Motivace pro práci v pomáhajících profesích a spolupráce v týmu

Transkript

1 Motivace pro práci v pomáhajících profesích a spolupráce v týmu Na celostátní konferenci v roce 2004 měl jeden kolega velice osobní lehce provokativní příspěvek s názvem Existuje jiná než neurotická motivace k profesi psychoterapeuta?, ve kterém popisoval především své motivace k profesi psychoterapeut. Téma pojal osobně a popisoval vliv svých dětských přání a osobních vývojových deficitů na pozdější volbu profese, která byla motivovaná vědomě, ale z velké části nevědomě neuroticky. Na tyto motivy přicházel postupně a zvědomoval je ve svém sebezkušenostním profesním vzdělávání. Příspěvek nás inspiroval k realizaci pracovní dílny se skupinou profesionálů Středočeského kraje na pravidelné akci Setkání týmu pracovníků protidrogové scény Středočeského kraje. Závěry této pracovní dílny zazní na závěr příspěvku. V tomto příspěvku se pokusíme pojmout motivaci k práci v pomáhajících profesích odlišně, i když souvislosti s neurotickou volbou a motivací se nabízejí a jsou patrné. V úvodu bych rád definoval neurotické projevy neurotickou strukturu osobnosti, jak je pro tento příspěvek chápeme a v jakém smyslu je budeme používat. V žádném případě se nechceme zabývat patologií, ale neurotickou strukturou, kterou lze také vnímat jako naprosto přirozenou, zdravou a pro vývoj naprosto nezbytnou složkou osobnosti. Chápeme ji tedy jako obyčejnou nespokojenost s daným stavem věcí vnějších i vnitřních. Jako životní motor, bez kterého by nebyl možný vývoj jedince ani celé společnosti. Ve všech okamžicích života se každý z nás snaží o uspokojování všech svých potřeb, které máme. Mohou to být potřeby existenční většinou související s materiálním zabezpečením, psychické, které souvisejí jednak s pudovým uspokojením svých osobních vnitřních potřeb, jednak s uspokojením potřeb okolí a potřeby transcendentní přesahující osobní rovinu. Tyto potřeby se mění v závislosti na vývojovém stádiu a na aktuálních okolnostech. V ranném stadiu života touží dítě především o uspokojení pudových potřeb. Ty jsou většinou ve větší či menší míře naplňovány matkou (pečující osobou), která se přizpůsobuje potřebám dítěte a tím, že je vždy na svém místě, vytváří tzv. podpůrné prostředí. Zároveň naplňuje potřebu dítěte po naplnění a to nejen materiálním (mateřské mléko), ale také po naplnění psychickém, miluje ho, je ochotná vydržet všechny jeho ataky a tím podporuje jeho grandióznost a stav, který bychom mohli charakterizovat jako: vše jsem stvořil já a je to tu pro mě - vyplňuje vnitřní prostor dítěte. Umožňuje dítěti přijímat a integrovat vnější svět jako jeho. Pokud se podaří vnitřní svět dítěte dostatečně naplnit vzniká zdravé self a vynořované a poznávané vnější objekty mohou být použitelné ve službách rozvoje dítěte. V případě, že se vnitřní svět naplnit nepodaří (matka neposkytuje dostatečně dobrý prostor např. tím, že dítě slouží více k uspokojení jejich potřeb), nejsou vnější objekty integrovány a jedinec je neustále silně ovlivňován vnějšími subjekty, kterým se přizpůsobuje - vzniká falešné self. To můžeme charakterizovat jako nepravdivý obraz sebe sama, který je potřeba neustále obhajovat a spokojenost jedince závisí především na vnější podpoře a oceňování okolím.

