PERSPEKTIVY VÝVOJE OBYVATELSTVA MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 5

Transkript

1 PERSPEKTIVY VÝVOJE OBYVATELSTVA MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 5 NA OBDOBÍ VÝCHODISKA, PŘEDPOKLADY A ZÁKLADNÍ VÝSLEDKY PROGNÓZY RNDr. Boris Burcin RNDr. Tomáš Kučera, CSc. Doc. RNDr. Zdeněk Čermák, CSc. PRAHA 27

2 OBSAH Seznam tabulek... 3 Seznam obrázků... 4 Úvodem... 5 Věcný rámec... 5 Úvodní metodické a terminologické poznámky... 7 Vymezení sledované populace... 8 Vstupní demografická informace... 9 Obecné podmínky a předpoklady analýzy a prognózy vývoje obyvatelstva... 1 Aktuální vývoj a prognóza plodnosti Aktuální vývoj a prognóza úmrtnosti Aktuální vývoj a perspektivy migrace Základní výsledky prognózy vývoje obyvatelstva Vývoj celkového počtu obyvatel Změny věkové struktury Závěrečné poznámky... 27

3 SEZNAM TABULEK Tab. 1: Očekávaný vývoj složek demografické reprodukce v letech , m.č. Praha 5

4 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Obr. 2: Správní území m.č. Praha 5 a katastrální příslušnost jeho jednotlivých částí Výchozí věková struktura obyvatelstva m.č. Praha 5 ve srovnání s věkovou strukturou obyvatelstva hl.m. Prahy (k ) Obr. 3a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, ČR, 1991 Obr. 3b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, ČR, 1991 Obr. 4a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, hl.m. Praha, 1991 Obr. 4b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, hl.m. Praha, 1991 Obr. 5a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, m.č. Praha 5, 21 Obr. 5b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, m.č. Praha 5, 21 Obr. 6a: Očekávaný vývoj plodnosti, m.č. Praha 5, (střední varianta prognózy plodnosti) Obr. 6b: Očekávaný vývoj plodnosti, m.č. Praha 5, (střední varianta prognózy plodnosti) Obr. 7a: Vývoj naděje dožití při narození, m.č. Praha 5, hl.m. Praha a Česko, 1991 Obr. 7b: Vývoj naděje dožití ve věku 65 let, m.č. Praha 5, hl.m. Praha a Česko, 1991 Obr. 8a: Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, m.č. Praha 5, , muži (střední varianta prognózy úmrtnosti) Obr. 8b: Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, m.č. Praha 5, , ženy (střední varianta prognózy úmrtnosti) Obr. 9: Prognóza vývoje celkového počtu obyvatel správního území m.č. Praha 5, Obr. 1: Očekávaná bilance přirozené měny obyvatelstva správního území m.č. Praha 5, Obr. 11a: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 21 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou Obr. 11b: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 215 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou Obr. 11c: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 225 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou Obr. 11d: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 235 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou Obr. 12a: Očekávaný vývoj obyvatelstva podle základních věkových skupin, m.č. Praha 5, Obr. 12b: Očekávaný vývoj indexu stáří a indexu závislosti, m.č. Praha 5, Obr. 13a: Očekávaný vývoj počtu dětí a mládeže podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, , absolutně Obr. 13b: Očekávaný vývoj počtu dětí a mládeže podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, , relativně Obr. 14a: Očekávaný vývoj počtu seniorů podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, , absolutně Obr. 14b: Očekávaný vývoj počtu seniorů podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, , relativně

5 5 Úvodem Lidé jsou základním prvkem všech sociálních systémů a proto se velmi často stávají objektem řízení rozvoje společnosti. Objektem řízení se přitom stávají jak jednotlivci, tak také různě vymezené skupiny lidí spolu se svými, z daného hlediska podstatnými vlastnostmi. Mnohé z kvalitativních znaků konkrétních osob či sociálních skupin přitom významně korelují s jejich základními demografickými znaky: pohlavím a věkem, resp. s početní velikostí a pohlavní a věkovou strukturou. Vývoj početní velikosti a pohlavní a věkové struktury obyvatelstva reprezentuje hlavní předmět demografických (populačních) analýz a prognóz. Výsledky demografických analýz a zejména pak prognóz slouží jako podklad pro rozhodování. Jsou však současně bezprostředním východiskem prognostických úvah o vývoji řady jiných, nedemografických charakteristik obyvatelstva, stejně jako nejrůznějších reálných systémů s obyvatelstvem bezprostředně spojených. Tyto úvahy jsou z pohledu demografie považovány za prognózy odvozené. Předmětem odvozených prognóz mohou být nejrůznější sociální nebo sociálně demografické struktury (např. domácnosti či rodiny), potřebné kapacity veřejných zařízení a služeb, zaměstnanost a trh práce, příjmy a výdaje veřejných rozpočtů, technická a bytová infrastruktura, chování spotřebitelů a marketingové strategie, objem a struktura nabízených komerčních služeb, produkce spotřebního zboží apod. Předkládaná studie má za cíl zjistit aktuální parametry demografického vývoje městské části Praha 5 v jejích administrativních hranicích a prezentovat prognostické odhady změn početního stavu a pohlavní a věkové struktury obyvatelstva tohoto celku. Tvoří ji textová a tabulková část. Textová část je rozdělena do dvou základních částí analytické a prognostické, a jsou v ní shrnuty, diskutovány a přehledně prezentovány hlavní výsledky našeho aplikovaného výzkumu dané problematiky. Tabulková část prezentuje jak v detailu, tak ve standardních agregacích výsledky všech variant sestavené demografické prognózy. Všechny výstupy jsou k dispozici v elektronické podobě (CD-ROM). Výzkumná zpráva je vydávána tiskem ve třech autorizovaných exemplářích. Autoři studie děkují Českému statistickému úřadu Krajské správě hl.m. Praha a jejímu pracovníku panu ing. Zdeňku Bartoňovi za účinnou spolupráci při přípravě vstupních datových souborů a Úřadu městské části Praha 5, jmenovitě paní ing. arch. Evě Čechové, vedoucí odboru územního rozhodování za poskytnutí informací týkajících se perspektiv bytové výstavby na území městské části. Věcný rámec Populační vývoj České republiky, jejích regionů a měst doznává v posledních letech zásadních změn. Přestože některé základní vývojové trendy přetrvávají již bezmála dvě desítky let (například pokles celkové úrovně úmrtnosti), jiné se naopak mění a jsou nahrazovány zcela novými směry vývoje, z nichž některé nabírají

