BOHEMIA CENTRALIS 14 1

Transkript

1 BOHEMIA CENTRALIS 14 1

2 2

3 BOHEMIA CENTRALIS 14 STŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHOKRAJE PRAHA 1985 Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, ve Státním zemědělském nakladatelství Praha 3

4 Redakční rada Milan Rivola /výkonný redaktor/ Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje,

5 Obsah - Inhalt - Contents Svoboda P. 7 Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu Die Verknupfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen Ausläufer des Cenomans und Turons Svoboda P. 25 Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína Der obere Zönoman in Plaňany bei Kolín Zelenka P. 33 Křídové lokality Dřínov a čečelice /návrh nových chráněných území/ Die Kreidelokalitäten Dřínov und Čečelice /Vorschlag neuer geschützter Gebiete/ Husák Š. - Rydlo J. 41 Materiály k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska Contribution to the Aquatic and Marsh Vegetation of the Middle Labe River Lawland and the Kokořínsko Landscape Reserve /Bohemia/ Kolbek J. - Petříček V. 109 Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy a Kněžské skály na Křivoklátsku Flora und Vegetation der weiteren Umgebung von Felsen Čertova und Kněžská skála im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko Mladý F. - Kolbek J. 161 Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a ve zbývající části okresu Rakovník Die Artengruppen der chorologischen Indikatoren für Naturschutz und Landschaftspflege im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Kreises Rakovník 5

6 Skalický V. 181 Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu Bemerkungen zur Geschichte der Pflanzenforschung des Böhmischen Karstes Šmaha J. 189 Některé výsledky průzkumu arachnofauny Státní přírodní rezervace Týřov Einige Ergebnisse der Arachnofaunaforschung im Staatlichen Schutzgebiet Týřov Ložek V. 225 Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u Malé Chuchle a její význam pro postglaciální historii okolní krajiny Weichtierfauna der Abspulsedimente im Tale Čertova strouha bei Malá Chuchle und ihre Bedeutung für die nacheiszeitliche Landschafts-Geschichte Kovanda J. 243 Významné životní jubileum RNDr. Vojena Ložka, DrSc. RNDr. Vojen Ložek, DrSc. - bedeutungsvolle Lebensjubiläum Krátká sdělení 275 Kurze Mitteillungen Redakční uzávěrka

7 Bohemia centralis, Praha, 14: Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu Die Verknüpfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen Ausläufer des Cenomans und Turons Pavel SVOBODA ÚVOD Svrchnokřídové marinní sedimenty v Čechách a v Bavorsku jsou vyvinuty v podobných faciích a mají podobný paleontologický obsah. Dosud nebyla zodpovězena otázka, zda české křídové moře bylo spojeno přímým průlivem s bavorským křídovým mořem nebo zda u sedimentů v Bavorsku jde pouze o podobný vývoj na okraji českého masívu. Starší badatelé se snažili nalézt odpověz v geomorfologii krajiny, ve vývoji okrajových částí české křídy a v tektonice. Závěry, ke kterým tito badatelé docházeli, byly pochopitelně odlišné. Jedna část předpokládala, že celé Čechy byly pokryty mořem, druhá část pak tvrdila, že rozsah křídového moře nebyl o mnoho větší než rozsah zachovaných sedimentů. Cílem této práce je souhrn nejdůležitějších názorů na výše uvedenou otázku a novějších poznatků o stratigrafii české a bavorské křídy v porovnání s paleogeografickým rozšířením křídové fauny v Evropě. K stratigrafickému rozdělení cenomanu a turonu byly použity zóny ze západní Evropy. Vůdčí zkamenělina spodní části svrchního cenomanu amonit Eucalycoceras pentagonum (JUKES-BROWNE) nebyla ještě v Čechách nalezena. Vůdčí zkamenělina svrchní části svrchního cenomanu amonit Sciponoceras gracile (SHUMARD) má celosvětové rozšíření, v Čechách však bývá nalézána velmi vzácně. Pro tuto zónu v Čechách by bylo vhodnější používat označení zóna Metoiccceras geslinianum. 7

8 Z širšího okolí Bodenwöhru v Bavorsku dodnes neexistuje souhrnný seznam zkamenělin z jednotlivých vrstev a podle dr. V. Kleina z ÚÚG (ústní sdělení 1983) zde zdánlivé litologické ekvivalenty vrstev od Regensburgu nemusí být stejně staré. Značná část jižní hranice rozšíření české křídy leží ve Středočeském kraji. Zde se také nachází velká část chráněných lokalit, tzv. příbojové facie s bohatou faunou tethydního typu. Cílem této práce je i přispět k vyhledávání vhodných typů na chráněná naleziště a přírodní rezervace s odůvodněním jejich ochrany. Cílem ochrany by ovšem neměly být jen výchozy sedimentů svrchního cenomanu a spodního turonu, ale i sladkovodního cenomanu, středního turonu /například výchozy na Dřínovském vrchu/, svrchního turonu a koniaku. Na zdánlivě dobře prozkoumaných lokalitách by tak byla i v budoucnu zachována možnost nových paleontologických a paleogeografických objevů. NÁZORY NA SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY Souhrn starších názorů na rozšíření české křídy uvádí DANEŠ (1913). Podle DANEŠE byla většina Čech zatopena mořem, které postupovalo po ploše dokonale zarovnané denudací, ze které vyčnívaly pouze kamýky tvrdých hornin. Materiál sedimentů pochází podle DANEŠE ze zbytků permských a karbonských sedimentů, které tvořily břehy cenomanského moře a jezer. Sedimenty v místech případného spojení českého a bavorského moře byly odstraněny denudací v terciéru. Zbytky sedimentů v Čechách i v Bavorsku na obou stranách tohoto spojení nemají příbřežní ráz. SCHLOSSER (1924) vysvětluje podobnost fauny v Čechách, Sasku a Bavorsku tak, že bavorské Alpy tvořily jižní břeh česko-saského křídového moře. č. ZAHÁLKA (1925) naopak popírá možnost spojení české křídy s bavorskou. Pokouší se dokázat, že Šumava a Český les existovaly jako pohoří již v juře a tvořily břeh moře. V křídě nadále pokračoval zdvih těchto pohoří. ZAHÁLKA dále tvrdí, že jeho pásmo Id v západočeské křídě neobsahuje mořskou faunu a glaukonit. Jižní okraj křídy z Rakovnicka do okolí Prahy ukazuje podle ZAHÁLKY ukončení u mořského břehu a jako důkaz ZAHÁLKA uvádí spongility svého pásma III. DACQUE (1939) tvrdí, že "Regensburger Kreide" souvisela na jihovýchodě s českou křídou a nemá souvislost s alpskou křídou. DORN (1958) uvádí, že bavorská křídová zátoka je výběžkem helvetika a vzácně jsou ve vrtech nalézány přechodní vrstvy. Předpokládá přímé spojení bavorské křídy s křídou českou s tím, že se zbytky sedimentů spojení již nemusí nalézt. 8

9 HERM (1979) popírá možnost spojení bavorské křídy s českou a faciální podobnost vysvětluje tím, že jde o sedimenty uložené na okraji českého masívu v podobných podmínkách. Podobný názor zastával i Č. ZAHÁLKA (1925). Novější práce o paleogeografii České křídy se možností spojení české a bavorské křídy vůbec nezabývají (VALEČKA 1979, KLEIN et al. 1979). STRATIGRAFIE ČESKÉ KŘÍDY NA JIŽNÍ HRANICI JEJÍHO ROZŠÍŘENÍ SVRCHNÍ CENOMAN V území od měcholupského příkopu až k Řevničovu je spodní část marinního svrchního cenomanu vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce (VACHTL 1950, SOUKUP 1954). Pískovce obsahují jen chudou faunu, a to Protocardia hillana /SOW./ a Cucullaea sp. Nadložní šedé prachovité jíly a vápnité jíly zařazoval SOUKUP (1954) již do spodního turonu k zóně Actinocamax plenus. V lomu v Pecinově a v materiálu z výstavby dolu Slaný jsem zjistil, že se tyto velmi prachovité jíly až jílovité prachovce vyskytují ve dvou vrstvách. Spodní tmavší vrstva obsahuje amonity Calycoceras naviculare /MANTELL/ a Metoicoceras geslinianum /ďorb./, ježovky Micraster sp. a hojnou faunu mlžů a plžů. Svrchní světlejší prachovce hojněji obsahují jen pyritizované filamenty řas. Faunu obsahují převážně v glaukonitické bázi. V podloží prachovců se nacházejí stejné pískovce jako severně od Řevničova. Svrchní světle šedé jílovité prachovce s glaukonitickou bází lze ze Slaného sledovat přes Podlešín do severního okolí Kralup, kde přecházejí do silně glaukonitických jílů až glaukonitovců s Rhynchostreon suborbiculatum /LAM./ a Trigonia sulcataria LAM. V jejich nadloží jsou severně od Nelahozevsi tmavě šedé vápnité jíly s Actinocamax plenus /BLAINV./. Mezi Slaným a Kralupy je tedy svrchnocenomanská zóna Sciponoceras gracile vyvinuta ve třech vrstvách. Celkový vývoj této zóny je podobný vývoji, který popsal JEFFERIES (1963), z Velké Británie a Francie. Mezi Jenčem a řekou Vltavou je spodní část marinního svrchního cenomanu opět vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s chudou faunou (ZÁZVORKA 1932, 1944, B. ZAHÁLKA 1912). Nadloží těchto pískovců tvoří silně glaukonitický jílovitý pískovec s Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a Protocardia hillana (SOW.). Od Kobylis do okolí Kouřimi je spodní část marinního svrchního cenomanu vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s ojedinělými nálezy fauny /amoniti/. V jejich nadloží je vrstva glaukonitického jílu přecházejícího na východ do jílovitých 9

10 glaukonitických pískovců s faunou (FRIČ 1869, VACHTL 1962). Pískovce bez glaukonitu u Molitorova obsahují faunu až v nejvyšších polohách (SOUKUP 1936). Glaukonitické jíly od Proseku označoval FRIČ (1869) jako prosecký ráz korycanských vrstev a nalezl v nich pouze žraločí zuby. Podobný přechod glaukonitických pískovců do jílovitých vrstev se objevuje i severozápadně od Prahy. Jihovýchodně od Velkých Přílep byl v prvním lomu od silnice Velké Přílepy-Černý Vůl nalezen Actinocamax plenus (BLAINV.) v glaukonitických vápnito-jílovitých středozrnných pískovcích uložených v nadloží hrubozrnných vápnitých pískovců s Neithea phaseola (LAM.). Zmíněný Actinocamax plenus je pod číslem 356/70-P665 uložen v Oblastním muzeu v Roztokách u Prahy. Svrchní glaukonitické pískovce s faunou z Bílé Hory, Chval, Nehvizd a Černíků jsou tedy ekvivalentem glaukonitických vápnitých jílů a spongilitů s Actinocamax plenus z území mezi Trněným Újezdem a Brandýsem nad Labem. Na Kouřimsku přecházejí písčité vápence s Actinocamax plenus (BLAINV.), Neocylindrites briarti (GEIN.), Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a rudisty (FRIČ 1869, URBÁNEK 1924) do vápnitých pískovců s Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a Neithea notabilis (MUENST.) u Vrbčan a Plaňan. Spodní marinní svrchnocenomanské pískovce mezi Měcholupy a Kouřimí nelze mezi sebou jednoznačně paralelizovat. Tyto pískovce jsou podle vývoje na sever od Prahy starší než zóna Sciponoceras gracile, takže patří vrstvám svrchnocenomanské zóny Eucalycoceras pentagonum. Stejně tak nelze jednoznačně paralelizovat prachovce a vápnité jíly zóny Sciponoceras gracile na západ od Vltavy s tzv. prachovcovým souvrstvím, které popisuje KLEIN (1966) z území mezi Jizerou a Labem. V prachovcovém souvrství může být zastoupena i zóna Eucalycoceras pentagonum, což naznačuje profil v Nelahozevsi. 10

11 1. Korelace vrstev zóny Sciponoceras gracile na západ od Vltavy: NEE-východoseverovýchod,?-další průběh neznámý; 1-spodní prachovce s Metoicoceras geslinianum (d ORB.) a Calycoceras naviculare (MANTELL) a jejich přechod do pískovců, 2-svrchní šedé jílovité prachovce a jejich přechod do silně glaukonitických jílů, 3-vápnitý jíl s Actinocamax plenus (BLAINV.), 4-glaukonitická báze spodnoturonských vápnitých jílů; a-glaukonit, b-štěrk, c- pískovec, d-prachovec, e-vápnitý jíl, f-jíl, g-uhelnatý jíl, h-ostrá erozivní hranice mezi sedimenty. 11

12 TURON Na bázi spodnoturonských vrstev je vyvinuta bazální glaukonitická vrstva s fosfátovými konkrecemi. Na západě v okolí Džbánu jsou na spodních vápnitých jílech vyvinuty tvrdé vápnité prachovce přecházející do nadloží ve spongility a jemnozrnné spongilitické pískovce. Nad nimi jsou v okolí Měcholup glaukonitické pískovce tzv. malnických vrstev. Na východě jsou vyvinuty převážně spongilitické vápnité prachovce a vápnité jíly /na Kouřimsku glaukonitické/. V okolí Prahy, kde nad dno spodnoturonského moře vyčnívaly buližníkové hřbety, je vyvinuta tzv. příbojová facie /žraločí zuby, ostny ježovek, drobné ústřice a oktokorály/. Ve spodnoturonských vrstvách je nápadné rozšíření amonitů. Na západě se vyskytuje Lewesiceras cf. peramplum (MANTELL) a na východě Puzosia montis albi LAUBE et BRUDER. Na Bílé Hoře v Praze se jejich výskyty překrývají (FRIČ 1872, LAUBE et BRUDER 1887, SOUKUP 1936). V celém popisovaném území se nachází Mammites nodosoides (SCHLOTH.) a Inoceramus labiatus (SCHLOTH.). Ostatní makrofauna je vzácná. U Měcholup jsou na bázi středního turonu vyvinuty exogyrové pískovce ukončující zdejší inverzní cyklus (KLEIN et al. 1979). V území na západ od Kladna je přechod do báze středního turonu s Collignoniceras woollgari (MANTELL) a Inoceramus hercynicus PETR. plynulý. V území na východ od Kladna je tento přechod plynulý až téměř ke Kouřimi. SVRCHNÍ KŘÍDA NA SEVEROZÁPADNÍ MORAVĚ Protože někteří autoři (TROGER 1968, KLEIN et al. 1979, VALEČKA 1979) uvádějí také možnost spojení české křídy s Tethydou přes Brno, uvádím zde také stručnou charakteristiku vývoje cenomanu a turonu v této oblasti. SVRCHNÍ CENOMAN V moravské křídě glaukonitické jílovité pískovce přecházejí z kvádrových pískovců nebo ze sladkovodních jílů. Přechod ze sladkovodní sedimentace do sedimentace marinní je zde pozvolný. Vyskytují se zde sedimenty lagun, písečných valů a delt (FREJKOVÁ et VAJDÍK 1974). V jílovitých glaukonitických pískovcích se nacházejí pouze žraločí zuby /prosecký ráz?/. Exogyrová lavice u Blanska (B. ZAHÁLKA 1950) s 12

13 Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) tvoří písčitou bázi vrstvy jílů s "trpasličí faunou mořskou". Tento vývoj připomíná vrstvy zóny Sciponoceras gracile ze severního okolí Prahy. Podložní kvádrové pískovce neobsahují makrofaunu. TURON Spodní turon a báze středního turonu jsou tvořeny spongilitickými pískovci a glaukonitickými pískovci s Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) a Inoceramus hercynicus PETR. Je zde vyvinut podobný inverzní cyklus jako v západních Čechách (KLEIN et al. 1979). Ve středním turonu došlo k prohloubení moře a zjemnění sedimentace. Středoturonské sedimenty zde tvoří další inverzní cyklus. STRATIGRAFIE BAVORSKÉ KŘÍDY Soustředil jsem se na charakteristiku východní části bavorské křídy v okolí Regensburgu, která je české křídě nejpodobnější. SVRCHNÍ CENOMAN Svrchnocenomanské sedimenty jsou v okolí Regensburgu vyvinuty jako spodní /Regensburger Grunsandstein/, svrchní /Regensburger Kalksandstein/ a k nejsvrchnějšímu cenomanu je řazena také spodní Část /Eibrunner Mergl/ (BAUBER- GER et al. 1969). V pískovcích se nachází Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) v malých exemplářích, Neithea aequicostata (LAM.), Merklinia aspera (LAM.), Inoceramus pictus SOW. a celé spongie, žraločí a rybí zuby (DACQUE 1939, ZIEGLER 1957). Obsah fauny připomíná pískovce a prachovce v okolí západosu-detského ostrova. Z útvaru Mergl uvádí DACQUE (1939) nálezy Metoicoceras geslinianum (ďorb.), Actinocamax plenus (BLAINV.), Hepteris septemsulcatus (A. ROEM.) a Inoceramus pictus bohemicus LEONH. Část těchto nálezů však může pocházet z vápnito-jílovitých poloh tzv. Regensburger Kalksandsteinu (DACQUE 1939, TRUSHEIM 1935, OSCHMANN 1958). Ve spodní Části tzv. Eibrunner Mergl byly nalezeny svrchnocenomanské foraminifery a Calycoceras naviculare (MANTELL) (BAUBERGER et al. 1969). Vápencovým příbřežním faciím české křídy je faunisticky a zčásti i litologicky nejpodobnější lokalita Sulzbach (LEHNER 1937 a, b), kde se vápence s hojnou faunou nacházejí na bázi tzv. Grunsandstein. V okolí Rodingu se nacházejí kapsy se slepenci 13

14 obsahujícími podobnou faunu (TRUSHEIM 1935). Na těchto lokalitách však nebyly nalezeny žádné zbytky rudistů jako v Čechách. Svrchní cenoman bavorské křídy též připomínají písčité sedimenty z okolí Le Mans ve Francii (JUIGNET et al. 1973), kde se Metoicoceras geslinianum (ďorb.) nachází společně s Calycoceras naviculare (MANTELL) a Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.). Velmi vzácně se zde nachází Actinocamax plenus (BLAINV.) (JEFFERIES 1963). TURON Svrchní část tzv. Eibrunner Mergl pozvolna přechází do spongilitických vrstev zvaných Reinhausener Schichten, které opět pozvolna přecházejí do písků zvaných Knollensand a Hornsand (BAUBERGER et al. 1969). Nachází se zde Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) a v obou i Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) (DACQUE 1939, LEHNER 1935). Ve spodním turonu je zde podobně jako v západních Čechách vyvinut inverzní cyklus. Po ukončení spodnoturonské sedimentace zde ve středním turonu sedimentovaly vápnito-jílovitější sedimenty. Ve svrchním turonu dochází v místech dnešního Rodingu a Bodenwohru k brakickolimnické sedimentaci (TILLMANN 1964). Na jih od písčitých sedimentů zvaných Regensburger Kreide je v helvetiku vyvinut sediment Seewerkalk stáří cenoman-turon, v němž se vzácně nachází makrofauna (OBERHAUSER 1973, SCHMIDT-TOMÉ 1964). Korelace jednotlivých vrstev je znázorněna v tabulce 1. SVRCHNÍ CENOMAN NA SEVER OD STŘEDOEVROPSKÉHO OSTROVA Vrstvy Arme Rhotomagensis Schichten v subhercynské křídě neposkytují možnost porovnání s českou křídou. Ve Vestfálsku se na příbřežních spodno-cenomanských sedimentech nacházejí až sedimenty zóny Actinocamax plenus (KAHRS 1927, WIEDMANN et SCHNEIDER 1979). V okolí Braunschweigu a Hannoveru leží nad vrstvami Arme Rhotomagensis Schichten a Rotpläner, jejichž spodní Část náleží svrchnímu cenomanu /zóna Actinocamax plenus/ a horní část spodního turonu (ERNST et al. 1979). Spodní část zóny Sciponoceras gracile zde není vyvinuta. Toto pozorování je v rozporu s tvrzením TRUGERA (1968, 1969, 1971), že svrchní část vrstev Arme Rhotomagensis Schichten náleží zóně Actinocamax 14

15 Korelace vrstev svrchního cenomanu až spodní části středního turonu v Bavorsku, Čechách a Sasku Hraniční (jižní) část české křídové pánve od Zóny Bavorsko (Regensburg) Centrální část české křídové pánve západu k východu Sasko Collignoni-ceras wool- Eisbuckel Schichten litologické celky "opuky" s Collignonicera woollgari souvrství jizerské souvrství jizerské souvrství Lamarcki Planer Mammites Nodosoides Hornsand Knollensand Reinhausener Schichten "opuky" s Mammites nodosoides bělohorské souvrství bělohorské souvrství Labiatus Planer Eibrunner Mergel hiát hiát Sciponoceras gracile Regensburger Kalksandstein jíly a pískovce s Actinocamax plenus svrchní světle šedé prachovce Plenuszone spodní hiát prachovce Eucalyco-ceras pentagonům Regensburger Grunsandstein Spodní marinní pískovce (nerozlišené) korycanské vrstvy korycanské vrstvy Unterquader 15

16 plenus. V západním okolí středoevropského ostrova není vyvinut v blízkosti pobřeží svrchní cenoman (JEFFERIES 1963). PODOBNOST FAUNY ČESKÉ KŘÍDY S TETHYDNÍ FAUNOU KUHN (1949) soudí, že rudistové fauně z Čech je nejpodobnější rudistová fauna z jihozápadní Francie a formy zde nalezené nejsou menší než stejnodobé z jihu. RAHMAN (1967) srovnává faunu plžů z vltavoberounské, kolínské a drážďanské faciální oblasti (WEINZETTEL 1910, GEINITZ ) s faunou ze středocenomanské lokality Hölzelsau bei Niederndorf v Tyrolsku. Část nově v Čechách nalezené a dosud nezpracované korálové fauny /Montlivaultia, Favia,Thamnastraea,Epismilia, Astrocoenia/ je podobná korálové fauně, kterou z Řecka popsal HACKEMESSER (1936). SMĚRY IMIGRACE FAUNY BĚHEM ZÓNY SCIPONOCERAS GRACILE Výskyt boreálního druhu Actinocamax plenus (BLAINV.) ve svrchním cenomanu bavorské křídy lze nejsnáze vysvětlit imigrací přes střední Čechy přímo do Bavorska. V opačném případě by se musel dostat do bavorské zátoky z Anglo-pařížské pánve přes Tethydu, popřípadě z české křídy přes moravskou křídu, tedy opět přes Tethydu, daleko od oblastí svého souvislého rozšíření. Přitom by tento druh musel navíc ještě překonávat teplé proudy. Metoicoceras geslinianum (ďorb.) se v Sasku nachází až ve svrchní části zóny Plenuszone nad výskytem Actinocamax plenus (TROGER 1969). Ve středních Čechách, mimo lokality Pecínov a Slaný, jsem jej nalezl ve stejné vrstvě s Actinocamax plenus u Kozomína a Odolena Vody. Metoicoceras geslinianum musel tedy do Čech imigrovat od jihu. PRAŽÁK (1981) dokazuje na základě rozšíření druhů Entolium orbiculare (SOW.), Merklinia aspera (LAM.) a Nanonavis carinata (SOW.), že se tato fauna šířila do Čech od severu a nikoliv od jihovýchodu z Tethydy přes Blansko a Brno. Její výskyt ve výběžku Tethydy v Bavorsku se dá opět nejlépe vysvětlit přímým spojením české a bavorské křídy. TEKTONICKÉ PŘEDPOKLADY SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY Až k českému lesu je rozšířena západní část obloukové struktury, patrně již proterozoického stáří, na níž se nacházejí sedimenty paleozoika a na její střední a východní části i svrchní křídy (ZEMAN 1982). MALKOVSKÝ (1979) označuje tuto 16

17 obloukovou strukturu jako bohemikum. Západní část bohemika tvoří tepelskobarrandienská oblast přesahující mezi Českým lesem a Šumavou obě pohoří směrem do Bavorska. Bohemikum tvoří souvislou kru a při poklesu jeho východní a střední části ve svrchní křídě poklesla s největší pravděpodobností i západní část. Val Pfalu, považovaný č. ZAHÁLKOU (1925) za hranici bavorské křídy, končí mezi Chámem a Rodingem. Český křemenný val končí u české Kubice. Oba valy tedy nemohly nikdy tvořit souvislou hranici a při poklesu západní části bohemika nemohla existovat žádná překážka pro vznik průlivu v těchto místech. Je sporné, zda tyto valy ve svrchní křídě geomorfologicky vystupovaly nad okolní terén. Pohoří český les a Šumava vznikly až v době po oligocénu (KOPECKÝ 1972). Přínos terestrického materiálu ve svrchní křídě do bavorské křídy od severu a severovýchodu však dokládá přítomnost pevniny v těchto místech (TILLMANN 1964). Průliv mohl být tedy pouze v místech mezi Všeruby a Folmavou. Protože kra bohemika společně s celým českým masívem tvořila v oligocénu elevaci mírně skloněnou a odvodňovanou k západu, jihu a jihovýchodu do lipského zálivu a předhlubní Alp a Karpat (KOPECKÝ 1972) docházelo zde k rozsáhlé plošné denudaci. Zbytky svrchnokřídových sedimentů ze západní části bohemika byly denudovány již v oligocénu. ZÁVĚR Přítomnost tethydní fauny ve středních Čechách a Sasku dokazuje spojení českého křídového moře s Tethydou. Vývoj svrchního cenomanu na Moravě nevylučuje, že spojení bylo právě zde, což ovšem zase nevylučuje možnost přímého spojení české a bavorské křídy, které dokazuje výskyt boreální fauny ze severní Části střední Evropy v Bavorsku /Actinocamax plenus/. Postupující transgresí ve spodní části svrchního cenomanu bylo propojeno bavorské křídové moře s českým křídovým mořem zasahujícím do Plzeňské pánve v místech dnešních Všerub a Folmavy. Do tohoto prostoru zasahuje kra bohemika mezi český les a Šumavu a výskyty Actinocamax plenus ve vyšším svrchním cenomanu na bavorské straně jsou totiž koncentrovány přesně proti tomuto místu. Křídové moře v Plzeňské pánvi postupovalo přes starou permokarbonskou pánev stejně jako ve zbývajících oblastech Čech a Moravy. Současně vznikly průlivy 17

18 2. Paleogeografická mapa české křídové pánve v době zón Sciponoceras gracile /celkový sedimentační prostor/, Mammites nodosoides a Collignoniceras woollgari:?-další průběh není znám; 1-středoevropský ostrov, 2-jihočeský ostrov, 3-západosudetský ostrov, 4- východosudetský ostrov, 5-bavorská křídová zátoka, 6-česká křídová pánev, 7-saské křídová pánev, 8-severosudetská křídová pánev; a-státní hranice, b-hranice zachovaných křídových sedimentů v Bavorsku, Čechách a na Moravě, c-pevnina, d- profily s vrstvami zóny Sciponoceras gracile; P-Praha, B-Brno, Bra-Bratislava, D- Drážďany, L-Linec, Pl-Plzeň, R-Regensburg, S-Salzburk,(w)-Vídeň, W-Wroclav, Z- Zhořelec. 18

19 spojující Tethydu s mořem v Polsku a Německu. Spojení bylo déle přerušeno po skončení střední části zóny Sciponoceras gracile /zóny Actinocamax plenus/. V té době docházelo k sedimentaci útvaru Eibrunner Mergl v Bavorsku, zóny Obere Plenuszone v Sasku a v Čechách pouze sedimentů v centrální části pánve podle hranice mezi bohemikem a lugikem. Česká a bavorská křída se spojila ve spodnoturonské zóně Mammites nodosoides a na jejím konci se na obou stranách změlčuje sedimentační prostor. V severozápadních Čechách i v Bavorsku dochází k sedimentaci tzv. exogyrových pískovců. Na začátku středního turonu se sedimentační prostor opět prohlubuje. Spojení české a bavorské křídy bylo definitivně přerušeno na konci středního turonu zdvihem oblasti Oberpfalze. V místech dnešního Rodingu sedimentují ve svrchním turonu již brakickolimnické jíly a pískovce. Svrchnokřídové sedimenty mezi bavorskou a českou křídou byly denudovány již v oligocénu. Z u s a m m e n f a s s u n g Das Vorkommen der tethydisehen Fauna in Mittelböhmen und Sachsen beweist die Verbindung des tschechischen Kreidemeeres mit dem Tethys. Die Entwicklung des oberen Cenomans in Mährem schliesst nicht aus, dass die Verknüpfung eben da stattfand. Das Vorkommen der borealen Fauna /Actinocamax plenus, Nanonavis carinata, Merklinia aspera/ aus Böhmen und aus dem nördlichen Teil Mitteleuropas in Bayem beweist dann die direkte Verbindung der tschechischen und bayerischen Kreide, außerhalb Mahren. Durch die fortgesetzte Transgression kam es im unteren Teil des oberen Cenoman zur Verknüpfung des bayerischen Kreidemeeres mit dem tschechischen /das bis zum Pilsner Becken reichte/; diese Transgression kam ungefähr zwischen den heutigen Ortschaften Všeruby und Folmava zustande. In diesen Raum reicht nämlich der böhmische Klumpen zwischen die beiden Teile des Böhmerwalds und das Vorkommen des Actinocamax plenus in den höheren Schichten des Cenomans in Bayern ist eben gegen diesem Erdstrich konzentriert. Das Kreidemeer im Pilsner Gebiet drang wahrscheinlich über den Permonkarbon weiter aus, ähnlich wie in den Übrigen Gebieten Bohmen's und Mahren s. Gleichzeitig entstanden auch die Kanale, die die Tethys mit dem borealen Meer in Deutschland und in Polen verbunden haben. Das nächste Unterbrechen der Enge fand nach der Ablagerung des mittleren Teiles der Zone Sciponoceras gracile /Zone Actinocamax plenus/ statt. In derselben Zeit erlangte in Sachsen die Sedimentation der Oberen Plenuszone und in Bayern die Sedimentation 19

20 Eibrunner Mergl; in Böhmen verwirklichte sich diese Sedimentation nur im zentralen Teil des Bassins /entlang der Grenze zwischen Bohemikon und Lugikon/. Das neue Vereinigen der tschechischen und bayerischen Kreide gelangte ungefähr in der unterturonischen Zone des Mammites nodosoides. Am Ende dieser Periode wird der Sedimentationsraum in Bayern und in Böhmen immer mehr flach. In Nordwestbohmen ebenso wie in Bayern verlief damals die Sedimentation der sogenannten exogyrischen Sandsteine. Am Anfang des mittleren Turons wurde der Sedimentationsraum wieder tiefer. Das endgültige Unterbrechen des tschechischen und des bayerischen Kreideraumes gelangte am Ende des mittleren Turons durch den Hub des Oberpfalzgebietes. In der Region des heutigen Roding findet man schon im oberen Turon Sedimente des brakischen Lettens und der Sandsteine. Die Sedimente der oberen Kreideschichten zwischen dem bayerischen und dem tschechischen Kreidegebiet wurden wahrscheinlich schon in der Zeit des Oligozens denudiert. L i t e r a t u r a BAUBERGER,W.; CRAMER.P.; TILLMANN.H., 1969: Erläuterungen zu Geologischen Karte von Bayern 1:25 000, Blatt 6938 Regensburg, Bayer. Geol. Lande samt, München. DACQUE,E., 1939: Die Fauna der Regensburg-Kelheimer Oberkreide/mit Ausschluss der Spongien und Bryozoen/. - Abh. Bayer. Akad. Wiss., math.--naturwiss. Kl., neue F., 45, 1-218, München. DANEŠ,J.V., 1913: Morfologický vývoj středních Čech. - Sbor. Čes. Společ. zeměvěd., 19, 1-18, , , Praha. DORN,P., 1958: Problematik des Vindelizischen Landes. - Geologie, 7, 3-6, , Berlin. ERNST,G.; SCHMID,F.; KLISCHIES.G., 1979: Multistratigraphische Untersuchungen in der Oberkreide des Raumes Braunschweig-Hannover. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 11-46, Stuttgart. FREJKOVÁ,L.; VAJDÍK,J., 1974: Příspěvek k paleogeografii a litologii cenomanských sedimentů v orlicko-žďárské oblasti. - Sbor. GPO, 6, 6-28, Ostrava. FRITSCH /FRIČ/,A., 1869: Paläontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten in der bohmischen Kreideformation. Perucer Schichten. Die Korycaner Schichten. - Arch. naturwiss. Landes-Durchforsch. Böhmen., 1, , Praha. FRITSCH /FRIč/,A., 1872: Cephalopoden der böhmischen Kreideformation., 1-51, Praha. GEINITZ,H.B., : Das Elbthalgebirge in Sachsen. Erster Theil. Der untere Quader. - Palaeontographica, 20, 1-319, Cassel. HACKEMESSER.M., 1936: Eine Kretazische Korallenfauna aus Mittelgriechenland und ihre paläo-biologischen Beziehungen. - Palaeontographica, 84, 1-97, Stuttgart. HERM,D., 1979: Die süddeutsche Kreide - Ein Überblick. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, , Stuttgart. 20

21 JEFFERIES,R.P.S., 1963: The Stratigraphy of the Actinocamax plenus Subzone /Turonian/ in the Anglo-Paris Basin. - Proc. Geol. Assoc., 74, 1, 1-33, London. JUIGNET,P.; KENNEDY.W.J.; WRIGHT,C.W., 1973: La limite Cénomanien-Turonien dane la région du Mans/Sarthe/: Stratigraphie et paleontologie. - Ann. Paléont., Sér. Invertébr., 59, , Paris. KAHRS,E., 1927: Zur Palaogeographie der Oberkreide in Rheinland-Westfalen. - Neu. Mineral. Geol. Palaont. Beil. - Bd. B, 58, , Stuttgart. Jb. KLEIN,V., 1966: Stratigraphie a litologie svrchní křídy mezi Jizerou a Labem. - Sbor. geol. Věd, Geol., 11, 49-76, Praha. KLEIN,V.; MÜLLER.V.; VALEČKA,J., 1979: Lithofazielle und paläo-geographische Entwicklung des Böhmischen Kreidebeckens. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, , Stuttgart. KOPECKÝ, A., 1972: Hlavní rysy neotektoniky Československa. - Sbor. geol. Věd, Antropozoikum, 6, , Praha. KÜHN,O., 1949: Stratigraphie und Paläogeographie der Rudisten. V. Die borealen Rudistenfaunen. - Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Abh. B, 90, , Stuttgart. LAUBE,G.C.; BRUDER,G., 1887: Ammoniten der böhmischen Kreide. -.Palaeontographica, 33, , Stuttgart. LEHNER,L., 1935: Über das Turon auf dem Fränkischen Jura. Studien über die fränkische Albüberdeckende Kreide. VIII. - Zbl. Mineral. Geol. Palaont. Abt. B, 11, , Stuttgart. LEHNER,L., 1937: Fauna und Flora der fränkischen Albüberdeckenden Kreide.I. Die Lamellibranchiaten /ohne Inoceramen/. - Palaeontographica, Abt. A, 85, , Stuttgart. LEHNER.L., 1937: Fauna und Flora der fränkischen Albüberdeckenden Kreide. II. Fauna 2 Teil und Flora. - Palaeontographica, Abt. A, 87, , Stuttgart. MALKOVSKÝ,M., 1979: Tektogeneze platformního pokryvu Českého masívu. - Knih. Ústř. Úst. geol., 53, 1-176, Praha. OBERHAUSER.R., 1973: Stratigraphisch-Paläontologische Hinweise zum Ablauf tektonischer Ereignisse in den Ostalpen während der Kreidezeit. - Geol. Rdsch., 62, 1, , Stuttgart. OSCHMANN, F., 1958: Erlauterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:25 000, Blatt 7038 Bad Abbach, Bayer. Geol. Landesamt, München. PRAŽÁK,J., 1981: Asociace fauny a paleogeografické podmínky sedimentace. In: Valečka et al.,: Úvodní zpráva k sedimentologii cenomanu. - MS Geofond, Praha. RAHMAN,A., 1967: Die Gastropoden der Oberkreide /Ober-Cenoman/ von Hölzelsau bei Niederndorf in Tirol. - Mitt. Bayer. St. - Samml. Paläont. hist. Geol., 7, , München. SCHLOSSER,M., 1924: Die Cenomanfauna der Bayerischen Alpen. - Cbl. Mineral. Geol. Palaont. 1924, 82-95, Stuttgart. SCHMIDT-THOMÉ.P., 1964: Helvetikum-Zone. In: Erläuterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1: Aufl., Bayer. Geol. Landesamt, München. 21

22 SOUKUP,J., 1936: Několik předběžných sdělení o výzkumu křídy na Kouřimsku. - Příroda, 29, , Brno. SOUKUP,J., 1954: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. II. Okolí Kroučové, Ročova a Zbrašína jižně od Loun, okolí Peruce, Klobuk, Zlonic a Velvar. - Geotechnica, 18, 1-180, Praha. TILLMANN,H., 1964: Kreide. In: Erlauterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1: Aufl., Bayer. Geol. Landesamt, München. TRÖGER,K.-A., 1968: Zur Bedeutung ökologischer Faktoren für die Leitfossilien des Obercenoman-Unterturon-Zeitabschnitts in Mitteleuropa. - Geologie,17, 1, 68-75, Berlin. TRÖGER,K.-A., 1969: Zur Paläontologie, Biostratigraphie und faziellen Ausbildung der unteren Oberkreide /Cenoman bis Turon/. Teil II. Stratigraphie und fazielle Ausbildung des Cenomans und Turons in Sachsen, dem nördlichen Harzvorland /subhercyne Kreide/ und dem Ohm-Gebirge. - Abh. Staatl. Mus. Minerál.Geol. Dresden, 13, 1-70, Dresden. TRÖGER,K.-A., 1971: Gesetsmässigkeiten der Beziehung von Bio- und Lithogenese im litoralen und neritischen Bereich von Karbonatsedimenten /Bereich Oberkreide/. - Ber. Dtsch. Gesell. geol. Wiss., R.A., 16, 3-5, , Berlin. TRUSHEIM,F., 1935: Die geologische Geschichte Sudostdeutschland während der Unterkreide und des Cenomans. - Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Beil. - Bd. B, 75, 1-109, Stuttgart. URBÁNEK,L., 1924: Křídový útvar v jižní části Kolínska. - Rozpr. čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 33, 42, Praha. VACHTL,J., 1950: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. I. Okolí Měcholup, Třeskonic, Markvarce, Domoušic a Kounova v záp. Čechách. - Geotechnica, 10, 1-72, Praha. VACHTL,J., 1962: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. III. Vyšehořovicko, černokostelecko a okolí Uhlířských Janovic. - Geotechnica, 31, 1-103, Praha. VALEČKA,J., 1979: Paleogeografie a litofaciální vývoj severozápadní části české křídové pánve. - Sbor. geol. Věd, Geol., 33, 47-81, Praha. WEINZETTEL,V., 1910: Gastropoda českého křídového útvaru. - Palaeontogr. Bohem., 8, 1-56, Praha. WIEDMANN, J.; SCHNEIDER,H.L., 1979: Cephalopoden und Alter der Cenoman-- Transgression von Mülheim-Broich, SW-Westfalen. - Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, , Stuttgart. ZAHÁLKA,B., 1912: Křídový útvar v západním Povltaví. Pásmo I. - Věst. Král., čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd, 1911, 23, 1-90, Praha. ZAHÁLKA,B., 1912: Pásmo II. křídového útvaru v západním Povltaví. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd. 1911, 23, 1-88, Praha. ZAHÁLKA,B., 1950: Exogyrová lavice křídová nad Blanskem. - Věst. Král. Čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd. 1949, 20, 1-8, Praha. ZAHÁLKA,Č., 1925: Bavorská a česká křída. Sudetský útvar křídový a jeho aequivalenty v západních zemích střední Evropy. III. - Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 5, , Praha. 22

23 ZÁZVORKA,V., 1932: Hranice mezi I. a II. pásmem střednokřídových usazenin na Vidovli u Prahy. - Věst. St. geol. Úst. Čs. Republ., 8, , Praha. ZÁZVORKA,V., 1944: Mořský cenoman u Dušník /list Kladno 3950/. - Veda přír., 22, , Praha. ZEMAN,A., 1982: Oblouková struktura českého masívu a její vztah k ložiskám nerostných surovin. - Věst. Ústř. Úst. geol., 57, 5, , Praha. ZIEGLER,J.H., 1957: Beitrag zu Kenntnis des oberen Cenoman in der Oberpfalz. - Neu. Jb. Geol. Paláont., Mh. 5, , Stuttgart. Adresa autora: Pavel Svoboda, Leninova 550, Kralupy nad Vltavou 23

24 24

25 Bohemia centralis, Praha, 14: Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína Der obere Zonoman in Plaňany bei Kolín Pavel SVOBODA ÚVOD Na lokalitě Plaňany u Kolína, kde se nacházela hojně tzv. příbojová fauna, byly kapsy /prohlubeniny v podložní hornině, zde v ortorule/ s organodetritickým vápencem již vytěženy a pouze na obvodu lomu se zachovalo několik málo míst, kde lze ještě nalézt ukázku tzv. příbojové facie. Na zbytcích hald ze skrývky se v lomu ještě nacházejí bloky organodetritických vápenců, pocházejících z míst, která jsou již nyní vytěžena. V roce 1982 jsem prohlédl zbytky všech kapes a zbylého materiálu v lomu a pokusil se na základě vlastních sběrů zkamenělin o rekonstrukci sedimentačního a ekologického prostředí. Současně porovnávám typy sedimentů a společenství fauny z Plaňan s podobnými sedimenty a společenstvími fauny různého stáří z jiných lokalit ve středních Čechách, část těchto sedimentů může být stejného stáří jako sedimenty z Plaňan. K ochraně je možno navrhnout poslední zbylé kapsy na východní straně lomu, kde je úplný vrstevní sled,a místo, které se nachází nejblíže původní lokalitě (URBÁNEK 1924) zničené těžbou. STRUČNÝ PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ První se o Plaňanech zmiňuje FRIČ (1869), který popisuje sedimenty, které snad patřily spodnímu turonu. Další popis pochází od URBÁNKA (1924). Nalezená 25

26 fauna odpovídá fauně, kterou lze i dnes nalézt v kapsách na východní straně lomu. Další seznam fauny uveřejnil SOUKUP (1936). Postupem těžby byly odkrývány a ničeny další kapsy s novou faunou (SOUKUP 1966). Poslední práce o Plaňanech se zabývá vzácným nálezem amonita Schloenbachia varians trituberculata SPATH a novým stratigrafickým rozdělením sedimentů (SOUKUP 1971). ZÁKLADNÍ TYPY SEDIMENTŮ A V NICH NALEZENÉ SPOLEČENSTVÍ HOJNÝCH NEBO CHARAKTERISTICKÝCH DRUHŮ FAUNY PRVNÍ TYP SEDIMENTU Tento jemnozmný, částečně jílovitý a písčitý organodetritický vápenec s hrubším organickým detritem a zbytky větší fauny tvoří základní hmotu balvanitých slepenců s velkými oválenými balvany ortoruly v kapsách. Z fauny převažuje Terebratula phaseolina VAL. a malé trsy korálů rodu Porites. Dále se zde nacházejí Codiopsis doma (DESM.) a Pyrina desmoulinsi ďarch., Plesioptygmatis cf. nobilis (MUENST.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo sp. a Neithea digitalis (A. ROEM.). DRUHÝ TYP SEDIMENTU Tento typ tvoří jemnozmný, částečně jílovitý a písčitý organodetritický vápenec s hrubším, nevytříděným organickým detritem a s velkými trsy korálů rodu Porites. Fauna je podobná fauně prvního typu sedimentu, v níž jsou zastoupeny Codiopsis doma (DESM.), Petalodontia sp., Porites textilis POČ. a Porites sp. Nacházejí se zde vápnité řasy a jejich úlomky. Z druhého typu sedimentu pochází nález Schloenbachia varians trituberculata SPATH. TŘETÍ TYP SEDIMENTU V tomto typu jsou zastoupeny jemnozmný, Částečně písčitý organodetritický vápenec s ortorulovými valouny až hrubozrnný slepenec z ortorulových valounů a rudistů rodu Petalodontis. Faunu tohoto typu tvoří Pyrina desmoulinsi d ARCH., Salenia sp., Nerita nodosa (GEIN.), Fusus electus (GEIN.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo naumanni GEIN., Plesioptygmatis cf. nobilis (MUENST.), Plicatula fortis FR. a velmi vzácně Perna lanceolata GEIN. 26

27 ČTVRTÝ TYP SEDIMENTU V tomto typu sedimentu; který tvoří hrubozrnný, částečně glaukonitický, organodetritický vápenec s ojedinělými hrubými valouny ortoruly, je detritictický materiál dobře vytříděný. Zelený, jemnozmný organodetritický vápenec, který je základní hmotou tohoto typu, přechází až do galukonitického, hrubozrnného vápnitého pískovce. Ve fauně tohoto typu jsou zastoupeny Perna lanceolata GEIN., Radiolites saxoniae (A. ROEM.), Latimaeandra maeandrinoides (REUSS) a? Stylina putealis (GEIN.). V kapsách na východní straně lomu se nacházejí na sedimentu prvního typu glaukonitické sedimenty zóny Actinocamax plenus. Sedimenty zóny tvoří středozrnný až hrubozrnný, silně glaukonitický vápnitý pískovec s organickým detritem přecházejícím vertikálně do glaukonitického písčitého vápence. V bazálních pískovcích jsou závalky z podložních vápenců /sediment prvního typu/. V glaukonitických pískovcích se kromě Cyclothyris aff. difformis (VAL.) ještě nalézá Mytilus galliennei d ORB. a mlži rodu Chlanys a Lima. V glaukonitických vápencích se rovněž nachází Cyclothyris sp. (gensu NEKVASILOVÁ 1973), Actinocamax plenus (BLAINV.), Lima reichenbachi GEIN., Lima tecta GOLDF., Lima granulata NILSS., Lopha diluviana (LINNÉ) a Serpula conjuncta GEIN. Stejného stáří jsou hrubozrnné vápnité pískovce s Neithea notabilis (MUENST.) v jihozápadní části lomu, o nichž se již zmiňuje SOUKUP (1966) a které jsou též uloženy na kapsách s organodetritickým vápencem. Na vápencích s Actinocamax plenus se na východní straně lomu nacházejí spodnoturonské vápnité jíly s hojnými rybími koprolity, tzv. žraločími zuby, Cyclothyris cf. zahalkai NEKV., Cidaris sorigneti DESOR, Exogyra sigmoidea REUSS a spongiemi. MORFOLOGIE SEDIMENTAČNÍHO PROSTORU Při transgresi svrchnocenomanského moře byl v litorální zóně odstraněn zvětralý povrch ortorulové skály. Drobnější materiál byl splaven pod ortorulový útes a ve větších i menších prohlubeninách na mírně skloněné příbojové plošině pod vrcholem útesu zůstaly pouze hrubé valouny a balvany. Malé kapsy /široké přibližně 27

28 do 5 m/ jsou jimi téměř vyplněné a ve velkých kapsách jsou balvany pouze na bázi. Po ponoření vrcholu útesu pod mořskou hladinu se na něm vytvořily porosty z rudistů rodu Petalodontia a korálů rodu Porites /biostroma až bioherma/. Rozrušený materiál z těchto porostů sedimentoval na dně velkých prohlubní i malých kapes /sedimenty druhého a třetího typu/. Později při zaplňování malých kapes vznikal sediment prvního typu. Při zaplňování velkých prohlubní na úpatí útesu sedimentoval pomalu sediment čtvrtého typu, který zde mohl být zastupován druhým typem sedimentu. Čtvrtý typ sedimentu vznikl ze silně ováleného detritu z rudistů a zbytků písčitého materiálu pod útesem. Na vrstevních plochách se místy hojně nachází glaukonit. Ve čtvrtém typu sedimentu se nachází fauna žijící přímo na organickém detritu /Perna lanceolata,? Stylina, Latimaeandra/. Při regresi moře byly v litorální zóně zničeny porosty rudistů a korálů na vrcholu útesu. Při další prokazatelné transgresi v době zóny Actinocamax plenus se v kapsách na východní straně lomu částečně rozplavil sediment prvního typu, na němž sedimentovaly glaukonitické pískovce a vápence s hojnými ramenonožci rodu Cyclothyris a mlži rodu Lima a Chlamys. Pod útesem rovněž sedimentovaly hrubozrnné vápnité pískovce se vzácnou faunou. Ve spodním turonu na vrcholu útesu a v nevyplněných zbytcích kapes sedimentovaly vápnité jíly s hojnými spongiemi /scyphiová opuka/. SROVNANÍ S PODOBNÝMI LOKALITAMI Z lokality Markovice u Čáslavi /sběry dr. Culka v čáslavském muzeu/ pocházejí druhy Codiopsis doma (DESM.), Pyrina desmoulinsi ďarch., Cyclothyris sp., Terebratula phaseolina VAL., Turbo sp., Nerita nodosa (GEIN.), Neithea digitalis (A. ROEM.), Spondylus striatus (SOW.), Lima ornata ďorb., Radioli tes saxoniae (A. ROEM.), Protula sp. a neurčené spongie. V tomto případě jde o obdobu prvního typu sedimentu z Plaňan. Podobný seznam fauny uvádí z Markovic NOVÁK (1952), ale v jeho seznamu jsou i druhy z nadložních spodnoturonských sedimentů. Na lokalitách Zlončice /výkop 200 m východně od obce/ a Předboj u Prahy /lom u silnice do Horňátek/ se v jemnozrnných, jílovitých organodetritických vápencích mezi balvany /u Zlončic spilitu a u Předboje buližníku/ nachází fauna Codiopsis doma /DESM./, Cyclothyris aff. difformis (VAL.), Terebratula phaseolina VAL., 28

29 Plesioptygmatis sp., Nerita nodosa (GEIN.), Mytilus galliennei ďorb., Lima ornata d ORB., Neithea digitalis (A. ROEM.), Septifer lineatus (SOW.) a Porites textilis POČ. U obou lokalit tedy jde o obdobu prvního typu sedimentu z Plaňan. Na lokalitě Předboj se v některých polohách též vyskytuje Pyrina desmoulinsi ďarch., Turbo sp., Fusus electus (GEIN.) a hojně Petalodontia sp. V tomto případě jde o obdobu třetího typu sedimentu z Plaňan. V Neratovicích, severně od železničního mostu přes Labe, byl při prohlubování dna řeky vybagrován od levého břehu šedý, jílovitý organodetritický vápenec s hojnými monzonitovými valouny. Tento vápenec zde tvoří podloží pískovcových a vápnitých vrstev, z nichž pochází tzv. neratovická fauna (WOLDŘICH 1918a, b). Nalezl jsem zde hojně plže Nerita nodosa (GEIN.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo naumanni GEIN., Endiatrachelus cf. longissimus (REUSS), dále mlže Mytilus galliennei ďorb., 3. Plaňany u Kolína - svrchnocenomanský slepenec v kapsách na ortorule /foto L. Záporožcová 1964/. 29

30 Lima cf. tombeckiana d ORB.,Septifer lineatus (SOW.), Plicatula fortis FR., Exogyra haliotoidea (SOW.), Petalodontia sp. /spodní a horní misky i celé exempláře/, korály Porites textilis POČ., Heliopora partschii (REUSS) a dosud neurčenou faunu korálů a plžů. Podle nálezu Plicatula fortis FR. jsou zdejší vápence stejného stáří jako lokality Plaňany a Odolena Voda (SVOBODA 1982). Sediment svým paleontologickým obsahem tvoří obdobu třetího typu sedimentu z Plaňan a nacházejí se v něm korály charakteristické pro druhý typ sedimentu. V opuštěném jámovém lůmku na jihovýchodním svahu buližníkového kamýku /kóta 344,7/ severozápadně od osady Černovičky /okres Praha-západ, obec Středokluky/ se v mezerách mezi buližníkovými balvany nachází žlutý, jílovitý organodetritický vápenec s hojnými valouny. Ve střední poloze profilu jsou zastoupeny Pyrina desmoulinsi d ARCH., Salenia liliputana GEIN., Cyclothyris aff. difformis (VAL.), "Terebratula" phaseolina VAL., Plesioptygmatis sp., Turbo sp., Fusus electus (GEIN.), oválené úlomky velkých ústřic, úlomky rudistů Petalodontia, Radiolites saxoniae (A. ROEM.), Caprina cf. striata POČ. a Lithophaga pistilliformis (REUSS). Ve sbírce pana Oldřicha Tomka z Roztok u Prahy jsou z této lokality zastoupeny Pyrina desmoulinsi ďarch., Nerita nodosa (GEIN.) a Fusus electus (GEIN.). Jde o obdobu třetího typu sedimentu z Plaňan. Hrubozrnné organodetritické vápence s Perna lanceolata GEIN. a velmi vzácně s celými miskami Petalodontia sp., Latimaeandra maeandrinoides (REUSS) a Synhelia reptans POČ. se nacházejí jihozápadně od Korycan v podloží písčitých vápenců s hojnou faunou /? korycanských vrstev s. s./. Jde o obdobu čtvrtého typu sedimentu z Plaňan. Na lokalitě Kněživka (ZELENKA 1982, SVOBODA 1982) se vyskytuje Terebratula phaseolina VAL. a Plesioptygmatis sp. a velmi hojně Caprina cf. striata POČ., Latimaeandra maeandrinoides (REUSS),? Stylina putealis (GEIN.) a Porites textilis POČ. Nejde o žádnou obdobu plaňanských typů sedimentu, nýbrž o zcela samostatný typ sedimentu. ZÁVĚR Lokalita Plaňany u Kolína nám umožňuje poznat vývoj tzv. příbojových sedimentů na úpatí velkého útesu. Organický detrit se zde rozdělil a vytřídil a vznikly zde přesně ohraničené facie. Na velkých útesech /velikosti kamýku severozápadně 30

