebo z titulu společenské smlouvy stal (mohl stát) statutárním orgánem, musí splňovat další požadavků stanovené v ust. 46 ZOK. Ve smyslu příslušných ustanovení OZ a společných i zvláštních ustanovení ZOK o statutárních orgánech přísluší komplementářům vnější a vnitřní působnost. Komplementáři mohou společnost zastupovat ve vztazích se třetími osobami ve všech záležitostech společnosti a současně vymezují a realizují obchodní vedení společnosti. To vše činí s péčí řádného hospodáře a dodržením pravidla podnikatelského úsudku. Způsob jednání vícečlenného statutárního orgánu se uvádí ve společenské smlouvě a zapisuje se do obchodního rejstříku. Neurčí-li společenská smlouva jinak, rozhodují o záležitostech, které nepřísluší statutárnímu orgánu, všichni společníci, přičemž zvlášť hlasují komplementáři a zvlášť komanditisté. Každý společník má jeden hlas, ledaže společenská smlouva určí jinak; např. hlasy komanditistů se mohou odvíjet od výše jejich vkladu. Všichni společníci mohou např. schvalovat udělení a odvolání prokury, převod podílu komanditisty na jiného komanditistu nebo třetí osobu; rozhodují o likvidaci a povolávají likvidátora, schvalují účetní závěrku, v souladu se společenskou smlouvou udělují souhlas ke vkladu ve formě práce nebo služby, udělují souhlas s převodem obchodního podílu komanditisty, neurčí-li společenská smlouva, že tato působnost náleží statutárnímu orgánu atd. Specifika právního postavení komplementáře spočívají v tom, že: je statutárním orgánem společnosti je oprávněn k obchodnímu vedení společnosti nemá zákonem předepsanou vkladovou povinnost ručí za dluhy společnosti neomezeně nese ze zákona ztrátu společnosti zjištěnou účetní závěrkou jeho podíl je nepřevoditelný bez svolení všech ostatních společníků nesmí vyvíjet konkurenční aktivity Komanditista 17

18 Jak již bylo shora uvedeno, obecná aplikace ustanovení o SRO na právní postavení komanditistů je eliminována; konkrétní odkaz je však proveden na přiměřené použití ustanovení o převoditelnosti obchodního podílu v SRO. Ustanovení 123 ZOK však dopadá výhradně jen na komanditisty, neboť podíl společníka VOS je nepřevoditelný, tzn., že je nepřevoditelný i podíl komplementáře. Ve smyslu ust. 32 ZOK může mít komanditista více podílů, komplementář nikoli rozdělení obchodního podílu v souvislosti s jeho převodem nebo přechodem, ledaže společenská smlouva určí jinak; k rozdělení je nutný souhlas nejvyššího orgánu výši vypořádacího podílu komanditisty, která se určí podle pravidel stanovených zákonem o obchodních korporacích pro vypořádací podíl v SRO. Podíl komanditisty nemůže být představován cenným papírem. Specifika právního postavení komanditisty spočívají v tom, že: ručí za dluhy společnosti s ostatními společníky společně a nerozdílně do výše svého nesplaceného vkladu podle stavu zápisu v obchodním rejstříku společenská smlouva může určit, že ručí za dluhy společnosti do výše určené částky, tzv. komanditní sumy má ze zákona vkladovou povinnost není statutárním orgánem společnosti není oprávněn k obchodnímu vedení společnosti nenese ztrátu zjištěnou účetní závěrkou, ledaže společenská smlouva nebo rozhodnutí společníků určí jinak; výjimkou je určení komanditní sumy není ze zákona povinen k osobní účasti na podnikání společnosti může mít ve společnosti více podílů jeho podíl je převoditelný nevztahuje se na něho zákaz konkurence, nestanoví-li společenská smlouva jinak neuplatní se na něho ust. 95 odst. 3 ZOK, ledaže společenská smlouva určí jinak. Komanditistovi jsou zákonem zaručena následující práva: podepisuje společenskou smlouvu, popř. k tomu zmocňuje zástupce podepisuje návrh na zápis do obchodního rejstříku má při rozhodování o záležitostech společnosti jeden hlas, nestanoví-li společenská smlouva jiný počet hlasů. Klíčovou majetkovou povinností komanditisty je povinnost vkladová. Vkladem může být jakákoliv ocenitelná věc, aniž by musela být hospodářsky využitelná ve vztahu k předmětu 18