6 6 diametrálně odlišnou orientaci (jako příklad může posloužit obrat ve vývoji úhrnné plodnosti). V podstatné míře se za posledních pět let změnil také charakter migrace, a to jen nejen její objemy, ale též její struktura a nezanedbatelně byly modifikovány i směry migračních pohybů. Do těchto a řady dalších změn se promítají především změny prostředí, v němž se reprodukce odehrává. Mezi faktory přímo či nepřímo ovlivňující populační vývoj u nás patří v prvé řadě vstup do Evropské unie, který přivedl k všeobecné akceleraci sociálního a ekonomického vývoje. Naše členství v Unii ve své úvodní fázi působilo jednoznačně ve směru růstu životní úrovně obyvatelstva a zvyšovalo jeho důvěru v budoucnost. Důvěra v budoucnost asociující se v našem kulturním prostředí především s vývojovou stabilitou je přitom jedním z podstatných faktorů populační reprodukce. Pozorované změny se logicky nemohly vyhnout ani hlavnímu městu Praze a jeho součástem, obzvláště uvědomíme-li si zcela výsadní postavení Prahy mezi regiony nových členských zemí z titulu ekonomické vyspělosti a produktivity. Významné populační změny probíhají prakticky ve všech částech metropole, městskou část Praha 5 nevyjímaje. Ta má navíc k dispozici relativně rozsáhlé a z hlediska polohy atraktivní rozvojové plochy pro novou bytovou výstavbu. Nezanedbatelný je také počet proluk v současné zástavbě. Jejich využití pro bytovou výstavbu je přitom poměrně intenzivní. Je proto téměř jisté, že rozsáhlá bytová výstavba na území m.č. Praha 5 bude pokračovat i v dalších letech, což pravděpodobně povede k významným změnám jak počtu, tak také demografické a demosociální struktury obyvatelstva této městské části. Lze přitom oprávněně očekávat, že poměrně značná územní koncentrace, dynamika a rozsah budoucí výstavby bytů dále zúží prostor pro odpovídající odezvu samosprávných orgánů na tyto změny ve většině oblastí, za něž místní samospráva nese ve větší či menší míře přímou odpovědnost. Zde máme na mysli především oblast předškolní výchovy a základního školství, ale také například zdravotnictví a dalších služeb patřících do kategorie služeb sociálních. Za těchto okolností bude platit dvojnásob, že má-li být usměrňování společenského vývoje i vývoje jeho jednotlivých složek efektivní, musí probíhat v dostatečném předstihu a mělo by být náležitě promyšleno a plánováno. Jedním z důležitých podkladů pro tuto činnost jsou populační prognózy, které představující realistické, vědecky podložené představy o budoucím vývoji početního stavu a pohlavní a věkové struktury obyvatelstva daného území. Na dalších stránkách prezentovaná demografická studie navazuje na naši obdobnou studii z počátku roku, přičemž stejně jako v předchozím případě se ani nyní nejedná o pouhou rekapitulaci aktuálního a nástin pravděpodobného budoucího vývoje. Studie totiž jak svým obsahem, tak i formou prezentace aspiruje na vytvoření dostatečného prostoru pro racionální úvahy a diskuse o možnostech řešení otázek, které souvisí s demografickým vývojem a tím na roli jednoho z významných podkladů pro rozhodování samosprávných orgánů městské části Praha 5. Současnou studii je možné považovat v mnoha ohledech za aktualizaci předcházející studie s tím, že do aktuálního odhadu populačních perspektiv jsou zahrnuty vedle změn v demografickém chování obyvatelstva, k nimž došlo v letech 25 a, též hlavní plány a záměry bytové výstavby v dotčeném správním území.

7 7 Úvodní metodické a terminologické poznámky Demografický vývoj reprezentovaný změnami početní velikosti a věkové struktury obyvatelstva je určován porodností, úmrtností a v případě menších a migračně otevřených územních celků, k nimž území obvod městské části Praha 5 jednoznačně patří, také a zejména stěhováním. Stěžejní postavení migrace, která je zároveň nejobtížněji prognózovatelným populačním procesem, vytváří spolu s malou početní velikostí sledované populace poměrně složitou prognostickou situaci. Situaci je o to komplikovanější, že v roce 21 došlo ke změně definice obyvatele České republiky, když do této statistické kategorie byli zahrnuti cizinci s pobytovým vízem nad 9 dnů nebo s povolením k dlouhodobému pobytu. Tuto změnu přitom nejméně do poloviny roku 24 provázely více či méně zásadní úpravy praxe statistického zjišťování migrací s ní související. Turbulentní vývoj statistické praxe společně s nemožností tuto novou, reprodukčně značně odlišnou součást obyvatelstva oddělit na úrovni demografických událostí a tím i bilančních struktur od obyvatel s trvalým pobytem ovlivnily vnitřní homogenitu naší populace a tudíž také porovnatelnost dat v rámci časových řad jednotlivých charakteristik migrace a částečně i ostatních reprodukčních procesů. Na druhé straně prognostickou činnost podpořila dostupnost detailních demografických údajů za hl.m. Prahu a m.č. Praha 5 poskytnutých Českým statistickým úřadem, a to včetně nejnovějších, doposud ne plně publikovaných údajů za rok. Nastíněné informační podmínky se logicky odrazily v přístupu k řešení zadaného úkolu a ve výběru použitých metod. Při prognostické činnosti byly důsledně respektovány hlavní mezinárodně přijaté zásady a metodická doporučení vázané na tvorbu populačních prognóz. Jelikož obyvatelstvo m.č. Praha 5 patří k populacím početně relativně malým, staly se podstatným vodítkem při analyzování a prognózování jeho vývoje také aktuální poznatky a prognostické představy o demografickém vývoji na úrovni vyšších územních celků, jmenovitě České republiky a zejména hl.m. Prahy. Jedním ze základních východisek zpracování studie bylo též vyhodnocení předpokladů a výsledků prognóz vývoje obyvatelstva některých jiných městských částí Prahy vytvořených stejnou skupinou autorů v posledních bezmála patnácti letech. Při sestavení prognózy prezentované v této studii byla použita klasická kohortně-komponentní metoda, jejíž princip spočívá v pojímání procesu demografické reprodukce jako souhrnného procesu tvořeného třemi relativně autonomními dílčími procesy neboli složkami reprodukce: plodností, úmrtností a migrací, a v samostatném přístupu k prognózování vývoje každé z nich. Výsledky jednotlivých dílčích prognóz byly v dalším kroku transformovány do hodnot parametrů projekčního modelu, který svou konstrukcí odpovídal zvolené kohortně-komponentní metodě. Souhrnná prognóza pak vznikla opakovanou aplikací projekčního modelu; v jednoletém kroku projekce byly na odpovídající pohlavní a věkovou strukturu obyvatelstva aplikovány získané specifické intenzity plodnosti, úmrtnosti a vystěhování a očekávané počty přistěhovalých v analogickém členění podle pohlaví a věku. Tak byly postupně získány počty žijících mužů a žen podle jednoletých věkových skupin za každý kalendářní rok celého prognostického období. Těžiště práce na prognóze vývoje obyvatelstva správního území městské části Praha 5 přitom spočívalo v řešení tří základních problémových okruhů: (a) ve určení výchozích věkových struktur, (b) v nalezení vhodných analogií vývoje a (c) v prognostickém odhadu uvedených složek reprodukce obyvatelstva. Výsledná prognóza byla sestavena s použitím programového vybavení vytvořeného autory studie.

