TENIS. Ročníková práce. Školní rok 2016 / Autor: Gabriela Jančíková, IX. A Konzultant: Mgr. Dita Šicová

Transkript

1 TENIS Ročníková práce Školní rok 2016 / 2017 Autor: Gabriela Jančíková, IX. A Konzultant: Mgr. Dita Šicová 1

2 Obsah 1. PROHLÁŠENÍ PODĚKOVÁNÍ ÚVOD CHARAKTERISTIKA HISTORIE HISTORIE ČESKÉHO TENISU NEJLEPŠÍ ČEŠTÍ TENISTÉ SOUČASNÍ NEJLEPŠÍ ČEŠTÍ TENISTÉ TENISOVÉ VYBAVENÍ TENISOVÁ RAKETA TENISOVÉ MÍČE OBLEČENÍ A OBUV ZNAČKY TENISOVÁ TECHNIKA MŮJ VZOR ZÁVĚR RESUMÉ ZDROJE

3 1. Prohlášení Prohlašuji, že jsem ročníkovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Ve Sloupě dne Gabriela Jančíková 3

4 2. Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, Mgr. Ditě Šicové, za ochotnou pomoc a cenné rady při vypracovávání ročníkové práce. 4

5 3. Úvod Tento sport jsem si vybrala, protože ho hraji od svých šesti let. Myslím, že by byla škoda toho nevyužít, abych o tom něco nenapsala. Jak jsem se již zmínila, hraji tenis od doby, kdy jsem začala chodit do školy. Začínala jsem v Prostějově v tenisovém klubu Agrofert, kde si mě vzal do své tenisové školičky trenér pan Ing. Ivo Müller. Když jsem zvládla tenisové základy, začal mě trénovat můj tatínek. Od devíti let jsem nastoupila k panu trenérovi Michalu Slavíkovi, který moje tenisové kvality rozvíjel čtyři roky. Nyní je mým hlavním trenérem tatínek a ještě k tomu jezdíme k panu Světlíkovi do Prostějova. Právě ten mě zavedl do tenisového klubu HTK Třebíč, za nějž hraji už rok. 5

6 4. Charakteristika Tenis je míčová hra, určená maximálně pro čtyři hráče. Varianta se dvěma hráči je dvouhra a varianta se čtyřmi hráči se nazývá čtyřhra. Může být také ještě další varianta a tou je smíšená čtyřhra, kdy hrají muž a žena proti muži a ženě. Pravidlem tenisu je, že při každé soutěži musí hrát proti sobě lidé stejného pohlaví. Výjimkou je jen minitenis a babytenis, protože v téhle kategorii jsou menší děti do devíti let, takže jsou síly muže a ženy většinou vyrovnané. Soupeři stojí proti sobě na obdélníkovém hřišti (tenisovém dvorci) a pokoušejí se odrazit tenisový míček tak, aby jej soupeř nemohl v rámci pravidel přes síť vrátit. Tenis se hraje s tenisovou raketou nebo pálkou. V jejím rámu jsou tzv. struny, které odráží tenisový míček zpět na druhou polovinu dvorce. Dvorec, na kterém se hraje, může mít různé druhy povrchů, např. antuku, tvrdý povrch a trávu. [1] 6

7 5. Historie Je možné, že ke zrození tenisu došlo již v roce 1858, když právník a úředník major Henry Gem a člen čestných průvodců panovníka na dvoře královny Viktorie major Walter Clopton Wingfield, nazvali trávník v Edgbastonu ve Warwickshire tenisovým dvorcem. Než byl v Leamingtonu v roce 1872 vytvořen první tenisový klub, Francouzi říkali tenisu jeu de paume, v překladu doslova hra dlaní, která se původně opravdu hrála rukama. Ve Velké Británii se tomu říkalo pravý tenis, ve Spojených státech tenis na dvorcích a v Austrálii královský tenis. Je možné, že se tenis hrál již v 6. století n. l., kdy byly jeho kořeny v Persii a v Egyptě. Faktem je, že se první zmínka o této hře v anglické historii nachází v církevních rukopisech. To dává důvěryhodnost teorii, že se tenis objevoval již v klášterech opatů. Je možné, že odtud jsou vymyšleny halové tenisové dvorce se šikmou střechou a dvířky v jednom rohu. Ať už je pravda jakákoliv, tenis byl, je i bude královskou hrou. Za vlády francouzského krále Ludvíka X. obliba tenisu rychle stoupala. V Evropě se pořádaly zápasy a sázely se i velké částky na výsledek. Během 16. století byl velice známý ve většině Evropy, nejvíce ve Španělsku, Itálii, Švýcarsku a Belgii. Dvorce byly i v Praze a v roce 1866 byl určitě i jeden v Rusku. Tenis se hrál i v New Yorku. Jednou se italský emocionální malíř Caravaggio údajně při zápase v Římě v roce 1606 tak rozzuřil, že zabil svého protihráče a musel uprchnout. Jak popularita tenisu rostla, podnikatelé začali přicházet na různé varianty hry, tudíž se musel zavést určitý řád. Marylebonský kriketový klub ve svém postavení [2] 7

