Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra právní teorie. diplomová práce. Doménové spory. Pavel Mejšner 2009

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra právní teorie diplomová práce Doménové spory Pavel Mejšner 2009 Čestné prohlášení autora: Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma Doménové spory zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

2 Poděkování Autor si dovoluje poděkovat JUDr. Radimu Polčákovi, Ph.D. za vedení práce, odborné konzultace a podnětné připomínky k textu

3 Obsah ÚVOD DOMÉNOVÉ JMÉNO VYMEZENÍ UŽIVATELSKÉ VYMEZENÍ TECHNICKÉ VYMEZENÍ PRÁVNÍ Vývoj orgánů regulace a metoda právní regulace Právní povaha doménového jména DOMÉNA.EU SPECIFICKÉ POSTAVENÍ DOMÉNY.EU HISTORICKÝ VÝVOJ PRAMENY REGULACE PRÁVNÍ ÚPRAVA REGISTRACE A UŽÍVÁNÍ DOMÉNY.EU DOMÉNOVÉ SPORY ÚVOD PROCESNÍ ÚPRAVA SPORŮ Z DOMÉNOVÝCH JMEN.EU Obecná pravidla Řízení před ustanovením senátu Řízení po ustanovení senátu HMOTNĚPRÁVNÍ ZÁKLAD Oprávněný zájem Zlá víra PRAVIDLO DOMICILU IDENTITA NEBO ZAMĚNITELNOST S CHRÁNĚNÝM PRÁVEM ŽALOBNÍ NÁROKY PROTI REGISTRU NÁMĚTY DE LEGE FERENDA ZÁVĚR ABSTRACT DOMAIN NAME DISPUTES SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ SEZNAM ROZHODNUTÍ

4 Úvod Problematika právního ošetření doménových se již ve světě zařadila mezi tradiční oblasti působení práva informačních a komunikačních technologií. Česká právní veřejnost začala doménová jména vnímat v období přelomu tisíciletí. V tomto období také vyšla největší koncentrace odborných textů zabývajících se problematikou doménových jmen. Zhruba ve stejné době se doménová jména stala tématem i na evropské úrovni v souvislosti s přípravou nové evropské vrcholné domény. Jelikož v nynější době největší zájem o problematiku doménových jmen opadl, většina starších odborných textů zmiňuje evropskou doménu pouze jako prvek, se kterým nejsou dostatečné zkušenosti. Rozhodovací praxe není ve většině prací zmíněna vůbec, či se omezuje na rozbor pouze jednotlivých kauz. Ačkoli v České republice existuje několik publikací, které se zabývají doménovými jmény, podrobný popis hmotněprávního a procesněprávního fungování domény.eu není k dispozici. Jediným titulem, který se výhradně zabývá procesem registrace a řešením sporů z domény.eu je publikace.eu domain name,.eu doména, která ovšem plní funkci pouze jakéhosi návodu pro použití, nehledě na její některé překladové nesrovnalosti. Jednotlivé odborné články nemohou problematiku pokrýt v celé šíři, pokrývají vždy jen některý z jejích aspektů. Proto jsem se rozhodl ve své diplomové práci zaměřit právě na specifikum úpravy domény.eu. Ambicí mé diplomové práce není postihnout dopodrobna celou problematiku doménových jmen v doméně.eu, ale vytvořit základní rámec úpravy v souvislostech právní úpravy a nově konstituované rozhodovací praxe, spolu s představením některých problematických otázek, neboť jsem si vědom skutečnosti, že postihnout veškeré aspekty spojené s doménovými jmény v práci tohoto rozsahu není možné. Problematika evropské domény zasahuje spektrum oborů, přes čistě technické, filozofické, až po obory právní. Cílem mé práce je definovat zakotvení doménového jména v prostoru práva. Právní definice doménového jména úzce souvisí zejména s procesem jeho vzniku, neboli registrace a v neposlední řadě i se spory, které z registrace vyplívají. Zvláštní pozornost budu věnovat specifiku právní úpravy domény první úrovně.eu na úrovni nařízení ES, která přináší oproti standardní právní - 4 -

5 úpravě doménových jmen některé inovativní prvky. Pro pochopení fungování problematiky doménových jmen je ale nutné v počátku nejprve definovat některé základní pojmy a vztahy. Proto se v obecné části práce zaměřím na obecnou definici doménových jmen z hledisek, kterými jsou vymezována v odborné literatuře. Dále provedu podrobnější představení zavádění domény.eu. Zejména se zaměřím na okolnosti vzniku evropské domény a její fungování a užívání v nynější době. Neoddělitelnou součástí existence doménových jmen jsou spory o práva k nim náležející. Zvláštní část proto bude věnovaná sporům vznikajícím v souvislosti s doménovými jmény jejichž registrace porušuje práva třetích osob. Výklad obsáhne obecný úvod do problematiky doménových sporů, včetně vymezení jejich základních druhů. Nová evropská doména přinesla samostatnou úpravu těchto sporů, proto se v dalším výkladu zaměřím specifika úpravy evropské domény na úrovni nařízení EU a na pravidla, kterými se řídí rozhodování sporů v doméně.eu. Některé neupravené otázky právní úpravy doménových sporů se pokusím ozřejmit výkladem pohledu jakým tyto otázky řeší rozhodčí orgán pro alternativní řešení sporů v doméně.eu

6 1 Doménové jméno Pro přesný rozbor problematiky doménových jmen je nutné provést podrobnější výklad používané terminologie a to jak po stránce technické, tak i po stránce právní.pojem doménového jména (nebo také nepřesně doména) je možno vymezit z několika pohledů 1. Z pohledu uživatelského usnadňuje doménové jméno přiřazení adresy www stránky v síti Internet ke konkrétnímu počítači, na kterém je uložen její obsah. Z pohledu technického určuje jakým způsobem je s doménovým jménem reálně nakládáno, velice zjednodušeně popisuje tento pohled pohyb zápisu jedniček a nul v rámci sítě Internet. Patrně nejproblematičtější je pohled právní, který vymezuje právní povahu doménového jména. 1.1 Vymezení uživatelské Doménové jméno plní z pohledu uživatele několik základních funkcí, které usnadňují pohyb běžného uživatele v síti Internet. Jedná se o funkce identifikační, vyhledávací, informační, propagační, soutěžní. Jednotlivé počítače, ale i jakékoli jiné zařízení (pro zjednodušení dále jen jako počítače ) v propojené informační síti musí být jednoznačně vzájemně identifikovatelné, jen tak lze vymezit bezchybně fungující systém. Pro označení jednotlivých počítačů v síti internet se používá slovní označení, které usnadňuje běžnému uživateli zapamatování hledaného počítače. Slovem je myšlen psaný kód označující existující slovo nebo pouze shluk znaků bez významu v daném jazyce. Tento kód je možné charakterizovat třemi kategorizacemi znaků počtem písmen, druhem užitého písmene a jeho pořadím vůči ostatním. Změna v jakékoliv z těchto kategorií vede k jednoznačnému odlišení jednoho kódu od druhého a tím k identifikaci počítače v síti 2. Doménové jméno dále plní i funkci vyhledávací a propagační. Obchodní společnosti, ale i jednotlivci používají již standardně ke své propagaci formu webové prezentace v síti Internet. Proto je jednoznačné propojení obchodního názvu nebo označení výrobku s webovou prezentací pro uživatele významnou funkcí. Anonymní 1 Srov. Pelikánová, R., Čermák, K. Právní aspekty doménových jmen. Praha: Linde, 2000, s Tamtéž, s