8 8 V textu studie se objevují některé odborné termíny; mezi nimi se nejčastěji opakují názvy základních agregátních charakteristik intenzity dílčích reprodukčních procesů jako je míra úhrnné plodnosti (zkráceně úhrnná plodnost ), naděje dožití při narození a migrační saldo. Úhrnná plodnost vyjadřuje počet živě narozených dětí připadající na jednu ženu za celé její reprodukční období (15 49 let) za předpokladu, že by plodnost zůstala po celou tuto dobu na stejné úrovni jako v daném kalendářním roce nebo jinak vymezeném období. Naděje dožití při narození je průměrná doba prožitá jedincem z dané populace za předpokladu, že by byl v průběhu svého života vystaven intenzitám úmrtnosti odpovídajícím intenzitám úmrtnosti podle věku daného roku či období. Migrační saldo představuje rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých osob, ať již celkem nebo v čelení podle pohlaví a věku migrantů. Vymezení sledované populace Zadání objednatele vymezilo sledovanou populaci územně a to jako obyvatelstvo ve smyslu aktuální statistické definice žijící ve správním území m.č. Praha 5 (obr. 1). Obr. 1: Správní území m.č. Praha 5 a katastrální příslušnost jeho jednotlivých částí Správní obvod m.č. Praha 5 má rozlohu 27,8 km 2 a je územně nerozsáhlejší mezi správními obvody všech 57 městských částí hl.m. Prahy. Rozkládá na katastrálních územích Smíchov, Košíře, Motol, Radlice, Hlubočepy

9 9 a na části katastrálního území Jinonice a části Malé Strany. Podle výsledků bilance obyvatelstva žilo na tomto území k 31. prosinci celkem 8 54 obyvatel, z toho (48,2 %) mužů a (51,8 %) žen. Za pět let a deset měsíců, které dělí uvedené referenční datum od posledního sčítání tak přibylo téměř 3,3 tis. (4,3 %) obyvatel. Počet mužů se přitom zvýšil o 2,3 tis. a žen o 1, tis. osob. Ve srovnání s celou Prahou tak m.č. Praha 5 rostla dynamičtěji a z hlediska některých strukturálních charakteristik také rovnoměrněji. Intercenzální počty cizinců s povolením k dlouhodobému nebo trvalému pobytu nejsou za jednotlivé pražské městské části dostupné. K datu sčítání v roce 21 však bylo v m.č. Praha 5 sečteno 1 94 cizinců, což představovalo 2,5 % obyvatel. Přitom ke stejnému datu a podle stejného zdroje byl podíl cizinců v celé pražské populaci přesně tříprocentní. Obě tyto hodnoty však za uplynulých šest a půl roku bezpochyby významně vzrostly, nehledě na skutečnost, že nedopočet cizinců při posledním sčítání se pohyboval někde v řádu desítek procent. Vstupní demografická informace Výchozí pohlavní a věková struktura obyvatelstva byla plně převzata z oficiálních bilancí. Český statistický úřad poskytl pro účely této studie detailní struktury obyvatelstva podle pohlaví a jednotek věku s tím, že nejnovější z nich (obr. 2), vztahující se k , byla použita jako výchozí pro souhrnné prognostické výpočty, čímž se rok stal zároveň prahovým rokem prognózy. Věk ,2 MUŽI 1, ,8,6,4 Podíl (v %),2,,2,4,6,8 1, 1,2 ŽENY Další potřebné demografické údaje, konkrétně počet a struktura zemřelých, přistěhovalých a vystěhovalých podle pohlaví a věku stejně jako počet a struktura živě narozených podle věku matky byly převzaty z běžné evidence demografických událostí zpracovávané taktéž Českým statistickým úřadem. Analytické ukazatele za m.č. Praha 5 přitom byly počítány jen za jednotlivé kalendářní roky období 21, neboť před rokem 21 nebylo možné pohlavní a věkovou strukturu obyvatel většiny městských částí bilancovat. Na druhé straně, vzhledem ke změně Praha m.č. Praha 5 Obr. 2: Výchozí věková struktura obyvatelstva m.č. Praha 5 ve srovnání s věkovou strukturou obyvatelstva hl.m. Prahy (k )

10 1 definice obyvatele v roce 21, je omezená délka časové řady vyvážena její vysokou mírou vnitřní homogenity. Proto jsou použité hodnoty ukazatelů v čase prakticky plně srovnatelné. Obecné podmínky a předpoklady analýzy a prognózy vývoje obyvatelstva Plnohodnotná analýza aktuálního populačního vývoje je v případě zadaného územního celku proveditelná pouze s určitými obtížemi. Důvodem v tomto případě nejsou chybějící nebo nedostatečně spolehlivé strukturální údaje umožňující výpočet demografických ukazatelů v potřebném detailu a dostatečně dlouhých časových řadách, ale především nízké počty událostí, které jsou primárně dány relativně malou početní velikosti zkoumané populace m.č. Praha 5. Z důvodu malých četností vykazují časové řady hodnot většiny ukazatelů významně menší stabilitu za městskou část než za vyšší územní celky. Proto mnohé vývojové trendy objektivně existující na úrovni m.č. Praha 5 mohou našemu pozorování zůstat skryty za náhodnými prvky vývoje. Naštěstí je možné učinit si z dostupných informací a jejich porovnání s údaji za populačně větší celky alespoň rámcovou představu o aktuální úrovni intenzity a interní struktuře jednotlivých procesů v celcích typu m.č. Praha 5. Proto se řešení zadané úlohy neobešlo bez poměrně širokého uplatnění principu analogie již ve fázi analýz, nehledě na skutečnost, že tento princip je obvykle uplatňován zejména ve fázi prognostické. Právě při odhadu perspektivního vývoje sledovaných populací často přihlížíme k reálnému či očekávanému vývoji v početně větších populačních celcích a v nemalé míře také k obecným poznatkům o pravidelnostech vývojových změn komplexní (územní neboli geografické) a dílčí (např. sociální, etnické, kulturní aj.) diferenciace úrovně jednotlivých složek populační reprodukce. Konkrétně v našem případě se při prognózování plodnosti a úmrtnosti se vycházelo z poznatků a představ o vývoji těchto procesů v hl.m. Praze i v České republice jako celku. Zároveň jsme přihlédli také k výsledkům našich dřívějších výzkumů demografického vývoje Barrandovského sídliště nebo některých obdobně formovaných součástí, např. v m.č. Praha 14 (sídliště Černý Most a Hloubětín). Významnou roli nutně sehrály i poznatky o specifických rysech souboru obyvatel m.č. Praha 5, stejně jako představy o dalším vývoji těchto specifik a charakteristické parametry nové bytové výstavby. Charakter reprodukce obyvatelstva m.č. Praha 5 je do jisté míry formován polohou tohoto administrativního celku a z něho vyplývající různorodosti typů osídlení. Městská část Praha 5 se totiž skládá z výrazně odlišných územních jednotek. Z hlediska funkčních charakteristik, sociální i demografické struktury obyvatelstva lze vyčlenit zhruba tři části: protiklad tvoří na jedné straně staré čtvrti Smíchova, Košíř a Radlic (pás podél Vltavy a Plzeňské ulice) se starou zástavbou činžovních domů se starším obyvatelstvem, se starými průmyslovými areály procházejícími transformací a revitalizací a s ekologicky problematickou intenzivní dopravou, na straně druhé pak sídliště Barrandov, se všemi známými atributy nové hromadné výstavby panelového typu. Mezi těmito krajními polohami se nalézají některé výše položené části Smíchova a Košíř s relativně kvalitním bydlením v nízkopodlažní zástavbě převážně rodinných domků. Tyto části se odlišují vývojem obyvatel i jeho současným složením a m.č. Praha 5 se proto v průměru příliš neliší od Prahy jako celku. Můžeme tak předpokládat, že v konečném plánu se demografické chování obyvatel m.č. Praha 5 příliš neliší od demografického chování obyvatel hl.m. Prahy. Tento poznatek do jisté míry usnadňuje prognózu plodnosti. Kompaktnost osídlení koncentrovaného na relativně malém území s výrazně vyvinutou infrastrukturou zdravotní péče napomáhá