31 od Černoviček/ se produkovalo velké množství detritu, který se splavoval pod útes do kapes. Druhý a třetí typ sedimentu vznikaly asi při bouřích, kdy se ničil porost rudistů a korálů /biostromy až biohermy/ na útesu. První typ sedimentu vznikal sedimentací jemnějšího detritu v malých kapsách, do nichž se splavovaly menší a lehčí druhy žijící v porostu rudistů a korálů /Codiopsis, Pyrina, Neithea a plži/. Ramenonožci "Terebratula" phaseolina VAL. a Cyclothyris aff. difformis /VAL./ žili přímo v kapsách. Čtvrtý typ sedimentu pomalu vznikal z neustále vznikajícího detritu /činnost přílivu a odlivu a destrukční činností organismů/. Jen vzácně se v něm nacházejí druhy pocházející z porostu rudistů /Plesioptygmatis sp./. V okolí menších útesů /velikosti vrcholu kamýku u Kněživky/, kde byla menší produkce detritu, který byl zachycován ve velkých kapsách poblíž vrcholů útesů s porosty rudistů a korálů, nemohl se detrit dokonale vytřídit, takže vzniklé sedimenty nejsou vůbec podobné typům sedimentů z Plaňan. Z u s a m m e n f a s s u n g Die grosse Klippe nahe von der Lokalität Plaňany bei Kolin ermöglicht uns die Entwicklung der sogenannten Wellenschlagsedimente, die an ihrem Fuss entstanden, kennen zu lernen. Der organische Detritus wurde hier zersplittert und sortiert und aus seinem Rückstand entwickelten sich genau bekränzte Fazieten. An den grossen Klippen entstand der Detritus in grosser Menge und wurde vom Wasser unter den Riff in verschiedene Schlunde abgespult. Die Sedimente unter der Klippe kann man in vier Typen einteilen. Der zweite und der dritte Typ der Sedimente entstand wahrscheinlich während der Sturme, bei welchen die Bestände der Rudisten und Korale an der Klippe vernichtet wurden. Der erste Typ nahm seinen Ursprung durch die Sedimentation eines feineren Detritus in den Schlupfen, in welche kleinere und leichtere Lebewesenarten, die zwischen den Bestanden der Ru disten und Korälen lebten, abgespult wurden. Ein Teil der Faunarten lebte direkt in den Schlupfen. Der vierte Typ der Sedimente entstand langsam aus dem ununterbrochen aufwachsenden Detritus /unter Wirkung der Flut und der Ebbe, oder durch die destruktive Tätigkeit der Organismen/. In der Umgebung der kleineren Klippen, wo die Produktion der Detritusarten geringer war, wurde diese organische Masse in grossen Schlupfen nahe von den Klippengipfeln, wo die Bestande der Rudisten und Korälen sich entwickelten, aufgefangen; so konnte der Detritus nicht vollkommen sortiert werden und die entstandenen Sedimente sind den aus Plaňany bekannten Typen Überhaupt nicht ähnlich. 31

32 L i t e r a t u r a FRIČ,A., 1869: Palaeontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten in der böhmischen Kreideformation. Perucer Schichten. Die Korycaner Schichten. - Arch. naturwiss. Landes-Durchforsch. Böhm., 1, , Praha. NEKVASILOVÁ,O., 1973: The brachiopod genus Bohemirhynchia gen. n. and Cyclothyris McCoy /Rhynchonellidae/ from the Upper Cretaceous of Bohemia. - Sbor. geol. Věd, Paleont., 15, , Praha. NOVÁK,F., 1952: Příspěvek k paleozoologickému zhodnocení křídového útvaru u Markovic. -Čas. Nár. Muz., 121, , Praha. SOUKUP,J., 1936: Několik předběžných sdělení o výzkumu křídy na Kouřimsku. - Příroda, 29, , Brno. SOUKUP,J., 1966: Plaňany. In: Exkurzní průvodce 17. sjezdu ČSMG, , Praha. SOUKUP,J., 1971: Ein Fund von Schloenbachia varians trituberculata Spath /Mollusca, Ammonoidea/ im mittelböhmischen Cenoman. - Věst. Ústř. Úst. geol., 46, 2, 77-81, Praha. SVOBODA,P., 1982: Srovnání nálezů svrchnocenomanské fauny z Odoleny Vody s podobnými lokalitami středních Čech. - Bohemia cent., 11, , Praha. URBÁNEK,L., 1924: Křídový útesový ráz v Plaňanech u Kouřimi. - Sbor. Klubu přírodověd. /Praha/ 1923/24, 71-77, Praha. WOLDŘICH,J., 1918a: Příspěvek k paleontologii a stratigrafii českého útvaru křídového. 1. Fauna neratovická. Lamellibranchiata. - Rozpr. Čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 26, 41, 1-40, Praha. WOLDŘICH,J., 1918b: Příspěvek k paleontologii a stratigrafii českého útvaru křídového. Část 2. Fauna neratovická /dokončení/ a její stáří. -Rozpr. čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 26, 43, 1-36, Praha. ZELENKA,P., 1982: Chráněný přírodní výtvor Kněživka - významná geologická lokalita pražského okolí. - Bohemia cent., 11, 7-16, Praha. Adresa autora: Pavel Svoboda, Leninova 550, Kralupy n. Vlt. 32

33 Bohemia centralis, Praha, 14: 33-40, 1985 Křídové lokality Dřínov a Čečelice Die Kreidetokatitäten Dřínov und Čečelice /Vorschlag neuer geschützter Gebiete/ Přemysl ZELENKA ÚVOD Popisované odkryvy křídových sedimentů Dřínov a Čečelice ve vltavoberounské faciální oblasti české křídové pánve patří nesporně ke klasickým lokalitám. Jejich výzkum započal zároveň s prvními geologickými studiemi v českých zemích a s určitými přestávkami trvá dodnes. Protože jde o velmi instruktivní odkryvy, je třeba se zaměřit i na jejich ochranu. POPIS ODKRYVU NA DŘÍNOVĚ Studovaný odkryv je situován na jižním svahu vrchu Dřínov /kóta 247 m/, který morfologicky vystupuje západně od obce téhož jména, 20 km severně od Prahy a asi 8 km západně od Neratovic. Uvádějí jej již FRIČ (1879), Č. ZAHÁLKA (1893a) a B. ZAHÁLKA (1941). Jeho stratigrafii řeší především SOUKUP (1955), KLEIN a SOUKUP (in HORNÝ et al. 1963), v nedávné době pak ZÁZVORKA (1980). Odkryv je zbytkem původně rozsáhlejšího slínoviště, dnes z velké části zasuceného, v němž je nyní postavena sušárna JZD. Báze profilu je ve výšce asi 210 m n. m., 550 m jihojihovýchodně od kóty 247 m Dřínov a severně od budov sušárny. V profilu bylo odlišeno celkem 7 poloh křídových sedimentů: Poloha 1 - z větší části je zakrytá sutí. Ve spodní části je tvořena převážně šedavými, střípkovitě až lupenitě rozpadavými vápnitými jílovci až slínovci, ve vyšší části 33

34 žlutošedými kostkovitě rozpadavými slínovci. V několika úrovních vyvěrají nepříliš vydatné prameny podzemní vody. Mocnost polohy je přibližně 13 m. Poloha 2 - je složena ze žlutošedého pevného jílovitého vápence. Její mocnost je 0,15 m. Poloha 3 - tvoří ji šedé, střípkovitě odlučné slínovce mocnosti 1 m. Poloha 4 - je tvořena šedavým jílovitým vápencem mocnosti 0,2 m. Poloha 5 - žlutošedé ostrohranně rozpadavé slínovce až jílovité vápence tvořící tuto polohu mají mocnost 0,35 m. Poloha 6 - je složena z sedavých pevných jílovitých vápenců, převážně konkrecionálních. Velikost bochníkovitých konkrecí dosahuje až 20x50 cm, vápnitost klesá od centra k okraji konkrecí. Poloha je sledovatelná v délce 25 m, mocnost je 0,2 m. Poloha 7 - je tvořena žlutošedými kostkovitě rozpadavými slínovci, místy šmouhovitými; při povrchu je eluvium. Mocnost polohy je 2 m. 4. Situační mapka popisovaných lokalit: 1-Dřínov, 2-Čečelice. 34

35 Nadloží křídových sedimentů v odkryvu tvoří ornice mocnosti 0,25 m s vtroušenými valouny z terasy, která tvoří vrcholovou část vrchu Dřínov. Z polohy 2 byla získána poměrně hojná fauna, kterou určil dr. J. Pražák z ÚÚG Praha: Chlamys nilssoni (GOLDF.), Entolium laeve (NILSS), Inoceramus labiatus (SCHLOTH.), Amphidonte obliqua (SOW), Gryphaeostrea canaliculata (SOW.) juv., Lima aspera (MANT.), Lima multicostata GEIN., Lima cf. granula-ta (NILSS.). Z polohy 6 pocházejí nálezy druhu Inoceramus lamarcki PARK., která má ve své sbírce P. Svoboda z Kralup nad Vltavou /ústní sdělení/. 5. Schematický profil odkryvu u Dřínova: O-ornice, S-slínovec, V-vápenec, 1 až 7 - polohy křídových sedimentů. 35

36 Mikrobiostratigrafické zhodnocení slínovců z vrchu Dřínov bylo provedeno dr. J. Hercogovou, CSc, z ÚÚG Praha. Ve vzorku odpovídajícím výškovou pozicí zhruba poloze 1 byly zjištěny Cassidella tegulata (REUSS), Gaudryina acutangularis VAPCAROVA, Gavelinella baltica BROTZEN, Gavelinella kelleri dorsoconvexa MJATLJUK, Cibicides gorbenkoi AKIMEC a Cibicides polyrraphes (REUSS). V dalším vzorku, odpovídajícím pravděpodobně poloze 3, byly zjištěny ještě Gavelinella polessica AKIMEC, Lingulogavelinella pazdroae GAWOR--BIEDOVA a Lingulogavelinella formosa (BROTZEN). Uvedené paleontologické nálezy umožňují zpřesnit a revidovat názory na stratigrafickou pozici křídových sedimentů na Dřínově. Polohy 1, 2 a 3 náležejí spodnímu turonu /zóna Inoceramus labiatus podle MÜLLERA in MALKOVSKÝ et al. 1974, nižší část bělohorského souvrství v pojetí ČECHA et al. 1980/. Polohy 4-6 patří již ke střednímu turonu /zóna Inoceramus lamarcki; vyšší část bělohorského souvrství/. 6. Detail odkryvu u Dřínova - nad kladivem jedna z vápencových konkrecí polohy 6 /foto P. Zelenka 1982/. 36

37 POPIS ODKRYVU V ČEČELICÍCH Studovaný odkryv je v opuštěném lomu na jižním svahu návrší Na neckách, 100 m severně od Čečelic, 8 km severovýchodně od Neratovic. Lokalitu uvádí již FRIČ (1885) a Č. ZAHÁLKA (1893b). V lomu je v současné době umístěna provizorní sportovní střelnice. Báze profilu v severní stěně lomu leží ve výšce asi 212 m n. m., 875 m západně od kóty 238 m Na neckách. Bylo vyčleněno 19 poloh křídových sedimentů: 1. šedavé, žlutošedé nebo zelenošedé jemně písčité vápnitojílovité prachovce, mocnost 1 m. 2. šedavý silně prachovitý jílovitý vápenec, mocnost 0,2 m. 3. šedavé jemně písčité glaukonitické vápnité prachovce, časté bioturbace, mocnost 3 m. 4. nesouvislá poloha, tvořená žlutošedým a zelenošedým prachovitojílovitým vápencem s glaukonitem, mocnost 0,25 m. 7. Celkový pohled na odkryv u Čečelic /foto P. Zelenka 1982/. 37

38 5. zelenošedý glaukonitický vápnitojílovitý prachovec s písčitou příměsí, časté bioturbace, mocnost 0,45 m. 6. souvislá poloha zelenošedého prachovitého vápence, mocnost 0,15 m. 7. žlutošedé a zelenošedé glaukonitické vápnitojílovité prachovce, jemně písčité, mocnost 0,5 m. 8. pecky a čočky jílovitého vápence ve vápnitojílovitém prachovci, mocnost polohy 0,15 m. 9. Žlutošedé vápnitojílovité prachovce, v nejvyšší části polohy bohaté fauna, mocnost polohy 1 m. 10. žlutošedý glaukonitický prachovitopísčitý vápenec, mocnost 0,2 m. 11. žlutošedé glaukonitické vápnitojílovité prachovce, mocnost 0,9 m. 8. Schematický profil odkryvu u Čečelic: 0-ornice, P-prachovec, V-vápenec. 1 až 19 - polohy křídových sedimentů. 38

39 12. - šedý prachovitý vápenec, mocnost 0,4 m šedavé střípkovitě rozpadavé vápnitojílovité prachovce, mocnost 1,2 m nesouvislá poloha šedavého prachovitojílovitého vápence, mocnost 0,15 m šedavé prachovité slínovce až prachovce, mocnost 0,7 m žlutavý jílovitoprachovitý vápenec, mocnost 0,25 m šedavé vápnitojílovité prachovce, v nejvyšší části polohy dekalcifikované, mocnost 1,9 m silně zvětralá poloha šedavého prachovitého vápence, mocnost 0,2 m šedavé vápnitojílovité prachovce, silně dekalcifikované, mocnost 0,4 m. V nadloží křídových sedimentů je 0,2 m mocná ornice. Faunu z polohy 9 určil dr. J. Pražák jako Inoceramus cf. saxonicus PETR., ostatní exempláře byly vesměs neurčitelné. Pravděpodobně z této polohy pocházejí rovněž nálezy druhu Inoceramus lamarcki PARK ze sbírek P. Svobody a S. Čecha. Na základě uvedené inoceramové fauny je možno zařadit odkryv u Čečelic ke střednímu turonu /zóna Inoceramus lamarcki, vyšší část bělohorského souvrství + jizerské souvrství/. ZÁVĚR Klasické křídové lokality Dřínov a Čečelice poskytují dosud velmi dobré možnosti ke studiu spodnoturonských a střednoturonských uloženin vltavoberounské faciální oblasti. Přestože jim nehrozí bezprostřední zničení, bylo by třeba dát jim statut chráněného území,aby byly ve stejném stavu uchovány i do budoucnosti. Z u s a m m e n f a s s u n g Die beschriebenen Aufschlüsse der Kreidesedimente gehören zu den klassischen Lokalitäten des Prager Faziensgebietes des Böhmischen Kreidebeckens. Auf der Lokalität Dřínov /Abb. 1, 2, 3/ wurden 7 Mergelstein- und tonige Kalkstein-Lagen unterschieden. Die Inoceramenfauna (Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) aus der Lage 2 und Inoceramus lamarcki PARK. aus der Lage 6) beweist das unter- und mittelturonische Alter dieser Gesteine. Aus dem Steinbruch bei Čečelice /Abb. 4, 5/ wurden 19 Lagen mergeliger 39

40 Schluffsteine und toniger Kalksteine beschrieben. In der Lage 9 wurde Inoceramus cf. saxonicus PETR. und Inoceramus lamarcki PARK. gefunden. Der ganze Aufschluss gehört in das Mittelturon. Beide Fundstellen sind bisher sehr gut erhalten und es wäre ratsam sie als geschützte Gebiete zu erklären. L i t e r a t u r a ČECH.S. et al.,1980: Revision of the Upper Cretaceous stratigraphy of the Bohemian Cretaceous Basin. - Věst. Ústř. Úst. geol., 55, 5, , Praha. FRIČ,A., 1879: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. Paleontologické prozkoumání jednotlivých vrstev. II. Bělohorské a Malnické vrstvy. - Arch. přírodověd. Prozk. Čech, IV, Praha. FRIČ,A.,1885: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. Paleontologické prozkoumání jednotlivých vrstev. III. Jizerské vrstvy. - Arch. přírodověd. Prozk. Čech, V, 2, Praha. HORNÝ,R. et al., 1963: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1: M-33-XV Praha. - NČSAV, Praha. MALKOVSKÝ,M. et al., 1974: Geologie České křídové pánve a jejího podloží. - Ústř. geol, Praha. SOUKUP,J., 1955: Úprava stratigrafického členění a otázka hranice mezi turonem a senonem v české křídě. - Sbor. Ústř. Úst. geol., Odd. geol., XXI, 1954, , Praha. ZAHÁLKA,B., 1941: Průřez křídou mezi Kralupy a Mělnickou Vruticí. - Zpr. Geol. Úst. Čechy Mor., XVII, 2-3, 60-72, Praha. ZAHÁLKA,Č.,1893a: O třech nejstarších pásmech křídového útvaru v okolí Řípu. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Tř. math.-přírodověd., XX, Praha. ZAHÁLKA,č., 1893b: Stratigrafie útvaru křídového v okolí Řípu. Pásmo IV. -Dřínovské. Pásmo V. - Roudnické. - Zpr. stř. Hospod. Sk. v Roudnici za šk. rok , Roudnice. ZÁZVORKA,V.,1980: Stratigrafická pozice tzv. "dřínovských koulí" na klasickém nalezišti. - čas. Nár. Muz. /Praha/, Ř. přírodověd., 148/1979, 2, Úst. Adresa autora: RNDr. Přemysl Zelenka CSc, Ústřední ústav geologický, Malostranské náměstí 19, Praha 1 40

41 Bohemia centralis, Praha, 14: ,1985 Materiály k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska Contribution to the Aquatic and Marsh Vegetation of the Middle Labe River Lawland and the Kokořínsko Landscape Reserve /Bohemia/ Štěpán HUSÁK - Jaroslav RYDLO ÚVOD Antropogenní tlak na přirozené vodní ekosystémy v krajině je stále větší, takže přirozených vodních a mokřadních společenstev ubývá a ty, které zůstávají, se floristicky i cenoticky mění. Snahou pracovníků základního výzkumu ruku v ruce s ochranáři je věnovat těmto změnám co největší pozornost. Výsledky studia vegetace zbývajících přirozených vod v naší krajině vypovídají o jejích současných kvalitách, rozšiřují nebo zpřesňují naše dosavadní znalosti o nich, napomohou při dotváření sítě maloplošných chráněných území studované oblasti a ve speciálních případech poskytují potřebné argumenty ekologům o zhoršujících se podmínkách pro existenci některých makrofyt a jejich společenstev. V Polabí patří vodní a mokřadní vegetace k nejcennějším a v současné době nejvíce ohroženým společenstvům. Rovněž vegetace Pšovky a její nivy je nejen typem vegetace, který má nejvyšší hodnotu v rámci CHKO Kokořínsko, ale Pšovka patří i v celostátním měřítku k menším vodním tokům s nejlépe vyvinutou a zachovalou vodní a mokřadní vegetací v nivě. I vegetace tohoto území je ohrožená (přestože jde převážně o území státní přírodní rezervace) požadovanou regulací Pšovky a předpokládaným zvýšeným znečištěním vody v Pšovce v blízké budoucnosti. 41

42 METODIKA Objektem našeho výzkumu v letech byla makrofyta - převážně vyšší vodní a mokřadní rostliny a jejich společenstva na Kokořínsku a v labské nivě ve středním Polabí. V Polabí byly vybrány hlavně tři oblasti, a to od Záboří n. L. po Starý Kolín, od Veltrub a Nové Vsi I po Libici n. C. a od Lysé n. L. po Čelákovice (jednotlivé snímky byly získány i mimo tyto tři oblasti, např. v Nymburce), na Kokořínsku údolí Pšovky a přítoků až po Lhotku. Snímkové materiály z Polabí byly doplněny poznatky získanými již v dřívějších letech. Na základě analýzy druhového souboru a semikvantitativního ohodnocení Braun-Blanquetovou sedmičlennou kombinovanou stupnicí abundance a dominance byly sestaveny fytocenologické tabulky podle příbuznosti fyto-cenóz. Práce není zdaleka úplná. Území je třeba dále systematicky studovat a zjištovat další biotopy s makrofytní vegetací. Několik lokalit, o kterých víme, jsme v této fázi nenavštívili, některé nám unikly. Někdy by měly popisné a odhadové metody vystřídat náročnější metody experimentální ekologie, abychom mohli vegetaci makrofyt účinně usměrňovat a napomoci její optimální existenci. 9. Studované území: 1 až 3 - střední Polabí, 4-Kokořínsko. 42

43 Jak vyplývá zejména z prací KOPECKÝ (1969) a KRAHULEC, LEPŠ et RAUCH (1980), bylo by k tomu třeba dlouhodobě pozorovat vegetaci, což se dělá pouze v Labi a v několika tůních u Velkého Oseka. Fytocenologické snímky jednotlivých společenstev jsou obsaženy v tabulkách 2-19, přičemž tečka v charakteristikách fytocenologických snímků znamená, že se příslušný údaj nezjišťoval. Při uvádění jmen rostlin jsme se přidržovali Rothmalera (ROTHMALER et al. 1976), u jmen společenstev Hejného a Husáka (HEJNÝ et HUSÁK 1978) a Moravce a kol. (MORAVEC et al. 1983). Mimoto jsme tvar jmen a společenstev, ve kterých se vyskytuje jméno Potamogeton, podřídili článku 10 Kódu fytocenologické nomenklatury (BARKMAN et al. 1978). Z práce MORAVEC et al. (1983) jsme převzali také stupně ohrožení a vzácnosti jednotlivých společenstev (dále uváděno ohrož.) v ČSR. U zde neuvedených asociací jsme toto hodnocení provedli sami. CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ STŘEDNÍ POLABÍ Ve středním Polabí se sledovala pouze labská niva a niva dolní části přítoků. Nadmořská výška sledovaných částí je od 200 m /Záboří n. L./ po 175 m /Čelákovice/. Z geomorfologického hlediska náleží území k české tabuli, geomorfologickému celku Středolabská tabule (BALATKA et al. 1972). Z makroklimatického hlediska patří území do teplé oblasti, okrsku T 2 (QUITT 1971). Průměrná roční teplota vzduchu a průměrný roční úhrn srážek (VESECKÝ et al. 1961): Nová Ves I - 9,0 C, 553 mm, Lysá n. L. - 8,5 C, 548 mm. Z hlediska fytogeografického členění náleží území do termofytika, okres 11 Střední Polabí, podokresy 11b Poděbradské Polabí a 11a Všetatské Polabí (SKALICKÝ 1982). Hlavními vodními biotopy v labské nivě jsou regulované Labe, regulované dolní části větších přítoků a méně slepá ramena na jedné straně dosud spojená s Labem. Mnohem více jsou zastoupena mrtvá říční ramena, která komunikují s řekou už jen v době povodní /v této práci jsou většinou označována jako tůně/. Časté jsou zatopené nebo vlhké pískovny, kterých v posledních letech přibývá. Z proudících vod jsou dále 43

44 zastoupeny potoky a časté jsou meliorační příkopy. Některé druhy /např. Callitriche sp./ se v území vyskytují také v kalužích na lesních cestách. Ačkoliv v území v. minulosti pracovalo několik botaniků, nebyla napsána speciální práce věnující se vegetaci vod a mokřadů. V mnoha pracích se o tomto typu vegetace autoři zmiňují buď okrajově, nebo víceméně podrobněji (KLIKA 1930, KLEČKA 1930, NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1965, HUSÁKOVÁ et al. 1973). Z četných floristických prací lze upozornit zvláště na Květenu Kolínska a Kouřimska (VLACH 1933) a květeny Poděbradska (TOCL 1901, FREIBERG 1906). Podrobně se vodní flórou zabývá KAUFMAN (1949) na území bývalého okresu Nymburk, toto území však leží mimo tři hlavní oblasti našeho výzkumu v Polabí. Říční flóry se týkají práce:,vlach (1947), NOVÁKOVÁ (1975, 1978), RYDLO (1976), KLAUDISOVÁ, NOVÁKOVÁ et RYDLO (1976), NOVÁKOVÁ et RYDLO (1978, 1982). Na zkoumané území navazuje práce o vegetaci makrofyt východních a severovýchodních Čech (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo). KOKOŘÍNSKO Říčka Pšovka pramení pod Houskou a asi po 34 km toku se vlévá do Labe v Mělníce. Údolí, jímž protéká, je od km 29,5 po km 15,5 /kilometráž podle základní vodohospodářské mapy ČSSR 1 : z roku 1982 / od roku 1953 Státní přírodní rezervací Kokořínský důl /součást Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko/. Průměrný roční průtok Pšovky je 0,78 m 3.s -1 (HAKL 1983). Z geomorfologického hlediska území náleží k České tabuli /v horní části toku geomorfologický celek Ralská pahorkatina, v dolní Jizerská tabule a Středolabská tabule (BALATKA et al. 1982)/. Geologicky území Kokořínského dolu tvoří střednoturonské kvádrové pískovce české křídy, které obsahují vložky vápnitých vrstevnatých pískovců. Nadmořská výška horního toku Pšovky u Housky je asi 300 m, jejího ústí do Labe asi 160 m. Z makroklimatického hlediska patří území od pramene po Konrádov /km 30/ do okrsku MT 9, od Konrádova po Harasov /km 30-20/ MT 10 a od Harasova po ústí MT 11 (QUITT 1971). Průměrná roční teplota vzduchu území horního toku Pšovky je asi 8,0 C (VESECKÝ et al. 1958) při ústí v Mělníce dosahuje 8,7 C. Průměrný roční srážkový úhrn je na horním toku asi 640 mm /Mšeno/ a na dolním toku asi 530 mm /Mělník/ (VESECKÝ et al. 1961). Protože 44

45 se studovaná společenstva nacházejí na dně hlubokého údolí ± v inverzní poloze, mají makroklimatické údaje o teplotě jen omezenou použitelnost. Z hlediska fytogeografického členění náleží horní tok Pšovky do mezofytika, okres 51 Polomené hory. Lokalita položená nejdále po proudu, která byla předmětem výzkumu, již leží na hranici termofytika, okres 12 Dolní Pojizeří (SKALICKÝ 1982). Hlavními vodními biotopy jsou rybníky na Pšovce /některé místně nazývané tůně/ a koryto Pšovky a jejího přítoku Žebráku. Protože Pšovka má často již zcela zarostlé a zanesené koryto, rozlévá se voda pravidelně po větší části nivy, kde jsou pak na mnoha místech vhodné podmínky pro výskyt společenstev vodních a mokřadních makrofyt i mimo vlastní koryto Pšovky. Floristický výzkum Kokořínska se prováděl již od počátku 19. století. Přehled výzkumů území podávají DOMIN (1942) a ZAVŘEL (1955). Společenstvy vodních a mokřadních makrofyt Kokořínského dolu se dosud nikdo z botaniků podrobněji nezabýval, přestože vodní vegetace je jedním z předmětů ochrany výslovně uvedených ve výnosu o zřízení SPR. V ochranářských pracích byla vodní vegetace Kokořínského dolu většinou vysoko hodnocena, avšak rovněž bez podrobnějšího zpracování, ale vyskytly se i opačné názory. "Z porostů vodních rostlin po regulaci Labe nezbylo v jižní části Polomených hor nic významného a vegetace několika menších rybníků v údolí Pšovky stojí sotva za zmínku" - SÝKORA Ve floristických pracích byly publikovány údaje o jednotlivých druzích vodních makrofyt; nejvýznamnější v tomto směru jsou práce autorů: BÖHM (1982), KAVINA (1908), MIKULÁŠ (1940), DOMIN (1942) a ZAVŘEL (1954). Mnoho vodních druhů uváděných z území v minulosti nebylo v současné době již nalezeno /Potamogeton acutifolius, P. gramineus, P. perfoliatum, P. trichoides, Groenlandia densa/. Tyto druhy nenalezl již ani DOMIN (1942) v roce Není vyloučeno ani to, že v některých případech šlo o chybné určení. Z druhů nalezených Dominem se nepodařilo ověřit Myriophyllum spicatum a Hydrocharis morsus-ranae. Naopak nikdo ze starších autorů z území neuvádí druh Potamogeton alpinus. Pravděpodobně poprvé byl tento druh nalezen při exkurzi středočeské pobočky ČSBS u Vojtěchova. V herbářích Středočeského muzea v Roztokách je uložena neurčená položka tohoto druhu z lokality "Tůňky podle Pšovky severně od Močidel, před Boudeckým mlýnem, leg. JESLÍK ". Podrobnější charakteristika Kokořínska viz PETŘÍČEK (1984) a HAKL (1983). 45

46 TYPY VOD A CHARAKTERISTIKA JEJICH VEGETACE ŘEKY V korytě regulovaného Labe se porosty vodních makrofyt vyskytují /vzhledem k úpravě koryta pro lodní dopravu/ pouze v úzkém pruhu při březích. Charakteristické pro Labe je společenstvo a Nuphar lutea a Potamogeton nodosus. Druhově bohaté porosty jsou v současné době /od roku 1977/ tak ovlivněny lodní dopravou uhlí /časté silné vlnobití/, že často zůstává pouze nejodolnější druh Nuphar lutea. Méně často se druh Potamogeton nodosus vyskytuje v poros-tech bez stulíku /an. 148/. Na větší ploše je ještě zastoupeno společenstvo s Potamogeton pectinatus /pod Kolínem/ a Sagittario-Sparganietum emersi. Poměrně vzácné je Potametum lucentis. Ojediněle se vyskytují porosty s dominantní Zanichellia palustris. Společenstva svazu Phragmition communis se vyskytují více v úsecích nad jezy /Glycerietum maximae pouze nad jezy/. Nejhojnější je Phragmitetum communis, pouze zřídka se vyskytuje Typhetum latifoliae i Scirpetum lacustris a Typhetum angustifoliae jen zcela ojediněle. Sparganietum erecti bylo hojné, v současné době je však velmi omezováno vlivy lodní dopravy, kdežto Acoretum calami se spíše šíří. V menších průtočných ramenech Labe /černá struha u Starého Kolína, Velké Valy v Nymburce/ se vyskytují uvedená společenstva nenarušená lodní dopravou. Charakteristické je společenstvo s Potamogeton berchtoldii, které se v hlavním korytě Labe vyskytuje pouze ve východním Polabí, a Potametum nodosi. Podobnou vegetaci jako Labe má i dolní Cidlina, kde však chybějí druhy Nymphaea candida i Potamogeton nodosus. V Libici je hojné Myriophylletum spicati, často s druhem Potamogeton perfoliatus, a společenstvo s dominantním stulíkem /bez leknínů/, v této práci řazené k asociaci Nupharo lutei-nymphaeetum albae. TŮNĚ A SLEPÁ RAMENA V POLABÍ Nejčastějším společenstvem hlubokých vod v tůních ve studovaných částech středního Polabí je Nupharo lutei-nymphaeetum albae, vzácné je Potametum lucentis, Myriophylletum verticillati a Myriophylletum spicati. V některých slepých ramenech dosud spojených s Labem se vyskytují porosty s dominantním Nuphar lutea a Nymphaea candida /ve středním Polabí mimo sledovanou oblast se toto společenstvo vyskytuje i v mrtvých ramenech, kde bývá druhově bohatší/. Ze svazu 46

47 Hydrocharition je v tůních běžně rozšířené společenstvo Ceratophylletum demersi, hojné je též Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae /Stratiotes aloides byl zaznamenán pouze v tůních mezi Zábořím n. L. a Starým Kolínem, cf. etiam ČERNOHOUS 1981/. Ze svazu Utricularion vulgaris se velmi vzácně vyskytuje společenstvo Utricularietum australis ve velmi staré lesní tůni u Čelákovic, Utricularia australis však často tvoří synusii v rákosinách a porostech orobince /např. snímek 6, 38, 40/. Z okřehkoyých společenstev se vyskytuje Lemnetum trisulcae, Lemnetum minoris, Lemnetum gibbae a Lemno-Spirodeletum. Ze společenstev svazu Phragmition communis je všeobecně rozšířené Phragmitetum communis, Typhetum latifoliae, Typhetum angustifoliae, Sparganietum erecti a Glycerietum maximae, poněkud méně Acoretum calami. Vzácnější je Scirpetum lacustris. V menších mělkých lesních tůních je vyvinuto společenstvo s Oenanthe aquatica /někdy se vyskytuje i ve větších, ne zcela zastíněných mělkých tůních a pak je na hranici mezi porosty ze svazů Phragmition communis a Lemnion minors, např. SPR Pátecká a Mísy/. V některých zčásti nebo zcela zastíněných tůních se vyskytuje Hottonietum palustris. Ze společenstev s dominantními vysokými ostřicemi jsou nejčastější Caricetum ripariae, Caricetum gracilis a Caricetum buekii. PÍSKOVNY Ve starých pískovnách, pokud jsou v nivě Labe nebo Cidliny, probíhá sukcese velmi podobným způsobem jako ve slepých a mrtvých ramenech. Pouze v pískovně bylo zaznamenáno Riccietum fluitantis. Ceratophylletum submersi bylo kromě pískovny nalezeno též ve staré nádrži vzniklé snad vytěžením materiálu na vepřovice. V pískovně u Klavar, která je spojená s Labem, se vyskytují porosty s dominantním Nuphar lutea a Nymphaea candida, podobně jako v některých slepých ramenech spojených s Labem. MELIORAČNÍ PŘÍKOPY A POTOKY V POLABÍ Nejhojnějším společenstvem polních i lesních melioračních příkopů s pomalu proudící vodou je Beruletum angustifoliae, v okolí Velimi zarůstá polní meliorační příkopy Nasturtietum officinalis. Občas se vyskytují Lemnetum minoris nebo Lemnetum gibbae. Pokud meliorační příkop není dlouho čištěn, může zarůst i 47

48 společenstvy svazu Phragmition communis /Phragmitetum communis, Typhetum latifoliae, Scirpetum lacustris/. Velmi hojným společenstvem je Sparganietum erecti. V okolí Volárny se též vyskytují společenstva ze svazu Bolboschoenion maritimi /Schoenoplectetum tabernaemontani RAPAICS 1927/. Ve znečištěných melioračních příkopech a potocích s rychleji proudící vodou se vyskytuje společenstvo s Potamogeton pectinatus a společenstvo se Zannichellia palustris. Některé meliorační příkopy v lese zarůstá Hottonietum palustris. Pro větší potoky /Bačovka/ jsou charakteristické porosty s dominantním sterilním hvězdošem /Callitriche sp./ a místy se vyskytuje i Nuphar lutea. KOKOŘÍNSKÉ RYBNÍKY V hluboké vodě rybníků na Pšovce se vyskytuje společenstvo s Potamogeton natans, Nupharo lutei-nymphaeetum albae, Myriophylletum verticillati, Batrachietum circinati a porosty s dominantní Nymphaea candida, v přítokové části rybníka 10. Pískovna u Sán s výskytem společenstva Ceratophylletum submersi - snímek 49 a 142 / /. 48

49 ve Vojtěchově s Potametum alpini. V malých rybníčcích v Tuboži a při ústí Boudecké rokle je vyvinuto společenstvo Elodeetum canadensis. Odlišnou vegetaci má nový rybník ve Lhotce; kromě Myriophylletum verticillati a Batrachietum circinati bylo zaznamenáno Polygonatum amphibii, Ceratophylletum de-mersi, Potametum lucentis a Potametum crispi. Společenstva svazu Phragmition communis jsou v kokořínských rybnících poměrně málo vyvinutá. Vyskytují se: Phragmitetum communis, Typhetum angustifoliae, Scirpetum lacustris, Acoretum calami a Equisetetum fluviatilis. Z vysokých ostřicových porostů je kolem rybníků /zvláště na horní Pšovce/ nejčastější Caricetum paniculatae. KOKOŘÍNSKÉ POTOKY A POTOČNÍ NIVA Pro průtočné koryto Pšovky až po ústí Močidel a pro potok Žebrák je charakteristické společenstvo Potametum alpini. Dále po proudu se vyskytuje společenstvo s Potamogeton natans a Potametum crispi, ojediněle roste v korytě Pšovky též Nuphar lutea. Po celém sledovaném toku se hojně vyskytuje Beruletum angustifoliae a místy při březích společenstvo s Veronica beccabunga. V místech, kde je koryto Pšovky již značně zanesené a zarostlé a kde voda protéká nivou v řídké mokřadní olšině, je hojné společenstvo Potametum alpini, Potametum obtusifolii, Elodeetum canadensis, Beruletum angustifoliae, Batrachietum circinati a Lemnetum trisulcae. Pro dosud nezalesněnou zamokřenou nivu Pšovky /převážně bývalé louky/ jsou charakteristická společenstva Caricetum paniculatae, Caricetum acutiformis, společenstvo s Menyanthes trifoliata, společenstvo s Ranunculus lingua, Sparganietum erecti, Equisetetum fluviatilis, Phragmitetum communis a Typhetum latifoliae. Pokud jsou ve vysokých ostřicových porostech mezi bulty větší mezery, vyskytuje se v nich též společenstvo Potametum alpini. LOKALITY SNÍMKŮ Je zachováno číslování lokalit, odpovídající též číselnému označení snímků v tabulkách Záboří n.l., tůň u železniční tratě 1 km jihozápadně od nádraží, 2 - tůň na louce 1 km jihojihozápadně od nádraží, 3 - staré rameno Doubravy 1,3 km jihojihozápadně od nádraží. 49

50 4 - Kateřina, staré rameno před železniční tratí 1,9 km severoseverozápad-ně od obce, tůň za železniční tratí, před Špačkovým jezerem, 2 km severoseverozápadně od obce, tůň Špačkovo jezero 2,2 km severoseverozápadně od obce Veletov, levý břeh Labe 1 km jihovýchodně od obce, 13 - počátek Černé struhy 0,9 km jihojihovýchodně od obce Starý Kolín, náhon Černá struha na severovýchodním okraji obce, tůň Na Kamenci 1 km severovýchodně od obce, 18 - náhon černá struha na severním okraji obce, pod jezem Oseček, potok Bačovka 1,1 km východoseverovýchodně od obce, 20 - lesní tůň Steklá struha 1,7 km východně od obce, lesní tůň Sixlovka 1,4 km jihozápadně od obce Velký Osek, tůň u lesa 1,8 km západojihozápadně od nádraží, 24 - stará pískovna 1,8 km západojihozápadně od nádraží, tůň Tonice 1,7 km západojihozápadně od nádraží, tůň Okrouhlík 1,9 km jihozápadně od nádraží, 31- tůňka 2,3 km jihozápadně od nádraží, 32 - tůň na pravém břehu Labe 2,5 km jihozápadně od nádraží, tůň Bezedná 2,6 km jihozápadně od nádraží Veltruby, velká tůň ve Veltrubském luhu 1,5 km západně od obce, 42 - Zatemněná tůň u lesa 1 km západně od obce, tůň uprostřed obce Volárna, rybníček Váha 0,3 km severně od obce, meliorační příkop v polích 1 km západoseverozápadně od obce Sány, stará pískovna 0,8 km západně od obce Kanín, stará pískovna na západojihozápadním okraji obce Libice n. C, Cidlina v obci nad silničním mostem, slepé rameno Bajkal /spojené s Labem/ 2 km jihozápadně od obce Oseček, tůň 0,7 km jihozápadně od obce Předhradí, tůň Staré Labe východně až jihovýchodně od vesnice Velký Osek, tůň Staré Labe 1,4 km západně od nádraží, 69 - spojovací kanál mezi Máčidlem a Starým Labem 1,1 km západojihozápadně od nádraží, příkop v 1užním lese u Pátecké 0,7 km severozápadně od nádraží Vojtěchov, rybník v obci na soutoku Pšovky s Žebrákem, mokřadí olšiny u Pšovky pod rybníkem:, rybníček při ústí Boudecké 50

51 rokle, 94 - niva Pšovky mezi ústím Boudecké rokle a ústím Močidel, 95 -průtočné koryto Pšovky mezi ústím Boudecké rokle a ústím Močidel, viz snímek 94, koryto Pšovky 0,2 km nad ústím Močidel, 106 -tůňka u silnice naproti Hlučovu Kaninský Důl, rybník v ohybu údolí mezi vsí a Hlučovem /Hlučovská tůň/, koryto Pšovky nad Podhradskou tůní, rybník pod vsí /Podhradská tůň/, Harasov, rybník Harasov Nebužely, mokřina pod mlýnem Kroužek Lhotka, rybník v Kokořínském údolí mezi nádražím a Štampachem Čelákovice, tůň Grádo na pravém břehu Labe severně od města, lesní tůň v SPR Lipovka severně od města, lesní tůň 2,5 km severoseverovýchodně od nádraží, lesní tůň 3 km severoseverovýchodně od nádraží, pod okrajem písečných přesypů Byšičky, mokřina v poli 1,3 km západně od vsi, tůň při západojihozápadním okraji vsi, potok 0,7 km východně od vsi, malá pískovna u osady Tři Chalupy Tubož, koryto Pšovky v olšině nad vtokem do rybníka, Vojtěchov, niva potoka Žebrák nad obcí, niva Pšovky nad ústím Močidel viz snímek Sány, stará pískovna 0,8 km západně od obce Nymburk, průtočné rameno Labe pod ulicí Velké Valy ve městě Starý Kolín, náhon Černá struha, pod jezem v obci, Černá struha, část toku nad jezem Hradištko,I, Labe u pravého břehu nad zdymadlem Klavary viz snímek Vojtěchov, viz snímek 140, koryto Pšovky nad ústím Močidel, niva Pšovky nad ústím Močidel, koryto Pšovky v Hlučově proti skupině domů Kaninský důl, koryto Pšovky pod Podhradskou tůní Harasov, mokřina při toku vytékajícím z Ladčina pramene Kolín, Labe, km 82-82,5 labské kilometráže, u pravého břehu, 159 -Labe, km 80,5-81, u pravého břehu. 51

52 160 - Veltruby, Labe, km 76, Oseček, Labe, km 72,3, u pravého břehu, Labe, km 72,4-72,5, u pravého břehu, Labe, km 72,4-72,5, u levého břehu, Labe, km 72,8, u pravého břehu Libice n. C, Cidlina v obci mezi železničním a silničním mostem, Cidlina v obci nad železničním mostem, pod jezem Oseček, Labe, km 72,0-72,1, u pravého břehu, Labe, km 72,0-72,1, u levého břehu, Labe, km 71,85-71,95, u levého břehu Libice n. C, Cidlina 0,5 km před ústím, Cidlina 0,2 km pod silničním mostem v obci Cerhenice, meliorační příkop u silnice do Sokolče 1,8 km východoseverovýchodně od nádraží Velim, meliorační příkop 1,5 km západoseverozápadně až severozápadně od nádraží, terénní deprese uvnitř železničního okruhu 1,8 km severozápadně od nádraží Klipec, meliorační příkop Kupecká u silnice 0,5 km severozápadně od vsi, Nouzovský potok 1,6 km východojihovýchodně od vsi Sány, rybníček v jihovýchodní části obce u silnice do Polních Chrčic Okřínek, rybníček u Nových Mlýnů, vpravo od silnice, 2 km jihozápadně od obce, rybníček u Nových Mlýnů 1,7 km jihozápadně od obce, vlevo od silnice Lysá n. L., západní část SPR Hrabanovská černava Záboří n. L., Doubrava pod silničním mostem Velký Osek, břeh tůňky 2,3 km jihozápadně od nádraží, tůňky v olšinách Brůdek 0,5 km severozápadně od nádraží. 52

53 PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH SPOLEČENSTEV Charion asperae W. KRAUSE 1969 Charetum hispidae CORILL Lemnion minoris TÜXEN 1955 Lemnetum trisulcae SOÓ 1927 Riccietum fluitantis SLAVNIĆ 1956 Lemnetum gibbae MIYAWAKI et J. TÜXEN Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960 Lemno-Spirodeletum polyrhizae TH. MÜLLER et GÖRS 1960 Utricularion vulgaris PASSARGE 1964 Lemno-Utricularietum vulgaris (Soó 1928) PASSARGE 1964 Utricularietum australis TH. MÜLLER et GÖRS 1960 Hydrocharition RUBEL 1933 Ceratophylletum demersi EGGLER 1933 Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae (OBERDORFER 1957) PASSARGE 1978 Nymphaeion albae OBERDORFER 1957 Nupharo lutei-nymphaetum albae NOWIŇSKI 1930 spol. s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus Polygonetum amphibii (NATANTIS) Soó 1927 společenstvo s Potamogeton natans Potamion lucentis VOLLMAR 1947 Potametum graminei KOCH 1926 Potametum lucentis HUECK 1931 Myriophylletum verticillati SOÓ 1927 Myriophylletum spicati SOÓ 1927 Elodeetum canadensis EGGLER 1933 Ceratophylletum submersi SOÓ 1928 Potamion pusilli VOLLMAR 1947 em. HEJNÝ 1978 společenstvo se Zannichellia palustris společenstvo s Potamogeton pectinatus společenstvo s Potamogeton berchtoldii Potametum crispi SOÓ 1927 Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955 Batrachion fluitantis NBUHAUSL 1957 Potametum nodosi (SOÓ 1960) SEGAL 1964 Potametum alpini BR.-BL

54 Batrachion aquatilis PASSARGE 1964 Batrachietum circinati SEGAL 1965 Hottonietum palustris R. TÜXEN 1937 Elatini-Eleocharition ovatae PIETSCH 1963 společenstvo s Juncus bufonius Phragmition communis KOCH 1926 Scirpetum lacustris SCHMALE 1939 Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 Glycerietum maximae HUECK 1931 Typhetum latifoliae G. LANG 1973 Sparganietum erecti ROLL 1938 Acoretum calami EGGLER 1933 Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931 Oenanthion aquaticae HEJNY 1959 společenstvo s Oenanthe aquatica Eleocharitetum palustris UBRIZSY 1948 společenstvo s Rorippa amphibia společenstvo se Sparganium emersum společenstvo s Ranunculus lingua Butomo-Alismatetum plantaginis-aquaticae (SLAVNIĆ 1948) HEJNÝ in DYKYJOVÁ et KVĚT 1978 Caricetum buekii HEJNÝ et KOPECKÝ 1965 společenstvo s Chaerophyllum bulbosum a Cuscuta europaea Sparganio-Glycerion fluitantis BR.-BL. et SISSINGH 1942 Beruletum angustifoliae ROLL 1938 Nasturtietum officinalis SEIBERT 1962 společenstvo s Veronica beccabunga Cicution virosae HEJNÝ 1969 společenstvo s Menyanthes trifoliata Magnocaricion elatae KOCH 1926 společenstvo s Calamagrostis canescens Caricion rostratae BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963 Caricetum paniculatae de BOER 1942 Caricion gracilis NEUHÄUSL 1959 em. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963 Caricetum gracilis ALMQUIST 1929 Caricetum ripariae SOÓ 1928 Caricetum acutiformis SAUER

55 Salicion cinereae TH. MÜLLER et GÖRS 1961 společenstvo se Salix cinerea Alnion glutinosae MALCUIT 1929 Carici elongatae-alnetum KOCH 1926 Bidention tripartiti NORDHAGEN 1940 společenstvo s Bidens frondosa POZNÁMKY K JEDNOTLIVÝM SPOLEČENSTVŮM Jednotlivá území, stupeň ohrožení asociací a jejich vzácnost jsou v následujícím textu označeny těmito zkratkami: P - střední Polabí, K - Kokořínsko, - v území se společenstvo nevyskytuje,? - výskyt nebo stupeň ohrožení v území zatím nemůžeme posoudit; 1 - vymizelé nebo pravděpodobně vymizelé asociace, 2 - asociace bezprostředně ohrožené lidskou činností a v nebezpečí vymizení, 3 - asociace ustupující vlivem lidské činnosti, 4 - asociace bez ohrožení lidskou činností; a - vzácné asociace, b - dostatečně hojné asociace. Stupeň ohrožení a vzácnost (dále jen ohrož.) jsou vyjádřeny zlomkem: v čitateli údaj ohrožení, ve jmenovateli údaj o vzácnosti. CHARION ASPERAE W. KRAUSE 1969 Charetum hispidae CORILL je společenstvo parožnatek s významným zastoupením ve vodách s vyšším obsahem uhličitanu vápenatého. U Lysé n. L. v SPR Hrabanovská černava vytváří v některých letech ve volných prostorách rákosin husté porosty se 100% pokryvností (cf. etiam HUSÁKOVÁ et al. 1973). Ohrož. ČSR 2/a, P 2/a, K - (tab. 2). LEMNION MINORIS TÜXEN 1955 Lemnetum trisulcae SOÓ 1927 se vyskytuje v mezotrofních až eutrofních stojatých vodách. Patří k strukturně nejjednodušším cenózám makrofyt našich vod. Vystupuje jako spojovací článek mezi svazy Lemnion minoris a Hydrocharition. V území se vyskytuje jednak v mělkých okrajích olšin v Kokořínském dole /snímek 84/ a hojně v polabských tůních /snímek 35/. Nápadná je zejména hloubka sedimentu /1 m/ v olšině, kterou protéká říčka Pšovka. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 3/b /tab. 2/. 55

56 Riccietum fluitantis SLAVNIČ 1956 osidluje převážně mezotrofní vody, nejčastěji se vyskytuje v místech, kde stojatá nebo mírně tekoucí vody přecházejí do rozvolněných porostů rákosin a ostřic, někdy i v terestrické formě na okrajích ostřicových bultů apod. V aluviálních vodách má často monodominantní společenstvo zvláště patrný jarní rozvoj. Ve studovaném území bylo společenstvo zjištěno v pískovně u Hanina /snímek 50 a 52/. Zde roste v částečném zástinu keřovými vrbami. Je zřejmé, že společenstvu vyhovuje difúzní záření až mírný zástin. Ohroz. ČSR 2/a - 3/a, P?, K - /tab. 2/. Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960 je druhově velmi chudě společenstvo, které se v Polabí i na Kokořínsku vyskytuje většinou v aluviálních stojatých vodách, zčásti zastíněných. Ohrož. ČSR 3/b, P?, K 3/b /tab. 3/. Těžiště výskytu společenstva Lemnetum gibbae MIYAWAKI et J. TÜXEN 1960 je v eutrofních, teplých a stojatých vodách. Vyhledává mělké přirozené i umělé vodní nádrže s vývojovým optimem ke konci července a v srpnu. Je častým společenstvem jak ve středním Polabí, tak i ve východním Polabí (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo). Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K - /tab. 3/. Lemno-Spirodeletum W. KOCH 1954, tvořené většinou pouze 2-5 druhy, je ve studovaném území méně časté. Nejčastěji osidluje stojaté vody aluvia. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K - /tab. 3/. UTRICULARION VULGARIS PASSARGE 1964 Lemno-Utricularietum vulgaris PASSARGE 1964 je vzácné společenstvo osidlující mělké okraje rákosin, laguny s volným sloupcem vody, rozvolněné porosty rákosin a vysokých ostřic. V území zjištěno v SPR Hrabanovská Černava /snímek 188/. Vyskytuje se též v okolí Ovčár v okrese Mělník. Ohrož. ČSR 3/b, P 2/a, K - /tab. 2/. Utricularietum australis TH. MÜLLER et GÖRS 1960 je v tomto území poměrně málo rozšířené; bylo zaznamenáno volně v lesní tůni v hloubce cm, kde na světlých místech dominantní druh bohatě kvete. Ohrož. ČSR 3/b - 4/b, P 2/a, K - /tab. 2/. 56

57 HYDROCHARITION RÜBEL 1933 Ceratophylletum demersi EGGLER 1933 se vyskytuje dosti často zejména ve stojatých vodách rybníků, ve studovaném území však častěji ve stojatých vodách aluvií, většinou indikuje vody bohaté živinami. Má zpravidla jednoduchou strukturu se 4-5 druhy. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 4/a /tab. 4/. Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae (OBERDORFER 1957) PASSARGE 1978 je rozšířeno v tůních jako Ceratophylletum demersi, je však poněkud vzácnější. V Labi se v současné době společenstvo již ve sledovaném území nevyskytuje. V minulosti se pravděpodobně vyskytovalo i na Kokořínsku, v současné době však již nebyl jeho výskyt v tomto území zaznamenán. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/b, K 1 /tab. 4/. 11. Lesní tůň u Čelákovic s výskytem společenstva Utricularietum australis -snímek 130 / /. 57

58 NYMPHAEION ALBAE OBERDORFER 1957 Nupharo lutei - Nymphaeetum albae NOWIŃSKI 1930 je společenstvo teplých aluviálních vod Polabí a méně často extenzívně obhospodařovaných rybníků na říčce Pšovce. V ochuzené formě se vyskytuje /dosti Často/ pouze se stulíkem žlutým, bez leknínu bílého. V území osidluje převážně stojaté vody v hloubkách od 0,7 do 1,9 m, vždy na hlubších sedimentech bahna. Ohrož. ČSR 3/a -4/a, P 3/b, K 3/a /tab. 5/. Ve společenstvu s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus jsou dominantní druhy Nuphar lutea, popřípadě Nymphaea candida a s pravidelným zastoupením druhu Potamogeton nodosus tvoří nejhojnější typ vodní vegetace v regulovaném korytě Labe. Do roku 1976 se v Labi v těchto porostech vyskytovalo mnoho druhů. Kromě již jmenovaných druhů to byl Potamogeton natans, P. pectinatus, P. perfoliatus, P. crispus a Sparganium emersum. Druhy Ceratophyllum demersum, Hydrocharis morsus-ranae, Spirodela polyrhiza, Lemna trisulca a L. cf. minor byly přítomny s 12. Velká tůň ve Veltrubském luhu se společenstvem Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae /1974/. 58

59 téměř 100% konstancí. V současné době právě tyto ve dně nekořenující druhy vlivem vlnobití při projíždění lodí /doprava uhlí po Labi byla zahájena v roce 1977/ z Labe téměř vymizely. Ostatní druhy víceméně ustupují a často zůstávají pouze jednodruhové stulíkové porosty /floristické zpracování Labe ve sledované části Polabí před rokem 1977 viz NOVÁKOVÁ (1975, 1978), RYDLO (1976), KLAUDISOVÁ, NOVÁKOVÁ et RYDLO (1976), NOVÁKOVÁ et RYDLO (1978). V Labi se společenstvo vyskytuje v úzkém pruhu při březích přibližně na hraně ± vodorovné terasy ve dně vytvořené z navršených kamenů (s mezerami vyplněnými jemným organickým a minerálním naplaveným materiálem/, do hloubky asi 1 m, řidčeji až do 1,5 m. Do některých slepých ramen a pískoven dosud spojených s Labem se během posledních 10 let rozšířil leknín bělostný z Labe; tvoří zde porosty spolu se stulíkem, protože jde o stojatou vodu, bez účasti druhu Potamogeton nodosus /snímek 58/. Podobný druhově chudý porost se vyskytuje též v jednom z kokořínských rybníků /Hlučovská tůň/ - snímek 108, , 10 m, hloubka vody 1,2 m, hloubka 13. Slepé rameno Bajkal v Libickém luhu s porostem Nuphar lutea. 59