2 Matka umožní dítěti přijímat a integrovat vnější svět jako jeho. Vnitřní svět je naplněný - zdravé self, vnější objekty jsou použitelné Vnější objekty nejsou neustále integrovány Vnitřní svět zůstává nenaplněný a je ovlivňován vnějšími subjekty falešné self Nikdo z nás nemůže mít absolutně zdravé self (naprosto svobodné, nezávislé, autonomní), v každém je alespoň částečná potřeba podléhat tlaku okolí, být oceňován žijeme ve společnosti, která má své normy, svá pravidla a nutností je s touto společností nějak vyjít, přizpůsobit se jejím potřebám. Jde tedy o snahu najít vyváženost mezi uspokojováním svých potřeb a potřeb okolí společnosti. Na vyváženost mezi sebeuspokojením a uspokojením druhých se také můžeme dívat jako na hledání narcistické rovnováhy (zde opět není narcismus míněn ve smyslu patologie, ale jako přirozená součást každé zdravé osobnosti). Aspekty narcismu se obecně pojí s tématikou identity, integrity osobnosti, sebeúcty, vztahem k sobě i druhým, jedná se o základní rozměr psyché. V okamžiku, kdy dítě začne vnímat, že svět je rozličný a ne vše je ono samo, dokáže nahradit některé pudové potřeby potřebami narcistickými (chcete-li společenskými). Mezi první signály patří úsměv, který zajišťuje, že na něj bude matka milá. Výrazný často v literatuře zmiňovaný projev je, když dítě odsune své pudové uspokojení hovínka, které zadrží a získá uspokojení narcistické z ocenění hovínka v nočníku. Jedinec se začíná neustále pohybovat mezi volbou pudového uspokojení a uspokojení narcistického. Čím méně zdravé self rodiče dítěti umožní, tím větší potřebu oceňování a užitečnosti pro okolí u dítěte a později i u dospělého vytvářejí. Tím větší energii musí člověk vynaložit na vytvoření a přijmutí sebeobrazu, který by odpovídal představám okolí a umožňoval mu mít hodnotu. Na základě výše zmiňované pracovní dílny na Setkání týmu pracovníků protidrogové scény Středočeského kraje, jsme začali uvažovat nad vnitřní motivací k pomáhající profesi a možnými podpůrnými mechanismy a riziky, které tuto motivaci ovlivňují z vnějška. Jaké tedy mohou být prapříčiny motivace vymezit se profesně v pomáhající profesi? Zdá se, že jako u všeho můžeme najít zakopaného psa v původní rodině a ranném stadiu vývoje. Podobně jako u jiných osobních charakteristik se původní nastavení vyvíjí, formuluje, dotváří, kompenzuje Pokusím se tento vývoj interpretovat v souvislosti s pomáhající profesí. Z předešlého by se mohlo zdát, že všichni, jak tady sedíme máme silně falešné self, a to je špatně. Může to být

3 pravda, pokud vstoupíme do pomáhající profese pouze z důvodu, abychom potvrdili svou hodnotu a klienty/pacienty používáme jenom k sebepotvrzení jde o nevědomý proces, který není možné jednoduše rozpoznat a odpovídal by matce, která má dítě pouze k uspokojení svých potřeb. Domnívám se, že většinou je opak pravdou a zvlášť v tomto sále se pravděpodobně tato charakteristika neobjeví. Takový člověk totiž nestojí o přílišné přemýšlení nad smyslem své profese. Dokonce si myslím, že jak nevědomě vstoupí pracovník do profese, která mu přináší výše zmíněné uspokojení, stejně nevědomě se brání jakémukoliv uvědomí svých niterných motivů, protože by se mohlo ukázat, že není takový lidumil, a mohl by být narušen jeho pracně vytvořený a náročně udržovaný sebeobraz, kterým se prezentuje. Van der Walss uvádí, že to není tak, že by narcisté m$ilovali jen sebe a nikoho jiného, ale že milují sebe stejně špatně jako ostatní (Kernberg, 1999). Ve většině případů jde u pomáhající profese o člověka, který stejně jako každý potřebuje ocenění, potvrzení. Zároveň si uvědomuje svou hodnotu a dokáže rozpoznávat i své nedostatky, limity. Dokáže se také ocenit sám, váží si sám sebe, své práce, svých vztahů Potřebuje nejen být dobrým, ale pravdivě touží pomoci i ostatním. Jinými slovy hledá rovnováhu mezi pudovým a narcistickým uspokojením, rovnováhu mezi uspokojením svých potřeb a uspokojením potřeb druhých. Tento stav může vzniknout jedině v téměř rovnovážném prostředí, kde se vytváří převaha narcistického uspokojení nad uspokojením pudovým (potřeba naplnit očekávání ostatních je větší než potřeba udělat si co chci), ale co je důležité děje se to v sociálně dobrém prostředí a ocenění přichází na základě dobrých skutků. Dítě poznalo lásku (je milovánihodné) a je schopno v budoucnosti lásku také rozdávat (milovat). Výsledkem je: jsem v podstatě dobrý, mám svoji hodnotu, ale pro své úplné uspokojení potřebuji také vědět, že jsem užitečný pro ostatní. Dobrý profesionál dokáže také reflektovat a zpracovávat situace, kdy se role otáčí a já více potřebuji klienta/pacienta k uspokojení svých potřeb, než abych uspokojoval potřeby jeho. V těchto situacích se každý z nás občas zákonitě ocitá. Pokud nejsou reflektované a např. mezi kolegy, na intervizi, na supervizi zpracované, nejsme schopni klientovi/pacientovi pomoci tolik, jak bychom si přáli a jak by on potřeboval. To už je ale jiná kapitola. Teď bychom se ještě rádi krátce zamysleli nad tím, jak se problematikou motivace, potřeb a hodnotové orientace zabývá Maslow. Podal nejdetailnější přehled potřeb. Potřeby jsou vyjádřením nějakého deficitu. Jeho dělení rozeznává : fyziologické potřeby, které vyplývají přímo z požadavků organismu vyšší potřeby, které jsou vývojové mladší a jejich uspokojení je svázáno se sociálním světem na nejvyšším stupni pak stojí tzv. metapotřeby, jejichž obsahem jsou hodnoty. Hierarchie potřeb podle A. H. Maslowa: Maslow se ve své teorie zaměřuje na sebeaktualizaci a osobnostní růst. Čerpá z filozofických, náboženských a kulturních témat. Vnímá člověka jako integrovaný celek. Redukce nižších