11 11 vytváření představ o vývoji intenzity úmrtnosti, a to především obyvatel ve vyšším věku. Vedle toho centrální poloha městské části a komerční atraktivita nemovitostí bude patrně stále silnější hybnou silou transformace obytné funkce některých, především centrálních částí území na funkci obslužnou a tedy jedním z významných faktorů vývoje. V porovnání s předcházející prognózou z roku, která vycházela z dat popisujících vývoj do roku 24, jsme v předložené prognóze kromě dat za roky 25 a uplatnili také představy o demografickém vývoji na vyšších úrovních územního členění státu získané při sestavení naší nejnovější, avšak pouze pracovní, nepublikované prognózou vývoje obyvatelstva České republiky z roku, a aktuální představy o perspektivách bytové výstavby na území městské části zprostředkované zadavatelem. Tyto představy přitom vedly k revizi určité části našich původních předpokladů. V případě plodnosti se do poněkud odlišného vidění budoucnosti promítl především recentní vývoj na trhu s bydlením, dynamicky rostoucí intenzita realizace odložené plodnosti z 9. let a v proklamovaných reprodukčních záměrech či ideálech mladých lidí i nadále přetrvávající model rodiny s dvěma dětmi. U úmrtnosti jsem vzali v úvahu přetrvávající tempa snižování její celkové úrovně a stále ještě ve srovnání s okolním světem dostatečný potenciál k dalšímu růstu naděje dožití. Migrace obdobně jako plodnost reflektuje pozitivní vývoj na trhu s bydlením, který prakticky patnáct let blokoval výraznější migrační pohyby v rámci Česka a to i směrem do Prahy, stejně jako ve směru gradientu kvality bydlení, z částí měst s horší kvalitou do částí s lepší kvalitou bydlení. Orientační přehled výsledných prognostických představ o vývoji jednotlivých složek demografické reprodukce obyvatelstva městské části Praha 5 poskytují očekávané hodnoty agregátních ukazatelů uvedené v tab. l. Tab. 1: Očekávaný vývoj složek demografické reprodukce v letech , m.č. Praha 5 Plodnost (úhrnná plodnost) Úmrtnost (naděje dožití při narození) Migrace (migrační saldo) Rok muži ženy nízká střední vysoká nízká střední vysoká nízká střední vysoká nízká střední vysoká 27 1,3 1,35 1,4 75,14 75,68 76,29 79,83 8,32 8, ,27 1,35 1,44 75,74 76,46 77,23 8,4 81,4 81, ,28 1,42 1,5 76,77 77,75 78,74 81,35 82,2 83, ,28 1,46 1,54 77,8 78,99 8,1 82,24 83,29 84, ,29 1,49 1,59 78,72 8,15 81,4 83,3 84,28 85, ,3 1,51 1,64 79,57 81,22 82,56 83,74 85,15 86, ,3 1,52 1,66 8,24 82,9 83,53 84,34 85,92 87, Aktuální vývoj a prognóza plodnosti Základní rámec pro prognózu plodnosti pro m.č. Praha 5 tvořily představy o budoucím vývoji tohoto procesu v České republice a v hlavním městě Praze. Podstatnou roli však sehrála i specifika menších celků a to nejen ta, která se týkají vlastního vývoje úrovně a rozložení celkové plodnosti. Uvažovány byly například také některé současné i očekávané zvláštnosti bydlení a struktury lokální společnosti.

12 12 Nejvýraznější změny v úrovni a struktuře plodnosti v moderních dějinách obyvatelstva Česka se odehrály kolem poloviny 9. let v krátkém období pěti či šesti let a charakterizoval je v prvé řadě radikální pokles celkové intenzity tohoto procesu. Ještě na přelomu 8. a 9. let se hodnota úhrnné plodnosti českých žen pohybovala na úrovni přibližně 1,9 živě narozeného dítěte na jednu ženu. Stačilo však pouhých pět let, aby se hodnota tohoto ukazatele propadla na úroveň pod hodnotu 1,2 dítěte, kde setrvala až do roku 23. Teprve v posledních třech letech, a to prakticky poprvé od poloviny 7. let, jsme zaznamenali prokazatelný vzestup plodnosti, když její celková úroveň postupně vystoupala na 1,33 dítěte na jednu ženu v roce. Hladina plodnosti se přitom snížila téměř ve všech dříve rozhodujících věkových skupinách (ve věku nižším než 27 let), přičemž ve věku do 24 let je v současnosti přes vzestup celkové plodnosti dosahováno polovičních až pětinových intenzit plodnosti podle věku v porovnání s hodnotami na počátku 9. let. Naopak ve vyšším věku, jmenovitě nad 3 let je aktuální úroveň plodnosti dvoj- až troj- násobná v porovnání se situací před patnácti lety, přičemž vývoj směřuje k dalšímu růstu pozorovaných hodnot. V důsledku těchto strukturálních změn došlo k posunu průměrného věku ženy při narození dítěte z hladin nižších než 25 let až na současných 28,9 roku. Ještě výraznější posun byl zaznamenán u věku nejvyšší intenzity plodnosti žen (modální věk), když v České republice jako celku se hodnota tohoto ukazatele zvýšila z 21,5 roku v roce 1991 na 29,5 roku v roce (obr. 3a a 3b)., , Plodnost (na 1 ženu),18,16,14,12,1,8,6,4 Úhrn specifických plodností (na 1 ženu),9,8,7,6,5,4,3, ,2, Věk,1, Obr. 3a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, ČR, 1991 Obr. 3b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, ČR, 1991 Plodnost pražských žen prošla obdobnými, i když poněkud méně radikálním vývojem, neboť pražské ženy v minulosti prakticky vždy vykazovaly nižší plodnost než ženy na zbytku území státu. Charakteristiky plodnosti včetně průměrného věku matky v hl.m. Praze totiž tradičně odpovídají vyššímu stádiu vývoje a proto časově v jistém smyslu předcházejí vývoj charakteristik reprodukce v celé populaci České republiky. To koresponduje s poznatkem, že Praha je tradičně hlavním centrem prostorového šíření inovací včetně změn demografického chování u nás. Ve všech časových horizontech do roku 1998 její populaci charakterizovala významně nižší úroveň celkové plodnosti při výrazněji nižší úrovni ve věku do 27 let a naopak vyšší úrovni ve vyšších věcích, a tím celkově vyšší průměrný věk matky při narození dítěte. Současně však změny struktury plodnosti podle věku na celostátní i pražské úrovni měly analogický průběh, přičemž časový posun v období poklesu činil přibližně dva až tři roky. V současném stádiu vzestupu celkové plodnosti se role poněkud obrátily a Praha ve vývoji zaostává asi o rok za Českou republikou jako celkem. Celková úroveň plodnosti pražských žen v roce

