Vývoj tenisových materiálů

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportu v přírodě Vývoj tenisových materiálů Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martin Vilím Vypracoval: Jiří Pačes ASAK ZSV3S Brno 2010

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a pouţil jen literaturu a prameny, které jsou uvedeny v Seznamu pouţité literatury. V Brně dne vlastnoruční podpis

3 Poděkování Děkuji vedoucímu práce panu Mgr. Martinu Vilímovi za pomoc, odborné vedení a spolupráci při zpracování mé bakalářské práce.

4 Obsah Obsah... 4 Úvod Historie tenisu Kořeny hry tenis Počátky novodobého tenisu Historie českého tenisu Historický vývoj techniky a taktiky Vývoj tenisových raket Dřevěné tenisové rakety Kovové tenisové rakety Kompozitové tenisové rakety Novodobý vývoj tenisových raket Charakteristiky tenisové rakety Fyzikální vlastnosti raket Herní vlastnosti raket Rakety pouţívané vrcholovými hráči Shrnutí Vývoj tenisových míčů Gumové tenisové míče Novodobý vývoj tenisových míčů Charakter tenisových míčů Shrnutí Vývoj tenisových strun Přírodní tenisové struny Syntetické tenisové struny Historie vyplétání tenisových raket Novodobý vývoj tenisových strun Novodobé vyplétání raket Charakteristika tenisových strun Shrnutí Vývoj tenisového dvorce Travnaté tenisové dvorce... 38

5 5.2 Antukové tenisové dvorce Tvrdé povrchy tenisových dvorců Novodobý vývoje tenisových kurtů Charakteristika tenisových dvorců Uţívané umělé herní povrchy Shrnutí Vliv materiálů na tréninkový proces Závěr Pouţitá literatura a zdroje Seznam obrázků a pouţitých citací... 47

6 Úvod Tenis patří k nejrozšířenějším sportům na světe a je zastoupen na všech světadílech. Počet hráčů se neustále zvyšuje a přesahuje třicet milionů. Důvodem oblíbenosti tohoto sportu je skutečnost, ţe tenis je moţné hrát bez ohledu na věk a tělesné parametry. Tenis řadíme k míčovým síťovým hrám. Charakteristické pro tenis je rychlé střídání herních situací, pouţívání široké škály úderů a to vše při neustálém pohybu po dvorci. Z těchto důvodů se při tenise rozvíjí zejména rychlý odhad situace, nervosvalová koordinace, postřeh a přizpůsobivost hře a soupeři. Hra klade i obrovský tlak na psychiku, především na koncentraci, která neustále kolísá (například během přestávek mezi hrou), proto je nesmírně těţké ji udrţet po celou dobu. Tenis má příznivý vliv na zdraví člověka, jednak pro zapojení všech pohybových schopností, tak pro jeho malou úrazovost. Dále je tenis provozován na čerstvém vzduchu a slunci, nové tenisové areály vznikají v nádherném přírodním prostředí. Výhodou je i to, ţe tenis lze hrát v zastřešených prostorách, coţ z něj činí sport, který je moţné provozovat celoročně. V poslední době oblíbenost tenisu velice stoupla a zájem o něj je obrovský jak z řad mládeţe, tak dospělých. Nejedná se pouze o sport vrcholový, ale i o sport rekreační, a to především kvůli jeho lehké dostupnosti a finanční nenáročnosti. I prestiţ tenisu ve společnosti roste například díky pořádání firemních turnajů, takţe snaha se jej naučit mezi lidmi neustále stoupá. To vše dělá z tenisu nenapodobitelnou hru, při které procvičíme všechny svoje pohybové schopnosti a dovednosti. Tenis není úplně jednoduché se naučit především kvůli jeho náročné technické sloţce, která vyţaduje minimálně rok tréninku. To však stojí za to, protoţe tenis přináší nevšední záţitky i obrovskou radost z pohybu. 6

7 Tenis je usilovná dřina, hodláš-li se stát šampionem, ale báječná zábava, chceš-li si zahrát s přítelem. Fred Perry Jako tenisový trenér mládeţe přicházím do styku s tenisovými materiály kaţdý den a osobně jsem získal zkušenosti se všemi druhy raket a výpletů, od dřeva aţ po karbonové rakety, od silonu aţ po ovčí střeva. Z vlastních poznatků vím, jaké mají vlastnosti a jak velkou roli hrají při hře a při učebním procesu tenisu. Proto bych v této práci chtěl uplatnit nejen své praktické zkušenosti, ale i teoretické poznatky načerpané z odborných knih a dalších zdrojů, ke kterým patří zmínky i poznámky pamětníků, trenérů a závodních hráčů. Dle mého názoru je tenis sportem, kde materiály hrají velmi významnou roli. Opomeneme-li vhodné oblečení a obuv, tak kurt je tvořen různými povrchy, raketa má jiné konstrukce, míče jsou různého typu, výplet rakety má odlišné herní vlastnosti. To vše tvoří komplex, který dělá tenis neopakovatelným sportem ve smyslu, ţe kaţdý úder míče je jedinečný. Tenisové materiály se promítají do stylu hry, rychlosti, taktiky a v neposlední řadě do výuky tenisu. Cílem práce je podat historický přehled pouţívaných tenisových raket, výpletů raket, míčů a povrchů kurtů od vzniku tenisu po současnost. Dále charakterizovat jejich herní vlastnosti, technologii výroby, a to vše studiem odborné literatury a z vlastních poznatků. 7

8 1. Historie tenisu Pro pochopení vývoje tenisových materiálů je důleţitý krátký exkurz do historie tohoto sportu. Tenis se vyvíjel po celá staletí a prošel nesčetnou řadou změn od vybavení a styl hry, aţ po pravidla. 1.1 Kořeny hry tenis Nejstarší dochované kresby zavedly badatele na Nový Zéland, Filipíny, do Persie, Činy, na sever mezi Eskymáky, ale také do Řecka, Itálie, mezi Araby i Španěly. Ve Francii a Anglii se jednalo o sport králů a šlechty, avšak netrvalo dlouho a tenis se stal lidovou hrou, která pronikla do Ameriky, Austrálie, do severských zemí a také k nám. Historické prameny nám dokazují, ţe ve starořeckých gymnáziích se hrála hra SCHAIRISTIKE, Římané hráli TRIGON, v Itálii se hrála hra GINOCO DEL PALLONE, Francouzi měli JEU DE PAUME a Španělé JUEGO DE PELATA. Všechny tyto hry daly základ našemu dnešnímu tenisu. Hrálo se na přibliţně stejné herní ploše, avšak styl odpalování míče se velmi lišil. Zpočátku se míč odpaloval holou dlaní, pak rukavicí, ale to uţ se začaly vyvíjet pálky a rakety, dokonce byly snahy odráţet míč bubínkem. Hry, které předcházely tenisu, převratně vstoupily do ţivota jednotlivých společností a svůj velký odkaz zanechaly v kultuře. Dobrému hráči míč nevrátíš? Seneca Na rytině ze 14. století, která se nachází v Louvru, jsou vyobrazena dvě hřiště, kde se hraje JEU DE PAUME. V Anglii je dochován obraz, na kterém Jakub II., vévoda z Yorku, jako osmiletý chlapec drţí raketu a míč. 8

9 Všechny tyto historické důkazy svědčí o tom, ţe tenis má nesmírnou historickou tradici, která se projevovala ve všech koutech světa a patřila mezi všechny sféry obyvatelstva. [3] 1.2 Počátky novodobého tenisu Název tenis vznikl patrně z francouzského tennez, coţ v překladu znamená berte, chytejte. Podnět ke vzniku dnešního tenisu dal Angličan major Wingfield v roce 1874, kdy stanovil pravidla hry, kterou nazval sféristika. Hřiště (obr.1) bylo u základních čar širší neţ u sítě, síť měla výšku 1,5 m a připomínala spíše badminton. Během dalšího vývoje nabyl dvorec pravoúhlého tvaru a název byl změněn na lawn tennis, protoţe se tenis hrál výhradně na trávě. obr 1. Historické vyobrazení hry sféristika 9