60 sedimentu 0,5 m, E 1-70 %, Nymphaea candida 4, Nuphar lutea +, Lemna minor +. Ohrož. P 2/b /tab. 6/. Polygonetum amphibii (natantis) SOÓ 1927 se formuje převážně v eutrofních rybničních nádržích nižších poloh. V území není sice časté, ale lze předpokládat, že se bude dále šířit. Ohrož. ČSR 4/b, P?, K 4/a /tab. 11/. Společenstvo s Potamogeton natans, převážně mezotrofních, popřípadě i eutrofních, zejména stojatých vod nemá syngenetické vztahy ke společenstvu Potamo natantis - Nymphaeetum candidae HEJNÝ 1978, které se vyvinulo v extenzívně obhospodařovaných rybnících jižních a západních Čech a Českomoravské vysočiny. Edifikátor P. natans vytváří samostatná společenstva v aluviích Labe a Pšovky. V území toto společenstvo roste v náhonu Černé struhy na okraji obce Starý Kolín a v údolí Pšovky jak v korytě říčky, tak i v rybníku Harasov. Porosty jsou 2-6druhové, nejčastěji na bahnitých sedimentech 0,3 -- 0,5 m a v hloubkách vody od 0,2 do 1,5 m. Ohrož. P 3/a, K 3/b /tab. 9/. POTAMION LUCENTIS VOLLMAR 1947 Potametum graminei KOCH 1926 se vyskytuje v mělké terénní depresi uvnitř železničního okruhu u Velimi, kde roste v kontaktu s řídkými porosty rákosin. Podobný výskyt tohoto společenstva je znám na více místech ve východním Polabí. Mimoto však současně osidluje i hlubší vody (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo), a to jak oligotrofní až mezotrofní - severská jezera, tak i eutrofní - Polabí, Moravský kras,východoslovenskou nížinou /viz též OŤAHELOVÁ, HUSÁK et HEJNÝ 1983/. Ohrož. ČSR 3/a, P 2/a, K - /tab. 9/. Potametum lucentis HUECK 1931 osidluje nejčastěji mezotrofní až mírně eutrofní stojaté a mírně tekoucí vody s dobrou průhledností, a to nejčastěji rybníky, tůně a zatopené pískovny i vlastní koryto Labe. V území je poměrně vzácné v Polabí i na Kokořínsku. Vyskytuje se i ve velmi hlubokých vodách, pokud mají dobrou propustnost pro světlo (ŠEDA et ŠPONAR 1982). Ohrož. ČSR 3/b, P 3/a, K 4/a /tab. 8/. Myriophylletum verticillati SOÓ často monodominantní společenstvo vytvářející bohaté porosty téměř výhradně v aluviálních stojatých vodách. V území se 60

61 vyskytuje jednak v Polabí /tůň Bezedná u Velkého Oseka/, jednak ve značně zazemněných rybnících v údolí Pšovky. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/a, K 3/a /tab. 7/. Myriophylletum spicati SOÓ 1927 vytváří podobně jako předchozí společenstvo husté, často jednodruhové porosty v zabahněných eutrofních až hypertrofních vodních nádržích a tocích, méně často v aluviálních stojatých vodách. Ve sledovaném území bylo zaznamenáno v korytě Cidliny a v labské tůni uprostřed obce Veltruby. Ohrož. ČSR 4/b, P 3/a, K - /tab. 7/. Elodeetum canadensis EGGLER 1933 se vyskytuje především v menších mělkých a zanesených rybnících s nižší intenzitou obhospodařování, často však v potocích, kanálech apod. Volný prostor zaujímá toto společenstvo velmi rychle, takže vytváří převážně monodominantní porosty. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/a, K 4/b /tab. 8/. Ceratophylletum submersi SOÓ 1928 se vyskytuje velmi vzácně pouze na dvou místech v Polabí. V rybníčku Váha u Volárny i v nedaleké pískovně u Sán je třeba toto společenstvo chránit, protože jde pravděpodobně o jeho jediné perspektivní lokality v ČSR /lokalita Pansee na jižní Moravě bude zatopena dolní novomlýnskou nádrží na Dyji/. Společenstvo tvoří pouze 2-4 druhy, mezi nimiž dominuje Ceratophyllum submersum. Na rozdíl od jihomoravské lokality se ani u Volárny, ani u Sán v tomto společenstvu nevyskytuje C. demersum /na Pansee tvoří C. demersum a C. submersum společné porosty, podobné společné porosty jsou známé i z Dunaje u Vácu (RÁTH 1983)/ Ceratophyllum submersum bylo v našich aluviích dříve hojnější, dnes vlivem odvodňování a znečištění vod značně ustupuje. Ohrož. ČSR 2/a, P 2/a, K - /tab. 4/. POTAMION PUSILLI VOLMAR 1947 EM. HEJNÝ 1978 Společenstvo se Zannichellia palustris je v území slabě vyvinuto v Nouzovském potoce u obce Klípec. Syngeneticky je blízké asociaci Parvopotamo-Zannichellietum palustris KOCH 1926 a lze předpokládat jeho větší rozšíření. Ohrož. P 4/a - 4/b, K - /tab. 10/. Společenstvo s Potamogeton pectinatus se uplatňuje v tekoucích vodách /potok u Byšiček, Labe u Kolína/, kde tvoří buď monodominantní, nebo až šesti-druhové porosty. Lze oprávněně předpokládat větší rozšíření v území, než bylo zjištěno. Nejblíže má vztah k as. Parvopotamo-Zannichellietum palustris, které má těžiště 61

62 výskytu ve stojatých vodách. Vzhledem k jeho funkci a vazbě na menší a živinami bohaté toky a rozšíření i na ostatním území republiky bude po dalším studiu třeba navrhnout platné vystavení tohoto společenstva. Ohrož. P 4/b, K - /tab. 8/. Společenstvo s Potamogeton berchtoldii zatím neurčitého ranku nejblíže příbuzné asociace Parvopotamo-Zannichellietum palustris KOCH 1926 se vyskytuje v náhonu Černá struha u Starého Kolína. Ohrož. P 3/a, K - /tab. 11/. Potametum crispi SOÓ 1927 se nejčastěji vyskytuje v eutrofních stojatých i tekoucích vodách na nejrůznějších substrátech. V území se nachází v korytě Pšovky a v rybníku na jejím toku. Ohrož. ČSR 4/b, P?, K 4/a /tab. 9/. Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955 je známo pouze z okrajů mokřadních olšin řeky Pšovky na hlubokých sedimentech /asi 1 m/ a z hloubky vody asi 15 cm. Podobně je toto společenstvo známo z východního Polabí, kde osidluje strouhy, vodní příkopy a slepá ramena (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo). Ohrož. ČSR 3/b, P -, K 2/b /tab. 9/. BATRACHION FLUITANTIS NEUHÄUSL 1957 Potametum nodosi (SOÓ 1960) SEGAL 1964 je druhově chudé společenstvo s dominantním Potamogeton nodosus, vyskytuje se v Polabí v říčních biotopech v proudící vodě. Ve vlastním regulovaném korytě Labe je P. nodosus obvykle zastoupen v druhově bohatším společenstvu, které je v této práci označeno jako společenstvo s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus; společenstvo s dominantním P. nodosus se v Labi vyskytuje zřídka /snímek 148/, jeho charakteristickým biotopem jsou menší průtočné ramena Labe /Černá struha u Starého Kolína, Velké Valy v Nymburce/, mimo Labe a jeho průtočná ramena se toto společenstvo ve sledovaném území nevyskytuje /v roce 1982 byl ještě pozorován malý porost ve slepém rameni u Týnce n. L. odděleném od Labe v letech /. Ohrož. ČSR 2/a, P 2/a /tab. 9/. Potametum alpini BR. - BL je společenstvo oligotrofních a mezotrofních tekoucích, méně často stojatých vod suprakolinního až montánního výškového stupně,je plně vyvinuto v systému říčky Pšovky s vodou velmi dobré průhlednosti. Osidluje především tok říčky Pšovky a její přítok potok Žebrák. V korytě Pšovky vytváří na několika místech velmi husté porosty na hlubších sedimentech jak jemného bahna, tak i na písčitém dně. Porosty v proudící vodě jsou tvořeny

63 druhy. Mimo vlastní koryto se společenstvo vyskytuje hojně v mokřadních olšinách a rozvolněných porostech rákosin a vysokých ostřic v nivě říčky a v olšinách všude tam, kde mají porosty možnost alespoň střídavého oslunění /nebo po část dne/. Porosty zaujímají prostor mezi stromy většinou s hlubokými sedimenty /O,3-1,0 m/ a v hloubce vody 0,15-0,30 cm. Jsou tvořeny asi 4 druhy. Jinde v nivě mimo olšiny vyplňují volné tůňky nebo meziprostory trsů a bultů rákosin a ostřic. V rybníku u Vojtěchova se vyskytuje pouze při ústí Pšovky a Žebráku do rybníka, rovněž na hlubších bahnitých sedimentech. Ohrož. ČSR 2/a, P -, K 2/b /tab. 12/. BATRACHION AQUATILIS PASSARGE 1964 Batrachietum circinati SEGAL 1965 se nejčastěji vyskytuje v eutrofních až mezotrofních stojatých nebo mírně tekoucích vodách. V území se vyskytuje na 14. Společenstvo Potametum alpini v rozvolněných olšinách protékaných Pšovkou pod Vojtěchovem / /. 63

64 15. Rozšíření Potamogeton alpinus v povodí Pšovky v roce 1983: W -lokality, hranice SPR Kokořínský důl podle mapových podkladů 1: uložených na SSPPOP Středočeského kraje, krajská hranice. 64

65 čtyřech místech v údolí Pšovky, a to v rybníku u Vojtěchova, dále v rybníku u Lhotky, mimo rybníky v olšinách a v tůňce pod skalnatým srázem při okraji údolí Pšovky. Tvoří vždy husté porosty s 1 až 6 druhy na sedimentech hloubky od 0,1 do 1,0 m a hloubky vody 0,15-0,4 m. Ohrož. ČSR 4/b, P?, K 2/b /tab. 13/. Hottonietum palustris R. TÜXEN 1937 je typickým společenstvem říčních aluvií, ve kterých osidluje okraje stojatých a mírně tekoucích, často periodicky vysychajících vod, dnes častěji také v příkopech, melioračních kanálech apod. V území je roztroušeně rozšířeno, a to jednak v tůni Špačkovo jezero a jednak na několika místech v okolí Velkého Oseka. Ohrož. ČSR 2/a, P 3/b, K -/tab. 13/. ELATINI-ELEOCHARITION OVATAE PIETSCH 1963 Společenstvo s Juncus bufonius /společenstvo obnažených den/ se vyskytuje ve vysychajících depresích na okraji polí a tůní nebo na vlhkých dnech pískoven středního Polabí. Další tři snímky různých vývojových stadií byly zapsány v červenci Mají pestré složení druhů náležejících jak řádu Cyperetalia fusci, tak i svazu Bidention tripartiti. Snímek 134: 5 m 2, E 1-70 %: Juncus bufonius 4, Plantago major ssp. intermedia 2, Juncus articulatus 1, Alopecurus aequalis 1, Bidens frondosa 1, Polygonum lapathifolium 1, Echinochloa crusgalli +, Rorippa palustris +, Gnaphalium uliginosum +, Cyperus fuscus +, Bidens tripartita +, Rumex maritimus +, Galinsoga parviflora +, G. ciliata +, Epilobium parviflorum +, Polygonum hydropiper +, Lythrum salicaria +, Trifolium repens +, Tripleurospermum maritima +, Atriplex hastata r, Chenopodium polyspermum r. Snímek 131: 15 m 2, E 1-85 %: Juncus bufonius 2, Peplis portula 4, Rorippa palustris 2, Echinochloa crusgalli 2, Gnaphalium uliginosum 1, Rumex crispus 1, Alisma plantago-aquatica +, Ranunculus sceleratus +, Plantago major ssp. intermedia +, Mentha arvensis +, Polygonum amphibium +. Snímek 8: 3 m 2, E 1-35 %: Juncus bufonius +, Juncus articulatus 2, Limosella aquatica 1, Plantago major ssp. intermedia 1, Alopecurus aequalis 1, Echinochloa crusgalli 1, Rorippa palustris +, Gnaphalium uliginosum +, Spergularia rubra +, Senecio viscosus +, Trifolium repens +, Epilobium parviflorum r. Ohrož. P 4/b, k?. 65

66 PHRAGMITION COMMUNIS KOCH 1926 Scirpetum lacustris SCHMALE 1939 bylo zaznamenáno jednak v rybníku u Kaninského dolu v údolí Pšovky, jednak na několika místech v Polabí ve stojatých /tůně, pískovny/ i mírně proudících vodách /regulované Labe, meliorační příkopy/. Osidluje především hlubší vody /O,65-1,5 m/ a vyšší sedimenty /0,5 m/. Je složeno ze 4 až 7 druhů. V Labi je druhově chudší a roste pod hranou +- vodorovné terasy z navršených kamenů. Ohrož. ČSR 3/b, P 4/b, K 3/a /tab. 14/. Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 se vyskytuje roztroušeně v Polabí, hlavně ve stojatých vodách, vzácněji než Typhetum latifoliae. Rozsáhlé porosty jsou např. ve velké tůni ve Veltrubském luhu. Společenstvo tvoří 5-8 druhů. Ohrož. ČSR 3/b, P 4/b, K? /tab. 14/. 16. Velká tůň ve Veltrubském luhu se společenstvem Typhetum angustifoliae v roce

67 Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 je časté společenstvo jak ve středním Polabí, tak i v údolí Pšovky, má z hlediska nároků na prostředí velmi širokou amplitudu. Toto společenstvo osidluje litorály polabských tůní až do hloubky 1,5 m. V hydroekofázi má společenstvo 3-6 druhů, v limnoekofázi 9-14 druhů. V Labi jsou rozsáhlé porosty rákosin, hlavně v úsecích nad jezy. Ohrož. ČSR 3/b, P 4/b, K 4/b /tab. 14/. Glycerietum maximae HUECK 1931 je jedno z nejčastějších rákosinných společenstev i ve studovaném území /podobně je tomu i např. v nivě Moravy na jižní Moravě, cf. ŠEDA et ŠPONAR 1982/ osidluje všechny mělké stojaté, méně tekoucí vody, zatížené větším příkonem živin. V Labi se vyskytuje pouze nad jezy. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K? /tab. 14/. Typhetum latifoliae G. LANG 1973 je rovněž časté ve stojatých i mírně proudících vodách středního Polabí i údolí Pšovky. Má podobné ekologické nároky jako předchozí společenstvo. Ohrož. ČSR 3/b - 4/b, P 4/b, K 4/b /tab. 15/. Sparganietum erecti ROLL 1938 se vyskytuje v obou studovaných územích ve stojatých i mírně proudících vodách mezotrofního až eutrofního charakteru, které je typické zejména pro mělké tůně Polabí a rovněž pro mělké nebo zanesené toky /např. potok Bačovka nebo Cidlina v Libici a polní meliorační příkopy/. Zjištěná hloubka vody se pohybuje od 0,08 do 0,30 m /v jednom případě až 0,6 m/. Počet druhů ve společenstvu je od 3 do 10. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 3/b /tab. 15/. Acoretum calami EGGLER 1933 je společenstvo litorálů mělkých, většinou živinami bohatých vod, se v území vyskytuje jak ve středním Polabí, tak i v nivě Pšovky. Společenstvo je tvořeno 5-7 druhy. Fragmentárně je společenstvo vyvinuto také v Labi a zdá se, že není negativně ovlivňováno lodní dopravou. Ohrož. ČSR 3/a, P 4/b, K 3/a /tab. 16/. Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931 se v území vyskytuje v mezotrofních vodách /niva Pšovky/, kde přispívá k zazemňování mělkých vod. Roste vždy na hlubších sedimentech /v území 0,2-1,0 m/. Husté porosty znemožňují bohatší výskyt dalších druhů. Ohrož. ČSR 2/b, P?, K 2/a /tab. 16/. 67

68 OENANTHION AQUATICAE HEJNÝ 1959 Společenstvo s Oenanthe aquatica se nejčastěji vyskytuje na místech buď s pohybem vodního sloupce směrem k obnažování dna, nebo s kolísavým vodním sloupcem v Polabí. Ohrož. P 3/b, K - /tab. 17/. Eleocharitetum palustris UBRIZSY 1948 bylo zjištěno v nivě Pšovky na mokřině pod mlýnem Kroužek, kde má naději na dlouhodobé přetrvání, s prostorem při zákonitém posunu při sukcesi. Vyskytuje se též v Polabí. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 3/a /tab. 18/. Společenstvo s Rorippa amphibia osidluje okraje tůní s kolísající hladinou vody v Polabí. Má příbuzenské vztahy ke společenstvům svazu Oenanthion aquaticae. V obou snímcích Rorippa amphibia vystupuje jako zřetelná dominanta porostů. Ohrož. P 4/b, K - /tab. 18/. Společenstvo se Sparganium emersum je příbuzné asociacím Sagittario - Sparganietum emersi a Glycerietum fluitantis, s nimiž je pojí zčásti výskyt v proudící vodě, hlavně však zastoupení některých společných druhů. Ohrož. P 3/b /tab. 18/. Společenstvo s Ranunculus lingua je zastoupeno ve středním Polabí i v údolí Pšovky na hlubokých organogenních sedimentech s hloubkou vody od 0,15 do 0,30 m. Druhovým složením je společenstvo příbuzné jednotkám svazů Oenanthion aquaticae a Sparganio - Glycerietum fluitantis. Ohrož. P 3/a, K 2/a /tab. 17/. Butomo - Alismatetum plantaginis-aquaticae (SLAVNIĆ 1948) HEJNÝ in DYKYJO-VÁ et KVĚT společenstvo s dominantním druhem Butomus umbellatus bylo zaznamenáno v řece Doubravě v Záboří n. L. - snímek 189, , 20 m 2, hloubka vody 3-10 cm, hrubý písek, E 1-30 %, Butomus umbellatus 3, Potamogeton pectinatus +, P. crispus 2, Alisma plantago-aquatica r. Ohrož. ČSR 3/a, P 3/a, K -. PHALARIDION ARUNDINACEAE KOPECKÝ 1961 Caricetum buekii HEJNÝ et KOPECKÝ 1965 je společenstvem břehů Labe a jeho slepých a mrtvých ramen, tvoří je edifikátor Carex buekii, který neumožňuje, aby se příliš uplatnily další druhy. Na rozdíl od ostatních vysokých ostřicových porostů toto společenstvo porůstá celé břehy vod včetně nejsušší horní části. Stejné 68

69 společenstvo ve východním Polabí popisuje KOVÁŘ (1981, 1983). Ohrož. ČSR 3/b, P 3/b, K - /tab. 19/. Společenstvo s Chaerophyllum bulbosum a Cuscuta europaea je typické pro labské břehy. Na levém břehu Labe u obce Veletov byl zaznamenán snímek v tomto společenstvu, které je příbuzné nitrofilním společenstvům řádu Convolvuletalia sepium TÜXEN V některých místech vytváří kompaktní pobřežní pás v šířce 3-5 m, např. snímek 12, , 50 m 2, E 1-95 %, Urtica dioica 4-5, Cuscuta europaea 3, Carex buekii 3, Chaerophyllum bulbosum 2, Galium aparine 2, Impatiens parviflora 2, Glechoma hederacea 1; Equisetum arvense +, Geum urbanum +. Ohrož. P 4/b, K -. SPARGANIO-GLYCERION FLUITANTIS BR.-BL. et SISSINGH 1942 Beruletum angustifoliae ROLL 1938 je společenstvo s dominantním druhem Berula erecta, vyskytuje se hojně v polních i lesních melioračních příkopech v Polabí a na Kokořínsku v Pšovce, v jejích starých ramenech i v zatopených místech v rozvolněné olšině. Společenstvo je druhově chudé, v proudící vodě se edifikátor Berula erecta vyskytuje v submerzní formě; často jde o jedno-druhový porost. Půdním podkladem je jemnozmný naplavený písek střídající se s vrstvami organogenního bahna. V pomaleji proudící vodě je zastoupeno více druhů; B. erecta je převážně emerzní, půdním podkladem je jemné organogenní bahno s příměsí nerozloženého opadu (TUROŇOVÁ 1984). TUROŇOVÁ (1984) řadí porosty s dominantní Berula erecta ze severních Čech a z přilehlé části středních Čech /včetně Kokořínska/ do nové asociace Cardamino - Beruletum erecti. Ohrož. ČSR 2/a, P 4/b, K 3/b. Nasturtietum officinalis SEIBERT 1962 se vyskytuje v polních odvodňovacích příkopech s pomalu proudící vodou. Masový výskyt byl zaznamenán v polích v okolí Velimi, Klipce a Sokolče, kde se vyskytují porosty tohoto společenstva v délce několika kilometrů. Do těchto porostů místy proniká Typha latifolia, Nasturtium officinale potom tvoří dolní patro ve společenstvu Typhetum latifoliae /sn. 194/. Ve studované části Kokořínska se toto společenstvo nevyskytuje. Ohrož. ČSR 3/a, P 4/a, K - /tab. 9/. 69

70 Společenstvo s Veronica beccabunga se vyskytuje v Pšovce při březích v téměř již stojaté vodě a navazuje na společenstvo Beruletum angustifoliae, např. snímek 155, , 3 m 2, hloubka vody 5-20 cm, písek, E %, Veronica beccabunga 5. Rozsáhlé porosty /několik 100 m 2/ u Ladčina pramene mimo tok Pšovky při levé straně údolí /snímek 157: , 25 m 2, hloubka vody 10 cm, bahno, stojatá voda, ze strany mírně zastíněno olšemi, E %, Veronica beccabunga 3, Galium palustre 3, Myosotis laxiflora +, Mentha longifolia +, Equisetum palustre +. Ohrož. P?, K 2/b. CICUTION VIROSAE HEJNÝ 1969 Společenstvo s Menyanthes trifoliata na organogenních náplavech říčky Pšovky, např. snímek 103, , 20 m 2, hloubka vody 0,25 m, hloubka 17. Průřez nivou Pšovky u Hlučova; 1-mokřadní olšina, 2-emerzní plodný porost Berula erecta + Cardamine amara + Veronica beccabunga, 3-hustý submerzní porost Berula erecta /100% pokryvnost/, 4-asi 1 m široká střední část koryta Pšovky s písčitým dnem, rychlost proudu 0,5 m.s -1, hloubka 20 cm, pouze ojedinělá individua Berula erecta zčásti zasypaná pískem /kresba J. Piňosová/. 70

71 sedimentu 0,40 m, E 1-95 %, Menyanthes trifoliata 4, Equisetum fluviatile 3, Potamogeton alpinus 2, Lemna trisulca 2, Carex gracilis 1, Lemna minor 1, Lythrum salicaria +, Cicuta virosa +, Sparganium erectum +, Caltha palustris +. Ohrož. P -, K 2/a. MAGNOCARICION ELATAE KOCH 1926 Společenstvo s Calamagrostis canescens z okrajů rybníka na řece Pšovce v menším množství osidluje její zpevněný břeh. Studovaný porost má 10 druhů /tab. 19/. CARICION ROSTRATAE BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963 Caricetum paniculatae DE BOER 1942 je poměrně vzácné společenstvo pramenné části horního toku řeky Pšovky /řídce se vyskytuje i dále po proudu/. Hohutné, ale nezapojené bulty edifikátoru Carex paniculata umožňují existenci mnoha dalších druhů, ve studovaném případě druhů. Společenstvo je třeba dále studovat. Ohrož. ČSR 3/b, P -, K 3/b /tab. 19/. CARICION GRACILIS NEUHÄUSL 1959 EM. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963 Caricetum gracilis Almquist 1929 je jedním z nejrozšířenějších společenstev vysokých ostřic okrajů většinou stojatých vod v Polabí i v nivě řeky Pšovky. Obvykle zaujímá pás kolem pobřežní čáry nebo vyplňuje deprese, které jsou alespoň v jarním období vyplněny vodou. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/b, K 3/b. Tab. 18. Caricetum ripariae SOÓ 1928 je v Polabí poměrně časté a osidluje většinou okraje stojatých vod /tůní/. V tomto společenstvu je zastoupeno 4-5 druhů. Pro trvalou existenci vyžaduje stanoviště v zimním a jarním období přeplavené vodou. Ohrož. ČSR 3/a, P 3/b, K - /tab. 19/. Caricetum acutiformis SAUER 1937 bylo zaznamenáno v nivě řeky Pšovky, kde tvoří kompaktní porost složený z 8 druhů. Ve studovaných územích je pravděpodobně méně častým společenstvem, i když má poměrně širokou vazbu k obsahu vody v půdě. Ohrož. ČSR 3/b, P?, K 3/b /tab. 19/. Společenstvo se Salix cinerea se vyskytuje u rybníků na Kokořínsku. Bylo zaznamenáno např. u Hlučovské tůně, kde lemuje levou spodní polovinu nádrže a tvoří jej 23 druhů - snímek 110: , hloubka vody 15 cm, hloubka sedimentu 10 cm, E %, Salix cinerea 5, Viburnum opulus +, Frangula alnus +, E 1-70 %, 71

72 Urtica dioica 2, Lysimachia nummularia 2, L. vulgaris 1,Glyceria maxima 1, Ranunculus lingua 1, Carex acutiformis 1, Scutellaria galericulata 1, Geranium palustre 1, Cirsium oleraceum +, Aegopodium podagraria +, Equisetum arvense +, Cardamine amara +, Dryopteris spinulosa +, Carex remota +, Lycopus europaeus +, Filipendula ulmaria +, Solanum dulcamara +, Rubus idaeus +, Rubus sp. +, Iris pseudacorus +. Ohrož. P?, K 3/b. ALNION GLUTINOSAE MALCUIT 1929 Carici elongatae-alnetum KOCH 1926 se vyvinulo v nivě neregulovaného toku Pšovky a je velmi dobrým příkladem mladého invazního stadia. Olšiny v horní a střední části toku si zaslouží hlubší studium - snímek 81, , 4 m 2, E 3-60 %, Alnus glutinosa 4, E 2 chybí, E %, Thelypteris palustris 4, Caltha palustris 2; Carex elongata 1, Solanum dulcamara 1, Lysimachia vulgaris 1, Iris pseudacorus +, Rubus idaeus +, Carex acutiformis +; snímek 83: , 10 m 2, E 3-95 %, Alnus glutinosa 4, A. incana 2, Eg - 70 %, Frangula alnus 1, Viburnum opulus 1, Solanum dulcamara 2, E 1-90 %, Thelypteris palustris 4, Berula erecta 2, Carex elongata 1, Lysimachia vulgaris 1, Caltha palustris 1, Vaccinium myrtillus +, Galium palustre s. 1. +, Poa trivialis +. Olšinou volně protéká voda Pšovky; v obou snímcích je zaznamenána pouze maloplošně vyvinutá ± terestrická část olšiny v blízkosti kmenů olší. Ohrož. ČSR 3/b, P?, K 3/b. BIDENTION TRIPARTITI NORDHAGEN 1940 Společenstvo s Bidens frondosa se vyskytuje v Polabí ve vlhkých pískovnách a na březích vod. Na okraji tůně u Veltrub, kde lem na přechodu souše a vody dočasně ovládl jednoletý Bidens frondosa, byl zapsán snímek 41, , 10 m 2, E %, Bidens frondosa 5, Dactylis glomerata s. 1. 2, Impatiens parviflora 1, Stachys sylvatica 1, Roegneria canina 1, Cirsium arvense 1, Lycopus europaeus 1, Myosoton aquaticum 1, Urtica dioica +, Sparganium erectum +. Ohrož. P 4/b, K -. 72

73 LOKALITY VYBRANÝCH DRUHŮ VODNÍCH MAKROFYT V tomto přehledu většinou nejsou uvedeny lokality z řek, protože již byly publikovány jinde. Čísla lokalit odpovídají číslu prvního snímku, který byl na lokalitě zapsán. Acorus calamus 15, 43, 112; Alisma plantago-aquatica 8, 47, 72, 94, 118, 119, 131, 189. Batrachium circinatum 43, 72, 79, 94, 106; Berula erecta 9, 47, 72, 79, 94, 111, 154, 173, 176; Bolboschoenus maritimus 32; Butomus umbellatus 8, 28, 59, 119, 172, Mokřadní olšina /Carici elongatae-alnetum/ v nivě Pšovky pod Vojtšchovem / /. 73

74 Cardamine amara 94, 107, 135; Carex riparia 8, 21, 59; Ceratophyllum demersum 15, 25, 28, 31, 32, 33, 35, 43, 53, 59, 69, 117, 119, 132, 183, 185; C. submersum 46, 49; Cicuta virosa 15, 56, 94; Cyperus fuscus 134. Elodea canadensis 33, 69, 79, 91, 136; Equisetum fluviatile 28, 63, 94, 107, 115. Glyceria maxima 8, 21, 28, 31, 35, 53, 59, 63, 94, 107, 112. Hottonia palustris 4, 8, 70, 191; Hydrocharis morsus-ranae 4, S, 15, 25, 28, 32, 33, 35, 43, 59, 130. Iris pseudacorus 21, 28, 63, 79, 94, 107, 115, 191. Lemna gibba 1, 2, 19, 68, 69; L. trisulca 1, 2, 5, 23, 25, 31, 32, 35, 46, 50, 79, 94, 129, 130, 173; Limosella aquatica 8. Menyanthes trifoliata 94; Myriophyllum spicatum 43, 53, 166, 172; M. verticillatum 32, 33, 53, 72, 79, 119. Nasturtium officinale 173, 176, 180; Nuphar lutea 5, 15, 28, 32, 33, 53, 56, 63, 68, 72, 94, 107, 112, 115, 117, 126, 166, 171, 172; Nymphaea alba 8, 15, 25, 28, 43, 63, 68, 112, 132; N. candida 56, 107. Oenanthe aquatica 3, 21, 35. Peplis portula 131; Phragmites australis 3, 5, 8, 15, 25, 28, 32, 33, 43, 46, 72, 79, 91, 94, 119, 177; Polygonum amphibium 59, 94, 118, 119, 131, 184; Potamogeton alpinus - viz obr. 7; P. crispus 33, 68, 117, 119, 154, 181, 189; P. gramineus 177; P. lucens 5, 119; P. natans 28, 32, 33, 68, 72, 91, 94, 117; P. obtusifolius 79, 136; P. pectinatus 133, 189; P. perfoliatus 53. Ranunculus lingua 63, 94, 107; Riccia fluitans 50; R. rhenana 24; Ricciocarpus natana 35; Rorippa amphibia 8, 19, 53, 63, 191; Rumex hydrolapathum 4, 8, 28. Sagittaria sagittifolia 8, 53, 171, 172; Schoenoplectus lacustris 15, 31, 107, 112; S. tabernaemontani 47; Sium latifolium 8, 28, Sparganium emersum 4, 8, 79, 91, 94, 111, 119, 136; S. erectum 8, 15, 19, 28, 31, 35, 43, 53, 63, 94, 112, 171, 172; Spirodela polyrhiza 2, 8, 19, 35, 59, 68, 171; Stratiotes aloides 5, 8. Thelypteris palustris 79; Typha angustifolia 4, 8, 79, 91, 94, 111, 119, 136; T. latifolia 35, 59, 94, 119, 173, 177. Utricularia australis 5, 32, 33, 35, 130,

75 Veronica anagallis-aquatica a. a. 79, 94, 180, 181; V. beccabunga 154, 157; V. scutellata 119. Zannichellia palustris 181. ZÁVĚRY PRO OCHRANU PŘÍRODY POLABÍ Ve zpracovávaných částech středního Polabí bylo zaznamenáno celkem 5 asociací vodních a mokřadních makrofyt zařazených v ČSR do skupiny asociací bezprostředně ohrožených lidskou činností a v nebezpečí vymizení (Charetum hispidae, Ceratophylletum submersi, Potametum nodosi, Hottonietum palustris, Beruletum angustifoliae). Všechna tato společenstva by se měla přednostně chránit v chráněných územích /dále CHÚ/. Většinou jsou ve středním Polabí v CHÚ /hlavně v připravovaných/ dostatečně Zastoupena /Hrabanovská černava, Libický luh, Váha/ s výjimkou asociace Potametum nodosi, která je vázána na proudící vody a pravděpodobně se nikde v ČSR v žádném chráněném území nevyskytuje. V Polabí se však nabízí možnost začlenit Černou struhu /s výskytem tohoto společenstva i dalších zajímavých společenstev/ do připravovaného CHPV Souška /podle dosavadního vymezení má hranici tohoto CHPV tvořit právě břeh Černé struhy s tím, že vlastní tok již leží mimo CHÚ/. Dále bylo zaznamenáno 18 asociací, které v ČSR vlivem lidské činnosti ustupují. Většina těchto společenstev je zařazena do CHÚ a jejich návrhů. Zvláště velká koncentrace těchto společenstev je v navrhovaném CHÚ Polabský luh mezi Kolínem a Poděbrady. Ostatní společenstva, která se nevyskytují na takových místech, kde by bylo možné zřídit chráněné území, je třeba alespoň evidovat v ochranářském mapování /Nasturtietum officinalis, Potametum graminei, Riccietum fluitantis - toto společenstvo se navíc pravděpodobně vyskytuje pouze krátkodobě/. Z významných lokalit ležících mimo návrhy chráněných území je třeba věnovat pozornost zejména staré pískovně u Sán /Ceratophylletum submersi/, terénní depresi uvnitř železničního okruhu u Velimi /Potametum graminei/, polním melioračním příkopům v okolí Velimi, Sokolče a Klipce /Nasturtietum officinalis/, tůni uprostřed Veltrub /Nupharo lutei-nymphaeetum albae/, melioračním příkopům mezi Volárnou a Velkým Osekem /např. Beruletum angustifoliae/, staré pískovně u Kanína /Riccietum 75

76 fluitantis/, tůni Na Kamenci mezi Starým Kolínem a Zábořím n. L. /Nupharo lutei- Nymphaeetum albae, Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae/, a lesní tůní u Čelákovic /Utricularietum australis/. Při ochraně vodních a mokřadních společenstev je třeba uvážit i to, že jde o časově více nebo méně omezená sukcesní stadia, a proto je třeba umělými zásahy přerušovat sukcesi u těch společenstev, která v sukcesi zanikají a jejichž samovolný vznik na jiných místech v současné krajině je málo pravděpodobný. KOKOŘÍNSKO Horní tok Pšovky byl po dobu několika desítek let ponechán přirozenému vývoji. Tím sice zanikla část luk, ale současně se vytvořil velmi cenný ekosystém nivy s vodními a mokřadními společenstvy, a to jak bylinnými, křovinnými, tak i lesními. Součástí nivy je kromě několika společenstev zařazených v rámci ČSR mezi asociace ustupující vlivem lidské činnosti i několik společenstev ze skupiny asociací bezprostředně ohrožených lidskou činností a v nebezpečí vymizení, a to Beruletum angustifoliae, Equisetetum fluviatilis a zejména cenné je společenstvo Potametum alpini. Druh Potamogeton alpinus má v povodí horní Pšovky pravděpodobně nejpočetnější známou populaci v ČSSR a vyskytuje se nejen jako dominantní druh v asociaci Potametum alpini, ale s menší pokryvností též asi v 10 dalších společenstvech. Vyskytuje se v proudící vodě vlastního koryta Pšovky /zde pouze sterilní/ a zejména v bohatě plodných porostech mimo koryto tam, kde je koryto již tak zanesené a zazemněné, že voda protéká celou nivou, např. v rozvolněných mokřadních olšinách s protékající vodou, v mělkých starých ramenech Pšovky, ve vysokých ostřicových porostech na volných místech mezi bulty nebo v řídkých porostech netrsnatých ostřic a v řídkých rákosinných porostech s mělkou pomalu proudící vodou apod. To jsou všechno biotopy, které se nutně musí trvale v nivě Pšovky /a Žebráku/ vyskytovat /i když ne stále na stejném místě/, pokud se zanesené koryto ponechá bez jakýchkoli zásahů tak, aby voda protékala celou nivou. Jakékoli i dočasné snížení hladiny vody na lokalitách P. alpinus pod povrch půdy by vedlo k vyhynutí P. alpinus na těchto lokalitách. Jako jediný ochranářský zásah doporučujeme, pokud by se v místech jinak pro P. alpinus příhodných příliš zapojily olšiny /nebo pokud by se nově jinak vhodné podmínky pro P. alpinus vytvořily v příliš zapojené olšině/, prosvětlení stromového a keřového patra. 76

77 Bohužel, přestože většina lokalit leží ve státní přírodní rezervaci v rámci CHKO a ostatní v severočeské části CHKO Kokořínsko, není příliš pravděpodobné, že tyto podmínky budou dodrženy /požadované úpravy Pšovky a zhoršení kvality vody/. Proto také v našem hodnocení ohrožení uvádíme u některých společenstev na Kokořínsku vyšší stupeň ohrožení než v Polabí, kde je ochrana vegetace i mimo vyhlášená chráněná území účinnější než v SPR Kokořínský důl. Potamogeton alpinus je v seznamu vyhynulých a ohrožených druhů květeny ČSR (HOLUB, PROCHÁZKA et ČEŘOVSKÝ 1979) zařazen mezi silně ohrožené druhy. SKALICKÝ /sub prelo/ doporučuje na základě vlastního hodnocení jeho rozšíření a úbytku lokalit i vhodných biotopů v posledních letech v západních cechách /a literárních údajů z východních Čech/ přeřadit tento druh mezi kriticky ohrožené druhy. Na základě našich znalostí o současném rozšíření a ústupu tohoto druhu v jižních, středních a východních Čechách rovněž doporučujeme jeho přeřazení mezi kriticky ohrožené druhy. Vegetace kokořínských rybníků je rovněž cenná, v budoucnu však bude třeba je prohloubit, aby se v nich trvale zachovaly podmínky pro výskyt vodních společenstev. Přitom bude možné prohloubení jednorázově provést pouze asi na jedné třetině plochy každého rybníka, aby nenarušená vodní vegetace na zbylé části rybníka byla dostatečným zdrojem diaspor pro osídlení prohloubené části rybníka. Několik dní po provedení tohoto zásahu bude třeba projít nivu položenou pod rybníkem a očistit submerzní vodní vegetaci od jemného materiálu, který bude pravděpodobně z rybníka splaven a bude se usazovat na asimilačních orgánech rostlin v místech s velmi pomalu proudící vodou. Jestliže by se v budoucnu SPR Kokořínský důl nově vymezovala, doporučujeme, aby byla do rezervace zahrnuta i niva Pšovky severně od nynější severní hranice SPR. Děkujeme vedoucí Správy středočeské části CHKO Kokořínsko ing. Evě Šestákové za podnět k výzkumu vodní vegetace Kokořínského dolu. Dále děkujeme Františku Černohousovi za určení druhů rodu Utricularia z Kokořínska a od Ovčár, RNDr. Tomáši Herbenovi za určení druhu Drepanocladus aduncus, RNDr. Milanu Rivolovi za určení sběrů rodu Riccia a RNDr. Jitce Štěpánkové za určení druhů z okruhu Myosotis palustris agg. Aleně Vydrové děkujeme za pomoc v terénu při výzkumu Velkých Valů v Nymburce a Černé struhy u Starého Kolína /sn /. 77

78 S u m m a r y The paper describes the aquatic and marsh vegetation of the Middle Labe River Lawland and of the Kokořínsko landscape reserve /Pšovka River/. The standard phytocoenological methods were used, employing the approach of the Zurich- Montpellier phytosociological sohool. Investigated were 56 associations of 21 alliances. The principal aquatic biotopes of the Labe River Lawland are the regulated beds of the Labe River and of the lower reaches of its major tributaries followed by oxbows still in contact with the Labe River. To a larger extent are also represented oxbows which are in contact with the river only during floods. Suitable aquatic biotops are also found in sand pits whose number and area have increased in recent years. Represented are also streams and drainage ditches. The most frequent community type of the Middle Labe River Lawlands is the association Nupharo lutei- Nymphaeetum albae. Less frequent are the associations Potametum lucentis, Myriophylletum verticillati and Myriophylletum spicati. In some oxbows stands occur with dominant Nuphar lutea and Nymphaea candida. The backwater in the forest near Čelákovice town hosts the rare phytocoenoses of Utricularietum australis and Hottonietum palustris. Characteristic of the Labe River itself are the stands of Potamogeton nodosus. The rivulet Pšovka in the Kokořínsko landscape reserve was regulated more than 30 years ago and the river bed is now strongly silted. Marsh vegetation has therefore occupied the whole floodplain. The vegetation succession is directed towards the natural state which had been here be-fore the intervention of man, i. e., predominantly alder carr. The natural development to the rare phytocoenoses of Potamogeton alpinus which have a high conservation value. For the perpetuation of these communities, occasional thinning of the alder carr is being proposed as the most suitable conservation measure. Literatura BALATKA,B. et al., 1972: Geomorfologické členění ČSR. - Stud. Geogr., Brno, 1972/23: BARKMAN,J. J.; MORAVEC,J. et RAUSCHERT.S., 1978: Kód fytocenologické nomenklatury. - Preslia, Praha, 50: BOHM L., 1892: Královské věnné město Mělník a okres Mělnický p., Mělník. ČERNOHOUS,F., 1981: Řezan pilolistý /Stratiotes aloides/ ve východních Čechách. - Pr. a stud.kraj. Střed. St. Památ. Péče Ochr. Přír. Výcho-dočes. Kraje, Pardubice, sect. tutela natur, et region., 12 (1980): /1980 err./. ČERNOHOUS,F. et HUSÁK,Š. /sub prelo/: Macrophyte vegetation of Eastern and Northeastern Bohemia. - Folia Geobot. Phytotax., Praha. DOMIN,K., 1942: Prodromus květeny mšenské. - Acta Bot. Bohem., Praha, 13,(1941): FREIBERG,F., 1906: Květen. - In: ČEČETKA F. J. et BRZÁK F. /red./, Poděbradsko, vol. 1: , Poděbrady. HAKL,J., 1983: Charakteristika údolní a erozní sítě v horním povodí Pšovky p., ms. /dipl. comment.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/. 78

79 HEJNÝ,S. et HUSÁK,Š., 1978: Higher plants communities. - In: Dykyjová D. et Květ J. /red./, Pond littoral ecosystems. - Ecol. Stud., Berlin, 28: HOLUB,J.; PROCHÁZKA,F. et ČEŘOVSKÝ,J. 1979: Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR /l. verze/. - Preslia, Praha, 51: HUSÁKOVÁ,J. et al., 1973: Poznámky ke společenstvům, historii a ochraně státní přírodní rezervace Hrabanovská černava u Lysé nad Labem. - Ochr. Přír. Praha, 28: KAUFMAN,S., 1949: Květena nymburského okresu v r p., ms. /diss.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/. KAVINA,K., 1908: Květena údolí Kokořínského. - In: Cinibulk J. B., Průvodce údolím Kokořínským a Mšenským Švýcarskem, p , Mšeno. KLAUDISOVÁ,A.; NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1976: Výskyt leknínu bělostného /Nymphaea candida Presl./ v Labi na Poděbradsku. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 16: KLEČKA,A., 1930: Studie o slatinných lukách polabských. - In: Sborn. Výzk. Úst. Zeměd. ČSR, 52: 1-190, Praha. KLIKA,J., 1930: Příspěvek ke geobotanickému prozkumu středního Polabí. -Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, cl. 2, 1929/12: KOPECKÝ,K., 1969: Změny druhového složení některých fytocenos v inundaci dolního toku Orlice po záplavách v roce Preslia, Praha, 41: KOVÁŘ,P., 1981: The grassland communities of the Southeastem basin of the Labe river. 1. Syntaxonomy. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 16: KOVÁŘ,P., 1983: The grassland communities of the Southeastem basin of the Labe river. 2. Synecology. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 18: KRAHULEC,F.; LEPŠ,J. et RAUCH,O., 1980: Vegetation of the Rozkoš reservoir near Česká Skalice /East Bohemia/. 1. The vegetation development during the first five years after its filling. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 15: MIKULÁŠ,J., 1940: Některé zajímavosti mělnické květeny. - Mělnicko, Vlastiv Sborn. Kraje Dykova, Mělník, 3/4: MORAVEC,J. et al., 1983: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 1983, append. 1: 1-110, (1) - (18). NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ Z., 1965: Waldgesellschaften der Elbe- und Egerauen. -In: Vegetace ČSSR, ser. A, 1: et , Praha. NOVÁKOVÁ,H., 1975: Vegetace říčního koryta Labe mezi Kolínem a Poděbrady p., ms. /dipl. comment.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/. NOVÁKOVÁ,H., 1978: Příspěvek k ekologii a rozšíření některých našich širokolistých rdestů p., ms. /diss.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/. 79

80 NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1978: Rozšíření vodních a pobřežních rostlin v korytě Labe mezi Pardubicemi a Mělníkem. - Pr. a Stud. Kraj. Střed. St. Památ. Péče Ochr. Přír. Východočes. Kraje, Pardubice, sect. tutela nátur, et region., 9 (1977): /1977 err./. NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1982: Změny labské flóry u Týnce nad Labem v letech Bohem. Centr., Praha, 11: OŤAHELOVÁ,H.; HUSÁK,Š. et HEJNÝ,S., 1983: Poznámky k ekologii spoločenstva Potametum graminei. - Preslia, Praha, 55: PETŘÍČEK,V.,1984: Geobotanické poměry státní přírodní rezervace Kokořínský důl. - Bohem. Centr., Praha /sub prelo/. QUITT,E., 1971: Klimatické oblasti Československa. - Stud. Geogr., Brno, 1971/16: RÁTH,B., 1983: Untersuchung der Laichkrautvegetation im Donauarm bei Vácund in Seinen Nebengewassern /Stromkm /. - Ann. Univ. Sci. Budapest., sect. biol., 22-23: ROTHMALER,W. et al., 1976: Exkursionsflora fur die Gebiete der DDR und der BRD. Kritischer Band p., Berlin. RYDLO,J., 1976: Rozšíření některých vodních rostlin v Labi mezi Nymburkem a Poděbrady. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 16: SKALICKÝ,V. /red./, 1982: Regionálně-fytogeografické členění ČSR. - In: Chrtek J., Slabík B. et Tomšovic P., Směrnice pro zpracování květeny ČSR, p , Průhonice. SKALICKÝ,V. /sub prelo/: /Komentáře k floristickým kursům v západních Čechách/. - Sborn. ZápadoČes. Muz. Plzeň - Přír. SÝKORA,L., 1948: Přírodní poměry Polomených hor a co z nich vyplývá proochranářské a hospodářské plánování. - Ochr. Přír., Praha, 3: ŠEDA,Z. et ŠP0NAR,D., 1982: Rostlinná společenstva ve slepých ramenech řeky Moravy. - Folia Fac. Sci. Natur. Univ. Purkyn. Brun., Brno, 23/4: TOCL,K., 1901: Die Flora der Umgegend von Podiebrad. - Archiv Naturwiss. Landesdurchforsch. Bohm., Prag, 11/3: TUROŇOVÁ,D., 1984: Vegetace Hamerského rybníku v Hamruna Jezeře. - Preslia, Praha /sub prelo/. VESECKÝ,A. et al. /red./, 1958: Atlas podnebí Československé republiky. -Praha. VESECKÝ,A. et al. /red./, 1961: Podnebí československé socialistické republiky. Tabulky p., Praha. VLACH,V., 1933: Květena Kolínska a Kouřimska. - In: Kolínsko a Kouřimsko: , Kolín. VLACH,V., 1947: Jak zarůstají břehy regulovaného Labe. - Krása Našeho Domova, Praha, 38:

81 ZAVŘEL,F., 1955: Geobotanické zpracování Kokořínska, Liběchovska a jižní části Polomených hor p., ms. /dipl. comment; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/. Adresy autorů: RNDr. Štěpán Husák, Botanický ústav ČSAV, Dukelská 145, Třeboň RNDr. Jaroslav Rydlo, Dvorecká 5, Praha 4 - Podolí 81

82 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Charetum hispidae /snímek 186/, Lemnetum trisulcae /snímek 84, 35/, Riccietum fluitantis /snímek 50, 52/, Lemnetum gibbae /snímek 1, 2, 68/, Utricularietum australis /snímek 130/, Lemno-Utricularietum vulgaris /snímek 188/ Tabulka 2 Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ l00 Hloubka vody /m/ 0,6 0,15 0,65 0,30 0,9 0,18 0,22 0,20 0,7 0,4 Proudění vody S S S S S S S S S S Hloubka sedimentu /m/ Počet druhů 0,15 4 1,0 4 0,20 1 0,10 3 0, ,15 4 Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 82

83 Zastoupení druhů x Tabulka 2a Druh Číslo snímku Chara hispida Chara fragilis Lemna trisulca Riccia fluitans Lemna gibba Utricularia australis U. vulgaris Lemna minor Spirodela polyrhiza x) Výskyt v jednom snímku: Phragmites australis 1; 84 - Potamogeton alpinus 1, P. obtusifolius +, Berula erecta +; 52 - Mentha aquatica 2; 2 - Riccia sp. +, Elodea canadensis 2, Batrachium circinatum 1. Vysvětlivky:.- příslušný údaj nebyl zjišťován. 83

84 Tabulka 3 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Lemnetum minoris /snímek 149, 128, 129, 20, 24, 23/ a Lemno-Spirodeletum polyrhizae /snímek 3/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,20 0,25 0,20 0,25 0,30 0,20 0,8 Proudění vody S S S S S S S Hloubka sedimentu /m/ 0,20 0,25 0, Počet druhů 1 l Tabulka 3a Zastoupení druhů Číslo snímku Druh Lemna minor Spirodela polyrhiza Lemna trisulca Riccia rhenana Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 84

85 Tabulka 4 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Ceratophylletum demersi /snímek 119, 132, 25, 37, 44/, Lemno-Hydrocharitetum morsus-ranae /snímek 32, 36, 61/ a Ceratophylletum submersi /snímek 46, 49, 142, 141/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,25 1,5 0,45 1,0 1,7 1,0 0,5 0,2 1,9 1,9 0,7. Proudění vody S S S S S S S S S S S S Hloubka sedimentu /m/ 0,15.. 0,10 0,5. 0,3 0,7.... Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 85

86 Tabulka 4a Zastoupení druhů Druh Caeratophyllum Demersum Číslo snímku Hydrocharis morsus-ranae Caeratophyllum Submersum Lemna minor o + L. trisulca Utricularia australis Phragmites australis x) Výskyt v jednom snímku: Polygonum amphibium /status natans/ 1; 37 - Cladophora sp. +; 32 - Myriophyllum verticillatum 2, Potamogeton natans +, Nuphar lutea +; 61 - Spirodela polyrhiza 1; 142 -Potamogeton pectinatus 2. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 86

87 Tabulka 5 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Nupharo lutei - Nymphaeetum albae Datum Analyzovaná plocha /m2/ Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ ,8 1,4 1, ,9 0,8 0, ,8 Proudění vody S S S S S S P P P S S Hloubka sedimentu /m/... 0, ,3. Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda na normálního letního stavu pomalu proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 ; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;.- příslušný údaj nebyl zjišťován. 87

88 Tabulka 5a Zastoupení druhů X) Druh Číslo snímku Nuphar lutea Nymphaea alba Sparganium erectum Myriophyllum spicatum M. verticillatum Sagittaria sagittifolia Spirodela polyrhiza Caeratophyllum demersum Potamogeton natans X) Výskyt v jednom snímku: 26 - Lemna minor +, L. trisulca +, Typha angustifolia +, Schoenoplectus lacustris +; 34 - Potamogeton crispus +, Elodea canadensis 1, Utricularia australis +, Hydrocharis morsus-ranae +; Butomus umbellatus +, Phalaris arundinacea r; Potamogeton perfoliatus 1. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 88

89 Tabulka 6 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Společenstvo s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 1,1 0,6 0,9 0,85 0,9 0,8 0,6 0,8 Proudění vody P S P P P P P P Hloubka sedimentu /m/. 0, Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu pomalu proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 89

90 Tabulka 6a x) Zastoupeni druhů Číslo snímku Druh Nuphar lutea Potamogeton nodosus Nymphaea candida r + r.. Potamogeton pectinatus l Sparganium emersum Sagittaria sagittifolia Butomus umbellatus * Výskyt v jednom snímku:160 -potamogeton natans 1,Sparganium erectum r; 161- Ceratophyllum demersum +; Potamogeton perfoliatus 1. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjištěn. 90

91 Tabulka 7 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Myriophylletum verticillati /snímek 75, 33, 122/ a Myriophylletum spicati /snímek 43, 166, 167/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 1,0 2,0 0,03 0,07 0,35 0,30 Proudění vody S S S S R R Hloubka sedimentu /m/ 0, Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; R - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment, 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 91

92 Tabulka 7a Zastoupení druhů X) Číslo snímku Druh Myriophyllum verticillatum M. spicatum Caeratophyllum demersum X)Výskyt v jednom snímku: Lemna minor 2, Bidens frondosa +, Alisma plantago-aquatica +, Scutellaria galericulata +, Galium palustre +, Solanum dulcamara +, Alopecurus aequalis +, Veronica scutellata +, Myosotis laxiflora +, Lythrum salicaria +. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjišťěn. 92

93 Tabulka 8 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Potametum lucentis /snímek 7, 125/, Elodeetum canadensis /snímek 187, 87,88, 91, 92/ a společenstvo s Potamogeton pectinatus /snímek 133, 159, 158/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,8 0,12 0,4 0,25 0,20 0,25 0,30 0,30 0,60 0,50 Proudění vody S S S S(-P) S(-P) S S S R P Hloubka sedimentu /m/.. 0,2 0,3 0,3 0,6 1,0... Počet druhů Vysvětlivky: S-voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; R - voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 93

94 Tabulka 8a Zastoupeni druhů X) Číslo snímku Potamogeton lucens Edolea canadensis Potamogeton pectinatus Lemna minor r. L. trisulca Potamogeton natans r 2 Batrachium circinatum Berula erecta X ) Výskyt v jednom snímku: 7 - Utricularia australis 1: Polygonům amphibium /status natans/ 1, Ceratophyllum demersum +, Chara fragilis 1; Potamogeton nodosus r, Nuphar lutea +, Sagittaria sagittifolia r. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 94