13 13 dosáhla 1,26 dítěte na jednu ženu a jejich průměrný věk při narození dítěte činil 3,5 roku. Podstatně vyšší byl z tohoto důvodu v hl.m. Praze také modus rozložení plodnosti podle věku (v průměru 9. let asi o 2 až 2,5 roku, aktuálně pak asi o jeden rok) a další střední hodnoty tohoto rozložení. V roce 24 modální věk rozložení intenzit plodnosti poprvé vystoupal nad 3 let, když dosáhl hodnoty 3,3 roku; poslední zjištěná hodnota z roku činí více než 3,5 roku. Ani tuto hodnotu nepovažujeme za konečnou, i když její růst podle všech příznaků ztrácí svou dosavadní dynamiku. Ta totiž souvisela především s dlouho zadržovanou a logicky tedy v čase koncentrovanou realizací odkladů rodičovství z 9. let, jež je pouze jevem dočasným a navíc ji protiváhu tvoří současný růst plodnosti žen mezi 27. a 3. rokem života (obr. 4a a 4b)., , Plodnost (na 1 ženu),18,16,14,12,1,8,6,4 Úhrn specifických plodností (na 1 ženu),9,8,7,6,5,4,3, ,2,1, Věk, Obr. 4a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, hl.m. Praha, 1991 Obr. 4b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, hl.m. Praha, 1991 Na pozadí vývoje plodnosti pražských žen můžeme konstatovat, že i časově si odpovídající profily rozložení empirických intenzit plodnosti žen m.č. Praha 5 podle jednotek věku (obr. 5a) si jsou velmi podobné, jakkoli jsou tyto reálné hodnoty rozkolísány v důsledku malých počtů potenciálních matek a relativně malých počtů narozených podle věku matky. Toto tvrzení názorně dokládá vývoj hodnot souhrnného ukazatele plodnosti za pětileté věkové skupiny (obr. 5b). Provedenou agregací se totiž úspěšně podařilo eliminovat větší část náhodných výkyvů v důsledku nedostatečné velikosti statistických souborů. Za povšimnutí přitom stojí především vysoká intenzita plodnosti ve věkové skupině 3 34 let, která u žen žijících v m.č. Praha 5 v roce již významně převýšila intenzitu v předcházející skupině let a byla více než pětinásobná ve srovnání s aktuální plodností ve dříve nejexponovanější skupině 2 24 let. Z toho by bylo možné vyvozovat, že modální i průměrný věk matky při narození dítěte je v tomto případě ještě o něco vyšší než v Praze jako celku. Také zde je však při formulaci úsudku na místě větší opatrnost, neboť soubory narozených podle věku matky jsou v případě m.č. Praha 5 stále ještě relativně málo početné navzdory provedené agregaci. Nastíněný vývoj plodnosti především v sestupové fázi z 9. let nemá co do intenzity a závažnosti v moderní historii naší populace obdoby a byl odrazem probíhající ekonomické a sociální transformace české společnosti a především pak odrazem radikálně se měnících hodnotových orientací mladých lidí. Faktorem, který bezprostředně podmínil snižování ročních ukazatelů úrovně plodnosti, byla snaha mladých svobodných lidí o oddálení vstupu do manželství (eventuálně nesezdaného soužití či jiné formy partnerského svazku) a odložení rodičovství na

14 14 pozdější dobu, přičemž se současně měnilo také demografické chování osob žijících v partnerském svazku. Navíc u žen s jedním dítětem se projevovala a do značné míry doposud projevuje zřetelná tendence dále nezvětšovat již dosaženou velikost rodiny. Všechny tyto tendence se přitom projevily výrazněji v městském (velkoměstském) než ve venkovském prostředí.,2, ,, Plodnost (na 1 ženu),16,14,12,1,8,6, Úhrn specifických plodností (na 1 ženu),8,7,6,5,4,3, ,2, Věk,1, Obr. 5a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, m.č. Praha 5, 21 Obr. 5b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, m.č. Praha 5, 21 Mezi demografy v souvislosti s poklesem celkové úrovně plodnosti převládá názor, že bezprecedentně nízké intenzity tohoto procesu jsou především důsledkem tendence lidí odkládat narození dětí na pozdější dobu, kdy mnozí očekávají zvýšení své životní úrovně, a že jen v menšině případů jde o projev principiální neochoty založit rodinu a mít děti. Vývoj posledních let jim přitom dává částečně, resp. předběžně za pravdu. Každé odkládání v sobě ovšem nese riziko nenaplnění, tedy i trvalé bezdětnosti. S přibývajícím časem je proto stále větší otázkou, do jaké míry bude v minulosti odložená plodnost skutečně kompenzována větší reprodukční aktivitou v budoucnosti. To je konec konců obtížné odhadnout i nyní, několik let po prokazatelném počátku realizace rodičovství odloženého v předcházejících deseti až patnácti letech. Jedním ze základních a zároveň logických předpokladů většiny současných prognóz plodnosti u nás, zejména těch, které se opírají o detailní analýzu plodnosti v generačním pohledu, je realizace určité části odložené plodnosti. Budoucí realizace v minulosti odložené plodnosti znamená další významné změny struktury plodnosti podle věku, přesněji další růst úrovně plodnosti ve vyšších věkových skupinách žen rodivého věku a nověji, na rozdíl od první fáze realizace odkladů, i poměrně dynamický vzestup hodnot úhrnné plodnosti. Na kolik výrazný vzestup plodnosti bude, jaké věkové skupiny přesně zasáhne a jaké tak bude mít časové parametry sice není doposud zcela zřejmé, nicméně relativně krátký čas zbývající na reprodukci ženám dnes již celé řady generací a dlouhodobější vývoj vnějších podmínek reprodukce všeobecně k lepšímu napovídají, že téměř určitě nepřehlédnutelný. Další neznámou, která se dnes již standardně promítá do rozdílů mezi jednotlivými scénáři budoucího vývoje plodnosti u nás, je rozsah a rychlost konsolidace režimu plodnosti, neboli odpověď na otázku, jaká bude budoucí normální úroveň a struktura sledovaného procesu a v jakém horizontu jich bude dosaženo. Při hledání odpovědí na tyto otázky nám byl nápomocen princip analogie, zejména pak představy o vývoji