10 Můţeme tedy prohlásit, ţe kolébkou tenisu se stala Anglie, kde se tento sport hrál poprvé. První národní tenisová instituce však byla zaloţena v USA v roce Anglická tenisová asociace byla zaloţena o sedm let později v roce V roce 1913 se národní svazy sloučily v mezinárodní tenisovou organizaci Fédération Internationale de Lawn-tennis (FILT) jeţ existuje dodnes. V roce 1977 se francouzské pojmenování změnilo v anglický název International Tennis Federation (ITF). V tenise dosud nenalezneme ţádná mistrovství světa, světová soutěţ je nahrazována systémem grandslamových turnajů, tj. WIMBLEDON, FRENCH OPEN, US OPEN a AUSTRALIAN OPEN. Olympijským sportem byl tenis v letech a po dlouhé přestávce pak zase od roku [3.4] 1.3 Historie českého tenisu Tenis má v české zemi dlouholetou tradici. První turnaj se hrál v parku kníţat Kinských v Chocni jiţ v roce Tenis na palubové podlaze se hrál na zámku v Litomyšli, kde k těmto účelům byl upraven jeden ze sálů. V Praze, ale i na českém venkově, bylo vybudováno velké mnoţství míčoven, dodnes se dochovala renesanční míčovna z dob Rudolfa II. na Praţském hradě. Historii organizovaného tenisu evidujeme od roku 1893, kdy byl zaloţen první lawn tenisový klub I. ČLTK, který sídlil od roku 1901 na praţské Štvanici. V roce 1895 vznikl na Letné druhý velký klub, tehdy německý Lawn Tennis Club Prag (LTC). V roce 1906 byla z podnětu ČLTK zaloţena Česká lawn tenisová organizace. O čtrnáct let později v roce 1920 se na dvorcích ČLTK konalo první mistrovství ČSR, které tehdy vyhrál Ing. Ladislav Ţemla. Rok poté se účastníme mezinárodního Davisova poháru, kde jsme byli vyřazeni Belgií. Doba po druhé světové válce se stala zlatou dobou tenisu a tenis se stal sportem pěstovaným nejširšími vrstvami a těší se dosud velkému zájmu. K jeho vrcholným soutěţím patří přebornická utkání smíšených druţstev, přebory ţactva v Pelhřimově, dorostu v Pardubicích, dospělých v Ostravě a mezinárodní turnaj v Praze. 10

11 Nejvýznamnějším úspěchem v soutěţi druţstev byl náš postup do finále Davisova poháru v roce 1975, kde jsme podlehli Švédsku, a naše vítězství v 1980, kdy jsme porazili Itálii. Tehdy byli našimi reprezentanty Ivan Lendl a Tomáš Šmíd. V soutěţi jednotlivců byl nejúspěšnější reprezentant Petr Korda. Ten jako první Čech vyhrál grandslamový titul v Austrálii a byl finalistou na Roland Garros v roce Celkem vyhrál deset turnajů ATP a stal se šampiónem Grand Slam Cupu v roce Tím se navţdy zapsal do historie českého tenisu. Rok 1999 byl ve znamení odchodu Petra Kordy a Jany Novotné a zároveň nástupem nové generace. Do první stovky světového ţebříčku se probojovali Květa Hrdličková, Denisa Chládková, Daniela Bedáňová, z muţů pak Jiří Novák, Ctislav Doseděl, Martin Damm a Jiří Vaněk. Český tenis má velkou váhu ve světě i dnes, kdy naši reprezentanti Tomáš Berdych a Radek Štěpánek sklízejí řadu ocenění. V loňském roce dosáhli opět velkého úspěchu, kdy se dostali do finále Davisova poháru, kde podlehli Španělsku. Mnoho našich hráčů je umístěno v první stovce ţebříčku ATP. Celkově zájem o tenis v naší zemi roste, o čemţ svědčí údaj 755 oddílů a registrovaných členů. [4,2] 1.4 Historický vývoj techniky a taktiky V počátcích převaţovala hra od základní čáry. Hra byla poměrně pomalá, neboť hráči čekali na dopad a míč vraceli pozdě po odskoku. Před rokem 1900 se uţívalo především spodní rotace, která se prováděla s jistotou a za malého energetického výdeje. Slabinou byl pomalý let míče a nesnadné prohození soupeře. Tento způsob nahradil jeho pravý opak, a to hraní s horní rotací, jeţ umoţňovala vloţení vetší síly do úderů. Nevýhodou zůstával zásah míče pozdě po odskoku a následné zpomalení hry. Po úderech s rotací nastalo období přímých úderů hraných se zcela pevným zápěstím při výborné práci nohou. To umoţňovalo zásah míče ve větší 11

12 výšce a tím se hra neuvěřitelně zrychlila. Tyto techniky přímých úderů přivedl wimbledonský vítěz H. L. Doherty v letech Střídaní dlouhých ostrých míčů s krátkými se spodní rotací úspěšně uţíval A. F. Wilding a N. E. Brooks. Kaliforňan McLoughlin, který zaloţil svoji hru na dělovém podání a útoku na síti. Tím zavedl nekompromisní útočnou hru před první světovou válkou. Následující generace v čele s W. T. Tildenem spojuje hru od základní čáry s útokem u sítě a vytváří tzv. celodvorcovou hru. Tilden střídal dlouhé a krátké údery hned po odrazu míče. Geniálně měnil rytmus hry a postavení na dvorci, to vše s velmi dobrým pohybem nohou. Do roku 1932 převládaly údery od základní čáry nad hrou u sítě. Aţ americká škola, kterou prezentovali hráči H. E. Vines a J. D. Budge, přišla s revoluční hrou zaloţenou na tvrdém podaní a útoku na síti. Do roku 1974 byl obouručný bekhend vidět jen ojediněle. Převrat však způsobil představitel mladé generace B. Borg, který techniku obouručného bekhendu dotáhl do dokonalosti a udělal z něj svoji největší zbraň. B. Borg se stal prvním hráčem s obouručním bekhendem, který vyhrál Wimbledon a přispěl k tomu, ţe i profesionální hráči začali hrát bekhend obouruč, jenţ byl v minulosti brán jako úder amatérů. Tuto dobu můţeme povaţovat jako začátek moderní techniky, kdy obrannou hru zaloţenou na čekaní na soupeřovu chybu nahradila hra aktivní a útočná. Novodobý vývoj techniky a taktiky bude nepochybně ovlivňovat vzrůstající počet soutěží, vyrovnanost předních světových hráčů a vývoj technologie dvorců, raket a jejich výpletů a míčů. K tomu přistupuje ustavičné zdokonalování tréninkových metod a neustále zvyšující tréninkové úsilí hráčů. ( Hőhm, J., str.20 ) Novodobá technika hráčů je zaloţena na univerzálnosti a přizpůsobivosti hracím povrchům a herním stylům. Velkou roli dnes představuje především podání, které se zásluhou nových materiálů zrychlilo aţ na dvě stě kilometrů v hodině. To má za následek velkou účinnost podaní, kdy podávající hráč má nesmírnou výhodu a málokdy prohraje hru při svém podání. [2] 12

13 2. Vývoj tenisových raket Míč byl původně odpalován holou rukou, avšak z důvodu četných zranění si hráči začali ruce omotávat kůţí nebo látkou. Poté se vytvořily speciální rukavice a následně různé pálky, ze kterých se později vyvinula raketa. Rakety, které se začaly blíţit těm dnešním, se objevily v Itálii ve 14. století, jejich dřevěný rám byl vypleten napjatými zvířecími střívky. O dvě stě let později se uţ rakety s dlouhým drţadlem a oválnou úderovou plochou těšily širšímu zájmu u zámoţnějších obyvatel, kteří hráli tenis přes síť v interiérech. Angličan W. C. Wingfield si nechal pravidla tenisu roku 1874 v Londýně patentovat, včetně patentu na vybavení pro venkovní tenis. Během následujícího roku se jeho pravidla prodala do Ruska, Indie, Číny a Kanady. [3] 2.1. Dřevěné tenisové rakety Revoluční novinkou byl v roce 1675 nápad hráče Mitelliho z Bologne, který přišel s jednou z mála inovací: vést výplet otvory v rámu rakety a obalit drţadlo rakety kůţí. Po několika nezdarech a omylech, kdy se experimentovalo se zkosenými tvary, se rakety vrátily zpět k oválným tvarům. Velkým problémem se na přelomu 17. století stal nedostatek kvalitního jasanového dřeva, které ještě po dlouhou dobu bylo hlavním výrobním materiálem. Celé následující století se dřevěné rakety vylepšovaly, ke slovu přišly lepší struny a laminování. Nevýhodou dřevěných raket byla jejich velká hmotnost a malá tuhost rámu ve zkrutu, coţ mělo za následek kroucení rámů. Proto je vypletená raketa uchovávána ve speciálních pevných rámech. Další nevýhodou dřevěné rakety byla její náchylnost na počasí, a to především proto, ţe absorbovala vlhkost a tím se měnily její herní vlastnosti. [4] 13

