03/ 14 bulletin fakulty architektury čvut. interview s novým děkanem ateliér hájek-hulín o spa s náčelnicí

Transkript

1 03/ 14 bulletin fakulty architektury čvut interview s novým děkanem ateliér hájek-hulín o spa s náčelnicí doc. petr hájek, zadání diagram, ostrov umění, 2013 k prezentaci ateliéru na s. 6 7

2 na fakultě přednášel prof. von meiss věkoslav pardyl 2 Soutěže výsledky X O nejlepší urbanistický projekt. XIX. ročník mezinárodní studentské soutěže. 1. cena L. Trnková (ved. práce K. Boháčová, Ph.D.), FAS TU Bratislava, Rekonstrukce peší zóny v Trenčíně; 2. cena M. Beňák, V. Marušová (ved. práce doc. P. Kardoš, Ph.D.), FAS TU Bratislava, Město a řeka Bratislava; 3. cena J. Vjacovský (ved. práce J. Fixel), FA VZT Brno, Územní studie přestavbového území Brno-Husovice; odměny (ex aequo) J. Voceďálek (ved. práce doc. I. Kaplan, CSc.), FSV ČVUT, Urbanistická studie centra města Trutnov; D. Sietko-Sierkiewicz, D. Weclawowicz (ved. práce dr. M. Belof, dr. P. Pach), Politechnika Wroclawska Wydzial, Koncepce územního rozvoje oblasti Wroclaw-Nowe Žerniky; A. Fabo, M. Truba (ved. práce doc. L'. Vítková, Ph.D.), FA StU Bratislava, Město a řeka green Trenčín; T. Livňanský (ateliér Kohout- -Tichý ), FA ČVUT Praha, Lokalita podél ulice Kolbenova. Celkem bylo přihlášeno 48 soutěžních prací ze šesti vysokých škol z České republiky, Slovenska a Polska. Porota: Ing. J. Cvetlerová (Magistrát hl. m. Prahy), P. Durdík (Asociace pro urbanismus a územní plánování), V. Kirschner, Ph.D. (FŽP ČZU), R. Kraiczy (Sekyra Group), předseda poroty, A. Sopirová, Ph.D. (FASTU Bratislava), doc. I. Vorel, CSc. (FSV ČVUT), Dr. Inž. W. Zipser (FATU Wroclaw). (Uzávěrka jubilejního XX.ročníku je Bližší informace přinese květnové číslo Alfy.) X Olověný Dušan Architektura projekty: tým J. Kusbachová, E. Kubjátová, P. Čermák, M. Decker, ateliér Šépka, Obec Malé Březno. Architektura ateliéry: ateliér Novotný. Design jednotlivci: M. Vágner, ateliér Fišer, Světlo Cyklo. Design ateliéry: Dušan nevybrán. Porota: Architektura: T. Cach, P. Hoffman, I. Kovačević, J. Mach, M. Steinbachová. Design: P. Novague, J. Přibyl, H. Wielgus. výstavy X Druhá kůže Fakultní dvorana. Do knihomol X V Ústavu teorie a dějin architektury vyšel elektronický sborník Architektura: produkce a recepce (viz Editoři: J. Tichá, M. Dulla. Autoři: O. Beneš, M. Dulla, V. Kroulíková, M. Pavel, M. Pytlounová-Pančíková, D. Sokol, O. Ševčík, J. Tesař, J. Tichá, T. Vokurková. Viz též Notes. Notes X Ve věku 90 let zemřel 9. února 2014 prof. Ing. arch. Věkoslav Pardyl, CSc. Prof. Pardyl se specializoval na problematiku divadelních budov, o kterých sepsal v roce 1973 skripta. Mimo Fakultu architektury přednášel vývoj divadelního prostoru i na DAMU. Zde také založil modul Filmová a televizní scénografie, kam mohli být přijati absolventi FA ČVUT po ukončení 3. ročníku studia (v té době neexistovalo balakářské a magisterské studium). Přednášel historii interiéru a nábytku, a to zejména pro zahraniční studenty (v němčině, francouzštině nebo angličtině). V roce 2010 byl jmenován emeritním profesorem Fakulty architektury ČVUT. Jeho odchodem ztrácíme významného architekta a pedagoga, který ovlivnil několik generací architektů a divadelníků. X Začátkem loňského prosince přednášel na Fakultě architektury prof. Pierre von Meiss ze Švýcarska na téma: Od formy k místu a o tektonice / úvod do architektonického navrhování. Kromě své tvůrčí práce působil třicet let jako profesor teorie a navrhování na École Polytechnique Fédérale de Lausanne (EPFL). Zde také založil a vedl Experimentální architektonickou laboratoř (LEA). Ve své pedagogické aktivitě se snažil najít optimální způsob jak seznámit adepty studia architektury s nejdůležitějšími základy oboru. Své poznatky shrnul v stěžejním díle Od formy k místu a o tektonice, Lausanne Přednáška byla organizovaná v rámci projektu OPPA 2. X Studentskou vědeckou konferenci na téma Architektura: produkce a recepce uspořádal počátkem loňského října Ústav teorie a dějin pokračování na s. 12