15 15 generačních plodnosti na úrovni celé České republiky a v neposledním případě také poznatky o obdobném vývoji, který se v minulosti odehrál ve vybraných západoevropských zemích. Pokud se jedná o správní území m.č. Praha 5, můžeme konstatovat, že obecné vývojové tendence plodnosti budou i v dalším vývoji podstatně modifikovány vývojem místního systému osídlení, jmenovitě pak bytovou výstavbou a současně také snižováním obložnosti starších bytů v důsledku zvyšující se dostupnosti bydlení a následné intenzifikace migračních pohybů. Spolu s tím předpokládáme, že postupné rozšiřování centra Prahy s převládající obslužnou funkcí přivede ke změně sociálně kulturní a ekonomické struktury obyvatelstva v důsledku jeho mechanické výměny. Tu ostatně v nemalé míře podpořilo již vzpomenuté rozšíření definice obyvatelstva o cizince s vízem nebo povolením opravňujícím k dlouhodobému pobytu. Jinými slovy, mezi obyvateli m.č. Praha 5 se bude pravděpodobně zvyšovat podíl osob s vyšším vzděláním i příjmy a téměř nepochybně se sníží podíl sociálně slabších a obvykle reprodukčně výkonnějších složek obyvatelstva, které v Praze 5 představují především příslušníci romského etnika. V detailnějších prognostických úvahách jsem přijali také ověřený předpoklad, že větší část přistěhovalých v rámci m.č. Praha 5 budou tvořit mladší lidé v reprodukčním věku. Ti, kteří však nebudou směřovat do oblastí nové bytové výstavby, ale spíše starší zástavby blíže centra města, patrně i nadále budou představovat častěji jednotlivce s primárně pracovními či kariérními cíly než členy početnějších rodin nebo partnerských dvojic se zřetelně definovanými reprodukčními záměry. Na druhé straně intenzivní rozvoj rodinného bydlení v územích centru vzdálenějších je jistou garancí toho, že uvažovaná bytová výstavba kromě přímého populačního efektu v podobě přistěhovalých obyvatel bude mít i efekt nepřímý spočívající v následně zvýšené reprodukci obyvatelstva. Přitom předpokládáme, že nevzroste porodnost pouze v důsledku přísunu mladšího obyvatelstva, ale také v důsledku nárůstu intenzity jeho reprodukce odrážející zlepšení bytových podmínek.,18,16,14, ,8,7, Plodnost (na 1 ženu),1,8,6 Plodnost (na 1 ženu),5,4,3,4,2,2,1, Věk, Obr. 6a: Očekávaný vývoj plodnosti, m.č. Praha 5, (střední varianta prognózy plodnosti) Obr. 6b: Očekávaný vývoj plodnosti, m.č. Praha 5, (střední varianta prognózy plodnosti) Z uvedených důvodů proto v m.č. Praha 5 očekáváme poněkud vyšší nárůst celkové plodnosti než v hl.m. Praze. Tento nárůst by měly zajistit zejména ženy ve věku nad 25 let, přičemž u žen mladších počítáme spíše se stabilizací současné úrovně plodnosti a v nejnižších věkových skupinách, u žen mladších než 2 let, které však

16 16 z hlediska celkové reprodukce hrají prakticky zanedbatelnou roli, očekáváme dále pokračující snižování plodnosti. Celkově nejvyšší přírůstek je přitom na základě analogie se strukturou plodnosti ve vysoce urbanizovaných regionech vyspělých zemí očekáván ve věkové skupině 3 34 let. Prognózovaný vývoj plodnosti podle věku pro m. č. Praha 5 zachycují v ucelené podobě grafy na obr. 6a b. Aktuální vývoj a prognóza úmrtnosti Stejně jako v případě předcházející plodnosti, tak také u úmrtnosti se naše analytické i prognostické úvahy odehrávaly v širším kontextu úvah o vývoji tohoto procesu na celostátní a regionální úrovni, jmenovitě v populaci hl.m. Prahy jako celku. Protože vývoj úmrtnosti vykazuje významně větší setrvačnost, než jakou pozorujeme u ostatních složek reprodukce, mají základní pozorované trendy podstatně vyšší stabilitu, což samo o sobě vytváří širší pole pro využití principu analogie, než tomu bylo u procesu plodnosti. Přihlédneme-li navíc k faktu, že mezi koncem 5. a polovinou 8. let se u nás úroveň úmrtnosti prakticky neměnila, pak s ohledem na změny v úmrtnosti, které se odehrály v oné době v západní Evropě, došlo logicky k nahromadění značného vývojového potenciálu, který se nyní, při přibližování se k této části světa, postupně uvolňuje a vede k pozorovanému vývoji sledovaného procesu. Při analýze změn úmrtnosti přitom všeobecně pozorujeme nejenom těsné analogie teritoriální vnější (mezi různými populacemi) i vnitřní (mezi subpopulacemi dané populace), ale také podstatné podobnosti časového průběhu mnoha dílčích změn. V poslední třetině 8. let začala dlouhodobě stagnující úroveň úmrtnosti mužů a velmi pomalu se snižující intenzita tohoto procesu u žen vykazovat první známky dlouho očekávaného progresivního vývoje. Na rozdíl od většiny ostatních postkomunistických zemí tento pozitivní trend nebyl počátkem 9. let vystřídán vzestupem úmrtnosti v důsledku sociálních otřesů, ale naopak ještě zesílil a dodnes neztratil prakticky nic ze své intenzity, kterou v průběhu 9. let nabral. Naděje dožití dosahující v roce 1989 u mužů 68,1 roku a u žen 75,4 let vzrostla poměrně rovnoměrným vývojem na 73,4 resp.79,7 let v roce 25. Z mezinárodních srovnání vyplývá, že Česká republika se průměrným ročním přírůstkem naděje dožití při narození ve výši přibližně čtvrtiny roku zajeden kalendářní rok u obou pohlaví řadí v zemím s nejdynamičtějším poklesem úrovně úmrtnosti v Evropě. Zlepšování úmrtnostních poměřuje patrné zejména u těch sociodemografických skupin, které v minulosti vykazovaly nižší hodnoty naděje dožití. Z pohledu věkové struktury bylo největšího pokroku dosaženo u kojenecké úmrtnosti a úmrtnosti starších osob seniorů všech věkových kategorií. U mužů se na celkovém zlepšení úmrtnostních poměrů významně podílela také úmrtnost ve středním věku, tj. ve věkové skupině 4 59 let. V případě obyvatel hl.m. Prahy, můžeme konstatovat, že Pražané trvale vykazují významně lepší úmrtnostní poměry než ostatní obyvatelé České republiky. To je logickým důsledkem tradičně lepší dostupnosti a vyšší kvality zdravotní péče v hlavním městě, příznivější vzdělanostní a socioprofesní struktury obyvatel Prahy a také jejich všeobecně vyšších příjmů. Vývojové trendy pozorované u pražské populace v průběhu 9. let byly prakticky shodné s republikovými, v důsledku čehož si Praha udržela svůj původní odstup, který vyjádřen nadějí dožití činí rámcově 1,5 roku u mužů a,5 roku u žen. Tento rozdíl pak významněji narostl v posledních třech letech, kdy pokles úmrtnosti v Praze opět nabral na intenzitě. V současnosti již činí více než dva roky u mužů a přibližně jeden rok u žen. Strukturální odlišnost úmrtnosti obou těchto populací ve smyslu vyšší úmrtnosti

