Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu

Transkript

1 Bohemia centralis, Praha, 14: Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu Die Verknüpfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen Ausläufer des Cenomans und Turons Pavel SVOBODA ÚVOD Svrchnokřídové marinní sedimenty v Čechách a v Bavorsku jsou vyvinuty v podobných faciích a mají podobný paleontologický obsah. Dosud nebyla zodpovězena otázka, zda české křídové moře bylo spojeno přímým průlivem s bavorským křídovým mořem nebo zda u sedimentů v Bavorsku jde pouze o podobný vývoj na okraji českého masívu. Starší badatelé se snažili nalézt odpověz v geomorfologii krajiny, ve vývoji okrajových částí české křídy a v tektonice. Závěry, ke kterým tito badatelé docházeli, byly pochopitelně odlišné. Jedna část předpokládala, že celé Čechy byly pokryty mořem, druhá část pak tvrdila, že rozsah křídového moře nebyl o mnoho větší než rozsah zachovaných sedimentů. Cílem této práce je souhrn nejdůležitějších názorů na výše uvedenou otázku a novějších poznatků o stratigrafii české a bavorské křídy v porovnání s paleogeografickým rozšířením křídové fauny v Evropě. K stratigrafickému rozdělení cenomanu a turonu byly použity zóny ze západní Evropy. Vůdčí zkamenělina spodní části svrchního cenomanu amonit Eucalycoceras pentagonum (JUKES-BROWNE) nebyla ještě v Čechách nalezena. Vůdčí zkamenělina svrchní části svrchního cenomanu amonit Sciponoceras gracile (SHUMARD) má celosvětové rozšíření, v Čechách však bývá nalézána velmi vzácně. Pro tuto zónu v Čechách by bylo vhodnější používat označení zóna Metoiccceras geslinianum. 7

2 Z širšího okolí Bodenwöhru v Bavorsku dodnes neexistuje souhrnný seznam zkamenělin z jednotlivých vrstev a podle dr. V. Kleina z ÚÚG (ústní sdělení 1983) zde zdánlivé litologické ekvivalenty vrstev od Regensburgu nemusí být stejně staré. Značná část jižní hranice rozšíření české křídy leží ve Středočeském kraji. Zde se také nachází velká část chráněných lokalit, tzv. příbojové facie s bohatou faunou tethydního typu. Cílem této práce je i přispět k vyhledávání vhodných typů na chráněná naleziště a přírodní rezervace s odůvodněním jejich ochrany. Cílem ochrany by ovšem neměly být jen výchozy sedimentů svrchního cenomanu a spodního turonu, ale i sladkovodního cenomanu, středního turonu /například výchozy na Dřínovském vrchu/, svrchního turonu a koniaku. Na zdánlivě dobře prozkoumaných lokalitách by tak byla i v budoucnu zachována možnost nových paleontologických a paleogeografických objevů. NÁZORY NA SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY Souhrn starších názorů na rozšíření české křídy uvádí DANEŠ (1913). Podle DANEŠE byla většina Čech zatopena mořem, které postupovalo po ploše dokonale zarovnané denudací, ze které vyčnívaly pouze kamýky tvrdých hornin. Materiál sedimentů pochází podle DANEŠE ze zbytků permských a karbonských sedimentů, které tvořily břehy cenomanského moře a jezer. Sedimenty v místech případného spojení českého a bavorského moře byly odstraněny denudací v terciéru. Zbytky sedimentů v Čechách i v Bavorsku na obou stranách tohoto spojení nemají příbřežní ráz. SCHLOSSER (1924) vysvětluje podobnost fauny v Čechách, Sasku a Bavorsku tak, že bavorské Alpy tvořily jižní břeh česko-saského křídového moře. č. ZAHÁLKA (1925) naopak popírá možnost spojení české křídy s bavorskou. Pokouší se dokázat, že Šumava a Český les existovaly jako pohoří již v juře a tvořily břeh moře. V křídě nadále pokračoval zdvih těchto pohoří. ZAHÁLKA dále tvrdí, že jeho pásmo Id v západočeské křídě neobsahuje mořskou faunu a glaukonit. Jižní okraj křídy z Rakovnicka do okolí Prahy ukazuje podle ZAHÁLKY ukončení u mořského břehu a jako důkaz ZAHÁLKA uvádí spongility svého pásma III. DACQUE (1939) tvrdí, že "Regensburger Kreide" souvisela na jihovýchodě s českou křídou a nemá souvislost s alpskou křídou. DORN (1958) uvádí, že bavorská křídová zátoka je výběžkem helvetika a vzácně jsou ve vrtech nalézány přechodní vrstvy. Předpokládá přímé spojení bavorské křídy s křídou českou s tím, že se zbytky sedimentů spojení již nemusí nalézt. 8

