5. Pohádky (a jejich význam pro rozvoj osobnosti)

Transkript

1 5. Pohádky (a jejich význam pro rozvoj osobnosti) a) základní dělení pohádek, cesta od folklorní pohádky k pohádce autorské, známí sběratelé a autoři, zákonitosti pohádek, psychologický význam pro dítě b) pohádkový příběh jako základ tematického celku. Pohádka svými žánrovými předpoklady nejlépe odpovídá mentalitě, potřebám a zájmům dětského posluchače a má pro něj nezastupitelný význam. Původně jako tzv., báchorka představovala jeden ze základních prozaických útvarů ústní lidové slovesnosti. Zpravidla byla určena dospělým posluchačům, ale v průběhu vývoje především díky autorským literárním adaptacím - definitivně přešla do intencionální tvorby pro děti. Jádrem původní lidové pohádky je vymyšlený (fantastický) příběh s nereálným dějem, postavami a prostředím. Anonymní tvůrce tak vyjadřoval své názory, zkušenosti, sny, tužby, myšlení, vztah k přírodě, práci, lidem, životu. Ideovým základem je filozofie lidového společenství pramenící z jeho životní zkušenosti, moudrosti, zdravé morálky, z harmonického soužití s přírodou, smyslu pro spravedlnost, pevné víry ve vítězství lásky nad nenávistí, pravdy nad lží, dobra nad zlem. V lidové pohádce mají nejdůležitější roli postavy. Jejich vlastnosti jsou dány, jednoznačně vymezeny a jsou neměnné. Postavy jsou založeny na principu protikladů. Kladné postavy mají své záporné protějšky symbolizují dobro a zlo. Vždy vítězí hrdina poctivý, spravedlivý, čestný, statečný, obětavý a ten druhý je po zásluze potrestán. Pomocníky pohádkových postav jsou často personifikované předměty, antropomorfizovaná zvířata nebo kouzelné bytosti. Výrazným rysem lidové pohádky je časová a místní neurčitost. Její zapamatování usnadňovala ustálená kompozice s klasickou syžetovou výstavbou. Děj postupně graduje, nabývá na dramatičnosti a vždy směřuje ke šťastnému konci. Tematická a jazyková výstavba lidové pohádky se vyznačuje řadou tradičních motivů a prostředků. ustálené vstupní a závěrečné formule, trojí opakování, stupňování dějových motivů. Základní rozdělení pohádek: - Tradiční lidová pohádka - Autorská pohádka podle lidových motivů - Autorská pohádka moderní Lidovou pohádkou rozumíme přesný záznam autentického lidového vyprávění pořízený odborně fundovaným sběratelem podle určitých etnografických pravidel. Zápis respektující původní folklorní podobu žánru se stával předmětem jejího vědeckého zkoumání 1

2 folkloristického, národopisného, lingvistického aj. Z těchto pozic u nás přistupovali k zapsanému materiálu např. K. J. Erben, V. Tille, J. Polívka, J. Š. Kubín, a v novější době J. Jech a O. Sirovátka. (Toman, s. 67) 1. Tradiční lidová pohádka: a) kouzelná (fantastická) b) zvířecí c) novelistická a) Kouzelná pohádka - Je spjata s mytologickými představami předků o tajemných a nevysvětlitelných silách - Prolíná se zde svět reálný a fantastický - V rozhodujícím konfliktu se střetávají síly pozemské s iracionálními (nadpřirozené bytosti, divotvorné předměty, kouzelné proměny) - Např. Zlatovlásky, Princ Bajaja, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku Démonická pohádka: - Varianta kouzelné pohádky - V této pohádce vystupují především nadpřirozené bytosti strašidla: vodník, hejkal, divoženka, bludička, skřítek, bílá paní - Např. Vodník, Lesní ženka, Raráš a Šetek b) Zvířecí pohádka - Vývojově nejstarší - Hlavními aktéry jsou zosobněná nebo zlidštěná zvířata, která jsou nositeli kladných či záporných lidských vlastností - Zvířecí hrdinové se často stávají pomocníky lidí (Erben Pták Ohnivák a liška Ryška) Ze zvířecí pohádky se postupně vyčlenily pohádky pěstounské a kumulativní, které byly zaměřeny na výchovu dětského posluchače. Pěstounská pohádka (později tzv. pohádka didaktická): - Společně se zvířaty vystupují v pohádce děti - Výrazně mravoučný záměr, nabádá k odpovědnosti a kázni - Za přestupek je dítě potrestáno a dojde k polepšení - Např. O budulínkovi, O Červené karkulce, O Smolíčkovi Kumulativní pohádka: - Určena těm nejmenším - Často doslovné opakování stejných dějových fragmentů s přiřazením jednoho nového motivu - Rozvíjela u dětí paměť a obohacovala slovní zásobu 2