3 ze zimního semestru, snímky alfy na s. 3 5 ladislav lábus Rozhovor s novým děkanem FA ČVUT prof. Ladislavem Lábusem Alfa: Váš předchůdce prof. Zdeněk Zavřel působil ve své funkci dvě děkanská období. Za tu dobu zasáhl výrazně do chodu největší fakulty architektury v ČR. Které důležité faktory chodu školy hodláte ve své roli převzít? Plánujete nějaké změny? Prof. Lábus: Určité změny jsem avizoval v rámci prezentace své kandidatury. Zároveň jsem zmínil, že se za poslední období fakulta posunula značně kupředu. Výrazně se zvýšila účast zahraničních architektů na přednáškách i ve výuce. Nešlo jen o ojedinělé akce, ale většinou i o nějak tematizované cykly přednášek, často spojené s workshopy pro architekty i designéry. Významně jsme rovněž pokročili ve vědě a výzkumu. V pedagogice se začala víc sledovat evaluace a kvalita i obsah výuky. V tom všem bych chtěl pokračovat, stejně jako v rozvoji studijních programů. Konkrétně bych rád dokončil akreditaci nového oboru Krajinářská architektura, na kterém se již se začalo pracovat. Připomenu, že letos dovršujeme pětileté úsilí o etablování průmyslového designu, v létě budou promovat první absolventi na magisterské úrovni. Těm pěti letům však předcházely dva roky příprav Rád bych také posílil oblast komunikace s vnějším prostředím, nejenom směrem k zahraničním školám, ale i v dalších oblastech. Měli bychom být respektováni jako odborné pracoviště, které se může vyjadřovat k problémům v architektuře a urbanismu. Fakulta by měla aktivně spolupracovat s orgány státní správy tedy s ministerstvy životního prostředí, místního rozvoje, práce a sociálních věcí nebo kultury, resp. s orgány památkové péče. Jde o vyhledání styčných oblastí, kde bychom mohli hrát expertní roli nebo podněcovat rozvoj i spolupráci na vývoji jednotlivých sektorů a změnit zkušenost, že v oblasti architektury a urbanismu je málo grantů a není poptávka po výzkumu. Součástí akcentace významu vnějších vztahů bude aktivnější role při hledání zájemců o studium. U letošních přijímaček jsme si všimli, že se náhle výrazně snížil počet uchazečů. Což je dané faktem, že se nás začíná dotýkat demografický vývoj populace. Počet dětí narozených v roce 1995, které dnes nastupují na vysoké školy, klesl na Přitom bude trvat dalších deset let, než se projeví mírné zvýšení populace v posledních letech... Na tuto situaci musíme umět reagovat a dokázat se lépe zviditelnit na úrovni středních škol. Proto jsme se rozhodli zapojit do Dnů otevřených dveří. Přitom nám nejde jen o kvantitu, ale i o kvalitu, abychom měli z čeho vybírat. Akci plánujeme spojit s červnovou muzejní nocí. V té době tu visí ateliérové projekty, takže máme co ukazovat Ještě bych se vrátil k nabídce expertní činnosti. Program je ambiciózní, ale nebude tu fakulta narážet na kapacity pedagogů? Při narůstajícím množství studentů roste časová zátěž pro kantory Jednak nárůst počtu studentů nebude vzhledem k demografickému vývoji pokračovat, spíše naopak. Mimochodem předchozí zvyšování počtu studentů vyvolalo zacyklení: vedlo ke snižování příspěvku na jednoho studenta, a tak, aby školy udržely rozpočet, přijímaly větší počet zájemců. V současnosti jsme omezováni limity počtu studentů zejména u magisterského studia, což není jednoduché, když se nezvyšoval normativ prostředků přidělených na jednoho studenta. Letos poprvé se normativ zvedl asi o deset procent. Máme velký počet absolventů bakalářského studia, ale do magisterského programu se dostanou jen asi dvě třetiny bakalářů. To dříve nebývalo zvykem. STUDIJNÍ PLÁN Jedním z diskutovaných témat voleb do senátu FA byl studijní plán a potřeba jeho radikální změny. Strukturou studijního plánu se dlouhou dobu zabýváte. Během prezentace své kandidatury jsem se studijním plánem moc zabývat ani nechtěl, protože jsem s ním hodně spojován. A navíc jsou mé názory známé a současně jde o choulostivé téma, které se osobně dotýká pedagogů i studentů. Zmínil jsem se, že jsme dostatečně nevyužili práci, kterou jsme začali. Dali jsme dohromady 3