8 ohledně raket a reálného tenisu navrhl, že by měl tenisový výbor stanovit univerzální pravidla pro veškerý tenis. Nová pravidla byla tedy uvedena 24. května v roce Ta stanovila, že má být dvorec 9,1 m široký v základě (dnes ho máme o 0,9 m kratší) a 23,8 m dlouhý (což je i teď). Linie podání byla ve vzdálenosti 7,9 od sítě. Servis se tedy musel podávat s jednou nohou za základní čárou a musel dopadnout mezi síť a servisovou čáru dvorce protilehlého tomu, kde stál podávající. Pravidla tenisu musela být od této chvíle pro muže i ženy stejná. Dalším zvláštním pravidlem u tenisu je jeho počítání. Zjistit původ bodovacího systému je obtížnější než minulost hry tenisu. Tento systém je zřejmě založen na čtvrtkách hodiny. Je snadné tedy pochopit hodnoty 15 a 30, ale 40 není přece po čtvrtce. Většina historiků tenisu si myslí, že to bylo původně 45, ale nakonec to prý při používání bylo zkráceno na 40. Poté následuje ještě shoda a výhoda. Shoda se počítá jen za stavu 40 ku 40. Když jeden ze soupeřů vyhraje následující bod, je to pro něho výhoda. Stačí mu tedy jen jeden bod do vyhrání takzvaného gemu. Když ale prohraje tento bod, dostává se zase na stav 40 ku 40. A takhle je to pořád dokola, dokud dotyčný nezíská další dva body. [3] 8

9 5.1. Historie českého tenisu Začátky organizovaného tenisu v Česku se datují od roku 1893, kdy byl založen první Český klub v Praze, který založil J. Rössler-Ořovský. Zpočátku byl tenis brán jako zábavný sport, ale od 90. let 19. století začaly vznikat české tenisové společnosti, v nichž se tenis začal pěstovat hlavně závodně. Ve stejném roce byl založen tenisový klub v Olomouci a tenisový obor Plzeňského klubu velocipedistů. Roku 1894 vznikl i tenisový klub v Brně a v roce 1895 se hrálo první mistrovství zemí Koruny české. Soutěž se hrála až do roku 1914 a přispěla k velkému rozmachu tenisu u nás. Po vzniku Československa, 13. prosince 1918, se sešla mimořádná schůze České tenisové asociace a v roce 1919 byla založena Československá tenisová asociace. Důležitým rokem se stal rok 1921, kdy se ČSR poprvé zúčastnila soutěže o Davisův pohár. Českoslovenští tenisté dosahovali v letech První republiky mezinárodních úspěchů. Po roce 1969 se začala tělovýchova budovat a vznikly dva tenisové svazy: Český tenisový svaz a Slovenský tenisový svaz. Od roku 1993 je vrcholnou tenisovou organizací Český tenisový svaz Nejlepší čeští tenisté Martina Navrátilová Bývalá československá tenistka, která je považována za nejlepší tenistku všech dob. Narodila se 18. října 1956 v Praze. Byla po dobu 332 týdnů světová jednička, což je druhé nejdelší období. Dohromady vyhrála 58 grandslamových turnajů ve dvouhře i ve čtyřhře. Čtyřikrát Australian Open, dvakrát French Open, devětkrát Wimbledon a čtyřikrát US Open a dokonce sedmkrát Turnaj mistryň a to jen ve dvouhře. Když byla malá, hrála za tenisový oddíl LTC Řevnice, později šla trénovat do Prahy, kde si lépe rozvinula svůj talent. Když jí bylo 15 let, vyhrála Mistroství Československa. Později šla na pražské Gymnázium Na Zatlance, které ale nedokončila, a v roce 1975 emigrovala do USA. V roce 1981 se stala americkou občankou a české 9

