pohádka 2.) Autorská pohádka

Transkript

1 pohádka dominantní postavení, odpovídá mentalitě, potřebám a zájmům dětí. Původně prozaickým útvarem pro dospělé prošla vývojem (boj o pohádku má význam pro vývoj dítěte odvádí od reality ) 1.) Lidová pohádka Je to pohádka, která se ustálila v určité formě po mnohonásobném převyprávění, je ověřena posluchači a vypravěči a zaznamenána do písemné podoby sběrateli pohádek (např. Erben, Kubín, bratři Grimmové, Němcová aj.), kteří do ní vložili sice svůj vypravěčský um a styl, ale neměnili příběh (syžet) Jádro pohádky příběh s nereálným dějem, postavami a prostředím, anonymní tvůrce názory, zkušenosti, sny, vztahy Ideový základ filosofie společnosti, její moudrosti, morálky Rysy: 1. Postavy vlastnosti dány, neměnné, princip protikladnosti, symbol dobra a zla. Pomocníci ve formě personifovaných předmětů, zvířat, kouzelných bytostí. 2. Přímá řeč obraznost, lidová frazeologie 3. Časová a místní neurčitost žádná konkrétní událost, místo, či osoba 4. Ustálená kompozice vstupní a ustálené kompozice, trojí opakování (triády), stupňování překážek, šťastný konec Dělení: 1.) Kouzelná nejstarší, prolíná se svět reálný a fantastický. Variantou pohádka démonická strašidelné a hrůzné motivy (strašidla, hejkal) 2.) Zvířecí vývojově nejstarší, animistické pojetí přírody, hrdiny zlidštěná zvířata, stávají se často přáteli či pomocníky lidí, alegorie lidských vlastností. Z ní pohádka a. Pěstounská (později didaktická) mravoučný záměr, vedení k odpovědnosti a kázni (Budulínek, Smolíček) b. Kumulativní pro nejmenší, opakování stejných dějových fragmentů, přiřazení dalšího motivu (rozvoj paměti, slovní zásoby, vyjadřování) (Koblížek, Řepa ) 3.) Novelistická nejmladší, v reálné světě, nadpřirozeno redukováno, zdůrazňuje přirozené postavy a každodenní život včetně sociální problematiky -Boháč a chudák, realita s nadsázkou, připomíná povídku, kladné charakterové vlastnosti vítězí nad zápornými (Chytrá horákyně). a. Patří sem i anekdotická výsměch nectnostem, vtip, satira, nonsens, hádanka (O Honzovi) 4.) Mytologická fantazijně pojaté postavy z národních pověstí 5.) Legendární biblické postavy, jejich postavy a skutky mají světský ráz (Dobře tak, že je smrt na světě) Lidová pohádka = přesný záznam autentického vyprávění pořízený fundovaným sběratelem podle určitých pravidel, respektuje původní podobu (K.J.Erben, O. Sirovátka) 2.) Autorská pohádka