4 4 aktualizované sylaby jednotlivých předmětů, ale nepodívali jsme se podrobněji na přesahy mezi předměty. Nejde jen o strukturu výuky, ovlivňuje to i zátěž, požadavek kontaktních hodin. Po této stránce máme studijní plán naplněný po okraj, třicet hodin kontaktní výuky v týdnu, a to je víc, než je na evropských univerzitách obvyklé. Většinou mají pětadvacet hodin. Neavizoval jsem nějakou radikální změnu výuky, ale potřebu hledání rezerv. S těmito názory na studijní plán jste se nikdy netajil. Jak na ně reagují kantoři a studenti? Během voleb do senátu jsem získal dojem, že studijní plán je pociťovaný jako přežilý a že potřebuje výraznější změnu. Takže chci otevřít na toto téma diskusi, i když jsem původně nepředpokládal zásadnější změny. To vše samozřejmě souvisí také s personálním obsazením ústavů. Ale také s tím, že studijní plán představuje dost konzervativní mechanismus zejména při našem způsobu rozdělování financí, kdy jsou zdroje alokovány podle množství tzv. odučených hodin. Jinými slovy, každé snížení počtu hodin výuky znamená také snížení prostředků, jež ústav dostává a na které je zvyklý. Takže se v tomto systému obtížně cokoli mění. Ale tím jsme se dostali nepřímo k metodice sestavování rozpočtu, kterou také necítím potřebu radikálně měnit. Pravda je, že se změna metodiky opakovaně odkládala a v senátu v poslední době rovněž zaznělo očekávání nějaké zásadní změny. Ze zasedání posledního senátu ale bylo cítit, že když si noví senátoři hlouběji situaci promysleli, uznali, že změny možná nejsou tak akutní. Čímž nechci v žádném případě bránit diskusi o změnách studijního plánu nebo metodiky. A pokud nahlédneme do samotné struktury plánu? Náš studijní plán je vyrovnaný, odpovídá standardům univerzit, se kterými se chceme srovnávat. Ty vyrovnané jsou založené na systému tří segmentů, které jsou rozděleny poměrně rovnoměrně na ateliérovou výuku, na technické předměty a na předměty specifické pro architektonické programy, jako je nauka o stavbách, urbanismus nebo výtvarná tvorba a humanitní předměty. A v tomto je plán naší fakulty naprosto srovnatelný. Asi by se dalo diskutovat, co je obsahem těch třetinových koláčů... To bychom šli ovšem už do konkrétních předmětů, což se dotýká konkrétních pedagogů, kteří je učí. A tím dospějeme k delikátní a komplikované otázce, kde leží hranice akademické svobody. Vysoké školy byly vždy založeny na svobodné úvaze profesora učit ve své oblasti, co považuje za důležité. V tomto kontextu je otázka, nakolik má být obsah jeho výuky diktován komisemi, senátory nebo vedením školy, a nakolik má být v pravomoci kantorů tím spíš, když uspějí v konkurzu a daná oblast výuky je jim svěřena. Nejsme střední školou, která má své osnovy, ale univerzitou, jež je založená na osobnostech. Mimochodem už se mnohdy neví, že na tomto principu byl založen celý systém vedení fakult a univerzit; mluvilo se o něm i během posledních děkanských voleb. Děkani a rektoři nebyli voleni, funkci přebírali profesoři školy na rok. Což souviselo s faktem, že profesor představoval v akademické obci mimořádně váženou osobnost a nikdo si nedovolil zpochybňovat, jestli učí to či ono. Od představitele fakulty nebo univerzity nebyla v tomto systému očekávána nějaká vůdčí role zásadně měnící profil svěřené součásti, byl to jen profesor, kterému byla jednou za čas svěřena péče o celek. Z toho lze také vyvozovat, že tento celek fungoval sám o sobě a administrativní aparát školy měl zřejmě větší pravomoci, zatímco děkan nebo rektor byla spíš čestná, reprezentativní funkce. Asi to souvisí také se samotným systémem udělování titulů docentů a profesorů. V USA, ale i v Evropě jde dnes pouze o titul spojený s vedením katedry, o čemž rozhoduje pouze univerzita. Jakmile profesor katedru opustí, přijde o titul. Náš systém udělování akademických titulů nesouvisí s pracovním zařazením pedagoga, ale s prokazováním schopností a výsledků. Pouze na úrovni habilitací docentů je ponechán na univerzitě, pravomoc jmenování profesorem zůstala na presidentovi.