95 Tabulka 9 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Potametum crispi /snímek 124, 154/, Potametum obtusifolii /snímek 79/ a společenstvo s Potamogeton natans /snímek 102, 105, 117, 152, 18/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,20 0,15 0,15 1,0 0,4 1,5 0,20. Proudění vody S R S(-P) S(-P) S(-P) S P R 0,2 0 1,0 0,3 0,5... Hloubka sedimentu /m/ Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; R - voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1 /'; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. Tabulka 9a Zastoupení druhů X) Druh Potamogeton crispus P. obtusifolius P. natans Lemna minor l. + 3 Berula erecta Equisetum fluviatile Myosotis laxiflora Caeratophyllum demersum Lemna trisulca Výskyt v jednom snímku: Polygonum amphibium /status natans/ +, Myriophyllum verticillatum 3, Potamogeton lucens 2; Veronica beccabunga +, 79- Potamogeton alpinus +; Sparganium emersum 2, Iris pseudacorus +; Nuphar lutea 3. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjištěn. 95

96 Tabulka 10 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Potametum graminei /snímek 177, 179/, společenstvo se Zannichellia palustris /snímek 181, 182/ a Nasturtietum officinalis /snímek 173, 175, 176, 180/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,02 0,02 0,07 0,10 0,15 0,20 0,10 0,10 Proudění vody S S R R P P P P Hloubka sedimentu /m/ ,1 0,05 0 Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; R voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. Tabulka 10a Zastoupení druhů X) Druh Potamogeton gramineus Zannichellia palustris Nasturtium officinale Phragmites australis Lemna minor Veronica anagallisaquatica Berula erecta r. Batrachium sp Výskyt v jednom snímku: Typha latifolia +; Potamogeton crispus 2; Lemna trisulca +; Lycopus europaeus r, Epilobium hirsutum r; 180 -Ranunculus sceleratus +. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjištěn. 96

97 Tabulka 11 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Polygonetum amphibii /natantis/ /snímek 121/, společenstvo s Potamogeton berchtoldii /snímek 147/ a Potametum nodosi /snímek 145, 144, 143, 13, 146, 148/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,3 0,3 0,4 0,6 0,6 0,10 0,4 0,4 Proudění vody S P R P P P P P Hloubka sedimentu /m/ Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; R - voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1 /; 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. Tabulka 11a Zastoupeni druhů X) Druh Polygonum amphibium /st. nat./ Potamogeton berchtoldii P. nodosus Potamogeton natans Lemna minor Spirodela polyrhiza Caeratophyllum demersum x) Výskyt v jednom snímku: Myriophyllum verticillatum 1; Butomus umbellatus +; Lemna gibba 4; Potamogeton pectinatus 1, Sagittaria sagittifolia 3. 97

98 Tabulka 12 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Potametum alpini Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,7 0,15 0,25 0,3 0,3 0,15 0,20 0,20 0,20 0,06 Proudění vody S P P P P P S P S R Hloubka sedimentu /m/ 0,3. 0,3 1,0 1, Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; R - voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s -1 /; 0 -dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. Tabulka 12a Zastoupení druhů X) Druh Číslo snímku Potamogeton alpinus Lemna minor L. trisulca Batrachium circinatum Berula erecta Equisetum fluviatile Myosotis laxiflora Alisma plantago-aquatica Cardamine amara Carex acutiformis Menyanthes trifoliata X) Výskyt v jednom snímku: 72 - Myriophyllum verticillatum 3; 80 - Potamogeton obtusifolius 1; 95 - Solanum dulcamara +, Sparganium erectum +; 97 - Nuphar lutea 3; Potamogeton natans 3, Glyceria sp. +; Glyceria maxima 2, Ranunculus lingua +; Utricularia australis +. 98

99 Tabulka 13 Hottonietum palustris /snímek 9, 70, 91, 191/ a Batrachietum circinati /snímek 76, 82, 106, 120/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0 0,08 0,05 0,15 0,15 0,15 0,4 0,3 Proudění vody S S S S S P S S Hloubka sedimentu.... 1,0 1,0 0,20 0,10 Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. Tabulka 13a x ) Zastoupení druhů Druh Hottonia palustris Batrachium circinatum Myriophyllum verticillatum Lemna minor Lysimachia nummularia Galium palustre s.l x ) Výskyt v jednom snímku: 9 - Rumex hydrolapathum 1, Bidens frondosa 1, Agrostis stolonifera +, Mentha aquatica +, Polygonum hydropiper +, Lycopus europaeus +, Lythrum salicaria +, Sparganium emersum +, Carex pseudo-cyperus +; 70 - Lysimachia vulgaris +, Carex acutiformis 1, C. elongata +, Oenanthe aquatica +; 71 - Ranunculus repens 1; Iris pseudacorus 2, Rorippa amphibia +; 76 - Potamogeton natans +, Myosotis laxiflora +; 82 -Potamogeton alpinus 2, Lemna trisulca +, Solanum dulcamara +; Polygonum amphibium /status natans / +, Caeratophyllum demersum 1. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 99

100 Tabulka 14 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Scirpetum lacustris /snímek 109, 31/, Typhetum angustifoliae /snímek 38, 178/, Phragmitetum communis /snímek 90, 94, 30, 6, 27/ a Glycerietum maximae /snímek 39, 55, 62/. Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 1,5 0,65 0,50 0,02 0,15 0,20 1,4 1,5 1,0 0,05 0,10 0 Proudění vody S S S S S S S S S S S S Hloubka sedimentu /m/ 0,5. 0,50. 0,20 0,30.. 0,20... Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 100

101 Tabulka 14a Zastoupení druhů X) Druh Schoenoplectus lacustris Typha angustifolia Phragmites australis Glyceria maxima Lemna minor Solanum dulcamara Lemna trisulca Hydrocharis morsus-ranae Berula erecta Caeratophyllum demersum Sparganium erectum Carex gracilis Utricularia australis Urtica dioica Galium palustre s. l Ricciocarpus natans X) Výskyt v jednom snímku: Nuphar lutea 3; 38 - Spirodela polyrhiza +; Batrachium sp. +, Potamogeton gramineus 3, Drepanocladus aduncus 3; 90 - Alnus glutinosa +, Calamagrostis canescens 3, Elodea canadensis 2, 94: Typha latifolia 1, Carex acutiformis +, Phalaris arundinacea 1, Geranium palustre +, Mentha longifolia 1, Epilobium hirsutum +, Scirpus sylvestris +, Cardamine amara +; 30 - Rumex hydrolapathum 1, Equisetum fluviatile 2,39 - Lycopus europaeus l, Oenanthe aquatica 2; 55 - Sagittaria sagittifolia +, Rorippa amphibia +; 62 - Polygonum amphibium 1, Symphytum officinale +, Bidens frondosa +, Butomus umbellatus +. Vysvětlivky: Vysvětlivky. - příslušný údaj nebyl zjištěn. 101

102 Tabulka 15 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Sparganietum erecti/snímek 63,99, 11, 19, 53, 54,140, 29/ a Typhetum latifoliae /snímek 59, 100, 40, 194/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,65 0,30 0,20 0,30 0,10 0,08 0,12 0,15 0,20 0,10 0,50 0,15 Proudění vody S S S P P P S S S S S P Hloubka sedimentu /m/. 0,30. 0, ,5 0,20 0,20 0 Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment; 0 - dno tvoří písek, štěrk nebo kameny;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. 102

103 Tabulka 15a Zastoupení druhů X) Druh Sparganium erectum Typha latifolia Glyceria maxima Berula erecta Sagittaria sagittifolia Lemna minor Equisetum fluviatile Nuphar lutea Solanum dulcamara Galium palustre s Iris pseudacorus Lythrum salicaria Phragmites australis Caeratophyllum demersum Spirodela polyrhiza Lemna trisulca Lysimachia vulgaris Hydrocharis morsus-ranae Carex acutiformis X) Výskyt v jednom snímku: 63 - Carex pseudocyperus 1; 11 - C. riparia +; 19 - Rorippa amphibia +, Lemna gibba +;140 - Potamogeton alpinus 3; 29 - Menyanthes trifoliata +, Alisma plantago-aquatica 1, Rumex hydrolapathum 3, Sium latifolium 2, Mentha aquatica 2, Butomus umbellatus +; Ranunculus lingua +, Cardamine amara +; 40 - Utricularia australis 2; Nasturtium officinale 5. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjištěn. 103

104 Tabulka 16 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Acoretum calami /snímek 113, 14/ a Equisetetum fluviatilis /snímek 107, 115/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,30 0 0,8 0,10 Proudění vody S S-P S S Hloubka sedimentu /m/ 0,20. 1,0 0,20 Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. Tabulka 16a x) Zastoupení druhů Druh Číslo snímku Acorus calamus Equisetum fluviatile Carex graciiis 1 r. + C. acutiformis Galium palustre s Výskyt v jednom snímku: Sparganium erectum +, Typha angustifolia +; 14 - Polygonům amphibium 1, Iris pseudacorus 1, Lycopus europaeus +, Scutellaria galericulata +; Nuphar lutea 2; Carex rostrata +, Myosotis laxiflora +, Filipendula ulmaria +. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjištěn. 104

105 Tabulka 17 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Beruletum angustifoliae /snímek 47, 48, 86, 85, 104, 151/ a společenstvo s Oenanthe aquatica /snímek 21/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,10 0,20 0,15 0,15 0,35 0,15 0,10 Proudění vody P P P P P P S Hloubka sedimentu 0,20 0,10 0,4 1,0 0,20.. Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. Tabulka 17a x) Zastoupení druhů Druh číslo snímku Berula erecta Oenanthe aquatica Myosotis laxiflora Lemna minor L. trisulca Solanum dulcamara Caltha palustris Holcus lanatus Mentha aquatica Iris pseudacorus Alisma plantago-aquatica X) Výskyt v jednom snímku: 47 - Typha latifolia 1, Lycopus europaeus 1, Poa trivialis 1, Potentilla anserina +, Epilobium parviflorum +, Juncus articulatus +; 48 - Lythrum salicaria +, Schoenoplectus tabernae-montani +; 85 - Potamogeton obtusifolius 2, P. alpinus 2, Batrachium circinatum 2; Potamogeton natans +; Equisetum fluviatile +, Glyceria maxima 3, Cardamine amara 1; 21 - Galium palustre 3, Lysimachia vulgaris 1, L. nummularia +. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjištěn. 105

106 Tabulka 18 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Společenstvo s Rorippa amphibia /snímek 65, 67/, společenstvo se Sparganium emersum /snímek 93, 111, 137/, společenstvo s Ranunculus lingua /snímek 64, 98, 66/ a Eleocharitetum palustris /snímek 51/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0,10 0,10 0 0,3 0,4 0,15 0,3 0,15 0,15 Proudění vody S S S P S S S S S Hloubka sedimentu /m/ 0,25 0,25 0,3 0,05. 0,20 1,0 0,3 0,05 Počet druhů Vysvětlivky: S - voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P - voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s -1 /; hloubka sedimentu - organický nebo převážně organický sediment;. - příslušný údaj nebyl zjišťován. Tabulka 18a Zastoupení druhů X) Číslo snímku Druh Rorippa amphibia Sparganium emersum Glyceria fluitans Ranunculus lingua Eleocharis palustris s.l Lemna minor Myosotis laxiflora Equisetum fluviatile l. Phalaris arundinacea 1 L Carex gracilis Lycopus europaeus Solanum dulcamara Cardamine amara Glyceria maxima l. Berula erecta Lemna trisulca X) Výskyt v jednom snímku: 67 - Galium palustre s. 1. 4, Sparganium erectum 1; 93 - Alopecurus aequalis 1, Phragmites australis +, Polygonum hydropiper +, Ranunculus repens +; Epilobium hirsutum +; Elodea canadensis 3, Potamogeton alpinus 1, P. obtusifolius +, Equisetum palustre r; 64 - Iris pseudacorus 1; 98 - Veronica anagallis-aquatica 2, Carex acutiformis 1; 66 - Carex vesicaria +; 51 - Riccia fluitans 2. Vysvětlivky:. - příslušný údaj nebyl zjištěn

107 Tabulka 19 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Společenstvo s Calamagrostis canescens /snímek 74/, Caricetum buekii /snímek 190/, Caricetum paniculatae /snímek 73, 89/, Caricetum gracilis /snímek 12, 101, 116/, Caricetum ripariae /snímek 60/ a Caricetum acutiformis /snímek 150/ Datum Analyzovaná plocha /m 2 / * Celková pokryvnost /%/ Hloubka vody /m/ 0 0 0,20 0,30 0 0,15 0,10 0,05 0,10 Proudění vody - - S S S S S S P Hloubka sedimentu /m/.. 0,25 0,20. 0,20 0,05 0,3. Počet druhů Tabulka 19a Druh Calamagrostis canescens Carex buekii C. paniculata C. gracilis C. riparia C. acutiformis Lythrum salicaria Lemna minor Filipendula ulmaria Phragmites australis Galium palustre s Lysimachia vulgaris Berula erecta Equisetum fluviatile Urtica dioica Caltha palustris Solanum dulcamara Cardamine amara Lycopus europaeus Lemna trisulca X) Výskyt v jednom snímku: 74 - Geranium palustre 3, Galeopsis tetrahit +, Veronica chamaedrys +; Calystegia sepium 1, Vicia sepium +, Rubus caesius +; 73 - Myriophyllum verticillatum 4, Eleocharis palustris s. 1. 2, Alisma plantago-aquatica 1, Bidens cernua +, Myosotis laxiflora +; 89 - Elodea canadensis 3,Cirsium palustre +{ 42 - Equisetum arvense +, Symphytum officinale +, Sanguisorba officinalis +; Juncus effusus +, Phalaris arundinacea +; 60 - Bidens frondosa +; Potamogeton alpinus 2, Polygonum amphibium r, Menyanthes trifoliata +. Vysvětlivky viz tab

108 108

109 Bohemia centralis, Praha, 14: ,1985 Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy a Kněžské skály na Křivoklátsku Flora und Vegetation der weiteren Umgebung von Felsen Čertova a Kněžská skála im Landschaftsschutzgebiet Křivoktátsko Jiň KOLBEK - Václav PETŘÍČEK ÚVOD Na podkladě dohody Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody s Botanickým ústavem ČSAV se od roku 1981 provádí botanický a ochranářský průzkum Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, zaměřený především na potenciální zátopovou zónu projektované údolní nádrže na Berounce. Jedno z nejcennějších území, které by bylo výstavbou uvažované přehrady ohroženo, je i Státní přírodní rezervace Čertova skála. Tato skála by byla z velké části zaplavena a na zbylém území by byla změnou mezoklimatu pravděpodobně ohrožena význačná mikroklimato-edaficky podmíněná xerotermní společenstva /změnou jejich druhového složení/. Flórou a částečně vegetací Čertovy skály se zabýval RIVOLA (1974), avšak žádná podrobnější práce nebyla dosud publikována. Kromě vlastního území Státní přírodní rezervace čertova skála se autoři tohoto příspěvku dále zabývají i Kněžskou skálou, Písařovým vrchem a Dlouhou horou, tzn. širším okolím, které je geologicky dosti pestré. Proto se částečně sledoval i vliv různých geologických podkladů na diferenciaci rostlinných společenstev a na rozdíly ve výskytu druhů. Nomenklatura uváděných taxonů je uvedena podle práce NEUHÄUSLOVÁ et KOLBEK /red./ (1982). Dr. Herben a dr. Liška určili mechorosty a lišejníky, za což jim děkujeme. Autoři rovněž děkují RNDr. V. Skalickému, CSc, za upřesnění některých údajů. 109

110 FYZICKOGEOGRAFICKÉ POMĚRY Studované území leží na levém břehu Berounky mezi obcemi Týřovice a Nezabudice, asi 9 km západojihozápadně od Křivoklátu a 12 km jihojihovýchodně od Rakovníka. Toto území převážně tvoří skalnaté svahy /s různou hloubkou půdy/ v údolí Berounky s východní až jižní orientací a postranní rokle orograficky náleží do Křivoklátské pahorkatiny. Podklad nejčastěji tvoří algonkické břidlice, tvrdé horniny, zpravidla šedé barvy, které se větráním rozpadají na ploché až lupenité droby. Častá je příměs jemného grafitového prášku a železného kyzu, zbarvující horninu tmavě modrošedě; zvětšováním této příměsi biochemického původu přecházejí algonkické břidlice do 19. Mapka studovaného území s vyznačenými lokalitami: a-hranice SPR podle výnosu, b- hranice SPR podle lesního hospodářského plánu, c-hranice lokalit 1 až 6, d-vodní toky, e- komunikace. 110

111 kamencových nebo grafitických břidlic s obsahem pyritu, které se v minulosti těžily např. v údolí Tyterského potoka /severovýchodní okraj sledovaného území/ pro výrobu dýmavé kyseliny sírové (cf. ČEPEK et ZOUBEK /red./ 1961). Severně od Týřovic překrývají algonkické vrstvy paradoxidové břidlice tzv. skryjskotýřovického kambria, obsahující význačnou faunu, hlavně trilobity. O něco mladší jsou vulkanické porfyry a porfyrové tufy křivoklátsko-roky-canského pásma; do sledovaného území zasahují jen jako výběžek Týřovických skal z protilehlého břehu Berounky. Výrazné skalní ostrohy Čertovy a Kněžské skály s okolím tvoří spility -bazické vyvřeliny algonkického stáří s častými karbonátovými vložkami. Nadmořská výška 111

112 ostrohu Čertovy skály je 361 m n. m., tzn., že relativní výška od hladiny Berounky /246 m n. m./ je kolem 110 m /odečteno podle mapy 1:10 000/. NĚMEC (1983) se však domnívá, že skutečné převýšení je menší, jen asi 70 m relativní výšky. Vrchol Kněžské skály dosahuje 293 m n. m., tj. asi 47 m relativní výšky. Spility jsou masivnější a tvrdší horniny, lépe vzdorují větrání než okolní břidličné sedimenty, z kterých jsou postupně vypreparovány. Geologické a geomorfologické poměry Čertovy skály podrobně zpracoval NĚMEC (1983). Pedologické poměry jsou v souladu s pestrou geologií a geomorfologií značně různorodé. Pro skloněné skalní stěny a stupně je charakteristický výskyt iniciálních půdních subtypů /protoranker, mulový ranker/. Kde se může nahromadit větší množství půdy, vzniká hnědozemní a suťový ranker, které mají značnou příměs skeletu. Tyto subtypy jsou charakteristické pro společenstva lemů a partie reliktních borů a zakrslých doubrav. Rozsáhlé plochy svahů zaujímá právě suťový ranker s výskytem tolitových doubrav. Na rovinatějším terénu a spilitovém úživnějším podkladu se eutrofní hnědozem /habrové doubravy/ vyskytuje kolem hran svahů a na terasách hnědozemě podstatně oligotrofního rázu. 20. Pohled z Čertovy skály na dosud přirozené louky u Kouřimeckého přívozu /foto M.Molíková/. 112

113 Na dnech údolí jsou menší plochy nahromaděné sutě promíšené se svahovou zeminou, většinou velmi humózní a vlhkou. KLIMA Výrazný říční fenomén Berounky se na Křivoklátsku projevuje i v mezoklimatu, které je zde teplejší než v okolní pahorkatině, hlavně v zimních měsících. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 7,5 C. Průměrné roční srážky činí asi 530 mm a ve vegetačním období je to jen 350 mm; proto toto území patří mezi suché oblasti ČSR. Nejvíce srážek spadne v červenci - 75 mm (VESECKÝ et al. 1958). Podobně jako celá centrální část Křivoklátska spadá i toto území do mírně teplé oblasti, a to do okrsku MT 11 (QUITT 1971), charakterizovaného dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a podzimem a krátkou, mírně teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Tyto podmínky velmi ovlivňují i vegetaci. Ve větší Části území je výrazná převaha xerotermních prvků a jejich společenstev, kdežto mezofilní druhy nalézají svá stanoviště jen v suťových lesních porostech a na dnech inverzních údolí. VEGETACE V území bylo zjištěno zastoupení 13 přirozených jednotek, z nichž 2 jsou popsány jako provizorní /teplomilné křovinaté pláště a roklinová společenstva nivních náplavů s dominantní Lunaria rediviva/. Plošně v území převažují lesní společenstva. Jen asi polovina plochy lesních společenstev je přiřaditelná k jednotkám curyšskomontpelliérského systému. Zbytek tvoří kulturní lesy s introdukovanými dřevinami, které jako edifikátory velmi ovlivnily až zcela změnily bylinné patro. Tato společenstva kulturních dřevin se nestudovala. Jen ve SPR Čertova skála, pro niž lesnická typologická mapa vymezuje plochu 2,34 ha, je označeno 30 % plochy jako zakrslá tolitová doubrava na vyprahlé suti na svahu, 7 % jako středně bohatá šťavelová dubová bučina se štěrkovitou hnědozemí a 63 % jako habrová javořina s kakostem na stinné suti. Nelesní vegetace je ve studovaném území plošně méně zastoupena, avšak pro výrazné geomorfologické jevy Čertovy a Kněžské skály má velké množství jednotek. Jedna asociace náleží ke třídě Asplenietea trichomanis, 4 asociace ke třídě Festuco-Brometea, 1 asociace ke třídě Trifolio-Geranietea, 1 asociace ke třídě Vaccinio-Piceetea a 6 asociací ke třídě Querco-Fagetea. 113

114 ASPLENIETUM TRICHOMANO-RUTAE-MURARIAE KUHN 1937 Společenstva skalních štěrbin třídy Asplenietea trichomanis BR.-BL. in MEYER et BRAUN-BLANQUET 1934 corr. OBERD nejsou na Křivoklátsku příliš častá. Je to dáno nevhodným převládajícím typem rozpadu hornin. Dosud jsou z této oblasti známa pouze druhově chudá společenstva skalních štěrbin silikátových skalních substrátů v asociaci Woodsio ilvensis-asplenietum septentrionalis Tx z porfyritových skal Týřovické skály (KOLBEK 1978: 215) a Asplenietum septentrionalis SCHWICKERATH 1944 (KOLBEK 1. c: 219) ze skal u obce Týřovice, které kontaktují se studovaným územím. Druhově chudá společenstva skalních štěrbin sušších vápencových skal nejsou odsud udávána. Vápence v CHKO chybějí. Vyskytují se pouze bazické až ultrabazické silikátové horniny /spility ve střední a východní části a diabasy na jihovýchodním okraji/. Spility, z nichž je právě budována Čertova a Kněžská skála, jsou charakterizovány vložkami uhličitanu vápenatého, který do jiných hornin této oblasti neproniká. Velkou Část plochy těchto skal však osidlují vyvinutější společenstva ze svazu Alysso-Festucion pallentis /viz dále/. Společenstva štěrbin jsou lokálně vázána jen na malé plošky. Poměrně příhodné podmínky pro rozvoj tohoto společenstva však vznikly vybudováním umělé zídky u silnice pod Kněžskou skálou. Jako materiál byl použit místní kámen /spilit/ spojený maltou, bohatou na uhličitan vápenatý. Na strmém sklonu zídky s jižní expozicí se vytvořilo iniciální společenstvo, které lze přiřadit do svazu Potentillion caulescentis BR.-BL. in BRAUN-BLANQUET et JENNY 1926 k již jmenované asociaci. Ve snímku se vyskytuje i Aurinia saxatilis, která je na skalách v okolí velmi častá a na umělé zídce nalézá vhodné podmínky. Kněžská skála, umělá zídka pod silnicí, jižní expozice, sklon 85, plocha 1 x 5 m, 250 m n. m., E 1 =40 %,E O = 5 %, (39/83): E 1 : Asplenium ruta-muraria 2, Aurinia saxatilis 2, Sedum album 1, Inula conyza 1, Acinos arvensis +, Taraxacum officinale agg. +, Thymus pulegioides +, Artemisia absinthium r, Artemisia campestris r, Festuca pallens r, Lamium album r; E o :Tortula muralis 1, Encalypta cf. vulgaris 1, Camptothecium sericeum +, Trichostomum crispulum

115 Toto společenstvo nelze zařadit do třídy Parietarietea RIVAS-MARTINES ex RIVAS GODAY 1964, která zahrnuje nitrofilní rostlinná společenstva zdí a skalních štěrbin /sub/atlantského až mediterráního rozšíření a u nás je reprezentována dosud jen jednou známou asociací Cymbalarietum muralis GCRS 1966, vázanou na stinné a vlhčí zdi (cf. KOLBEK et KURKOVÁ 1979). Vztahy společenstev skalních štěrbin a zdi nejsou na našem území ještě jasné a vyžadují především dostatek srovnávacího snímkového materiálu. ALYSSO SAXATILIS-FESTUCETUM DURIUSCULAE KLIKA EX ČEŘOVSKÝ 1949 Tato asciace je vázána na strmé skalní stěny a na Křivoklátsku je poměrně častá v údolí Berounky na mírně kyselých horninách. Je rozšířena převážně na expozicích jižního kvadrantu /při výskytu na stíněných stanovištích a severních expozicích vytváří acidofilní varianty/. 21. Chráněný druh Stipa joannis má z našich kavylů nejširší ekologickou amplitudu, proto vstupuje na nejsušší skalky i do lemových porostů. 115

116 Na spilitech čertovy a Kněžské skály není zdaleka tak rozšířena, jak by se mohlo předpokládat z rozšíření druhu Aurinia saxatilis. Tento druh zde vstupuje rovněž do příbuzné asociace Asperulo-Festucetum, která zaujímá většinu otevřených skalních ploch. Alysso-Festucetum /svaz Alysso-Festucion pallentis MORAVEC in HOLUB et al ze třídy Festuco-Brometea BR.-BL. et TÜXEN 1943) má ve srovnání s ní celkově menší počet druhů ve snímcích a je vázána na půdy s nižším ph. Dominanty tvoří Aurinia saxatilis a Festuca pallens. Významná je přítomnost Allium senescens subsp. montanum a Hieracium pallidum agg. Půdním typem je ranker s nepatrnou vrstvou surového humusu /moder/ s ph pohybujícím se v kyselé až mírně kyselé oblasti. Lokality snímků /tab. 20/: 1 - Čertova skála, hlavní hřeben, (37/82); 2 - skalky nad silnicí, 0,3 km jihozápadně od čertovy skály, (116/77); 3 - Čertova skála, (43/71); 4 - Čertova skála, (44/71). ASPERULO GLAUCAE-FESTUCETUM DURIUSCULAE PREIS IN KLIKA 1939 Toto společenstvo zaujímá většinu plochy strmých skal s mělkou půdou a bez dřevin. Sklon je mírnější /40-80 / a pokryvnost bylinného patra vyšší než u předchozí asociace. Rovněž počet druhů ve snímcích je podstatně vyšší. Dominanty tvoří Festuca pallens, Seseli osseum, Galium glaucum a dále významné jsou druhy, které v asociaci Alysso-Festucetum chybějí nebo se vyskytují jen sporadicky: Pseudolysimachion spicatum, Aster amellus, Pulsatilla pratensis, Jovibarba sobolifera, Vincetoxicum hirundinaria, Geranium sanguineum a četné další /tab. 21/. Některé druhy mají schopnost faciálního převládnutí a na omezené ploše v tomto společenstvu lokálně vytvářejí dominantu. V území Čertovy skály se tak chová zvláště Geranium sanguineum. Ve společenstvu nachází svoje uplatnění několik význačných petrofytů, xerotermů a rovněž i vzácné a chráněné rostliny /Aster amellus, Aurinia saxatilis, Pulsatilla pratensis, Stipa joannis, Anthericum ramosum, Teucrium botrys, Centaurea triumfettii, Scabiosa columbaria/. 116

117 Tabulka 20 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Alysso saxatilis-festucetum duriusculae KLIKA ex ČEROVSKÝ 1949 Snímek Expozice JZ V V SZ Sklon / / Plocha /m 2 / Nadmořská výška /m n. m./ Pokryvnost /%/ Pokryvnost /%/ Tabulka 20a Zastoupení druhů Druh číslo snímku E 1 Festuca pallens Aurinia saxatilis Galium glaucum Artemisia campestris r Potentilla arenaria + + r. Allium senescens subsp. montanum Sedum album Hieracium pallidum agg. r.. + Seseli osseum. + r. Asplenium septentrionale Asperula cynanchica.. 1 r Campanula rotundifolia.. + r E O Ceratodon purpureus Polytrichum piliferum Parmelia taractica Poznámka: Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Potentilla argentea 2:+, Stachys recta 2:+, Asplenium ruta-muraria 2: +, Euphorbia cyparissias 3: +, Thymus pulegioides 3:r, Pseudolysimachion spicatum 3:r, Pulsatilla pratensis 3:r, Teucrium chamaedrys 3:r, Sedum reflexum 3:r, Hieracium cymosum 3:r, Polygonatum odoratum 3:r, Polypodium vulgare 4:+, Sedum maximum 4:r. Druhy přítomné v E O jen v jednom snímku: Camptothecium lutescens 2:+, Parmelia loxodes 3:+. 117

118 Z velkého počtu dalších významných druhů jsou to zvláště: Seseli osseum, Teucrium chamaedrys, Hieracium pallidum agg., H. cymosum, H. bauhinii, Stachys recta, Anthemis tinctoria, Veronica teucrium a Scabiosa ochroleuca. Půda je mělká, typu ranker, s hodnotami ph v mírně kyselé až neutrální oblasti (ph/h 2 O = 5,7 a 6,2, ph/kcl = 5,0 a 5,5). Sorpční komplex je nasycený nebo téměř nasycený. Význačné jsou bohaté vložky uhličitanu vápenatého a jeho prokazatelnost v půdě. Lokality snímků /tab. 21/: 1) - Čertova skála, vystupující skalní útes ze suťových lesů, (42/71); 2) - Čertova skála, skála na severovýchodním okraji, (45/71); 3) - Čertova skála, převládnutí Geranium sanguineum, (46/71); 4) - Čertova skála, pod vrcholem, (24/ Významný chráněný druh SPR Čertova skála -Aster amellus. 118

119 Tabulka 21 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Asperulo glaucae-festucetum duriusculae PREIS in KLIKA 1939 Snímek Expozice J V Z JV JJV JV JZ JV JZ Z Sklon / / Plocha /m 2 / Nadmořská výška /m n. m./ Pokryvnost E 2 /%/ Pokryvnost E 1 /%/ Pokryvnost E o /%/ Tabulka 21a Zastoupení druhů Druh Číslo snímku E 2 Sorbus aria agg Rosa canina E 1 Festuca pallens Seseli osseum r r 1-2 Galium glaucum Allium senescens subsp. montanum +-1 r r Sedum album Artemisia campestris + r r Thymus pulegioides r + r r r r r r 1 + Aurinia saxatilis r r r r r Potentilla arenaria Asperula cynanchica r +. Euphorbia cyparissias + + r Asplenium septentrionale r r Dianthus carthusianorum + r r r + 1 Jovibarba sobolifera (r) 1 r 1 Vincetoxicum hirundinaria r + r r r r r. r. Pulsatilla pratensis r r

120 Tabulka 21a Druh Číslo snímku Geranium sanguineum r r.. Campanula rotundifolia Aster amellus +. r Arenaria serpyllifolia r r Pseudolysimachion spicatum Sedům reflexům + + r Arabis hirsuta r + r (r).... r Echium vulgare r r. r. Acinos arvensis Asplenium ruta-muraria r r. r Stachys recta Hieracium cymosum +. r +.. r... Veronica dillenii Sedům sexangulare r r Melica transsilvanica r.. r. +. r -. Verbascum lychnitis r.... r. r r Hieracium bauhinii... + r. +. r. Sedům maximum... r r + r... Sanguisorba minor r. r r. Phleum phleoides r... Hieracium pallidum agg r... Polygonatum odoratum.. r o (r). r... Coronilla varia... o + r. r.. Galeopsis bifida... r + r... Centaurea triumfettii... o... r r r Teucrium chamaedrys Stipa joannis o +... Viola tricolor subsp.subalpina... r Sedům acre... r.. r... Ajuga genevensis Anthericum ramosum.... (+) r o... Fallopia convolvulus.... r Asplenium trichomanes.... r Anthemis tinctoria.... r r.... Hieracium pilosella.... r Hypericum perforatum.... r... r. Potentilla neumanniana r +.. Taraxacum laevigatum agg r.. r 120

121 Druh Číslo snímku Scabiosa columbaria Viola hirta r r E O Parmelia taractica l Polytrichum piliferum Ceratodon purpureus Cladonia foliacea Cladonia rangiformis Poznámka: Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Avenula pratensis l:r, Trifolium arvense l:r, Hieracium racemosum 4:1, Carduus nutans 4:r, Teucrium botrys 5:+, Silene nutans 5:r, Hieracium umbellatum 5:r, Verbascum nigrum 5:r, Cardaminopsis arenosa 6:+, Scabiosa ochroleuca 8:r, Rumex acetosella 9:r. Druhy přítomné v E 0 jen v jednom snímku: Bryum argenteum 4:+, Trichostomum crispulum 4:+, Diploschistes muscorum 4:+, Cladonia pyxidata 4:+, Cladonia chlorophaea 5:1, Cladonia coniocraea 8:+. 5) - čertova skála, skalky na jihozápadním okraji, bohaté vložky uhličitanu vápenatého, (35/74); 6) - Čertova skála, skalky na jihozápadním okraji, (36/74); 7) - čertova skála, skalky na severovýchodním okraji, (38/74); 8) - Kněžská skála, (53/73); 9) - Kněžská skála, (47/71); 10) - Kněžská skála, (48/71). ALLIO MONTANI-SEDETUM ALBI KLIKA 1939 Společenstvo vázané na mikroterásky a sutě pod skalami, kde se může nahromadit větší množství surového humusu, promíšeného drobným štěrkem. Náleží k íniciálním společenstvům svazu Alysso-Festucion pallentis a má schopnost se vyvíjet na jižních i severních expozicích v xerotermních oblastech, na skalních podkladech s nejrůznější trofií substrátu /kromě extrémně kyselých a extrémně zásaditých substrátů, kde je zastoupena příbuznou asociací/. Protože jde o výrazně otevřené, nenasycené společenstvo s nepříliš ustálenou strukturou, objevuje se často několik druhů, které sem pronikají z kontaktních společenstev a které se v sukcesně 121

122 vyvinutějších jednotkách svazu již dále nevyskytují /Impatiens parviflora, Galeopsis tetrahit, G. pubescens, Alliaria petiolata, Chamerion angustifolium aj./. Společenstvo bývá druhově bohaté, velmi často se objevují s převládnutím jednoho druhu, což je opět dokladem dosud neustálených vnitřních vztahů. Ve studovaném území projevují tuto schopnost Sedum maximum, S. acre, Festuca pallens, Pseudolysimachion spicatum, Artemisia absinthium a Galeopsis tetrahit, na jiných lokalitách Křivoklátska pak Anthemis tinctoria. Dominantní druhy tvoří Sedum album, popřípadě jiný druh rodu /S. acre, S. maximum, S. reflexum/ a Allium senescens subsp. montanum. Časté jsou dále Aurinia saxatilis, Festuca pallens, Galium glaucum, Melica transsilvanica a Viola tricolor subsp. subalpina. Pokryvnost bylinného patra se pohybuje v rozmezí od 30 do 70 %, výskyt mechového patra je v úzké souvislosti s expozicí a s typem substrátu /pokryvnost od 0 do 40 %/. Půdní typ je ranker nebo protoranker na skalních teráskách a suťový ranker na pozvolna se zazemňujících, ale dosud pohyblivých sutích pod skalami. Vzhledem k vysokému obsahu poměrně bazického a drobného skeletu v půdě /velká plocha styku půdy se substrátem/ je i acidita půdy neutrální až slabě bazická (ph/h 2 O = 7,6 a 7,0, ph/kcl = 7,3 a 6,5 u dvou vzorků z Čertovy skály). Sorpční komplex je plně nasycený. V půdě je prokazatelná přítomnost uhličitanu vápenatého. 21. Na skalních teráskách exponovaných k jihu se vyskytuje vzácně růže galská /Rosa gallica/. 122

123 Lokality snímků /tab. 22/: 1 - Čertova skála, iniciální stadium na suťovém osypu, (23/74); 2 - Kněžská skála, iniciální stadium na suťovém osypu, (49/71); 3 - Čertova skála, při silnici, (41/82); 4 - Čertova skála, iniciální stadium na zazemňující se, pohyblivé suti, (40/82); 5 - Čertova skála, odlámané skály u silnice, ( (21/74); 6 - Čertova skála, odlámané skály u silnice, (22/74); 7 - Čertova skála, společenstvo v zástinu, (37/74); 8 - Čertova skála, skalka na jihozápadním okraji, (115/77). MELICO TRANSSILVANICAE-SEMPERVIVETUM SOBOLIFERI PREIS IN KLIKA 1939 Obecně poměrně vzácnější společenstvo vázané na zazemňující se polohy s dominantním Jovibarba sobolifera. V území se vyskytuje pouze na východním okraji Kněžské skály na přechodu mezi skalními společenstvy a lesním porostem. Část dne je zde zastíněno skalou a modřínovým lesem. Význačným ekologickým jevem je vyšší půdní vlhkost a stabilnější vlhkostní režim ve srovnání s ostatními společenstvy svazu. Příčina je v zástinu a ve větší vrstvě půdy. V souvislosti s tím je podpořen rozvoj mechového patra, které dosahuje vyšší pokryvnosti. Významný je výskyt některých na vlhkost náročnějších druhů /Poa nemoralis subsp. nemoralis, lnula conyza, Veronica teucrium/. Významný je výskyt Asplenium trichomanes a A. septentrionale, které se v této asociaci vyskytují pravidelně. Z dalších charakteristických druhů se v porostu na Kněžské skále objevuje Centaurea triumfettii. Kněžská skála, skalní úklony k východu kryté lesem proti dlouhodobému oslunění, jihovýchodní expozice, sklon 36, plocha 16 m 2, 250 m n. m., E 1 = 70 %, E o = 30 %, (38/83) E 1 :Jovibarba sobolifera 3, Poa nemoralis subsp. nemoralis 2, Sedum album 2, Dianthus carthusianorum 1, Festuca pallens 1, Galium glaucum 1, Potentilla neumanniana 1, Thymus pulegioides 1, Veronica teucrium 1, Geranium sanguineum +-1, Melica transsilvanica +, Aurinia saxatilis +, Scabiosa ochroleuca +, Asplenium trichomanes +, A. septentrionale +, Seseli osseum +, Asperula cynanchica +, Stachys recta +, Euphorbia cyparissias +, Acinos arvensis +, Coronilla varia +, Sanguisorba minor +, Artemisia campestris +, Fallopia convolvulus +, Allium senescens subsp. montanum +, 123

124 Arabis hirsuta +, lnula conyza +, Rosa spec. juv. +, Allium oleraceum r, Centaurea triumfettii r; E O : Hypnum cupressiforme 2,Rhytidium rugosum 2. Na Křivoklátsku je toto společenstvo vzácné a je zatím známo jen z Valachova u Skřivaně a ve fragmentu z Baby u Křivoklátu. GERANIO SANGUINEI-DICTAMNETUM ALBAE WENDELBERGER 1954 Toto lemové, převážně bylinné společenstvo ze třídy Trifolio-Geranietea TK. MÜLLER 1961 vytváří sukcesní přechod mezi skalními porosty a společenstvy teplomilných křovin. Z topografického hlediska zaujímá velmi výhodné postavení v terénu, kde je nahromaděna již větší vrstva půdy, a tím je sníženo kolísání půdní vlhkosti a přitom vytvořeno dostatečné množství živin 24. Chráněný druh Centaurea triumfettii byl zatím zjištěn jen na Kněžské skále. Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Allio montani-sedetum albi KLIKA

125 Tabulka 22 Snímek Expozice JV J JV JJV JV V V JV Sklon / / Plocha /m 2 / Nadmořská výška /m n.m./ Pokryvnost E 1 /%/ Pokryvnost E O /%/ Zastoupení druhů Číslo snímku Druh E 1 Sedum album Sedum maximum 3. r 1 r Aurinia saxatilis r r 2 1. Allium senescens subsp. montanum Festuca pallens Melica transsilvanica Seseli osseum. r + r Galium glaucum. r Viola tricolor subsp. subalpina... + r Fallopia convolvulus 1 r... r +. Impatiens parviflora r.. Hypericum perforatum. r Asplenium ruta-muraria r. 1 Galeopsis ladanum r. Sanguisorba minor Arabis hirsuta. r r Stachys recta Geranium sanguineum r +. Arenaria serpyllifolia r. + Sedum acre Asperula cynanchica Dianthus carthusianorum Euphorbia cyparissias Artemisia campestris r +. Asplenium trichomanes

126 Druh Sedum reflexum..... r + 2 Artemisia absinthium Veronica teucrium Potentilla argentea Thymus pulegioides r. Jovibarba sobolifera Coronilla varia Acinos arvensis.. r Geranium robertianum Ceratodon purpureus Cladonia pyxidata Poznámka: Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Galeopsis tetrahit 1:2, Alliaria petiolata l:r, Rubus fruticosus agg. l:r, Teucrium chamaedrys 2:+, Galeopsis pubescens 2:+, Echium vulgare 2:r, Vincetoxicum hirundinaria 2:r, Scabiosa columbaria 2:r, Asperula tinctoria 4:1, Cerastium arvense 4:1, Epilobium montanum 4:1, Salvia pratensis 4:+, Chamerion angustifolium 4:+, Knautia arvensis 4:+, Fragaria vesca 4:+, Verbascum thapsus 4:r, Fumaria spec. 4:r, Ajuga genevensis 5:+, Taraxacum officinale agg. 5:r, Campanula rotundifolia 5:r, Potentilla neumanniana 5:r, Veronica chamaedrys 6:+, Valerianella locusta 6:r, Pseudolysimachion spicatum 7:3, Polypodium vulgare 7:+, Verbascum lychnitis 7:+, Potentilla arenaria 7:+, Veronica dillenii 7:+, Asplenium septentrionale 7:+, Cotoneaster integerrimus juv. 7:r, Hieracium cymosum 7:r, Rosa. spec. juv. 7:r, Geranium columbinum 8:+, Cardaminopsis arenosa 8:+, Teucrium botrys 8:+, Origanum vulgare 8:+, Fragaria moschata 8:+. Druhy přítomné v E O jen v jednom snímku: Encalypta streptocarpa 3:2, Tortella tortuosa 3:2, Abietinella abietina 5:2, Brachythecium reflexum 5:+, Syntrichia intermedia 5:+, Encalypta vulgaris 5:+, Brachythecium albicans 7:1, Cladonia rangiformis 7:+, Cladonia coccifera 7:+, Camptothecium lutescens 8:3, Bryoerythrophyllum recurvirostre 8:1. 126

127 a humusu. Velmi příznivě působí i dostatek světla, kterého v bylinném patře sukcesně vyvinutějších společenstev rychle ubývá. V tomto společenstvu lze nalézt z různých ekologických hledisek i nejnáročnější druhy. Vyskytuje se již slabě zapojené keřové patro s významnými dřevinami: Sorbus aria agg. Juniperus communis subsp. communis, Cotoneaster integerrimus a Rhamnus catharticus. Pro bylinné patro je typická výrazná dominance Dictamnus albus, Geranium sanguineum, Polygonatum odoratum a Veronica teucrium. Z dalších význačných druhů se objevují Digitalis grandiflora, Hieracium bauhinii, Pyrethrum corymbosum, Poa nemoralis subsp. rigidula, Lilium martagon, Origanum vulgare, Turritis glabra, Phleum phleoides a Pseudolysimachion spicatum. Čertova skála, lem křovin na menším hřbítku asi 50 m nad silnicí, východní expozice, sklon 40, plocha 25 m2, 300 m n. m., E2 = 25 %, E1 = 70 %, EO = 50 %, (36/82): E2: Sorbus aria agg. 2, Cotoneaster integerrimus 2, Quercus petraea +, Rosa canina +, Juniperus communis subsp. communis +, Rhamnus catharticus +; 25. Chráněný druh Dictamnus albus z Čertovy skály, typický představitel lemových společenstev třídy Trifolio-Geranietea. 127

128 E 1 : Dictamnus albus 3, Geranium sanguineum 2, Polygonatum odoratum 2, Veronica teucrium 2, Digitalis grandiflora 1, Pyrethrum corymbosum 1, Pseudolysimachion spicatum 1, Galium glaucum 1, Hieracium bauhinii 1, Euphorbia cyparissias +, Poa nemoralis subsp. rigidula +, Lilium martagon +, Sedum reflexum +, Arabis hirsuta +, Aurinia saxatilis +, Festuca pallens +, Stachys recta +, Origanum vulgare +, Phleum phleoides +, Sedum maximum +, Hieracium caespitosum +, Fragaria viridis +, Turritis glabra +, Quercus petraea juv. +, Potentilla arenaria r, Melica nutans r, Tolypodium vulgare r, Hypericum perforatum r, Thymus pulegioides r, Verbascum lychnitis r, Artemisia absinthium r, Silene nutans r, Seseli osseum r, Stellaria holostea r; E O : Dicranum polysetum 2, Hypnum cupressiforme 2, Barbilophozia barbata 1. Tato asociace je z okruhu lemových společenstev na Křivoklátsku nejčastější /celkové její rozšíření však nebylo dosud publikováno/. Z hlediska výskytu genofondově hodnotných druhů je neobyčejně cenná a vyžaduje nejpřísnější ochranu. Již při zásahu do okolních kontaktních porostů se většinou zásadně mění i struktura tohoto společenstva a objeví se synantropní druhy, které později převládnou a vytlačí druhy původní. POLYGONATO ODORATI-SORBETUM ARIAE ASS. NOVA PROVIS Tato jednotka zahrnuje druhově velmi bohatá společenstva přirozených teplomilných plášťů. Jde o primární společenstva podmíněná edaficky, s keřovým patrem od 10 do 60 % pokryvnosti, v kterém se uplatňují teplomilné dřeviny. Za význačné druhy lze považovat Sorbus aria agg., Swida sanguinea, Juniperus communis subsp. communis, Cotoneaster integerrimus, Rhamnus catharticus a Rosa rubiginosa. Výška keřového patra dosahuje až 4 m. V bylinném patře se uplatňují xerotermní druhy, a to od výrazných skalních druhů až po druhy teplomilných lesů. Velmi četné jsou druhy lemů ze svazu Geranion sanguinei TÜXEN in TH. MÜLLER 1961 jako Vincetoxicum hirundinaria, Aster amellus, Inula conyza, Ajuga genevensis, Polygonatum odoratum, Galium glaucum, Viola collina, Fragaria viridis, Brachypodium pinnatum, Geranium sanguineum a Phleum phleoides. Kromě těchto druhů sem v menšině pronikají i hájové druhy /Silene nutans, Poa nemoralis subsp. nemoralis, Dactylis polygama, Hepatica nobilis, Campanula rapunculoides, C. trachelium a Pyrethrum corymbosum/. V tomto společenstvu se střetávají, podobně jako v lemových společenstvech, druhy xerotermních bylinných společenstev s prvky teplomilných doubrav. Z hlediska genofondu /vysoká druhová diverzita původních 128

129 domácích druhů/ jsou tyto porosty velmi cenné a zasluhují zvýšenou pozornost a ochranu. Snímkový materiál byl porovnán s podobnými společenstvy. Největší afinitu vykazuje k asociaci Liguatro-Prunetum (FABER 1933) TÜXEN 1952, doloženou z Německa (DIERSCHKE 1974, WITSCHEL 1980), jejíž přítomnost lze z hlediska ekologické i floristické podobnosti očekávat v sousedním Českém krasu. Vzhledem k floristickým rozdílům /převládnutí většího množství xerotermních druhů z třídy Festuco-Brometea a Trifolio-Geranietea/ a k celkovému nedostatku snímkového materiálu je křivoklátské společenstvo zatím zařazeno jen provizorně. V rámci fytocenologického systému, který byl přijat pro ČSR (MORAVEC et al. 1983), přiřazujeme toto společenstvo prozatímně do svazu Prunion fruticosae TÜXEN 1952 s tím, že na našem území není dosud problematika teplomilných křovinatých plášťů vyřešena. Otázkou zůstává i zařazení těchto společenstev do samostatné třídy Rhamno-Prunetea RIVAS-GODAY et BORJA CARBONELL Lokality snímků /tab. 23/: 1) - Čertova skála, plášť lesa pod hlavním vrcholem, částečně stíněno, suť, (31/83), 2) - Čertova skála, poslední skalnatý hřbítek k severovýchodu, málo zazemněný skalní podklad, (38/82), 3) - Čertova skála, skalky na východním okraji, (34/83), 4) - Čertova skála, skalní sedýlko, plášť lesa, (32/83), 5) - Čertova skála, křoviny na jihozápadním okraji, drolina se zahliněnou sutí, (40/83), 6) - Kněžská skála, křoviny na jihozápadním úbočí pod hřebenem, (43/82), 7) - Čertova skála, stíněný plášť lesa, (33/83). HIERACIO PALLIDI-PINETUM STOCKER 1965 Reliktní borové porosty v údolí Berounky náležejí převážně k této asociaci, která je zařazena do svazu Dicrano-Pinion Libbert 1933, třídy Vaccinio--Piceetea BR.-BL. in BRAUN-BLANQUET, SISSINGH et VLIEGER Jejich plochy nebývají velké a jsou vázané na vystupující skalky. Porosty jsou prosvětlené, s dominantní Pinus sylvestris a Quercus petraea ve stromovém patře, se Sorbus aria agg. v patře keřovém a s četnými xerotermními druhy v patře bylinném. Společenstvo se vyskytuje na výstupech skal s menší půdní vrstvou, takže se mohou místy uplatnit i významné skalní druhy /Aurinia saxatilis, Hieracium pallidum agg./. Většina druhů bylinného patra se uplatňuje i ve společenstvech třídy Festuco-Brometea a Trifolio- Geranietea /Asperula cynanchica, Festuca pallens, Campanula rotundifolia, 129

130 Cardaminopsis arenosa a Galium pumilum/. Význačným druhem je Carlina vulgaris, na jiných lokalitách téhož společenstva na Křivoklátsku Chamaebuxus alpestris. Reliktní bor na vystupující skalce na severovýchodním okraji SPR Čertova skála, jihovýchodní expozice, sklon 35, plocha 80 m 2, 330 m n. m., E 3 =40 %, E 2 = 25 %, E 1 = 10 %, E o = 2 %, (35/83); E 3 : Pinus sylvestris 2, Quercus petraea 2; E 2 : Sorbus aria agg. 2, Carpinus betulus 2, Rosa canina 1-2; E 1 : Aurinia saxatilis 2, Hieracium paliidum agg. 1, Asperula cynanchica 1, Inula conyza 1, Hieracium pilosella 1, Aster amellus 1, Potentilla neumanniana 1, Vincetoxicum hirundinaria 1, Festuca pallens 1, Prunus spinosa juv. 1, Asplenium septentrionale +, Geranium robertianum +, Potentilla arenaria +, Dianthus carthusianorum +, Sedum album +, Campanula rotundifolia +, Seseli osseum +, Ajuga genevensis +, Cardaminopsis arenosa +, Galium pumilum +, Euphorbia cyparissias +, Rhamnus catharticus juv. +, Sorbus aria agg. juv. +, Silene nutans /+/, Carlina vulgaris r; E o : Dicranum scoparium 1, Hylocomium splendens 1. Zařazení tohoto svazu Dicrano-Pinion do třídy Vaccinio-Piceetea spolu se svazy Piceion excelsae, Pinion mughi, Betulion pubescentis a Athyrio alpestris- Piceion (cf. MORAVEC et al. 1983) a hlavně v konfrontaci s nevyjasněnou indikací a charakteristikou společenstev třídy Erico-Pinetea na území Čech se zdá nevyvážené a bude vyžadovat podrobnou syntaxonomickou revizi. Tabulka 23 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Polygonato odorati-sorbetum ariae ass. nova provis Snímek Expozice Z JV V JJV JV JZ J Sklon / / Plocha /m 2 / Nadmořská výška /m n. m./ Pokryvnost E 2 /%/ Pokryvnost E 1 /%/ Pokryvnost E O /%/

131 Tabulka 23a Zastoupení druhů číslo snímku Druh E 2 Sorbus aria agg l + 2 Quercus petraea Carpinus betulus Corylus avellana Swida sanguinea Rhamnus catharticus Pyrus pyraster Rosa canina Crataegus monogyna El Vincetoxicum hirundinaria Galium glaucum Euphorbia cyparissias Polygonatum odoratum Aster amellus Ajuga genevensis 1 r Fragaria viridis Inula conyza 2 + r Thymus pulegioides Coronilla varia Seseli osseum Brachypodium pinnatum Aurinia saxatilis r + + Hypericum perforatum r Arabis hirsuta Sedum album Teucrium botrys Sanguisorba minor Sedum maximum Cardaminopsis arenosa Viola collina +... r r 2 Stachys recta Geranium sanguineum Asperula cynanchica 1 r Sedum reflexum Poa nemoralis subsp. nemoralis Potentilla arenaria Campanula rotundifolia

132 Tabulka 23a Druh Festuca pallens Dianthus carthusianorum r + Allium senescens subsp. montanum Silene nutans r Artemisia campestris. r. r. +. Melica transsilvanica Pseudolysimachion spicatum Rosa spec. juv Veronica chamaedrys Galeopsis angustifolia Lembotropis nigricans Hieracium paliidum agg Asplenium trichomanes r... r.. Hieracium bauhinii Hieracium pilosella Asperula tinctoria r. Anthericum ramosum Campanula trachelium. (r) Hieracium sabaudum. (r) Phleum phleoides Pyrethrum corymbosum Dactylis polygama Hieracium murorum Fallopia convolvulus Arenaria serpyllifolia Jovibarba sobolifera Rhamnus catharticus juv E O Hypnum cupressiforme Dicranum scoparium Cladonia furcata Cladonia pyxidata Poznámka: Druhy přítomné v E 2 jen v jednom snímku: Cotoneaster integerrimus 3:1, Juniperus communis subsp. communis 3:+, Rosa rubiginosa 5:1, Prunus spinosa 6:1. Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Bupleurum falcatum 1:2, Galium pumilum 1:+, Pimpinella saxifraga 1:+, Hepatica nobilis 1:+, Lotus corniculatus 1:+, Hieracium cymosum 1:+, Campanula rapunculoides 1:+, Sedum acre l:r, Acinos arvensis l:r, 132