7 struktura Internetové sítě však umožňuje pouze omezeně ověřit totožnost subjektu poskytujícího webovou prezentaci. Z pouhé znalosti doménového jména nelze dovodit kvalitu obsahu, který se skrývá pod prezentací s ním spojenou. Kvalitu tohoto obsahu lze dovozovat pouze z obecně zažitých praktik. Například pod doménou.cz lze předpokládat prezentaci, která bude provozována subjektem z České republiky, či bude alespoň v českém jazyce. Existují domény spojené s určitým druhem lidské činnosti 3, ne vždy je se ale obsah shoduje s určením domény. Typickým selháním uživatelské funkce je například doména najdi.to, jejíž obsah je určen českému publiku, cctld doména.to ale napovídá o obsahu určenému pro publikum v Tongánském království. V praxi tedy neexistuje obecná normativní záruka vazby mezi doménou a jejím obsahem 4. Uživatelská funkce je tak zvláště u rozšířených gtld značně degradována, to platí zejména o gtld.com a.org. První vážnější výjimkou je doména TLD.eu, jež zavádí určité identifikační standardy (viz. kapitola 2). Poslední neopomenutelnou funkcí doménového jména je funkce soutěžní v nejširším slova smyslu. Doménové jméno přispívá k lepšímu vymezení soutěžitele vůči soutěžitelům ostatním. Důkazem významu soutěžní funkce jsou jak částky v řádech miliónů dolarů, které jsou soutěžitelé ochotni zaplatit za převod doménového jména 5, tak i škody, které mohou být způsobeny poškozováním ostatních soutěžitelů porušováním jejich práv k doménovým jménům Vymezení technické Doménové jméno představuje z technického hlediska pouhé seskupení znaků, které samo o sobě nemá funkci. Pouze ve spojení s určitou konkrétní adresou identifikující konkrétní počítač plní své uživatelské funkce popsané v odstavci Viz. gtld.aero pro subjekty z oblasti letectví nebo.tel pro oblast telekomunikací. 4 Srov. Koščík, M. Doménové spory. Diplomová práce, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2007, str Za nejdražší převáděnou doménu je považována doména poker.com, cena za její převod v tiché aukci v roce 2007 činila přes 20 mil. USD, přesná cena není známa, viz. Chang, M. Million dollar domain names [cit ]. Dostupný z : 6 Srov. Polčák, R. Normativní regulace soutěže v prostředí informačních sítí. Disertační práce, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2006, s. 153 n

8 Tato adresa je známá jako takzvaná IP adresa (Internet Protocol Address), kterou používá každý počítač připojený do sítě ke své identifikaci. Jedná se o numerickou identifikaci počítačů komunikujících přes protokol TCP/IP a jejich uzly. Ačkoli je IP adresa uložena v 32-bitovém kódu dle protokolu IPv4, obvykle se k jejímu zápisu používá zobrazení v čitelnější podobě ve formě čtyř čísel zapsaných v desítkové soustavě (v rozsahu 0-255), která jsou oddělena tečkami ve formátu xxx.xxx.xxx.xxx. Číslování postupuje zleva doprava. Společné adresy se stejnými číselnými řadami jsou řazeny do logických celků sítí a podsítí. Například adresy ve tvaru až tvoří podsíť Správu systému IP adres vykonává několik mezinárodních organizací, které zabezpečují rozdělování adres jednotlivým poskytovatelům internetového připojení na národní úrovni. Jejich úkolem je spravedlivé rozdělení IP adres tak, aby bylo všem žadatelům přídělné dostatečné množství a nedocházelo k plýtvání jejich omezeným počtem. Každému poskytovateli je přidělen určitý rozsah adresního prostoru. Tento výsek sítě vytvoří podsíť, kterou poskytovatel rozděluje v rámci své působnosti dalším osobám. Podsíť se může dále libovolně dělit a přerozdělovat. Vytváří se tak stromová struktura s několika úrovněmi. Systém doménových jmen vykazuje podobnost se systémem IP adres. Jak již bylo řečeno, doména je shluk znaků oddělených tečkami s podobnou hierarchií jako systém IP adres, tedy s postupným logickým uspořádáním, tentokrát ovšem zprava doleva. Nejvýznamnější znak domény je její koncovka, která označuje stát registrace nebo účelový generický pojem. I přes některé znaky podobnosti se jedná o vzájemně oddělené systémy, které jsou v určitém bodě provázané a tím zabezpečují propojení uživatelské a technické identifikace počítače v síti. Systém jmenných serverů DNS (Domain Name Server) funguje na bázi dvou databází, které na jedné straně sbírají informace o registrovaných doménových jménech a na straně druhé zaznamenávají IP adresy všech počítačů připojených do sítě Internet. Přiřazením doménového jména ke konkrétní adrese dochází k vytvoření jakéhosi telefonního seznamu Internetu, kdy je 7 Srov. Smejkal V. a kol.: Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2., doplněné a rozšířené vydání. Praha: C.H. Beck, s