3 HERM (1979) popírá možnost spojení bavorské křídy s českou a faciální podobnost vysvětluje tím, že jde o sedimenty uložené na okraji českého masívu v podobných podmínkách. Podobný názor zastával i Č. ZAHÁLKA (1925). Novější práce o paleogeografii České křídy se možností spojení české a bavorské křídy vůbec nezabývají (VALEČKA 1979, KLEIN et al. 1979). STRATIGRAFIE ČESKÉ KŘÍDY NA JIŽNÍ HRANICI JEJÍHO ROZŠÍŘENÍ SVRCHNÍ CENOMAN V území od měcholupského příkopu až k Řevničovu je spodní část marinního svrchního cenomanu vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce (VACHTL 1950, SOUKUP 1954). Pískovce obsahují jen chudou faunu, a to Protocardia hillana /SOW./ a Cucullaea sp. Nadložní šedé prachovité jíly a vápnité jíly zařazoval SOUKUP (1954) již do spodního turonu k zóně Actinocamax plenus. V lomu v Pecinově a v materiálu z výstavby dolu Slaný jsem zjistil, že se tyto velmi prachovité jíly až jílovité prachovce vyskytují ve dvou vrstvách. Spodní tmavší vrstva obsahuje amonity Calycoceras naviculare /MANTELL/ a Metoicoceras geslinianum /ďorb./, ježovky Micraster sp. a hojnou faunu mlžů a plžů. Svrchní světlejší prachovce hojněji obsahují jen pyritizované filamenty řas. Faunu obsahují převážně v glaukonitické bázi. V podloží prachovců se nacházejí stejné pískovce jako severně od Řevničova. Svrchní světle šedé jílovité prachovce s glaukonitickou bází lze ze Slaného sledovat přes Podlešín do severního okolí Kralup, kde přecházejí do silně glaukonitických jílů až glaukonitovců s Rhynchostreon suborbiculatum /LAM./ a Trigonia sulcataria LAM. V jejich nadloží jsou severně od Nelahozevsi tmavě šedé vápnité jíly s Actinocamax plenus /BLAINV./. Mezi Slaným a Kralupy je tedy svrchnocenomanská zóna Sciponoceras gracile vyvinuta ve třech vrstvách. Celkový vývoj této zóny je podobný vývoji, který popsal JEFFERIES (1963), z Velké Británie a Francie. Mezi Jenčem a řekou Vltavou je spodní část marinního svrchního cenomanu opět vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s chudou faunou (ZÁZVORKA 1932, 1944, B. ZAHÁLKA 1912). Nadloží těchto pískovců tvoří silně glaukonitický jílovitý pískovec s Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a Protocardia hillana (SOW.). Od Kobylis do okolí Kouřimi je spodní část marinního svrchního cenomanu vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s ojedinělými nálezy fauny /amoniti/. V jejich nadloží je vrstva glaukonitického jílu přecházejícího na východ do jílovitých 9

4 glaukonitických pískovců s faunou (FRIČ 1869, VACHTL 1962). Pískovce bez glaukonitu u Molitorova obsahují faunu až v nejvyšších polohách (SOUKUP 1936). Glaukonitické jíly od Proseku označoval FRIČ (1869) jako prosecký ráz korycanských vrstev a nalezl v nich pouze žraločí zuby. Podobný přechod glaukonitických pískovců do jílovitých vrstev se objevuje i severozápadně od Prahy. Jihovýchodně od Velkých Přílep byl v prvním lomu od silnice Velké Přílepy-Černý Vůl nalezen Actinocamax plenus (BLAINV.) v glaukonitických vápnito-jílovitých středozrnných pískovcích uložených v nadloží hrubozrnných vápnitých pískovců s Neithea phaseola (LAM.). Zmíněný Actinocamax plenus je pod číslem 356/70-P665 uložen v Oblastním muzeu v Roztokách u Prahy. Svrchní glaukonitické pískovce s faunou z Bílé Hory, Chval, Nehvizd a Černíků jsou tedy ekvivalentem glaukonitických vápnitých jílů a spongilitů s Actinocamax plenus z území mezi Trněným Újezdem a Brandýsem nad Labem. Na Kouřimsku přecházejí písčité vápence s Actinocamax plenus (BLAINV.), Neocylindrites briarti (GEIN.), Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a rudisty (FRIČ 1869, URBÁNEK 1924) do vápnitých pískovců s Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a Neithea notabilis (MUENST.) u Vrbčan a Plaňan. Spodní marinní svrchnocenomanské pískovce mezi Měcholupy a Kouřimí nelze mezi sebou jednoznačně paralelizovat. Tyto pískovce jsou podle vývoje na sever od Prahy starší než zóna Sciponoceras gracile, takže patří vrstvám svrchnocenomanské zóny Eucalycoceras pentagonum. Stejně tak nelze jednoznačně paralelizovat prachovce a vápnité jíly zóny Sciponoceras gracile na západ od Vltavy s tzv. prachovcovým souvrstvím, které popisuje KLEIN (1966) z území mezi Jizerou a Labem. V prachovcovém souvrství může být zastoupena i zóna Eucalycoceras pentagonum, což naznačuje profil v Nelahozevsi. 10