14 2.2 Kovové tenisové rakety Jiţ na počátku tohoto bílého sportu se experimentovalo s výrobou raket z kovu. Ve třicátých letech dvacátého století si popularitu získala odolná ocelová raketa Dayton, tehdy vypletená také ocelovými strunami. Přelomem se stal však rok V Paříţi Jean René Lacoste podal u patentového úřadu přihlášku na kovovou raketu s otevřeným krkem, která měla být lehká a vyváţená. Tento jeho patent nejvýrazněji změnil historii tenisového vybavení a po více jak sedmdesáti letech poslal dřevěné rakety do muzeí. Po dvou letech, během nichţ Lacoste prodával první série svých raket ve Francii, se spojil s hráčem Tonym Trabertem, který pracoval jako konzultant pro firmu Wilson, zda by mohl svou raketu předvést vedení společnosti v USA. Firmu Wilson, která neměla ţádné zastoupení na trhu v Evropě, to samozřejmě zajímalo. Dohodli se s hráčem Jacguesem Brugnonem, který cestoval do USA, ţe s sebou raketu vezme a předá ji na Chicagském nádraţí Union Station zástupci společnosti Wilson. Raketa měla mnohem menší odpor vzduchu, hmotnost rakety byla výrazně menší, proto byla při pohybu rychlejší a míč tudíţ mohl být odehrán mnohem tvrději. Wilson koupil od Lacosta patent a rozjel výrobu. Výsledkem bylo, ţe obchodníci sami ţádali od společnosti rakety, a to v takovém mnoţství, ţe je nestačila vyrábět. První model rakety od Wilsonu ( Obr.2 ) byl pojmenován T2000 po slavné baseballové rukavici. Raketa měla pochromovaný rám, ocelový drát pro uchycení výpletu a aerodynamický design. Největší zájem ale T2000 vzbudila v roce 1967, kdy s ní hráči nastoupili na U.S. Championships. Zde s ní dosahovali velmi dobrých výsledků a celkově se hra stala mnohem rychlejší a přesnější. Největším propagátorem T2000 se stal Jimmy Connors, který s ní v roce 1974 vyhrál Wimbledon, Australian Open a U.S. Open. [9] 14

15 obr. 2 První sériově vyráběný model rakety T2000 S vývojem tenisových raket musíme zmínit ještě kontroverzní novinku, která vzrušila tenisovou veřejnost v roce V roce, kdy Wimbledon slavil sté výročí, se objevily také dvoustrunné rakety. Podstatou této vyplétací techniky, která mohla být vyuţita na kaţdém standardním tenisovém rámu, byly dvě sady dlouhých strun, mezi které byly vypleteno pět aţ šest řad strun krátkých a napnutých pomocí rybářského vlasce. Ačkoliv byly takové rakety vypleteny na velmi malé napětí, vytvářely tzv. trampolínový efekt. Míč pronikal aţ na druhou vrstvu strun a byl vymršťován zpět. Druhá vrstva strun zároveň udílela míči velmi silnou rotaci, aby mohli hráči hrát ze základní čáry velmi tvrdé údery a zároveň je udrţet ve hře. Hrát proti hráči s takovou raketou bylo nesnesitelné, protoţe, ač byl samotný let míče nezajímavý a běţný, nebylo téměř moţné odhadnout jeho odskok. To mělo na svědomí, ţe neznámí tenisté s dvoustrunnými raketami poráţeli tehdejší špičky tenisu. S účinností od 2. října 1977 ITF dočasně zakázala uţívaní dvoustrunných raket s odvoláním na studii Univerzity v Brunswicku, která dokazovala, ţe kaţdý úder je fakticky dvojdotek a je tudíţ v rozporu s pravidly tenisu. Zákaz vstoupil v platnost definitivně v červnu 1978, kdy ITF upravila pravidla týkající se výpletu rakety do podoby, v jaké je známe dodnes. Přes různá vylepšení, která se projevila v nových modelech T3000 a T5000, byly na přelomu osmdesátých let dny kovových raket sečteny. Objevily 15

16 se nové, lehčí a silnější materiály grafit, fiberglass, boron, magnesium a kompozitní materiály. [9] 2.3 Kompozitové tenisové rakety Jiţ v roce 1968 vyhrál Arthur Asie US Open s hliníkovou raketou Head, důvěrně přezdívanou sněţnice. V roce 1976 přišel s dalším technickým průlomem opět známý výrobce lyţí a tenisový nadšenec Howard Head, kdyţ pro Prince vytvořil revoluční kompozitní raketu s výjimečně velkou hlavou Oversize. Tím vznikl nový termín tzv. sweet spot, coţ je oblast výpletu, která vykazuje nejlepší odraz míče s největší kontrolou. U normálních raket toto místo má velikost pěsti, u raket s hlavou Oversize je asi čtyřikrát větší. Tento model určil nový trend tenisových raket s tuţšími a širšími rámy. Díky těmto inovacím hráči začali hrát mnohem tvrději a přesněji. K nejslavnějším zástupcům grafitových raket patří Dunlop Max 200G (obr.3), se kterou hrál v osmdesátých letech jak John McEnroe, tak Steffi Grafová. Raketa váţila 340 gramů, přičemţ dnes se hraje s raketami aţ o polovinu lehčími. Této hmotnosti dnes dosahují nejtěţší zavodní rakety absolutně nevhodné pro amatérský tenis. [12] 16

17 obr. 3 Nejslavnější grafitová raketa Dunlop Max 200G 2.4 Novodobý vývoj tenisových raket Od devadesátých let se rakety začaly vyrábět z nejmodernějších materiálů, jako jsou keramické materiály, skleněná vata, kevlar a titan, z pravidla v kombinaci s grafitem. Výrobci se nechali inspirovat známými výrobci lyţí, protoţe ty vyţadovaly podobné vlastnosti jako tenisové rakety. Jako jsou malá hmotnost, ale velká pevnost s minimálním přenosem vibrací. Změnila se i konstrukce raket, kdy se rámy raket začaly vyrábět robustnější, aby vydrţely rostoucí tlak, který byl na ně kladen. To vše při klesající hmotnosti rámů díky odlehčeným materiálům. Dnešní rakety vypalují míček rychlostmi blíţícími se ke dvěma stům čtyřiceti kilometrů v hodině, coţ před dvaceti lety bylo zcela nemyslitelné. Převratnou novinkou bylo zavedení tenisové rakety Titanium od firmy Head. Její kompozitová konstrukce z ultrapevného titania a ultralehkého 17