9 k číslicové adrese přiřazena adresa se jménem 8. Tento systém vytváří flexibilní strukturu, kdy není třeba v případě změny umístění počítače měnit i jeho označení v síti Internet. Označení doménovým jménem zůstává stejné a dochází pouze ke změně IP adresy počítače. Tato situace by se dala přirovnat k přenositelnosti telefonního čísla u pevných linek. DNS systém tak umožňuje přiřazení více doménových jmen k IP adrese jednoho počítače, což je v praxi běžný jev umožňující snížení zátěže vysoce navštěvovaných serverů.. Z hlediska běžného uživatele je změna IP adresy zpravidla nepodstatná. Pro přehlednost je systém doménových jmen členěn do jednotlivých stupňů, dle jejich významu. Vrcholem hierarchické pyramidy je kořenová doména nulté úrovně, která je tvořena znakem., neboli tečkou 9. Další domény jsou pak této doméně podřízeny a tvoří domény prvního, druhého, třetího atd. řádu. Celý doménový název je tvořen cestou od domény nejvyššího řádu k nejnižšímu. Domény prvního řádu jsou označovány jako TLD (Top Level Domain) a jsou rozděleny do dvou skupin. Rozdělení je pozůstatkem spojeným s původním uspořádáním struktury Internetu v jeho počátečním období dle standardu RFC 1591 Domain Name System Structure and Delegation 10. První skupinu tvoří generické domény, označovány jako gtld (generic TLD), které jsou zkratkami obecných pojmů, které mají odkazovat k jejich obsahu. Druhou kategorií jsou národní domény jednotlivých států světa označované jako cctld (country code TLD). Vytvoření nové národní domény může mít nepříjemný politický podtext, proto byla zavedena závislost zřízení nové cctld na ustanovení kódu země dle standardizace International Organization for Standardization 11. Domény druhého řádu jsou přidělovány jednotlivým žadatelům z řad veřejnosti po splnění pravidel registrace. Domény třetího a dalšího řádu podléhají jejich držitelům a ti je mohou spravovat dle svého uvážení. Správu kořenové domény má na starosti Mezinárodní úřad pro správu doménových jmen ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers), 8 Srov. Smejkal V. a kol.: Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2., doplněné a rozšířené vydání. Praha: C.H. Beck, s Obecně není běžně zobrazována, má pouze technický význam pro nastavení DNS serverů. 10 Dostupná z 11 Viz norma ISO aplha

10 která dále deleguje pravomoc pro správu na další subjekty. Správce další podúrovně může dále delegovat její správu, vždy ale musí být zřejmé, kdo nese za konkrétní doménu odpovědnost. ICANN je celosvětová nevýdělečná organizace provádějící registraci cctld i gtld a zároveň zastřešující regionální organizace, které provádějí registrace na jednotlivých kontinentech (ARIN, APNIC, LACNIC, RIPE NCC). Režim, který určuje ICANN pro registraci nových domén vymezuje také rozhodčí orgány, které řeší případné spory o doménová jména. ICANN je neziskovou soukromou korporací zřízenou za účelem převzetí odpovědnosti za přidělování IP adres a doménových jmen, dohledem nad dodržováním protokolárních parametrů a zajišťování systému DNS. Cílem její činnosti je ochrana stability internetu obecně, podpora soutěže, reprezentace názorů internetové veřejnosti a rozvoj obecných pravidel internetu. Doménová autorita pro přidělování čísel IANA (Internet Assigned Numbers Autority) je ideová předchůdkyně ICANN. Dnes jsou na tuto organizaci delegovány technické a standardizační práce, a rovněž tvorba dlouhodobých politik směřování vývoje. Politiky řeší otázky typu, kde vzít dostatek IP adres v budoucnosti nebo vytvoření nového protokolu IPv6. Samotnou registraci gtld provádí řada registrátorů akreditovaných ICANN 12. Registraci cctld provádí vždy národní registrátor NIC (Network Information Center). Specifickou kategorií je pak registrátor domény.eu (viz. kapitola 2). 1.3 Vymezení právní Vývoj orgánů regulace a metoda právní regulace K obecným účelům práva patří stanovení pravidel, která rozdělují omezené zdroje lidstva. Tyto pravidla vedou k vytvoření právní jistoty a stabilitě právních vztahů. Každá nová hodnota má potenciál využití k hospodářským účelům, což vede dříve nebo poději k vytvoření pravidel upravujících nakládání s touto hodnotou. Obecný vývoj regulace vztahů ve společnosti vede od nízkého stupně regulace k stupni vyššímu. Vývoj je přímo úměrný růstu významu regulované hodnoty. V první 12 Aktuální seznam dostupný na

11 fázi dochází k dobrovolné úpravě vztahů dvou subjektů. V případě výhodnosti takové úpravy se přidávají další, až množství zapojených subjektů přesáhne určitou hranici a nastává druhá fáze. Ve druhé fázi dochází k vytvoření samosprávného subjektu, který bude působit jako prostředník v regulaci vztahů mezi subjekty. Třetí fáze překračuje možnosti prostředníka a do regulace vztahů vstupuje stát se svým mocenským působením. Vývoj právní úpravy doménových jmen probíhal tímto směrem a nyní se nachází na pomezí mezi druhou a třetí fázi. Existují samosprávné organizace, které upravují problematiku správy doménových jmen, jejich technické parametry, určují směry vývoje do budoucna. Na některé problémy již ale jejich možnosti nestačí. Příkladem může být obrana proti spekulativním registracím doménových jmen, zneužívání práv k ochranným známkám, nekalosoutěžní praktiky a podobné. Normy vydávané nestátními subjekty mohou fungovat pouze v případě, pokud je jejich plnění valné části dobrovolné. Většinu takových norem, pokud je budeme považovat za prameny práva, můžeme podřadit mezi tzv. soft law 13. Normy soft law se vyznačují absencí nebo pouze vágní formulací některého znaku právní normy, zpravidla sankce. Vymožení prav na základě této normy je pak velice obtížné, např. vymožení škody způsobené cybersquatterem. Zaplnění mezery v úpravě připadá státu a jeho výkonným orgánům, které jsou jako nadány pravomocí k použití státního donucení k vymožení práv. Prostředí internetu je specifické svým mezinárodním rozměrem. Úprava prostředí internetu na národní úrovni se tak jeví jako málo účinná. Vhodnějším řešením je úprava na úrovni mezinárodní, která ovšem naráží na neexistenci orgánu, který by bezprostředně zavazoval jak státy, tak jejich prostřednictvím především osoby pod jejich jurisdikcí. Vytvoření orgánu s univerzální jurisdikcí je však v tuto chvíli nereálné. Účinnost přijatých opatření jsou úměrná rozloze území, které svým dopadem pokrývají. Čím větší toto území, tím je pravděpodobnost úspěšné regulace problému. Některé iniciativy proto mají význam, ať už se jedná o zákon amerického kongresu Na 13 Srov. Malenovský, J. Mezinárodní právo veřejné: jeho obecná část a poměr k vnitrostátnímu právu, zvláště k právu českému. 4. opr. a dopl. vydání. Brno: Doplněk, 2004, s