10 občanství dostala až v lednu Vyhrála 74 zápasů bez porážky, což je celosvětový rekord. [4] Ivan Lendl Je v současnosti nejlepší český hráč historie, který reprezentoval Československo. Narodil se 7. března 1960 v Ostravě. Nyní trénuje světovou dvojku hráče Andyho Murrayho. Ivan Lendl je bývalou světovou jedničkou profesionálního tenisu. Svou úspěšnou tenisovou kariéru začal v socialistickém Československu. Pomohl k vítězství ČSSR v Davis Cupu. Lendl vyhrál 8 grandslamových turnajů ve dvouhře. Dvakrát Australian Open, třikrát French Open a třikrát US Open. Vynechala jsem jeden grandslam a tím je Wimbledon. Na tohle jsem se ptala už několikrát svého tatínka a ten mi řekl, že Lendl nevyhrál nikdy Wimbledon, protože měl pomalé nohy nebo spíše vydřené. Na Wimbledonu je totiž tráva a ta je rychlejší než ostatní povrchy. Je to spíše domněnka, ale myslím, že je pravdivá. Lendl se poprvé stal světovou jedničkou 28. února 1983, ale hned poté byl vystřídán tenistou Jimmym Connorsem a Johnem McEnroem. Definitivní vládu dostal nad světovým tenisem roku 1985 a držel toto umístění pět let. Lendl stihl emigrovat do Ameriky, tam se oženil s Američankou Samanthou Frankovou a mají spolu pět dcer. Malá zajímavost, přezdívalo se mu Ivan Hrozný, protože nebyl mezi hráči moc oblíbený a na sobě tvrdě dřel. 10

11 [5] 5.3. Současní nejlepší čeští tenisté Karolína Plíšková V současnosti nejlepší profesionální česká hráčka, která reprezentuje Českou republiku pod klubem TK Sparta Praha. Na okruhu WTA ve dvouhře je na třetím místě a ve čtyřhře na jedenáctém. Narodila se 21. března 1992 v Lounech, má dvojče Kristýnu a nyní bydlí v Monte Carlu v Monaku. Karolína Plíšková, přezdívkou Kája, začala tenis hrát od svých čtyř let. Od roku 2009 se stala profesionální tenistkou. Nyní má Kája za sebou úspěšnou kariéru, jejím asi největší úspěchem je finále grandslamu US Open v Americe. Také má zásluhy na reprezentaci České republiky. V soutěži družstev, tzv. Fed Cupu, skvěle odehrála svoji roli. V roce 2016 prohrála jen jeden zápas, což je zatím její nejlepší výsledek. S její tenisovou formou dokázaly české tenistky společně vyhrát nad Francií. 11

12 [6] Tomáš Berdych Je momentálně nejlepší český profesionální tenista, který hraje za klub TK AGROFERT Prostějov. Narodil se 17. září 1985 ve Valašském Meziříčí. S tenisem začal v pěti letech. Na okruhu ATP ve dvouhře je čtrnáctý a ve čtyřhře sto šedesátý osmý v žebříčku. Největší jeho úspěch byl, že se dostal do finále slavného grandslamu Wimbledonu a čtyřikrát byl v semifinále grandslamových turnajů. S jeho pomocí Česká republika dosáhla na Davisův pohár, který vyhráli v roce 2012 a hned poté v roce [7]

13 6. Tenisové vybavení Stále se mění pravidla, velikost či místo hřiště, kde se tenis hraje, ale nejvíce se rozhodně mění tenisové vybavení. Především tenisové rakety, dále tenisové míče a nemůže chybět také oblečení a obuv, o kterých se ale budeme bavit v následující podkapitole Tenisová raketa Začnu tenisovou raketou, která hraje v tenise jednu z nejdůležitější rolí, bez rakety se totiž nikdo neobejde. Dříve se rakety vyráběly zejména ze dřeva, z kovu či oceli. Obrovský přelom byl rok 1960, v Paříži si totiž nechal Jean René Lacoste udělat kovovou raketu s otevřeným krkem. Raketa byla skvěle vyvážená a lehčí. Tím pádem dřevěné rakety už nebyly takový trend jako dříve. Po dvou letech, když prodal několik vlastních raket, se seznámil s Tonym Trabertem, který pracoval pro firmu Wilson z USA. Ve Wilsonu připadala raketa všem skvělá, a tak odkoupili od Lacosty patent a začali vyrábět tyto rakety ve velkém. Raketa se jmenovala Wilson T2000, měla pochromovaný rám a aerodynamickou konstrukci. Největším propagátorem se stal tenista Jimmy Connors, který s ní v roce 1974 vyhrál Wimbledon, Australian Open ale i US Open. V roce 1976 přišel vášnivý tenista a výrobce lyží Howard Head s novinkou. Pro jednu z mnoha firem zvanou Prince vyrobil raketu s velmi velkou hlavou, které se takzvaně říká oversize (nadměrná velikost). Od této chvíle se začal používat termín [8] 13