133 Carlina vulgaris 2:+, Fragaria vesca 2:+, Swida sanguinea juv. 2:+, Juniperus communis subsp. communis juv. 2:r, Veronica officinalis 2:+, Galeopsis ladanum 2:r, Hedera helix 3:+, Hieracium racemosum 3:+, Rosa gallica 4:2, Origanum vulgare 4:+, Trifolium arvense 4:+, Salvia pratensis 4:+, Verbascum lychnitis 4:+, Acer campestre juv. 5:+, Fraxinus excelsior juv. 5:+, Prunus spinosa juv. 5:+, Rubus fruticosus agg. 5:+, Carpinus betulus juv. 5:+, Asplenium septentrionale 5:r, Stellaria holostea 5:r, Centaurea triumfettii 6:1, Melica picta 6:1, Allium vineale 6:+, Potentilla heptaphylla 6:+, Poa compressa 6:+, Quercus petraea juv. 6:+, Carduus nutans 6:r. Druhy přítomné v E O jen v jednom snímku: Cladonia conioeraea 1:1, Plagiomnium affine 3:1, Hylocomium splendens 3:1, Barbilophozia barbata 3:1, Polytrichum piliferum 4:1, Tortella tortuosa 5:1, Bryum spec. 6:+, Parmelia caperata 1:7. CYNANCHO-QUERCETUM PASSARGE 1957 Svahy.s jižní expozicí, na nichž je z pedologického hlediska možný výskyt lesních společenstev, jsou z velké části zarostlé porosty asociace Cynancho- Quercetum /svaz Quercion pubescenti-petraea BR.-BL. 1931/ a zakrslou doubravou s četnými teplomilnými druhy. V údolí Berounky je tato asociace zastoupena dvěma subasociacemi: xerofilnější subasociací C.-Q. typicum a mezofilnější subasociací C.- Q. poetosum nemoralis (BLAŽKOVÁ 1962) NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ- NOVOTNÁ Ve studovaném území se vyskytují porosty jen druhé subasociace, s četnými druhy, které naznačují již výrazné přechody do sukces-ně vyvinutější asociace Aceri-Carpinetum KLIKA Sklon svahu se pohybuje kolem 30, zápoj stromového patra je asi 80 % a pokryvnost bylinného patra od 40 % do 60 %. Ve stromovém patře dominuje Carpinus betulus, dále je hojný Quercus petraea; keřové patro není významné a v bylinném patře se uplatňují kromě dominant /Poa nemoralis subsp. nemoralis, Vincetoxicum hirundinaria/ také teplomilnější druhy /Hieracium sabaudum, Brachypodium sylvaticum, Pyrethrum corymbosum, Dactylis polygama, Anthericum ramosum/ a druhy svazu Car-pinion /Lathyrus vernus, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Pulmonaria obscura/. Z ostatních druhů je zajímavý výskyt Hordelymus europaeus, Senecio nemorensis, Sanicula europaea a významný nález Cephalanthera rubra. Mechové patro není vzhledem k suťovému charakteru půdy vyvinuto. Cynancho-Quercetum poetosum nemoralis stejně jako Aceri-Carpinetum je v údolí Berounky charakteristickým společenstvem hlavně pro dolní poloviny svahů kolem řeky, kde má velký půdoochranný význam a' je zahrnuto mezi ochranné porosty. 133

134 Tabulka 24 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Cynancho-Quercetum PASSARGE 1957 Snímek Expozice JJV JV J Sklon / / Plocha /m 2 / Nadmořská výška /m n. m./ Zápoj E 3 /%/ Pokryvnost E 2 /%/ Pokryvnost E 1 /%/ Tabulka 24a Zastoupení druhů Číslo snímku Druh E 3 Carpinus betulus Quercus petraea Acer pseudoplatanus 2.. Pinus sylvestris. 1. Fagus sylvatica. 1. E 2 Carpinus betulus Corylus avellana 1.. Acer campestre 1.. Lonicera xylosteum +.. Swida sanguinea +.. Picea abies. +. Tilia platyphyllos. +. Rosa spec... 1 Crataegus spec... 1 E 1 Poa nemoralis subsp. nemoralis Vincetoxicum hirundinaria Hieracium murorum Hieracium sabaudum Quercus petraea juv. + r 1 Campanula trachelium 1 1. Alliaria petiolata 1 r. Galium odoratum

135 Tabulka 24a Druh Lathyrus vernus + +. Fraxinus excelsior juv Pyrethrum corymbosum +. 1 Silene nutans +. 1 Dactylis polygama. + 1 Veronica chamaedrys.. + Coronilla varia. + + Inula conyza. + + Rosa spec. juv Euphorbia cyparissias. r + Poznámka: Druhy přítomné v jen v jednom snímku: Galeobdolon luteum 1:3, Brachypodium sylvaticum 1:1, Hordelymus europaeus 1:+, Viola riviniana 1:+, Fragaria moschata 1:+, Hedera helix 1:+, Geum urbanum 1:+, Geranium robertianum 1:+, Impatiens parviflora 1:+, Galeopsis pubescens 1:+, Hieracium racemosum 1:+, Epilobium montanum 1:+, Acer campestre juv. 1:+, Acer pseudoplatanus juv. 1:+, Ulmus glabra juv. 1:+, Campanula rapunculoides l:r, Sorbus aria agg. juv. l:r, Senecio nemorensis 2:1-2, Astragalus glycyphyllos 2:+, Stellaria holostea 2:+, Myosotis sylvatica 2:+, Vicia tetrasperma 2:+, Mycelis muralis 2:+, Fragaria vesca 2:+, Pulmonaria obscura 2:+, Linaria vulgaris 2:+, Galium sylvaticum 2:+, Carex pairae 2:+, Viola canina 2:+, Dentaria bulbifera 2:+, Hepatica nobilis 2:+, Tilia platyphyllos juv. 2:+, Sanguisorba minor 2:r, Cephalanthera rubra 2:r, Lathyrus pratensis 2:r, Chaerophyllum temulum 2:r, Vicia sepium 2:r, Sanicula europaea 2:r, Fragaria viridis 3:1, Genista tinctoria 3:1, Trifolium alpestre 3:+, Veronica officinalis 3: +, Anthericum ramosum 3:+, Sedum maximum 3:+, Galium pumilum 3:+, Sorbus torminalis juv. 3:+, Prunus spinosa juv. 3: +, Thymus pulegioides 3:r, Asplenium septentrionale 3:r, Festuca ovina 3:r, Carpinus betulus juv. 3:r. Lokality snímků /tab. 24/: 1 - Čertova skála, (36/83); 2 - Lesnaté svahy na severovýchodním okraji Čertovy skály, asi 30 m nad silnicí, (39/82); 3 - Dlouhá hora, asi 0,6 km severovýchodně od Čertovy skály, nad silnicí, (44/82). 135

136 MELAMPYRO NEMOROSI-CARPINETUM PASSARGE 1957 Ve studovaném území zaujímají největší část plochy poměrně prudké svahy, které nejsou pro výskyt lesních společenstev svazu Carpinion ISSLER 1931 em. MAYER 1937 vhodné. Proto jsou zde tato společenstva proti rovinatějším partiím Křivoklátska, kde Často tvoří rozsáhlé porosty, vzácnější. Pouze mírně-ji skloněné svahy terasy Dlouhé hory dávají předpoklad pro jejich rozvoj. Pro fytocenologický snímek je charakteristický výskyt, kromě typických druhů svazu Carpinion, i některých dalších druhů, které mají optimum svého výskytu ve společenstvech podsvazu Eu-Fagenion /Bromus benekenii a Hordelymus europaeus/. výskyt druhů Dactylis polygama, Lathyrus niger a Pyrethrum corymbosum ukazuje na případný posun do poněkud teplomilnějšího křídla asociace. Prosvětlený les pod vrcholem malého hřbítku na první terase Dlouhé hory, asi 1,3 km východně od Hracholusk, jihovýchodní expozice, sklon 18, plocha 300 m 2, 350 m n. m., E 3 = 80 %, E 2 = 5 %, E 1 = 70 %, E 0 chybí, (37/83): E 3 : Carpinus betulus 4, Pinus sylvestris 1, Larix decidua 1; E 2 : Corylus avellana 1-2, Carpinus betulus 1-2; E 1 : Bromus benekenii 3, Hepatica nobilis 3, Galium odoratum 2, Dactylis polygama 2, Galium sylvaticum 1, Stellaria holostea 1, Lathyrus niger 1, Brachypodium sylvaticum 1, Poa nemoralis subsp. nemoralis 1, Chaerophyllum temulum 1, Quercus petraea juv. 1, Cardamine impatiens +, Campanula trachelium +, Pyrethrum corymbosum +, Lamium maculatum +, Urtica dioica +, Galeopsis pubescens +, Mycelis muralis +, Fragaria viridis +, Geum Urbanum +, Astragalus glycyphyllos +, Cephalanthera longifolia +, Senecio fuchsii +, Impatiens parviflora +, Viola reichenbachiana +, Hieracium murorum +, Vicia sylvatica +, Alliaria petiolata +, Hordelymus europaeus +, Carpinus betulus juv. +, Acer campestre juv. +, Melampyrum pratense r, Oxalis acetosella r, Veronica officinalis r, Rosa spec. juv. r. Snímek lze celkem dobře přiřadit k subasociaci Melampyro nemorosi- Carpinetum typicum PASSARGE 1957 bez výrazných diferenciálních druhů. Slabý výskyt Melampyrum pratense a absence dalších acidofilních druhů nestačí k přiřazení do subasociace M.-C. luzuletosum (PASSARGE 1953) NEUHÄUSL Půdy tvoří převážně eutrofní hnědozemě. 136

137 ARUNCO-ACERETUM MOOR 1952 Arunco-Aceretum je specifické roklinové společenstvo s dominantním Aruncus vulgaris, vázané obvykle na velmi svažité rokliny a pozvolna erodující až surové svahové hlíny /na rozdíl od asociace Lunario-Aceretum, které je vázána na humózní sutě/.na Křivoklátsku se vyskytuje většinou při dnech inverzních roklí, při potocích nebo příležitostných tocích (cf. též HUSOVÁ 1975). Ve studovaném území se vyskytuje v inverzi potoka na jihozápadním okraji Čertovy skály, pod cestou vedoucí k hájovně Křiniště a v údolí potoka jižně od Písařova vrchu. Ve stromovém patře se objevují Acer pseudoplatanus a A. platanoides, dále je charakteristická přítomnost Ulmus glabra, Abies alba, Fraxinus excelsior a Picea abies. Výskyt smrku v tomto společenstvu by si zřejmě z hlediska genofondu dřevin vyžádal důkladnou studii. Vytváří mohutné, zdravé exempláře vázané právě jen na dna a nejbližší okolí nivy potoků a vytváří dojem autochtonní dřeviny /na rozdíl od prokazatelně introdukovaných porostů smrků, ve svahových porostech/. V křovinném patře se často vyskytuje Corylus avellana, Sambucus nigra, Ulmus glabra, Lonicera xylosteum a další dřeviny. V bylinném patře většinou dominuje Aruncus vulgaris, dále Dryopteris filix-mas, Impatiens parviflora, Lamium maculatum a Oxalis acetosella. Výskyt druhů svazu Carpinion /Hepatica nobilis, Stellaria holostea a Lathyrus vernus/ a ve vyšších patrech dále Acer pseudoplatanus, Abies alba, Picea abies a Tilia platyphyllos je význačný pro subasociací Arunco-Aceretum abietosum HUSOVÁ 1973, která je právě pro Křivoklátsko charakteristická. Z ekologického hlediska jde o specifické společenstvo stinných roklin, vázané na rony surové půdy, která má větší obsah jílovitých částic /jílovitohlinitá až hlinitojílovitá/ a odpovídá hnědozemnímu rankeru až autrofní hnědozemi. Půda je svěže vlhká /častý je výskyt kolem pramenných poloh/, s vysokým pokryvem mechorostů, což svědčí i o dobré vzdušné vlhkosti v uzavřených roklinách. Toto společenstvo je na Křivoklátsku častější než v jiných oblastech Čech. Protože je však vázáno na dolní poloviny svahů při dnech údolí, bylo by případnou zátopou přehrady prakticky na celém území CHKO zničeno. Lokality snímků /tab. 25/: 1 - Hluboká a úzká roklina s potůčkem na jihozápadním okraji Čertovy skály, zastíněná, (42/82); 2 - Roklina na jihozápadním okraji Čertovy skály, asi 0,3 km od ústí, (114/77); 137

138 Tabulka 25 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Arunco-Aceretum MOOR 1952 Snímek Sklon / / Expozice S s S s Plocha /m 2 / Nadmořská výška /m n. m./ Zápoj E 3 /%/ Pokryvnost E 2 /%/ Pokryvnost E 1 /%/ Pokryvnost E 0 /%/ Tabulka 25a Zastoupení druhů E3 Číslo snímku Fraxinus excelsior Picea abies Ulmus glabra Carpinus betulus Acer pseudoplatanus Abies alba E2 Corylus avellana Sambucus nigra Ulmus glabra Acer platanoides E1 Aruncus vulgaris Dryopteris filix-max Impatiens parviflora Geranium robertianum + r 1. Melica nutans Lamium maculatum Oxalis acetosella Galium odoratum Senecio fuchsii Athyrium filix-femina Stachys sylvatica Rubus idaeus Urtica dioica

139 Poznámka: Druhy přítomné v E 3 jen v jednom snímku: Tilia platyphyllos 1:1, Acer platanoides 2:3, Fagus sylvatica 2:2. Druhy přítomné v E 2 jen v jednom snímku: Fagus sylvatica 1:1, Acer pseudoplatanus 2:1, Carpinus betulus 2:+, Abies alba 2:+, Lonicera xylosteum 2:+. Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Impatiens noli-tangere 1:3, Stellaria nemorum 1:2, Chrysosplenium alternifolium 1:1, Myosotis sylvatica 1:1, Stellaria uliginosa 1:+, Poa nemoralis subsp. nemoralis 1:+, Scrophularia nodosa 1: +, Epilobium montanum 1: +, Chaerophyllum temulum 1:+, Galeobdolon luteum 1:+, Festuca gigantea 1:+, Dentaria enneaphyllos 2:2, Galeobdolon montanum 2:2, Dentaria bulbifera 2:1, Alliaria petiolata 2:1, Hepatica nobilis 2:1, Stachys sylvatica 2:+, Fagus sylvatica juv. 2:+, Acer pseudoplatanus juv. 2:+, Anemone ranunculoides 2:r, Rubus idaeus 3:1, Urtica dioica 3:+, Asarum europaeum 4:+, Stellaria holostea 4:+, Lathyrus vernus 4:+. Druhy přítomné v E 0 jen v jednom snímku: Eurhynchium angustirete 3:3, Plagiomnium affine 3: údolí potoka jižně od Písařova vrchu, (44/83); 4 - údolí potoka jižně od Písařova vrchu, (45/83). LUNARIO-ACERETUM SCHLUTER IN GRUNEBERG ET SCHLUTER 1957 Lunario-Aceretum, podobně jako Arunco-Aceretum, je specifické společenstvo vázané na ekologicky přísně vyhraněné prostředí. Je reprezentantem stinných poloh roklí a suťových svahů s humózní a vlhkou půdou, kde matečným substrátem jsou většinou úživnější, nepříliš kyselé horniny. Charakteristickým ekologickým znakem je velmi dobrý rozklad humusu a jeho vysoký podíl v půdě a dobrý vlhkostní režim. Ve stromovém patře se vyskytuje Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus a Picea abies, dále to může být Ulmus glabra, Tilia platyphyllos a Fagus sylvatica. Do keřového patra vzácněji proniká Carpinus betulus. Složení ostatních dřevin keřového patra je podobné jako u asociace Arunco-Aceretum. Pro bylinné patro je význačný dominantní výskyt Lunaria rediviva, dále Mercurialis perennis, Lamium maculatum, Oxalis acetosella a Ranunculus lanuginosus. Pro Křivoklátsko udává HUSOVÁ (1975) subasociací Lunario-Aceretum lunarietosum (KLIKA 1941) HUSOVÁ 1982, která je charakterizována přítomností 139

140 druhů svazu Carpinion. Ve snímku z rokle na jihozápadním úpatí Písařova vrchu však diferenciální druhy této subasociace chybějí a celková druhová chudost porostů a výskyt Hordelymus europaeus přiřazují toto společenstvo spíše k subasociaci Lunario-Aceretum elymetosum (MIKYŠKA 1943) HUSOVÁ 1982, která zatím z Křivoklátska není udávána (cf. HUSOVÁ in MORAVEC et al. 1982). Údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, východoseverovýchodní expozice, sklon 32, plocha 10 x 30 m, 300 m n. m., E 3 = 70 %, E 2 = 20 %, E 1 = 70 %, E 0 = 20 %, (41/83): E 3 : Fraxinus excelsior 3, Acer pseudoplatanus 2, Picea abies l; E 2 : Acer platanoides 2, Carpinus betulus 2; E 1 : Lunaria rediviva 3, Mercurialis perennis 3, Lamium maculatum 2, Oxalis acetosella 2, Ranunculus lanuginosus 1-2, Dryopteris filix-mas 1, Galium odoratum 1, Asarum europaeum +, Urtica dioica +, Impatiens noli-tangere +, Senecio fuchsii +, Veronica chamaedrys +, Circaea lutetiana +, Geranium robertianum +, Melica nutans +, Hordelymus europaeus +, Rubus idaeus +, Lonicera xylosteum juv. +, Festuca gigantea /+/; E 0 : Eurhynchium angustirete 2, Rhizomnium punctatum 1. LUNARIO REDIVIVAE-ALNETUM GLUTINOSAE ASS. NOVA PROVIS Na širších nivách potoků v inverzních roklích Křivoklátska se v polohách, kde lze předpokládat výskyt společenstev asociace Stellario-Alnetum, často objevuje společenstvo s dominantním druhem Lunaria rediviva. Tyto porosty svou fyziognomií a druhovou strukturou poněkud připomínají asociaci Arunco silvestris-alnetum glutinosae TX. 1957, která je známa nejblíže z Plzeňské pahorkatiny. Některé druhy /Ranunculus lanuginosus, Stellaria nemorum aj./ jsou shodné zvláště se subasociací Arunco-Alnetum mercurialietosum perennis NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ Ve snímcích z různých částí Křivoklátska jsou však patrny výrazné rozdíly: Lunaria rediviva vytváří v tomto společenstvu dominantu, kdežto v asociaci Arunco-Alnetum se vyskytuje jen sporadicky. V této asociaci zcela ve stromovém patře chybí Alnus incana a z druhů bylinného patra chybějí Primula elatior, Caltha palustris, Campanula latifolia, Thalictrum aquilegiifolium, Aruncus vulgaris, Phalaris arundinacea, Veratrum lobelianum, Melandrium album a některé další. Naopak v porostech z Křivoklátska se vyskytují Lonicera xylosteum, Carpinus betulus, Galium odoratum, Cardamine 140

141 impatiens, Melica nutans, Euphorbia dulcis, Arctium nemorosum, Lamium maculatum, Impatiens parviflora a některé další (of. NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ in MORAVEC et al. 1982). Tyto kvalitativní rozdíly, ale i výrazné kvantitativní převládnutí Lunaria rediviva jsou důvodem k vylišení dosud prozatímní jednotky, která bude s rozsáhlejším snímkovým materiálem podrobena zevrubnější analýze na jiném místě. Z ekologického hlediska se společenstvo vyskytuje ve výrazných inverzích na periodicky zaplavovaných nivách kolem potoků. Asociace je zařazena do podsvazu Alnenion glutinoso-incanae OBERDORFER Lokality snímků /tab. 26/: 1 - údolí potoka jihozápadně od Čertovy skály, asi 0,3 km od ústí, (113/77); 2 - údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, (42/83); 3 - údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, (43/83). FLÓRA Celkem bylo ve sledovaném území, které zahrnuje rozlohu asi 8 km 2, zjištěno kolem 450 taxonů vyšších rostlin uvedených v seznamu podle jednotlivých lokalit: 1. Postranní rokle údolí Berounky v okolí a na úpatí Písařova vrchu, většinou jen sezónně zvodněné, vyznačující se výraznou teplotní inverzí. Z rostlinných druhů zde převažují vesměs psychrofilní lesní prvky suťových porostů a údolních niv. 2. Bezejmenný vrch /kóta 376/, ležící asi 1 km jihozápadně od Písařova vrchu, kde převažují mezofilní lesní prvky. 3. SPR Čertova skála s prvky výslunných spilitových skal, suťových osypů, teplých křovin a zalesněných suchých a krátkých roklí a zářezů. 4. Širší okolí Čertovy skály ohraničené z jihozápadu a severovýchodu roklemi, které směřují k hájovně Křiniště jihovýchodně od Hracholusk. Většinou jde o lesní prvky. Z okolí hájovny ještě přistupují prvky travnatých úvozů, mokřadní prvky ze sezónně zvodněné deprese, pasekové a některé ruderální prvky. 141

142 Tabulka 26 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Lunario redivivae-alnetum glutinosae ass. nova prov. Snímek Expozice JV JV V Sklon / / Plocha /m 2 / Nadmořská výška /m n. m./ Zápoj E 3 /%/ Pokryvnost E 2 /%/ Pokryvnost E 1 /%/ Pokryvnost E 0 /%/ Tabulka 26a Zastoupení druhů Číslo snímku Druh E 3 Alnus glutinosa Acer pseudoplatanus Picea abies 2 1. Carpinus betulua 1. 2 Ulmus glabra 2.. E 2 Acer platanoides 2 2. Ulmus glabra 1 1. Sambucus nigra 1.. Lonicera xylosteum +.. Abies alba.. 1 Carpinus betulus.. 1 Sambucus racemosa.. + E 1 Lunaria rediviva Ranunculus lanuginosus Stellaria nemorum Mercurialis perennis Urtica dioica Athyrium filix-femina Stachys sylvatica Chrysosplenium alternifolium

143 Tabulka 26a Druh Arctium nemorosum r ( + ) + Oxalis acetosella 2 1. Circaea lutetiana + +. Asarum europaeum +. + Fraxinus excelsior juv. r. + Lamium maculatum. 1 3 Dryopteris filix-mas. + + Impatiens parviflora. + + E 0 Rhizomnium punctatum Plagiothecium denticulatum Plagiomnium undulatum 1.. Poznámka: Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Galium odoratum 1:2, Galeobdolon montanum 1:2, Geranium robertianum 1:1, Cardamine impatiens 1:1, Stellaria holostea 1:1, Senecio fuchsii 1:1, Dentaria enneaphyllos 1:1, Anemone nemorosa 1:+, Dentaria bulbifera 1:+, Euphorbia dulcis l:+, Melica nutans 1:+, Paris quadrifolia l:+, Impatiens noli-tangere 1:+, Ficaria bulbifera 1:+, Alliaria petiolata 1: +, Veronica montana 1:(+), Pulmonaria obscura l:r, Daphne mezereum l:r, Sambucus racemosa l:r, Tilia cordata l:r, Cardamine amara 2:1, Ranunculus repens 1:+, Geum urbanum 1:+, Epilobium montanum l:+, Carex sylvatica 1:+, Acer pseudoplatanus +, Ajuga reptans ( + ), Aegopodium podagraria 3:2, Polygonatum multiflorum 3:+, Ulmus glabra 3:+. 5. Dlouhá hora - zalesněné skalnaté svahy mezi Čertovou a Kněžskou skálou. Převažují teplomilnější až mezofilnější lesní druhy a lokálně druhy osluněných lesních pasek a cest. 6. Kněžská skála s okolím - území od rokle západně od skály až po hranu údolí Tyterského potoka; bezlesé skály, křoviny, plášťová a lesní společenstva a přilehlé louky /dříve asi pastviny/. Přehled o výskytu druhů na jednotlivých lokalitách je uveden v tabulce 27. Kromě přirozených rozdílů, které jsou patrny z fyziognomie porostů jednotlivých lokalit a z toho plynoucích odlišností v jejich flóře, je zajímavé srovnání floristického složení Čertovy a Kněžské skály, i když jejich geologický podklad je v podstatě stejný a vzdálenost je jen asi 1,4 km. Druhová 143

144 Tabulka 27 Druh Lokalita Abies alba X X X X X X Acer campestre. X X X X X Acer platanoides. X X X X. Acer pseudoplatanus X X X X.. Achillea collina (cf. sensu Dostál).. X... Achillea millefolium subsp. millefolium.. X X. X Acinos arvensis.. X X. X Acorus calamus... X.. Actaea spicata X X. X X X Adoxa moschatellina X X X... Aegopodium podagraria X X X. X X Aethusa cynapium X.. X.. Agrostis capillaris.. X X. X Agrostis stolonifera... X.. Ajuga genevensis.. X X X X Ajuga reptans X X.... Alchemilla xanthochlora. X.... Alliaria petiolata X X X X X Allium oleraceum.... X X Allium schoenoprasum.. X X.. Allium senescens subsp. montanum.. X X. X Allium vineale.... X X Alnus glutinosa X..... Alopecurus geniculatus... X.. Alyssum alyssoides..... X Alyssum montanum... X.. Anchusa officinalis.... X X Anemone nemorosa X X X X X X Anemone ranunculoides X X. X.. Antennaria dioica.. X... Anthemis austriaca.... X. Anthemis cotula... X.. Anthemis tinctoria... X.. Anthericum liliago.. X X.. Anthericum ramosum.. X X X X Anthoxanthum odoratum... X. X Anthriscus sylvestris.. X X.. 144

145 Pokračování tabulky 27 Druh Arabidopsis thaliana.. X X.. Arabis hirsuta.. X X. X. Arabis pauciflora.... X. Arctium minus. X X X.. Arctium nemorosum X X X X X. Arenaria serpyllifolia.. X X. X Arrhenatherum elatius... X. X Artemisia absinthium.. X X X X Artemisia campestris.. X X. X Aruncus vulgaris X Asarum europaeum X X.... Asperula cynanchica.. X X. X Asperula tinctoria... X. X Asplenium ruta-muraria.. X X. X Asplenium septentrionale.. X X X X Asplenium trichomanes.. X X X X Aster amellus.. X X.. Astragalus glycyphyllos.. X X X X Athyrium filix-femina X X. X.. Atropa bella-donna X... X. Aurinia saxatilis.. X X X X Avenula pratensis... X.. Avenula pubescens..... X Bellis perennis X.. X.. Berteroa incana..... X Betonica officinalis... X.. Betula pendula. X X... Brachypodium pinnatum... X X X Brachypodium sylvaticum. X. X X X Bromus benekenii X X. X X. Bromus erectus..... X Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus.. X X.. Bromus inermis... X.. Bromus sterilis.. X.. X Bupleurum falcatum.. X X.. Calamagrostis epigeios.... X. Camelina microcarpa... X. X Campanula persicifolia X X. X X X Campanula rapunculoides.. X X X. Campanula rotundifolia.. X X X X 145

146 Pokračování tabulky 27 Druh Campanula trachelium X. X X X. Cardamine amara X X.. X. Cardamine impatiens X X. X X. Cardamine pratensis... X.. Cardaminopsis arenosa.. X X.. Carduus acanthoides.. X. X. Carduus crispus... X. X Carduus nutans.. X X. X Carex brizoides X..... Carex hirta... X. X Carex montana... X.. Carex ovalis... X X. Carex pairae... X. X Carex pallescens... X.. Carex praecox..... X Carex remota.... X. Carex spicata.... X X Carex sylvatica X X. X X X Carlina vulgaris.. X X. X Carpinus betulus. X X X X X Carum carvi... X. X Centaurea cyanus... X.. Centaurea jacea agg.... X. X Centaurea rhenana..... X Centaurea triumfetii..... X Cephalanthera damasonium..... X Cephalanthera longifolia.... X. Cephalanthera rubra.. X... Cerastium arvense.. X X. X Cerastium glomeratum... X.. Cerastium glutinosum... X.. Cerasus avium..... X Chaenorhinum minus.. X. X. Chaerophyllum aromaticum... X.. Chaerophyllum bulbosum..... X Chaerophyllum temulum.. X X X. Chamerion angustifolium... X.. Chelidonium majus X. X X. X Chrysosplenium alternifolium X X. X X. Circaea lutetiana X X.... Cirsium acaule..... X 146

147 Pokračování tabulky 27 Druh Cirsium palustre X... X. Cirsium vulgare X..... Clinopodium vulgare. X X X X. Convallaria majalis.. X. X. Convolvulus arvensis..... X Conyza canadensis... X.. Coronilla varia.. X X X X Corydalis intermedia.. X... Corylus avellana. X X X X. Cotoneaster integerrimus.. X X. X Crataegus laevigata.. X.. X Crataegus monogyna X X 3 Cruciata glabra... X. X Cystopteris fragilis... X.. Dactylis glomerata X. X X. X Dactylis polygama.. X X X X Daphne mezereum. X.... Dentaria bulbifera X X X X X X Dentaria enneaphyllos X X.... Deschampsia flexuosa.... X. Dianthus carthusianorum.. X X. X Dictamnus albus.. X X.. Digitalis grandiflora X. X X.. Drybpteris filix-mas X X X X X. Echium vulgare.. X X X X Equisetum arvense X.... X Epilobium collinum X. X. X. Epilobium montanum. X. X X. Erigeron acris.. X X.. Erophila verna.. X X.. Euonymus europaeus.. X X X X Euphorbia cyparissias.. X X X X Euphorbia dulcis. X.... Euphorbia esula... X.. Fagus sylvatica X X X X X X Fallopia convolvulus... X. X Fallopia dumetorum.. X.. X Festuca altissima.... X. Festuca gigantea X X. X X. 147

148 Pokračování tabulky 27 Druh Festuca heterophylla.... X. Festuca ovina X X. X X X Festuca pallens.. X X. X Festuca rubra agg.... X. X Festuca rupicola.... X X Ficaria bulbifera X X X X.. Filaginella uliginosa.... X. Fragaria moschata.. X X.. Fragaria vesca X. X X.. Fragaria viridis X. X X X X Fraxinus excelsior X X X X.. Fumaria officinalis agg.. X X X.. Gagea lutea X. X... Gagea pratensis... X.. Galeobdolon luteum X X X X X X Galeobdolon montanum. X X... Galeopsis angustifolia... X.. Galeopsis bifida... X.. Galeopsis ladanum.. X X. X Galeopsis pubescens... X X X Galeopsis speciosa X..... Galeopsis tetrahit.. X X.. Galium aparine.. X. X X Galium glaucum.. X X X X Galium odoratum X X X X X X Galium x pomeranicum... X.. Galium pumilum... X X X Galium sylvaticum X. X X X. Genista tinctoria... X X X Geranium columbinum... X.. Geranium pratense... X.. Geranium pusillum... X.. Geranium robertianum X X X X X X Geranium sanguineum.. X X X X Geum urbanum X X X X X X Glechoma hederacea.. X X. X Glyceria aquatica... X.. Grossularia uva-crispa.. X X.. 148

149 Pokračování tabulky 27 Druh Hedera helix. X X X X. Helianthemum nummularium subsp. obscurum..... X Hepatica nobilis. X X X X. Heracleum sphondylium X. X X.. Herniaria glabra.. X X.. Hieracium bauhinii.. X X. X Hieracium caespitosum.. X X.. Hieracium cymosum.. X X.. Hieracium cf. echioides /sterilní/... X.. Hieracium lachenalii agg. X.. X.. Hieracium laevigatum.... X. Hieracium murorum. X. X X X Hieracium pallidum agg. /schmidtii/.. X X. X Hieracium pilosella.. X X. X Hieracium racemosum /cf. sensu Dostál/.. X X X. Hieracium sabaudum... X X X Hieracium umbellatum.. X X.. Holcus lanatus... X. X Holosteum umbellatum... X.. Hordelymus europaeus X. X X X. Humulus lupulus X. X X X X Hyoscyamus niger.... X. Hypericum hirsutum X.. X. X Hypericum perforatum X. X X X X Hypochoeris radiacata... X.. Impatiens noli-tangere X X. X.. Impatiens parviflora. X X X X X Inula conyza.. X X X X Jasione montana..... X Jovibarba sobolifera.. X X. X Juncus articulatus... X.. Juncus effusus X.. X X. Juniperus communis subsp. communis.. X X X X Knautia arvensis.. X X X X Koeleria macrantha... X.. 149

150 Pokračování tabulky 27 Druh Lactuca perennis.. X.. X Lactuca serriola.. X.. X Lactuca viminea..... X Lamium album.. X.. X Lamium maculatum X X X X X. Lamium purpureum. X.... Lapsana communis X. X X. X Larix decidua.. X X X X Lathyrus niger... X X. Lathyrus pratensis... X.. Lathyrus vernus X X X X X. Lembotropis nigricans.. X X X. Leontodon autumnalis.. X... Leontodon hispidus..... X Lepidium campestre... X.. Leucanthemum vulgare... X. X Ligustrum vulgare.. X.. X Lilium martagon.. X X.. Linaria vulgaris... X.. Linum catharticum... X.. Lonicera xylosteum X X X X X. Lotus corniculatus.. X X.. Lunaria rediviva X X.... Luzula campestris..... X Luzula luzuloides X X X X. Luzula pilosa X..... Lychnis flos-cuculi... X.. Lysimachia nummularia X. X X.. Lythrum salicaria... X.. Maianthemum bifolium... X.. Medicago lupulina..... X Medicago minima... X.. Melampyrum pratense.... X. Melandrium album..... X Melica nutans X X X X X. Melica picta... X X X Melica transsilvanica.. X X. X Mentha arvensis... X.. Mercurialis perennis X X X X.. Milium effusum. X X X.. Moehringia trinervia.. X X.. 150

151 Pokračování tabulky 27 Druh Molinia coerulea..... X Mycelis muralis X. X X X X myosotis laxiflora X.. X.. Myosotis ramosissima... X.. Myosotis sparsiflora. X. X.. Myosotis sylvatica... X. X Myosoton aquaticum X..... Neottia nidus-avis.. X... Neslia paniculata... X.. Oenothera biennis.. X.. X Omalotheca sylvatica... X X X Omphalodes scorpioides.. X... Origanum vulgare. X X X.. Oxalis acetosella X X. X X X Papaver argemone... X.. Papaver dubium..... X Paris quadrifolia. X.... Peucedanum oreoselinum..... X Phalaris arundinacea X.. X.. Phleum phleoides.. X X. X Picea abies X X X X.. Pimpinella saxifraga... X. X Pinus nigra..... X Pinus sylvestris X X X X X X Plantago lanceolata.. X.. X Plantago major X..... Plantago media.. X... Poa angustifolia.. X.. X Poa annua... X.. Poa compressa... X. X Poa nemoralis subsp. nemoralis X X X X X X Poa nemoralis subsp. rigidula.. X X. X Poa trivialis X..... Polygonatum multiflorum. X X.. X Polygonatum odoratum.. X X. X Polygonum aviculare agg. X..... Polypodium vulgare X. X X X. Potentilla anglica... X.. Potentilla anserina... X.. 151

152 Pokračování tabulky 27 Druh Potentilla arenaria.. X X. X Potentilla argentea.. X X X X Potentilla heptaphylla.. X X. X Potentilla neumanniana.. X X X X Potentilla pusilla.. X... Potentilla reptans... X X X Prenanthes purpurea X..... Prunella vulgaris X.. X.. Prunus spinosa.. X X X X Pseudolysimachion spicatum.. X X.. Pseudotsuga menziesii X.. X.. Pulmonaria obscura X X. X X. Pulsatilla pratensis.. X X. X Pyrethrum corymbosum. X X X X X Pyrus pyraster.. X X.. Quercus petraea. X X X X X Quercus robur... X.. Ranunculus lanuginosus X X.... Ranunculus repens X X. X.. Rhamnus catharticus.. X X. X Robinia pseudacacia.. X X. X Roegneria canina.. X. X. Rosa agrestis... X.. Rosa canina.. X X X. Rosa corymbifera... X.. Rosa gallica.. X X. X Rosa rubiginosa.. X X.. Rubus fruticosus spec. agg... X X X X Rubus idaeus X X X... Rumex acetosa.. X... Rumex acetosella (inc. angiocarpus).. X X. X Rumex crispus... X.. Rumex obtusifolius... X.. Rumex sanguineus... X.. Rumex thyrsiflorus..... X Sagina procumbens... X.. Salvia pratensis.. X X. X 152

153 Pokračování tabulky 27 Druh Sambucus nigra X X X X. X Sambucus racemosa X X. X X. Sanguisorba minor.. X X. X Sanicula europaea X.. X X. Saponaria officinalis.. X X. X Scabiosa columbaria..... X Scabiosa ochroleuca..... X Scleranthus annuus... X X. Scleranthus perennis..... X Scrophularia nodosa X.. X X. Sedum acre.. X X.. Sedum album.. X X. X Sedum maximum.. X X X X Sedum spurium.. X... Sedum reflexum.. X X.. Sedum sexangulare.. X X X X Senecio fuchsii X X X X X. Senecio jacobaea..... X Senecio nemorensis.... X. Senecio viscosus.... X. Seseli osseum.. X.. X Silene nutans.. X X X X Silene vulgaris... X X X Sisymbrium strictissimum.. X... Solanum nigrum.... X. Sorbus aria agg... X X. X Sorbus aucuparia... X.. Sorbus torminalis.. X X X X Spergula arvensis..... X Spergularia rubra.... X. Stachys recta.. X X X X Stachys sylvatica X X. X.. Stellaria holostea X X X X X X Stellaria media.. X... Stellaria nemorum X X. X.. Stellaria uliginosa X.. X.. Steris viscaria.... X. Stipa joannis.. X... Swida sanguinea.. X X.. Symphoricarpos albus..... X 153

154 Pokračování tabulky 27 Druh Tanacetum vulgare... X X X Taraxacum laevigatum agg... X X. X Taraxacum officinale agg... X X. X Teucrium botrys.. X X. X Teucrium chamaedrys... X. X Thlaspi caerulescens.. X X.. Thymus pulegioides.. X X X X Tilia cordata. X X X.. Tilia platyphyllos.. X X.. Torilis japonica.. X X.. Tragopogon orientalis..... X Trifolium alpestre... X X X Trifolium arvense.. X X. X Trifolium campestre X. X.. X Trifolium repens... X.. Trifolium atriatum..... X Turritis glabra.. X X.. Tussilago farfara... X.. Typha latifolia... X.. Ulmus glabra. X X X X X Ulmus minor.. X X.. Urtica dioica X X X X X X Valerianella locusta.. X X. X Verbascum densiflorum.. X X X. Verbascum lychnitis X. X X. X Verbascum nigrum.. X X X X Verbascum nigrum x lychnitis... X.. Veronica beccabunga X Veronica chamaedrys. X. X X. Veronica dillenii.. X X.. Veronica montana X X.... Veronica officinalis X.. X X X Veronica serpyllifolia... X. X Veronica sublobata.. X X.. Veronica teucrium.. X X. X Viburnum opulua X..... Vicia angustifolia..... X Vicia cracca... X.. Vicia dumetorum X.. X.. 154

155 Pokračování tabulky 27 Druh Vicia hirsuta X.. X. X Vicia lathyroides... X.. Vicia pisiformis.... X. Vicia sepium X. X X X X Vicia sylvatica X.. X X X Vicia tetrasperma... X.. Vincetoxicum hirundinaria.. X X X X Viola canina.. X X.. Viola collina.. X X. X Viola hirta.. X.. X Viola reichenbachiana X.. X X X Viola riviniana.. X X X. Viola tricolor subsp. subalpina.. X X.. Viscum album subsp. abietis.. X... Druhová diverzita Čertovy skály je vyšší /také skalní těleso Čertovy skály je podstatně mohutnější/. Ze skalních druhů a z druhů plášťů světlomilných lesů zde bylo zaznamenáno několik druhů, které nebyly na Kněžské skále dosud nalezeny: Alyssum montanum, Antennaria dioica, Anthemis tinctoria, Anthericum liliago, Arabidopsis thaliana, Aster amellus, Avenula pratensis, Betonica officinalis, Bupleurum falcatum, Carex montana, Cephalanthera rubra, Clinopodium vulgare, Corydalis intermedia, Cystopteris fragilis, Dictamnus albus, Digitalis grandiflora, Epilobium collinum, Erophila verna, Gagea lutea, Gagea pratensis, Galium x pomeranicum, Hieracium caespitosum, Hieracium cymosum, Hieracium umbellatum, Koeleria macrantha, Lilium martagon, Linum catharticum, Medicago minima, Myosotis sparsiflora, Omphalodes scorpioides, Potentilla anglica, Potentilla pusilla, Pseudolysimachion spicatum, Sedum acre, Sedum reflexum, Stipa joannis, Swida sanguinea, Thlaspi caerulescens, Vicia lathyroides, Vicia tetrasperma aj. Na Kněžské skále byly naopak nalezeny další druhy, které jsme na Čertově skále dosud nezjistili: Allium oleraceum, Allium vineale, Alyssum alyssoides, Avenula pubescens, Berteora incana, Bromus erectus, Carex praecox, Carex spicata, Centaurea rhenana, Centaurea triumfettii, Cephalanthera damasonium, Cirsium acaule, Festuca rupicola, Helianthemum nummularium subsp. ovatum, Jasione montana, Lactuca viminea, Medicago lupulina, Peucedanum oreoselinum, Sagina 155

156 procumbens, Scabiosa columbaria, Scabiosa ochroleuca, Scleranthus perennis, Spergula arvensis, Trifolium striatum atd. /cf. uvedený seznam/. POZNÁMKY K OCHRANĚ FLÓRY A VEGETACE Návrh na ochranu lokality čertova skála podal doc. dr. Vachtl, aby se ochránil "nejkrásnější odkryv polštářových spilitových láv v celém českém algonkiu". Úředně byla státní přírodní rezervace Čertova skála zřízena z uvedených důvodů vyhláškou ministerstva školství, věd a umění ze dne 27. ledna Vůdčím fenoménem ochrany je tedy geologie a geomorfologie, což potvrdila i prověrková komise státní ochrany přírody v roce 1962 a navrhla území k přehlášení na chráněný přírodní výtvor, kategorii podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, pro "zejména krasové jevy, skalní útvary, významné stromy a jejich skupiny". Tento návrh nebyl do současné doby realizován. Naopak v rámci nových prověrek chráněných území ČSR bylo v roce 1983 doporučeno rozšířit původní motivaci ochrany pro toto území a po terénním šetření vzhledem k zajímavým společenstvům na celý ekosystém, a tím ponechat dosavadní kategorii státní přírodní rezervace. RIVOLA (1974) se ke kategorizaci nevyjadřuje, ale na podkladě botanické revize chráněného území a okolí nedoporučuje případné územní rozšíření /kým navrhováno?/, protože přilehlé porosty jsou velmi narušeny výsadbou introdukovaných dřevin /smrk, borovice a modřín/. Výnosem MŠVÚ bylo chráněné území vymezeno parcelou č. 449 v katastrálním území Hracholusky plochy 2,34 ha /bez silnice, která je součástí parcely,pouze 2,18 ha/. Protože území leží na lesním půdním fondu, je z praktického hlediska vymezeno lesními porosty /c 1 a d 1 oddělení 40 a bezlesí 81 v polesí Slabce/. Celkově jde o poněkud větší plochu, na kterou se vztahují ochranné podmínky vyplývající z výnosu: "na ploše rezervace bude hospodaření usměrněno tak, aby byl zachován přírodní ráz rezervace". Z chráněných druhů podle vyhlášky MK ČSR č. 54/1958 Ú. l. se ve sledovaném území vyskytuje celkem 15 taxonů, z toho byly jenom v území SPR Čertova skála nalezeny Anthericum li-liago, Aster amellus, Cephalanthera rubra, Dictamnus albus, Lilium martagon a Stipa joannis. Naopak jen na Kněžské skále Centaurea triumfettii a Cephalanthera damasonium, na Dlouhé hoře Cephalanthera longifolia a ve stinných roklích kolem Písařova vrchu Daphne mezereum a Lunaria rediviva. Prakticky po celém území roztroušeně rostou na výslunných svazích z 156

157 chráněných druhů Anthericum ramosum, Aurinia saxatilis, Juniperus communis subsp. communis a Pulsatilla pratensis; částečně chráněná je Primula veris. Z taxonů červeného seznamu (HOLUB, PROCHÁZKA et ČEŘOVSKÝ 1979) se ze skupiny C II, taxony silně ohrožené, vyskytují ve sledovaném území Cephalanthera rubra a Pulsatilla pratensis, ze skupiny C III, tj. ohrožených, pak Abies alba, Anthemis cotula, Anthericum liliago Aruncus vulgaris, Aster amellus, Aurinia saxatilis, Cephalanthera damasonium, C. longifolia, Daphne mezereum, Dictamnus albus, Jovibarba sobolifera, Juniperus communis subsp. communis, Lactuca perennis, Omphalodes scorpioides, Primula veris, Rosa gallica a Stipa joannis a konečně ze skupiny C IV, taxonů zasluhujících zvýšenou pozornost, zde roste Hieracium pallidum agg., Lactuca viminea, Lunaria rediviva, Melica pieta, Myosotis sparsiflora, Peucedanum oreoselinum, Pseudolysimachion spi-catum, Seseli osseum a Trifolium striatum. Z hlediska vegetace jsou prakticky všechna přirozená společenstva velmi cenná. Nejvíce druhově nasycena jsou lemová společenstva a zvláště společenstva teplomilných křovin, kde se stýkají xerotermní skalní druhy s lemovými i teplomilnými hájovými druhy. Tyto porosty jsou nepravidelně vytvořeny na sutích a hlinitých kuželech pod skalami a jsou vzhledem k možnosti zátopy ohroženy nejvíce /úplné zničení/. Podobný osud by stihl i roklinová společenstva /Arunco-Aceretum, Lunario- Aceretum, Lunario-Alnetum/ v hlubokých inverzích, která by se svou mimořádně cennou vegetací zmizela rovněž beze stopy; část xerofilních skalních společenstev by zůstala zachována jen při vrcholu Čertovy skály. Kněžská skála by se svou pestrou vegetací zcela zmizela pod vodou. Zmizel by rovněž typ tolitové doubravy /Cynancho-Quercetum poetosum/, který je spíše vázán na dolní poloviny svahů /na rozdíl od Cynancho-Quercetum typicum/. Relativně nejméně ohrožena jsou tedy z tohoto hlediska společenstva při hranách svahů. ZÁVĚR Čertova a Kněžská skála jaou považovány za význačný geologický a geomorfologický fenomén, který se krajinářsky výrazně uplatňuje především z pohledu od řeky Berounky. Geologická stavba byla také motivací pro vyhlášení územní ochrany u Čertovy skály. Z geologického i geomorfologického hlediska je i širší okolí velmi různorodé, což spolu s expozičními změnami vytváří předpoklady pro velkou 157

158 druhovou a vegetační pestrost, která byla autory ověřena. Ve sledovaném území bylo zjištěno kolem 450 druhů vyšších rostlin a bylo zaznamenáno 13 přirozených rostlinných společenstev. Na úrovni asociace se přitom z fytocenologického hlediska nestudovala sekundární vegetace a kulturní porosty. Značná diverzita druhů i společenstev podtrhuje přírodovědecký význam dosavadního chráněného území. Motivaci ochrany je nutno proto rozšířit i na flóru a vegetaci v souladu se závěry ochranářské prověrky z roku Vegetaci skalních stěn tvoří zablokovaná sukcesní stadia společenstev svazu Alysso-Festucion pallentis, která se změnou sklonu a s přibývající půdní vrstvou přecházejí přes společenstva lemů třídy Trifolio-Geranietea a teplomilných křovin do lesních společenstev skalních sutí a svahů. Z hlediska režimu ochrany přírody je proto možno ponechat bez zásahu skalní a lemová společenstva včetně společenstev teplomilných křovin a pozornost věnovat dosavadním lesním společenstvům vlastního chráněného území i bezprostředního okolí. Tato společenstva jsou poznamenána lesním hospodářstvím, např. nevhodnou strukturou stejnověkých porostů a introdukcí nepůvodních dřevin /Pinus nigra, Larix decidua/, jejichž porosty mají nepříznivý vliv na vegetaci bylinného patra. Proto je nutné introdukované dřeviny nahradit stanovištně odpovídajícími druhy /Carpinus betulus, Quercus petraea, v suťových polohách Tilia platyphyllos, Acer platanoides, A. pseudoplatanus/. Z floristického hlediska představuje komplex Čertovy a Kněžské skály, kromě Týřovické skály, Baby a Kabečnice, nejbohatší lokalitu Křivoklátska. Spolu s blízkou Týřovickou skálou, Velkou Pleší a údolím Úpořského potoka tvoří organický přírodní celek koncentrující většinu typů ekosystémů Křivoklátska. Tato skutečnost by měla mít rovněž význam při ochranářské zonaci CHKO Křivoklátsko. Zusammenfassung In weiterer Umgebung von Felsen Čertova und Kněžská skála im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko /Mittelböhmen/ wurden ca 450 Pflanzenarten festgestellt. Zu den selten vorkommenden und geschützten Arten gehoren Anthericum liliago, A. ramosum, Aruncus vulgaris, Aster amellus, Aurinia saxatilis, Centaurea triumfettii, Cephalanthera damasonium, C. longifolia, C. rubra, Daphne mezereum, Dentaria enneaphyllos, Dictamnus albus, Digitalis grandiflora, Hieracium pallidum agg., Juniperus communis subsp. communis, Lactuca perennis, Lilium martagon, Lunaria rediviva, Melica 158

159 picta, Poa nemoralis subsp. rigidula, Pulsatilla pratensis, Rosa gallica, Scabiosa columbaria, Stipa joannis und Veronica montana. Die natürlichen Pflanzengesellschaften /13 Assoziationen/ bilden eine Reihe von den Inizialstadien auf den sonnigen Felsen /Verband Alysso-Festucion pallentis/, über die Saumgesellschaften /Trifolio-Geranietea/ und die Gesellschaften der xerothermen Sträuchern zu den Waldgesellschaften /Cynancho-Quercetum, Helampyro-Carpinetum/. Der Felsen Čertova skála ist ein geologisches Naturschutzgebiet /polsterförmige Lava/. Auf Grund der botanischen Untersuchung schlagen die Autoren vor, die Naturschutzmotivierung auch an die Flora und Vegetation erweitern. Literatura ČEPEK,L. et ZOUBEK,V. /red./, 1961: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : p., Praha. ČEŘOVSKÝ,J. et HOMOLÁČ.M., 1963: Závěrečná zpráva z prověrky chráněných území Středočeského kraje za rok p., Praha. DIERSCHKE,H., 1974: Saumgesellschaften im Vegetations- und Standortsgefälle an Waldrändem. - Scr. Geobot., Gottingen, 6: HOLUB, J.; PROCHÁZKA,F. et ČEŘOVSKÝ, J., 1979: Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR /l. verze/. - Preslia, Praha, 51: HUSOVÁ,M., 1975: Suťové a roklinové lesy na Křivoklátsku. - Bohem. Centr., Praha, 4: KOLBEK,J., 1978: Beitrag zur Kenntnis des Woodsio-Asplenietum und Asplenietum septentrionalis in Böhmen. - Preslia, Praha, 50: KOLBEK,J. et KURKOVÁ,J., 1979: Cymbalarietum muralis GÖRS 1966 v průhonickém parku. - Zprv. Čs. Bot. Společ., Praha, 14: 23-25, MLADÝ,F., 1983: Fytogeografické zákonitosti květeny a vegetace Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. - Bohem. Centr., Praha, 12: MORAVEC,J. et al., 1982: Die Assoziationen mesophiler und hygrophiler Laubwälder in der Tschechischen Sozialistischen Republik. - In: Vegetace ČSSR, ser. A 12: 1-292, Praha. MORAVEC,J. et al., 1983: Rostlinná společenstva české socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 14(1983), append. 1: et (1)-(19). NĚMEC,J. 1983: Geologie Státní přírodní rezervace Čertova skála. - Bohem. Centr., Praha, 12: N EUHÄUSL0VÁ,Z. et KOLBEK,J. /red./, 1982: Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV p., Průhonice. QUITT,E., 1971: Klimatické oblasti Československa. - Stud. Geogr., Brno, no. 16: RIVOLA,M., 1974: Zpráva o revizi SPR Čertova skála. - ms., /depon. SÚPPOP, Praha/. VESECKÝ,A. et al., 1958: Atlas podnebí Československé republiky p. et map., Praha. 159

160 WITSCHEL,M., 1980: Xerothermvegetation und dealpine Vegetationskomplexe in Südbaden. - Beih. Veroff. Naturschutz Landschaftspflege Baden- Württemberg, Karlsruhe, 17: Adresy autorů: RNDr. Jiří Kolbek, CSc., Botanický ústav ČSAV, Průhonice RNDr. Václav Petříček, Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, Valdštejnské nám. 1, Praha 1 160

161 Bohemia centralis, Praha, 14: ,1985 Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a ve zbývající části okresu Rakovník Die Artengruppen der chorologischen Indikatoren für Naturschutz und Landschaftspflege im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Kreises Rakovník František MLADÝ - Jiří KOLBEK Květena určitého území je otevřený a dynamický systém, ve kterém se trvale mění kvalita i kvantita jejího druhového složení. Počet druhů cévnatých rostlin, zjištěný v současné době, jejich rozšíření a kvantitativní zastoupení ve vymezeném územním celku je výsledkem florogenetických změn v postglaciálním a pravděpodobně i v pleistocénním období za posledních asi let, tj. v nejmladší etapě vývoje přírody. V období od pozdního glaciálu až po subrecent rozlišujeme 8 rozdílných časových úseků (LOŽEK 1980), které byly klimaticky různě příznivé pro šíření a pronikání rostlinných druhů do ne-zaledněných částí střední Evropy z jejich glaciálních refugií. V prvních fázích probíhal postglaciální vývoj květeny spontánně a bez pod statných vlivů člověka. V době asi před 8000 lety začal člověk-zemědělec svou činností a postupnou redukcí ploch lesních porostů intenzivněji ovlivňovat přírodu, a tím usměrňovat její vývoj. Intenzita jeho vlivu se v dalších obdobích stále zvyšovala a do území byly zavlečeny druhy, které sem v té do bě přirozenou migrací nemohly proniknout /archeofyta/. Tento stav trval po několik tisíciletí a vlivem dále pokračující lidské činnosti vznikla zhruba před 1500 lety kulturní krajina blízká přírodě, jejíž vegetační strukturu tvořily podle lokálně rozdílných stanovištních podmínek lesní, luční, past-vinné a polní porosty v různém vzájemném plošném poměru. V historické době s přibývajícím počtem obyvatel se dále zvyšoval stupeň ovlivňování přírody. Ke změnám složení květeny a dosud nedotčených ekotypů 161