5 Tento systém může být napadán a devalvován z hlediska formální kvantifikace výsledků sečítáním stanovených bodů, ale snaží se objektivně sledovat odbornou kvalitu pedagoga. A je tedy otázka, jestli tomuto systému chceme věřit, nebo ho budeme zpochybňovat. Možná, že podobná zpochybnění jsou určitým trendem a ne vždy souvisí se skutečným záměrem dosáhnout určitého cíle... Myslím, že tlaky na změny vycházejí z nedostatečného uvědomění univerzitního prostředí. A z touhy diktovat. V průběhu voleb jsem byl v některých příspěvcích osočován, že nejsem vůdce. Jenže já nechci být vůdce fakulty. Jak slovo vůdce vůbec souvisí s univerzitním prostředím? Na fakultě máme osmnáct ústavů a kabinetů a na místa vedoucích ústavů, vedoucích ateliérů i asistentů probíhají konkurzy, což je objektivní způsob garance kvality. Výhodou univerzitního prostředí velké školy je její komplexnost a různorodost. U tak velké školy nemůže existovat jen jeden model směřování: měli bychom mít společnou vizi a je fajn, když se na ní shodneme. Ale ani dříve, natož v dnešní heterogenní době nemůžete na univerzitě předpokládat a připustit, že všichni půjdou za architekturou à la děkan Lábus. Hovoříte o výhodě univerzitního prostředí. Můžete být konkrétní? Díky naší velikosti pokrýváme většinu oblastí výuky a předmětů sami a nemusíme nakupovat pedagogy jinde, kromě specifických záležitostí, kdy můžeme využít toho, že je vedle nás třeba Fakulta stavební. Naše škola v rámci univerzity i v rámci českých architektonických škol představuje pestrý společenský a názorový hrnec, ve kterém se něco děje. Nejsme prostě monokultura, která je nasměrovaná a prezentována jednou nebo pouze několika vůdčími osobnostmi. Nejde však jen o velikost a komplexnost naší fakulty, ale o zázemí a součinnost, které poskytují další fakulty ČVUT. Tradičně spolupracujeme v oboru architektura se Stavební fakultou, lze předpokládat i spolupráci na připravovaném programu Krajinářská architektura. Za Zdeňka Zavřela začala spolupráce v programu Design s Dopravní fakultou a s Fakultou strojní. Nemělo by jít jen o spolupráci v pedagogice, ale také ve výzkumu. Rád bych například intenzivněji spolupracoval v oblasti výzkumu se Stavební fakultou nemyslím teď jen na architektonicko-urbanistickou a teoretickou oblast, ale také na technické disciplíny jako materiálové inženýrství atd., kde se definuje budoucí podoba architektury, resp. prostředků, se kterými budou architekti pracovat. Když součástí těchto týmů budou od počátku architekti, kteří ovlivní naladění výzkumu, pohledy kolegů to může obohatit. A jiné fakulty ČVUT? S Dopravní fakultou máme kromě designu řadu dalších styčných ploch hlavně přes urbanismus a územní plánování o čemž se nedávno mluvilo v rámci debaty o strukturálních programech Evropské unie. Rádi bychom také vybudovali robotickou laboratoř pro výrobu prototypů v oblasti designu a interiéru, čímž v tomto okamžiku reaguji na spolupráci s Fakultou strojní a elektro a hlavně s ČIIRKem, tedy Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky, který vznikne v rámci přestavby technické menzy. UČITELSKÝ SBOR Nejbližšími spolupracovníky děkana jsou proděkani. Jak jste proděkanáty obsadil? V organizační struktuře fakulty jsem navrhl určité změny, které byly schváleny naším senátem a ještě musí být potvrzeny Akademickým senátem ČVUT. Tyto změny se netýkaly proděkana pro pedagogickou činnost, kterým bude nadále Irena Šestáková, a resortu vědy, výzkumu a umělecké činnosti, který převezme Irena Fialová. Spíše formální změnou je přejmenování oddělení pro zahraniční styky na vztahy, kde počítám se Zdeňkem Zavřelem. Resort proděkana pro rozvoj, který nadále povede Petr Hlaváček, jsem spojil s agendou výstavby. A dále jsem se rozhodl zřídit funkci proděkana pro vnější vztahy a PR, kde by měla působit Michaela Brožová. pokračování na s. 8 5

6

7 Ateliér Petra Hájka a Jaroslava Hulína, Ústav navrhování III DŮM V KORYTĚ Andrea Kubná 2 DŮM V TUNELU Miroslav Pazdera 3 DŮM MOST Martin Stoss 4 DŮM POD STALINEM Dmytro Nikitin 5 DŮM LOĎ Vojtěch Kratochvíl 6 DŮM OSTROV Michal Leňo 7 DŮM V LOMU I Anežka Prokopová 8 DŮM V LOMU II Jan Tesárek 9 DŮM GALERIE Silvie Krčilová MĚSTO UMĚNÍ... Ateliér k publikování vylosoval Jan Aulík

8 8 dokončení ze s. 5 Během děkanského období prof. Zavřela byly založeny sborovny vyučujících ateliérů a ZAN, ale začaly se také hodnotit výsledky ateliérů za účasti architektů působících mimo akademické prostředí. V Alfě se o této formě evaluace vedla polemika. Co si o tomto způsobu hodnocení myslíte? K této otázce jsem si představoval širší debatu. Oceňuji, že se začala hodnotit kvalita ateliérové výuky, otázkou pro mne zůstává, zda ji i kvantifikovat. A pokud ano, nakolik je nezbytné a účelné výsledky zveřejňovat. Jsme v situaci, kdy nejsme oprávněni zveřejňovat výsledky studia studentů, protože jejich publikace není v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. A my budeme veřejně známkovat pedagogy a publikovat výsledky na internetu? S tím mám trochu problém a vím, že hodnocení není přijímáno všemi pedagogy pozitivně. Podle mě by výsledky obdobných evaluačních anket měly být zdrojem informací pro vedení školy a nikoli veřejná hitparáda. A pokud jde o sborovny vyučujících ateliéry a