12 ochranu spotřebitelů proti cybersquatterům 14 nebo o nařízení Komise o zavedení nové TLD.eu, které jsou typickým příkladem tzv. hard law. Metoda právní regulace určuje legislativní techniku, kterou je upraven okruh právních vztahů na internetu. Metoda právní regulace vztahu k doménovým jménům vykazuje zejména znaky metody soukromoprávní, výjimečně lze vypozorovat i znaky metody veřejnoprávní. Registrace klasických doménových jmen probíhá na základě smlouvy mezi registrátorem a žadatelem o registraci. Smluvní vztah mezi správcem registru a registrátorem je ustaven také na základě smlouvy. Jedná se o čistě soukromoprávní vztahy, s rovností stran procesu uzavírání smlouvy i tvorby pravidel jejího uzavření. V případě deliktů soukromoprávní povahy je typické použití institutu obnovení původního stavu a náhrada škody 15. Což je typické i pro oblast doménových sporů. Naproti tomu některé procesy navazující jsou ovládány metodou veřejnoprávní. Příkladem je proces rozhodování doménových sporů (viz. kapitola 3), kde je typická nerovnost subjektů. Rozhodčí orgán nebo soud zde vystupuje z nadřazené pozice a rozhoduje o právech účastníků sporu i proti jeho vůli. Ve specifickém postavení je úprava TLD.eu, která vychází z přímo použitelné normy práva ES. Právní povaha doménového jména Doménová jména byla v počátcích rozvoje internetu pouhým technickým zápisem a nevzbuzovala přílišný zájem právní teorie. Se vzrůstajícím množstvím zaregistrovaných doménových jmen a s růstem jejich hospodářského významu vzrostla potřeba definice a úpravy pojmu. Pokud budeme chtít zařadit doménová jména do systému práva, zjistíme, že tvoří jeden z předmětů právních vztahů na internetu. Každý právní vztah má své subjekty, obsah a předmět 16. Obsah právních vztahů tvoří vzájemná práva a povinnosti subjektů. Na internetu tvoří obsah služby poskytované uživatelům. V případě doménových jmen je obsahem smluvní registrace jména. Předmětem právních vztahů je obecně lidské chování. Konkrétně je předmět právního vztahu tvořen věcmi, pokud 14 Anticybersquatting Consumer Protection Act, přijatý 29. listopadu 1999, který umožňuje žalovat cybersquattera v civilním řízení. 15 Gerloch, A. Teorie práva. 2. rozšířené vydání. Praha : Aleš Čeněk. 2001, s Srov. Knapp, V. Teorie práva.praha: C. H. Beck, 1995, s

13 to jejich povaha připouští, popřípadě právy nebo jinými majetkovými hodnotami 17. Předmět v případě doménových jmen je doménové jméno samo. Mezi odbornou veřejností stále probíhá diskuze o právní povaze doménových jmen, což mimo jiné vede k častému nesprávnému používání terminologie laickou, ale i odbornou veřejností. Diskuze probíhá okolo trojího vymezení doménového jména. Pokud použijeme pohled českého právního řádu můžeme doménová jména považovat 1) za věc (tomu by svědčilo vlastnické právo, držba domény), nebo 2) za relativní subjektivní právo (vzniklé na základě soukromoprávní smlouvy s registrátorem) nebo 3) za jinou majetkovou hodnotu (jedná se o hodnotu, kterou lze vyjádřit v penězích). Toto vymezení má značný význam pro vymezení vlastností práva k doménovému jménu a možností ochrany proti zásahu do práv k doménovému jménu. Ad 1) Český právní řád neobsahuje definici pojmu věc. Rozlišuje pouze mezi věcmi nemovitými a movitými 18. Z definice nemovitých věcí lze negativním vymezením dojít k závěru, že věci které nejsou nemovitostmi jsou věci movité 19. Teorie i praxe vymezuje věc jako ovladatelný, tedy movitý, hmotný předmět či ovladatelnou přírodní sílu. Jak již bylo výše uvedeno doménové jméno je z technického hlediska forma zápisu do DNS databáze. Tento zápis je umístěn na hmotném podkladě - pevném disku počítače. Malá část pevného disku s elektromagnetický zápisem je však podrobena svému vlastnímu právnímu režimem, podobně jako je kniha hmotným zachycením literárního díla 20. Proto doménové jméno svoji hmotnou povahu nemá a nelze jej považovat za věc. Ad 2) Smlouva o registraci doménového jména zakládá závazkový právní vztah mezi registrátorem domény a žadatelem o registraci. Oprávnění jednoho subjektu odpovídá povinnosti subjektu druhého a zároveň zakládá povinnost ostatních , zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů , zákon č. 40/1964 Sb. 19 Jehlička,O. a kol. : Občanský zákoník. Komentář. 3 vydání. Praha, C. H. Beck 1996, s Telec, I. O nehmotných statcích a duševním vlastnictví. Právní rozhledy. Ročník 1997, číslo 11, s

14 subjektů toto právo nerušit 21. Žadatel o registraci se stává uzavřením smlouvy držitelem práva subjektivního práva k nakládání s doménovým jménem.. Ad 3) Jiná majetková hodnota je jakákoli hodnota ocenitelná v penězích odlišná od věcí nebo práv. Může jimi být cokoliv, co je odlišné od subjektu a obsahu občanskoprávních vztahů s zároveň co není věcí či právem za předpokladu, že to má jistou ekonomickou hodnotu 22. Tedy i různé druhy nehmotných statků. K tomu, aby byl nehmotný statek předmětem práva, je zapotřebí, aby byl svým původcem vyjádřen ve vnímatelné podobě, což se fakticky rovná jejímu zhmotnění (materializaci). K ní může dojít i elektromagnetickým vlněním, světelným paprskem apod., včetně zhmotnění pouze pomíjivého bez zachycení na hmotný podklad 23. Vedle jiných majetkových hodnot je zapotřebí odlišovat práva k nim. Tak například patent je zvláštním nehmotným majetkovým právem, působícím erga omnes, a to právem na vynález, který je sám o sobě jinou majetkovou hodnotou. Doménové jméno lze na základě výše uvedeného charakterizovat jako nehmotný statek a (současně) způsobilý předmět právních vztahů Srov. Knapp, V. Teorie práva. Plzeň : Západočeská univerzita, 1994, s Viz. Sehnálek, D. Právní povaha doménového jména. IT Právo - server o internetovém a počítačovém právu, [cit ] Dostupný z 23 Srov. Telec.I. O nehmotných statcích a duševním vlastnictví. Právní rozhledy. Ročník 1997, číslo 11, s Srov. Telec, I.: Cybersquatting formou neoprávněného útoku na název obce prostřednictvím doménového označení. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita, roč. 8, str