14 sweet spot (sladký bod), jenž nám označuje místo výpletu uprostřed, které je nejvhodnější k zásahu míče. Tato raketa určila trend budoucího vývoje raket. Materiály byly však velmi rychle zaměněny za grafit a čedič (ten používám i já) kevlar, carbon, zylon a mnoho dalších materiálů, protože jsou lehčí a pevnější. Raketa se skládá obecně z hlavy, krčku a držadla (grip). Pro správný výběr se musí přihlížet na hmotnost, délku či na již zmíněný grip Tenisové míče Na počátku 15. a 16. století byly tenisové míče podstatně menší než dnešní tenisové míče. Většinou byly naplněny čímkoli, co se kde našlo. Nejčastěji ale kamenem, který byl nejdříve obalen ve zvířecí srsti a potom vložen do vlněného obalu. Velikost ani hmotnost míče nebyla přesná, takže každý míček mohl vypadat úplně jinak. V roce 1860 začala strojová výroba, kdy obal míče tvořila guma nařezaná do tvaru jetelového listu, který byl posléze slepen k sobě. Uvnitř míče byla kapsle s plynem, který se po zahřátí uvolnil a tím se míček nafoukl. Míček byl tvořen na povrchu z flanelu, ale poté se přešlo na melton. Barva míčku se změnila z bílé na žlutou kvůli její výraznosti při sledování televizních pořadů. Mezi významné tvůrce patřil německý chemik Bengt Hall, který svým způsobem založil firmu Tretorn. Je zajímavé, že ačkoli tenis dříve vůbec nehrál, začal zdokonalovat tenisové míče. Za deset let vyvinul stovky různých typů míčů, které byly testovány ve výzkumné laboratoři Tretorn. V roce 1955 Tretorn s pomocí pana Halla vyrobil osmnáct netlakových míčků. [9] 14

15 Dnešní míče jsou zkoumány pomocí mikroskopu a laseru, tudíž jsou všechny totožné. Poslední dobou se výrobci míčů zaměřili na to, aby byly vyrobeny vhodné míče podle lokace turnaje. Pokud jde o granslamy, na US Open a Australian Open dodává míče firma Wilson, na Wimbledon firma Slazenger a firma Babolat pro turnaj French Open. V České republice se na turnajích, ale i v obvyklém prostředí, používají míčky od firmy Wilson Oblečení a obuv Oblečení [10,11,12] Pro tenis je důležité vybrat si správné oblečení a hlavně obuv. Může záležet i na značce, protože jsou specializovány přímo na tenisové či jiné sportovní oblečení. Nejlepší je oblečení, které hlavně dobře odvádí pot, je pohodlné a má takové příslušenství, které je na tenis určeno. Důležitou součástí oblečení jsou sukně, šortky, tříčtvrteční kalhoty nebo jiné kalhoty, které dobře drží na pase, neomezují v pohybu a mají kapsy. Já doporučuji pro ženy sukně, protože je na nich geniální možnost, že si můžu dát míček přímo pod sukni, která se skládá z obtažených kraťásků, nad kterými je sukýnka. 15

16 [13,14] Druhou částí je triko. Nejlepší je triko s krátkým rukávem, které dobře odvádí pot a je pohodlné. [15,16,17] Nedílnou součástí je kšiltovka nebo kšilt, které chrání oči a obličej před slunečním zářením. 16

17 [18,19] Poslední důležitou věcí jsou ponožky. Možná by si někdo myslel, že ponožky nejsou tak důležité, ale nikdo se v tenise bez nich neobejde, protože mají na starost ochranu paty a pohodlnost nohy. V létě je dobré nosit kotníkové ponožky, kvůli pocení nohou, kdežto v zimě je lepší nosit vyšší ponožky. Jak jsem se již zmiňovala, je lepší používat značkové než obyčejné. Jsou pohodlnější a vsakují dobře pot Obuv [20,21] Mezi nejdůležitější tenisové vybavení se řadí obuv, která má vliv na kvalitní běhání, bez něhož se žádný tenista neobejde, a proto potřebuje obuv pevnou a pohodlnou. 17

18 Pro dynamickou hru musí boty na tenis dokonale sedět a poskytnou člověku potřebnou rychlost a stabilitu. Navíc musí dokonale chránit klouby, šlachy a svaly před otřesy a nadměrnou námahou. Obuv se většinou vybírá podle povrchu tenisového dvorce. Při hře na antuce se používá tenisová obuv s tzv. stromečkovým vzorem, který je pro tento povrch přímo navržen. Díky téhle obuvi se může hráč po hřišti kontrolovatelně klouzat a být u míče i rychleji. Na tvrdých površích, což je beton nebo guma, se preferují boty protiskluzové. Jejich podrážka je tvořena vícepruhovou směsí, díky čemuž hráč získá jistotu pohybu na jakémkoliv tvrdém povrchu a boty nebudou klouzat. Je dobré si vybrat boty, které jsou značkové, protože je u nich větší jistota určení přímo na tenis. Já osobně doporučuji boty ADIDAS, protože mi vyhovují a jsou hlavně pohodlné. [22] 6.4. Značky Značky raket Značek tenisových raket je mnoho, a proto se zmíním alespoň o dvou. První a podle mě nejlepší raketa je tzv. wilsonka, jejíž výrobu zajišťuje firma Wilson Sporting Goods. Tato americká firma sídlí v Chicagu. Zabývá se výrobou sportovních potřeb většinou pro míčové hry, což je tenis, americký fotbal, baseball, basketbal, softball, squash, volejbal a badminton. Tuto značku využívá několik světových 18