ZAN? Budou pokračovat? Ano, je to prostředek jak komunikovat přímo s pedagogy. V kolokviu všech participujících pedagogů ateliérové výuky si chci ověřovat procesy a metody, které praktikujeme. Nicméně si uvědomuji, že při daném množství ateliérů jde o příliš velký kolektiv diskutérů. Často v debatě převládne názor jednoho nebo několika hlasitějších mluvčích, a řada názorů se vůbec neprojeví. Proto uvažuji použít i formu ankety. Prof. Zavřel zavedl také role koordinátorů jednotlivých stupňů studia a koordinátora ZANu... Počet a volbu koordinátorů dohaduji s proděkany. V magisterském studiu bude nadále působit Edita Lisecová a v doktorském studiu po vzájemné dohodě s Irenou Fialovou určíme jejího nástupce. Uvažuji i o jmenování koordinátora programu design. Koordinátora ZANu bude prozatím vykonávat nadále Michaela Brožová. Rád bych počet ateliérů ZANu částečně redukoval a koncentroval je do menšího počtu STUDENTI Během volebních debat se často diskutovalo o kontaktu děkana se studenty. Setkání se studenty se určitě nebudu bránit. Fakulta má nastavené struktury a pravidla hry, které umožňují řešit studentské otázky nebo problémy jinou formou než přímým kontaktem jednotlivců s děkanem, opomíjet struktury a orgány fakulty není efeksnímky ze zasedání nového akademického senátu ústavů. Dnes je tato oblast výuky dost roztříštěná. Předchozí děkan se snažil o lepší koordinaci cestou výběru společných témat a rozdělil ateliéry a pedagogy ZAN do tří skupin s jednotně pojatým zadáním, řádově po stu studentech, ale struktura ateliérů ZAN byla přitom ještě více rozdrobena. Dnešní rozdělení skupin po dvanácti studentech, často nadále vedených dvěma pedagogy, mi přijde jako přehnaná atomizace. V ateliérové výuce může být různorodá nabídka osobností na velké škole prospěšná, ale nikoli v ZANu. Tam by měly mít metoda a pracovní procesy jednotnější základ. Rád bych také věnoval větší pozornost diplomům. Změny v sestavování komisí během minulého roku přinesly zřejmě očekávaný efekt: dochází evidentně k objektivnějšímu hodnocení, projevujícímu se menším podílem nejlepších známek a častějším hodnocením ve středu klasifikační stupnice... Chtěl bych pokročit také ve sledování celkové kvality diplomů přesnějším vymezením kritérií a zvýšením nároků pro textovou část projektů. Architekti se musí naučit nejen stavbu navrhnout, ale i popsat a průvodním textem vlastní práci obhájit. Měli bychom proto stanovit určitá pravidla, podobná, jako mají kolegové v humanitních vědách. A také uvažuji o postupném částečném sjednocování zadání v dostatečně různorodém spektru témat i velikosti úlohy, které by prospělo kvalitě diplomů. Nechci to dělat násilím kdyby se do tohoto výběru někdo nevešel, ať si uloží zadání jiné. Ale byla by to nabídka, která ve svém dopadu umožní porovnávat porovnatelné. Výsledky diplomů jsou mnohdy neporovnatelné, protože jsou neporovnatelná zadání. Překvapuje mne, že dlouhodobě diskutujeme o tendenci omezit rozsah zadání diplomů, a přitom většina pedagogů dává ve svém ateliéru individuální zadání; zadání společná pro celý ateliér jsou pouze ojedinělá.

9 ve fakultní dvoraně zahájil nový děkan výstavu diplomních prací ze ZS 2013/14 tivní. Připomenu, že máme senát, kde jsou studenti zastoupeni třetinou členů, kteří by měli zprostředkovat studentskou problematiku do senátu event. na vedení. Dále je tu studijní oddělení a samozřejmě proděkani. Studenti jsou zastoupeni i v komisi studijního plánu. Je zde také Spolek posluchačů architektury, jenž představuje svébytný, autonomní celek, respektovaný vedením fakulty i odbornou veřejností. Často se diskutovalo na téma otevření školy v noci. V rozhovoru Alfy s předchozím děkanem se prof. Zavřel vyjádřil k tomuto požadavku kriticky. Mám na tuto praxi obdobný názor jako předchozí děkan, ale nezapomínejme, že tuto praxi před lety podpořil a umožnil. Jeho kritika souvisí s tím, že to nepřispělo k efektivnějšímu využití Nové budovy. Když máme problém vidět studenty na fakultě přes den, dokonce i v hodinách, které jsou vymezeny pro výuku, pak si nemůžeme dovolit investovat nehospodárně energii i finance na platy zaměstnanců v nočních hodinách. ZAHRANIČNÍ VZTAHY Jak posuzujete současné vztahy naší školy s fakultami v zahraničí? V posledním období se velice zlepšily, proto jsem požádal Zdeňka Zavřela, aby se zahraničním vztahům dál věnoval jako proděkan. Jinak bych rád podporoval sounáležitost škol ve středoevropském prostoru. Myslím tím kromě V4 i Německo a Rakousko, event. Švýcarsko, které jsou nám blízké jak architekturou, tak systémem školství. Zřejmě jsme nadále rozděleni železnou oponu a zajímá nás víc, co je za ní, než co se děje v Polsku a Maďarsku. Přitom, když se díváme za linii železné opony, máme tendenci přehlížet nejbližší sousedy a sledovat vzdálenější oblasti. Myslím, že je tu cítit ještě určitá retardace a setrvačnost z doby, kdy nás železná opona odřezávala od západoevropské kultury, kam chceme patřit, a my jsme necítili potřebu vazeb vůči sousedům na naší straně opony. Mohl byste se zmínit o složení Vědeckoumělecké rady? Je to vlastně mozek fakulty. O té ještě náš Akademický senát nejednal... Předpokládám, že její složení bude předloženo na příštím jednání senátu ke schválení. Obecně bych rád jmenoval