5 1. Korelace vrstev zóny Sciponoceras gracile na západ od Vltavy: NEE-východoseverovýchod,?-další průběh neznámý; 1-spodní prachovce s Metoicoceras geslinianum (d ORB.) a Calycoceras naviculare (MANTELL) a jejich přechod do pískovců, 2-svrchní šedé jílovité prachovce a jejich přechod do silně glaukonitických jílů, 3-vápnitý jíl s Actinocamax plenus (BLAINV.), 4-glaukonitická báze spodnoturonských vápnitých jílů; a-glaukonit, b-štěrk, c- pískovec, d-prachovec, e-vápnitý jíl, f-jíl, g-uhelnatý jíl, h-ostrá erozivní hranice mezi sedimenty. 11

6 TURON Na bázi spodnoturonských vrstev je vyvinuta bazální glaukonitická vrstva s fosfátovými konkrecemi. Na západě v okolí Džbánu jsou na spodních vápnitých jílech vyvinuty tvrdé vápnité prachovce přecházející do nadloží ve spongility a jemnozrnné spongilitické pískovce. Nad nimi jsou v okolí Měcholup glaukonitické pískovce tzv. malnických vrstev. Na východě jsou vyvinuty převážně spongilitické vápnité prachovce a vápnité jíly /na Kouřimsku glaukonitické/. V okolí Prahy, kde nad dno spodnoturonského moře vyčnívaly buližníkové hřbety, je vyvinuta tzv. příbojová facie /žraločí zuby, ostny ježovek, drobné ústřice a oktokorály/. Ve spodnoturonských vrstvách je nápadné rozšíření amonitů. Na západě se vyskytuje Lewesiceras cf. peramplum (MANTELL) a na východě Puzosia montis albi LAUBE et BRUDER. Na Bílé Hoře v Praze se jejich výskyty překrývají (FRIČ 1872, LAUBE et BRUDER 1887, SOUKUP 1936). V celém popisovaném území se nachází Mammites nodosoides (SCHLOTH.) a Inoceramus labiatus (SCHLOTH.). Ostatní makrofauna je vzácná. U Měcholup jsou na bázi středního turonu vyvinuty exogyrové pískovce ukončující zdejší inverzní cyklus (KLEIN et al. 1979). V území na západ od Kladna je přechod do báze středního turonu s Collignoniceras woollgari (MANTELL) a Inoceramus hercynicus PETR. plynulý. V území na východ od Kladna je tento přechod plynulý až téměř ke Kouřimi. SVRCHNÍ KŘÍDA NA SEVEROZÁPADNÍ MORAVĚ Protože někteří autoři (TROGER 1968, KLEIN et al. 1979, VALEČKA 1979) uvádějí také možnost spojení české křídy s Tethydou přes Brno, uvádím zde také stručnou charakteristiku vývoje cenomanu a turonu v této oblasti. SVRCHNÍ CENOMAN V moravské křídě glaukonitické jílovité pískovce přecházejí z kvádrových pískovců nebo ze sladkovodních jílů. Přechod ze sladkovodní sedimentace do sedimentace marinní je zde pozvolný. Vyskytují se zde sedimenty lagun, písečných valů a delt (FREJKOVÁ et VAJDÍK 1974). V jílovitých glaukonitických pískovcích se nacházejí pouze žraločí zuby /prosecký ráz?/. Exogyrová lavice u Blanska (B. ZAHÁLKA 1950) s 12

7 Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) tvoří písčitou bázi vrstvy jílů s "trpasličí faunou mořskou". Tento vývoj připomíná vrstvy zóny Sciponoceras gracile ze severního okolí Prahy. Podložní kvádrové pískovce neobsahují makrofaunu. TURON Spodní turon a báze středního turonu jsou tvořeny spongilitickými pískovci a glaukonitickými pískovci s Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) a Inoceramus hercynicus PETR. Je zde vyvinut podobný inverzní cyklus jako v západních Čechách (KLEIN et al. 1979). Ve středním turonu došlo k prohloubení moře a zjemnění sedimentace. Středoturonské sedimenty zde tvoří další inverzní cyklus. STRATIGRAFIE BAVORSKÉ KŘÍDY Soustředil jsem se na charakteristiku východní části bavorské křídy v okolí Regensburgu, která je české křídě nejpodobnější. SVRCHNÍ CENOMAN Svrchnocenomanské sedimenty jsou v okolí Regensburgu vyvinuty jako spodní /Regensburger Grunsandstein/, svrchní /Regensburger Kalksandstein/ a k nejsvrchnějšímu cenomanu je řazena také spodní Část /Eibrunner Mergl/ (BAUBER- GER et al. 1969). V pískovcích se nachází Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) v malých exemplářích, Neithea aequicostata (LAM.), Merklinia aspera (LAM.), Inoceramus pictus SOW. a celé spongie, žraločí a rybí zuby (DACQUE 1939, ZIEGLER 1957). Obsah fauny připomíná pískovce a prachovce v okolí západosu-detského ostrova. Z útvaru Mergl uvádí DACQUE (1939) nálezy Metoicoceras geslinianum (ďorb.), Actinocamax plenus (BLAINV.), Hepteris septemsulcatus (A. ROEM.) a Inoceramus pictus bohemicus LEONH. Část těchto nálezů však může pocházet z vápnito-jílovitých poloh tzv. Regensburger Kalksandsteinu (DACQUE 1939, TRUSHEIM 1935, OSCHMANN 1958). Ve spodní Části tzv. Eibrunner Mergl byly nalezeny svrchnocenomanské foraminifery a Calycoceras naviculare (MANTELL) (BAUBERGER et al. 1969). Vápencovým příbřežním faciím české křídy je faunisticky a zčásti i litologicky nejpodobnější lokalita Sulzbach (LEHNER 1937 a, b), kde se vápence s hojnou faunou nacházejí na bázi tzv. Grunsandstein. V okolí Rodingu se nacházejí kapsy se slepenci 13