19 tenistů, jako je například můj vzor Švýcar Roger Federer nebo tenistky z USA sestry Williamsovy. Já osobně tuhle značku používám, konkrétně Wison Blade g (viz obrázek) a jsem s ní velice spokojená. Druhá raketa, která také patří mezi nejlepší, je firma Head. Tou hraje například Angličan Andy Murray nebo český tenista Tomáš Berdych. Další výrobci tenisových raket jsou firmy Prince, Babolat, Yonex, Dunlop anebo Tecnifibre Značky tenisového oblečení a obuvi [23] Značek oblečení a obuvi je mnoho, a proto se zmíním jen o firmách Nike a Adidas. Začnu firmou Nike. Opět se jedná o americkou firmu, která sídlí v Oregonu. Firma vyrábí převážně sportovní oblečení, ale i obuv. Nike byla založena roku 1964 atletem Philipem Knightem a jeho trenérem Billem Bowermanem. Logo Nike vzniklo od řecké bohyně vítězství, která se jmenovala Niké. Heslo firmy je: Just do it. Což v českém překladu znamená: Prostě to udělej. A tak se stalo. Nike si postupně propracovala cestu až na vrchol slávy. 19

20 [24] Firma Adidas je německá firma vyrábějící sportovní oblečení, obuv či vybavení. Symbolem značky Adidas jsou tři černé proužky. Firmu založil v roce 1948 Adolf Dassler. Název firmy je odvozen od jeho zakladatele Adolfa, kterému se přezdívalo Adi a příjmení měl Dassler a tak vznikl název Adidas. Nyní firma sídlí v německém Herzogenaurachu. Já osobně mám od této firmy botasky a jsou pohodlné a vyhovují mi. 7. Tenisová technika Dnešní trenérská praxe se dívá na tenis jako na sport dovedností, v němž je každý úder jiný. Prakticky hráč nikdy nezahraje dva stejné údery. Maximální využití síly je dokonalé zvládnutí techniky. Pokud se dobře zvládne technika, může být člověk schopen hrát pomalu, ale i rychle. V téhle kapitole se budu snažit vysvětlit nejpoužívanější údery. Nebudu ale vysvětlovat všechny, jelikož je jich celkem 25. [25] 20

21 Topspinový forhend Topspinový forhend je nejčastější tenisový úder. Hráč při něm trefuje míček po odrazu na své straně. Je to většinou nejoblíbenější a zároveň nejúčinnější úder ze škály úderů, které má hráč k dispozici. Topspin je úder, kdy je míčku při úderu udělena silná horní rotace. Při topspinu neletí míček přímo, ale obloukem s prudkým klesáním. Držení je buď polozápadní, západní nebo východní. Tento úder hraným brzy po odskoku se silnou rotací představuje silnou zbraň. Proto je lepší zahrát míček zhruba 1 metr nad sítí. Fáze 1 - Příprava: Hráč by měl stát připraven s raketou před sebou ve forhendovém držení. Kolena musí být mírně pokrčena, aby hráč mohl rychle vyrazit. Fáze 2 - Sledování míčku: Při čekání na míček je nutné sledovat jeho dráhu a raketu mít připravenou před sebou. Fáze 3 - Nápřah: Jakmile míček odskočí, je nutné se napřáhnout. Ruka i držení zůstávají uvolněné. Fáze 4 - Švih vpřed: Při švihu hráč musí sklonit a zavřít hlavu rakety. Zápěstí je nutné uvolnit. Fáze 5 - Kontaktní bod: Kontakt s míčkem probíhá pohybem zdola nahoru, aby míček získal rotaci. K odehrání může dojít v jakékoli výšce až do výše hlavy. Fáze 6 - Protažení: Základní topspin se ukončí s raketou za ramenem. [26] 21