3 - Např.: O Koblížkovi, O kohoutkovi a slepičce, O veliké řepě, Jak stařeček měnil, až vyměnil c) Novelistická pohádka: - Žánrově nejmladší, připomíná povídku - V podstatě zobrazuje pouze reálný svět, je ale zpodobněn se značnou nadsázkou - Kladný hrdina bývá z nižších vrstev (sociálně kritická rovina příběhu) - Např.: Chytrá horákyně, Krajánek a lakomá selka Anekdotická (žertovná) pohádka: - Kratší verze novelistické p. - Kritika lidských nectností hlavně hlouposti, důraz na vtip, humor, satiru, nonsens a hádanku - Např.: O hloupém Honzovi, O Kocourkovských, Chytrý myslivec Mytologické pohádky: - Vystupují fantazijně pojaté postavy z národních hrdinských pověstí Legendární pohádky: - Vystupují postavy biblické, jejich skutky mají však převážně světský a lidový ráz 2. Autorská pohádka podle lidových motivů Autorská pohádka podle lidových motivů (lidová pohádka literární) je literární adaptací folklórních pohádkových textů. Autoři do původní lidové předlohy zasahovali, ale v podstatě zachovávali její tradiční ustálené žánrové principy a znaky. Příkladem klasické adaptace lidových pohádek je tvorba bratří Grimmů (Pohádky pro děti a domov). Představiteli u nás jsou K. J. Erben, B. M. Kulda, J. Š. Baar, J. F. Hruška, J. Š. Kubín, J. Horák, O. Sirovátka Autorská adaptace lidových pohádek je charakteristická tím, že v určité míře začíná v úpravě lidové pohádky převažovat tvůrčí složka nad folklórní předlohou. Objevuje se v tvorbě B. Němcové, V. Říhy, V. Martínka, F. Hrubína, J. Spilky, K. Dvořáčka, F. Lazeckého, J. Jecha, J. Drdy. Karel Jaromír Erben ( ) je zakladatelem českého národopisu a vůdčí osobností v období romantismu u nás. - O třech přadlenách, Dobře tak, že je smrt na světě, Dlouhý, široký a bystrozraký, Pták Ohnivák a liška Ryška, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda Božena Němcová ( ) pohádky vyprávěla v duchu obrazů z venkovského života. - Národní báchorky a pověsti, Slovanské báchorky a pověsti - Chytrá horákyně, Kdo je hloupější, Sůl nad zlato, O dvanácti měsíčkách, Princ Bajaja, O kohoutkovi a slepičce, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku 3