4 potřeb je motivována tenzí. Nižší potřeby zajišťují fyziologické přežití, vyšší potřeby zajišťují duševní pohodu a rozvoj osobnosti. Potřeba sebeaktualizace je přechodem od úrovně vyšších potřeb k B-úrovni. Na B-úrovni umístil Maslow metahodnoty (metapotřeby), které jsou spjaty s vrcholy lidského potencionálu, ovšem všichni lidé nedospívají na B-úroveň. Znaky sebeaktualizujících osob jsou: odstup a potřeba soukromí, nezávislost na kultuře a okolí, smysl pro humor bez nepřátelství, originalita a tvořivost, sebetranscendence. Sebeaktualizace je nekončícím procesem, který postupuje vzhůru. Vrcholné zážitky souvisí s prožitky krásy, dobroty nebo lásky. Pokud nejsou potřeby na určitém stupni v dostatečné míře uspokojeny, další vzestupný krok nenastane. To však neznamená, že na každé úrovni jsou potřeby zcela naplněny. Hierarchie lidských potřeb - motivační struktura podle Maslowa. BETA (Being Needs) hodnoty -Vrcholné zážitky Sebeaktualizace BETA -úroveň =================== Vyšší potřeby Úcty Náležení/ lásky Úroveň potřeb (redukce tenze) Nižší potřeby Bezpečí Fyziologické Deficit potřeb Hodnotová orientace je často ovlivněna kulturním prostředím, rodinou, výchovnými styly, věkem, pohlavím, ekonomickým postavením, vzděláním, politickou orientací životními událostmi. Do jednotlivých hodnotových úrovní se dostanou jen někteří lidé, většina lidí se do oblasti vyšších duchovních hodnot a přesahů sebe sama nedostává. Tuto úvahu lze porovnat jako rozložení hodnotové orientace jedinců na Gausově křivce. Pokud jedinec dozrává do vyšších úrovní hodnot, tak je třeba si uvědomit, že se v různých životních situacích chová různě a má různé potřeby a postoje, to znamená, že se v jeho motivech jednání objevují odlišné úrovně hodnotové orientace. V praxi si tohoto lze všimnout, při očekávání jistého chování jedince na úrovni vyšších hodnot, ale přitom v jeho postojích hrají roli skryté motivy a jeho chování navenek působí jako chování dítěte, v projevu já chci- to je správné pro danou situaci. Například politika a hodnotová orientace spolu významně korelují. Čím jsou respondenti orientováni pravicověji, tím menší důraz kladou na bezpečí a tím větší význam pro ně mají vyšší hodnoty. Kasser a Ryan ukazují, že lidé orientovaní na bezpečí jsou zaměřeni především na finanční zajištění na úkor vyšších hodnot: jsou méně prosociálně orientovaní,