15 2 Doména.eu 2.1 Specifické postavení domény.eu Doména.eu je specifická svým postavením mezi ostatními TLD. Spojuje v sobě několik významných prvků, které mohou určovat posun právní regulace a vůbec vnímání regulace internetových vztahů do budoucna. Již od počátku byl proces vytvoření nové evropské domény vytvářen s jasným cílem, nevytvořit pouhou další příponu ke jménu, ale vytvořit důstojnou a reprezentativní evropskou značku. Proto byl při přípravě zavedení domény věnován dostatečný čas k formulaci cílů, které mají být jejím zřízením naplněny. Samotná značka eu je zde pojímána především jako příležitost k vytvoření důstojné prezentace subjektů uvnitř EU ať státní, nebo soukromé povahy. Tradiční koncept registrace doménových jmen umožňuje registrovat jakékoli jméno prakticky komukoli z celého světa 25. Tento koncept neumožňuje doméně plnohodnotně plnit její funkci vyhledávací a obecně ani funkci uživatelskou. Tvůrci nové domény.eu si byli vědomi možného hospodářského významu jednotné evropské domény, jejích potenciálních obchodních možností, ale i prestižního statutu, který bude doméně propůjčen skrze orgány EU. Z těchto důvodů byl zvolen nový model úpravy pravidel registrace doménových jmen, který klade důraz na eliminaci vlivů, poškozujících projekt nové evropské domény. Jako jeden z úkolů nové domény byla určena stimulace vnitřního obchodu v rámci EU. Překážkou rozvoje elektronického obchodu byla nemožnost ověřit identitu obchodního partnera. Proto bylo nutné vytvořit mechanismy, které by zvýšily jistotu obchodníků o identitě obchodní protistrany. Koncept domény.eu je umožňuje registraci pouze pro následující subjekty: 1 podniky, jejichž sídlo, správní ústředí nebo hlavní provozovna se nachází na území EU, 2 organizace usazené v EU, 25 S určitými výjimkami jak v cctld, tak i v gtld (viz. domény.gov,.edu,.aero, a další)

16 3 fyzické osoby s bydlištěm v EU 26. Koncept domicilu zvyšuje uživatelskou funkci doménového jména nad standard obvyklý u ostatních TLD. Koncovka.eu je jasný signál, že obchodní protistrana pochází z právního prostředí, kde panuje standard právní jistoty a vymahatelnosti práva. Vzhledem k očekávanému zájmu o TLD.eu bylo nutno v zájmu zachování důvěryhodnosti nové domény uskutečnit opatření, která by zabránila doménovému spekulantství a zneužití chráněných označení (dále jen jako cybersquatting 27 ). Proto dalším opatřením bylo naplánování tří postupných fází registrace, kdy v předstihu mohly registrovat doménová jména subjekty, které prokázaly přednostní vztah k žádanému jménu. Jednalo se zejména o subjekty veřejné správy a držitele ochranných známek. Třetí z hlavních inovací bylo zavedení online rozhodovací platformy pro řešení sporů z doménových jmen. Plně elektronické ADR řízení výrazně urychluje řízení a snižuje náklady na jeho provoz 28. Zároveň jsou veškerá rozhodnutí publikována na internetu, což přispívá k transparentnosti řízení. 2.2 Historický vývoj Diskuze o možnosti zřízení nové generické domény započaly již v roce 1999 uvnitř institucí Evropské komise. V srpnu téhož roku bylo schváleno používání dvoupísmenného kódu eu jako označení reprezentující Evropskou unii dle ISO standardu ISO Nově vytvořená organizace ICANN, stejně jako IANA, akceptovala tento standard jako základ pro vytváření cctld. První konkrétní kroky k vytvoření jednotné evropské domény začaly probíhat v průběhu roku 2000 v souvislosti s přípravou přijetí akčního plánu iniciativy eeurope 26 Čl. 4, odst. 2, písm. b) nařízení č. 733/ S přihlédnutím k tomu, že cybersquatting může mít mnoho různých podob. 28 V době zavedení se jednalo o formu řízení téměř bez použití papírových podkladů. Dnes je RS HK a AK používána volitelná plně elektronická forma řízení pro rozhodování sporů dle UDRP. V reakci na zavedení tohoto systému začal ADR orgán při WIPO přijímat návrhy na zahájení řízení prostým em. 29 IANA Report on the Delegation of the.eu Top-Level Domain, [online] [cit ]. Dostupný z :

17 2002. Snahou této iniciativy bylo mimo jiné posílení možností elektronického obchodování v rámci vnitřního trhu. Byly zde položeny základní myšlenky fungování nové domény. Důraz byl kladen na posílení důvěry spotřebitelů zeměpisnou vázaností držitele domény na území EU a použití jasných a transparentních prostředků registrace 30. Jako datum zavedení domény byl uveden konec roku Již od počátku bylo jasné, že snahou není vytvořit klasickou gtld nebo cctld, ale doménu, která bude mít nadstandardní funkce oproti ostatním běžně používaným. Komise vstoupila do jednání s organizací ICANN o možnosti rozšíření použití označení eu na základě standard ISO i pro prostor internetu. Vytváření nových TLD je vykonáváno organizací IANA na základě interního předpisu s označením RFC 1591, který přebírá pro standard ISO jeho speciální verzi ISO alpha-2 používanou pro cctld. Interní předpis však RFC 1591 nepočítal s možností vytvoření domény, která nebude mít povahu ani cctld ani gtld. Vytvoření takové domény pro nestátní subjekt by tedy nebylo možné. Vzhledem k tomu, že ICANN působí jako soukromoprávní subjekt, lze s ním výjimku vyjednat, i za cenu porušení vlastních předpisů. Pro poskytnutí výjimky existuje precedens, který umožnil vznik domény pro jinou mezinárodní organizaci. Doména.nato byla používána na konci 80tých let pro potřeby NATO. Krátce po jejím zřízení ale nastoupila doména.int, sloužící mezinárodním organizacím a NATO přešlo k používání této domény. Ačkoli TLD.nato není již dlouho v užívání, byla smazána z kořenového adresáře až v roce V současnosti platí striktní pravidla pro zařazení názvu nového subjektu do normy ISO Zařazení je vázáno na registraci v United Nations Terminology Bulletin Country Names. Pro zařazení do bulletinu musí subjekt splnit jednu ze tří podmínek 1) být členem OSN, 2) být členem některého z orgánů OSN nebo 3) být stranou statutu Mezinárodního soudního dvora. 30 eeurope Action Plan, [cit ]. Dostupný z: 31.nato. [cit ]. Dostupný z:

18 Pokud subjekt splní dvě z těchto podmínek je do normy zařazen automaticky 32. Zajímavá je tato informace zvláště ke vztahu k EU, která nenaplňuje ani jednu z podmínek a navíc ani nemá, dle většinové právní nauky, mezinárodněprávní subjektivitu 33. Komise v přípravě této iniciativy vydala pracovní dokument ke zřízení domény.eu, ve kterém jsou podrobněji rozebrány důvody pro zřízení nové cctld. Jedním z důvodů je uváděno zahlcování jednotlivých cctld členských států vzhledem k rozšiřování podnikání na internetu a v důsledku toho přechod uživatelů jak pod domény spadající pod jurisdikci USA, tak jiných i exotických států. Což vyvolává problémy v případě sporné registrace a komplikovaný výkon práv. Jako další důvod byla zmíněna nejednotná praxe registrátorů v rámci členských států, kdy ze strany některých z nich docházelo k omezování možnosti registrace z prostoru mimo jejich jurisdikci, což vede k omezování volnému trhu 34. Nehledě na výše uvedené důvody, hledala se i jednotná doména pro reprezentaci institucí EU, které do této doby již samy vytvářely pro své potřeby nejednotnou strukturu subdomén s koncovkou.eu.int a.cec.be a podobné. V rámci pracovního dokumentu vytvořila Komise seznam otázek určených k diskuzi internetové veřejnosti a také nastínila základní pravidla provozu. Důraz byl kladen zejména na limitování registrace pouze pro osoby domicilované uvnitř EU 35 a na úzké propojení těchto osob s registrem. Registr měl být nadán velkou měrou autonomie a fungovat nezávisle na orgánech EU, současně ale podléhat jejímu dohledu. Jako forma fungování registru bylo navrhováno k diskuzi několik variant: a) vytvoření nevýdělečné organizace inkorporované uvnitř EU, s možností všech zainteresovaných stran vyjádřit své připomínky k tvorbě pravidel registru, který by tato organizace zabezpečovala. Komerčně a právně by byl registr 32 ISO and country coded Top-Level Domains (cctlds) [cit ]. Dostupný z : 33 Viz. Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P., Zemánek, J., Král, R. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C.H.Beck, 2006, str Commision working document The creation of the.eu internet top level domain COM/2000/153, [cit ]. Dostupný z : 35 Podobné povinnosti podléhají i registrace např. v doménách.fi,.pt,.ca,.cn,.mx

19 nezávislý. Komise by si ponechala práva z TLD.eu a na základě licence by práva poskytovala registru vždy na omezenou dobu 5ti let; b) vytvoření komerční organizace, kdy by existovalo úplné oddělení jednání registru od veřejných institucí a dovolilo registru fungovat čistě na obchodní bázi, nevýhodou by byla určitá ztráta kontroly nad tvorbou pravidel a také komercionalizace; c) svěření registru pod správu již existujícího organizace, toto řešení by vyvolávalo problém spočívající v nastavení pravidel pro volbu vhodného správce; d) poslední možnost by znamenala ponechat správu registru přímo pod dohledem Komise. Takový druh veřejné správa registru však byl již v té době přežitým modelem a v Evropě od něj upouštělo, nehledě na účel, ke kterému byla Komise zřízena. Dalšími otázkami bylo definování podrobných pravidel registrace, s důrazem na funkci domény jako prostředku podpory spotřebitele v důvěru v internetový obchod. Bylo upřednostňováno stanovení přísných pravidel registrace zohledňující zejména problematické registrace narušující práva vlastníků ochranných známek nebo doménové spekulace aj. Dále vytvoření exklusivity pro označení podléhající ochraně již v době před registrací nové domény. Diskutována byla i otázka možnosti vytvoření systému doménových jmen druhé úrovně s kategorizací např. dle ekonomických oborů 36. Tato kategorizace byla později odmítnuta, stejně jako duplicitní vytváření systému národních subdomén ve tvaru.cz.eu. Při vytváření nové domény bylo diskutováno řešení několika teoretických otázek, které však měly praktický odraz v procesu zavádění domény. Jednou z nich byla otázka zařazení domény.eu do kategorie generických domén nebo mezi domény národní. Pro obojí řazení lze nalézt podpůrné argumenty. Pro zařazení mezi gtld hovoří nadnárodní charakter EU. Na druhou stranu omezení na určité teritorium nebo dohled orgánů nadaných státní mocí zase naznačuje charakter cctld. Tato otázka má i své praktické opodstatnění zejména při správě registrů a existenci podřízených 36 Podobným restrikcím podléhají subdomény cctld.uk, které jsou děleny dle oborů uživatelů, např. co.uk pro komerční využití a gov.uk pro vládní organizace

20 doménových autorit 37. Z výsledného pohledu lze konstatovat, že TLD.eu je v dnešní podobě TLD sui genesis s prvky obou systémů a nemající obdoby v mezinárodním měřítku, asi obdobně jako celá EU. Proto je vhodné o doméně.eu uvažovat jako o vlastní kategorii. Na základě ohlasů získaných od veřejnosti jako podklady pro pracovní dokument podala Komise dne 12.prosince 2000 návrh Parlamentu k implementaci TLD.eu 38. Následoval dvouletý legislativní proces, jehož výsledkem bylo přijetí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 ze dne 22. dubna 2002 o zavádění domény nejvyšší úrovně.eu, které vstoupilo v platnost dne 30.dubna Účelem nařízení je zavést doménu nejvyšší úrovně (zde definována jako cctld).eu, nařízení stanoví podmínky jejího zavedení, včetně ustanovení Registru 39 a stanoví obecný politický rámec pro fungování registru. Směrnice vytváří Registru jako samostatně nevýdělečnou organizaci založenou dle práva členského státu, ve kterém bude registrován. Registr bude pověřen organizací a správou TLD.eu s oprávněním vstoupit jménem EU do smluvních vztahů s ICANN. Tuto variantu doporučilo i stanovisko IANA. Stanovení dalších podrobnějších pravidel regulace domén bylo ponecháno Komisi ve spolupráci s Komunikačním výborem 40, jakožto poradním orgánem Komise. Základní odpovědnost za provedení nařízení přísluší Komisi. Oprávnění svěřují Komisi zejména ustanovení Registru a dohled na ním, stanovení pravidel a všeobecných zásad pro zavádění domény. Konkrétní pravidla, určená Komisi pro vytvoření byla mimo jiné následující stanovení politiky mimosoudního urovnání sporů, opatření proti cybersquattingu vč. rozfázování registrace s ohledem na přednostní registraci oprávněných subjektů, úpravu postupu při odebrání jména, a další. Hmotněprávní obsah úpravy je rozebírán v kapitole Polčák, R. ".EU" - aktuálně k problematice evropské domény. IT právo - server o internetovém a počítačovém právu, 2002 [cit ]. Dostupný z: 38 Proposal of the European Parliament and of the Council on the implementation of Internet Top Level Domain ".EU" - COM(2000) [cit ]. Dostupný z : 39 Nařízení hovoří o Rejstříku, v rámci zachování jednoty s Pravidly ADR bude nadále používán pojem Registr. 40 Zřízený čl. 22 odst. 1 směrnice EP a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací

21 Dne 21.května 2003 byla z rozhodnutí Komise 41 na základě veřejné soutěže ustanovena doménovou autoritou pro TLD.eu nezisková organizace EURid (Evropský registr pro internetové domény). Jedná se soukromoprávní organizaci založenou dle belgického práva sdružující společnosti DNS Belgium, IIT-CNR a NIC- SE, které spravují nejvyšší národní domény v Belgii, Itálii a Švédsku. Později do sdružení vstoupily jako přidružení členové organizace ARNES a CZ.NIC spravující domény pro Slovinsko a Českou republiku a Evropská komora pro internetovou společnost a konfederace Bussineseurope 42. Počáteční fáze implementace domény byla skončena ustanovením Registru. Dalším významným krokem bylo přijetí Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně.eu a zásady, jimiž se řídí registrace, jež vstoupilo v platnost dne 30. dubna Nařízení obsahuje obecné vymezení principů a způsobilosti registrace, akreditace registrátorů, rozfázování registrace pro držitele práv přednostní registrace, rušení jmen, proceduru alternativního řešení sporů a výběr rozhodčího orgánu. Na základě oznámení ze dne 3. května 2004 započal EURid s hledáním vhodného rozhodčího orgánu. Požadavky byly kladeny zejména na schopnost provádět rozhodčí řízení v co možná nejvíce jazycích EU, na prokázání zkušeností s ADR řízením, prováděném i internetovou formou a zkušenostmi s rozhodováním doménových sporů. V dubnu 2005 byl tímto rozhodčím orgánem určen Rozhodčí soud při Agrární komoře ČR a Hospodářské komoře ČR 43 (dále jako RS HK a AK). Tento se zavázal navrhnout pravidla pro ADR.eu řízení a provádět tato řízení ve všech tehdy oficiálních 20ti jazycích EU a zároveň pro každou zemi zajistit experty na pozice rozhodců. Vytvoření nové domény bylo nutné koordinovat s orgány, které mají na starost správu doménových jmen obecně. Jednotlivá jednání byla vedena v celém průběhu zavádění nové domény, jak s organizací IANA, tak s ICANN. Správa systému doménových jmen a jejich přidělování podléhá organizaci ICANN, která jakožto 41 Rozhodnutí Komise č. 2003/375/EC ze dne 21. května 2003 o ustanovení Registru TLD.eu. 42 Konfederace 39 průmyslových organizací pocházejících ze 33 států. 43 RS HK a AK zavedl již v roce 2004 rozhodování přes online platformu, na konci roku 2008 mu bylo svěřeno jako třetímu na světě rozhodování doménových sporů v některých gtld, dle pravidel ICANN

22 soukromoprávní subjekt uzavřela dne smlouvu s EURidem o delegaci části internetového prostoru v její správě (ve skutečnosti se jedná o přístup do kořenového adresáře DNS serverů) odpovídajícího nově zřizované doméně.eu. V návaznosti na tento postup došlo v květnu roku 2005 ke vložení kódu eu do kořenového adresáře ICANN. Po vkladu bylo v červnu 2005 započato s prvními akreditacemi registrátorů. Nová doména započala první kroky života s přijetím prvních žádostí v limitovaném procesu přijímání žádostí o registraci. V období probíhajícím od 7. prosince 2005 do 6. dubna 2006, označované jako Sunrise period, bylo podáno žádostí o registraci doménového jména, z nichž bylo přijato 44. Definitivní otevření domény veřejnosti bylo uskutečněno dne V současné době eviduje EURid domén ve své správě, z toho několikanásobně více registrací pochází z Německa, s odstupem následuje Nizozemí a Velká Británie 45. Ke konci roku 2008 byla TLD.eu na devátém místě v počtu celosvětově registrovaných domén 46. V březnu roku 2009 byla EURidu prodloužena smlouva na správu TLD.eu na dalších 5 let Viz. [cit ]. 45 Viz. [cit ]. 46 EURid s quarterly progress report - Third Quarter [cit ] Dostupný z 47 Viz. EURid Renews Contract to Manage.EU Namespace. [cit ] Dostupný z

23 Obrázek č. 1 Počty zaregistrovaných doménových jmen v jednotlivých státech EU Obrázek č. 2 Počty registrací doménových jmen dle TLD 2.3 Prameny regulace Právní prameny regulace TLD.eu tvoří zejména dvojice Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 733/2002 ze dne 22. dubna 2002 o zavádění domény nejvyšší úrovně.eu. Text s významem pro EHP (dále jen nařízení 733/2002); a Nařízení Komise (ES) č. 874/2004 ze dne 28. dubna 2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně.eu a zásady, jimiž se řídí registrace. Text s významem pro EHP (dále jen nařízení 874/2004). Rozšíření

24 základní dvojice jsou nařízení č. 1654/ a nařízení č.1255/ , které zejména upravují přílohu č. 1 nařízení 874/2004 obsahující seznam státních území podléhajících úpravě TLD.eu. Doplňkovými prameny jsou Pravidla registrace doménového jména.eu ve své verzi 2.0 (dále jen Pravidla registrace) a Podmínky registrace doménového jména.eu (dále jen Podmínky registrace). Zvláštním pramenem jsou Pravidla a podmínky registrace domény.eu pro žádosti o registraci doménového jména podané během období postupné registrace 50 (dále jen Pravidla pro období Sunrise ). Pravidla pro období Sunrise mají aplikační přednost před Pravidly registrace a Podmínkami registrace. Prameny pro rozhodování sporů o doménová jména jsou předpisy vydané orgánem ADR.eu, kterým je RS HK a AK. Jsou to Pravidla pro řešení sporů o domény.eu 51 (dále jen Pravidla ADR) a Doplňující pravidla ADR RS HK a AK (dále jen Doplňující pravidla ADR). A jako doplňkové Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (komunitní ochranná známka - Community Trademark CTM). 2.4 Právní úprava registrace a užívání domény.eu Registrace doménového jména představuje první krok k zajištění jména ve sféře budoucího držitele. Projevit vůli jméno registrovat je základní podmínka, kterou musí subjekt splnit, aby mohly dále nastoupit účinky procesních a hmotněprávních norem. Právní úpravu registrace doménových jmen v TLD.eu lze rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří úprava registrace v přeregistračním období (Pre-registration phase), druhou skupinu tvoří úprava uskutečněná v období postupné registrace (období 48 Nařízení Komise (ES) č. 1654/2005 ze dne 10. října 2005 o změně nařízení (ES) č. 874/2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně.eu a zásady, jimiž se řídí registrace (Text s významem pro EHP). 49 Nařízení Komise (ES) č. 1255/2007 ze dne 25. října 2007 o změně nařízení (ES) č. 874/2004, kterým se stanoví obecná pravidla pro zavádění a funkce domény nejvyšší úrovně.eu a zásady, jimiž se řídí registrace (Text s významem pro EHP). 50 Pravidla registrace, Podmínky registrace a Pravidla pro období Sunrise jsou dostupné z 51 Pravidla ADR a doplňující pravidla ADR jsou dostupné z