162 přispěla např. stavba hradů, zakládání rybníků, zvýšená potřeba dřevní hmoty po častých požárech středověkých měst apod. Vlivem rozšiřujícího se pohybu obyvatel na větší vzdálenosti se stále častěji zavlékají další většinou ruderální druhy, jak se to nezáměrně stávalo i v historické době /neofyta/. Dalším mezníkem, kdy proběhly velkoplošné a rozsáhlé změny ve složení vegetace, byl začátek lesních kultur /od poloviny 18. století/. V té době se v nižších polohách začalo s výsadbou borovice, později hlavně smrku a v menším množství také modřínu na úkor dříve převažujících listnatých porostů s jedlí a s vzácným tisem. Ve 2. polovině 19. století ovlivnily podmínky pro pronikání dalších druhů rozvíjející se důlní činnost a stavba železniční sítě. V současnosti je příroda stéle intenzivněji a více ovlivňována. V 50. letech to byla zprvu hospodářsko-technická úprava zemědělských pozemků, některé nevhodné meliorační zásahy, rychle pokračující chemizace zemědělství a všeobecně se zvyšující znečisťování přírodního prostředí, tzn. ovzduší, vod i půd. Po roce 1970 vlivem zjednodušení přirozené diverzity ekologických podmínek zanikly mnohé ekotypy vyznačující se specifickými vlastnostmi, byly zničeny ostrůvky rozptýlené zeleně a zredukovaly se luční, pastvinné a pramenišť ní druhy, a to v rozsahu, který v minulosti neměl obdoby. Na mnoha místech tak byla nezvratně porušena mozaikovitost výskytu ohrožených druhů odpovídající přirozeným geomorfologickým, pedologickým a hydrologickým podmínkám a byla tak otevřena cesta pro velkoplošnou invazi ruderálních druhů. Uvedené důvody byly podnětem k vypracování dále uvedeného přehledu o současném stavu rozšíření ohrožených druhů rostlin v nejzápadnější části Středočeského kraje. Připojený seznam 550 vybraných druhů se týká území, které zahrnuje okres Rakovník a CHKO Křivoklátsko včetně jejích částí přesahujících do okresů Plzeň-sever, Rokycany, Beroun a Kladno s celkovou rozlohou 1233 km 2 Za dobu 200 let trvání botanického výzkumu (HAENKE 1786) bylo v území zjištěno zhruba 1200 planých, zplanělých a zavlečených druhů cévnatých rostlin. Z toho je druhů obecně rozšířených a 250 vzácných. Ostatní druhy se vyznačují středním stupněm hojnosti, i když v jednotlivých fytogeografických okresech je jejich rozšíření podle odlišných stanovištních podmínek velmi rozdílné, popřípadě v některých jejich částech mohou tyto druhy i chybět. Z fytogeografického hlediska území náleží převážně obvodu mezofytikum s fytogeografickými okresy /dále fyt. okr./ 30 - Jesenicko-rakovnická plošina a

163 Křivoklátsko. Menší část území patří fytogeografickému obvodu termofytikum reprezentovanému fyt. okr. 6 - Džbán a drobnými přesahy fyt. okr. 2. Střední Pohoří na severu /v okolí Vlkova, Vrbice a Jesenice/ a fyt. okr. 8 -Český kras v jihovýchodní části území /u Trubína a u Trubské/. V připojeném seznamu je značkami uvedeno rozšíření druhů v uvedených třech fytogeografických okresech /6, 30, 32/, které se odlišují kvalitativním i kvantitativním složením květeny. Rozdíly způsobují vlastnosti geologického podkladu a z toho 26. Mapa území: plná linka - hranice fytochorionů; tečkovaná linka - CHKO Křivoklátsko; čárkovaná linka - hranice okresu Rakovník; B-Džbán, C-Jesenicko-rakovnická plošina, D- Křivoklátsko. 163

164 vyplývající pedologické podmínky a geomorfologie povrchových tvarů terénu. Podél hranic těchto fytogeografických celků jsou soustředěny gradientové linie vyjadřující nejvýraznější změny ve složení flóry /květenný kontrast/. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA FYTOGEOGRAFICKÝCH OKRESŮ FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 2 - DŽBÁN V tomto okrese převažují sedimenty křídového útvaru s degradovanými plošinami a s hlubokými jednostrannými erozními údolími zaříznutými do karbonské-ho podloží. Charakteristickými typy vegetace jsou společenstva na slínech, opukových hranách a stráních, výchozech cenomanských pískovců, svahových pramenných horizontech a na údolních loukách poloslatinného typu. Mnohá stanoviště mají reliktní ráz. Větší část je lesním územím. K význačným druhům patří např. Anemone sylvestris, Arctostaphylos uva-ursi, Carex flacca, C. pediformis, C. tomentosa, Cephalanthera damasonium, Chamaebuxus alpestris, Corallorhiza trifida, Coronilla vaginalis, Cypripedium calceolus, Erysimum odoratum. Gentianella ciliata, Orchis purpurea, Pleurospermum austriacum, Tetragonolobus maritimus a Viburnum lantana. Kromě skalních druhů chybí např. Aruncus vulgaris, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Corydalis cava, C. intermedia. Comarum palustre, Lamium maculatum, Thlaspi caerulescens a Steris viscaria. Výjimečný je výskyt montánnějších typů v chladových kotlinách v údolích /v tzv. dolech/. Vysoký podíl na složení květeny mají termofyta. FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 30 - JESENICKO-RAKOVNICKÁ PLOŠINA Geologický podklad zde tvoří horniny karbonu a krystalinika čisteckojesenického masivu. Na krystaliniku jsou vyvinuty málo úživné půdy. Podobně je tomu na měkkých a labilních karbonských sedimentech a na neogenních štěrcích trvale vystavených, zvláště mimo les, denudací a erozi, které modelují převážně nevýrazný terén s malou reliéfovou energií. Původními porosty na zemědělském půdním fondu byly v minulosti většinou acidofilní doubravy. Zbytky přirozenější vegetace se maloplošně zachovaly na písčitých půdách, sprašových návějích a zrašeliněných údolních aluviích. Lokálně /Jesenicko, Novostrašecko/ se uplatňuje i rybniční květena. Vápnitější podklady kromě spilitového ostrůvku u Drahouše a 164

165 svahových hlín na jižním úpatí Džbánu chybějí. Vzhledem k vlastnostem podkladu rovněž chybí skalní květena a význačnější termofyta, která sem pronikají ve směru hřbetnice mezi dvěma větvemi Rakovnické kotliny od severozápadu z Podbořanska, popřípadě v novější době podle železniční trati ze Žatecka. Z význačných druhů se vyskytují: Cirsium heterophyllum,corynephorus canescens, Drosera rotundifolia, Sedum villosum, Viola palustris a v minulosti Chimaphila umbellata a hojné Parnassia palustris a Trollius altissimus. FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 32 - KŘIVOKLÁTSKO Osou území je hluboké údolí Berounky, kde na převládajícím skalním podkladu s členitým reliéfem vhloubeným do algonkické paroviny se vyskytují ekotopy s extrémními stanovištními podmínkami. Patří k nim skalní kulisy a ostrožny orientované k jihu a chladové kotliny v údolí toků. Uplatňuje se tu zvrat vegetačních stupňů. Většinu území zaujímá les. Chybějí zde druhy rašelinných a písčitých ekotopů, s výjimkou výskytu na štěrkopískových terasách. Kromě lesní vegetace je dominantní vegetace skal a údolní druhy v nivě a na říčních terasách. Četná naleziště jsou reliktního charakteru. Vysokým podílem v bylinném patře lesních porostů jsou zastoupeny taxony význačných druhových skupin indikující společenstva bučin, habrových doubrav a svahových subxerofilních doubrav na kyselém podkladu. Z chorologicky význačných druhů v území rostou Allium strictum, A. ursinum, Arctium nemorosum, Aruncus vulgaris, Corydalis cava, C. intermedia, Cardamine flexuosa, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Festuca altissima, Gagea bohemica, Galium saxatile, Isopyrum thalictroides, Lamium maculatum, Lysimachia nemorum, Melica picta, Omphalodes scorpioides, Orthantha lutea, Poa badensis, Polygonatum verticillatum, Primula elatior, Saxifraga paniculata, S. rosacea, Sesleria albicans, Stipa joannis, Taxus baccata, Thlaspi caerulescens, Veronica montana a Woodsia ilvensis. Některé kalcikolní druhy Džbánu a českého krasu buď úplně chybějí, nebo se jen výjimečně a ojediněle vyskytují na diabasech při jižní hranici CHKO Křivoklátsko; rovněž se zde nevyskytují druhy písčitých a rašelinných ekotopů, např. Anemone sylvestris, Carex ericetorum, Cypripedium calceolus, Diphasiastrum complanatum, Hypericum humifusum, Lycopodium annotinum, Menyanthes trifoliata, Orchis purpurea, Thymus serpyllum aj. 165

166 VYSVĚTLIVKY K DRUHOVÉMU SEZNAMU V jednotlivých skupinách jsou vybrané druhy uvedeny abecedně podle latinských jmen. Nomenklatura je uvedena podle NEUHÄUSLOVÁ et KOLBEK (1982). Charakteristika výskytu druhů je uváděna těmito symboly: A - výskyt v celém území, tj. ve všech třech fytogeografických okresech; B - výskyt ve fytocenologických okrese Džbán v rámci hranic okresu Rakovník; C - Jesenicko-rakovnická plošina v rámci hranic okresu Rakovník včetně dvou přesahujících malých výběžků fytochorionu střední Poohří; D -fytocenologický okres Křivoklátsko v rámci hranic CHKO včetně přesahující části fytocenologického okresu Český kras. Velká písmena /A, B, C, D/ označují vzácný výskyt, malá /b, c, d/ hojnější výskyt. Bližší informace o jednotlivých druzích jsou uvedeny číselně: 1. druhy vícekrát neověřené, pravděpodobně zaniklé, vyhynulé, popřípadě vy- 2. hubené ; 3. ohrožené druhy; 4. druhy prokazatelně původní, zjištěné až v posledních 40 letech; 5. druhy taxonomicky nově vylišené; 6. druhy v území dosud nezjištěné, s možností okrajového průniku z okolních území; 7. reliktní druhy; 8. archeofy; 9. neofyt. Za některými druhy je uveden první autor nálezu nebo sběru, popřípadě autor posledního zjištění s citací, popřípadě s doplňující poznámkou. Rok uvedený za jménem autora po pomlčce značí nepublikovaný údaj nebo datum uvedené na schedě herbářové položky. U některých vzácných druhů je na konci řádku za pomlčkou uveden počet dosud zjištěných lokalit, i když jejich počet je v současnosti zpravidla menší. Označení, uvedené v závorce, např. /C 8/, znamená druhotné stanoviště, zkratka introd. znamená po introdukci dále se šířící druh. Autoři děkují RNDr. V. Skalickému, CSc, za upřesnění některých údajů. I. SKUPINA K této skupině patří druhy chráněné a částečně chráněné podle vyhlášky 54 ze dne 18. dubna Částečně chráněné druhy jsou označeny / / před jménem druhu. V této skupině je začleněno celkem 83 druhů. 166

167 Aconitum variegatum B 2, D 2, Aconitum vulparia B 2, D 2, Anemone sylvestris B 2, Anthericum liliago B 2, D 2, Anthericum ramosum B 2, D 2, Aquilegia vulgaris B 2, D 2, Arctostaphylos uva-ursi B 2, 3, 6, Arnica montana A 2, Aster amellus B 2, D 2, Astragalus cicer A 2, Astragalus onobrychis D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Aurinia saxatilis D 6. Blechnum spicant B 8, C 8, Botrychium lunaria A 2. Campanula glomerata B 2, D 2, Centaurea triumfettii B 2, D 2, Cephalanthera damasonium A 2, Cephalanthera longifolia B 2, D 2, Cephalanthera rubra B 2, D 2, 3, Ceteracah officinarum D 1 (ROHLENA 1924, KAVINA 1928) - 1, Chamaebuxus alpestris b 2, 6, C 2, 6, D 2, 6, Clematis recta B, D, Clematis vitalba A 8 introd., Coeloglossum viride B 2, C 2, Cornus mas B 2, D 2, Cypripedium calceolus B 2. Dactylorhiza fuchsii C 2, Dactylorhiza majalis A 2, Daphne mezereum A 2, Dianthus superbus D 2, Dictamnus albus B 2, D 2, Diphasiastrum complanatum C 2, Drosera rotundifolia C 2. Epipactis atrorubens D 2, Epipactis helleborine A 2, Epipactis palustris C 2-3, Epipactis purpurata A 2. Gagea bohemica D 2, 3-1, / / Galanthus nivalis D 1 (MALOCH 1934), Gentiana cruciata B 5, C 2-2, Gentiana pneumonanthe C 2, D 2, Gentiana verna B 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), D 1 (WURM 1903) - 2, Gentianella amarella C 1 (ČELAKOVSKÝ 1877, WURM 1903), Gentianella baltica C 2, D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Gentianella ciliata A 2, Gentianella aspera C 1 (STŘÍBRSKÝ 1932, KRIST 1934 ut Gentiana germanica), Gymnadenia conopsea D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883) - 1. Huperzia selago B 5. Iris pseudocorus A 2, Iris sibirica A 2. Juniperus communis A 2. Ledum palustre C 1, 6 (GEBHART, RATAJ et OSVALD 1949) - 1, Leucojum vernum C 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a, NETUŠIL 1943), D 2, Lilium martagon A 2, Linum tenuifolium B 1 (ČELAKOVSKÝ 1886), Lunaria rediviva D 2, Lycopodium annotinum B 2, 3-1, Lycopodium clavatum A 2. Melittis melissophyllum A 2, / / Menyanthes trifoliata C 2. Nuphar lutea C 8 introd., D 2, Nymphaea alba A 8 introd., Nymphaea candida A 8 introd., Nymphoides peltata D 2, 3-1. Ophioglossum vulgatum B 2, C 2, Orchis coriophora D 1 (OPIZ 1823, VESELÝ 1944), Orchis morio A 2, Orchis purpurea B 2, Orchis ustulata D 2. Platanthera bifolia A 2, Platanthera chlorantha A 2, / / Primula elatior B 5, D 2, / / Primula veris A 2, Pulsatilla pratensis B 2, D

168 Saxifraga paniculata D 2, 6, Saxifraga rosacea D 2, 6, Stipa joannis D 2, Stipa pulcherrima D 2. Taxus baccata D 2, 6. Verbascum phoeniceum B 5, C 1, Veratrum nigrum B 5, / / Vinca minor A 2, 8 introd. Woodsia ilvensis D 6-3. II. SKUPINA Druhy této skupiny jsou ve vymezeném území vzácné a jsou ohrožené; mají zvláštní význam florogenetický a ekologický. Tuto skupinu doporučujeme pro její genofondový význam lokálně chránit vyhláškou příslušných ONV. Většina těchto druhů je vázána na stanoviště, která jsou v dnešní době vystavena mimořádnému civilizačnímu tlaku a jejich výskyt je velmi plošně redukován. Z formačního hlediska byly mezi ohrožené a vzácné druhy zařazeny druhy mokrých luk, které vzhledem k dnešnímu způsobu hospodaření rychle mizí, dále druhy teplomilné, jejichž rozšíření je vázáno na území kolem toku Berounky a severní část okresu Rakovník a je nutné znát jejich pronikání do ostatních částí, dále druhy obecně citlivé na změny v hospodaření, druhy obecně vzácné a druhy, které sem pronikají ze sousedních fytogeografických celků a mající jen několik lokalit. Je zahrnuto též několik druhů ze skupin starých osídlenců provázejících kulturní rostliny /archeofyta/ a některé druhy, které do území pronikají v nejmladší době /neofyta/. Jde rovněž o druhy, které v určitých částech území neměly ani v minulosti příliš vhodných stanovišt, a to skalní a údolní /v území Džbánu a Jesenicko-rakovnické plošiny/ druhy a druhy rašelin a písčin /na Křivoklátsku/. Sem jsou zahrnuty i druhy, které se vyskytují v okrajových částech území a jejichž rozšíření navazuje na hojnější výskyt v sousedních oblastech. Dále sem lze zahrnout některé segetální druhy, jejichž úbytek je vázán na změnu zemědělského hospodaření, a druhy s výjimečným a izolovaným výskytem. V této skupině je 110 druhů: Achillea ptarmica A 2, Agrostemma githago A 1, 7 (KREJČ , MLADÝ ), Allium scorodoprasum D 2, Allium strictum D 2-2, Allium ursinum D 2, Alyssum montanum B 5, D 6, Androsace elongata D 2, Armeria vulgaris A 2, Arnoseris minima C 1 (WURM 1903, STŘÍBRSKÝ 1940), D 1 (DOSTÁL

169 50), Aster linosyris B 2, D 2, Artemisia pontica B 2, D 2, Aruncus vulgaris B (zplanělý), d. Berula erecta A 2, Buglossoides purpurocaerulea B 2, 6, D 2, 6, Butomus umbellatus D 2. Cerasus fruticosa D 2, Cerinthe minor A 2, 7?, Chimaphila umbellata C 1 (STŘÍBRSKÝ 1932, 1940, MLADÝ , vyhubena alpinkáři) - 2, Cirsium pannonicum B 2, D 2-2, Corallorhiza trifida B 2, Coronilla vaginalis B 2, 6, Corynephorus canescens B 2, C 2. Dentaria enneaphyllos D, Dianthus seguieri A 2, 6, Digitalis grandiflora A 2. Epipogium aphyllum C 1 (NETUŠIL 1940), Equisetum hyemale C 1 (NETUŠIL ) - 1, Equisetum x moorei C 1, 3 (MLADÝ 1958 ut E. hyemale, MLADÝ 1974) - 1, Equisetum ramosissimum B 2, Eriophorum angustifolium A 2, Eriophorum latifolium A 2. Ficaria calthifolia B 5. Gagea arvensis B 1 (NETUŠIL 1944, MLADÝ ), Gagea minima D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883), Galium tricornutum B 1, 8 (NETUŠIL ), Geum rivale A 2 Gnaphalium luteo-album D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883) - 1, Goodyera repens D 1 (ČELAKOVSKÝ 1889, KOLBEK ). Helichrysum arenarium C 2, D 2, Hierochloe australis B 2, D 2, Hydrocharis morsusranae D 2, Hypericum humifusum C 2, Hypochoeris glabra C 2, 7?. Inula britannica B 2, D 2, Inula germanica C 1 (WURM 1903, HROUDA 1972) - 1, Inula hirta B 2, D 2, Inula salicina A 2, Isopyrum thalictroides D 2, 6. Jovibarba sobolifera D 2. Lactuca perennis D 2, Laserpitium latifolium B 2, D 2, Linaria arvensis A 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, MLADÝ 1958), Lonicera nigra D 3-1. Melampyrum cristatum B 2, 6, D 2, 6, Moehringia muscosa D 1, 6 (ČELAKOVSKÝ 1883, GINTL sched., zaniklo zátopou přehrady) - 1, Moneses uniflora A 2. Nonea pulla A 2, 7?. Orthantha lutea D 2, 6-1, Oxytropis pilosa D 2. Parnassia palustris A 2, Pedicularis palustris A 2, Pedicularis sylvatica A 2, Phyteuma orbiculare A 2, Pinguicula vulgaris C 2, Poa badensis D 1 (MLADÝ 1960) - 1, Poa bulbosa C 1 (WURM 1902, STŘÍBRSKÝ 1940), D 2, Poa remota B 2-1, Podospermum laciniatum C 1, 8? (ČELAKOVSKÝ 1883a, WURM 1903), Polemonium caeruleum C /původní?/ - 1, Polygala oxyptera A 2, Polygonatum multiflorum A 2, Polygonatum verticillatum D 2, Polygonum bistorta A 2, Polystichum aculeatum C 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, WURM 1903) - 1, Potentilla 169

170 alba B, C, d, Potentilla recta D, Potentilla rupestris 0, D, Prunella grandiflora b 2, C 2, D 2, Pseudolysimachion longifolium D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, VESELÝ 1944), Pulmonaria angustifolia B 2, D 2. Sagittaria sagittifolia D 2, Salix rosmarinifolia C 2,6, Scabiosa canescens B 2, D 5, Scabiosa columbaria C 2, D 2, Scorzonera humilis A 2, Sedum villosum C 1 (WURM 1903, MLADÝ 1952), Serratula tinctoria A 2, Silaum silaus B 5, D 2, Silene otites A, Spiranthes spiralis D 1 (STŘÍBRSKÝ 1932, 1940), Stellaria palustris A 2, Stipa capillata B 2, D 2, 7?, Symphytum bohemicum C 2, 6-1. Tetragonolobus maritimus B, Teucrium botrys D 2, Thalictrum aquilegiifolium D 2, Thalictrum flavum B 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a, MLADÝ , zaniklo rozoráním luk) - 2, Thalictrum minus B 2, D 2, Thesium alpinua A 2, Thesium linophyllon A 2, Thesium pyrenaicum A 2, Tofieldia calyculata C 2, Triglochin palustris A 2, Trollius altissimus A 2. Veronica austriaca D 2, 3, 6-1, Veronica montana D 2, 3, Viburnum lantana B 2, D 2, Vicia dumetorum D 2, Viola palustris A 2, Vicia pisiformis D 2. III. SKUPINA V této skupině jsou druhy jednak s roztroušeným výskytem a jednak relativně hojnější, ale s významnou chorologickou a cenologickou indikací. Jde převážně o druhy specifických stanovišť, které byly v minulosti nepoměrně častější a v současné době jsou stále více redukovány. Tato skupina je nejpočetnější a zahrnuje 215 druhů. Acer campestre b, C, d, Achillea nobilis D 2, Achillea setacea D 2, Acinos arvensis B, D, Acorus calamus A 8, Actaea spicata b, C, d, Adonis aestivalis B 2, 7?, D 2, 7?, Adoxa moschatellina A 2, Agrimonia eupatoria b, 0, D, Ajuga chamaepitys B 5, D 2, 7? - 1, Allium senescens subp. montanum B 2, d, Alyssum alyssoides A, Anemone ranunculoides A 2, Antennaria dioica A 2, Anthemis tinctoria B, C, d, Aphanes arvensis A 2, Arabia pauciflora B,D, Artemisia absinthium b, C, d, Artemisia campestris b, 0, d, Asarum europaeum A, Asperugo procumbens A 8, Asperula cynanchica A 2, Asperula tinctoria A 2, Asplenium x alternifolium D, Asplenium ruta-muraria A (C 8), Asplenium septentrionale C, d, Asplenium trichomanes A, Astrantia major b, 0, D, Atriplex nitens b 8, c 8, d 8, Atropa bella-donna B, D. Berteroa incana A 2, 7, Betonica officinalis A 2, Bifora radians B 1 (F. SÝKORA in SLAVÍKOVÁ, CHRTEK et KŘÍSA 1972) - 1, Bothriochloa ischaemum C 2, D 2, Bunias orientalis A 8, Bupleurum falcatum b, C, d, Bupleurum longifolium D 5, Bupleurum rotundifolium A 1, 7 (MLADÝ 1958)

171 Cardamine flexuosa D 2, Cardamine impatiens b, C, d, Cardaminopsis halleri D, Cardaminopsis petraea C 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), D 2, Carduus crispus B, d, Carlina acaulis B, c, d, Caucalis platycarpos b 2, 7? C 2, 7? D 2, Centaurium erythraea A 2, Centunculus minimus A 2, Chaerophyllum hirsutum b,c, d, Chenopodium vulvaria A 2, 7, Chondrilla juncea A 2, Cicuta virosa C 1, D 1 (WURM 1903), Cirsium acaule b, C, D, Cirsium canum b, C, d, Cirsium eriophorum b, C, D, Cirsium heterophyllum A 2, Colchicum autumnale A 2, Collomia grandiflora D 8, Consolida orientalis C 8, Consolida regalis A 2, 7?, Coronopus squamatus A 2, 7?, Corydalis cava C, d, Cotoneaster integerrimus B, D, Cruciata glabra C 8, D 8. Dentaria bulbifera C, d, Dianthus carthusianorum b, c, d, Dianthus deltoides B, c, d. Elodea canadensis A 8, Eryngium campestre b, c, D, Erysimum marschallianum A 8, Euonymus europaea b, C, d, Euphorbia dulcis b, C, d, Euphorbia exigua A 2, 7. Festuca altissima D, Filipendula vulgaris A 2. Galium boreale A, Galium glaucum B, d, Galium rotundifolium A 2, Galium sylvaticum b, C, d, Genista germanica A, Genista tinctoria A, Genistella sagittalis B 1, 8 (KORELUŠ 1939) - 1, Geranium columbinum b, C, d, Geranium pyrenaicum A 8, Geranium sanguineum B, D, Geranium sylvaticum B 2, D 2, Glyceria maxima A 2, Gymnocarpium robertianum B, D. Hedera helix b, C, d, Helianthemum nummularium subsp. obscurum A, Hepatica nobilis b, C, d, Heracleum mantegazzianum A 8, Herniaria glabra A 2, Holosteum umbellatum A 2, Hordelymus europaeus D, Hordeum murinum C 8, Hyoscyamus niger A 2, 7, Hypericum hirsutum b, C, d, Hypericum montanum A, Hypericum tetrapterum A 2. Impatiens noli-tangere b, C, d, Isatis tinctoria C 1, 8 (ČELAKOVSKÝ 1884), D 8. Juncus bulbosus C 1 (MLADÝ ), Juncus filiformis C 1 (WURM 1902) - 1, Juncus inflexus b, C, D, Juncus squarrosus C 1,3 (MLADÝ 1958) - 2, Juncus tenuis A 3, 8. Lactuca viminea D 2, 7?, 8?, Lamium maculatum d, Lathraea squamaria A 2, Lathyrus aphaca C 1, 8 (WURM 1903, MLADÝ 1949, MLADÝ ), Lathyrus linifolius C,D, Lathyrus niger B, D, Lathyrus nissolia C 1, 8 (MLADÝ 1949, MLADÝ -1955) - 1, Lathyrus tuberosus b 7, C 7, D 7, Lathyrus vernus b, C, d, Lembotropis nigricans A, Lepidium perfoliatum C 1, 8 (KUŠTA 1879, WURM 1903), Limosella aquatica D 2, 3-1, Lithospermum officinale C 2, D 2, 171

172 Loranthus europaeus B 2, D 1 (WURM 1903), Lychnis flos-cuculi B, c, D, Lysimachia nemorum D 2. Malva sylvestris A 8, Medicago falcata A 2, Medicago minima D, Melandrium noctiflorum b 7, C 7, D 7, Melica transsilvanica B 2, d, Milium effusum B, D, Misopates orontium C 1 (ČELAKOVSKÝ 1868), D 2, Myosurus minimus A 2. Nardus stricta B, c, D, Neottia nidus-avis A 2. Omphalodes scorpioides C 5, D, Ononis spinosa b, C, D, Onopordon acanthium b 8, C 8, D 8, Oreopteris limbosperma B, C - 4, Origanum vulgare B, D, Orthilia secunda A 2. Papaver argemone B 7, c 7, D 7, Paris quadrifolia A 2, Peucedanum cervaria B 2, D 2, Peucedanum oreoselinum b, C, d, Peucedanum palustre C, Phegopteris connectilis C, D, Phleum phleoides B, d, Phyteuma spicatum b, C 2, d, Picris hieracioides b, C, D, Pleurospermum austriacum B 2, Polygala comosa b, C, D, Polygonatum odoratum A, Polypodium vulgare B, C, d, Potentilla anglica B, c, D, Potentilla arenaria B, d, Prenanthes purpurea A, Pseudolysimachion spicatum B, D, Pulmonaria obscura b, C, d, Pyrethrum corymbosum b, C, d. Ranunculus lanuginosus b, C, d, Ranunculus lingua C 2, Rapistrum perenne B 8, Reseda lutea A 8, Reseda luteola A 8, Rhamnus catharticus b, C, d, Ribes alpinum D, Rosa pendulina C, D 6, Rumex aquaticus A, Rumex maritimus A, 8? Salvia pratensis b, C, d, Sambucus ebulus A 8, Sanguisorba minor A, Sanguisorba officinalis A 2, Sanicula europaea b, C, d, Saxifraga granulata A, Scleranthus perennis B, C, d, Sclerochloa dura C 1, 7 (KREJČ ), Scrophularia umbrosa B 2, D 2, Sedum album d, Sedum reflexum B, C, d, Senecio vernalis C 2, D 1 (NETUŠIL ), Seseli hippomarathrum B 2, D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, ROHLENA 1926), Seseli osseum d, Sesleria albicans B, D, Sherardia arvensis A 2, Silene vulgaris b, 0, d, Sorbus torminalis b, C introd., d, Sparganium emersum A, Stachys germanica B 8, D 8, Stachys recta B, D, Stellaria holostea b, C, d, Stellaria uliginosa A 2, Steris viscaria B, C, d, Succisa pratensis A 2, Symphytum tuberosum D 2. Teesdalia nudicaulis C 1, 8 (STŘÍBRSKÝ 1932, NETUŠIL ) - 1, Teucrium chamaedrys B 2, D 2, Thlaspi caerulescens d, Thlaspi perfoliatum B 8, D 8, Trifolium alpestre A, Trifolium fragiferum A 2, Trifolium montanum A, Trifolium ochroleucon C 1, 8? (NETUŠIL , MLADÝ ), Trifolium rubena B 1, D 1 (HAENKE 1786), Trifolium spadiceum C 2, D 2, Trifolium striatum A

173 Valeriana dioica A 2, Verbascum blattaria D 3, 8? - 1, Verbascum nigrum A 2, Verbena officinalis A 2, 7, Veronica prostrata A 2, Veronica scutellata A 2, Veronica teucrium b, C 2, d, Vicia sylvatica A, Vincetoxicum hirundinaria B, d, Viola mirabilis B, D. IV. SKUPINA U těchto kritických druhů /relativně obtížněji určovatelných/ je obecně málo údajů a mnohé z nich jsou nesprávné. Dosavadní údaje vyžadují revizi a nová zjištění je třeba doložit herbářovým materiálem. V této skupině je zařazeno 130 druhů: Agrostis vinealis D 3, 4, Aira caryophyllea A, Aira praecox C - 2, 8, Allium paradoxum B 8, D 1, 8 (KUŠTA 1879, WURM 1902), Anthemis austriaca B 2, Anthriscus caucalis C 2, 7, D 2, 7, Anthriscus cerefolium C 2, 8?, D 2, 8?, Arabis hirsuta B, D, Arctium nemorosum D, Artemisia scoparia D 8, Avenula pratensis A. Blysmus compressus B 2, C 2, Bolboschoenus maritimus A 2. Camelina microcarpa A 7, Campanula bononiensis D1(KREJČ ), Campanula latifolia D 1, 8 (KREJČ ), Carex bohemica C 2, D 1 (HAENKE 1786), Carex canescens A 2, Carex davalliana B 2, C 2, Carex digitata A 2, Carex distans C 1 (WURM 1902), D 2, Carex ericetorum B 2-1, Carex flacca b, C, D, Carex humilis A 2, Carex montana B, D, Carex panicea A 2, Carex paniculata A 2, Carex pediformis B 2 (ČELAKOVSKÝ 1889), Carex praecox B, D, Carex tomentosa B 2-1, Carex umbrosa B 2, D 2, Carex vulpina C, Carlina vulgaris subsp. intermedia D 2, Carlina vulgaris subsp. vulgaris A, Chamerion dodonaei D 8-1, Chaerophyllum aureum C, D, Chaerophyllum bulbosum D, Circaea alpina C, D, Corydalis intermedia D 2, Corydalis solida D 2, Crepis capillaris A 2, Crepis foetida D 2, Crepis praemorsa B 2, C 1 (MLADÝ 1958, MLADÝ ), D 2, Crepis succisifolia C 2, D 2, Crepis tectorum C 2, 7?. Dryopteris pseudomas D 3, 4. Eleocharis acicularis C 5, D 2, Eleocharis ovata C 2, D 2-3, Eleocharis quinqueflora C 2, Elytrigia intermedia D, Epilobium obscurum A, Epilobium palustre A 2, Epilobium parviflorum A, Epilobium tetragonum A, Erysimum crepidifolium D, Erysimum odoratum B, D, Erysimum repandum A 5, Euphorbia platyphyllos B 5. Fallopia dumetorum B, C, d, Festuca heterophylla B, D, Festuca valesiaca D. 173

174 Galeobdolon luteum B, C, d, Galeobdolon montanum B, C, d, Galium x pomeranicum A 3, 4, Galium saxatile D 3-1, Galium verum subsp. wirtgenii A 2. Hieracium cymosum D, Hieracium echioides D 2, Hieracium lactucella A 2, Hieracium pallidum apec. agg. D, Hieracium umbellatum D. Impatiens glandulifera A 8, Isolepis setacea C 2. Juncus alpino-articulatus B 1 (ČELAKOVSKÝ 1884). Knautia dipsacifolia D, Koeleria macrantha A 2, Koeleria pyramidata A. Laserpitium prutenicum D 1 (MALOCH 1934), Lavatera thuringiaca D 1 (HAENKE 1786), Logfia arvensis A 2, Logfia minima B 2, C 2, Lotus uliginosus A 2. Malva alcea B, D, Malva pusilla B 2, 8, D 2, 8, Melampyrum arvense A 2, Melampyrum nemorosum A 2, Melampyrum sylvaticum C 2, Melica picta D, Melilotus altissima D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Molinia arundinacea A 3, Molinia caerulea A 2, Monotropa hypopitys A 2. Ononis procurrens A. Papaver dubium A, Pastinaca sativa subsp. urens C, D, Petasites albus A, Pimpinella major A, Plantago major subsp. intermedia A 3, 4, Potentilla inclinata A 2, Potentilla pusilla D, Potentilla thuringiaca D, Pulicaria vulgaris C 2, D 2, Pyrola chlorantha A 2, Pyrola minor D 1 (HAENKE 1786), Pyrola rotundifolia A 2. Ranunculus nemorosus A, Ranunculus polyanthemos A, Rosa gallica A, Rosa majalis B 2, 8?, Rumex tenuifolius A 3, 4, Rumex thyrsiflorus A 8, Rumex sanguineus b, C, d. Saxifraga tridactylites D 2, 3, Schoenoplectus lacustris A 2, Scleranthus polycarpos A 3, 4, Senecio aquaticus C 2, Sisymbrium altissimum A 8, Sisymbrium loeselii A 8, Sisymbrium volgense A 8-1, Sorbus aria agg. b, C, d, Spergula morisonii C 2. Taraxacum laevigatum agg. B 3, D 3, Thymus pannonicus B 5, Thymus praecox B 5, D 2, Thymus serpyllum B 5, C 2. Verbascum densiflorum d, Viola hirta A 2, Vicia lathyroides D, Viola rupestris A 2. Zannichellia paluatris C

175 V. SKUPINA Tuto skupinu tvoří mylně uváděné druhy z území; jejich výskyt je zpravidla z fytogeografického hlediska nepravděpodobný. Skupina zahrnuje 12 druhů: Ajuga pyramidalis C? (KREJČ ), Allium carinatum C (KREJČ ), Androsace septentrionalis C (KREJČ ), Campanula rapunculus D (HAENKE 1786), Carex pilosa C (DOSTÁL 1947), Centaurea montana C,D (WURM 1902, jde o záměnu s C. triumfettii), Cyclamen purpurascens D (ČELAKOVSKÝ 1868, STŘÍBRSKÝ 1928) - 2 /? pěstován/. Danthonia alpina C (DOSTÁL 1947), Dianthus arenarius D (HAENKE 1786). Geranium molle B (STŘÍBRSKÝ 1940 a). Rosa arvensis D (HAENKE 1786). Senecio erucifolius A (WURM 1903). DODATEK K DRUHOVÉMU SEZNAMU Římské číslice v tomto seznamu udávají příslušnou skupinu. II. Allium angulosum D 3 (ROUBAL 1974 in sched.) - 1; IV. Calamagrostis villosa B 2-1, c 3, d 3; IV. Cerastium lucorum D 3, 4; II. Comarum palustre C 2, 3, D 2; II. Cucubalus baccifer D 1-2 (HAENKE 1786, MALOCH 1934); II. Dianthus armeria C 1 (ČELAKOVSKÝ ); IV. Equisetum pratense C 3-1 (MLADÝ 1957 in litt.), I. Gentiana pannonica B 8 introd. - 1; I. Hieracium aurantiacum C 8-1 (KOLBEK 1981 in litt.); IV. Potamogeton alpinus B 3-1 (HEJNÝ et MLADÝ 1949 in litt.); II. Potentilla collina D 2; IV. Senecio integrifolius B 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a); I. Soldanella montana D 2 II. Stachys annua D 1 (STŘÍBRSKÝ 1940); IV. Stellaria neglecta D 3, 4 (MLADÝ 1982 in litt.); IV. Taraxacum paucilobum D 3, 4 (DEYL et TRAKAL 1948 in sched.); II. Tulipa sylvestris D 8-1 (KOLBEK 1970 in litt.); IV. Valeriana wallrothii D 3 (KOLBEK in litt.); IV. Veronica catenata B 3, 4 (ROUBAL et MLADÝ 1971 in litt.). 175

176 ZÁVĚR Předložený seznam je kromě jeho obecného informativního charakteru určen hlavně místním pracovníkům, členům Českého svazu ochránců přírody, zemědělským, lesnickým a vodohospodářským odborníkům a rovněž i pracovníkům státní ochrany přírody. Kromě toho je určen i dalším zájemcům, kteří mají možnost i povinnost průběžně sledovat ohrožení naší flóry a vegetace, vyplývající ze změn životního prostředí. Seznam taxonů pomáhá získat přehled jednak o kvalitativním složení flóry tohoto území a jednak o kvantitativních rozdílech /jejich zastoupení v jednotlivých fytochorionech/. Znalost aktuálního stavu rozšíření a dynamiky dalších vývojových změn těchto taxonů je cenným poznatkem zvláště pro pracovníky ochrany přírody při posuzování vhodnosti hospodářské činnosti, zásazích do krajiny a pro poskytování informací správním orgánům. Pro zemědělsky a lesnicky orientované odborníky má význam při úvahách o změnách v hospodaření a zavádění nových kultur. Rozšíření a znalost životních nároků jednotlivých taxonů, které jsou indikátory ekologických podmínek prostředí, pomáhá při určení optimalizace stanovištních podmínek a zamezuje provést neuvážené zásahy, převážně nevratného rázu. Zusammenfassung Die Pflanzenliste ist für die Fachleute in der Landschaftspflege, für die Forster und Landwirte bestimmt. Sie gibt eine Übersicht der qualitativen Gliederung der Flora und Vegetation im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Bezirkes Rakovník /Mittelöohmen/. In der Liste sind 550 Taxa angeführt, die in 5 Gruppen eingeteilt wurden. Die erste Gruppe umfasst 83 in der Tschechischen Sozialistischen Republik teilweise und völlig geschützte Pflanzenarten. Indie zweite Gruppe gehören 110 Taxa, die im Untersuchungsgebiet sehrselten vorkommen und den florogenetischen und ökologischen Zeigewerthaben. Die dritte Gruppe befasst sich mit 215 Taxa von der wichtigen chorologischen und phytozonologischen Bedeutung. Die vierte Gruppe umfasst 130 taxonomisch kritische Taxa. In der fünfte Gruppe sind die irrtümlichen Angaben beigefugt. Abkurzungen: A - Vorkommen in ganzem Bereiche des Gebiet; B - Pflanzengeographisches Gebiet Džbán; C - Pflanzengeographisches Gebiet Jesenicko-rakovnická plošina; D - Pflanzengeograpbisches Gebiet Křivoklátsko. 176

177 Der grosse Buchstabe /A, B, C oder D/ bezeichnet nur seltene Verbreitung der Art und der kleine Buchstabe /b, c oder d/ bezeichnet häufige Verbreitung der Art im entsprechenden pflanzengeographischen Gebiet. 1 - in die letzte Zeit unbestatigte Taxa; 2 - bedrohte Arten; 3 - ursprungliche, erst in letzte 40 Jahre gefundene Arten; 4 - taxonomisch neugegliederte Taxa; 5 - im Gebiet bisher unbekannte Arten mit der Möglichkeit der Durchsdringung von den Nachbargebieten; 6 - Relikte; 7 - Archaeophyten, 8 - Neophyten. Literatura ČELAKOVSKÝ,L., : Prodromus květeny České. - Archív pro Přírod. Výzk. Čech. - Díl I: 1868, II: 1873, III: 1877, IV: 1883, Praha. ČELAKOVSKÝ,L., 1883a, 1886, 1889: Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1882, 1885, S.B. Koenigl. Boehm. Ges. Wiss. Cl. 2., Prag, 1883/2: 34-83, 1886/5: 3-48, 1889/8: DOSTÁL,J., : Květena ČSR. - Praha. DOSTÁL,J., 1947: Stříbrského přírodní reservace na Borech u Olešné. -Věstn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 1947/32: GEBHART,A.; RATAJ,K. et OSVALD.V., 1949: O výzkumu hmyzu rovnokřídlého, brouků a motýlů na Rakovnicku. - Věst. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 1948/33: HAENKE,T., 1786: Tagebuch einer botanischen Reise in einigen Bezirken des Rakonitzer und Berauner Kreises in Böhmen, im Augustmonat Abh. Boehm. Ges. Wiss., Prag 1786, 1. Folge, 2. Band: HROUDA,L., 1972: Inula germanica L. in der Tschechoslovakei. - Preslia Praha 44: KAVINA,K., 1928: Kyvor lékařský v Čechách. - Věda Přír., Praha, 9: KORELUŠ,J., 1939: Nové naleziště dvou vzácných rostlin. - Vesmír, Praha, 18: 21. KREJČ,R., /Roky uvedené v literatuře u práce R. Krejč: Recueil značí období jeho působení v Rakovníku, práce je bez data./: Recueil des plantes qui ccoissent dans les alentours de Rakonitz en Boheme. Plantes vasculaires. - ms., 2 p. /Fotokopie, depon. F. Mladý, BÚ ČSAV Průhonice/. 177

178 KRIST,V., 1934: Hořce Československé republiky. - Sborn. Klubu Přírod. Bmo, 16/(1933): KUŠTA,J., 1879: Řeřicha prorostlá (Lepidium perfoliatum L.) u Rakovníka. - Vesmír, Praha, 8: 284. LOŽEK.V., 1980: Vývoj přírody středních Čech v nejmladší geologická minulosti. - Studie Čs. Akad. Věd, Praha, No 1: MALOCH.F., 1934: Rostlinné útvary a společenstva rakovnického okresu. -Věstn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 24: MLADÝ,F., 1949: Dva vzácné hrachory na Rakovnicku. - Čs. Bot.Listy, Praha, 1 (1948): 118. MLADÝ,F., 1952: Studie o květeně Rakovnicka a její vztahy a členění vzhledem k územím sousedním. - ms., Disert. Práce Depon. Knih. Kat. Bot. Přír. Fak. UK Praha). MLADÝ,F.,1958: Nové údaje o rozšíření cévnatých rostlin na Rakovnicku. -Muz. Zpr. Praž. Kraje, Poděbrady, 3: MLADÝ,F.,1960: Drei neue Fundorte in Nordwestböhmen. - Novit. Bot. Horti Bot. Univ. Carol. Pragensia, Praha, 1960: NETUŠIL,J., : Materiály ke květeně okolí N. Strašecí stran Seznam A: Přehled nalezišť dosud nehlášených Seznam B: Nová naleziště rostlin hlášených již Seznam C: Seznam rostlin, jejichž doklad byl sebrán z nalezišť již. min. r. hlášených Druhová kartotéka. 6. Herbářové položky č. 983, 986 a, ms. (1.-5. Depon. Vlastivěd. Muz. Nové Strašecí, 6. Depon. PRC Praha). NEUHÄUSLOVÁ,Z. et KOLBEK,J. (eds.),1982: Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV. - Průhonice. OPIZ,P. M.,1823: Naturalientausch. -4: ROHLENA,J., 1924: Příspěvky k floristickému výzkumu Čech Čas. Nár. Mus. Praha, odd. Přírod., 98: 63-72, SLAVÍKOVÁ,Z.; CHRTEK,J. et KŘÍSA,B.,1972: Poznámky k rozšíření štěničníku paprskujícího - Bifora radians M. - Bieb. v Československu. - Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 7: STŘÍBRSKÝ,J., 1928: Lidová jména léčivých rostlin v politickém okrese Rakovnickém. - Věstn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 18: STŘÍBRSKÝ.J., 1932: Vzácnější rostliny našeho kraje. - Vestn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 22: STŘÍBRSKÝ,J., 1940: Rostliny nalezené na Rakovnicku a Křivoklátsku. - ms. (104 p. Depon. F. Mladý, BÚ ČSAV Průhonice). 178

179 STŘÍBRSKÝ.J., 1940a: Rostlinstvo rakovnicko-křivoklátského kraje. - Věstn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a polit. Okresu Rakov., Rakovník, 30: VESELÝ,J., 1944: Příspěvky ke květeně Čech. VI. - Věda Přír., Praha, 22: WURM, F., 1902, 1903: Botanické příspěvky z okolí rakovnického. - Výr. Zpr. Vyš. Školy Reál. Rakovník, 69 ( ): 22-32, 70 ( ): Adresa autorů: RNDr. František Mladý, RNDr. Jiří Kolbek, CSc., Botanický ústav ČSAV, Průhonice 179

180 180

181 Bohemia centralis, Praha, 14: ,1985 Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu Bemerkungen zur Geschichte der Pflanzenforschung des Bömischen Karstes Vladimír SKALICKÝ Počátky botanického průzkumu českého krasu spadají do konce 18. a začátku 19. století. Jsou spojeny zejména se jmény F. W. Schmidta, J. J. Steinmanna, T. Haenkeho, J. E. Pohla,I. Tausche a bratří Preslů. Schmidtovi, Steinmannovi, Tauschovi i Preslům vlastně nešlo o přímý výzkum této krajiny, nýbrž v rámci studií o květeně Čech se u jednotlivých vzácnějších rostlin vyskytly dosti početné lokality z Českého krasu, kdežto T. Haenke podnikl botanickou expedici z Prahy na Křivoklátsko a zpět, která vedla přes Český kras. Tehdy 231etý J. E. Pohl byl první botanik, který se vydal přímo do Českého krasu; cílem byla vlastně dnešní Státní přírodní rezervace Karlštejn. Výsledky své cesty popsal (POHL 1806) v dosti obsáhlé zprávě pro Hoppeho ročenku Neues botanischee Taschenbuch, která společně s řezenským časopisem Botanische Zeitung /po odmlce byl vydáván pod změněným názvem Flora/ vytvořila na přelomu století botanickou publikační základnu v rámci nejstarší botanické společnosti na evropském kontinentu. U zrodu této společnosti stál Kašpar hrabě Šternberk, který zprostředkoval styk s pražskými botaniky. Obě periodika jsou u nás vzácná. Téměř kompletní jsou v botanickém oddělení Národního muzea v Průhonicích /z knihovny K. Šternberka/, ročníky časopisu Botanische Zeitung /Flora/ má téměř kompletní knihovna botanických kateder přírodopisné fakulty UK v Praze /z knihovny V. Kosteleckého/. Není proto divu, že nejen Pohlův článek, ale i desítky dalších článků unikly při zpracování Dominovy bibliografie ke květeně ČSSR a nejsou rozepsány ani v tzv. Dominově materiálu. O Pohlově cestě 181

182 na Karlštejnsko i o tištěné zprávě se zmiňuje MAIWALD (1904) a excerpoval ji OPIZ ve své botanické dokumentaci Botanische Topograpbie Böheims. Výsledky průzkumu Českého krasu během období před činností Opizova výměnného ústavu později upadly v zapomenutí. Domin opomenul v bibliografii (FUTÁK et DOMIN 1960) několik prací, které nejen určitě znal, ale které i sám napsal. Domin Pohlovu práci určitě neznal, protože v zmíněných ročenkách neuvádí ostatní články, avšak především proto, že by nepsal článek (DOMIN 1940) o správném pojmenování Velké hory u Karlštejna, neboť Pohl tento problém vyřešil již více než před 100 lety. Exkurzní trasa Pohla s 2 přáteli měla dále uvedený průběh: 1. den - Praha - Košíře-Stodůlky-Tachlovice-Kuchař-Mořina-Haknovec-Kněží hora-karlštejn; 2. den - okolí hradu, a to údolím Hluboká k severu a dále západním směrem na Velkou horu /polední přestávka v nějakém příbytku, asi někde u Bubovic/, Sv. Jan pod Skalou /a večerní obhlídka okolí/; 3. den - Sv. Jan pod Skalou, a to skála západně od obce a návrat ke klášteru, děle Loděnice, po berounské silnici ku Praze, Motol, Hvězda a Praha; 4. den - zakládání herbářového materiálu. Zpráva o exkurzi byla napsána dodatečně. Výsledky třídenní jarní exkurze roku 1805 /sotva až 1806/ nebyly sice zvláště bohaté, ale všímají si téměř všech význačnějších rostlin, z nichž mnohé znali odtud již jeho předchůdci Schmidt a Haenke. Za několik let poté se Pohl pokusil o vydání květeny Čech; nikdy ji však neukončil, neboť; se věnoval studiu brazilské květeny. Jako význačnější Pohlovy nálezy lze uvést: Aconitum variegatum - východní svah Velké hory. Adonia vernalis - podle kytice utržených květů nepříliš daleko od Sv. Jana pod Skalou, lokalitu však nenašel. Anemone sylvestris - Kněží hora, Velká hora. Biscutella laevigata - Sv. Jan pod Skalou. Centaurea triumphettii - Kněží hora. Chamaebuxus alpestris - severně od Mořiny podél úvozové cesty. Corallorhiza trifida - Velká hora, v údolí pod hradem Karlštejn. Cornus mas - Kněží hora. Dactylorhiza sambucina - někde poblíž Velké hory. Daphne cneorum - západní svah Velké hory. Daphne mezereum - mezi Mořinou a Karlštejnem. Dictamnus albus - Kněží hora, západní svah Velké hory. Dracocephalum austriacum - Velká hora níž na svahu. Galium glaucum - Kněží hora. Lathyrus pannonicus - Kněží hora. 182

183 Lithospermum purpureocaeruleum- Kněží hora, západní svah Velké hory. Omphalodes scorpioides - Sv. Jan pod Skalou. Orchis morio - někde u Řeporyj, lesík severně od Kuchaře, Velká hora. Orchis purpurea - Kněží hora, západní svah Velké hory. Prunus fruticosa /jako P. pumilio F. W. Schmidt/ - severně od Mořiny a mezi Mořinou a Karlštejnem. Pulsatilla pratensis - Kněží hora, Velká hora níž na svahu. Saxifraga decipiens /sponhemica/, jako S.cespitosa, S. groenlandica a S. palmata - dále S. paniculata a S. tridactylites - Sv. Jan pod Skalou. Sesleria varia, jako Cynosurus caeruleus - Velká hora. Thlaspi montanum - Karlštejn. Veronica dentata - Velká hora níže na svahu. Viola mirabilis - Kněží hora. Nejasné je, co má být u kláštera ve Sv. Janu pod Skalou Silene rupestris, na více místech uváděná Veronica romana sensu F. W. SCHMIDT. Zřejmě byly chybně určeny Ajuga pyramidalis /?=A.genevensis/, Cardamine parviflora a Potentilla aurea. K tomuto výčtu z Pohlova příspěvku, cenného kromě floristických nálezů i přesnější lokalizací než v květenách Čech, je třeba připočítat i další druhy, které tu byly ve zmíněném počátečním období průzkumu české květeny objeveny: Karlštejn a okolí - Aconitum lycoctonum, Adenophora liliifolia, Adonis vernalis, Anacamptis pyramidalis, Crepis praemorsa, Cypripedium calceolus, Dianthus gratianopolitanus, Helianthemum canum, Hordelymus europaeus, Lathyrus heterophyllus, Melampyrum cristatum, Melittis melissophyllum, Scorzonera purpurea. Velká hora /dosud neuvedené druhy/ - Aster amellus, Campanula bononiensis, Linum flavum /až Opiz - asi vysazen/, Orthantha lutea, Pulsatilla patens /pravděpodobně vysazen/, Scabiosa canescens, S. columbaria, Seseli hippomarathrum, S. osseum, u Sv. Jana pod Skalou Minuartia setacea, Quercus pu-bescens, Thalictrum foetidum a Veronica praecox. Je to překvapivě mnoho, i když výzkum Českého krasu byl tehdy nesoustavný. Pozornost se zaměřovala jen na několik bohatých lokalit; tato situace tu však trvala celé 19. století a dokonce přetrvávala až do 2. světové války. Nesporně kladné hodnocení nálezů z tohoto období však kalí i nános později nepotvrzených údajů rostlin, které byly asi jen zčásti chybně určeny, ale v mnoha případech byly chybně uváděny vlivem špatné paměti nebo byly v romantické snaze obohatit českou květenu fantastickými nálezy úmyslně smyšleny. Uvedu jen několik příkladů těchto nálezů: 183