8 obsahujícími podobnou faunu (TRUSHEIM 1935). Na těchto lokalitách však nebyly nalezeny žádné zbytky rudistů jako v Čechách. Svrchní cenoman bavorské křídy též připomínají písčité sedimenty z okolí Le Mans ve Francii (JUIGNET et al. 1973), kde se Metoicoceras geslinianum (ďorb.) nachází společně s Calycoceras naviculare (MANTELL) a Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.). Velmi vzácně se zde nachází Actinocamax plenus (BLAINV.) (JEFFERIES 1963). TURON Svrchní část tzv. Eibrunner Mergl pozvolna přechází do spongilitických vrstev zvaných Reinhausener Schichten, které opět pozvolna přecházejí do písků zvaných Knollensand a Hornsand (BAUBERGER et al. 1969). Nachází se zde Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) a v obou i Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) (DACQUE 1939, LEHNER 1935). Ve spodním turonu je zde podobně jako v západních Čechách vyvinut inverzní cyklus. Po ukončení spodnoturonské sedimentace zde ve středním turonu sedimentovaly vápnito-jílovitější sedimenty. Ve svrchním turonu dochází v místech dnešního Rodingu a Bodenwohru k brakickolimnické sedimentaci (TILLMANN 1964). Na jih od písčitých sedimentů zvaných Regensburger Kreide je v helvetiku vyvinut sediment Seewerkalk stáří cenoman-turon, v němž se vzácně nachází makrofauna (OBERHAUSER 1973, SCHMIDT-TOMÉ 1964). Korelace jednotlivých vrstev je znázorněna v tabulce 1. SVRCHNÍ CENOMAN NA SEVER OD STŘEDOEVROPSKÉHO OSTROVA Vrstvy Arme Rhotomagensis Schichten v subhercynské křídě neposkytují možnost porovnání s českou křídou. Ve Vestfálsku se na příbřežních spodno-cenomanských sedimentech nacházejí až sedimenty zóny Actinocamax plenus (KAHRS 1927, WIEDMANN et SCHNEIDER 1979). V okolí Braunschweigu a Hannoveru leží nad vrstvami Arme Rhotomagensis Schichten a Rotpläner, jejichž spodní Část náleží svrchnímu cenomanu /zóna Actinocamax plenus/ a horní část spodního turonu (ERNST et al. 1979). Spodní část zóny Sciponoceras gracile zde není vyvinuta. Toto pozorování je v rozporu s tvrzením TRUGERA (1968, 1969, 1971), že svrchní část vrstev Arme Rhotomagensis Schichten náleží zóně Actinocamax 14

9 Korelace vrstev svrchního cenomanu až spodní části středního turonu v Bavorsku, Čechách a Sasku Hraniční (jižní) část české křídové pánve od Zóny Bavorsko (Regensburg) Centrální část české křídové pánve západu k východu Sasko Collignoni-ceras wool- Eisbuckel Schichten litologické celky "opuky" s Collignonicera woollgari souvrství jizerské souvrství jizerské souvrství Lamarcki Planer Mammites Nodosoides Hornsand Knollensand Reinhausener Schichten "opuky" s Mammites nodosoides bělohorské souvrství bělohorské souvrství Labiatus Planer Eibrunner Mergel hiát hiát Sciponoceras gracile Regensburger Kalksandstein jíly a pískovce s Actinocamax plenus svrchní světle šedé prachovce Plenuszone spodní hiát prachovce Eucalyco-ceras pentagonům Regensburger Grunsandstein Spodní marinní pískovce (nerozlišené) korycanské vrstvy korycanské vrstvy Unterquader 15