19 podnikání. Určí-li tak společenská smlouva, je komanditista oprávněn splnit svou vkladovou povinnost také provedením nebo prováděním prací nebo poskytnutím nebo poskytováním služeb. V takovém případě obsahuje společenská smlouva i ocenění prováděné práce nebo poskytované služby nebo způsob ocenění. Vzhledem k tomu, že komanditní společnost nevytváří základní kapitál, nevyžaduje se, aby byly vklady komanditistů splaceny či vneseny před vznikem společnosti. Komanditista splní svou vkladovou povinnost ve výši a způsobem určeným ve společenské smlouvě; není-li určeno ničeho, splní ji v penězích a bez zbytečného odkladu po vzniku své účasti ve společnosti; ostatně ZOK to předpokládá v ust Daná výše vkladu může být splácena i postupně; zákon nestanoví žádnou nejzazší lhůtu pro splnění vkladové povinnosti, jak činí pro společníky SRO, AS nebo družstva. Společenská smlouva musí rovněž určit výši vkladu každého komanditisty ta může být pro všechny komanditisty stejná nebo pro každého jiná. Podle poměru vkladů komanditistů se určují jejich podíly. Komanditista, který je v prodlení se splacením peněžitého vkladu, platí úrok z prodlení ve výši dvojnásobku úroku z prodlení z dlužné částky stanovené jiným právním předpisem, ledaže společenská smlouva určí jinak. Předpokládá-li to společenská smlouva, může být komanditista, který je v prodlení se splněním vkladové povinnosti (peněžité i nepeněžité), nejvyšším orgánem společnosti, tj. rozhodnutím všech společníků, ze společnosti vyloučen. K hlasu vylučovaného komanditisty se nepřihlíží. Před rozhodnutím musí být komanditistovi dána pro splnění vkladové povinnosti dodatečná lhůta. O přiměřenosti dodatečné lhůty se ZOK nezmiňuje, je tedy na posouzení společníků v závislosti na předmětu vkladu a potřebách společnosti. Komanditistu nelze ze společnosti vyloučit, jsou-li v ní pouze dva společníci, tj. komplementář a prodlévající komanditista. Opačný přístup by ústil ve zrušení společnosti a její zánik. Komanditistovi však nelze vkladovou povinnost prominout. Ustanovení 101 odst. 2 ZOK se použije i na komplementáře, má-li společenskou smlouvou určenou vkladovou povinnost. Komanditní suma je v tuzemském právu novým institutem, který souvisí s ručební povinností komanditisty za dluhy společnosti. Určí-li tak společenská smlouva, ručí komanditisté za dluhy společnosti do výše určené částky, která se rovněž uvede ve společenské smlouvě. Z dikce ust. 129 odst. 1 ZOK plyne, že se ručení do výše komanditní sumy bude týkat všech komanditistů, nelze však vyloučit ručení některých komanditistů do výše svého nesplaceného vkladu a jiných do výše komanditní sumy. Komanditní suma nemusí být určena pro všechny komanditisty ve stejné výši, může se odvíjet od konkrétní výše vkladové povinnosti. Komanditní suma však nesmí být sjednána nižší, než kolik činí vklad komanditisty. Je-li komanditní suma vyšší než vklad a komanditista nemá ke dni, kdy 19

20 jej věřitel vyzval k plnění dluhů za společnost, vklad splacený, ručí za dluhy společnosti společně a nerozdílně s ostatními společníky do výše své komanditní sumy zapsané v obchodním rejstříku v době, kdy jej věřitel k plnění vyzval. Komanditní suma se snižuje v rozsahu, ve kterém komanditista splnil svou vkladovou povinnost. Komanditista neručí za dluhy společnosti od okamžiku splnění vkladové povinnosti vůči společnosti, resp. zápisem splnění do obchodního rejstříku. Do té doby se ručení nemůže zprostit. Bude-li však výše jeho komanditní sumy vyšší, než kolik činí jeho vklad, ručí i nadále do výše rozdílu mezi výší komanditní sumy a výši splaceného vkladu. Pokud společenská smlouva určí komanditní sumu, uplatní se z úpravy komanditní společnosti tyto výjimky: část zisku, která připadla společnosti, se po zdanění rozdělí mezi komanditisty v poměru jejich podílů a komanditních sum ztrátu uhradí komanditista s ostatními společníky podle svého podílu, avšak jen do výše své komanditní sumy za dluhy společnosti ručí komanditista s ostatními společníky společně a nerozdílně do výše jeho komanditní sumy zapsané