184 U Karlštejna - Avenula versicolor, Goodyera repens, Iris pumila, Melica uniflora, Polygonatum verticillatum, Primula elatior; na Velké hoře - Virga (Dipsacus) pilosa; u Sy. Jana pod Skalou Allium angulosum/=? A. montanum F. W. SCHMIDT/, Epipactis microphylla, Imperatoria ostruthium, Limodorum abortivum, Narthecium ossifragum, Verbascum phoeniceum aj. Čelakovský většinu těchto údajů přešel mlčením, pravděpodobně proto, aby se vyhnul polemice. Tradice podivných údajů i sběrů podle etiket pocházejících z Českého krasu pokračovala i později (např. J. Ruda!), ale již podstatně méně /mnohé z nich najdeme v Čelakovského květeně pražského okolí/. Týká se to např. druhů: Euonymus verrucosa /3 lokality/, Viburnum lantana, Astragalus onobrychis, Hypochoeris maculata, Stipa tirsa a herbářových sběrů bez rozdílu- stáří, např. Pulsatilla vulgaris (viz SKALICKÝ et HROUDA 1981: ), Melica ciliata, Spergula morisonii. Z Pohlova článku a z dobových údajů z českého krasu vyplývá: a) I když se v dalších obdobích výzkumu květeny Čech samozřejmě prohloubily znalosti o květeně českého krasu, většina nápadnějších rostlin byla již tenkrát odtud známa. Při průzkumu území se po hrubé orientaci snažili starší autoři najít lokality zvláště bohaté a mimořádné a odlišující se tím od průměrných lokalit v okolí. Výzkum Českého krasu nebyl soustavný, přesto byl dosti reprezentativní. b) Vznik tradice lokalit u Karlštejna /zejména Kněží hora, Velká hora, Sv. Jan pod Skalou/ je spojen s nejstarším obdobím výzkumu české květeny. Tak zvané obohacování tradičních lokalit v Českém krasu lze zaznamenat rovněž od nejstaršího období. Prokopské údolí a Velká hora byly patrně mezi prvními takto obohacovanými lokalitami, kdežto na ostatních lokalitách začala výsadba až mnohem později, kdy tyto lokality byly jíž tradičními /např. Radotínské údolí až za Velenovského/. Jako příklady vysazení v předopizovském období, kdy rostliny setrvaly jen v omezeném prostoru uvedených lokalit dodnes, jsou Saxifraga hostii TAUSCH nebo Pulsatilla patens L. c) První organizovaný regionální průzkum květeny Čech /včetně zájmu o konkrétní lokality rostlin/ byl teprve v náplni činnosti Opizova výměnného ústavu.téměř jedinou formou předopizovského regionálního příspěvku /výjimkou jsou např. některé 184

185 příspěvky F. W. Schmidta/, ale i pozdějších příspěvků, bylo uveřejnění zprávy o exkurzi, která se někdy více podobala fejetonu, kdežto někdy více obsahovala výčty rostlin na zajímavějších lokalitách. Pohlův článek zaujímá asi střední polohu. Líčení krajiny, počasí, místních občanů, trampoty účastníků včetně smrtelných nebezpečí, které na ně číhaly, pochválení výborných a zatracení špatných hostinců /ve vesnici Kuchař neměli ani kousek chleba, jen smradlavou vodu/ pobaví čtenáře i dnes. Zápisky z cest podává kromě Pohla v této době také Schmidt, Haenke, Gerle, Šternberk, Lindacker a mnozí další; kratší zápisky mívaly formu otevřeného dopisu příteli /obvyklé u Šternberka, ale i u ostatních, např. o rostlinách na Soosu se dozvídáme až z posmrtně vydaného dopisu F. W. Schmidta Romerovi/. Tyto články bývaly psány dosti brzy po vykonané exkurzi, dokud si autor ve svých vzpomínkách na všechny zážitky pamatoval. Skutečné zápisky během exkurze nikdo v té době nepořizoval /pro nás je to dnes samozřejmé, ale tato tradice je nedávná/. Na exkurzi se chodilo, sbíralo, povídalo, nezapomněla se navštívit hospoda, v poledne se třeba v klidu odpočívalo /to vše popisuje Pohl/, ale nepsalo se. Mnoho lidí si tehdy vedlo deník. Tak vypadají např. Opizovy deníky, které se nám zachovaly v jeho rukopisné pozůstalosti /některé snadno najdeme již podle názvu, jiné jsou skryty jako kapitoly např. v jeho článku Flora Czaslaviensis, kde popisuje cestu ke Sv. Janu pod Skalou a ke Karlštejnu - viz SKALICKÝ 1971:153/. Jsou psány až po skončeném výletě a maji literární formu vzpomínek a dojmů.zprávy o podniknutých botanických výletech a expedicích musely čtenáře zaujmout nebo i pobavit /proto je leccos možná i přifabulováno/ a přitom i poučit. Také tím lze vysvětlit některé podivné údaje. Pohl napsal zprávu dříve nebo později po exkurzi podle vzpomínek a snad i podle nemnoha sebraných rostlin /3 dny sbíral, teprve 4. den je z torby zakládal k sušení, a to ke svému úžasu čerstvé/.botanikové před obdobím činnosti Opizova výměnného ústavu totiž v Čechách sbírali kromě Tausche poměrně málo /doklady většinou v herbářích přírodovědné fakulty UK-PRC/. Často zachovávali jako doklad vyobrazení /viz SKALICKÝ 1982/ nebo pěstovali živou rostlinu v tehdejší botanické zahradě hr. Canala /v tzv. Kanálce/. Pěstováním rostliny se někdy mohlo opravit původní určení /např. Viola apetala F. W. SCHMIDT uváděná i Pohlem v tomto příspěvku = V. canina L./. Proto musíme počítat s tím, že lokalizace nálezů nemusí být přesná a že výčet druhů nemusí být reprezentativní a navíc ne vždy spolehlivý. 185

186 Závěrem bych se rád zmínil o všech neověřených sběrech a údajích z celého Českého krasu. Někteří botanikové velmi přesně rozlišují stupně žebříčku na údaje nepublikované, údaje literární /littera scripta manet/ a herbářové doklady. Osobně rozlišuji jen spolehlivé a nespolehlivé údaje bez ohledu na jejich formu. V jedné věci mají herbářové doklady vyšší a nezastupitelnou hodnotu - odhalují totiž determinační omyly nebo i taxonomické pojetí. Jinak mají herbářové sběry stejnou informační hodnotu nebo někdy dokonce nižší než nepublikované nebo literární údaje. Herbářové položky označené na etiketách např. Karlštejn nebo Radotín velmi Často znamenají podstatně širší okolí. Některé z nich však odtud ani z širšího okolí nepocházejí /např. doklady Melica ciliata a Spergula morisonii/. Některé lokality na herbářových etiketách jsou pravděpodobně smyšlené /např. Pulsatilla vulgaris z Prokopského údolí/, často jsou údaje lokalit v literatuře nebo v nepublikovaných pramenech /zápisníky, kartotéky, fytocenologické snímky a jiné dokumenty nemající literární formu nebo údaje v rukopisných neotištěných pracích/ přesnější a podrobnější než údaje na etiketách jim odpovídajících herbářových sběrů; zcela výjimečně je tomu naopak. Mnohdy nemůžeme lokalitu na etiketě herbářového sběru ztotožnit s lokalitou uvedenou v literatuře nebo v rukopisných pramenech, i když je pravděpodobné, že jde o tentýž, ale různě pojatý údaj. Herbářové položky však mají ještě jeden velký nedostatek. Záměna herbářových etiket při manipulaci s materiálem, chyby vzniklé při pozdním zpětném etiketování nebo výslovné vymýšlení lokalit /např. při prodeji herbářového materiálu nebo žertíky až podvody studentů, kteří musí odevzdat sebrané herbářové doklady/ jsou reality všech veřejných herbářů. Známe-li dobře zkoumané území, pak musíme po shromáždění pramenů provést hodnocení. Známe-li dobře stanovištní podmínky druhu a jeho rozšíření v širších souvislostech /tedy nejen ve zkoumaném území/ a zhodnotíme-li kriticky shromážděné údaje, můžeme se vrátit k otázce překvapivých údajů těchto rostlin z Českého krasu. Některé nápadné rostliny v českém krasu lze považovat za zavlečené, a to Cruciata glabra /např. Radotínské údolí/, Astragalus danicus a A. cicer /u lochkovské cementárny/, Cirslum eriophorum /pražská část Českého krasu, okolí Tetína/, Libanotis pyrenaica /Praha- Hodkovičky, Karlštejn/, Xeranthemum annuum /mezi Srbskem a Karlštejnem, leg. V. LOŽEK/, Virga strigosa /pražská část Českého krasu/, Salvia glutinosa /Králova studně/, Sisymbrium strictissimum /např. pod Velkou horou/ atd., jiné za vysazené nebo vyseté /často 186

187 se vysazovalo zejména na Velké hoře, v Karlíckém, Radotínském a Prokopském údolí/, např. Pulsatilla grandis /Prokopské údolí, leg. K. KOPECKÝ, okraj šipákové-ho porostu nad Velkou Chuchlí - V. FERÁKOVÁ et V. SKALICKÝ/, Smyrnium perfoliatum /dolní část Chuchelského háje/, Dianthus lumnitzeri /Hemrovy skály nad Novou Vsí/, Iris aphylla /asi všechny lokality na vápenci - v Českém krasu původní na chuchelské skále, jinde v Čechách na bazických vyvřelinách/, na Pání hoře Pulsatilla slavica a P. patens, leckde Linum austriacum, Bromus erectus atd.; mnohé nepodložené údaje byly asi způsobeny dojmy - Anthericum liliago x ramosum /Radotínské údolí/, Pulsatilla patens na Kodě, Stipa tirsa v Radotínském údolí atd., neboť se k nim ani sami autoři později nehlásili. Pak nám zůstane několik rostlin, které dnes v území nerostou nebo jsou vysázeny na podezřelém místě, avšak v minulosti byly uváděny nebo i doloženy, o nichž asi zůstanou i v budoucnosti určité pochybnosti. Sem patří např. Gentiana cruciata, Globularia punctata, Lunaria rediviva, Nasturtium officinale, Potentilla rupestris, Trifolium ochroleucum, Veronica montana a některé další rostliny jmenované z 1. období floristického výzkumu českého krasu. Nacházejí se stále i nové druhy v Českém krasu, které však mohly ujít předchozím generacím botaniků pozornosti. Tak byly např. nalezeny druhy Poa badensis na Herinkách, Poa supina na Vysoké stráni, Stellaria neglecta u Sv. Jana pod Skalou, v centrální části Českého krasu také Gagea bohemica /svah Políčka k Zadní Třebáni/, dále některé rostliny v okrajovém území,kam se téměř nechodilo; skutečně nápadné rostliny Českého krasu, které jsou v něm původní, byly však téměř všechny nalezeny již v nejstarších obdobích floristického výzkumu území. Lze samozřejmě připustit, že něco málo i z nápadných rostlin, co dnes objevíme při detailním průzkumu, mohlo uniknout pozornosti, ale je to spíše výjimka. To je nutno mít na zřeteli, najdeme-li lokality nápadných rostlin v Českém krasu. Proto jsem se úmyslně vrátil se znovuobjeveným Pohlovým příspěvkem k historické problematice, která je však pro kritický hodnotící pohled na současné nálezy právě v českém krasu zcela aktuální. Zusammenfassung Während des Aufsuchens bibliographischer Ergänzungen zur Flora von Tschechoslowakei wurde die vergessene älteste Beschreibung der botanischen Exkursion in den Böhmischen Karst (POHL 1806) wieder gefunden. Aus der Analyse dieser Arbeit und folgender Quellen ergibt sich, dass die meisten auffallenden Pflanzen des Böhmischen Karstes schon in der Anfangsperiode /vor Gründung der Opitzschen Naturalientauschanstalt/ 187

188 entdeckt wurden; systematische Pflanzenforschung in dieser Gegend beginnt erst in den 40. Jahren dieses Jahrhunderts. Positive Wertung der Anfangsperiode wurde leider durch manche zweifelhafte Pflanzenangaben getrübt. Sie sind auf verschiedene Ursachen zurückzuführen, z. B. falsche Bestimmung, zufälliges eingeschlepptes Vorkommen, absichtliche Aussaat, aber auch sonstige Irrtümer: Verwechselung der Herbaretiketten, Gadächtnisversagen, ausgedachte Pflanzen oder deren Fundorte usw. Bei Wertung des ursprünglichen Vorkommens muss man besonders im Fall der traditionellen Fundorte /Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Hugel Velká hora usw./ sehr vorsichtig sein. Literatura DOMIN,K., 1940: Velká či Vysoká hora u Karlštejna? - Věda Přír., Praha, 20: 62. FUTÁK.J. et DOMIN,K., 1960: Bibliografia k flóre ČSR do r p. Bratislava. MAINWALD.V., 1904: Gesohichte der Botanik in Böhmen p., Wien et Leipzig. POHL,J.E., 1806: Botanische Frühlings-Exkursion in die einige Meilen von Prag entlegene Gegend des Schlosses Carlstein und St. Ivani. - Neues Bot. Taschenb., Nürnberg et Altdorf, 1806: /Knih. Nár. Muz. Praha sign. 37 E 58/. SKALICKÝ,V., 1971: Rukopisné materiály ke květeně Prahy z období Opizova floristického výzkumu. - Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 6: SKALICKÝ,V., 1982: Index iconum plantarum vascularium initio botanice bohemicae 1. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 17: SKALICKÝ,V. et HROUDA,L. /red./, 1981: Materiály ke květeně Černokostelecka a přilehlého okolí p., Praha. SKALICKÝ,V. et JENÍK,J., 1974: Květena a vegetační poměry Českého krasu z hlediska ochrany přírody. - Bohem. Centr., Praha, 3: Adresa autora: RNDr. Vladimír Skalický, CSc, katedra botaniky přírodovědecké fakulty UK, Benátská 2, Praha 2 188

189 Bohemia centralis, Praha, 14: , 1985 Některé výsledky průzkumu arachnofauny Státní přírodní rezervace Týřov Einige Ergebnisse der Arachnofaunaforschung im Staatlichen Schutzgebiet Týřov Jiří ŠMAHA ÚVOD Příroda Státní přírodní rezervace Týřov náleží k nejzachovalejším na Křivoklátsku. Botaniky toto území zaujalo již v 18. století (HAENKE 1786 in KNÍ- ŽETOVÁ 1975). Rovněž entomologický, malakozoologický, herpetologický, mammaliologický průzkum (LOŽEK 1975, PECINA 1979, LAŇKA 1980, ŠMAHA 1984) a v současné době probíhající podrobnější ornitologický průzkum ukazují, že je přírodovědecky velice cenné. Lze tedy předpokládat, že jde o lokalitu významnou i po arachnologické stránce. Již MILLER (1940) zde zjistil různé pozoruhodné druhy pavouků. Několik sběrů pavouků z dolní části Oupořského údolí zahrnul do své habilitační práce BUCHAR (1972), i když křivoklátské lokality nebyly hlavním objektem jeho práce. Některé vzácné druhy epigeických pavouků v biotopech u dolní části toku Oupoře zjistil KNOBLOCH (1979) a ve fauně stromového a keřového patra části tohoto území HOTSKÁ (1981) /viz kapitola Diskuse/. Protože je potřeba dále prohloubit průzkum této rezervace, provedl jsem v roce 1982 v rámci celkové zoologické inventarizace podrobnější průzkum výskytu epigeických pavouků ve 13 stanovištích v severovýchodní části rezervace a u Prostředního potoka. Hlavním cílem průzkumu bylo získat další faunistické údaje z území SPR Týřov, aby se upřesnily jeho faunistické významnosti, přičemž se měla 189

190 věnovat pozornost též diverzifikaci zdejší arachnofauny v závislosti na různých stanovištích a biocenózách, které jsou zde velmi pestře zastoupeny. Materiál se získával převážně metodou několikaměsíčního odchytu do jednoduchých zemních pastí s konzervační tekutinou. Vliv časově omezené negativně binomiální distribuce pavouků (TURNBULL 1973 in SCHAEFFER 1976) i konkurenčních vztahů mezi členy týchž arachnoasociací (LUCZAK 1953)na výsledky sběru se tak snižuje, zejména vlivem většinou necílených pohybů epigeických druhů v terénu (SCHAEFFER 1976). Na stanovištích se současnou účastí druhů, které mají tendenci vytěsňovat se do rostlinných pater (LUCZAK 1953), mohou se ovšem pozměnit pravděpodobnosti jejich odchytu v souhlasu s diverzifikací biocenóz. Detailní vysbírávání vzorkových plošek (KAJAK 1960, BEER 1967) nebylo možno již provádět z časových důvodů. Aplikace Barberových pastí speciálně adaptovaných k vychytávání pavouků z hrabanky (KACZMAREK, KACZMAREK 1956) by podstatně zkomplikovala možnosti srovnání získaných hodnot s výsledky mnoha autorů, kteří takové adaptace pastí nedělají. Odchytem se získal poměrně početný materiál a zjistily se zde další velmi vzácné druhy a subspecie arachnofauny včetně druhů nových pro české země. Vzorky z jednotlivých stanovišť ovšem neobsahují všechny druhy vyskytující se v biocenózách daných stanovišť, nicméně podobnost ekologických nároků různých druhů a často i jejich vzájemné zastupitelnost opravňovaly udělat pokus o porovnání arachnofaunul jednotlivých stanovišť metodou výpočtu konfigurace podobností arachnofaunul matematickým škálováním hodnot Jaccardova indexu. Podkladem výpočtu byly reprezantativně odchytávané čeledi /viz v kapitole Metodika/. Je možno předpokládat, že se výpočtem konfigurace sníží význam náhodných, ojedinělých nálezů taxonů, které jsou v těchto biocenózách nekonstantní. Zjištěná konfigurace má ovšem platnost především z hlediska porovnání výsledků sběrů ze studovaných konkrétních stanovišť. Výsledky získané tímto výpočtem je třeba také porovnat s postuláty hlubší kvalitativní analýzy materiálů z jednotlivých stanovišť a i s konfiguracemi podobností arachnofaunul sérií stanovišť z jiných lokalit /viz kapitola Diskuse/. Autor děkuje RNDr. P. Pěničkovi /Matematický ústav ČSAV, Praha/, který provedl matematické zpracování výsledků pomocí computerové techniky. Autor dále děkuje doc. RNDr. J. Bucharovi, CSc, z přírodovědecké fakulty UK, Praha, za 190

191 laskavé zapůjčení srovnávacího materiálu některých vzácnějších druhů a faunistické informace o dosud nepublikovaných nálezech. Děkuje rovněž RNDr. M. Husové, CSc.,z Botanického ústavu ČSAV, Praha, a vedoucímu Správy CHKO Křivoklátsko ing. P. Šťěpánkovi za pomoc při ověřování vegetačních charakteristik stanovišť. Laboratorní přístroje laskavě zapůjčila katedra systematické zoologie přírodovědecké fakulty UK v Praze. METODIKA Průzkumem se měly prošetřit hlavní typy porostů a biocenóz na pravé straně SPR Týřov /směrem po proudu Oupoře/ a biotop koryta Prostředního potoka. Při plánování akce byly proto stanoveny lesní typy a biotopy, které dostatečně reprezentují rozsah celkové biocenologické diverzifikace tohoto terénu, zejména pokud jde o zastoupení hlavních skupin lesních typů a biotopů. Rekognoskace terénu byla provedena na základě literárních botanických údajů vlastním terénním průzkumem (HUSOVÁ 1975, KNÍŽETOVÁ 1975, MORAVEC, HUSOVÁ, NEUHÄUSL, NEU-HAUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1982), podrobné lesotypologické mapy tohoto území (PRŮŠA ) a upřesňována ještě konzultacemi v terénu s RNDr. M. Husovou, CSc, a ing. P. Štěpánkem. Na základě předběžného posouzení terénu podle botanických a geomorfologických hledisek byla jako vzorkové plochy k provedení arachnologického průzkumu vybrána ta stanoviště reprezentativních lesních typů a biotopů, která jsou svou relativní rozlohou ve studovaném území největší a přitom jsou dostatečně homogenní. Průzkum bylo ovšem nutno usměrnit i na některé specifické biotopy, která jsou v terénu zastoupeny jen malými ploškami. Na pravé straně rezervace bylo k průzkumu vybráno celkem 12 stanovišť, která jsou situována v její severovýchodní části, tj. od Týřovských skal po Honzův loužek včetně. Na levé straně rezervace byl odchyt proveden ve stanovišti kamenitých břehů Prostředního potoka. Tato stanoviště jsou popsána v dalším textu. Rozloha osmi studovaných lesních porostů byla 0,5-3,5 ha, skalní stepi 1 ha, kamenného pole 70 x 100 m, břehového biotopu potoka Roudný v hlavní jeho části s bučinou 2-5 m x 400 m a v části s javořinou ve strži 4 m x 30 m a rozloha břehového biotopu Prostředního potoka 2-5 m x 900 m. Do terénu těchto 13 stanovišť bylo ve dnech instalováno celkem 36 zemních formalínových pastí. Jako zemní pasti byly použity půllitrové zavařovací sklenice, zakopané až po hrdlo do země a naplněné do jedné třetiny konzervačním 191

192 roztokem 4% formalínu. Do roztoku se v listopadu a prosinci přidával chlorid sodný, aby se roztok ochránil proti zamrznutí. Ústí sklenic byla během akce kromě listopadu a prosince volně otevřená, zejména aby bylo možno jejich aplikaci víceúčelově využít, např. k odchytu rovnokřídlé-ho hmyzu, sekáčů a jiné fauny. V listopadu a v prosinci byla ústí sklenic kryta sololitovými destičkami podepřenými v rozích kameny nebo kusy dřeva tak, aby jejich odstup nad horním okrajem sklenic byl 5-10 cm. Pasti se pokládaly doprostřed terénu již zmíněných 13 stanovišt; do osmi stanovišt byly položeny pasti po dvou, jen jedna past byla aplikována do rozlohově nejmenšího stanoviště s javořinou udatnovou a 3-5 pastí do čtyř stanovišť s vyšší geomorfologickou variabilitou terénu a s vyšší pravděpodobností des-aktivace pastí zasypáním a do míst podél vodotečí /viz tab. 28/. Rozestup pas tí v každém stanovišti byl minimálně 10 m. Materiál z pastí se odebíral , , pak vždy v pravidelných měsíčních intervalech na rozhraní jednotlivých měsíců až do začátku listopadu a kromě toho ještě uprostřed července a srpna, kdy se na výslunných stanovištích konzervační tekutina rychle odpařovala. Konečný sběr materiálu a odvoz pastí z terénu byl proveden Při odběrech materiálu se sběry ze všech pasti v každém stanovišti z technických důvodů většinou slévaly do jednoho stanovištního vzorku. Vzorky se během července a srpna zpracovávaly v rámci sumárních materiálů za celý příslušný měsíc. Konzervační tekutina se při sběrech vždy vyměňovala nebo alespoň doplňovala. Na skalní stepi Týřovských skal byl dne též proveden sběr smýkáním z bylinné vegetace po dobu asi 10 minut. Determinaci odchycených pavouků provedl autor. Kromě několika výjimek /některé samice, poškozené kusy/ byly všechny adultní kusy determinovány. Některé nejvzácnější taxony revidoval doc. dr. J. Buchar, CSc., jak je uvedeno v tabulce 29. Aby se umožnilo přesnější zhodnocení materiálů při analýze výsledků, byly taxony diferencovány na základě stupně jejich náročnosti na zachovalost a ekologické podmínky prostředí podle Buchara (BUCHAR 1972, 1975). Tak se rozlišily relikty prvního řádu, tj. žijící pouze v přirozených stanovištích, poměrně málo narušených činností člověka, ekologicky nespecifické /neutrální/ druhy bez výrazného teplotního preferenda, dále termofilní, psychrofilní a synantropní druhy a vzácné i velmi vzácné taxony. Při tomto výčtu bylo přihlédnuto i k dosud nepublikovaným údajům z posledních let /viz kapitola Diskuse/. Možnosti 192

193 charakterizace druhů a subspecií pavouků podle těchto kritérií jsou využity dále v textu v různých souvislostech a v tabulkách 28 a 29. Matematické porovnání podobnosti vzorků arachnofaunul bylo provedeno na základě druhového zastoupení; přítomnost taxonů devíti čeledí, jejichž odchyt do zemních pastí je podle literárních pramenů dostatečně reprezentativní - Amaurobiidae, Dysderidae, Gnaphosidae, Lycosidae, Agelenidae, Zodariidae, Zoridae, Linyphiidae a Erigonidae (TRETZEL 1954, 1955, cf. BUCHAR 1963). Zpracování matice hodnot Jaccardova indexu /poměru počtu společně se vyskytujících druhů a všech druhů ve dvojicích stanovišť/ provedl RNDr. P. Pěnička metodou vícerozměrného škálování (MARDIA et al. 1979) na počítači Hewlett- Paccard 9830 A /srovn. výsledné konfigurace z jiných křivoklátských lokalit: ŠMAHA 1983a - ilustrace a komentář, ŠMAHA 1983b - komentář ke konfiguraci/. POPIS STANOVIŠŤ Stanoviště leží v nadmořské výši m. Jejich geologickým podkladem je zejména porfyrit, méně se vyskytují jiné horniny, např. lamprofyry v části Týřovských skal (ZIEGLER 1973). Geomorfologie terénu je velmi složité. Pokryvnost povrchu terénu kameny a kamenným štěrkem se dále v popisu jednotlivých stanovišť udává na základě odhadu ve čtyřech stupních: kamenitost 0. stupně - povrch terénu pokrývá zemina s hojnými bylinami nebo travním drnem, kameny jsou nejvýše na 10 % plochy terénu, kamenitost 1. stupně - kameny pokrývají přibližně % plochy, na povrchu substrátu jsou též rozptýlené travní drny; kamenitost 2. stupně - drobný kamenný štěrk i větší kameny pokrývají % plochy, byliny se zde vyskytují sporadicky a jen jednotlivě, kamenitost 3. stupně - souvislé kamenné pole bez vyšších rostlin /telomofyt/. V porovnání s předchozím arachnologickým průzkumem na Křivoklátsku (ŠMAHA 1983a, b) byl při akci v SPR Týřov též získán arachnologický materiál z dalších lesních typů a četnější materiál z bučin. Stanoviště jsou v seznamu sestavena do přibližného pořadí podle nároků jejich vegetačních společenstev na teplotní podmínky prostředí a podle předpokládaného teplotního gradientu mikroklimatu od relativně nejteplejšího stanoviště 1 směrem k psychrofilním stanovištím. 1. Xerotermofilní stanoviště skalní stepi na hlavním masívu Týřovských skal - vegetace přísluší převážně svazu Hyperico /perforato/ - Scleranthion perennis MORAVEC 1967 a asociaci Festuca ovina - Jasione montana KKA Po 193

194 vegetační a zřejmě i geologické stránce je tato formace mozaikovitá. Výrazně acidofilní charakter má formace v části na hřebeni a na severovýchodním sklonu pod hřebenem, kde jsou pouze rozptýlené travní drny a sporadické keříčky vřesu; z trav se zde vyskytuje zejména kostřava ovčí /Festuca ovina/. V druhé části skalní stepi na jižním svahu jsou hlinité plošky s porosty kavylu /Stipa sp./; k povrchu zde snad vystupuje žíla bazičtější horniny. Obě části jsou zastoupeny v celkové rozloze této formace asi rovným dílem. Vzhledem k jejich nejasné fytocenologické diferenciaci i z technických důvodů byly materiály z celého stanoviště hodnoceny jako jeden vzorek, pouze v určitých souvislostech jsou v textu a v tabulce 28 poznámky s bližší lokalizací, přičemž jižní Část společenstva je provizorně označována jako kavylová. Kamenitost stanoviště je 1. stupně. 2. Termofilní zakrslá doubrava - náleží ke svazu Quercion pubescenti-petraeae BR.- BL. 1931; je fragmentárně vyvinuta na ostrém hřebeni. Stromové patro má jen částečný vodorovný zápoj, je zde takřka souvislý travní drn a vyskytuje se zde dobromysl /Origanum vulgare/ i jiné teplomilné byliny. Kamenitost doubravy je 0. stupně. 3. Souvislé kamenné pole /osyp/ pod Týřovskými skalami - vyšší rostliny se v tomto stanovišti nevyskytují, kamenitost je 3. stupně a kameny jsou většinou velké cm, kostkovité a ostrohranné. Sklon kamenného pole má jihozápadní expozici. Biotop přechází po stranách do suťového lesa dalšího stanoviště Suťový les - vegetačně patří k asociaci Aceri-Carpinetum KKA 1941 a odpovídá lesnímu typu habrová javořina kakostová. Porost je v dolní části příkrého, severozápadně exponovaného svahu, s kamenitostí 1. stupně. Bylinné patro tohoto porostu tvoří rozptýlené travní drny, mezi nimiž je většinou štěrkovitá, pohyblivá suť. 5. Habrová doubrava kyselá - náleží k subasociaci Melampyro nemorosi - Carpinetum luzuletosum (PASSARGE 1957) NEUHÄUSL 1982, vyvinuté zde na příkrém svahu s jižní expozicí a kamenitostí 2. stupně jako lesní typ buková doubrava kyselá. 6. Habrová doubrava typická /živná/ - porost subasociace Melampyro nemorosi- Carpinetum typicum PASSARGE 1957 je na mírném jihozápadním svahu s kamenitostí 0. stupně. 7. Lesní společenstvo fytocenologicky přechodného typu mezi habrovou doubravou a bučinou - ve stromovém patře převládají buky. Stanoviště je v místě kontaktu asociací typické habrové doubravy a bučiny s Hordelymus europaeus. Náleží k lesnímu typu vlhká dubová bučina. Biotopem je mělká pánev nad prameništěm, mírně skloněná západním směrem. Kamenitost je 0. stupně. 8. Dubová bučina třtinová - tato bučina náleží stejně jako všechny níže uvedené lesní typy bučin k asociaci podhorských bučin Tilio cordatae-tagetum MRÁZ 1960 em. MORAVEC Porost je v horní části Vysokého vrchu, na mírném severním sklonu s kamenitostí 1. stupně. 9. Dubová bučina šťavelová /svěží/ - nachází se v mírně vyhloubené náčepné pánvi s prameništěm. Dno pánve je takřka vodorovné. Kamenitost bučiny je 0. stupně. 194

195 10. Dubová bučina mařinková s lipnicí - porost je na mírném, severozápadně exponovaném sklonu horní části vrchu, jehož kamenitost je 0. stupně. 11. Kamenité břehy Prostředního potoka - břehový supraaquální biotop s kamenitostí 2. stupně stejně jako následující dvě stanoviště. Potok běží na dně úzce pánvovitého, chladného a vlhkého údolí. Lesní porost podél úseku, kde potok probíhá rezervací, tvoří vlivem vegetační inverze často lesní typy dubová a lipodubová bučina kapradinová. 12. Kamenité břehy potoka Roudný v úseku s bučinou - koryto je ostře zaříznuto do chladného a vlhkého údolí a je široce lemováno porostem lesního typu lipodubová bučina bažanková. 13. Kamenité břehy potoka v hluboké rokli - vodoteč zde probíhá přes kaskády; rokle je zakřivená v podélném směru a v dolní části jejích svahů je porost javořiny roklinové /udatnové/, náležící k asociaci Arunco-Aceretum MOOR Past byla umístěna u úpatí vodopádu. VÝSLEDKY Celkový materiál adultních pavouků byl 5142 kusů /včetně 20 kusů sesmýkaných z bylin/. Juvenilní kusy, které převážně nelze určovat do druhu, tvořily jen několik procent z celkového materiálu. Nejvíce bylo juvenilních pavouků ve sběru ze stanoviště 1, odběr /232 adult. + asi 90 juv. ks/ a ze stanoviště 5, odběr /70 adult. + asi 50 juv. ks/. V materiálu bylo celkem obsaženo 199 taxonů /incl. 198 druhů/ pavouků. Počet kusů a druhů adultních pavouků, odchycených na jednotlivých stanovištích, je uveden spolu s některými dalšími základními údaji v tabulce 28. Zjištěné vzácné a velmi vzácné taxony a relikty prvého řádu /sensu BUCHAR 1972, 1975/, tj. žijící pouze v přirozených, lidskými zásahy relativně málo narušených stanovištích naší přírody jsou uvedeny na tabulce 29. Ostatní zjištěné druhy a subspecie jsou obsaženy v dále uvedeném seznamu x) Kvantitativní údaje o těchto ostatních taxonech jsou uvedeny v inventarizačním X) E - expanzivní taxony, tj. šířící se i na uměle odlesněná stanoviště, S - synantropní druhy; čísla za symboly ekologické kategorizace označují stanoviště, podtržená čísla stanoviště, v nichž bylo odchyceno více než 10 kusů adultních pavouků daného druhu; + směr smýkáním na bylinách. 195

196 Tabulka 28 Sběr arachnofauny v SPR Týřov do zemních pastí Stanoviště Počet pastí Počet kusů pavouků Počet taxonů /N/ 94 X) Vzácné taxony Termofilni taxony Psychrofilní taxony počet % z N 17,1 3,7 16,2 6,8 7,3 10,5 2,8 3,3 7,1-7,1 12,5 11,8 počet % z N 39,4 18,5 21,6 13,6 17,1 10,5 2,8 3,3 3,4 3,3 2,4 2,1 - počet % z N 10,6 25,9 16,2 41,0 36,6 24,6 42,8 60,0 53,6 56,7 71,4 64,5 64,7 x) Ve stanovišti 1 chyceny smýkáním na bylinách také druhy Mangora acalypha a Tibellus sp. 196

197 Tabulka 29 Vzácné taxony /druhy a subspecie/ a taxony přirozených stanovišť - počet adultních samců a samic z jednotlivých stanovišť SPR Týřov ATYPIDAE : Druh Ekologická Kategorizace (EK) Stanoviště Atypus affinis EICHW. a, b T I 4/0... 1/ Atypus piceus (SULZ.) c T I 3/ / AMAUROBIIDAE : Titanoeca obscura (WALCK.) T I 1/0. 1/ GNAPHOAIDAE : Callilepis achuazteri (HERM.) T I 1/ Gnaphosa bicolor (HAHN) T I. 1/0 1/0 2/ Gnaphosa lucifuga (WALCK.) T I 3/ Gnaphosa lugubris (C.L.K.) T I 2/0. 0/ x) Haplodrassus cognatus (WESTR.) d P / Haplodrassus kulczynakii LOHM. T I 1/ Haplodrassus soerenseni (STR.)? 0/ / Zelotes electus (C.L.K.) T I 10/ Zelotes erebeus (THOR.) T I 1/0. 3/2 0/1 1/ Zelotes praeficus (L.K.) T 1 0/ Zelotes pumilus (C.L.K.)? / Zelotes villicus (THOR.) T I 3/1 2/0 1/

198 Pokračování tabulky 29 EK CLUBIONIDAE : Agroeca cuprea MGE T I 2/1 1/2. 3/0 2/2 1/ X Agroecina striata (KULCZ.) e?.. 0/ Clubiona compta C.L.K.? I /2... ANYPHAENIDAE : X Anyphaena furva MILLER a, f?.. 1/ THOMIAIDAE : Oxyptila nigrita (THOR.) T I 2/ Xysticus ninii THOR. g T I 154/ Xysticus robustus (HAHN) T I 0/ SALTICIDAE : Aelurillus festivus (C.L.K.), T I 3/ Evarcha laetabunda (C.L.K.) h T I 7/ Evophrys aequipes (O.P.CBR.) T I 1/ Pellenes nigrociliatus (L.K.) T I 2/ Pellenes tripunctatus (WALCK.) T I 2/ LYCOSIDAE : Alopecosa sulzeri (PAV.) T I 4/ Arctosa figurata (SIM.) T I 9/ Pardosa bifasciata (C.L.K.) T I 90/ Pardosa riparia (C.L.K.) N I 3/ Tricca lutetiana (SIM.) T I 5/1 3/ Trochosa robusta (SIM.) T I 0/1. 1/

199 Pokračování tabulky 29 Druh EK THERIDIIDAE: Euryopis flavomaculata (C.L.K.) N I l/ Pholcomma gibbum (WESTR.) N I 0/1.. 1/ ARGIOPIDAE : Cercidia prominens (WESTR.) N I / LINYPHIIDAE : X Bathyphantes eimilis KULCZ. ch? /1 0/1 0/1 Centromerus silvicola (KULCZ.) i P /0.... Hilaira exrisa (O.P.CBR.) P I /1. Lepthyphantes collinus L.K. N I.. 1/0 0/ X Lepthyphantes kochi KULCZ. a,j P I 1/ Lepthyphantes notabilis KULCZ. k?.. 9/23 0/ Leptorhoptrum robuatum WESTR. P /0. Porrhomma pygmaeum convexum (WESTR.) /1 1/1. X Porrhomma microphthalmum microps (ROEWER) a, 1? / ERIGONIDAE : X Diplocephalus helleri (L.K.) m P I /0 2/0 1/1 X Erigonopterna jarmilae MILLER n T I 2/ X Glyphesis servulus (SIMON) o?.. 1/ Gonatium corallipes (O.P.CBR.) N I / Gongylidiellum edentatum MILLER P /0 1/0.. 1/0. Lochkovia inconapicua MILL. et VAL. T I 1/ Panamomops affinis MILL. et KRAT. P.... 1/0 1/

200 Druh EK Panamomops mengei SIM. N I / Peponocranium orbiculatum (O.P.CBR.)? I. 0/ Prosopotheca monoceros (WID.) N I. 0/ Prosopotheca simplex (KULCZ.) T I.. 0/1. 2/2 0/3 0/1. 0/2 0/4 1/0.. Trichoncus kulczynskii MILLER T I 3/2 1/ Trichopterna oito (O.P.CBR.) p T I 23/8 0/ Vysvětlivky: x - velmi vzácné taxony /viz text/; podtrženi - taxony vzácné v ČSSR, známé jen z ojedinělých nalezišť a - alespoň 1 kus materiálu uvedeného druhu ze SPR Týřov revidován doc. dr. J. Bucharem, CSc.; b - 1?! 30.6., 1??? , 2?! , 1?! ; c - 7?! , 2?! 3. 8.; d až f ; g - incl. 3?! a 3??? odchycení smykem; h - incl. 3?! a 2??? odchycení smykem; ch - stanoviště , stanoviště 12 a stanoviště ; i ; j ; k - stanoviště až , stanoviště , a ; ; m - stanoviště 11-2?! 7. 4., 1?! 9. 5., stanoviště a 1. 7., stanoviště 13-1?! l. 7. a 1??? 1. 9.; n o , p - stanoviště ; T - termofilní druhy; P - psychrofilní taxony; N - ekologicky nespecifické, neutrální druhy bez výrazného teplotního preferenda;? - taxony, jejichž nároky na prostředí nejsou dostatečně známé; I = relikty prvního řádu /sensu BUCHAR 1972, 1975/, tj. žijící pouze na přirozených stanovištích přírody poměrně málo narušené člověkem; zlomky - v čitateli počet samců, ve jmenovateli počet samic. 200

201 elaborátu, uloženém na SSPPOP Středočeského kraje. Amaurobiidae: Amaurobius claustrarius (HAHN), 68/2 - P, 1-6, 7, 8, 9-13; A. fenestralis (STROM.), 7/1 - P, E, 6-8, 12. Dysderidae: Dysdera erythrina (WALCK.), 1/4 - T.E. 1, 3-5; Harpactes hombergi (SCOP.), 5/0 - N, 1, 4-6; H. lepidus (C.L.K.), 15/17 - P, 1, 2, 4-6, 8-13; Harpactocrates rubicundus (C.L.K.), 21/13 - S, E, 1-3, 4, 5. Pholcidae: Pholcus opilionoides (SCHR.), 10/1 - S, E, 3, 4. Zodariidae: Zodarion germanicum (C.L.K.), 8/0 - T, 1, 2, 6. Gnaphosidae: Drassodes lapidosus (WALCK.), 34/11 - N, 1, 3-6; D. pubescens (THOR.), 1/0 - N, 1; Haplodrassus signifer (C.L.K.), 10/4 - N, 1; H. silvestris (BL.), 22/4 -?, 1, 2, 4-7, 10, 12; H. umbratilis (L. K.) 3/0 - N, 6; Zelotes apricorum (L.K.), 1/0 -?, 6; Z. petrensis (C.L.K.), 16/15 - T, 1, 2, 11; Z. subterraneus (C.L.K.), 3/3 -?, 2, 5, 6; Zelotes sp., 0/1-1. Clubionidae: Agroeca brunnea (BL.), 9/4 - N, 7, 9, 11, 12; Apostenus fuscus WESTR., 19/14 - N, 2, 4, 5, 6, 10, 12; Clubiona terrestris WESTR., 8/4 -N, 2, 6-9; Liocranum rupicola (WALCK.), 4/1 - S, E, 3; Micaria sp., 1/0-1. Zoridae: Zora nemoralis (BL.), 4/0 - N, 5, 6; Z. silvestris KULCZ., 2/0 -?, 2, 7; Z. spinimana (SUND.), 4/0 - P, 2, 5. Anyphaenidae: Anyphaena accentuata (WALCK.), 1/0 -?, 10. Thomisidae: Philodromus collinus C.L.K., 0/1 - P, 11; Thanatus formicinus (CL.), 0/1 -?, E, 1; Tibellus sp., 0/1-1 + ; Xysticus audax (SCHR.), 2/0 - N, E, 1, 6; X. bifasciatus (C.L.K.), 0/1 - N, E, 1; X. cambridgei (BL.), 13/2 -?, 1, 5, 6, 7; X. cristatus (CL.), 0/1 - N, E, 1; X. erraticus (BL.), 6/1 -?, E, 1, 2, 6; X. kochi THOR. 6/5 -?, E, 1; X. lanio C. L. K., 1/0 - P, 9. Salticidae: Aelurillus litera-v-insignitus (CL.), 8/5 - N, 1; Evarcha flammata (CL.), 1/0 - N, 2; Heliophanus aeneus (HAHN), 3/0 -?, 3; Phlegra fasciata (HAHN), 2/0 - T, E, 1; Saltious scenicus (CL.),1/0 - S, E, 1. Lycosidae: Alopecosa accentuata LATR., 44/22 - T, E, 1; A. aculeata (CL.), 0/1 - P, 6; A. cuneata (CL.), 28/3 - N, E, 1; A. pulverulenta (CL.), 5/0 - N, E, 1, 3, 6, 8; A. trabalis (CL.), 0/1 - T, 1; Pardosa amentata (CL.), 21/5 - P, E, 11, 12; P. lugubris (WALCK.), 413/86 - N, 1-6, 7-11, 12; P. pullata (CL.), 4/2 - N, E, 1; Pirata hygrophilus THOR., 1/1 - P, 11, 12; Trochosa spinipalpis (F.CBR.), 1/0 - P, 12; T. terricola (DE GEER), 107/62 - N, E, 1, 2, 3-5, 6, 7-9, 12; Xerolycosa nemoralis (WESTR.), 8/4 - N, 1, 5. Pisauridae: Pisaura mirabilis (CL.), 3/2 -?, 1, 2,

202 Agelenidae: Cicurina cicur (F.), 50/6 - N, E, 1-3, 4, 5-8, 9, 11, 13; Coelotea inermis (L.K.), 234/15 - P, 1, 2, 3, 4, 5-7, 8, 9, ; C. ter-reatris (WID.), 949/114 - N, 1, 2, 3, ; Cybaeus anguatiarum L. K., 68/20 - P, 11, 12, 13; Histopona torpida (C.L.K.), 129/31 - P, 1, 2, 4-7, 8, 9, ; Tegenaria silvestris L.K., 16/11 - N, 1-4, 7, 8, 11, 12; Textrix denticulata OLIV., 27/1 -?, 1, 3, 4. Theridiidae: Asagena phalerata (PANZ.), 10/1 - N, E, 1; Enoplognatha ovata (CL.), 10/1 - T, E, 1, 1 +, 2; Episinus truncatus LATR., 0/2 - N, 1; Robertua lividua (BL.), 2/0 - P, E, 1, 11; R. neglectus (O.P.CBR.), 3/0 -N, 6. Argiopidae: Araneus cucurbitinus (CL.), 0/2 - N, E, 1, 5; A. diadematus CL., 0/2 - N, 1, 13; A. umbraticus-cl., 1/0 - P, E, 1; Mangora acalypha (WALCK.), 0/1 - S, E, 1 + ; Meta mengei (BL.), 0/1 - P, 12; M. segmentata (CL.), 5/10 - P, E, 1, 4, 5, 7, 11, 12; Singa albovittata (WESTR.), 3/2 - N, 1. Linypbiidae: Aprolagus saxatilis (BL.), 11/1 -?, 2, 6; Bathypbantea gracilis (BL.), 0/2 - N, 3, 4; B. nigrinus (WESTR.), 1/3 -?, 6, 11, 12; B. parvulus (WESTR.), 1/0 -?, E, 7; Bolyphantes alticeps (SUND.), 4/1 - P, 2; Centremerita bicolor (BL.), 0/1 - P, E, 12; Centromerus expertus (O.P.CBR.), 6/2 - P, E, 11, 12; C. incilium (L.K.), 13/13 - N, 1, 2, 6, 11, 12; C. jacksoni DENIS, 1/0 - P, 8; C. sellarius (O.P.CBR.), 18/5 - P, 4, 8, 10-13; C. sylvaticus (BL.), 60/16 - N, 1, 2, 6, 7, 8-10, 11, 12; Drapetisca socialis (SUND.), 1/0 - P, E, 11; Helopbora insignis (BL.), 8/15 - P, E, 4, 5, 7, 8-13; Labulla thoracica (WID.), 0/1 -?, 8; Lepthypbantes alacris (BL.), 2/3 - P, 11; L. angulipalpis (WESTR.), 2/0 - N, 2, 7; L. cristatus (MGE), 14/2 - P, 7-12; L. flavipes (BL.), 105/98 - N, 1, 2, 4-7, 8, 9, 10, 12; L. keyserlingi (AUSS.), 2/1 - T, 2; L. leprosus (OHL.), 2/6 - S, E, 2, 3, 5, 8; L. mansuetus (THOR.), 19/17 - P, 1, 2, 4-7; L. mengei (KULCZ.), 4/2 -N, E, 2, 6, 7, 10; L. minutus (BL.), 1/8 - P, 2, 6, 7; L. pallidus (O.P. CBR.), 3/4 - N, 1, 4, 6, 10; L. tenebricola (WID.), 77/45 - P, 4, 5, 6, 7_, 8, 9-12; Linypbia hortensis (SUND.), 5/0 - N, 2, 5, 9, 12; Macrargus rufus (WID.), 160/28 - P, 2, 3, 4, 6-12: Meioneta rurestris (C.L.K.), 10/8 - N, 1, 1 + ; Microneta viaria (SIM.), 29/13 - P, 2, 3, 5, 6, 7, 8-12; Nereine clathrata (SUND.), 1/0 - P, 3; N. emphana (WALCK.), 0/1 - P, 5; Porrhomma pygmaeum pygmaeum (BL.), 3/0 - P, E, 11-13; Stemonyphantes lineatus (L.), 2/2 - N, E, 1, 6; Stylopaora concolor (WID.), 66/41 - P, 4, 7-10, 11, 12, 13; Tapinopa longidens (WID.), 0/1 -?, 7. Erigonidae: Abacoproeces saltuum (L.K.), 9/6 - T, 6; Araeoncus humilis (BL.), 5/0 - N, E, 4; Ceratinella brevis (WID.), 11/3 - P, 2, 4, 8; C. scabrosa (O.P.CBR.), 0/1 -?, 2; Diplocephalus cristatus (BL.), 7/2 - P, E, 3, 4, 11, 12; D. latifrons (O.P.CBR.), 71/23 - P, 5, 7, 9, 10, 11, 12, 13; D. picinus (BL.), 163/27 - N, 3-6, 7, 8, 9, 10, 11, 12; Dismodicus bifrons (BL.), 2/1 - P, 2, 4; Erigone atra BL., 1/8 - N, E, 1 +, 3, 6, 7, 13; E. dentipalpis (WID.), 4/2-1, 1 +, 4, 5, 8, 10; Erigonella hiemalis (BL.), 1/0 - P, 13; Maso 202

203 sundevalli (WESTR.), 0/1 - P, 10; Micrargus herbigradus (BL.), 9/4 - P, 1, 6, 7-11; Nothocyba subaequalis (WESTR.), 0/1 -?, E, 1; Oedothorax agrestis (BL.), 39/23-4, 11, 12,13; 0. fuscus (BL.), 4/0 - P, E, 11, 13; 0. sp. /tuberosus vel gibbosus/, 0/2 - P, 11, 12; 0. retusus (WESTR.), 1/0 - P, E, 12; Pelecopsis elongata (WID.), 1/0 - P, 6; P. parallela (WID.), 0/2 - P, 2; P. thoracata (O.P.CBR.), 9/2 - P, 2, 4; Pocadicnemis pumilla (BL.), 2/5 -?, E, 2, 3, 12; Prosopotheca corniculans (O.P.CBR.), 2/3 - P, 9, 10; Saloca diceros (O.P.CBR.), 8/0 - P, 8, 10-12; Tigellinus furcillatus (MGE), 3/0 - T, 4-6; Trachynella obtusa (BL.), 2/0 - P, 11, 12; Trematocephalus cristatus (WID.), 2/1 - P, 2, 4; Typhochraestus digitatus (O.P.CBR.), 6/2 - T, 1, 4; Wideria antica (WID.), 7/10 - N, E, 1, 2, 5, 6; W. cucullata (C.L.K.), 2/0 - P, 2, 5; W. fugax (0. P. CBR.), 5/0 - P, 6, 7; W. melanocepbala (O.P.CBR.), 9/2 -? 1, 5-7, 9, 10, 12; Wideria sp., 1/0-3. Analýza arachnologického materiálu přispívá k biologické charakteristice SPR Týřov, zejména zjištěním 33 vzácných druhů a subspecií, což představuje 16,6 % celkového počtu taxonů v materiálu. Kvantum vzácných taxonů je poměrně velké i vzhledem k celkovému množství odchycených kusů pavouků - 0,6 %. Vzácné taxony byly zjištěny mimo stanoviště 10 ve všech ostatních dvanácti stanovištích, kde tvořily 2,8-17,1 % druhového spektra pavouků odchytaných do pastí; nejvíce jich bylo zjištěno na skalní stepi /17,1 % druhového spektra tohoto stanoviště/, v kamenném poli /16,2 %/ a v břehových biotopech s vegetační inverzi, a to na stanovišti 12 /12,5 %/ a 13 /ll,8 %/. Z hlediska porovnání množství vzácných taxonů a celkového množství kusů odchycených na stanovišti by bylo nejhodnotnější stanoviště 13 u vodopádu potoka /6,3 %/ a na druhém místě kamenné pole, tj. stanoviště 3 /2,6 %/; u stanoviště 13 však mohlo dojít ke zkreslení skutečného stavu chybou malých čísel /byly zde chyceny celkem pouze 32 kusy pavouků/. Mnohé stenobiontní a vzácné taxony byly v materiálech zastoupeny pouze několika kusy nebo jen jediným kusem, takže tyto nálezy samy o sobě nemohou významně přispět k arachnologické diferenciaci jednotlivých stanovišť. Bylo by možno očekávat, že charakteristiku jednotlivých stanovišť mohou poskytovat nejvíce druhy, které jsou v daném stanovišti nejhojnější a které se přitom do pastí snadno odchytávají. Jak ovšem vyplývá i z údajů v tabulce 29, mají poměrně velké a velmi pohyblivé druhy poměrně větší aktivační hustotu v terénu než např. mnohé druhy čeledi Erigonidae malé tělesné velikosti a se sítěmi těsně nad zemí (cf. HEYDEMANN 1961). Hodnota aktivační hustoty slíďáků je údajně asi 3krát vyšší než jejich absolutní hustota v terénu (BREYMEYER 1966). Ve spektrech penetračně 203

204 dominantních druhů /tj. druhů, které jsou zastoupeny ve vzorcích z pastí množstvím kusů přesahujícím 5 % počtu kusů všech pavouků ve vzorku/ se přitom často vyskytují, zejména v mezofilních stanovištích, ekologicky neutrální druhy, jejichž výskyt může překrývat diferenciální charakteristiky stanovišť. Z tohoto hlediska je třeba posuzovat i uvedenou hodnotu poměru počtu vzácných druhů zjištěných v rezervaci Týřov k počtu odchytaných kusů pavouků. Tak např. dva hlavní ekologicky neutrální druhy se značnou aktivační hustotou, Coelotes terrestris /1063 kusů/ a Pardosa lugubris /499 kusů/, tvoří v celkovém materiálu /5142 kusů/ dohromady 32,9 %. Pro jednotlivá stanoviště ovšem mohou být kromě zjištěných penetračně dominantních druhů rovněž charakteristické některé další druhy a kvalitativní atributy, přičemž by však jejich konstantnost v uvedených biocenózách nebo i v biocenózách příbuzných typů musela být ověřena studiem dalších lokalit. Dominantní druhy svou četností v materiálech z jednotlivých stanovišť a jiné zjištěné kvalitativní atributy, pravděpodobně rovněž ekologicky vázané na daná stanoviště, jsou dále uvedeny v seznamu charakteristik jednotlivých stanovišť: Stanoviště 1, skalní step - jsou zde dominantní druhy: Alopecosa accentuata, Pardosa bifasciata a Xysticus ninii. Všechny tyto druhy se vyskytují v acidofilní i kavylové části stepi. Pozoruhodná je velká hojnost poměrně vzácného stepního druhu Xysticus ninii /192 kusů na 7 pastí/; velmi podobnou hodnotu penetrace do pastí zde vykazoval i slíďák Pardosa bifasciata /193 kusů na 7 pastí/. Oba tyto druhy jsou zřejmě podstatně hojnější v kavylové části stepi než v části acidofilní. Ve stanovišti jsou hojné druhy především z čeledí Gnaphosidae, Thomisidae, Salticidae a Lycosidae. V celkovém druhovém spektru jsou obsaženy též druhy Atypus affinis, A. piceus, Callilepis schuszteri, Haplodrassus soerenseni, Zelotes erebeus, Xysticus robustus, Evarcha laetabunda, Pellenes nigrociliatus, Arctosa figurata, Tricca lutetiana, Pardosa riparia, Erigonopterna jarmilae, Lochkovia inconspicua, Trichoncus kulczynskii a Trichopterna cito. Sklípkánci /Atypus spp./ se vyskytují v obou částech stepi; druh Xysticus robustus byl zjištěn jen v kavylové a druh Zelotes erebeus jen v acidofilní části stepi. Stanoviště 2, zakrslá doubrava s travním drnem - dominantní druhy: Coelotes terrestris, Pardosa lugubris, Lepthyphantes flavipes, Trochosa terricola a Coelotes inermis /viz kapitola Diskuse/. Byly zde zjištěny též druhy Tricca lutetiana, Trichoncus kulczynskii a Trichopterna cito. 204