10 plenus. V západním okolí středoevropského ostrova není vyvinut v blízkosti pobřeží svrchní cenoman (JEFFERIES 1963). PODOBNOST FAUNY ČESKÉ KŘÍDY S TETHYDNÍ FAUNOU KUHN (1949) soudí, že rudistové fauně z Čech je nejpodobnější rudistová fauna z jihozápadní Francie a formy zde nalezené nejsou menší než stejnodobé z jihu. RAHMAN (1967) srovnává faunu plžů z vltavoberounské, kolínské a drážďanské faciální oblasti (WEINZETTEL 1910, GEINITZ ) s faunou ze středocenomanské lokality Hölzelsau bei Niederndorf v Tyrolsku. Část nově v Čechách nalezené a dosud nezpracované korálové fauny /Montlivaultia, Favia,Thamnastraea,Epismilia, Astrocoenia/ je podobná korálové fauně, kterou z Řecka popsal HACKEMESSER (1936). SMĚRY IMIGRACE FAUNY BĚHEM ZÓNY SCIPONOCERAS GRACILE Výskyt boreálního druhu Actinocamax plenus (BLAINV.) ve svrchním cenomanu bavorské křídy lze nejsnáze vysvětlit imigrací přes střední Čechy přímo do Bavorska. V opačném případě by se musel dostat do bavorské zátoky z Anglo-pařížské pánve přes Tethydu, popřípadě z české křídy přes moravskou křídu, tedy opět přes Tethydu, daleko od oblastí svého souvislého rozšíření. Přitom by tento druh musel navíc ještě překonávat teplé proudy. Metoicoceras geslinianum (ďorb.) se v Sasku nachází až ve svrchní části zóny Plenuszone nad výskytem Actinocamax plenus (TROGER 1969). Ve středních Čechách, mimo lokality Pecínov a Slaný, jsem jej nalezl ve stejné vrstvě s Actinocamax plenus u Kozomína a Odolena Vody. Metoicoceras geslinianum musel tedy do Čech imigrovat od jihu. PRAŽÁK (1981) dokazuje na základě rozšíření druhů Entolium orbiculare (SOW.), Merklinia aspera (LAM.) a Nanonavis carinata (SOW.), že se tato fauna šířila do Čech od severu a nikoliv od jihovýchodu z Tethydy přes Blansko a Brno. Její výskyt ve výběžku Tethydy v Bavorsku se dá opět nejlépe vysvětlit přímým spojením české a bavorské křídy. TEKTONICKÉ PŘEDPOKLADY SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY Až k českému lesu je rozšířena západní část obloukové struktury, patrně již proterozoického stáří, na níž se nacházejí sedimenty paleozoika a na její střední a východní části i svrchní křídy (ZEMAN 1982). MALKOVSKÝ (1979) označuje tuto 16

11 obloukovou strukturu jako bohemikum. Západní část bohemika tvoří tepelskobarrandienská oblast přesahující mezi Českým lesem a Šumavou obě pohoří směrem do Bavorska. Bohemikum tvoří souvislou kru a při poklesu jeho východní a střední části ve svrchní křídě poklesla s největší pravděpodobností i západní část. Val Pfalu, považovaný č. ZAHÁLKOU (1925) za hranici bavorské křídy, končí mezi Chámem a Rodingem. Český křemenný val končí u české Kubice. Oba valy tedy nemohly nikdy tvořit souvislou hranici a při poklesu západní části bohemika nemohla existovat žádná překážka pro vznik průlivu v těchto místech. Je sporné, zda tyto valy ve svrchní křídě geomorfologicky vystupovaly nad okolní terén. Pohoří český les a Šumava vznikly až v době po oligocénu (KOPECKÝ 1972). Přínos terestrického materiálu ve svrchní křídě do bavorské křídy od severu a severovýchodu však dokládá přítomnost pevniny v těchto místech (TILLMANN 1964). Průliv mohl být tedy pouze v místech mezi Všeruby a Folmavou. Protože kra bohemika společně s celým českým masívem tvořila v oligocénu elevaci mírně skloněnou a odvodňovanou k západu, jihu a jihovýchodu do lipského zálivu a předhlubní Alp a Karpat (KOPECKÝ 1972) docházelo zde k rozsáhlé plošné denudaci. Zbytky svrchnokřídových sedimentů ze západní části bohemika byly denudovány již v oligocénu. ZÁVĚR Přítomnost tethydní fauny ve středních Čechách a Sasku dokazuje spojení českého křídového moře s Tethydou. Vývoj svrchního cenomanu na Moravě nevylučuje, že spojení bylo právě zde, což ovšem zase nevylučuje možnost přímého spojení české a bavorské křídy, které dokazuje výskyt boreální fauny ze severní Části střední Evropy v Bavorsku /Actinocamax plenus/. Postupující transgresí ve spodní části svrchního cenomanu bylo propojeno bavorské křídové moře s českým křídovým mořem zasahujícím do Plzeňské pánve v místech dnešních Všerub a Folmavy. Do tohoto prostoru zasahuje kra bohemika mezi český les a Šumavu a výskyty Actinocamax plenus ve vyšším svrchním cenomanu na bavorské straně jsou totiž koncentrovány přesně proti tomuto místu. Křídové moře v Plzeňské pánvi postupovalo přes starou permokarbonskou pánev stejně jako ve zbývajících oblastech Čech a Moravy. Současně vznikly průlivy 17