22 Topspinový bekhend obouruč Úder se hraje oběma rukama krátce po odrazu míčku na druhé straně těla. Tento úder používají hlavně mladí hráči, ale výjimkou není ani mezi profesionály. Obouručné držení dodává úderu sílu a kontrolu. Držení obouruč je, kdy se ruce dotýkají, a vedlejší ruka je ve forhendovém držení. Fáze 1 - Příprava: Hráč by si měl připravit raketu ve forhendovém držení před sebou. Kolena jsou mírně pokrčena, aby bylo možné rychle vyrazit. Fáze 2 - Sledování míčku: Je nutné sledovat míček a raketu mít nastavenou před sebou. Fáze 3 - Nápřah: Po odrazu míčku je čas se napřáhnout. Podpůrná ruka řídí směr rakety. Fáze 4 - Sklonění hlavy rakety: Před odehráním míčku hráč skloní hlavu rakety pod úroveň zápěstí. Tím dodá úderu rotaci. Fáze 5 - Kontaktní bod: V okamžiku odrazu hráč začne počítat od jedné do pěti, při pětce odehraje míček. Fáze 6 - Protažení: Po odehrání míčku zvedá vedlejší ruka hlavu rakety za opačné rameno. [27] Forhend s dolní rotací Jde o úder jednoruč, kdy se míček odehrává krátce po odskoku na dominantní straně hráče. Čop se používá především v obraně, když je hráč pod tlakem, nicméně lze ho použít i v útoku jako přípravný útočný úder nebo kraťas. Čopovaný míček získává po odehrání boční a zpětnou rotaci. 22

23 Obvykle se při tomto úderu používá kontinentální držení, což je pootočení rakety o cca 110 doprava. Fáze 1 - Příprava: Hráč by měl být připraven s raketou před sebou a vedlejší rukou si přidržovat krk rakety. Kolena jsou mírně pokrčena, aby bylo možné rychle vyrazit. Fáze 2 - Sledování míčku: Hráč musí sledovat dráhu míčku a nastavit mu raketu. Fáze 3 - Nápřah: Po odrazu míčku je čas se napřáhnout. Hráč musí dát, stejně jako u ostatních úderů, těžiště dolů. Fáze 4 - Kontaktní bod: V okamžiku odrazu by hráč měl počítat od jedné do pěti a při zaznění pěti odehraje míček. Fáze 5 - Protažení: Hráč by měl stáhnout raketu napříč dráze míčku, čímž získá boční a zpětnou rotaci. [28] Čopovaný bekhend jednoruč Jde o jednoručně hraný úder na bekhendové straně, krátce po odrazu míčku. Jednoručným čopovaným bekhendem obsáhnete podstatně širší pole. Čopování se nejvíce využívá při obranných úderech, když je hráč pod tlakem, ale lze ho použít i v útoku jako přípravný útočný úder nebo kraťas. Čopovaný míček získává po odehrání boční a zpětnou rotaci. Držení se při tomto úderu používá kontinentální, což je pootočení rakety o cca 110 doleva. 23

24 Fáze 1 - Příprava: Hráč by měl být připraven s raketou před sebou a vedlejší rukou si přidržovat krk rakety. Kolena jsou mírně pokrčena, aby bylo možné rychle vyrazit. Fáze 2 - Sledování míčku: Je nutné sledovat dráhu míčku a nasměrovat na něj konec držadla rakety. Fáze 3 - Nápřah: Po odrazu míčku je čas se napřáhnout. Hráč musí dát, stejně jako u ostatních úderů, těžiště dolů. Fáze 4 - Kontaktní bod: V okamžiku odrazu by hráč měl počítat od jedné do pěti a při zaznění pěti odehraje míček. Fáze 5 - Protažení: Při protažení úderu by měly být lopatky co nejvíce stlačené k sobě. [29] Forhendový kraťas K překvapení hráče, který se pohybuje u základní čáry, může hráč použít tzv. kraťas, forhend s dolní rotací, hraný s otevřenou hlavou rakety, jež míček pošle protihráči těsně za síť. Pohyb musí být rychlejší než obvykle tak se podaří dodat míčku spodní rotaci. 24

25 [30] Bekhendový kraťas jednoruč K překvapení hráče, který se pohybuje u základní čáry, může hráč použít tzv. kraťas, tedy v podstatě bekhend hraný otevřenou hlavou rakety. Úder zkrátíte a pošlete těsně za síť. Pohyb musí být rychlejší než obvykle tak se podaří dodat míčku spodní rotaci. [31] Podání s boční rotací Při tomto podání získává míček boční rotaci, takže se při letu stáčí. To se může hodit při prvním i druhém podání. Míček lze také trefit zezadu napříč, to nazýváme tlučeným podáním. 25