2 nový typ pohádkového žánru, autor záměrně zasahuje do ustálené tematické, kompoziční a jazykové podoby, vnáší netradiční náměty, postupy a jazykové prostředky. (Kouzelné motivy se stávají součástí každodenní reality. Autorská pohádka je subjektivnější tematizuje například osobu vypravěče i adresáta, obsahuje autobiografické motivy, zvýrazňuje individuální styl autora, popř.literární styl doby. ) Znaky: 1.) odráží společenskou realitu doby vzniku, mizí časová a místní neurčitost, prosazuje se myšlení a názory autora 2.) zbavuje se mysticismu, ruší pohádkovou iluzi, příklon k realitě, parafráze lidových předloh, prolínání různých žánrů (fikce a příběh ze života, povídka..) 3.) narušení tradiční výstavby, užívání snových a nonsensových postupů, cyklické řazení samostatných příběhů spojených osobou vypravěče, dějové odbočky, otevřený konec. 4.) Zvýrazňuje individuální vypravěčský styl, originalitu (lexikální, syntaktickou, obraznou), výskyt hovorové řeči, jazykové hříčky, oslovování čtenáře, autorská metaforika 5.) Důraz na estetickou a zábavnou funkci Zakladatelem J. Mahen, R. Těsnohlídek 20.léta J. Walker, M.Majerová 30.léta K. Čapek, J. Lada, O. Sekora, V. Vančura, K. Poláček okupace vyjádřením víry a naděje, demokratická tradice, hodnoty a ideály (Řezáč, Říha) 50. léta pohádka zamítána 60.léta hlavně nonsensová (Macourek, Hajná, Mrázková), prolínání realného příběhu s pohádkovými motivy (Hofman, Říha, Macourek, Petiška) léta hlavně nonsensová přehnaná originalita nerespektuje dítě Druhy: 1. Parodijní parodie tradičního folklórní pohádky. (J.Lada: Pohádky naruby) Obrácená pohádka - pohádka, ve které potkáme hodné čerty, zlé princezny a babička klidně může sníst vlka, místo aby vlk sežral babičku, zákonitosti pohádek jsou obrácené až parodované, klasik pohádky naruby je Drda. Obrácená pohídka pro děti předškolního věku vhodná není. Dítě by mělo napřed znát pohádky v klasické podobě, právě pro jejich poselství, které přinášejí. Teprve pokud je dobře zná, může se seznámit s pohádkou obrácenou a užít si její vtip 2. Animistická zvířecí hrdina, zpodobňuje vnitřní a vnější svět dítěte Lada, Čapek 3. Biologická poučení o přírodě a jejích zákonitostech Sekora, Těsnohlídek, Mahen 4. Novelistická spojení reálného světa s fantazijním, vyjádření společenských a mezilidských vtahů, spíše příběhová próza o životě dětí (Čapek, Vančura, Poláček) 5. Nonsensová podvědomá asociativní představivost, alogismus a absurdita (vlastní malému dítěti), uplatňují se poetické a surrealistické přístupy (Nezval) 6. Sociální nástroj sociální a třídní výchovy proletářských dětí, vyslovení ideových postojů, společenské kritiky (Majerová, Wolker, Malířová) 7. Civilizační přibližuje svět techniky a manuální práce (Nauman, Hons)

3 Další část jsem vám okopírovala z práce Jany Stojaspalové (cca r.2009), něco se opakuje, ale dovysvětlí vám to pohádku dobře 2. Zákonitosti pohádek: 2.1 Pohádková imaginace Pohádková imaginace se vymyká fyzikálním zákonům i historicko-společenským determinacím, funguje podle svého vlastního řádu (autonomního). 2.2 Bezčasová věčnost (tenkrát, kdysi, kdykoli) 2.3 Neurčité prostředí (kdesi) 2.4 Mezerovitý pohádkový svět Pohádkový svět je nápadně mezerovitý, sémanticky nedourčený, takže neposkytuje odpověď na všetečné otázky týkající se motivace příběhu a psychologie postav (např. proč maminka poslala Karkulku do lesa, když věděla, že v něm jsou vlci). Nedourčenost pohádky však není chudost ani nekonkrétnost, je bohatě vyvážena barvitostí děje. 2.5 Zázračné předměty (živá voda, létající koberec, kouzelné zrcadlo, sedmimílové boty, divotvorný meč, oříšek pro Popelku, chaloupka na kuřích nožkách), zaklínadla, zdánlivě neřešitelný úkol, vstup do jiného světa (kouzelný zámek, podzemí, peklo, prostor za zrcadlem) jsou klasické pohádkové motivy. 2.6 Stereotypní formule zejména úvodní (byl jednou jeden král) a závěrečná (zazvonil zvonec a pohádky je konec) 2.7 Pohádková fantastika Pohádková fantastika se projevuje v zázračných proměnách lidských bytostí, v rušení kauzality (Karkulka vyskočí z vlčího žaludku živá), v účinu čarovných předmětů (živá voda) a zaklínacích formulí. 2.8 Elementy reálné životní zkušenosti (smrt, odchod z domova, sociální nerovnost, těžká zkouška, šťastná náhoda, neštěstí, krutost, podvodná smlouva, předstírané hrdinství, síla milostného citu, důležitost přírody apod.). Zejména příroda v pohádce bývá aktivní složkou příběhu a vyprávění. 2.9 Vyprávění Akt pohádkového vyprávění provází zpravidla zjevná radost z fabulace a jazykové hry (rytmické figury, průpovědi), citové zaujetí a někdy i kontakt s adresátem, připomínající, že