25 Sunrise), třetí skupinu představuje úprava pro období všeobecné registrace po skončení období Sunrise (období Land rush). Právní úprava registrace se prolíná všemi nařízeními uvedenými v kap. 2.3, proto je následující výklad souhrnným výkladem jejich úpravy. Přeregistrační období (nultá etapa) Ještě před zahájením první fáze mohly členské státy EU dodat Komisi seznam obecně uznávaných jmen, týkající se jejich politické nebo územní organizace, které nesmějí být zaregistrovány nebo mohou být registrovány pouze vyhrazenými subjekty (žádost o registraci mohl podat jen výslovně určený orgán). Komise tento seznam předala před zahájením první fáze Registru, který seznam vložil do tzv. blacklistu. Státům, u kterých byl očekáván vstup do EU později, bylo umožněno zablokovat jejich oficiální názvy pro pozdější použití 52. Proti zanesení pojmů do seznamu mohly vznášet námitky pouze členské státy a Komise. Období postupné registrace (první a druhá fáze) Specifická registrační procedura pro registraci doménových jmen pod TLD.eu byla připravena k ochraně registrace známých označení oprávněných držitelů před cybersquattery. V průběhu období Sunrise byla registrace rezervována pouze pro několik skupin držitelů přednostních práv. Z důvodu jejich rozdílné právní síly bylo období Sunrise rozděleno na dvě po sobě navazující fáze V první fázi byla registrace otevřena pouze pro žádosti o registrace doménových jmen odpovídajících národním ochranným známkám, komunitním ochranným známkám, názvům veřejných organizací a jejich zkratek nebo zeměpisným označením oblastí pod přímou správou veřejného orgánu. Registrace mohla být provedena výhradně vlastníky ochranných známek, držiteli jejich licencí nebo veřejnými orgány. Pojem veřejné orgány zahrnuje instituce EU, národní a místní vlády, vládní orgány, úřady, organizace a orgány řízené veřejným právem a mezinárodní a mezivládní organizace. 52 Jelikož se jedná o období po velkém rozšíření EU, připadalo v úvahu zejména Bulharsko a Rumunsko, ale také o např. o Turecko nebo Chorvatsko

26 Druhá fáze umožnila registrovat doménové jméno i subjektům, které byly držiteli dalších přednostních práv. Zároveň mohli tito žadatelé zaregistrovat i jméno, které bylo možno registrovat ve fázi první 53. Mezi další přednostní práva patří zeměpisné označení a označení původu (aniž by tím byla dotčena jména o jejichž registraci mohly požádat veřejné orgány), nezapsané ochranné známky, názvy společností, obchodní jména, příjmení a charakteristické názvy chráněných literárních a uměleckých děl. Pro každé z těchto práv musel žadatel předložit relevantní důkazy o jeho existenci, ať už prostým odkazem na platné národní právo, výpisem z národního rejstříku nebo jiným důkazem o ochraně jeho nároku dle národního práva. Princip zpracování žádostí dle Pravidel pro období Sunrise 54, probíhal na principu first come, first served za předpokladu, že žadatel doložil do 40 dnů písemné důkazy o existenci přednostního práva a tyto důkazy byly ověřeny validačním agentem. Požadované doménové jméno muselo zcela odpovídat jménu, ke kterému bylo uplatňováno přednostní právo. Získat registraci jména obsahujícího např. pouze část jména přiznaného přednostním právem nebylo možné. Po přijetí žádosti došlo k zveřejnění relevantních informací v databázi WHOIS pro období Sunrise s uvedením stavu registrace jména. Důkazy o přednostním právu musel žadatel předložit v klasické papírové kopii (hard copy), elektronická forma podání nebyla v této fázi možná. Kontrolu důkazů prováděly tzv. validační agenti, rozdílní pro soukromé a veřejné subjekty. Jednalo se o instituce vybrané na základě odborných znalostí národních právních řádů. Nařízení 874/2004 hovoří v obou případech v množném čísle, pro soukromé subjekty byla ale jako Ověřovatel vybrána pouze jedna společnost 55. Pro veřejné subjekty plnily funkce agentů Ověřovací místa státní správy (Government Validation Points), v České republice se jednalo o zaniklé ministerstvo informatiky. Validační agenti dodávali pouze data pro Registr. Registr sám rozhodl, zda žádosti vyhoví nebo nevyhoví. Tím byla zajištěna nemožnost vymáhat rozhodnutí po jiném subjektu než Registru. Pokud Registr dovodil, že 53 Srov. čl. 12, odst. 2 nařízení Komise č. 874/ Srov. zejména oddíly 2, 3, 7, 8,10n, 19, 21, 22 Pravidel pro období Sunrise. 55 Jedná se o spol. PriceWaterHouseCoopers, viz. tisková zpráva EURidu ze dne 22.března 2005, dostupná z

27 žadatel dostatečně dokázal svoje přednostní právo zapsal doménové jméno do DNS databáze. Období všeobecné registrace (třetí etapa) Po skončení období Sunrise byla formálně naplněna možnost ochrany držitelů přednostních práv, proto mohlo být přistoupeno k zahájení všeobecné registrace. Pravidla platná pro všeobecnou registraci jsou pravidla, která platí nadále pro jakoukoliv registraci v budoucnu. V tomto období mohou o registraci požádat i např. ti, kteří nebyli schopni doložit přednostní práva v předcházejících dvou etapách. Přihláška již nadále není podrobována ověřování, pouze nelze registrovat jména, která jsou neregistrovatelná, vyhrazená, dočasně blokovaná nebo jsou již zaregistrovaná. Pořadí zaregistrování jména určuje pravidlo kdo dřív přijde, ten je dříve obsloužen (first come, first served) 56. Toto pravidlo určuje, že v případě dvou shodných požadavků na registraci je zaregistrováno jméno, jehož požadavek byl Registrem přijat dříve. Jakmile je doménové jméno zaregistrováno stane se nedostupným pro další žadatele až do konce registrace (resp. jejího neobnovení). Technické požadavky odpovídají požadavkům pro období Sunrise. Registrace probíhá uzavřením registrační smlouvy s EURidem prostřednictvím akreditovaného Registrátora a zaplacením poplatku na zpravidla roční registrační období. Žádost musí být vyplněna poměrně podrobnými informacemi o žadateli včetně uvedení celého jména žadatele příp. organizace; adresy; jazyku registrace a případného ADR řízení; a dalšími. Tyto údaje slouží jako podklad pro data ve veřejné databázi WHOIS. Zveřejnění evidence o držitelích je velmi účinným nástrojem v boji s cybersquattingem a přispívá k rychlejšímu odhalení neoprávněného držitele. V případě neaktuálnosti údajů může být doménové jméno zrušeno. Databáze WHOIS obsahuje mechanismy jak předejít jejímu zneužití (jako použití výstupů ve formě obrázků a ne textu, omezení přístupu pro IP adresu za hodinu, ochranu proti spam robotům, aj.). 56 Srov. čl. 2 nařízení Komise č. 874/2004 a oddíl 2 Podmínek registrace