4 Beneš Metod Kulda ( ) sbíral pohádky cenné z folkloristického i uměleckého hlediska - Moravské národní pohádky, pověsti, obyčeje a pověry Václav Tille ( ) byl profesorem na Karlově univerzitě. Pohádky vydával pod pseudonymem Václav Říha. V pohádkoslovném bádání šel nejen do evropských literatur ale i do indických a perských. Je vydavatelem i editorem Erbenových Českých pohádek (1905) i Pohádek maličkým B. Němcové. - Alšovi pohádky, Dvanáct pohádek z onoho světa, Selské pohádky Josef Štefan Kubín ( ) patřil svým rozsáhlým dílem mezi významné sběratele folklóru. Působil jako středoškolský profesor, sbíral lidovou prózu v Kladsku a v Podkrkonoší. - Zlatodol pohádek, Dárek od pohádky, Nová kytka pohádek, Pohádek jako kvítí Regionální sběratelé a editoři: Jindřich Šimon Baar ( ) chodský region (Naše pohádky, Chodské pohádky a pověsti) Oldřich Sirovátka ( ) moravský a polský region (Plný pytel pohádek, Moravské národní pohádky a pověsti) František Lazecký ( ) slezský region (Kvítko ze skleněné hory, Sedm Janků a drak Sedmihlavec) 3. Autorská pohádka moderní Moderní autorská pohádka představuje nový typ pohádkového žánru. Je totiž původním, samostatným a svébytným autorským výtvorem. Od literárně adaptované lidové pohádky se liší hlavně tím, že autor při respektování její žánrové specifičnosti podstatně zasahuje do její ustálené ideově tematické, kompoziční nebo jazykové podoby, žánrovou normativnost vědomě narušuje, či dokonce popírá (vytváří tzv. antipohádku) a vnáší do ní zcela netradiční, inovované a aktualizované náměty, motivy, stavební a stylové postupy i jazykové prostředky, jimiž se sepjetí s folklórní pohádkou značně uvolňuje. (Toman, s. 69) Charakteristické znaky moderní autorské pohádky: - Zřetelně odráží společenskou realitu, aktuální přítomnost: civilizační pokrok, sociální konflikty, etické koncepce. Mizí časová a místní neurčitost a výrazněji se prosazuje myšlení a postoje autora. - Zbavuje se mysticismu folklórní pohádky a víry v nadpřirozené síly a zázraky. Přiklání se k reálnému životu a světu. Parodují se lidové předlohy a pohádkové bytosti jsou polidšťovány. Časté je prolínání pohádkové fikce s příběhem z dětského života. 4

5 - Dochází k narušení tradiční syžetové výstavby lidové pohádky volným nebo cyklickým přiřazováním relativně samostatných příběhů spojených osobou vypravěče a dějových odboček s otevřeným koncem. - Zdůrazňuje se individuální vypravěčský styl autora a originalita. Častěji se vyskytují prvky hovorové, komické, slovní hříčky, oslovování čtenáře, autorský komentář. - Zdůrazňuje se estetická a zábavná funkce žánru. Tvůrce chce působit hlavně na fantazii a emoce. Usiluje o čtenářskou atraktivnost, uplatňuje humoristické, groteskní, satirické a dobrodružné přístupy. Hans Christian Andersen ( ) je považován za zakladatele autorské pohádky. Náměty čerpal z lidových vyprávění, z vlastních zážitků, sociálních a společenských problémů doby, lidských nectností. Andersenovi pohádky jsou určeny dětem, ale jsou mnohdy velmi složité a skutečná pointa je často mimo dětské chápání. Autorův skepticismus se projevuje i tak, že pohádky vždy nekončí dobře. - Křesadlo, Císařovi nové šaty, Slavík, Pastýřka a kominíček, Cínový vojáček, Ošklivé káčátko, Malá mořská víla, Sněhová královna Oscar Wilde ( ) je autorem pohádek plných symbolů, jinotajů a impresionistických obrazů vyprávěných básnickým jazykem. Spolu s Andersenem byli prvními autory, kteří vnesli do pohádek problémy současného světa. - Šťastný princ a jiné pohádky, Dům granátových jablek Alan Alexander Milne ( ) se proslavil Medvídkem Pú. Příběhy psal pro svého syna Kryštofa. Lewis Carroll ( ) smísil v knize Alenka v říši divů a Za zrcadlem matematickou logiku se snovou realitou. Ožívají předměty denního života a zvířata dostávají lidské rysy. Carlo Collodi ( ) je tvůrcem pohádky Pinocchiova dobrodružství, kde satiricky reagoval na politickou situaci tehdejší Itálie, lhaní, podvádění a manipulaci s lidmi. Následuje zmoudření po sérii zkušeností a omylů. Astrid Lindgrenová ( ) je švédská autorka se širokým žánrovým záběrem. Do autorské pohádky lze zařadit Pipi dlouhá punčocha a Karkulín ze střechy. Tove Janssonová ( ) vytvořila v devíti svazcích příběhy z Muminího údolí plné tolerance a porozumění. První kniha Skřítkové a velká povodeň (1945), poslední kniha Pozdě v listopadu (1970) Roald Dahl ( ) se proslavil pohádkami Jakub a obří broskev a Karlík a továrna na čokoládu. Novým útvarem se stal pohádkový román. Je typický svým velkým rozsahem.: - Selma Lagerlofová Podivuhodná cesta Nielse Holgersona Švédskem (1907) 5