26 Při tomto úderu se obvykle používá kontinentální držení, což je pootočení o cca 110 doprava. Fáze 1 - Příprava na podání: Hráč by se měl postavit zhruba 45 k základní čáře s míčkem a raketou před sebou. Měl by se soustředit na místo, kam by měl míček po servisu dopadnout. Zápěstí je rovné. Fáze 2 - Zvednutí rukou: Před podáním hráč musí zvednout obě ruce nad hlavu. Loket ruky, v níž drží raketu, nechá pokrčený a nadhozovou ruku natáhne. Fáze 3 - Nasměrování konce držadla: Hráč spustí hlavu rakety k zemi a konec držadla nasměruje na míček, aby servis získal na síle. Fáze 4 - Kontaktní bod - propnutí na špičky: Nyní se hráč vytáhne na špičky a hlavou rakety odehraje míček s boční rotací. Fáze 5 - Protažení úderu: Po odehrání míčku se zápěstí stáčí ke straně. Fáze 6 - Protažení: Po servisu s boční rotací raketa většinou směřuje kolem těla na opačnou stranu a zastavuje se v úrovni pasu. [32] Podání s horní rotací Při tomto podání hráč udělí míčku vrchní rotaci, takže letí výš nad sítí. To hráč využije hlavně při druhém podání. Servis s horní rotací je technicky podobný servisu s rotací boční, ale odskok míčku se liší, takže výsledek je rozdílný. Při tomto úderu se obvykle používá kontinentální držení. Fáze 1 - Příprava na podání: Hráč by se měl postavit zhruba 45 k základní čáře s míčkem a raketou před sebou. Měl by se soustředit na místo, kam by měl míček po servisu dopadnout. Zápěstí je v rovině. 26

27 Fáze 2 - Zvednutí rukou: Před podáním musí hráč zvednout obě ruce. Loket ruky, v níž drží raketu, nechá pokrčený a nadhozovou ruku natáhne. Fáze 3 - Nasměrování konce držadla: Hráč spustí hlavu rakety k zemi a konec držadla nasměruje na míček, aby servis získal na síle. Fáze 4 - Kontaktní bod - vypnutí na špičky: Nyní se hráč vytáhne na špičky a hlavou rakety odehraje míček s horní a boční rotací. Fáze 5 - Protažení úderu: Po odehrání míčku se zápěstí stáčí ke straně. Fáze 6 - Po servisu s horní rotací raketa většinou směřuje kolem těla na opačnou stranu a zastavuje se v úrovni pasu. [33] Forhendový volej Tento úder se většinou používá u sítě, kde je jen malá pravděpodobnost, že míček odskočí dříve, než jej hráč odehraje. Hráč má velkou šanci získat volejem bod, zvlášť jde-li o volej odehraný v úrovni hlavy. Technika voleje je podobná jako u čopovaných úderů, takže většinou míčku udílíme zpětnou, nebo boční rotaci či obojí. Pro tento úder se většinou používá kontinentální držení, ačkoli někteří hráči užívají i východní forhendové držení. Fáze 1 - Příprava: Hráč by měl stát připraven s raketou před sebou v kontinentálním držení. Kolena by měla být mírně pokrčena, aby mohl rychle vyrazit. 27

28 Fáze 2 - Sledování míčku: Hráč musí sledovat dráhu míčku raketou, kterou drží před sebou, nad úrovní ruky. Fáze 3 - Kontaktní bod: Až hráč napočítá do pěti, odehraje míček. Úder zakončí v okamžiku, kdy se dotkne míčku. [34] Bekhendový volej Obvykle se tento úder používá na síti, před dopadem míčku na zem. Technika voleje je podobná jako u čopovaných úderů, takže většinou míčku dáváme spodní, nebo boční rotaci (rotace je možné kombinovat). Pro tento úder se většinou používá kontinentální držení. Fáze 1 - Příprava: Hráč by měl být připraven s raketou před sebou v kontinentálním držení. Kolena by měla mít mírně pokrčena, aby mohl rychle vyrazit vpřed. Fáze 2 - Sledování míčku: Při sledování dráhy míčku přidržuje vedlejší ruka krk rakety před tělem. Fáze 3 - Kontaktní bod: Až hráč napočítá do pěti, odehraje míček. Úder zakončí v okamžiku, kdy se dotkne míčku. 28

29 [35] Forhendová smeč Pokud jdete na síť a soupeř se vás pokusí lobovat, můžete se pokusit o velice účinnou smeč. Pro tento úder se obvykle používá kontinentální držení. Fáze 1 - Příprava: Hráč by měl být připraven s raketou před tělem. Fáze 2 - Zvednutí obou paží: Hráč musí sledovat míček při letu oběma rukama nad hlavou. Fáze 3 - Kontaktní bod - vypnutí na špičky: Hráč se vypne na špičky a smečuje k zemi. Tento úder lze hrát i ve výskoku. Fáze 4 - Uvolnění zápěstí: Hráč musí uvolnit zápěstí směrem dolů. Fáze 5 - Protažení: Po smeči směřuje raketa většinou k opačné straně a zůstává ve výšce pasu. 29 [36]