12 2. Paleogeografická mapa české křídové pánve v době zón Sciponoceras gracile /celkový sedimentační prostor/, Mammites nodosoides a Collignoniceras woollgari:?-další průběh není znám; 1-středoevropský ostrov, 2-jihočeský ostrov, 3-západosudetský ostrov, 4- východosudetský ostrov, 5-bavorská křídová zátoka, 6-česká křídová pánev, 7-saské křídová pánev, 8-severosudetská křídová pánev; a-státní hranice, b-hranice zachovaných křídových sedimentů v Bavorsku, Čechách a na Moravě, c-pevnina, d- profily s vrstvami zóny Sciponoceras gracile; P-Praha, B-Brno, Bra-Bratislava, D- Drážďany, L-Linec, Pl-Plzeň, R-Regensburg, S-Salzburk,(w)-Vídeň, W-Wroclav, Z- Zhořelec. 18

13 spojující Tethydu s mořem v Polsku a Německu. Spojení bylo déle přerušeno po skončení střední části zóny Sciponoceras gracile /zóny Actinocamax plenus/. V té době docházelo k sedimentaci útvaru Eibrunner Mergl v Bavorsku, zóny Obere Plenuszone v Sasku a v Čechách pouze sedimentů v centrální části pánve podle hranice mezi bohemikem a lugikem. Česká a bavorská křída se spojila ve spodnoturonské zóně Mammites nodosoides a na jejím konci se na obou stranách změlčuje sedimentační prostor. V severozápadních Čechách i v Bavorsku dochází k sedimentaci tzv. exogyrových pískovců. Na začátku středního turonu se sedimentační prostor opět prohlubuje. Spojení české a bavorské křídy bylo definitivně přerušeno na konci středního turonu zdvihem oblasti Oberpfalze. V místech dnešního Rodingu sedimentují ve svrchním turonu již brakickolimnické jíly a pískovce. Svrchnokřídové sedimenty mezi bavorskou a českou křídou byly denudovány již v oligocénu. Z u s a m m e n f a s s u n g Das Vorkommen der tethydisehen Fauna in Mittelböhmen und Sachsen beweist die Verbindung des tschechischen Kreidemeeres mit dem Tethys. Die Entwicklung des oberen Cenomans in Mährem schliesst nicht aus, dass die Verknüpfung eben da stattfand. Das Vorkommen der borealen Fauna /Actinocamax plenus, Nanonavis carinata, Merklinia aspera/ aus Böhmen und aus dem nördlichen Teil Mitteleuropas in Bayem beweist dann die direkte Verbindung der tschechischen und bayerischen Kreide, außerhalb Mahren. Durch die fortgesetzte Transgression kam es im unteren Teil des oberen Cenoman zur Verknüpfung des bayerischen Kreidemeeres mit dem tschechischen /das bis zum Pilsner Becken reichte/; diese Transgression kam ungefähr zwischen den heutigen Ortschaften Všeruby und Folmava zustande. In diesen Raum reicht nämlich der böhmische Klumpen zwischen die beiden Teile des Böhmerwalds und das Vorkommen des Actinocamax plenus in den höheren Schichten des Cenomans in Bayern ist eben gegen diesem Erdstrich konzentriert. Das Kreidemeer im Pilsner Gebiet drang wahrscheinlich über den Permonkarbon weiter aus, ähnlich wie in den Übrigen Gebieten Bohmen's und Mahren s. Gleichzeitig entstanden auch die Kanale, die die Tethys mit dem borealen Meer in Deutschland und in Polen verbunden haben. Das nächste Unterbrechen der Enge fand nach der Ablagerung des mittleren Teiles der Zone Sciponoceras gracile /Zone Actinocamax plenus/ statt. In derselben Zeit erlangte in Sachsen die Sedimentation der Oberen Plenuszone und in Bayern die Sedimentation 19