6 - Michael Ende Děvčátko Momo a ukradený čas (1972) - J. R. R. Tolkien Hobit aneb cesta tam a zase zpátky - J. K. Rowlingová Harry Potter (7 dílů) Česká autorská pohádka vznikala od sedmdesátých let 19. Století. K zakladatelům patří Eliška Krásnohorská (Sluníčkovy sestry, Láska otcovská). Zcela specifickou autorskou pohádkou jsou Broučci (1876) evangelického faráře Jana Karafiáta. Karel Čapek iniciátorem a editorem prvního souboru pohádek moderních autorů (Nůše pohádek -1918, II 1919, III 1920) S. K. Neumann, V. Dyk, B. Benešová Jiří Mahen Její pohádky, Co mi liška vyprávěla, Dvanáct pohádek Josef Čapek Povídání o pejskovi a kočičce (1929) Josef Lada Pohádky naruby (1939) nový typ pohádky - Nezbedné pohádky (1946), O chytré kmotře lišce, Mikeš, Bubáci a hastrmani Ondřej Sekora Ferda Mravenec (1936), Trampoty brouka Pytlíka (1939) Karel Poláček Edudant a Francimor (1933) Vladimír Vančura Kubula a Kuba Kubikula (1931) František Hrubín ( ) přeložil a upravil pohádky různých národů a tvůrců - Pohádky tisíce a jedné noci, Kráska a zvíře - Špalíček pohádek (1960) obsahuje upravené francouzské a německé pohádky, ale i vlastní tvorba Jan Werich ( ) osobitý typ pohádky (Fimfárum 1960, 1968) Václav Čtvrtek ( ) řada pohádek pro tel. večerníčky i pro knižní podobu (Rumcajs, O Česílkovi, Pohádky z pařezové chaloupky) Šedesátá léta 20. století: Milena Lukešová, Olga Hejnová, Ludvík Středa Pohádková tvorba obohacená o postupy z jiných žánrů sci-fi, fantasy, dobrodružné prózy: Ludvík Aškenazy, Miloš Macourek, Ota Hofman, Hermína Franková, Eduard Petiška Ludvík Aškenazy pohádkový cestopis Putování za švestkovou vůní Alois Mikulka v příbězích se objevily nonsens a grotesknost (O vynálezci dětských snů) K větší imaginativnosti a nonsensu spěla tvorba autorů: Josef Hanzlík, Olga Hejná, Dagmar Lhotská, Daisy Mrázková, Z. K. Slabý 6

7 Psychologický význam pohádek pro děti Jako anděl strážný doprovázejí pohádky člověka, když vyjde z domova do života. Pohádky podporují čisté myšlenky dětského světového názoru jednak tím, že jsou rozšířené, jednak svým vnitřním určením, jsou bezprostředně výživné jako mléko, jsou jemné a milé, sladké a sytící jako med a nepodléhají světské tíži. citát bratří Grimmů Bez pohádek si vlastně ani dětství nedokážeme představit. Na celém světě, ve všech kulturách a ve všech dobách se dětem vyprávějí příběhy, které se ve skutečnosti ani nikdy neodehrály. Vystupují v nich bytosti a tvorové, které žádný vědec nikdy neviděl, dějí se v nich věci neuvěřitelné a nadpřirozené, odporující všem přírodním zákonům. Síla představivosti a kouzlo pohádkového slova je silnější než zákon gravitace. Základní funkcí pohádek je vnést smysl a řád do dětem nesrozumitelného světa, kterému zvláště v předškolním období nemohou plně porozumět. Děti chápou svým myšlením svět úplně v jiných dimenzích než dospělý. Pohádka svou jednoduchou fabulí, jasnou polarizací dobra a zla, pochopitelnými zápletkami a kulturou jazyka ukazuje chaotický a nesrozumitelný svět v pochopitelných obrazech. Klasické pohádky odpovídají na některé základní psychické potřeby dětí. Většinou na potřeby, které nejsou ovlivňovány dobou, ve které děti vyrůstají, a zůstávají stále aktuální: vztah k rodičům, vztah k sourozencům, potřebu lásky, důvěry, potřebu poznání mezilidských vztahů, potřebu zvládnutí strachu, potřebu rozvíjet představu o smyslu života. Pohádky dětem předkládají jednotlivé význam různých životních problémů, které musí děti během svého růstu individuálně řešit. Princip dobra a zla musí být jasně vykreslen ve srozumitelných činech a musí být personifikován ve zřetelně čitelných postavách. Pohádky rozšiřují dětem vědomí, díky srozumitelné obraznosti dějů a zápletek umožňují, aby si děti postupně uvědomovaly různé problémy a při tom se poučily o možnostech řešení, případně důsledcích různých řešení problémů. Konečné usmíření v pohádkách bývá často závislé na předcházejícím potrestání zlé, záporné postavy. Ta si trest zasluhuje za všechna příkoří a zlé úmysly, které přichystala kladným hrdinům. Takto se děti seznamují se základními pravidly univerzálního lidského trestního kodexu: přestupek vina trest. Význam pohádek podle Marka Hermana: - Pohádky oslovují děti zejména prostřednictvím symbolů, skrytých významů a důležitých poselství - Malé děti jim dokáží na nevědomé bázi porozumět a jsou schopny toto poselství dešifrovat - Jedno z nejdůležitějších poselství je: to čím se trápíš a to, co řešíš je normální a podobně to mají i ostatní (zvládneš to) - Tím, že jsou pohádky plně symbolů, umožňují otevřít dětem dveře mezi nevědomím a vědomím - Jde o přirozený a jednoduchý mechanizmus, kdy se denní přemítání a snění pomalu směšuje s pohádkami, a ty nabízejí dětské představivosti nové dimenze, které by dítě samo v sobě nedokázalo objevit 7