4 pohádka ve své pravé funkci je povídání v kruhu posluchačů. Rodí se z potřeby vypravovat a rozkoše naslouchat (K.Čapek) Kompoziční triády vyprávění postupuje kupředu bez retrospektiv, avšak s repeticemi a variacemi Postavy Nadpřirozené sudičky, jezinky, Děd Vševěd, pták Ohnivák, ježibaba, čert Antropomorfizované zvířata či přírodní jevy jako např. zlatá rybka, krkavci, měsíce, Větrník příroda je aktivní složkou příběhu i vyprávění, neživé předměty jako cínový panáček, abstrakce typu Smrt, Štěstí) Groteskně zkreslené např. trpaslík, obr Plošné bez psychologie (maminka posílá Karkulku do lesa, ač jsou tam vlci) Typizované nápadně typizované konstantním znakem a rolí (Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Šípková Růženka, Červená Karkulka, Otesánek, pyšná princezna) Vítězství dobra nad zlem V dramaticky laděném příběhu, komplikovaném neuvěřitelnými nástrahami, vítězí zpravidla spravedlnost nad křivdou a násilím, solidarita nad egoismem, chytrost nad hloupostí, odvaha nad zbabělostí, činorodost nad pasivitou, upřímnost nad přetvářkou, dobro nad zlem (princip happyendu) Magická čísla (3 synové, 3 úkoly, za sedmerými vrchy, devítihlavý drak) 3. Psychologický význam pro dítě Nejvíc se mi tato problematika líbila popsaná v knize Hrajeme si s pohádkami, ze které jsem čerpala: Americký psycholog Bruno Bettelheim v knize Za tajemstvím pohádek píše: Má-li příběh doopravdy upoutat pozornost dítěte, musí je bavit a vzbuzovat v něm zvědavost. Má-li mu však obohatit život, musí v něm podněcovat představivost; pomáhat mu rozvíjet rozumové schopnosti a vyjasňovat jeho pocity; být v souladu s jeho úzkostmi a tužbami; brát vážně jeho těžkosti a zároveň nabídnout řešení problémů, které dítě nejvíc matou. Musí se zkrátka vztahovat ke všem stránkám osobnosti zároveň a to tak, aby dětské trampoty nejenom

5 nezesměšňoval, ale naopak doceňoval jejich závažnost a v dítěti současně podporoval sebedůvěru a důvěru v budoucnost. Až na vzácné výjimky ze všech těchto a mnoha jiných hledisek neobohatí a neuspokojí z dětské literatury nic víc než lidová pohádka, a to stejně dítě jako dospělého. Je pravda, že na zjevné rovině pohádky vypovídají jen málo o zvláštnostech životních podmínek moderní masové společnosti, neboť vznikly dávno před ní. O vzniklých problémech lidských bytostí a správných řešeních jejich nesnází v každé společnosti se z nich však můžeme dozvědět více než z kteréhokoliv jiného druhu vyprávění srozumitelného dětem. Jak dále Bettelheim uvádí, poselství, které dětem pohádky rozmanitým způsobem objasňují, spočívá v tom, že boj proti krutým životním nesnázím je nevyhnutelný a patří neodmyslitelně k lidské existenci. Když se ale člověk boji nevyhýbá a tvrdošíjně čelí nečekaným a často nespravedlivým útrapám, přemůže všechny překážky a nakonec vyjde jako vítěz. Tzn dítě si nese do života, že dobro zvítězí, dobrý skutek po zásluze odměněn a zlý potrestán, kdo vyvine patřičné úsilí, určitě dosáhne cíle, i ten, kdo je malý a bezmocný, může se jednou stát silným a mocným,