14 Eibrunner Mergl; in Böhmen verwirklichte sich diese Sedimentation nur im zentralen Teil des Bassins /entlang der Grenze zwischen Bohemikon und Lugikon/. Das neue Vereinigen der tschechischen und bayerischen Kreide gelangte ungefähr in der unterturonischen Zone des Mammites nodosoides. Am Ende dieser Periode wird der Sedimentationsraum in Bayern und in Böhmen immer mehr flach. In Nordwestbohmen ebenso wie in Bayern verlief damals die Sedimentation der sogenannten exogyrischen Sandsteine. Am Anfang des mittleren Turons wurde der Sedimentationsraum wieder tiefer. Das endgültige Unterbrechen des tschechischen und des bayerischen Kreideraumes gelangte am Ende des mittleren Turons durch den Hub des Oberpfalzgebietes. In der Region des heutigen Roding findet man schon im oberen Turon Sedimente des brakischen Lettens und der Sandsteine. Die Sedimente der oberen Kreideschichten zwischen dem bayerischen und dem tschechischen Kreidegebiet wurden wahrscheinlich schon in der Zeit des Oligozens denudiert. L i t e r a t u r a BAUBERGER,W.; CRAMER.P.; TILLMANN.H., 1969: Erläuterungen zu Geologischen Karte von Bayern 1:25 000, Blatt 6938 Regensburg, Bayer. Geol. Lande samt, München. DACQUE,E., 1939: Die Fauna der Regensburg-Kelheimer Oberkreide/mit Ausschluss der Spongien und Bryozoen/. - Abh. Bayer. Akad. Wiss., math.--naturwiss. Kl., neue F., 45, 1-218, München. DANEŠ,J.V., 1913: Morfologický vývoj středních Čech. - Sbor. Čes. Společ. zeměvěd., 19, 1-18, , , Praha. DORN,P., 1958: Problematik des Vindelizischen Landes. - Geologie, 7, 3-6, , Berlin. ERNST,G.; SCHMID,F.; KLISCHIES.G., 1979: Multistratigraphische Untersuchungen in der Oberkreide des Raumes Braunschweig-Hannover. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 11-46, Stuttgart. FREJKOVÁ,L.; VAJDÍK,J., 1974: Příspěvek k paleogeografii a litologii cenomanských sedimentů v orlicko-žďárské oblasti. - Sbor. GPO, 6, 6-28, Ostrava. FRITSCH /FRIČ/,A., 1869: Paläontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten in der bohmischen Kreideformation. Perucer Schichten. Die Korycaner Schichten. - Arch. naturwiss. Landes-Durchforsch. Böhmen., 1, , Praha. FRITSCH /FRIč/,A., 1872: Cephalopoden der böhmischen Kreideformation., 1-51, Praha. GEINITZ,H.B., : Das Elbthalgebirge in Sachsen. Erster Theil. Der untere Quader. - Palaeontographica, 20, 1-319, Cassel. HACKEMESSER.M., 1936: Eine Kretazische Korallenfauna aus Mittelgriechenland und ihre paläo-biologischen Beziehungen. - Palaeontographica, 84, 1-97, Stuttgart. HERM,D., 1979: Die süddeutsche Kreide - Ein Überblick. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, , Stuttgart. 20

15 JEFFERIES,R.P.S., 1963: The Stratigraphy of the Actinocamax plenus Subzone /Turonian/ in the Anglo-Paris Basin. - Proc. Geol. Assoc., 74, 1, 1-33, London. JUIGNET,P.; KENNEDY.W.J.; WRIGHT,C.W., 1973: La limite Cénomanien-Turonien dane la région du Mans/Sarthe/: Stratigraphie et paleontologie. - Ann. Paléont., Sér. Invertébr., 59, , Paris. KAHRS,E., 1927: Zur Palaogeographie der Oberkreide in Rheinland-Westfalen. - Neu. Mineral. Geol. Palaont. Beil. - Bd. B, 58, , Stuttgart. Jb. KLEIN,V., 1966: Stratigraphie a litologie svrchní křídy mezi Jizerou a Labem. - Sbor. geol. Věd, Geol., 11, 49-76, Praha. KLEIN,V.; MÜLLER.V.; VALEČKA,J., 1979: Lithofazielle und paläo-geographische Entwicklung des Böhmischen Kreidebeckens. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, , Stuttgart. KOPECKÝ, A., 1972: Hlavní rysy neotektoniky Československa. - Sbor. geol. Věd, Antropozoikum, 6, , Praha. KÜHN,O., 1949: Stratigraphie und Paläogeographie der Rudisten. V. Die borealen Rudistenfaunen. - Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Abh. B, 90, , Stuttgart. LAUBE,G.C.; BRUDER,G., 1887: Ammoniten der böhmischen Kreide. -.Palaeontographica, 33, , Stuttgart. LEHNER,L., 1935: Über das Turon auf dem Fränkischen Jura. Studien über die fränkische Albüberdeckende Kreide. VIII. - Zbl. Mineral. Geol. Palaont. Abt. B, 11, , Stuttgart. LEHNER,L., 1937: Fauna und Flora der fränkischen Albüberdeckenden Kreide.I. Die Lamellibranchiaten /ohne Inoceramen/. - Palaeontographica, Abt. A, 85, , Stuttgart. LEHNER.L., 1937: Fauna und Flora der fränkischen Albüberdeckenden Kreide. II. Fauna 2 Teil und Flora. - Palaeontographica, Abt. A, 87, , Stuttgart. MALKOVSKÝ,M., 1979: Tektogeneze platformního pokryvu Českého masívu. - Knih. Ústř. Úst. geol., 53, 1-176, Praha. OBERHAUSER.R., 1973: Stratigraphisch-Paläontologische Hinweise zum Ablauf tektonischer Ereignisse in den Ostalpen während der Kreidezeit. - Geol. Rdsch., 62, 1, , Stuttgart. OSCHMANN, F., 1958: Erlauterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:25 000, Blatt 7038 Bad Abbach, Bayer. Geol. Landesamt, München. PRAŽÁK,J., 1981: Asociace fauny a paleogeografické podmínky sedimentace. In: Valečka et al.,: Úvodní zpráva k sedimentologii cenomanu. - MS Geofond, Praha. RAHMAN,A., 1967: Die Gastropoden der Oberkreide /Ober-Cenoman/ von Hölzelsau bei Niederndorf in Tirol. - Mitt. Bayer. St. - Samml. Paläont. hist. Geol., 7, , München. SCHLOSSER,M., 1924: Die Cenomanfauna der Bayerischen Alpen. - Cbl. Mineral. Geol. Palaont. 1924, 82-95, Stuttgart. SCHMIDT-THOMÉ.P., 1964: Helvetikum-Zone. In: Erläuterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1: Aufl., Bayer. Geol. Landesamt, München. 21