18 grafitového vlákna znamená maximální sníţení váhy a zajišťuje optimální pruţnost a sílu. Tato novinka představovala revoluci v oblasti tenisové techniky a taktiky. Raketa vykazovala nevídanou přesnost a rychlost míče při minimálním úsilí. Radikálně se sníţil přenos vibrací na ruku při úderu míče. Z této konstrukce rakety začali vycházet téměř všichni tenisoví výrobci raket. Dnešní trh je doslova nabitý škálou tenisových raket jak pro závodní tenis, tak pro rekreační formu. Široké pole zabírají i juniorské a dětské rakety, coţ hraje nesmírnou roli při edukačním procesu tenisu. Firmy se předhánějí ve vytváření nových konstrukcí a ve vývoji nových technologií. Ceny raket se pohybují od jednoho tisíce korun do osmi tisíc korun, dětské rakety jsou jiţ od šesti set korun. [4,12] Charakteristiky tenisové rakety Od roku 1981 platí pravidlo, ţe rám rakety nesmí být širší neţ 31,75 cm a plocha výpletu nesmí být delší neţ 39,37 a širší neţ 29,21 cm. Pouze délka rakety byla zkrácena na 73,66 cm. Toto pravidlo nabylo platnosti 1. ledna 1997 pro profesionální tenis a 1. ledna 2000 pro tenis neprofesionální. Váha rakety je značená v uncích a pohybuje se mezi 13 aţ 14 uncemi (1 unce = 28,35 g). Velikost hlav rakety se pohybuje v rozmezí od 613 cm 2 do 742 cm 2. [4] Fyzikální vlastnosti raket Z důvodu nesčetného mnoţství konstrukcí moderních raket se zde určují základní fyzikální vlastnosti jako je hmotnost, vyváţení, tuhost rámu, velikost hlavy a velikost drţadla. Tyto údaje jsou uvedeny na rámu rakety, proto si dnes můţeme vybrat model dokonale přizpůsobený našim poţadavkům. 18

19 Hmotnost Rakety se rozdělují do čtyř hmotnostních kategorií: a) Ultra light: méně neţ 240 g, b) Light: g, c) Medium: g, d) Heavy: více neţ 320 g. Hmotnost se uvádí bez výpletu, její hodnota je uvedena na krku rakety. Vypletená raketa je o 15 aţ 20 gramů těţší. Dnešní trend je vyrábět modely lehčí, které vykazují lepší kontrolu míče, avšak přenášejí na něho méně energie neţ modely těţší konstrukce. V zásadě tento fakt znamená, ţe těţší rakety vydají větší energii s menším úsilím hráče, coţ méně zatěţuje jeho tělo. Z tohoto důvodu často firmy vyrábějí tentýţ model ve dvou provedeních. Těţší pro tenisty profesionální a lehčí pro rekreační hráče. Vyvážení Rozeznáváme tří typy vyváţení: a) Head heavy: vyváţené do hlavy rakety, b) Head light: vyváţené do drţadla rakety, c) Even balance: hmotnost je rovnoměrně rozloţena po celém rámu rakety. Dalším faktorem je podélné rozloţení hmotnosti, tedy rozloţení těţiště rakety. Je udáváno v milimetrech. Vyváţení, které je umístěno v hlavě rakety, překračuje hodnotu 345 mm. Jeho výhodou je zesílení odrazu míče, coţ lze vidět u tenisových raket pro začátečníky. Pokud je vyváţení v rukojeti, tak je jeho hodnota menší neţ 340 mm. Takhle konstruovaná raketa je pouţívána především pokročilými tenisty, protoţe je schopna lépe kontrolovat míč a jeho dopad na povrch kurtu. 19

20 Tuhost rámu Rozlišujeme dva typy tuhosti rámu: a) v podélném směru, b) ve zkrutu. Tuhost rámu je měřítko vlivu nárazu míče na rám rakety. Podélná tuhost rámu má vliv na vytváření síly na míč při úderu. Tuhost ve zkrutu je důleţitá pro kontrolu míče a komfort při zásahu míče mimo střed rakety. Označení tuhosti rámu značíme RA. Označení, které nepřekročilo číslici 45 znamená měkkou tenisovou raketu. RA, které se pohybuje v rozmezí od 46 do 60 představuje středně pruţnou tenisovou raketu. Tenisová raketa s tuhým rámem překračuje číslo 61. Tuţší rám zajišťuje silnější úder tenisové rakety, ovšem s většími otřesy rakety působící na tělo hráče. Velikost hlavy rakety U velikosti tenisových hlav raket rozlišujeme čtyři rozměry hracích ploch. První se nazývá super oversize. Rozměr této hlavy je větší neţ 741 cm². Tuto větší hlavu u tenisové rakety volí začátečníci z jednoho důvodu. V případě větší hlavy je míč snadněji trefitelný a odolnost proti zkroucení v momentě drţení je větší. Hlava s rozměry od 691cm 2 po 740 cm² se nazývá oversize a její sluţby vyuţívají také spíše začínající tenisté. Třetí typ je midplus s rozměry od 601cm 2 do 690 cm². Daný typ hlavy tenisové rakety je spíše pro pokročilejší tenisty. Poslední ze čtveřice je nejmenší hlava midsize, jejíţ plocha je pod 600 cm². Tento druh hlavy je nejvíce k vidění u tenisových raket profesionálů. Velikost držadla Grip, neboli rukojeť tenisové rakety, se označuje L0 aţ L5, záleţí na jejo velkosti. L0 L1, coţ jsou nejmenší rukojeti, najdou největší uplatnění u dětí. 20

21 L2 je nejvíce k vidění u ţen, případně juniorů. L3 mají v oblibě jak ţeny, tak muţi menšího vzrůstu. L4 je nejčastěji pouţívaným gripem u většiny muţů a L5 pouţívají muţi většího vzrůstu Herní vlastnosti raket Vedle fyzikálních vlastností raket rozeznáváme i herní vlastnosti raket. Mezi ně patří především stabilita, komfort, síla a kontrola. Všechny tyto vlastnosti bychom měli brát v úvahu, pokud raketu testujeme a máme případný zájem o její koupi. Kaţdá raketa musí splňovat tyto základní herní vlastnosti a měli by se na ně zaměřit i rekreační hráči Stabilita Stabilita rakety určuje, jak se raketa zachová, pokud míč odehrajeme mimo střed rakety. Obecně platí, ţe rakety s větší úderovou plochou vám odpustí daleko více chyb s menšími přenosy vibrací na ruku. Proto je tento typ raket preferován rekreačními hráči. Oproti tomu rakety s malou hlavou vyţadují zcela přesný zásah uprostřed rakety a mají téměř nulovou toleranci vůči chybám. [4,14] Komfort Dnes se výrobci předhánějí v tom, kdo do svých raket zabuduje větší mnoţství příslušenství, která tlumí nárazy a vibrace. Díky ohromnému technologickému rozvoji tenisu se tvůrci snaţí poskytnout co největší komfort s co nejmenšími následky na zdraví hráče. Mezi nejnovější systém pro tlumení vibraci patří systém Cortex od firmy Babolat. Cortex systém je technologie, která filtruje a potlačuje neţádoucí vibrace (obr. 4) vznikající při úderu do míče. Cortex je aktivní filtr vibrací mezi rukojetí a rámem rakety. Cortex systém všechny neţádoucí vibrace o vysoké frekvenci, které nabourávají cit pro míč, utlumí a odfiltruje. Naopak nízké frekvence zajišťující cit pro míč uchová a propustí (obr 5). 21

22 obr. 4 Přenos vibrací na ruku hráče obr. 5 Tlumení vibrací systémem Cortex Tyto tlumící technologie společně s externími tlumítky na výpletu rakety zajišťují maximální herní komfort a kontrolu míče. Tím zpřesňují hru a zabraňují chronickému poranění hráče, jako je například tenisový loket. Síla Rakety, které produkují více síly, mají většinou širší a tuţší rám, jsou delší, mají větší hlavu a jsou vyváţené do hlavy. Tyto rakety jsou určené pro začátečníky, aby vyvinuly dostatek síly na míč. Pro hráče profesionální je vhodný pravý opak. Kontrola Pro vyspělé hráče jsou vhodné rakety s lepší kontrolou, to jsou obvykle rakety s uţším rámem, které je moţné při úderu protáhnout dále, zlepšit dotek míče s raketou a neztratit přitom kontrolu. Pro středně pokročilé hráče jsou nejvhodnější rakety s širším rámem, větší úderovou plochou a delším drţadlem. [4,14] 22