205 Stanoviště 3, kamenné pole - dominantní druhy Lepthyphantes notabilis a Par-dosa lugubris. V druhovém celkovém spektru jsou mimo jiné druhy Anyphaena furva /viz kap. Diskuse/, Pholcus opilionoides, Agroecina striata, Liocranum rupicola, Lepthyphantes collinus a Glyphesis servulus. Stanoviště 4, suťový les - dominantní druhy: Coelotes terrestris, Pardosa lugubris, Lepthyphantes flavipes a Apostenus fuscus. Byly zde zjištěny mimo jiné i druhy Pholcus opilionoides, Zelotes erebeus, Lepthyphantes notabilis a L. collinus. Stanoviště 5, kyselá habrová doubrava - dominantní druhy: Coelotes terrestris, Pardosa lugubris a Lepthyphantes flavipes. Vyskytují se zde mimo jiné i dru hy Atypus affinis, Zelotes erebeus a Panamomops affinis. Stanoviště 6, typická habrová doubrava - dominantní druhy: Coelotes terrestris Pardosa lugubris, Trochosa terricola, Lepthyphantes flavipes a Centromerus incilium. Jsou zde mimo jiné i druhy Atypus piceus, Haplodrassus cognatus, Zelotes pumilus, Panamomops affinis a P. mengei. Stanoviště 7, přechodný vlhký typ bučiny - dominantní druhy: Coelotes terrestris, Lepthyphantes tenebricola, Diplocephalus picinus, D.latifrons, Stylophora concolor a Macrargus rufus. Čtyři posledně jmenované druhy zde byly chytány v poměrně největším množství ve srovnání s ostatními stanovišti. Kromě jiných zde byla nalezena i plachetnatka Porrhomma microphthalmum microps. Stanoviště 8, třtinová dubová bučina - dominantní druhy: Coelotes terrestris, C. inermis, Macrargus rufus, Histopona torpida, Amaurobius claustrarius a Lepthyphantes tenebricola. Žije zde též plachetnatka Centromerus jacksoni. Stanoviště 9, šťavelová dubová bučina - dominantní druhy: Coelotes terrestris, Diplocephalus picinus a Lepthyphantes flavipes. Početní zastoupeni Diplocephalus latifrons ve vzorku činilo 5 %. Byla zde odchycena i plachetnatka Centromerus silvicola a pavučenka Prosopotheca corniculans. Stanoviště 10, mařinková dubová bučina s lipnicí - dominantní druhy: Coelotes terrestris, Macrargus rufus a Diplocephalus picinus. žije zde i pavučenka Prosopotheca corniculans. Stanoviště 11, kamenité břehy Prostředního potoka s častými bučinami podél koryta - dominantní druhy: Coelotes terrestris, C. inermis, Cybaeus angustiarum, Histopona torpida, Oedothorax agrestis, Stylophora concolor a Centromerus sylvaticus. Vyskytují se zde rovněž taxony Pirata hygrophilus, Bathyphantes similis, Diplocephalus helleri a Porrhomma pygmaeum convexum. 205

206 Stanoviště 12, kamenité břehy potoka Roudný v bažankové lipodubové bučině -ve spektru dominantních druhů je obsaženo prvních pět druhů jmenovaných u stanoviště 11 a pavučenka Macrargus rufus. Byly zde odchytávány rovněž všechny čtyři taxony posledně jmenované u stanoviště 11 a plachetnatka Leptorhoptrum robustum. Stanoviště 13, kamenité břehy vodoteče v rokli,s javořinou udatnovou - z tohoto stanoviště bylo získáno malé množství materiálu /32 kusů/, nicméně jsou v něm obsaženy taxony vyjmenované u stanoviště 11, kromě Centromerus sylvaticus, Pirata hygrophilus a Porrhomma pygmaeum convexum, které se však zřejmě rovněž vyskytují na březích. Plachetnatka Diplocephalus helleri byla ve stanovišti 13 nalezena v nadmořské výšce pouhých asi 270 m. Výskyt této plachetnatky v údolních stanovištích SPR Týřov je nejspíše dán jejich vyhraněným mikroklimatem. Zjištění diskordance výskytu nebo abundančních hodnot různých druhů pavouků v některých stanovištích, dané diskordancemi jejich nároků na různé faktory prostředí, mohou dokumentovat význam vícerozměrných modelů k demonstraci biocenologických vztahů. Určité diskordance vyplývají již ze složení spekter penetračně dominantních druhů na různých stanovištích. Na základě výsledků akce v SPR Týřov je možno ukázat příklady takových pravděpodobných diskordancí, z nichž nejprůkaznější se ovšem týkají dominantních a nejhojnějších druhů. Různí termofilové, např. Tricca lutetiana a Trichoncus kulczynskii, byli chytáni pouze v nejprosvětlenějších, teplých stanovištích skalní stepi 1 a doubravy 2, kdežto termofilní skálovka Zelotes erebeus s noční aktivitou byla zjištěna jak na skalní stepi, tak i v suťových biotopech 3 a 4. Sklípkánci rodu Atypus, kteří vyhrabávají hluboké nory, byli zjištěni po 1-6 kusech ve vzorcích ze skalní stepi a lesních porostů 5 a 6; v suťových biotopech 3 a 4 se značně nestabilizovaným substrátem však zjištěni nebyli /vyskytují se zřejmě i v teplých doubravách, jak lze soudit z jiných lokalit/. Slíďák Pardosa lugubris, ekologicky poměrně nespecifický a lovící kořist při probíhání terénem, dominoval ve stanovištích 2 až 6 /tedy i v suťových biotopech/ a v každém z nich byl podstatně hojnější /20-59 kusů na 1 past/ než ve stanovištích 1 a 7-13 /l - 4 kusy na 1 past/. Pouze v obou suťových biotopech, ale v žádných jiných, byly odchytávány druhy Pholcus opilionoides a Lepthyphantes collinus /1-3 kusy na 1 past/, které jsou zřejmě v přírodě charakteristické pro biocenózy skal a určitých typů sutí. Oba tyto biotopy 3 a 4 též frekventuje plachetnatka Lepthyphantes notabilis, ale 206

207 jen ve stanovišti 3 byla dominantní a byla tam také hojnější /16 kusů na 1 past/ než ve stanovišti 4 /2 kusy na 1 past/. Plachetnatka Macrargus rufus byla dominantní v psychrofilních biocenózách 7, 8 a 12 a plachetnatka Stylophora concolor pouze ve stanovištích 7 a 11, přičemž diskordance hodnot výskytu těchto druhů ve stanovišti 8 vyplývá i z absolutní výše odchytu /M. rufus - 21 kus na 1 past, S. concolor - 4 kusy na 1 past/. Z výsledků porovnání četnosti termofilních a psychrofilních taxonů pavouků v celkových druhových spektrech /srovnej tab. 28/ vyplývá, že procentuální zastoupení termofilů v teplých až klimaticky středních stanovištích 1 až 6 mělo klesající trend a procentuální zastoupení psychrofilů ve studených stanovištích 7 až 13 mělo naopak stoupající trend ve smyslu pořadí Tato sekvence arachnofaunul SPR Týřov odpovídá pořadí příslušných klimaxových fytocenologických asociací a subasociací vyšších rostlin podle gradientu nároků rostlinných společenstev na teplotní podmínky. Při tomto porovnání je třeba brát v úvahu, že sub-asociace kyselé habrové doubravy je zde vázána na teplejší biotop, jak tomu bývá i v jiných lokalitách (cf. MORAVEC et al. 1982), že asociace 4 i 6 jsou mezofilní a že stanoviště 8, 9 a 10 náleží k téže rostlinné asociaci. Toto kongruentní šestistupňové pořadí rostlinných společenstev má tvar: (4+6) (8+9+10). Pokud jde o břehové potoční biotopy, je z hlediska vzácných psychrofilních druhů pavouků nejméně extrémní stanoviště 11 a pak následuje stanoviště 12, kde byl též dokázán výskyt vzácné plachetnatky Hilaira excisa; nejextrémnější je zřejmě stanoviště 13, a to alespoň z hlediska relativně nejvyššího procenta vzácných druhů vzhledem k počtu odchycených pavouků v porovnání s hodnotami téhož ukazatele z jiných stanovišť /jak je uvedeno dříve/. Druhová spektra arachnofaunul jednotlivých stanovišť kromě stanoviště 13, zastoupeného malým materiálem, byla déle porovnávána po dvojicích pomocí Jaccardova indexu /tab. 30/. V konfiguraci vyznačují jednotlivé body vzorky arachnofaunul z daných stanovišť, přičemž pozice každého bodu znázorňuje míru podobnosti vzorku dotyčné arachnofaunuly s ostatními vzorky. V konfiguraci se na základě porovnání teplotních podmínek prostředí jejich stanovišť i vzájemné vzdálenosti jednotlivých bodů stanovily dva hlavní terminální referenční body, a to bod 1, tj. vzorek arachnofaunuly xerotermního stanoviště 1, a bod 12, tj. vzorek arachnofaunuly extrémně chladného a vlhkého stanoviště 12. Pak se porovnala pozice 207

208 Hodnoty Jaccardova indexu podobnosti arachnofaunul stanovišť 1-12 Stanoviště Stanoviště ,9 21,1 25,0 25,7 18,5 25,8 37,0 38,5 39,9 35,1 56, ,6 18,1 19,7 21,1 16,7 26,7 39,6 38,3 37,0 29, ,0 27,4 31,4 37,9 20,8 27,3 41,9 51,3 48,8 9 14,9 21,9 40,2 30,4 21,1 28,4 54,0 62,5 8 16,0 19,4 34,8 31,6 15,7 32,7 51,4 7 17,1 24,5 30,6 28,3 24,5 36,7 6 25,6 30,8 37,7 26,5 34,6 5 21,1 23,4 26,4 19,4 4 25,6 30,1 38,3 3 25,0 32,3 2 25,9 každého z dalších vzorků vzhledem k těmto dvěma bodům triangulační metodou (cf. MUELLER-DOMBOIS, ELLENBERG 1975). Hodnoty poměrů obou kratších ramen příslušných trojúhelníků se využily k neparametrickému odstupňování podobnosti vzorků a k sestavení vzorků do lineárního pořadí. Tímto způsobem se zjistilo toto dvanáctistupňové pořadí podobnosti arachnofaunul: Pořadí arachnofaunul opět odpovídá, kromě vzorku ze suťového lesa údajně mezofilní asociace 4, předpokládanému pořadí podobnosti rostlinných asociací i subasociací vyšších rostlin podle jejich nároků na teplotní podmínky prostředí. Kongruentní pořadí rostlinných společenstev má šest stupňů, a to /8+9+10/. Na základě posouzení vzájemné pozice bodů 2, 4 a 5 je možno izolovaně od ostatních bodů v konfiguraci dále konstatovat, že arachnofaunula stanoviště 4 je podobnější vzorku ze stanoviště 5 než vzorku ze stanoviště 2. Z porovnání vzájemné pozice posledních pěti bodů u horní špice konfigurace vyplývá, Že arachnologická podobnost břehových biotopů 11 a 12 je větší než jejich podobnost s bučinami včetně stanoviště 10. Pořadí tří členů na konci lineárního pořadí arachnofaunul, konstruovaného na základě uvedené konfigurace, by pak byl

209 Konfigurační obrazec ovšem znázorňuje i rozptyl podobností vzorků v příčném směru, který je značně široký. Od spojnice referenčních bodů je nejvíce vlevo vzdálen bod 6, který znázorňuje vzorek typické arachnofaunuly z habrové doubravy, a vpravo bod 3, reprezentující vzorek z kamenného pole. Šíře konfiguračního obrazce je dána projekcí těchto dvou bodů na příčnou osu obrazce. Konfigurace má jen o 10 % menší šířku, než je její délka. Ze srovnání kamenitostí stanovišt, hodnocené na základě stanovených čtyř stupňů pokryvnosti půdy kameny, s pozicí vzorků arachnofaunul stanovišť v konfiguraci vyplývá,že důležitým faktorem, který je s distribucí arachnofaunul v příčném směru v konfiguraci zřejmě korelován, je kamenitost půdy. Vzorky arachnofaunul z nejméně kamenitých stanovišť jsou u levého okraje konfigurace /kamenitost 0. stupně - stanoviště 2, 6, 7, 9 a 10/ a kamenitosti přibývá ve stanovištích s vzorky, 27. Konfigurace podobností vzorků arachnofaunul se stanovišt 1-12 zjištěná metrickým vícerozměrným škálováním Jaccardových indexů se 40 iteracemi: tečkovaná čára - spojnice terminálních hlavních referenčních bodů 1-12 a příčná osa konfigurace; kroužek na příčné ose tečkované čáry -střed konfigurace; plná čára - spojení fytocenologicky příbuzných stanovišť označených x: 1 a 2 - termofilní biocenózy, 3 a 4 - suťový les a do něho přecházející kamenné pole, 5 a 6 - mezofilní habrové doubravy, 7-bučina přechodného typu na kontaktu s habrovou doubravou,8 až 10 - porosty bučin asociace Tilio cordatae-fagetum; 11 a 12 - kamenité břehy potoků v bučinách. 209

210 znázorněných blíže ke svislé spojnici referenčních bodů /kamenitost 1. stupně - stanoviště 4 a 8/ a dále doprava od této spojnice /kamenitost 2. stupně - stanoviště 5, 11/; nejvíce vpravo je v konfiguraci lokalizován bod 3, tj. vzorek z kamenného pole, jak je uvedeno dříve /kamenitost 3/. Současně je patrno, že existuje i určitá korelace úživnosti půdy a disperze arachnofaunul v tomto druhém, příčném směru v konfiguraci. Vzorky z biocenóz s poměrně živným substrátem jsou pouze v levé polovině obrazce /stanoviště 2, 6, 7, 9 a 10/, kdežto vzorky z biocenóz s převážně kyselým substrátem /stanoviště 1, 3, 5, a 8/ v pravé polovině obrazce. Rovněž pozice vzorků arachnofaunul z břehových biotopů 11 a 12 v pravé polovině obrazce koresponduje s typem substrátu - převážně kameny z kyselých hornin. Poloha vzorku ze suťového lesa 4 je z hlediska tohoto hodnocení intermediární. Jak rovněž vyplývá z konfigurace vzorků, podobnost arachnofaunul psychrofilních stanovišti je podstatně větší než podobnost arachnofaunul z termofilních a mezofilních biocenóz /rozptyl bodů 8-12 a 1-6/. Ve studovaných psychrofilních stanovištích se podobnost jejich mikroklimatu i vůdčího vegetačního společenstva /asociace Tilio cordatae fagetum/ zřejmě projevuje i v potlačení vlivu struktury substrátu na arachnofaunu. Vzájemná ekologická příbuznost vlhkých a studených stanovišť s různě strukturovaným povrchem se na Křivoklátsku projevuje i v lokalizaci nálezů hemitroglobiontních plachetnatek, neboť subspecie Porrhomma pygmaeum convexum byla zjištěna v kamenitých nánosech na na březích potoků 11 a 12 a subspecie Porrhomma microphthalmum microps v přechodném typu vlhké bučiny 7 s víceméně souvislou vrstvou hrabanky. Porovnání hojnosti různých druhů pavouků na stanovištích na základě sumárního hodnocení výsledků sběrů v jednotlivých stanovištích během celé akce lze upřesnit rozborem aktivity druhů během akce. K publikování fenologických křivek stačily z materiálů získaných v SPR Týřov sběry pouze některých druhů pavouků. Hlavní vrchol výskytu /penetrace/ většiny druhů, jejichž fenologické křivky jsou uvedeny, a zřejmě i většiny z ostatních 176 taxonů byl v květnu až červnu. V materiálu jsou ovšem zastoupeny druhy s různým průběhem penetrační aktivity. Během akce např. penetrační aktivita druhu Cicurina cicur dosáhla vrcholu v periodě mezi odběry Vzhledem ke značnému poklesu aktivity většiny ostatních druhů arachnofauny v pozdním ročním období lze konstatovat, že i tento druh může v pozdně podzimním a zimním aspektu tvořit důležitou a konstantní 210

211 28. Fenologické křivky penetrační aktivity pavouků v SPR Týřov v roce 1982 podle sumárních hodnot ze 13 stanovišť: vodorovná osa - měsíce, svislá osa - počet odchycených kusů, plná čára - samci, přerušovaná čára - samice: 211

212 212

213 složku arachnofaunul různých stanovišť v SPR Týřov. Některé jiné druhy se chytaly pouze v březnu a dubnu /např. Hilaira excisa, Lepthyphantes angulipalpis, L. kochi a Trachynella obtusa/, jiné pouze v září až v prosinci /např. Bolyphantes alticeps, Centromerus silvicola a Drapetisca socialis/ a některé taxony pouze v obou těchto chladnějších sezónách /Lepthyphantes alacris, L. cristatus a Porrhomma pygmaeum convexum/. Druhy Helophora insignis a Centromerus sellarius měly trend zvyšování počtu do září až prosince. Přesvědčivou analýzu výskytu různých druhů pavouků v závislosti na typu stanoviště a současně i na čase nebo na ročních aspektech bude možno provést až po nashromáždění dalšího materiálu. DISKUSE Devět zjištěných taxonů pavouků /osm druhů a jedna subspecie/ jsou taxony velmi vzácné v ČSSR i ve světě, jak vyplývá i z dále uvedených výsledků nejnovějších, dosud nepublikovaných prací: Haplodrassus cognatus (WESTR., 1891) - nálezy tohoto druhu jsou v ČSSR zcela výjimečné. MILLER (1940) našel tento druh u Lužné na Křivoklátsku a 213

214 BUCHAR (1972) jen u Kamenice, okres Praha-východ. Rovněž v zahraničí, např. v Německu, se vyskytuje jen velmi ojediněle. Agroecina striata (KULCZ., 1882) - v Českých zemích byl tento druh zjištěn dosud pouze poblíž Roztok u Křivoklátu roku 1980 (ŠMAHA 1983b); na Slovensku byl nalezen jen v jediné lokalitě. Anyphaena furva MILLER, nový druh pro české země. Doposud byl celosvětově znám jen jeden kus, rovněž samec, odchycený na skalní stěně v Zadielské dolině na Slovensku (MILLER 1967). Nález dalšího samce v kamenném poli SPR Týřov dokumentuje výskyt tohoto druhu i v hercynské oblasti a současně opět dokládá možnost jeho vazby na kamenné substráty. Při ohledávání partií Týřovských skal, dostupných bez horolezeckého vybavení, jsem tento druh nezjistil. Bathyphantes similis (KULCZ., 1894) - nálezy tohoto druhu jsou v ČSSR velmi vzácné, v Čechách byl zatím zjištěn jen v pohraničních horách. V SPR Týřov byly nalezeny tři samice, které odpovídají kromě jiných znaků i velikostí hlavohrudi druhovému popisu. Rovněž tvar epiginy je ve shodě a druhovým popisem velmi podobný jako u běžného druhu B. gracilis. Vulva dotyčných samic se tvarově liší od vulvy B. gracilis, jejíž tvar vyobrazil např. WIEHLE (1956). Tvar vulvy nalezených samic odpovídá ilustraci, označené jako Bathyphantes gracilis v publikaci MILLER, 1947, tab. XII., obr. 13; v této publikaci jsou čísla obrázků vulv B. similis a B. gracilis zřejmě nedopatřením přemístěna (cf. WIEHLE 1956). Lepthyphantes kochi KULCZ., nálezy v ČSSR jsou výjimečné, v Čechách ho BUCHAR (1972) zjistil u Kamenice, okres Praha-východ, a u Kvildy na Šumavě. Porrhomma microphthalmum microps (ROEWER, 1931) - tato forma byla původně popsána jako druh /P. microps ROEWER, 1931 = P. kolosvaryi KRATOCHVÍL, 1934/, avšak THALER (1968) jí přisuzuje hodnotu subspecifickou. Kromě nálezu v SPR Týřov a jedné další, paralelně determinované samice od Zámělského Borku u Orlice, nalezené roku 1980 RNDr. K. Absolonem není tato subspecie z českých zemí známa; na Slovensku byla zjištěna jen v jediné lokalitě u Žiliny. Oba kusy z Čech se shoduji mimo jiné i tvarem vulvy a dorzálním trnem na stehnech 3. páru noh a popisem subspecie microps (THALER 1967b, MILLER 1971), dále se shodují navzájem též černým pigmentovým olemováním očí a poměrnou velikostí očí (cf. MILLER, KRATOCHVÍL 1940). Samice subspecie P. m. lativela TRETZEL, 1956, popsané z Moravy /MILLER, OBRTEL 1975/ mají vulvu odlišného tvaru. Poměrnou velikostí očí se oba kusy a Čech též nápadně podobají druhu P. 214

215 calypso (BERTK., 1883), ale z minuciózních ilustraci lze též soudit, že receptakula ve vulvě druhu P. calypso maji šikmější polohu než u P. m. microps (BOSENBERG redeskripce, ROEWER 1965). Diplooephalus helleri (L. K., 1869) - tento druh je význačný prvek horský a údajně zejména vysokohorský (THALER 1967b). V Čechách byl zjištěn v Krkonoších, na Šumavě a na Křivoklátsku (ŠMAHA 1983a). Erigonopterna jarmilae MILLER nálezy této pavučenky jsou v ČSSR a v Evropě zcela výjimečné. Glyphesis servulus (SIM., 1884) - z Čech bylo doposud známo pouze naleziště v Českém středohoří (BUCHAR in verbis). Kategorie tzv. vzácných a velmi vzácných druhů budou ovšem dalším průzkumem ČSSR upřesňovány; rovněž např. druhy Pellenes nigrociliatus a Lochkovia inconspicua, zjištěné v SPR Týřov, lze patrně pokládat za velmi vzácné v Čechách. Mezi vzácné druhy, nalezené v SPR Týřov jinými autory, náležejí rovněž druhy Ceto laticeps (CANESTR.) a Centromerus leruthi FAGE, které byly odchyceny do zemních pastí v dolním úseku Oupoře, který jsem neprošetřoval (KNOB-LOCH 1979), dále skákavka Leptorchestes berolinensis (C.L.K.), zjištěné ve sběru z dřevin v severovýchodní části SPR (HOTSKÁ 1981), a slíďák Pirata knorri (SCOP.), vyskytující se na kamenitých březích Oupoře poblíž jeho ústí do Berounky (BUCHAR in verbis). Výsledky dvourozměrného škálování hodnot Jaccardova indexu arachnofaunul SPR Týřov mohou potvrzovat značnou významnost vlivu jak mikroklimatu, tak i pedologických struktur na složení arachnofaunul (cf. DUFFEY 1966). Výsledky dvourozměrného polárního ordinování hodnot Sorenaenova indexu, aplikovaného při rozboru materiálů pavouků z alpských niválních stanovišť Thalerem (THALER 1981), rovněž demonstrují korelaci složení těchto materiálů s výskytem rostlin i a typem struktury substrátu. Byly též popsány případy silnější vazby populací epigeických pavouků na typ anorganického substrátu než na vlastní fytosociologické /botanické/ charakteristiky (DUFFEY 1968). Extrémní boční deviaci vzorku arachnofaunuly jalového kamenného pole v konfiguraci Vzorků z různých stanovišť autor zjistil již dříve při studiu materiálů z jiných lokalit (ŠMAHA 1983b, konfigurační obrazec nepubl.). Z hlediska dosavadní arachnologické analýzy SPR Týřov je zde též možno poukázat na značnou diferenciaci arachnofaunul stanovišť 5 a 6, jak se projevuje v 215

216 konfiguračním obrazci. Obě tato stanoviště jsou výrazně odlišena svou kamenitostí, ale z fytocenologického hlediska jsou diferencována pouze na úrovni subasociací /kyselá a typická habrová doubrava/. Slabší ovlivnění arachnofaunul psychrofilních stanovišť a biocenóz strukturou substrátu, než je tomu u termofilních a mezofilních společenstev, bylo zjištěno v území SPR Týřov, jak bylo uvedeno již dříve v textu i v popisu jiných lokalit (ŠMAHA 1983a - viz obr. 37, ŠMAHA 1983b). Arachnologickou kongruenci bučin, projevující se nálezy hemitroglobiontních plachetnatek rodu Porrhomma v různě kamenitých bučinách autor může opět doložit zjištěním druhu Porrhomma profundum M. DAHL, učiněným roku 1983 ve stanovišti bikové bučiny na levé straně SPR Týřov; v tomto stanovišti jsou jen zcela ojedinělé balvany /publikace o prvním nálezu tohoto druhu plachetnatky v ČSR je připravena k tisku/. Rozdílnost arachnofaunul biocenóz s podobným substrátem, ale s rozdílným mikroklimatem je v dvourozměrných diagramech pravidelně vystižena distribucí vzorků podle klimatického gradientu např. v konfiguraci ze SPR Týřov - body 6-7, 5-8. Tomuto postulátu z analýzy dosavadních sběrů v CHKO Křivoklátsko zřejmě neodpovídá pouze distribuce vzorků ze suťových lesů asociace Aceri-Car-pinetum KKA Vzorek arachnofaunuly této asociace ze SPR Týřov je v dolní polovině konfigurace, kdežto vzorky z údajně totožné vegetační asociace jiných lokalit jsou v horní polovině až čtvrtině jejich konfigurací (ŠMAHA 1983a, b). Lze tedy předpokládat, že různá staveniště s vegetací, odpovídající vegetační asociaci Aceri- Carpinetum KKA 1941 reprezentují na Křivoklátsku odchylné biocenózy. Přitom všechny porosty této asociace arachnologicky prošetřované autorem zřejmě náleží do jediné subasociace Aceri-Carpinetum aegopodietosum KKA 1941 em. HUSOVÁ 1982 (MORAVEC et al. 1982, cf. HUSOVÁ 1975). V biocenózách a stanovištích, kde je kamenitost minimální a terén je úplně krytý půdou, je složení arachnofaunul významně ovlivňováno zejména tloušťkou a strukturou hrabanky, přičemž tyto faktory závisí zvláště na detritivorní aktivitě a druzích dřevin na stanovišti (UETZ 1975, 1979). Vzhledem ke značné dendrologické pestrosti Křivoklátska se zde tyto faktory mohou rovněž výrazně projevovat. Arachnologické informace získávané postupně na Křivoklátsku mohou být dodatečně využity k analýze jejich vlivu. Biocenózy v navrhované SPR Týřov jsou značně stabilizovány, jak o tom může svědčit široké druhové spektrum arachnofauny i to, že zde jsou i některé prostorově malé a ekologicky odlišné biotopy výrazně arachnologicky diferencovány. Výskyt 216

217 diferenciálních a stenobiontních druhů přitom může dosahovat hodnot penetrační dominance. Doloženými příklady takových biotopů jsou kamenné pole s dominantní plachetnatkou Lepthyphantes notabilis a skalní step s dominantním běžníkem Xysticus ninii. Přímý stabilizační vliv pavouků a zoofágů vůbec (BERMAN 1970) má ve všech biocenózách značný význam a projevuje se též např. ve vysokých hustotách pavouků při kalamitním výskytu píďalky tmavoskvrnáče /Bupalus piniarius/, bekyně mnišky /Lymantria monacha/ a jiných lesních škůdců (SCHWERDTFEGER 1970). Složení arachnofaunul je ovšem pouze jedním bio-cenologickým aspektem daných stanovišť zejména proto, že jde o nutričně jednostranné euzoofágy. Stabilita společenstev je dána i dalšími paralelními potravními řetězci a jejich zasíťováním, v němž mají značný význam hemizoofágové (KACZMAREK 1961). Rovněž se studují interakce mezi pavouky a parazity lesních škůdců (KIRCHNER 1967 in VACHOLD 1976, SCHAEFFER 1976). Komplexita vztahů ve fauně společenstev ovšem nutně ovlivňuje i konfigurace podobností arachnofaunul. Přesné grafické vyjádření skutečných vztahů v jednotlivých stanovištích a biocenózách zřejmě nelze provést, neboť i niky jednotlivých druhů jsou hypervoluminózní struktury (in STUGREN 1978). Proto jsou též opodstatněny pokusy o grafickou aplikaci třetího rozměru, který uplatnili ve své fytosociologické studii již BRAY a CURTIS (1957). Polárním ordinováním hodnot modifikovaného Jaccardova indexu tito autoři prokázali, že s průběhem os je korelováno několik faktorů, a to vývojová fáze společenstva vzhledem k cílovému klimaxu, hodnota ph půdy a obsah organických látek, Ca, P, a iontů HNH + 4 v půdě. V této souvislosti je třeba poukázat, že se i v současné lesotypologii různé intrazonální lesní typy dají jen obtížně zařadit do dvourozměrného tabelárního systému (PLÍVA ). Biocenologické vztahy arachnofaunul intrazonálních lesních typů Křivoklátska, jejichž vzorky se postupně shromažďují, mohla by významně upřesnit další matematická analýza. Výsledky průzkumu arachnofauny SPR Týřov mohly být poněkud ovlivněny mimořádně teplým a suchým počasím během roku 1982, kdy akce probíhala. Třebaže se změny výskytu pavouků v různých letech týkají zejména druhů euryvalentních (BREYMEYER 1966), lze předpokládat, že stav počasí v roce 1982 mohl mít v SPR Týřov negativní vliv na výskyt psychrofilních taxonů na površích substrátů. Přesto sběry i v roce 1982 obsahovaly široké spektrum psychrofilů a vzácné psychrofilní taxony, což též dokládá stabilizaci biocenóz v terénu SPR Týřov. 217

218 Při fenologickém hodnocení penetrační aktivity jednotlivých druhů během akce na základě sumárních materiálů ze všech stanovišť, kde se tyto druhy chytaly, je třeba vzít v úvahu i diferenciace různých stanovišť. Korekce by bylo možno provést po nashromáždění dalších materiálů. Mohly by se týkat např. druhů Trochosa terricola a Coelotes inermis. Tyto druhy dominovaly v úzkém pruhu prosvětlené a teplé doubravy 2 na ostrém, šikmém hřebeni. Slíďák /Trochosa terricola/ nedominoval, kromě topograficky vzdálené typické habrové doubravy 6, v žádných jiných studovaných stanovištích ani v kyselé habrové doubravě 4 a v suťovém lese 5 na protilehlých svazích dotyčného hřebene pod stanovištěm 2. Pokoutník Coelotes inermis dominoval pouze ve stanovištích 2, 8, 11 a 12. To by mohlo naznačovat migraci těchto druhů na hřeben nebo po hřebeni, která by u samic slíďáka Trochosa terricola mohla být vyvolávána péčí o vyhřívání kokonů. Maximum výskytu samců T. terricola v pastech na hřebeni bylo v březnu /chyceno 14 samců/ a samic bylo v červenci /chyceno 7 samic, tj. polovina veškerého materiálu samic ze všech stanovišť z července/. Srpnový materiál samců pokoutníka Coelotes inermis se skládal převážně ze vzorku, odebraného na stanovišti 2, tj. 42 samců; ze všech stanovišť v srpnu bylo získáno 53 samců. Značně unikátní bylo získání dat ohledně rozložení penetrační aktivity vzácného, v podstatě horského druhu Lepthyphantes notabilis během akce. Absolutní získané číselné hodnoty jsou malé, nicméně z odchytu vyplývá, že výskyt obou pohlaví je, i když nestejnoměrně, zvýšen na jaře a na podzim. V roce 1983, kdy se odchyt v uvedeném kamenném poli v SPR Týřov opakoval, projevila se zde opět dvouvrcholovost penetrační aktivity tohoto druhu během roku. ZÁVĚR Území navrhované státní přírodní rezervace Týřov je arachnologicky velmi významné z hlediska výskytu a hojnosti taxonů vzácných v ČSSR, z nichž některé jsou vzácné i v rámci celé Evropy. Ze třinácti stanovišť, která jsou dostatečně reprezentativní pro lesní porosty i otevřené formace pravé strany tohoto území a pro některé vodoteče, byly ve dvanácti stanovištích zjištěny vzácné druhy a subspecie arachnofauny; vzorky z jednotlivých stanovišť obsahovaly 32 až 924 kusů pavouků. Stanovištní ekologické podmínky jsou na území velmi pestré vlivem silně dynamického reliéfu složité geomorfologie a zčásti i geologické skladby. Přitom se zde vlivem poměrně malého ovlivnění přírody tohoto území člověkem vyskytují 218

219 katény mnoha přirozených biocenóz. Výskyt 33 vzácných druhů pavouků, mnoha stenoekních druhů a mnoha druhů silně vázaných na přirozené ekosystémy i značná korelace arachnofaunul a prostředím, projevující se i ve výrazné arachnologické diferenciaci některých biocenóz malého plošného rozsahu, ukazují na stabilizaci zdejších společenstev. Arachnologický průzkum potvrzuje význam tohoto území jako výzkumného modelu s perspektivou bohatého uplatnění v národohospodářské praxi. Je třeba též poukázat na to, že se ekosystémy území mohou projevovat jako populační báze užitečných zoofágů na Křivoklátsku, a to zejména v letech zvýšené dynamiky lesních škůdců. Všechny tyto údaje významně podporují návrh na zvýšenou ochranu tohoto území vyhlášením státní přírodní rezervace Týřov v navrhovaných hranicích. Zusammenfassung In einem Teil des Staatlichen Schutzgebietes Týřov bei der Ortschaft Skryje /Kreis Rakovník/ wurde im Jahre 1982 ein Abfang der Spinnen durch-geführt; der Abfang wurde in 36 mit Formaldehydauflosung gefüllten Erdfallen /exponiert an 13 Standorten vom März bis zum Dezember/ vollgezogen: 1. die Steinsteppe des Verbandes Hyperico /perforato/ - Scleranthion perennis MORAVEC 1967; 2. verbutterter thermophiler Eichenwald des Verbandes Quercion pubescenti-petrae BR.-BL mit Grasbestand; 3. Steinfeld mit verschiedenen Flechtenarten; 4. Schotterwald mit Association Aceri-Carpi-netum KLIKA 1941; 5-6. acidophiler und typischer Hagebuchenbestand mit Association Melampyro nemorosi-carpinetum PASSARGE 1957; 7. Uebergangstyp des feuchten Buchenwaldes im Kontakt mit dem Hegebuchenbestand; 8-9. Buchenbestande der Association Tilio cordatae- Fategum, MRÁZ 1960 em. MORAVEC 1977; Steinufern der Bächer, tief im Terrain versenkt, im Gesellschaftskreis der Buchenbestande und in der Association von Arunco- Aceretum MOOR Insgesamt sind Stücke /einbegriffen 20 Stucke, die durch das Schleppen gefangen wurden/ und 199 Taxone der adulten Spinnen erworben worden. An 12 Standorten wurden 33 in 3SSR rare Taxone festgestellt. Die raresten Taxone waren: am Standort 1 - Erigonopterna jarmilae MILLER, Lepthyphantes kochi KULCZ; am Standort 3 - Agroecina striata KULCZ., Anyphaena furva MILLER, Glyphaesis servulus /SIM./; am Standort 6 - Haplodrassus cognatus /WESTR./; am Standort 7 - Porrhomma microphthalmum microps /R0EWER/; an den Standorten Bathyphantes similis KULCZ., Diplocephalus helleri /L.K./. Die Art Anyphaena furva ist dabei zum erstenmal in Böhmen gefunden worden /bisher war überhaupt nur ein einziges Stuck dieser Art bekannt, ein Holotyp aus der Slowakei/. Die 219

220 Art Agroecina striata wurde nur einmal von dem Verfasser dieses Artikels im Jahre 1980 an einer Lokalität bei Křivoklát gefangen. Auch der Repräsentant der Subspecies Porrhomma microphthalmum microps war in Böhmen im einzigen Exemplar bekannt. Die Art Glyphesis servulus ist ebenfalls bisher nur in einer Lokalität in Böhmen festgestellt worden. Die Werte des Jaccard-Indexes der Arachnofaunulatypen aus den einzelnen Standorten wurde mit Hilfe eines Computers mathematisch, unter Anwendung der Methode der mehrdimensionalen metrischen Skalierung /MARDIA et al. 1979/ analysiert. Aus der resultierenden Konfiguration /die in 40 Iterationen ausgerechnet wurde/ kommt heraus, dass der Maßstab der Aehnlichkeitstypeh mit grosster Wahrscheinlichkeit mit zwei Hauptfaktoren korelliert, d. i. mit den Wärmebedingungen der Umwelt in der sich die Standorte befinden, und zweitens mit der Art der Schutterde und ihrer Ernährungsmoglichkeiten. Die Wirkungsachsen beider Faktoren sind parallel mit den beiden Hauptachsen der Konfiguration /Siehe Ergebnisse vom Stand-ort 1-12 und 3-6/; das Verhältnis der Achsenlange der Konfiguration bildet 1,1. Die Gewächssubassociation des Schuttwaldes Aceri-Carpinetum aegopodietosum KLIKA 1941, em. HUSOVÁ 1982 ist wahrscheinlich biozönologisch komplex, was auch aus den Vergleichungen mit anderen arachnologischen Analysen anderer Lokalitäten hervorgeht. Die Resultate der Erforschung unterstutzen bedeutend den Vorschlag dieses Gebiet aus der Waldwirtschaft auszuschließen und dies als staatliches Naturschutzgebiet zum Modell des Systems der erhaltenen und stabilisierten Naturbiozönosen zu erklären. Literatura BEER,S.A., 1967: Biocenometričeskij metod učeta nazemnych paukov. - Zool. Ž. 46 (3): BERMAN,D., 1970: 0 reguljatornom značeniji izbytka chiščmikov v stabilizaciji čislennosti životnych. - Ž. obšč. biol. 31: BÖSENBERG,W., 1903: Die Spinnen Deutschlands. - In: Zoologica. Original-Abhandlungen aus dem Gesamtgebiete der Zoologie, Bd. 14, H pp., Stuttgart. BRAY.J.R.; CURTIS,J.T., 1957: An ordination of the upland forest communities of southern Wisconsin. - Ecol. Monogr. 27: BREYMEYER,A.,1966: Relations between wandering spiders and other epigeic predatory Arthropods. - Ekol. Pol. ser. A 14 (2): BUCHAR,J., 1963: Luční společenstva pavouků. - Nepubl., Kandid. Diss., Přírodověd, fak. UK, Praha, 87 pp. BUCHAR,J., 1972: Rozbor pavoučí zvířeny Čech. Díl I., II. - Nepubl., Habil. Diss., Přírodověd, fak.uk, Praha, 394 pp. 220

221 BUCHAR,J., 1975: Arachnofauna Böhmens und ihr thermophiler Bostandteil. -Věst. Čs. spol. zool. 39: DUFFEY,E., 1966: Spider ecology and habitat structure. Senckenbergiana Biol. 47: DUFFEY,E., 1968: An ecological analysis of the spider fauna of sand dunes. - J. Anim. Ecol. 37: H HEYDEMANN,B., 196l: Untersuchungen über die Aktivitäts- und Besiedlungsdichte bel epigäischen Spinnen. - Verb, dtsch. zool. Ges. Saarbrucken 25: HOTSKÁ,A., 1981: Pavoučí zvířena stromového a keřového patra státní přírodní rezervace Týřov. - Nepubl., Diss., Přírodověd, fak. UK, Praha, 160 pp. HUSOVÁ,M., 1975: Suťové a roklinové lesy na Křivoklátsku. - Bohemia centralis 4: KACZMAREK,W., 1961: On the role of euryecious species in biocenotical regulation phenomena. - Bull. Acad. Polon. Sci. Ser. biol. 9: KACZMAREK,M.; KACZMAREK,W., 1956: o metodyce badań zoocenotycznych w zakresie badán naziemnej fauny bezkrggowców. - Ekol. Pol. ser. B 2 (2): KAJAK,A., 1960: Zmiany liczebnósci pajakow na kilku lakách. - Ekol. Pol. ser. A 8 (9): 199 KNÍŽETOVÁ,L., 1975: Vegetační poměry Státní přírodní rezervace Týřov. - Bohemia centralis 4: KNOBL0CH,Z., 1979: Arachnofauna údolí Oupořského potoka Státní přírodní rezervace Týřov. - Nepubl. Dipl. práce, Přírodověd, fak. UK. 96 pp., Praha. LANKA,V., 1980: Herpetologická inventarizace SPR Týřov. - Msc, dep. Na SSPPOP Středočes. k. 15 pp., Praha. LOŽEK,V., 1975: Přehled měkkýšů Křivoklátska. - Bohemia centralis 4: LUCZAK,J., 1953: Zespoly pajaków lésných. - Ekol. Pol. ser. A 1 4: MARDIA,K.V.; KENT.J.T.; BIBBY.J.M., 1979: Multivariate Analysis pp., London, N. York, Toronto, Sydney, San Francisco. MILLER,F., 1940: Příspěvek k poznání pavoučí zvířeny Rakovnicka. - Věst. Mus. spolku král. města Rakovníka a polit. okr. Rakovnického 30: MILLER,F., 1947: Pavoučí zvířena hadcových stepí u Mohelna. - Archiv Svazu na výzkum a ochranu přírody i krajiny v zemi Moravsko-slezské 7: 1-107, Mohelno. MILLER,F., 1967: Studien über die Kopulationsorgane der Spinnengattung Zelotes, Micaria, Robertus und Dipoena nebst Beschreibung einiger neuen oder unvollkommen bekannten Spinnenarten. - Přír. práce ČSAV v Brně 1: MILLER,F., 1971: Řád pavouci - Araneida. - In: Daniel M.; Černý,V.: Klíč zvířeny ČSSR 4: MILLER,F.; KRATOCHVÍL,J., 1940: Ein Beitrag zur Revision der mitteleuropäischen Spinnenarten aus der Gattung Porrhomma E. Sim. - Zool. Anz. 130:

222 MILLER,F.; OBRTEL.R., 1975: Soil surface spiders in a lowland forest. - Přír. práce ústavů ČSAV Brno 9 (4): MORAVEC,J.; HUSOVÁ,M.; NEUHÄUSL,R.; NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ.Z., 1982: Die Assoziationen mesophiler und hydrophiler Laubwälder in der Tschechoslowakischen Sozialistischen Republik. - In: Vegetace ČSSR - A pp., Praha. MUELLER-DOMBOIS.D.; ELLENBERG.H., 1975: Aims and Methods of Vegetation Ecology pp. N. York, London, Sydney, Toronto. PECINA,P., 1979: Příspěvek k poznatkům o zvířeně SPR Týřov. /Zoologický Inventarizační průzkum./ - Msc, dep. na SSPPOP Středočes. k., 13 pp., Praha. PLÍVA,K., : Typologický systém ÚHÚL. - Mimo typ. ÚHÚL Brandýs n. L pp. PRŮŠA,E., : Typologická mapa SPR "Týřov" 1: /doplněna terestrickým a fotogrammetrickým měřením v r. 1979/. - Nepubl., dep. na Správě CHKO Křivoklátsko. 1. list., Křivoklát. ROEWBR.F.C, 1965: 4. Ordnung: Araneae, Echte oder Webespinnen. - In: Brohmer.P.; Ehrmann,P.; Ulmer,G.: Die Tierwelt Mitteleuropas. Bd. 3, Lief. 2, 144 pp., Leipzig. SCHAEFPER,M., 1976: Experimentelle Untersuchungen zum Jahreszyklus und zur Oberstinterung von Spinnen /Araneida/. - Zool. Jb. Syst. 103: SCHWERDTFEGER.F.,1970: Waldkrankheiten Aufl. 509 pp., Berlin, Paul Parey Verl. STUGREN.B., 1978: Grundlagen der Allgemeinen Okologie Aufl. 312 pp., Jena. ŠMAHA,J., 1983a: Fauna pavouků /Araneae/ v různých biocenózách a klimatopech u Křivoklátu. - Bohemia centralis 12: ŠMAHA,J., 1983b: Beitrag zur Erkenntnis der Arachnofauna einiger Biozönosen des Křivoklát-Gebietes /Mittelböhmen/. - Věstník Čs. zool. spol. 47: ŠMAHA,J., 1984: Příspěvek k průzkumu drobných savců na Křivoklátsku. - Bohemia centralis 13 /v tisku/. THALER,K., 1967a: Beitrag zur Kenntnis der deutschen Spinnenfauna, V. /Arach., Araneae/. - Senek. biol. 48 (1): THALER,K., 1967b: Zum Vorkommen von Troglohyphantes-Arten in Tirol und dem Trentino /Arachnida, Araneae, Linyphiidae/. - Ber. nat.-med. Verh. Innsbruck 55: THALER.K., 1968: Zum Vorkommen von Porrhomma-Arten in Tirol und Andersen Alpenländern /Arach., Araneae, Linyphiidae/. - Ber. nat.-med. Ver. Innsbruck 56: THALER.K., 1981: Neue Arachniden-Funde in der nivalen Stufe der Zentralalpen Nordtirols /Österreich/ /Aranei, Opiliones, Pseudoscorpiones/. - Ber. nat.-med. Ver. Innsbruck 68:

223 TRETZEL.E., 1954: Reife-und Fortpflanzungszeit bei Spinnen. - Z. Morph. u. Okol. Tiere 42: TRETZEL.E., 1955: Technik und Bedeutung des Fallenfenges fur ökologische Untersuchungen. - Zool. Anz. 155: TRETZEL,E., 1956: Ein Beitrag zur Systematik und Verbreitung mitteleuropäischer Arten aus der Gattung Porrhomma /Araneae, Linypniidae/. - Zool. Anz. 157: UETZ,G.W., 1975: Temporal and spacial variation in species diversity of wandering spiders /Araneae/ in deciduous forest litter. - Environ. Entomol. 14: , Baltimore. UETZ,G.W, 1979: The influence of variation in litter habitats on spider communities. - Oecologia /Berl./ 40: VACHOLD.J., 1972: Význam pavúkov /Araneidae/ v biocenóze lesa. Ochrana fauny 6: WIEHLE,H., 1956: 28. Familie Linyphiidae-Baldachinspinnen. - In: Dahl,F. Die Tierwelt Deutschlands und der angrenzenden Meeresteile nach ihren Merkmalen und nach ihrer Lebensweise. 44. Teil. Spinnentiere oder Arachnoidea /Araneae/. 337 pp., Jena. ZIEGLER.V., 1973: Geologická inventarizace SPR Týřov. - Msc, dep. Na SSPPOP Středočes. kraje, Praha. Adresa autora: RNDr. Jiří Šmaha, Čiklova 5/646, Praha 2 223

224 224

225 Bohemia centralis, Praha, 14: ,1985 Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u Malé Chuchle a její význam pro postglaciální historii okolní krajiny Weichtierfauna der Abspülsedimente im Ta!e Čertova strouha bei Malá Chuchle und ihre Bedeutung fur die nacheiszeittiche Lanschaftsgeschichte Vojen LOŽEK ÚVOD Severovýchodní výběžek českého krasu, zasahující na území hlavního města Prahy, leží sice již mimo území CHKO Český kras, avšak má z ochranářského hlediska rovněž prvořadý význam, a to nejen díky svému přírodnímu bohatství, ale i jako území, kde se rozvíjel český přírodovědecký výzkum. Z celého Českého krasu je tento okrsek nejvíce zasažen různými lidskými vlivy, což je dá no jeho polohou na okraji rostoucího velkoměsta. Nicméně se zde dodnes zachovalo mnoho cenných ploch, takže toto území je stále středem ochranářského zájmu. Byla zde vyhlášena nebo jsou zde navrhována četná chráněná území, některá i značné rozlohy, a širší ochranu ploch s víceméně zachovaným přírodním prostředím kromě toho zajišťují další opatření, jako je zřízení přírodního parku Prokopské údolí nebo areálu zdraví v Chuchli. To vše přináší nemalé ochranářské problémy, neboť je třeba se vypořádat s různými negativními vlivy, které se zde odedávna projevovaly a zanechaly v krajině své stopy. Byly to zejména nevhodné výsadby akátu a jiných cizích dřevin, které velmi poškodily zestepněné pastviny s bohatou flórou a drobnou faunou přímo navazující na původní skalní stepi a šípákové formace. Dnes často již jen obtížně odhadujeme, jaký byl původní stav některých ploch, takže každý věcný doklad o jejich nedávné minulosti má z hlediska péče o tuto oblast značný význam. Proto je cílem našeho článku shrnout výsledky z jednoho z opěrných nalezišť v tomto území. 225

226 POLOHA A POPIS NALEZIŠTĚ K místům, kde se soustředí bohaté zdroje údajů z nejmladšího geologického období v uvedeném území, patří bezesporu Čertova strouha, krátké údolíčko, které spadá ze slivenecké plošiny do údolí Vltavy u Malé Chuchle, kam ústí u bývalých Chuchelských lázní. Ve spodní části údolí vyvěrá krasový pramen (U Kapličky), který v holocénu usadil ložisko sypkých pěnovcú, z něhož se dnes zachovaly jen erozní trosky (JAGER & LOŽEK 1968). Obsahuje četné schránky měkkýšů, které uveřejnil již R. J. SCHUBERT (1898). Na pravém svahu údolí, těsně pod pramenem, je malý odkryv v pleistocenní spraši, který překrývá rozvláčený půdní komplex s vápencovou sutí, v němž se nehojně nacházejí ulity interglaciálních lesních plžů (LOŽEK 1969, str. 456). Na horním konci údolí je malý, dávno opuštěný lom v devonských vápencích (PROKOP 1951, lom č. 81), jehož vyšší severní stěnu tvoří vápence dvorecko-prokopské, místy značně zasažené starým zvětráváním, kdežto v jižní stěně vystupují v menších skalkách vápence řeporyjské. V nadloží vápenců se nacházejí spraše, fosilní půdy a splachy, které místy obsahují měkkýší faunu; tuto faunu zde již ve dvacátých letech sbíral J. PETRBOK (1927, str. 154), který rovněž schematicky zachytil profily krycího souvrství. Po 2. světové válce vystupovaly tyto sedimenty ještě v severní stěně zářezu přístupové cesty při jejím ústí na východním okraji lomu. Při povrchním pohledu tyto uloženiny připomínaly spraš s několika polohami soliflukčních sutí, ovšem bližší ohledání a zejména zjištěná malakofauna (Helix pomatia L., Monachoides incarnata (MOLL.), Discus rotundatus (MULL.), Clausilia pumila C. PFR.) ukázaly, že jde o holocenní splachy s převahou druhotně přemístěného sprašového materiálu. Sběr je uveřejněn v monografii měkkýšů českého kvartéru (LOŽEK 1964), kde se naleziště uvádí pod názvem Malá Chuchle-Steinbruch a předběžně se řadí do subatlantiku. Z těchto starších nálezů je pozoruhodné zejména Clausilia pumila C. PFR., poměrně vlhkomilný druh, který je dnes v bližším okolí vymřelý, ačkoli zde původně žil, jak dosvědčují holocenní nálezy z blízkého Přídolí (LOŽEK a KUKLA 1956) i z okolí Butovického hradiště (LOŽEK 1973). Vezmeme-li ovšem v úvahu i polohu naleziště, které se nachází vysoko v suchém úseku Čertovy strouhy těsně pod okrajem bezlesé parovinné plošiny, vidíme, že tento výskyt ukazuje na podmínky značně odlišné od současného stavu, které byly podstatně bližší přírodním poměrům. To byl hlavní důvod, který v roce 1978 vedl k tomu, že celé souvrství bylo odkryto 226

227 výkopem a bylo podrobně biostratigraficky zpracováno; výsledky tohoto zpracování shrnuje tento příspěvek. Za obětavou pomoc při výkopu a odvozu vzorků děkuji pracovníkům Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, především ing. Bohumilu Rešovi, který tehdy ještě na středisku působil, a dnes již zesnulému Luboši Rozhonovi, konzervátorovi z Prahy 5. Jak bylo již uvedeno, profil byl odkryt v severní stěně zářezu příjezdové cesty těsně při východním okraji lomu. Jeho přesnou polohu zachycuje plánek a základní geografické údaje jsou tyto: zeměpisná šířka , zeměpisná délka 14 22'52, nadmořská výška 295 m, průměrné roční srážky 520 mm, průměrná teplota roku 8,5 C, průměrná teplota ledna -1,5 C, průměrná teplota července 18,3 C, průměrná teplota vegetačního období 14,5 C. Ze stavby profilu je zřejmé, že se vrstevní sled skládá ze tří hlavních členů 29. Nejhořejší úsek Čertovy strouhy s přesnou pozicí zkoumaného profilu. 227

228 30. Profil splachovým souvrstvím: N- navážka; 1-10 YR 4/3,5, temněji hnědošedá humózní drobtovitá sypká hlína; 2-7,5 YR 4/4, šedohnědá slabě humózní hrubě drobtovitá hlína s roztroušenými úlomky vápence, zvláště na bázi;. 3-7,5 YR, 4, 5/4, šedohnědá hrubě drobtovitá hlína s vrstvičkou drobných úlomků a valounků křemene na bázi; 4-7,5 YR 5/4,5, narezle šedohnědá hrubě drobtovitá /náznak polyedrů/ hlína; 5-10 YR 5/4, vápencová suť vyplněná šedavě žlutohnědou drobtovitou hlínou; 6-7,5 YR 4,5/4,5, hnědá polyedricky odlučná hlína s polohami hrubší suti, ulity Helicidů; 7-7,5 YR 4,5/4,75, nepravidelně vyvinutá suť s hojnými valouny křemene, buližníku a Železňáků, vyplněná hnědou hlínou s měně výraznou strukturou; 8-7,5 YR 4,5/4,5, hnědé ulehlá hlína, místy úlomky a valounky, vlevo di-fúzně přechází do temnější partie s hojnou vápencovou sutí /8'/; 9-7,5 YR 4/4, vápencová suť vyplněná temněji hnědou hlínou; 10a-10 YR 3,5/4, hnědošedá humózní hlína; 10b -10 YR 5/4, žlutohnědá hlína se sutí /difúzní přechod do 10a/; YR 5/4,5, tmavěji žlutohnědá písčitá hlína se světlejšími narezlými skvrnami; YR 5/4,5, světleji žlutohnědá sprašovitá hlína; 13-/10 YR 5,5/ 4,5/, kompaktní suť pestře zvětralých vápenců s příměsí sprašovité žlutohnědé hlíny. 1. slabě přemístěná suť pestře zvětralých vápenců se sprašovou příměsí /13/; 2. půdní sedimenty s převahou čemozemního materiálu až koluviální černozem /10-12/; 228