16 SOUKUP,J., 1936: Několik předběžných sdělení o výzkumu křídy na Kouřimsku. - Příroda, 29, , Brno. SOUKUP,J., 1954: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. II. Okolí Kroučové, Ročova a Zbrašína jižně od Loun, okolí Peruce, Klobuk, Zlonic a Velvar. - Geotechnica, 18, 1-180, Praha. TILLMANN,H., 1964: Kreide. In: Erlauterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1: Aufl., Bayer. Geol. Landesamt, München. TRÖGER,K.-A., 1968: Zur Bedeutung ökologischer Faktoren für die Leitfossilien des Obercenoman-Unterturon-Zeitabschnitts in Mitteleuropa. - Geologie,17, 1, 68-75, Berlin. TRÖGER,K.-A., 1969: Zur Paläontologie, Biostratigraphie und faziellen Ausbildung der unteren Oberkreide /Cenoman bis Turon/. Teil II. Stratigraphie und fazielle Ausbildung des Cenomans und Turons in Sachsen, dem nördlichen Harzvorland /subhercyne Kreide/ und dem Ohm-Gebirge. - Abh. Staatl. Mus. Minerál.Geol. Dresden, 13, 1-70, Dresden. TRÖGER,K.-A., 1971: Gesetsmässigkeiten der Beziehung von Bio- und Lithogenese im litoralen und neritischen Bereich von Karbonatsedimenten /Bereich Oberkreide/. - Ber. Dtsch. Gesell. geol. Wiss., R.A., 16, 3-5, , Berlin. TRUSHEIM,F., 1935: Die geologische Geschichte Sudostdeutschland während der Unterkreide und des Cenomans. - Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Beil. - Bd. B, 75, 1-109, Stuttgart. URBÁNEK,L., 1924: Křídový útvar v jižní části Kolínska. - Rozpr. čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 33, 42, Praha. VACHTL,J., 1950: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. I. Okolí Měcholup, Třeskonic, Markvarce, Domoušic a Kounova v záp. Čechách. - Geotechnica, 10, 1-72, Praha. VACHTL,J., 1962: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. III. Vyšehořovicko, černokostelecko a okolí Uhlířských Janovic. - Geotechnica, 31, 1-103, Praha. VALEČKA,J., 1979: Paleogeografie a litofaciální vývoj severozápadní části české křídové pánve. - Sbor. geol. Věd, Geol., 33, 47-81, Praha. WEINZETTEL,V., 1910: Gastropoda českého křídového útvaru. - Palaeontogr. Bohem., 8, 1-56, Praha. WIEDMANN, J.; SCHNEIDER,H.L., 1979: Cephalopoden und Alter der Cenoman-- Transgression von Mülheim-Broich, SW-Westfalen. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, , Stuttgart. ZAHÁLKA,B., 1912: Křídový útvar v západním Povltaví. Pásmo I. - Věst. Král., čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd, 1911, 23, 1-90, Praha. ZAHÁLKA,B., 1912: Pásmo II. křídového útvaru v západním Povltaví. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd. 1911, 23, 1-88, Praha. ZAHÁLKA,B., 1950: Exogyrová lavice křídová nad Blanskem. - Věst. Král. Čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd. 1949, 20, 1-8, Praha. ZAHÁLKA,Č., 1925: Bavorská a česká křída. Sudetský útvar křídový a jeho aequivalenty v západních zemích střední Evropy. III. - Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 5, , Praha. 22

17 ZÁZVORKA,V., 1932: Hranice mezi I. a II. pásmem střednokřídových usazenin na Vidovli u Prahy. - Věst. St. geol. Úst. Čs. Republ., 8, , Praha. ZÁZVORKA,V., 1944: Mořský cenoman u Dušník /list Kladno 3950/. - Veda přír., 22, , Praha. ZEMAN,A., 1982: Oblouková struktura českého masívu a její vztah k ložiskám nerostných surovin. - Věst. Ústř. Úst. geol., 57, 5, , Praha. ZIEGLER,J.H., 1957: Beitrag zu Kenntnis des oberen Cenoman in der Oberpfalz. - Neu. Jb. Geol. Paláont., Mh. 5, , Stuttgart. Adresa autora: Pavel Svoboda, Leninova 550, Kralupy nad Vltavou 23