23 2.5 Rakety používané vrcholovými hráči Moderní tenisové rakety poskytují řadu fyzikálních a herních vlastností, proto vrcholoví hráči spolupracují s návrháři raket. Hráči si mohou navrhnout raketu, která zcela vyhovuje jejich poţadavkům a hernímu stylu. Vrcholoví hráči ovlivňují trend nových raket, jelikoţ se z jejich prototypů stávají lehčí sériově vyráběné modely. Roger Federer Roger Federer je švýcarský profesionální tenista a nejúspěšnější tenisový hráč všech dob. V letech 2003, 2004, 2005, 2006, 2007 a 2009 zvítězil ve Wimbledonu, v letech 2004, 2005, 2006, 2007 a 2008 na US Open. Další grandslamy získal v letech 2004, 2006, 2007 a 2010 na Australian Open. Roku 2009 se mu podařilo, jako celkově šestému hráči v historii, zkompletovat sbírku všech čtyř grandslamových titulů, kdyţ vyhrál poslední chybějící French Open. Doposud drţí rekord v délce nepřetrţitého setrvání na pozici světové tenisové jedničky. Zde strávil bez přestávky 237 týdnů. [15] Jeho nový model rakety pro rok 2010 Six One Tour BLX (obr. 6) je konstruován z nových materiálů, jako je karbon a čedič. Raketa poskytuje větší přesnost a razanci pří úderu. Tato raketa je určena pro pokročilé a závodní hráče. [18] obr.6 Raketa Six One Tour od firmy Wilson 23

24 Rafael Nadal V současnosti je povaţován za nejlepšího světového hráče na antukovém povrchu. Má na svém kontě 81 vítězství na antuce v řadě., coţ je historický rekord mezi muţi. Za svou kariéru dokázal vyhrát 36 turnajů ATP, z toho šest grandslamových French Open v letech 2005, 2006, 2007 a 2008, Wimbledon 2008 a Australian Open [16] Tento hráč s konstruktéry od firmy Babolat stál u zrodu zcela revoluční rakety AeroPro Drive Cortex (obr. 7). Díky její stavbě rámu má minimální odpor větru, coţ umoţňuje rychlejší švih rakety a následnou větší sílu při úderu. Raketa je vyrobena z přizpůsobivého grafitu. Tím dodává ideální poměr mezi tuhostí a hmotností rakety. Proto je raketa také vhodná i pro méně pokročilé hráče. [18] obr.7 Raketa AeroPro Drive Cortex Andy Roddick Je americký profesionální tenista. V roce 2003 zvítězil na US Open a rok zakončil na prvním místě ţebříčku ATP, kde vydrţel celkem třináct týdnů. Je drţitelem světového rekordu v rychlosti podání, která má v jeho případě hodnotou dvou set padesáti osmi kilometrů v hodině. [17] Jeho raketa Pure Drive GT (obr. 8) je obohacena o wolfram, který dává raketě enormní sílu při zásahu míče. Raketa přináší dobrou kontrolu míče a téţ je vhodná pro méně pokročilé hráče. [18] 24

25 obr.8 Raketa Pure Drive GT Shrnutí Od počátku vývoje změnily tenisové rakety svůj tvar, rozměry a konstrukci. To vše dalo tenisu nový charakter, hra se neuvěřitelně zrychlila. Společně s rostoucím tempem hry byl kladen velký tlak i na výrobce, kteří se snaţili rakety neustále zdokonalovat tak, aby byly lehčí, pevnější a zároveň poskytovaly vysoký herní komfort. V dnešní době vám kaţdý doporučí ideální raketu, ale na herní taktiku si jiţ všichni musí přijít sami. 25

26 3. Vývoj tenisových míčů Z historických pramenů vyplývá, ţe první povrch míče byl ušit z kůţe a byl plněn rozmanitými organickými materiály. Náplň tvořili mech, bambusová vlákna a fíková zrna. Tyto míče nebyly standardizované, tudíţ kaţdý měl jinou hmotnost a odlišné herní vlastnosti. První hromadná řemeslná výroba vznikla ve Francii roku 1480, kde král Ludvík XI. vydal výnos o výrobě tenisových míčů. Míče musely být šity z nejkvalitnější kůţe a obsahovat pouze kvalitní vycpávku, kterou nesměla tvořit křída, písek, otruby, kovové zbytky, mech a hlína. Pro tenisové míče byla zavedena norma aţ v polovině osmnáctého století. Tato norma stanovovala jejich tvar a hmotnost. Základ většinou tvořil menší kámen obalený zvířecí srstí nebo látkou, který se vloţil do vlněného obalu. Podobnými míčky se dodnes hraje na speciálních turnajích v Anglii. [3] 3.1 Gumové tenisové míče Výrobu tenisových míčů nejvíce ovlivnil vynálezce Charles Goodyear, který roku 1850 vytvořil vulkanizovanou gumu. Tato technologie znamenala revoluci v jejich výrobě. Zpočátku byl celý míč tvořen gumou, byl mnohem rychlejší a vykazoval daleko větší odskok oproti jeho předchůdcům z kůţe. Pro zlepšení kontroly míče byl pokryt flanelovou textilií. Počátkem dvacátého století nastala strojová výroba. Obal tvořila guma nařezaná do tvaru jetelového listu, který byl slepen k sobě. Naplň představovala kapsle s plynem, která se po zahřátí rozpadla, tím se uvolnil plyn, který míč nafoukl a dal mu zcela specifický odskok. Flanelovou textilii na povrch míče nahradil Melton. Barva se změnila z bílé na ţlutou pro její větší výraznost. Při televizních přenosech je totiţ ţluté zbarvení viditelnější. Vývoj tenisových míčů významně ovlivnil německý chemik Bengt Hall, duchovní otec firmy Tretorn. B. Hall zasvětil celý svůj ţivot výrobě, ačkoliv 26

27 nikdy nestál na tenisovém dvorci. Při vývoji materiálů geniálně uplatnil své teoretické poznatky z chemie. B. Hall začal experimentovat bez jakýchkoliv předchozích nápadů a zkušeností. Vyvinul nové gumové sloţení jádra na bázi materiálů ze všech částí světa. Experimentoval s kombinacemi přírodní a syntetické gumy. Začal pracovat s různými typy akcelerací pro vulkanické sloţení gumy. Za období deseti let vyvinul stovky odlišných tenisových míčů. Ty byly testovány ve vlastní výzkumné laboratoři Tretornu, která je vybavena miniaturní gumovou zjednodušující inscenací tak, jako na tenisovém kurtu. V roce 1955 Tretorn vyvinul netlakované míče, které měly stejný vnitřní tlak jako okolní atmosféra. Namísto výroby tlakovaných míčků, ze kterých začal plyn ucházet ihned po otevření balení, přičemţ se míč postupně stává nehratelným, vyrobil Tretorn netlakovaný míč, který si udrţel svou hratelnost aţ do opotřebování meltonu. [11] Melton je povrchová tkanina, obalující gumové jádro tenisového míče. Míč se skládá z podkladové tkaniny a vlasové vrstvy. Podklad je převážně bavlněný, vrstvu tvoří směs vlny a polyamidu. Složení vlasové vrstvy a způsobeb její výroby ovlivňuji kvalitu tenisového míče. Kvalita se hodnotí podle toho, kolik míček snese úderů bez ztráty hmotnosti a opotřebování vlasové vrstvy, Melton se vyrábí tkaním, vyčesáváním nebo vpichovanou technologií, která dává míči vyšší odolnost oproti opotřebení. ( Lichner I str.172 ) 3.2 Novodobý vývoj tenisových míčů Od vývoje míčů z gumy se tento materiál nijak nezměnil, i stavba míče zůstala zachována. Dnešní míče jsou vyráběny tak, ţe kaţdý je zkoumán s mikroskopickou přesností pomocí laseru. Tudíţ všechny míče stejného typu jsou v herních vlastnostech naprosto identické. Světové turnaje se odehrávají na rozdílných typech povrchu, proto se výrobci zaměřili na to, aby míče poskytovaly ideální vlastnosti pro daný povrch. US Open a Australian Open odebírá míče od firmy Wilson, Wimbledon od společnosti Slazenger, Frech Open je zásobován firmou Dunlop. 27