interní členy z řad vedoucích ústavů klíčových oblastí výuky a výzkumu. A k nim bych chtěl jmenovat externí oponenty z odborníků v těchto oborech. Závěrem: bylo to nedávno, kdy celá akademická obec v České republice žila v obavách ze ztráty samostatnosti fakult a nástupu manažerského řízení univerzit. V té době jste zasedal mj. i v Akademickém senátu ČVUT, který spolu s vedením univerzity proti takto pojaté reformě vysokého školství protestoval. Zároveň jsem byl členem expertního týmu ministra Rady pro reformu vysokých škol, takže jsem k navrhovaným změnám měl vstřícnější postoje, protože jsem byl komplexně informován. Naladění na reformu vysokého školství bylo před těmi čtyřmi lety, kdy nastupovala předchozí vláda, velice silné, mezitím však vyprchalo. A nová vláda asi nemá takovou touhu stávající věci měnit možná i proto, že nový ministr školství byl stínovým ministrem v opozici. Takže jako kritik se dostal do situace, kdy má prostor vlastně předem vymezený. Něco jiného je kritizovat, a pak mít ministerstvo na svědomí. Z toho vyvozuji, že změny vysokoškolského zákona nebudou až tak radikální, jako se připravovaly za předchozí vlády a snad budou konsensuálně řešené s představiteli vysokých škol. Mimochodem během přípravy nedávné novely zákona, podané ještě za předchozí vlády v demisi vztahující se ke jmenování profesorů, jaksi opomenuli oslovit subjekty dané ze zákona, Konferenci rektorů a Radu vysokých škol, jako neopominutelná místa k připomínkám... Děkuji za rozhovor. Jiří Horský Pozn. red. Děkani FA ČVUT od roku 1976: prof. Ing. arch. Jan Sedláček, CSc. ( ), prof. Ing. arch. Dr. Josef Pechar, DrSc. ( ), doc. Ing. arch. Svatopluk Voděra, CSc. (1990), doc. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc. ( a ), doc. Ing. arch. Bohumil Fanta, CSc. ( ), prof. Ing. arch. ir. Zdeněk Zavřel ( ). 9

10 zdeňka havlová 10 Interview se Zdeňkou Havlovou, novou náčelnicí SPA Alfa: Proč jste náčelnicí? Z. Havlová: Proč jsem náčelnicí? Protože mě zvolili a protože jsem to chtěla dělat. Působila jste v minulosti v nějaké obdobné manažerské roli? Mám za sebou vedení studentské komory akademického senátu u nás na fakultě. Možná je to podobné... V dávnější minulosti jsem také vedla sportovce v Sokolu. Jsem cvičitel 3. stupně, také působím jako rozhodčí. Než se dostaneme k Olověnému Dušanovi 2014, který nedávno skončil: co chystá SPA v nejbližším období? Sešli jsme se se studenty z fakult v Brně a v Liberci, abychom se blíže seznámili a také se dozvěděli, jak to u nich funguje. A domluvili jsme putovní výstavu složenou z výsledků tří soutěží: našeho Dušana, libereckého Ještědu f kleci a brněnské Ceny Bohuslava Fuchse. Teď už jen doufáme, že se nám podaří získat sponzory. A těšíme se, že si během výstavy prohlédneme i brněnskou a libereckou architekturu. Dále uspořádáme na začátku května několikadenní workshop, kde se bude řešit nová zástavba ve veřejném prostoru, resp. v historické zástavbě. Mělo by jít o území, kde může dojít k střetu mezi historickou a novou zástavbou. Hodláme pozvat hosty, kterých se toto téma nějak týká. Například pana Hubičku, který navrhuje na Vítězné náměstí. Účastníkům workshopu pravděpodobně nabídneme finančně zajímavý podzimní zájezd na Biennale či Expo. Další workshop se bude zabývat mezioborovou spoluprací architektury a urbanismu, kulturní a sociální a antropologie a sociální geometrie. A když už tu padla zmínka o prezentaci Dušana, SPA má také nabídku od Architecture weeku, abychom se v září zúčastnili festivalu s Dušanem. Tím bychom ho dostali více na veřejnost. Všimli jsme si, že jste u Dušana změnili statut. Během loňských diskusí k dvacetiletí Dušana jsme dospěli k rozhodnutí vrátit se k systému oceňování maximálně jednoho projektu a jednoho ateliéru v obou oborech, čili jak architektury, tak designu. A ještě jedna změna: Před rokem jsme se shodli na tom, že než dvě soutěže ročně je přínosnější uspořádat soutěž jednu (Letní Olověný Dušan proběhl v roce 2011 a 2012 pozn. red.). Vždyť Dušan má fungovat především jako zpětná vazba škole, a to jako nezávislý pohled na výuku. Navíc v létě odevzdává spousta bakalářů a diplomantů, jejichž projekty se Dušana netýkají. Jak jste byla spokojená s nedávným ceremoniálem na Nové scéně? To, co jsme si předsevzali, se povedlo. Nikde žádný průšvih, všechno klaplo, i když to bylo logisticky docela náročné. Za sebe jsem spokojená. Dovolte přece jenom námitku: hlediště Nové scény sledovalo, jak na filmových dotáčkách členové nominovaných týmů popisují svůj projekt slovy... Nemyslíte, že architektura má být prezentována vizuálně? Tohle jsme časově nezvládli. Na pozadí medailonků týmů měly jet skutečně projekty. Jenže jsme nakonec museli všechna videa překódovat, s čímž jsme původně nepočítali a ztratili jsme čas. Na druhou stranu slovem prezentovat svůj projekt je nedílnou součástí práce architekta i designéra. Nakonec jsme to zvládli jen u vítězů: po vyhlášení ocenění běžel na pozadí vítězný projekt. Navíc si myslím, že kdyby se u nominovaných promítaly jen slidy, nebylo by to tak zajímavé... Proč jste společně s pedagogy nepředstavovali na pódiu studenty? To je jednoduché. Protože by se nevešli na jeviště. Studenty jsme určitě neignorovali proto jsme také natočili medailonky a videa.