5 konformnější, méně autonomní a autentičtí, méně usilují o vlastní rozvoj, vzdělávání atp., než lidé, kteří jsou orientováni na vyšší hodnoty (Hnilica, 2000). Charakteristika dobrého týmu (systému): - Motivace přichází zevnitř, vychází z potřeb a chtění - Všichni mají tentýž cíl - Tým je integrovaný, solidární, podporující ostatní členy - Organizace je jasná a příslušnost k týmu má vysokou prioritu - Konkurence je zaměřená navenek, jednotlivci si nekonkurují - Informace probíhají zpětnovazebně a komunikace je otevřená - Důvěra je mezi členy týmu silná - Tým zvládá napětí, má dost humoru a bývá spokojený Týmová identita vyvěrá ze společných hodnot, vědomostí a dovedností, ze vztahů k sobě navzájem a ze základních podmínek organizace a prostředí Potřebu a hlavně schopnost respektovat společné hodnoty a cíle jedné skupiny ve prospěch klienta má jedinec, který má dostatečnou víru ve vlastní hodnotu (nemá obavy, že ve společném kotli přijde o vlastní identitu a ani skupinu nepoužívá k potvrzení své hodnoty) a zároveň má dostatečnou potřebu narcistického uspokojení (být sociálně oceňován, potřebný), ale nepodléhá jen potřebám okolí, dokáže se vymezit, stanovit a udržovat své hranice. V případě, že se v týmu objeví mocenská osobnost s odlišnými hodnotami a potřebami, bývá to pro tým velká zatěžkávací zkouška, se kterou se nesnadno vyrovnává. V systému služeb není ani sebelepší tým schopný uskutečnit vše, co si předsevzal, protože je (ať chce nebo nechce) spojen s širším sociálním společenstvím, které tvoří úředníci mající určitý vliv, politici mající vliv na zmíněné úředníky a v neposlední řadě s politickou zakázkou vlády. Politická zakázka Politici Úředníci Poskytovatelé

6 Pokud neexistuje společný průnik, společný cíl, potřeby a sdílené hodnoty (podmnožiny se nesetkávají), jsou vzájemná důvěra podpora a porozumění velmi složité. Dochází ke komplikacím až konfliktům. Výsledky pracovní dílny Setkání týmu pracovníků protidrogové scény Středočeského kraje (poskytovatelé, úředníci i politici): 1. část se orientoval na profesní část motivaci k práci a byla zadána otázkou: Jaká je moje motivace k práci, kterou dělám. Získané odpovědi jsme rozdělili do devíti základních obecnějších okruhů a seřadili je podle četnosti odpovědi: Obecný okruh Počet Kontakt s lidmi 13 Pomáhání (prospěšnost, podpora ) 9 Smysluplnost 7 Změna systému (možnost rozvoje) 6 Peníze 6 Seberealizace (vnější vnitřní, profesní i 5 Tvořivost (variabilita, nestereotyp ) 5 Zajímavá práce 5 Humor 1 Pokus o zjednodušenou interpretaci (berte s humorem): Naší motivací je být v kontaktu s lidmi, kterým jsme prospěšní a zároveň vnímáme smysluplnost svého života. Nemyslete si ale, že jsme dokonale spokojení, stále hledáme změnu a chceme se rozvíjet, abychom mohli být lepší a více oceňovaní. 2. část byla zaměřená na osobní motivaci. Účastníci si posuzovali cizí odpovědi na první otázku z osobního pohledu. Jako pomocná věta sloužilo: K životu nutně potřebuji Charakteristika Počet Osobní růst a rozvoj 9 Tvořivost 8 Volnost Sociální cítění 5 Komunikace 4 Humor Optimismus 3 Pokus o zjednodušenou interpretaci (berte s humorem): Osobní motivace je již více zaměřená na sebe sama zdá se být pravdivější především z hlediska vnitřních potřeb. Chci se rozvíjet, být autonomnější osobnost. K tomu mi může posloužit tvořivost a tu mohu rozvíjet pouze při vědomí volnosti. Mám ale velké sociální cítění, takže ke kýženému cíli se mohu dobrat pouze za pomoci komunikace. Když nevím kudy kam, humor je vždy po ruce.