8 - O pohádce lze bez přehánění tvrdit, že je to jedna z cest, které významným způsobem napomáhají dětem s jejich nejtěžším úkolem, tím je nalezení smyslu života - Pohádky mohou napomoci vyřešit problém na nevědomé úrovni, aniž by problém vůbec vstupoval do jeho vědomí - Malé dítě má často pocit strachu: bojí se, že jej nikdo nebude mít rád, že zůstane samo, opuštěné, chudé, v nesnázích. Rodiče mají tendenci tyto problémy přehlížet. Pohádka naopak bere všechny tyto úzkosti a strachy vážně ba je přímo oslovuje a nabízí schůdná řešení. - Pohádky umožňují malým dětem navštívit jiný svět a v něm si bezpečně prožít strach, nenávist, zlost, smutek, sadismus, aniž by přitom prožívalo pocit viny - Dítě si také může pro někoho přát zlé a kruté tresty, aniž by se cítilo provinile - Pohádky pomáhají vidět a přijmout prostý fakt, že boj proti krutým životním překážkám je nevyhnutelný a neodmyslitelně patří k životu - Jedna z nejoblíbenějších pohádek O popelce popisuje niternou zkušenost malého dítěte, které je sužováno sourozeneckou žárlivostí, cítí se zavržené a je mu smutno po zemřelé matce - Dalšími základními pohádkami obsahující archetypální zkušenost jsou: Červená karkulka, Šípková Růženka, Kráska a zvíře, O Jeníčkovi a Mařence, Zlatovláska, Sněhurka, O třech malých prasátkách, O Budulínkovi, O hloupém Honzovi - Pravidelné čtení pohádek v obvyklou dobu může vést ke vzniku hladivého rituálu, který pro malé dítě může být jedním ze zdrojů pocitu bezpečí a lásky Dítě, které má nouzi o pohádky, bude příliš brzo staré a vydáno na pospas vnější realitě. Jeho duševní život a fantazie nebude mít živnou půdu pro harmonické a radostné bytí jako mají děti, které ve vhodný čas vdechovaly okouzlení z pohádek. Komu se ho dostalo na rtech matky nebo otce, z úst a obličeje učitelky či opatrovnice ve školce, nese ho v sobě jako nadčasový dar formující duši. (Streit, s. 27) Zdroje: ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006, 171 s. ISBN X. ČE O EK, Michal. ěti a svět pohádek. 1. vyd. Praha: Albatros, 1990, 187s. ISBN HERMAN, Marek. Najděte si svého marťana: --co jste vždycky chtěli vědět o psychologii, ale ve škole vám to neřekli vyd. Olomouc: Hanex, 2008, 233 s. ISBN STREIT, Jakob. Proč děti potřebují pohádky. 1. vyd. V Praze: Baltazar, 1992, 79 s. ISBN TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. 1. vyd. České Budějovice: Pedagogická fakulta v Českých Budějovicích, 1992, 98 s. ISB