28 V profesionálním tenise se upřednostňují tlakované míče kvůli jejich vysoké rychlosti a větší dynamice. Mají sice menší ţivotnost, ale to na světových turnajích nehraje roli, protoţe jsou míče často obměňovány i během hry. V rekreačním tenise se preferují míče netlakované, které poskytují stejně dobré herní vlastnosti a jejich ţivotnost je daleko vyšší. Dále umoţňují neomezenou skladovatelnost, jsou méně citlivé na změny klimatu a jejich poměr ceny vůči době odehraných hodin je daleko větší, neţ u míčů tlakovaných. Revoluční novinkou v oblastí netlakováných míčů jsou míče Micro X od firmy Tretorn (obr. 9). Tyto míče nejsou srovnatelné s netlakovými. Všechny jsou vyplněny sedmi sty miliony mikrobuněk, kaţdá má v průměru mikrometrů. Kaţdá z těchto buněk je vyplněna vzduchem. Buňky pracují skoro stejně jako natlakovaný vzduch v míčku, jediný rozdíl je v tom, ţe tento vzduch neuniká. Míč poskytuje výborné herní. Především výborná kontrola, zaručená neměnnost odrazu, ţádná ztráta výkonnosti po hodinách hraní, menší rotace neţ u nového tlakového míče, ale větší neţ u pouţitého tlakového míče, vysoká dosahovaná rychlost, optimální hmotnost, perfektní trvanlivost a stálost parametrů. [13,19] obr. 9 Míč Micro X 28

29 Charakter tenisových míčů Z důvodu rozdílných hracích povrchů rozeznáváme tři typy míčů: a) Typ 1 (rychlý) je určen pro hru na dvorcích s pomalým povrchem b) Typ 2 (středně rychlý) je určen pro hru na dvorcích se středně rychlým povrchem c) Typ 3 (pomalý) je určen pro hru na dvorcích s rychlým povrchem Míč musí odpovídat těmto poţadavkům a mít hmotnost větší neţ 56 gramů a menší neţ 59,4 gramů. Kaţdý míč má mít odskok vyšší neţ 134,62 cm a niţší neţ 147,32 cm, pustí-li se volně na rovný a tuhý povrch, např. beton z výše 254 cm. Míč typu 1 musí mít při zatíţení 8,165 kg přední deformaci větší neţ 0,495 cm a menší neţ 0,597 cm a zadní deformaci větší neţ 0,749 cm a menší neţ 0,965 cm. Míče typu 2 a 3 musejí mít při zatíţení 8,165 kg přední deformaci větší neţ 0,559 cm a menší neţ 0,737 cm a zadní deformaci větší neţ 0,800 cm a menší neţ 1,080 cm. Ke hře v nadmořské výšce nad 1219 m. n. m. mohou být pouţity další dva typy míčů. První typ míče je totoţný s typem 2 kromě toho, ţe míč má odskok vyšší neţ 121,92 cm a niţší neţ 134,62 cm a má vnitřní tlak větší neţ vnější tlak. Tento typ míče je všeobecně znám jako tlakovaný míč. Druhý typ míče je také totoţný s typem 2 mimo to, ţe míč má vnitřní tlak odpovídající přibliţně vnějšímu tlaku. Míč má být skladován před pouţitím po dobu šedesáti dnů nebo déle v nadmořské výšce místa pořádaného turnaje. [19] 29

30 Shrnutí Během vývoje bylo důleţité, aby se míče sjednotily a vyráběly se ze stejných materiálů a se stejnou výplní. Tím míče mohly zaručit aspoň přibliţně stejné herní vlastnosti, coţ je pro tenis velmi důleţité. Z vlastních zkušeností vím, ţe hrát s míči rozdílného typu nebo nerovnoměrné ohranosti je velmi frustrující záţitek. Zejména v tréninku je velmi důleţité mít velký počet míčů, které by měly být téhoţ typu a aspoň podobně ohrané. Pouze tak se dá naučit dobrému načasovaní a přibliţně předpovídat, kam a jak se míč odrazí. To je v profesionálním tenise nepostradatelné, proto jsou dnešní míče tak přísně testovány a často obměňovány během hry. 30

31 4. Vývoj tenisových strun Jiţ od počátku pouţívání tenisové rakety nastal problém, čím tenisovou raketu vyplést. Výplet musel splňovat základní vlastnosti, jako je především odolnost vůči velkému napětí a zároveň pruţnost, která zaručuje dostatečný odraz míče. Jako nejlepší se ukázal další organický materiál, a to jsou ovčí střívka. Ovčí střívka velmi dobře splňovala tyto podmínky, ale zároveň poskytovala velmi dobrou kontrolu míče. Jejich nevýhodou je pouze velká náchylnost vůči vlhkosti. Pro jejich nenapodobitelné herní vlastnosti jsou střeva hojně vyuţívaná i mezi vrcholovými tenisty Přírodní tenisové struny Vývoj tenisových výpletů nejvíce ovlivnil Pierre Babolat, kterého oslovil výrobce rámů s poţadavkem na výrobu strun dostatečné délky do tenisových raket. P. Babolat provedl řadu testů, kde testoval tenkrát vyráběné struny do hudebních nástrojů. Ty však neobstály. Svoji pozornost věnoval přírodním materiálům, a to především ovčím střívkům. Ovčí střívka byla pro své rozmanité vyuţití nedostatkovým zboţím a byla povaţována za klenot masného průmyslu. Od roku 1875 se střívka stala výhradní surovinou pro výrobu tenisových vypletů a jejich geniální struktura se nedala dosud ničím nahradit. V osmdesátých letech 20. století firma Babolat objednávala čerstvá střívka z různých továren v Lyonu a Paříţi nebo v sušené formě z Maroka. Ještě dávno před příchodem lešticích strojů byla jakákoliv drsnost sušených strun odstraňována výlučně ručně: pracovníci se snaţili s pomocí pemzy vyhladit nerovnosti na kaţdé struně nataţené na obrovských konstrukcích. Po 2. světové válce nastal velký nedostatek ovcí a vznikla otázka, čím tento jedinečný materiál nahradit. Jako nejlepší se zdála vepřová střívka, která svoje vyuţití v průmyslu uţ našla a byla daleko dostupnější neţ střívka ovčí. Naneštěstí pokusy a testy byly velmi nepřesvědčivé. [12] 31

32 V padesátých letech 20. století se začala testovat střeva koňská, která však sklidila podobný neúspěch jako předchozí vepřová střívka. V roce 1960 se však snaha výzkumníků vyplatila. Přišli s revolučním objevem, a to vyuţitím střev hovězích. Ta měla identické vlastnosti jako střívka ovčí, především jejich pruţnost byla stejná, ne-li větší. Hovězí struny vydrţely daleko větší napětí při vyplétaní, jejich herní vlastnosti byly téţ perfektní. Další výhodou střev hovězích byla jejich snadná dostupnost oproti ovčím, kterých byl nedostatek, a v neposlední řadě poměr, kdy se z šesti ovcí získalo tolik materiálu, jako ze dvou krav. Tato inovace si získala velkou oblíbu mezi hráči, protoţe výplety se staly dostupnější a levnější. 4.2 Syntetické tenisové struny S příchodem syntetických materiálů nastala otázka, zda nylon můţe nahradit přírodní materiály. Nylon se dobře uplatnil pro struny v klasické koncertní kytaře a vynikal svoji pevností a pruţností. Netrvalo dlouho a výzkumníci přišli s vynálezem Escalakordu, coţ byl speciálně potaţený nylon, vytvořený z extrémně jemných nylonových vláken. Tyto syntetické struny téţ vykazovaly výborné herní vlastnosti a navíc nebyly zdaleka tak citlivé vůči vlhkosti jako struny přírodní. Tímto objevem se tenis stal sportem dostupným všem vrstvám a přestal být sportem bohatých. V osmdesátých letech 20. století syntetické materiály ovládly tenisový trh a firmy se neustále věnovaly laboratorním testům materiálů. Za další převratnou novinku můţeme povaţovat vznik technologie Multifibres (v překladu mnohovlákna), která vznikla ve spolupráci s textilní firmou. Multifibres měla takřka identické vlastnosti jako přírodní struny. Navíc vykazují mnohem větší odolnost vůči opotřebení a počasí. [10,6] 32