17 17 obyvatel Prahy zjišťujeme pouze mezi 2. a 3. rokem života v důsledek vyšší motorizace, a dále u žen ve středním věku (4 59 let), při níž rozhodující roli hraje významně vyšší úmrtnost na nádorová onemocnění a sebevraždy. Obyvatelstvo m.č. Praha 5, které v minulosti vykazovalo poněkud lepší úmrtnostní poměry než celek, vychází v současnosti ze srovnání s obyvatelstvem hl.m. Prahy opticky poněkud hůře. Je-li tomu skutečně tak, je však obtížné rozhodnout, protože četnost statistického souboru, s nímž v případě m.č. Praha 5 pracujeme, je relativně malá a zjištěné hodnoty proto i v tomto případě mohou být významně ovlivněny náhodnými faktory. Projevy náhodné složky vývoje ostatně velmi dobře ilustrují oscilace hodnot naděje dožití pro muže a ženy, obyvatele městské části Praha 5 okolo vývojové křivky pro Prahu jako celek a období let 21, které jsou zachyceny v grafech na obrázku 7a a zejména na obrázku 7b. U naděje dožití ve věku 65 let se totiž vychází z údajů zjišťovaných ještě na podstatně méně četných statistických souborech než u naděje dožití při narození, neboť v prvním z obou případů statistické jednotky tvoří pouze senioři na rozdíl od všech příslušníků dané populace v případě druhém. Praha, muži Praha, ženy ČR, muži Praha, muži Praha, ženy ČR, muži 81 ČR, ženy m.č. Praha 5, muži m.č. Praha 5, ženy 2 ČR, ženy m.č. Praha 5, muži m.č. Praha 5, ženy Naděje dožití při narození (v letech) Naděje dožití ve věku 65 let (v letech) Obr. 7a: Vývoj naděje dožití při narození, m.č. Praha 5, hl.m. Praha a Česko, 1991 Obr. 7b: Vývoj naděje dožití ve věku 65 let, m.č. Praha 5, hl.m. Praha a Česko, 1991 Se stejným metodologickým problémem, avšak v ještě výraznější podobě se pak setkáváme při analýze rozsahu změn uvnitř jednotlivých, byť netradičně široce koncipovaných věkových skupin. Jestliže z čísel za hl.m. Prahu je možné zřetelně vyčíst určité obecnější pravidelnosti jako například u rozložení příspěvků jednotlivých skupin k celkové změně naděje dožití mezi lety 1991 a, pak u m.č. Praha 5 by tyto a podobné pravidelnosti zcela zanikly v odchylkách od trendu v důsledku malých čísel. K rozkolísanosti hodnot by bezesporu přispěla také omezená délka časové řady. Na druhé straně je však možné, že detailnější analýza očištěná od vlivu sociokulturních a socioekonomických faktorů, pro níž bohužel všeobecně chybí data, by nám ukázala, že jistá část toho, co považujeme za náhodný projev vývoje, jím ve skutečnosti není nebo jím není alespoň v takové míře, na jakou bychom usuzovali ze zjištěných vnějších projevů. Pro prognostický odhad parametrů úmrtnosti jsou rozhodující obecné i specifické pravidelnosti vývoje tohoto procesu v každé z populací. Význam zjištěných nepravidelností současně obvykle zcela ustupuje do pozadí, neboť tyto nejsou z principu prognózovatelné. Proto také v našem případě vycházíme především z poznatků

18 18 o aktuálním vývoji sledovaného procesu na prvních dvou teritoriálních úrovních, České republiky a zejména pak hl.m. Prahy. Předpokládáme přitom, že většina rozhodujících faktorů, které stojí za pozitivním vývojem úmrtnosti, bude působit i v perspektivě příštích let. Mezi nejstabilnější činitele počítáme zejména další upevňování vědomí prospěšnosti individuální péče o zdraví z titulu jeho vazby na výši pracovního příjmu či zaměstnání; pokračující transformaci struktury ekonomické aktivity obyvatelstva s rostoucím podílem zaměstnaných v tercierním a kvarterním sektoru, a s tím související postupné zlepšování kvality pracovního prostředí většiny ekonomicky aktivních; dostupnost stále kvalitnějších farmaceutických preparátů, moderní zdravotnické techniky (diagnostické i terapeutické), nových léčebných postupů a hlavně rozšiřování včasné diagnostiky závažných, vysoce letálních onemocnění jako jsou nejrůznější zhoubná bujení a kardiovaskulární choroby. Využitelné rezervy jsou často spatřovány také ve výživové kvalitě konzumovaných potravin, způsobech stravování a životním stylu vůbec, včetně stále velmi rozšířeného kouření. Pozitivní úlohu by měl sehrát také předpokládaný další růst životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva a též s ním spojené odeznívání stresujících obav většiny obyvatel vyvolaných relativně dynamickou transformací společnosti v průběhu 9. let, která byla zároveň podstatným zásahem do zaběhnutého systému sociálních jistot. V budoucím vývoji úmrtnosti obyvatel m.č. Praha 5 počítáme s jednoznačným a zároveň univerzálním poklesem dílčích intenzit procesu a tedy prodlužováním naděje dožití. Nejvýraznější změny přitom očekáváme opět u obyvatel ve vyšším a u mužů i ve středním věku, neboť právě zde stále nejvíce zaostáváme za úrovní úmrtnosti v západních zemích. Vzhledem ke stále poměrně vysokému výskytu nádorových onemocnění u pražských žen mezi 4. a 6. rokem života by zlepšování celého systému diagnostiky mohlo znamenat také významnější snížení celkové úmrtnosti žen ve středním věku. Na základě uvedených předpokladů vycházejících z detailní analýzy stejně jako z mezinárodních srovnání předpokládáme trvalý růst naděje dožití při narození, přičemž snižování současných meziročních přírůstků hodnot tohoto agregátního ukazatele bude s největší pravděpodobností jen relativně pozvolné. Přestože v horizontu příštích třiceti let lze reálně očekávat zásadní pokrok v medicíně, který může u nás v relativně velmi krátkém časovém úseku zásadně změnit strukturu úmrtnosti podle příčin i její celkovou intenzitu, nelze toto očekávání do naší prognózy promítnout. Jeho časové stejně jako i další parametry jsou totiž stále krajně nejisté. Současně zůstává obdobně nezodpovězenou resp. nezodpověditelnou otázka dalšího vývoje pandemie AIDS, případně jiných, u málo doposud málo rozšířených nemocí, nebo vznik, šíření a projevy zatím neexistujících chorob. Formulování jakýchkoliv představ tohoto druhu a jejich transformace do prognózy parametrů projekčního modelu by bylo nekorektní. Proto se tyto vize stávají součástí prognózy spíše v intuitivní rovině a představa o určitém zlomovém efektu s obtížně určitelným rozsahem a časovou specifikací je rozložena do vývoje úmrtnosti v průběhu celého období prognózy jen zčásti. Vzhledem k tradiční časové a v jistém smyslu i prostorové stabilitě úmrtnosti nepředpokládáme, že obecné vývojové tendence tohoto procesu u obyvatelstva m.č. Praha 5 budou rozhodujícím způsobem modifikovány místními specifickými podmínkami. Přesto jsme tento vývoj prognózovali odděleně od vývoje v Praze jako celku. Při svém rozhodnutí jsme vycházeli především z odlišných sociálních charakteristik území a jejich vývoje