11 Dovolte, abych se vrátil k zmíněným workshopům. Je úžasné, že ze studentů dokážete vydolovat energii, když mnohdy nezvládají školu, protože jsou často v práci, jak padlo v nedávném rozhovoru s děkanem prof. Zavřelem. (Alfa 1/14 pozn. red.) Nemyslím, že jde o dolování, jak říkáte. Ale spíš jde o kvalitu nabídky. Nezdá se mi tak jednoznačné, že studenti pracují, a proto nechodí do školy, a proto je špatná výuka nebo špatné studium. Mám pocit, že je potřeba situaci měnit oboustranně. Studenti budou chodit do školy, když je bude čekat zajímavá a kvalitní výuka, a naopak kantoři budou dělat zajímavou výuku v případě, že na ni budou chodit studenti, které to zajímá. Samozřejmě má spolek určitou výhodu, protože jsme ta neobligatorní část. A studenti vědí, že naše věci jsou dobrovolné, takže mohou přijít nebo nepřijít, a zároveň vědí, že i my to děláme dobrovolně a vždycky se snažíme o to, aby to bylo co nejlepší. Proto tam chodí. Jak velký je zájem o účast na workshopech? Máme za sebou například workshop na interiéry kavárny a studovny na Fakultě elektrotechnické. Toho se účastnilo okolo dvaceti několikačlenných týmů. Byl to obrovský úspěch, protože vítězný tým se mohl podílet i na realizaci. To samé probíhalo na workshopu pro kavárnu Vysoké školy chemicko-technologické. Na fakultě studuje přes patnáct set studentů. Kolik z nich je členy spolku? Máme třiadvacet řádných členů a kolem třiceti mimořádných členů a specialistů. Kromě dvou absolventů jsou teď všichni členové studenti. Mezi členy mimořádnými je více absolventů. Například jeden z nich nám odlévá olověné sošky. Tušíte, jak vás studentská obec na fakultě vnímá? Před dvěma třemi roky bylo povědomí o Spolku rozhodně menší. Mohu to docela dobře porovnat, protože jsem na škole už sedmý rok. Studenti věděli jen to, že pořádáme Dušana a nějaké přednášky nebo workshopy. Rozhodli jsme se, že to chceme změnit. A začali jsme dávat větší důraz na naše PR, snažíme se více otevírat, na otevřené schůze může přijít kdokoliv a zjistit, jak to ve Spolku chodí, více dbáme na Facebook a všechny informační kanály. Uspořádali jsme i vánoční večírek, kam přišli všichni naši kamarádi, kteří jsou vně spolku, atd. Dušana jsme mimochodem představovali také 14. ledna na studentské noci na Fakultě strojní. Snažíme navázat kontakt také s Fakultou informačních technologií, která s námi sdílí novou budovu. Vzájemně se zveme na akce, na jaro plánujeme společnou grilovačku před fakultou s mottem: najdi si svého architekta a najdi si svého fiťáka. Jednou z významných akcí na fakultě je nocovka. Moc se neví, že ji pořádá Spolek... Povoluje ji vedení a do velké míry je FA Nonstop dílem koordinátorky magisterského studia Edity Lisecové. My spolupracujeme se správou budovy a s IT oddělením na tom, jak studentům předat organizační informace. Jak byste charakterizovala vztah SPA ke škole? Řekla bych, že náš hlavní vztah je vztah k Ústavu nauky o budovách, díky němu máme kde být. Pan Kohout jakožto vedoucí nám umožňuje užívat jednu místnost zdarma, protože pronájem bychom si na fakultě dovolit nemohli. Co se týče vztahu ke škole obecně, jedním z cílů Spolku je podíl na studentské činnosti a s tím samozřejmě souvisí i vztah ke škole. Takže se fakultnímu vedení snažíme navrhovat různé akce. Například na konci zimního semestru SPA vedení nabídl, že předělá a znovu zpropaguje studentskou anketu ČVUT. A po vedení jsme chtěli příslib, že na to budou nějakým způsobem reagovat. Systém není úplně stoprocentní a každý semestr tento úkol představuje vyexportovat si role všech kantorů ve všech předmětech, poslat údaje sekretářkám ke kontrole a znova tam jedno po druhém zapsat. Odpověď z vedení ale nedorazila. Také se chystám za novým panem děkanem, abych mu vysvětlila, kdo jsme, jak jsme na tom finančně, co děláme, aby měl lepší přehled. Určitě bych byla ráda, kdyby spolupráce s fakultou byla širší. Děkuji za rozhovor. JHR 11