30 8. Můj vzor Roger Federer je švýcarský profesionání tenista narozen 8. srpna 1981 v Basileji. Otec Robert Federer je Švýcar pocházející z Bernecku, obce ležící blízko švýcarsko-rakousko-německé státní hranice. Matka Lynette Federerová, rozená Durandová, je Jihoafričanka narozená v transvaalském městě Kempton Park, nacházejícím se v provincii Gauteng. Rodiče se seznámili na služební cestě, když oba pracovali pro farmaceutickou firmu. Roger má také sestru Dianu, která je o dvacet měsíců starší a pracuje jako zdravotní sestra. S rodinou vyrůstal v prostředí severošvýcarských obcí Birsfelden. Roger Federer po svém prvním wimbledonském vítězství v roce 2003 ovládl tenisový svět jako nikdo jiný před ním. Jeho hra se vyznačuje obávanou herní silou a jedinečnou kreativní technikou. Už v průběhu kariéry jej pokládají za nejlepšího hráče všech dob. Získal sedmnáct grandslamových titulů a je čtyřnásobným nejúspěšnějším světovým sportovcem roku (2005, 2006, 2007, 2008). V roce 2008 slavil v Pekingu olympijské zlato ve čtyřhře a vrchol kariéry prožil v roce 2009 vítězstvím na Roland Garros zkompletoval sbírku grandslamových turnajů! V následujících letech sice uvolnil pozici světové jedničky Rafaelu Nadalovi a Novaku Djokovičovi, ale 9. července 2012 se švýcarský tenista na post nejlepšího tenisty světa podle žebříčku ATP vrátil vskutku úchvatným způsobem - posedmé vyhrál Wimbledon. O několik týdnů později navíc na olympijském turnaji na londýnské trávě přidal stříbrnou medaili ve dvouhře. Federer navzdory svým mimořádným úspěchům neztratil skromnost a smysl pro to podstatné. Mezinárodní megahvězda a vyslanec UNICEF se hodně angažovaně a zodpovědně zasazuje ve prospěch sociálně slabých. Nadace Rogera Federera, kterou založil, podporuje děti v nouzi a mládežnický sport. [37] 30

31 9. Závěr Tenis je velice rozsáhlé téma a popsat vše do detailů by mi trvalo měsíce možná i roky pečlivé práce. V první části jsem popsala historii českého a zahraničního tenisu. Poté jsem se snažila uvést vhodné oblečení i vybavení a poukázala jsem na techniku, která není tak jednoduchá jak vypadá. Nakonec jsem popsala svůj vzor Rogera Federera, který mě fascinuje a pohání stále dál. Psaní a dozvídání se více informací o tenise mi změnil pohled na tenhle sport. Zdá se mi, že je teď mnohem zajímavější a přitažlivější než byl před tím. Určitě budu s tenisem pokračovat dál. Bude to sice těžký boj, ale věřím, že docílím toho, čeho budu chtít. Poděkování nestačí jen paní učitelce Šicové, ale i mamince a hlavně tatínkovi, kteří mě podporovali, podporují a určitě i podporovat budou. 10. Resumé I chose tennis as the topic for my coursework. In the first part I focused on the history of Czech and foreign tennis. The next part is about the appropriate clothes and equipment. And at the end I mentionted the technique and my favourite tennis player. Writing about tennis was very exciting for me. I learnt a lot of information and now I like playing tennis even more than before. In the future I want to spend time with tennis, because it belongs to my life and I hope it will belong to my life forever. 31

32 11. Zdroje LITTLEFORD, John a Andrew MAGRATH. Tenis: údery, taktika, strategie: jak se zlepšit v tenise. V Praze: CooBoo, ISBN STAUFFER, René. Tenisový génius Roger Federer a jeho příběh. 5. vyd. Bratislava: TIMY PARTNERS spol., ISBN Vlastní zkušenosti file:///c:/users/mamka/downloads/bptx_2013_1_11510_0_385877_0_ pdf Obrázky: lonial_lawn_tennis_tournament_being_played_at_the_brisbane_cricket_ground,_1 899.jpg

33 dth=20000&id_file= a pono%c5%beky-head-sneaker-unisex-3-p%c3%a1ry.jpg c40e9ed9cf_adidas.jpg 33

34 image-a-76_ jpg JPG _crop.jpg/245px-Federer_Monte_Carlo_2007_crop.jpg s.jpg/200px-federer_at_indian_wells.jpg Marat_Safin.jpg