19 19 v posledním intercenzálním období doplněných o osobní znalost lokálních poměrů ze strany tvůrců prognózy a informace poskytnuté zadavatelem. V případě m.č. Praha 5 tedy předpokládáme, že úmrtnost jejích obyvatel se nebude výrazněji lišit od úmrtnosti obyvatel hl.m. Prahy, nicméně očekáváme, že odpovídající časové řady se budou postupně poněkud rozcházet. Vzhledem ke specifickým rysům vývoje lokálního systému osídlení, totiž předpokládáme, že sociální a sociálně profesní struktura obyvatelstva Prahy 5 nebude odpovídat struktuře obyvatelstva celé Prahy a potřebnou shodu nebudou patrně vykazovat ani jiné relevantní charakteristiky. Proto ve všech třech variantách prognózy úmrtnosti byly použity vlastní parametry prognózy vývoje obyvatelstva m.č. Praha 5 (obr. 8a a 8b). 7, -19 7, -19 6, , , , , 3, 2, 1,, -1, Příspěvky (v letech) Celkem Příspěvky (v letech) 4, 3, 2, 1,, -1, Celkem Obr. 8a: Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, m.č. Praha 5, , muži (střední varianta prognózy úmrtnosti) Obr. 8b: Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, m.č. Praha 5, , ženy (střední varianta prognózy úmrtnosti) Aktuální vývoj a perspektivy migrace Na nižších řádech územního členění jako jsou okresy, města či jejich části formuje populační vývoj vedle porodnosti a úmrtnosti také a často v rozhodující míře migrace. Nejde přitom jen o celkové počty, ale i strukturu přistěhovalých a vystěhovalých. I když migrační přírůstky (úbytky) nedosahují vysokých hodnot a stěhování tak bezprostředně neovlivňuje ve větší míře počet obyvatel, může se tento proces významně uplatnit při formování demografických, ekonomických, sociálních i sociálně kulturních struktur obyvatel dotčeného území. Prognostický odhad vývoje migrace představuje vždy problematickou záležitost, neboť migrační proudy a jejich struktura jsou výsledkem interakce celého komplexu různorodých podmínek na straně jedné a aktivně se chovajících subjektů na straně druhé. Obtížnost prognózy vývoje vnějších podmínek i reakce potenciálních migrantů je v České republice ještě umocněna nestandardním obdobím celkové transformace společnosti, které trvá již déle než patnáct let. Naše současné úvahy o budoucím migračním vývoji hl.m. Prahy, m.č. Praha 5 a zájmového území vychází z obecných principů vývoje osídlení a prostorové mobility obyvatelstva, z analýzy dosavadních vývojových trendů a z odhadu vývoje faktorů ovlivňujících migrační chování obyvatel i mimo námi sledované území. Hodnocení aktuálního migračního vývoje, které tvoří jedno z východisek předkládané

20 2 prognózy, je primárně založeno na analýze dat o vnitrostátním i přeshraničním migračním pohybu obyvatelstva. Jedná se o data získaná orgány státní statistiky v rámci průběžné evidence migrace, která je v rámci tohoto zjišťování definována jako změna trvalého bydliště a od roku 21 také dlouhodobého pobytu cizinců mezi jednotlivými obcemi ČR nebo urbanistickými obvody hl.m. Prahy a mezi těmito celky a zahraničím. Migraci je třeba posuzovat v souvislosti s ostatními formami prostorové mobility, jako je přechodná resp. dočasná migrace, nebo také dojížďka za prací, za službami či za rekreací. Mezi jednotlivými formami územní mobility existují komplikované souvislosti dochází k jejich vzájemné návaznosti, zastupování nebo doplňování. Z hlediska dynamiky vývoje je nutné vidět především posun v zastoupení jednotlivých forem územní mobility postupně roste význam zejména návratných územních pohybů. To vše včetně nelegální zahraniční migrace vytváří konečný rozdíl mezi evidovaným ( formálním ) a skutečným ( faktickým ) obyvatelstvem. Například pro celou Prahu se odhaduje rozdíl mezi faktickým denním a evidovaným bydlícím obyvatelstvem na 3 až 4 tis. osob. Tyto poznámky jsou významné nejen pro vlastní prognózu migrace, ale i pro následnou interpretaci výsledné prognózy obyvatelstva. Nivelizační tendence čtyřiceti let tzv. socializmu vedly jak k umělému potlačení ekonomické a sociální diferenciace obyvatelstva, tak i k potlačení diferenciace územní a to na řádu celorepublikovém, regionálním i vnitroměstském. Přirozená atraktivita Prahy byla po dlouhou dobu omezována, aby se posléze transformovala do rozvoje sídlištní výstavby s demograficky i sociálně deformovanou strukturou obyvatelstva. Neexistence skutečného trhu s byty a pozemky postupně narušovala tradiční funkční členění města. Změny v naší společnosti datované od počátku 9. let přivedly alespoň k částečnému obnovení přirozené diferenciace v ekonomické výkonnosti podniků, obcí i celých regionů. Vzniklé a v jistých ohledech stále se prohlubující rozdíly vyvolávají tlak na zvyšování migrační mobility vedoucí k redistribuci obyvatelstva. Přes zvyšující se regionální diferenci podmínek však nedošlo v průběhu devadesátých let k očekávanému rozvoji migrační mobility a nahromaděný potenciál se začíná uvolňovat teprve několik málo posledních let, kdy se díky dostupným úvěrům značně rozrostla bytová výstavba. Jestliže na počátku transformačního období jsme v reakci na předchozí vývoj předpokládali alespoň částečnou rehabilitaci metropolizačních procesů, pak realita uplynulých prvních deseti až dvanácti let transformace svědčila spíše o opaku většina českých měst včetně Prahy se stala migračně ztrátovými. Rozhodující roli v tomto směru sehrála především nedostupnost bydlení v těchto městech. Migrační ztráty velkých metropolí a růst malých obcí v jejich zázemí souvisí také do určité míry s rozvojem suburbanizačních procesů. Tento směr vývoje osídlení se objevil a projevuje především ve vývoji širšího aglomeračního zázemí Prahy. Od roku 1994, tj. po přibližně třiceti letech opačných tendencí, má zázemí Prahy (okresy Praha-východ, Praha-západ, Beroun, Kladno a Mělník) opět kladné saldo s jádrem aglomerace. Přes celkové ztráty ve vnitrostátní migraci Praha získává obyvatele v mladším produktivním věku (18 3 let), tedy ve věku nejvyšší migrační mobility. Ve všech ostatních věkových skupinách převládá počet vystěhovalých nad počtem přistěhovalých. Tento v podstatě tradiční migrační model velkoměst vyspělých zemí, kdy staří obyvatelé město opouštějí, je v případě Prahy umocněn zvyšující se koncentrací migračního zisku do stále užšího věkového intervalu. Migrace tak do určité míry působí proti procesu demografického stárnutí pražské populace a tím jej zpomaluje.