33 4.3 Historie vyplétání tenisových raket Velkou roli v oblasti tenisových výpletů hrála technika a způsob vyplétání. Z počátku se rakety vyplétaly ručně, coţ bylo neuvěřitelně pracné a časově náročné a nedosahovalo zdaleka takového napětí strun. K vyplétáni potřebujeme 2 až 3 šídla, gumový váleček, leštičky a žiletku. Gumový váleček zhotovíme tak, že do kusu hadice zastrčíme gumový kolík. Struny na koncích zajistíme šídlem, aby se dále nepovolovala. Strunu pak napínáme navíjením až do požadovaného napětí. Struny provlékáme střídavě až k druhému konci rámu. Na konci strunu protáhneme vedlejším otvorem a zajistíme uzlem, který dotáhneme kleštičkami. ( Maška O str. 17) Inovaci v oblasti vyplétání raket představoval vynález pákového stroje, který k napínání vyuţívá závaţí. Závaţí jde velmi dobře nastavit na poţadované napětí strun. Další výhodou stroje je šestibodové upevnění rakety, které zaručuje nezbytnou fixaci rakety při vyplétání. Zdokonalil se i systém upínání strun za pomoci mechanických kleští, které poskytují velmi dobré sevření struny během celého vyplétacího procesu s velmi malými úniky napětí. V sedmdesátých letech 20. století se ve vrcholovém tenise začaly pouţívat stroje elektrické (obr 10). Ty pozvedly vyplétání raket k dokonalosti. Elektrické stoje dosahují zcela přesného a pokaţdé identického napětí strun. Tím se i zkrátila doba a snadnost vyplétaní. Hráči si tak mohou dovolil experimentovat s různým napětím strun a snadněji najít vyhovující napětí individuálně pro kaţdého tenistu. Tyto stroje se staly revolučními aţ dodnes. [7,10] 33

34 obr.10 První elektrický vyplétací stroj Multitec Novodobý vývoj tenisových strun V oblasti tenisových strun je trh doslova přecpán různými druhy. V rekreačním tenise jsou preferovány výplety syntetické, které poskytují dostatečné herní vlastnosti za příznivou cenu. V profesionálním tenise zůstávají špičkou výplety přírodní, na které mnoho vrcholových hráčů nedá dopustit. Tyto struny nevydrţí dlouho a jejich cena je příliš vysoká. Proto firmy přišly s hybridními výplety, které jsou kombinací přírodních strun a syntetických materiálů. Hybridní výplety zaručují vlastnosti, které se zcela minimálně liší od strun přírodních, navíc mají daleko větší ţivotnost, a to vše za třetinu ceny přírodních strun. Hybridní výplety se staly nejrozšířenějšími výplety v rekreačním i v závodním tenise Novodobé vyplétání raket V dnešní době najdeme příznivce mechanického vyplétání raket, ale i příznivce elektrického vyplétání, které je přesnější a rychlejší. Vyplétaní raket se stalo vědou, kdy hráči experimentují s různými hodnotami napětí v různých klimatických podmínkách. Dobrý vyplétač raket je velmi lukrativní povolaní a na světovém okruhu najdeme pouze málo mistrů tohoto řemesla. Revoluční novinkou 34

35 v oblasti vyplétání raket byl vynález diagnostického centra firmy Babolat. Diagnostické centrum tenisových raket je přístroj, který umoţňuje testovat tenisové rakety na resistenci a přesnost: přístroj zkontroluje váhu a vyváţenost rakety, pruţnost rámu, průhyb strun, stejně tak jako chování tenisového rámu při švihu. Zařízení se stalo nepostradatelným na tenisových turnajích. Tento přístroj také zaručuje vrcholovým hráčům, ţe všechny jejich rakety jsou naprosto identické. I přes moderní technologie v oblasti diagnostiky raket se najde řada hráčů, kteří preferují precizní práci zkušeného vyplétače. [4,10] Charakteristika tenisových strun Pokud tenisovou raketu přirovnáme k motoru, tak struny jsou jeho benzinem, který mu dodává jízdní vlastnosti. To v praxi znamená, ţe pokud máme kvalitní raketu a vyţadujeme po ní maximum, musíme ji dobře vyplést kvalitním výpletem. Výplet je tvořen maticí, coţ jsou vnitřní vlákna, která můţeme přirovnat ke svalům člověka. Tato vlákna zaručují pruţnost a dynamiku. Obal strun uchová trvanlivost a umoţňuje kontrolu míče. Je různě povrchově upravován laky a vosky pro snadnější vyplétaní a delší ţivotnost. Poslední sloţkou je struktura strun, kterou rozdělujeme do několika skupin. Přírodní struny Je to typ struktury a specifického materiálu. Skupina prouţků, počet záleţí na poţadovaném konečném průměru, je dohromady spojena kolagenem. Tato provázanost zaručuje nejdokonalejší schopnost udrţet napětí strun a tím i nejlepší výkon. Přírodní struny jsou stále symbolem nejvyšší celosvětové kvality. Mnohovlákna Skupina velkého mnoţství vláken stejného průměru, která jsou všechna dohromady chráněna optimálním potahem, se nazývá mnohovlákna. Tyto syntetické výplety jsou vysoce technické a zaručují skvělé výkony. 35

36 Zabalená vlákna Tento typ struktury je nejvšestrannější ve smyslu trvanlivosti a výkonu. Jedna či více vrstev svázaných vláken jsou zabaleny okolo velkého středového jádra. Makrovlákna Osm stejných svazků vláken je umístěno okolo centrálního mnohovláknového jádra. Tato struktura je podobná jako u mnohovláken a zajišťuje zvýšený komfort. Jednovlákno Je sloţeno z centrálního jádra, které je nataţeno a potaţeno. Průměr strun určuje také vlastnosti strun. Tenčí pro více síly a silnější pro větší trvanlivost. [10] Charakteristika dobře vypletené rakety Kaţdý tenisový výplet musí splňovat tato kritéria : Nesmí mít příliš slabou strunu, ta je pruţnější, ale často praská. Nesmí mít příliš silnou strunu, ta je odolná, ale je málo pruţná. Výplet nesmí být moc tvrdý, ten je vhodný pro pokročilé hráče. Výplet nesmí být příliš měkký, od něho se míč neodráţí. Obecně tedy platí, čím tvrdší výplet, tím větší cit pro míč, ale je zde menší tolerance špatně trefených míčů. Měkčí výplet toleruje více chyb, proto je vhodný pro začínající hráče [8] 36

37 Shrnutí Tenisové struny jsou jediné tenisové komponenty, které jsou dodnes vyráběny z původního přírodního materiálu. V této oblasti syntetické materiály dokázaly pouze napodobit vlastnosti přírodních strun. Stále však přírodní struny patří k nejlepším na trhu, jsou však méně vyuţívány oproti syntetickým materiálům z důvodu jejich vysoké ceny a krátké ţivotnosti. Kaţdý hráč by si však měl tento luxus aspoň jednou za svou kariéru dovolit, aby poznal jejich kouzlo. Ve vyplétání raket také zůstal původní mechanický způsob vyplétaní. Hráči dávají přednost kvalitní ruční práci před masovým strojovým vyplétáním raket. 37