12 pokračování ze s architektury FA ČVUT. Na konferenci se sešli účastníci z několika ústavů fakulty, studenti i pedagogové. Toto setkání se ukázalo jako velice užitečné, protože umožňuje konfrontaci dílčích pracovních výsledků a hypotéz se širší škálou názorů a přístupů. Pracovní charakter konference podpořil její komorní formát s deseti přednášejícími a hosty, kteří se aktivně zapojovali do debaty. Konferenci zahájil příspěvek doc. Oldřicha Ševčíka, který nabídl stručný přehled historie recepce architektury v evropském kulturním okruhu a zamyšlení nad podmínkami přijetí architektonického díla jako kanonického. Následovala prezentace Daniela Sokola z Ústavu nauky o budovách na téma Ikonické stavby a jejich společenské souvislosti. Mariana Pytlounová-Pančíková z Ústavu navrhování zvolila jako východisko své úvahy teorii fikčních světů, známou z literární teorie, a zkoumala její nosnost pro obor architektury. Martina Sedláková se zabývala otázkou reality a virtuality architektury a vztahem obrazu architektury a reálného stavebního díla. Dopolední blok uzavřela Jana Tichá pokusem o provizorní odpověď na otázku po možnosti autentického regionalismu v současné architektuře. Odpoledne prezentovala Tereza Vokurková dílčí výsledky svého výzkumu krajinných a zahradních úprav historických průmyslových areálů a Miroslav Pavel přednesl příspěvek na téma bytové výstavby v Nizozemsku na přelomu 19. a 20. století. Konference se zúčastnil i vedoucí hostitelského ústavu prof. Matúš Dulla a seznámil přítomné s výsledkem svého soukromého výzkumu využití prostor Nové budovy FA ČVUT. Závěr konference patřil příspěvkům z oblasti individuálního bydlení: Veronika Kroulíková referovala na téma vztahu architekta a klienta v procesu tvorby ideálního bydlení a Jan Tesař z Ústavu navrhování I. představil rodinné domy vedoucího ústavu Jána Stempela. Příspěvky z konference jsou publikovány na fakultním portálu v elektronickém sborníku. Konference byla podpořena grantem ČVUT SVK 24/13/15. Jana Tichá Workshopy, přednášky, konference X Památky Cyklus přednášek. Pořádá Ústav dějin architektury. Matúš Dulla, Nechtěné dědictví: památková ochrana architektury minulého století 25. března; Petr Hájek, Hledání kontextu 2 1. dubna; Jan Pešta, Malá i velká tajemství hradu Sádek 8. dubna; Radim Urbánek, Mlýny a vývoj českého mlynářství 15. dubna; Ivan Houska, Čechův most, restaurování mýtných domků a jejich sochařské výzdoby 22. dubna. Posluchárna Janák, FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Vždy v úterý od X Marc Chauveau, historik umění a dominikánský bratr z kláštera La Tourette ve Francii, prosloví dvě anglické přednášky. 1/ Sakrální architektura Le Corbusiera: Ronchamp, La Tourette, Firminy. Kotěra (posluchárna 105), FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Pondělí od / Oživení sakrálního umění ve Francii po roce 1950: výzva velkým umělcům. Dialog mezi architektonickým dědictvím a současným uměním v klášteře La Tourette. Kotěra (posluchárna 105), FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6. Čtvrtek od X Workshop Jižní Město-Háje: Bezpečnost veřejného prostoru. Pořádá Ústav urbanismu FA ČVUT v Praze ve spolupráci s o. p. s. Otevřená společnost. FA ČVUT, místnost 152/153. (Počet kreditů: 2.) generální partner ALFA bulletin Fakulty architektury ČVUT / Vydává: vedení FA ČVUT / Ročník 8 / Vychází 10 ročně / MK ČR E / Redakce: Jiří Horský / Layout: Tomáš Legner; s. 6 7: Jaroslav Hulín / Jazyková redakce: Eva Lorencová / Snímky, není-li uvedeno jinak: archivy autorů / DTP: Irena Holičová / Tisk: Ottova tiskárna, spol. s r. o. / Kontakt: redakce bulletinu Alfa, č. 811, Thákurova 9, Praha 6, tel.: / alfa@fa.cvut.cz.