v obchodním rejstříku v době, kdy je věřitel vyzval k plnění. Změny komanditní sumy jsou účinné od jejich zápisu do obchodního rejstříku; zápis má konstitutivní povahu. Je-li komanditní suma změnou společenské smlouvy zvýšená a společnost se souhlasem komanditisty zvýšení komanditní sumy uveřejní (např. na internetových stránkách) 14 anebo to věřitelům jinak oznámí, ručí komanditista do výše zvýšené komanditní sumy. Nedá-li komanditista k uveřejnění souhlas, ke zvýšení ručení dojde až zápisem zvýšení komanditní sumy do obchodního rejstříku. Neomezeně, tj. jako komplementář ručí komanditista za dluhy společnosti tehdy, je-li jeho jméno uvedeno v obchodní firmě společnosti. Ačkoliv komanditista není statutárním orgánem společnosti, není zcela vyloučeno, aby za společnost jednal. Toto oprávnění plyne jednak z ust. 166, případně z ust. 430 nebo 450 OZ a jednak z ust. 104 ZOK Další práva a povinnosti společníků Smrtí nebo zánikem společníka přechází jeho podíl v obchodní korporaci na dědice nebo právního nástupce, ledaže společenská smlouva přechod zakáže nebo omezí. Nedohodnou-li se dědicové v době řízení o dědictví na výkonu práv spojených s podílem, který je předmětem 14 Podle 776 odst. 1 ZOK je povinnost zveřejnění údajů a skutečností daná tímto zákonem splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku. 20

21 pozůstalosti, a není-li ustanoven správce této části pozůstalosti, ustanoví takového správce soud, který projednává pozůstalost, na návrh obchodní korporace nebo některého z dědiců. Správce pozůstalosti je oprávněn vykonávat všechna práva spojená s podílem. Právní úprava komanditní společnosti neobsahuje žádná zvláštní ustanovení o přechodu podílu, proto se na komplementáře i komanditisty-kromě společného ustanovení-aplikuje ve smyslu ust. 119 ustanovení 117 ZOK, tj. předpis o společnících VOS. Dědic podílu, který se nechce stát společníkem, je oprávněn svou účast ve společnosti vypovědět, a to ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se stal dědicem, jinak se k této výpovědi nepřihlíží. Výpovědní doba činí tři měsíce a po dobu jejího běhu není dědic povinen podílet se na činnosti společnosti. Podá-li dědic výpověď řádně a včas, platí, že se společníkem nestal. V takovém případě má právo na vyplacení vypořádacího podílu. Zánik účasti jednoho z komplementářů nebo komanditistů nezpůsobuje zrušení a zánik společnosti Podíl na zisku a úhrada ztráty Zákon o obchodních korporacích zaručuje právo na podíl na zisku společnosti oběma skupinám společníků. Zisk a ztráta dělí mezi společnost a komplementáře. Neurčí-li společenská smlouva jiné dělení, dělí se zisk a ztráta mezi společnost a komplementáře na polovinu. Jiné dělení se uplatní např. ve společnostech, které mají nepoměrný počet komplementářů a komanditistů; dělení na 100:0 ve prospěch, resp. neprospěch společnosti a komplementářů by odporovalo dobrým mravům. Komplementáři si část zisku a ztráty rozdělí podle ust. 112 ZOK, tj. stejně jako společníci VOS. Neurčí-li společenská smlouva KS jinak, dělí se zisk a ztráta mezi komplementáře rovným dílem. Je-li komplementář podle společenské smlouvy zavázán k vkladové povinnosti, má právo na podíl na zisku ve výši 25 % z částky, v níž vkladovou povinnost splnil. Pokud zisk společnosti k vyplacení této částky nepostačuje, rozdělí se mezi komplementáře v poměru částek, v nichž splnili svou vkladovou povinnost. Zbylý zisk se rozdělí rovným dílem. Obsahuje-li společenská smlouva ustanovení odchylné jen pro podíl na zisku nebo jen pro podíl na ztrátě, platí, existují-li pochybnosti, že se toto ustanovení společenské smlouvy vztahuje jak na podíl na zisku, tak na podíl na ztrátě. Jestliže je komplementář povinen pro společnost provádět práci nebo jí poskytovat služby, aniž tím plní svou vkladovou povinnost, poskytne mu společnost podíl na zisku ve výši odpovídající ocenění provedených prací nebo poskytnutých služeb. Ustanovení 112 odst. 2 ZOK se pak použije jen na tu část zisku, které není takto rozdělena. 21