38 5. Vývoj tenisového dvorce Původně se tenis hrál v královských míčovnách na dřevěné palubové podlaze. Nejstarší míčovna s rozměry byla zaznamenána v Londýně v roce Tento dvorec měl na délku 29,29 m a šířku 9,77 m. Mnohem větší míčovna byla v Louvru z roku 1555, která měla na délku 36, 93 m a na šířku 12, 24 m. Poté se rozměry dvorce několikrát měnily aţ do roku 1877, kdy se konal první Wimbledon na obdélníkovém hřišti o rozměrech 23, 77 x 8, 23 m. Tento rozměr je pečlivě střeţen aţ do dnes. Během historie se měnila i výška sítě. Například nařízení z šestnáctého století stanovovalo, ţe síť nesmí být zcela napnuta, ale má tvořit oblouk. Výška sítě uprostřed má dosahovat po prsa hráčů. V roce 1883 byla síť sníţena na 91 cm uprostřed a 123 cm u postranních sloupců. Netrvalo dlouho a bylo rozhodnuto a zaneseno do pravidel, ţe délka sítě má být 12,8 m, postranní sloupky 1,07 m a uprostřed je síť staţena páskem na 91 cm. [3] 5.1. Travnaté tenisové dvorce Z míčoven se tenis přesunul do přirozenějšího prostředí, a to na čerstvý vzduch. To však přinášelo řadu nových úskalí, zejména počasí. Hru najednou začaly ovlivňovat vítr, vlhkost déšť. Nejdůleţitější otázka byla, na čem hrát? Jaký materiál bude mít dostatečné herní vlastnosti a současně bude dobře dostupný? Odpověď opět nabídl organický materiál, a tím je nejpouţívanější sportovní povrch na světe - tráva. Hra probíhala na čerstvě posekaném trávníku. Nebo jednoduše na vesnické louce. Jak to bývá u všech vynálezů, i zde probíhaly snahy o zlepšení vlastností tohoto přírodního povrchu. Podklad byl později opatřen drenáţí, aby dešťová voda mohla průběţně odtékat a bylo moţné hrát brzy i po vydatné bouřce. Pouţívaly se odolnější směsi trav, protoţe na travnatá hřiště chodilo čím dál tím více lidí, aby si tenis zahráli. Zrodil se problém opotřebovanosti jako důsledek vysoké herní intenzity. Trávník nesnese neustále se zvyšující herní zátěţ, vyšlapává se na základních čarách a hráč se náhle octne na hlíně. To vedlo k dalšímu objevu. Byl vynalezen antukový podklad. [3] 38

39 5.2 Antukové tenisové dvorce Antukové hřiště bylo vynalezeno v Německu panem Beckerem. Daný povrch se stal pro svoje specifické herní vlastnosti oblíbeným, a to díky antuce, která umoţňuje skluz hráče. Díky němu je hráč schopný být daleko dříve u míče. To dalo tenisové hře daleko větší rozměr. Antuka je prach, který vzniká při rozdrolení čerstvě vypálené jílové tašky nebo cihly. Tedy je to materiál, který vzniká jako odpad výroby cihel a střešních tašek. Proto byl materiál velmi dostupný a finančně nenáročný. Při testovaní se došlo k závěru, ţe nejvhodnější je dvoucentimetrová vrstva antuky poloţená na kvalitní drenáţi, kterou tvoří škvára a štěrk. Nevýhodou antukového dvorce je jeho náročnost na údrţbu. Především se antuka musí udrţovat neustále ve vlhkém stavu, aby se neprášilo a jemnou antuku neodnesl vítr. To je hlavně ve slunných oblastech bez sráţek velmi obtíţné. V první řadě fyzicky, protoţe kurt za slunného počasí vyţaduje kropit jednou za půl hodiny, v druhé řadě je to velmi finančně náročné, neboť je voda drahá. V Německu byl díky poklesu spodních vod vydán koncem sedmdesátých let 20. století zákaz kropit sportovní plochy. [1] 5.3 Tvrdé povrchy tenisových dvorců V jiţní Evropě vznikla snaha nahradit nedostatky antuky tím, ţe začali stavět hřiště s tvrdými povrchy z betonu nebo asfaltu, která nebyla náročná na údrţbu. Takový kurt není třeba vůbec kropit drahou vodou. Je ale tvrdý jako vyasfaltované parkoviště. Aby se alespoň psychologicky přiblíţil původnímu tenisovému hřišti, bývá natírán dynamickou, elastickou zelenou barvou. Přesto je pořád tvrdý jako kámen, coţ představuje velký nárok na tělo hráče. V osmdesátých letech východisko opět nabídla syntetika a vynález umělé trávy vysypané křemičitým pískem. Tento povrch vykazuje všechny pozitivní vlastnosti předchozích materiálů. Díky písku se na něm dá sklouznout, a to šetří naše tělo. Navíc nevyţaduje téměř ţádnou údrţbu a umoţňuje hru za kaţdého počasí, dokonce i pří teplotách blíţícím se nule. Další výhodu je jeho finanční nenáročnost, pořizovací náklady jsou sice vyšší neţ u dvorce antukového, ale za údrţbu nezaplatíme skoro nic. Tento povrch se stal velmi populární především v rekreačním tenise a rozšířil se po celém světě [12,19] 39

40 5.4 Novodobý vývoje tenisových kurtů Světová tenisová organizace dosud nevydala pravidlo, které by sjednotilo hrací povrchy na turnajích. To dodává vrcholovému tenisu velký náboj a atraktivnost pro diváky. US Open a Australian Open se hrají na tvrdých površích, to je především dáno tamějšími klimatickými podmínkami. Angličané zůstali věrní svému tradičnímu, ale náročnému povrchu trávě. Ve Francii se hraje na královně tenisových povrchů - antuce. Jelikoţ tyto povrchy mají odlišné herní vlastnosti, musí být profesionální hráči univerzální a musí svoji hru přizpůsobit danému povrchu. V Evropě dosud převládají antukové tenisové dvorce, které jsou výhodné pro své levné pořizovací náklady, ale mají náročnou údrţbu. Původní postranní čáry z vápna nahradily čáry plastové. Tyto čáry jsou celosezonní oproti vápenatým lajnám, které se musí upravovat po kaţdé herní hodině. V poslední době se rozšířily umělé hrací povrchy, především v zastřešené formě. Díky tomu mohou hráči zdokonalovat svoje schopnosti na všech typech hracích povrchů a být tak dokonale připraveni na turnaje i během zimního období. Dnešní podmínky nám dovolují si zahrát na jakémkoliv povrchu a při kaţdém počasí, vše za přijatelné ceny.[2] 5.5 Charakteristika tenisových dvorců Dvorec pro dvouhru je obdélník 23,77 m dlouhý a 8,23 m široký (obr.10). Pro čtyřhru je široký 10,97 m. Dvorec je uprostřed předělen sítí zavěšenou na kovovém laně, které přechází přes dva sloupky nebo je k nim připevněno ve výšce 1,07 m. Síť musí být napjata tak, aby zcela vyplňovala plochu mezi oběma sloupky a musí mít oka tak malá, aby jimi míč nemohl projít. Výška sítě uprostřed je 0,914 m, kde je pevně staţena dolů popruhem. Kovové lano a horní okraj sítě jsou potaţeny páskou. Popruh i páska jsou zcela bílé. Maximální průměr provazu nebo kovového lana je 0,8 cm. Maximální šířka popruhu je 5 cm.páska je široká nejméně 5 cm a nejvýše 6,35 cm na obou stranách. Pro zápasy čtyřhry jsou středy sloupků umístěny 0,914 m vně dvorce pro čtyřhru na obou stranách 40

41 Čáry, které ohraničují koncové strany dvorce, se nazývají základní čáry. Čáry ohraničující boční strany dvorce se nazývají podélné čáry. Ve vzdálenosti 6,40 m od sítě jsou rovnoběţně se sítí a mezi podélnými čarami nakresleny čáry pro podání. Prostor po obou stranách sítě mezi čarami pro podání a podélnými čarami je rozdělen na dvě poloviny střední čarou pro podání, která je nakreslena uprostřed mezi podélnými čarami a rovnoběţná s nimi. Kaţdá základní čára je rozdělena v polovině střední značkou 10 cm dlouhou, vyznačenou kolmo dovnitř dvorce rovnoběţně s podélnými čárami pro dvouhru. Střední čára pro podání a střední značka jsou široké 5 cm. Ostatní čáry dvorce jsou široké 2,5 cm aţ 5 cm, krom základních čar, které mohou být aţ 10 cm široké.všechny rozměry se počítají k vnějšímu okraji čar a veškeré čáry dvorce mají stejnou, barvu, která jasně kontrastuje s barvou povrchu. [5,19] Světová tenisová organizace rozděluje tři kategorie herních povrchů : a) kategorie 1: pomalé povrchy antukové povrchy, b) kategorie 2: středně rychlé umělé tvrdé povrchy, c) kategorie 3: rychlé povrchy travnaté povrchy. obr.11 Rozměry tenisového dvorce 41