Národní strategická zpráva o přiměřených a udržitelných důchodech. (National Strategy Report on Adequate and Sustainable Pensions)

Transkript

1 Národní strategická zpráva o přiměřených a udržitelných důchodech (National Strategy Report on Adequate and Sustainable Pensions) červen 2005

2 Obsah 1. PŘEDMLUVA ÚVOD PLNĚNÍ SPOLEČNÝCH CÍLŮ PŘIMĚŘENOST DŮCHODŮ CÍLE POLITIKY SOUČASNÁ SITUACE, NÁSTROJE POLITIKY Základní důchodové pojištění (I. pilíř) Soukromé důchodové systémy (III. pilíř) Současná situace důchodců PROGNÓZY A ÚKOLY V RÁMCI POLITIKY STRATEGIE ZABEZPEČENÍ BUDOUCÍ PŘIMĚŘENOSTI FINANČNÍ UDRŽITELNOST PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ CÍLE POLITIKY SOUČASNÁ SITUACE VE FINANCOVÁNÍ Příjmy a výdaje základního důchodového pojištění Příjmy základního důchodového pojištění Výdaje základního důchodového pojištění PROGNÓZY A ÚKOLY V RÁMCI POLITIKY Základní důchodové pojištění Soukromé důchodové systémy STRATEGIE PRO VYŘEŠENÍ ROZDÍLŮ VE FINANCOVÁNÍ MODERNIZACE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ V SOUVISLOSTI S MĚNÍCÍMI SE POŽADAVKY HOSPODÁŘSTVÍ, SPOLEČNOSTI A OBČANŮ VZTAH DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ K MĚNÍCÍM SE PODMÍNKÁM, K TRHU PRÁCE A RŮZNÝM MODELŮM ZAMĚSTNÁNÍ (VÝDĚLEČNÉ ČINNOSTI) Vliv měnících se vnějších podmínek na základní důchodové pojištění Mobilita a pokrytí osob důchodovým pojištěním ROVNOST MEZI MUŽI A ŽENAMI PRŮBĚH PŘÍPRAVY DŮCHODOVÉ REFORMY A INFORMOVANOST ZÁVĚRY... 20

3 1. Předmluva Česká republika prošla od roku 1989 závažnou celospolečenskou transformací. Došlo k vytvoření fungujícího tržního hospodářství, vzniku desítek nových institucí a přijetí stovek zákonů. ČR se stala standardní demokratickou zemí a během velmi krátkého období se aktivně zapojila do činnosti řady mezinárodních organizací (OECD, SB, MMF, MASZ, MOP). V rámci těchto institucí probíhá spolupráce a konzultace o možném vývoji sociálního (důchodového) systému v ČR. V květnu 2004 se ČR stala členem EU. Přestože se hluboká ekonomická transformace velmi silně dotkla početných skupin obyvatel, nebyla provázena výraznějšími sociálními konflikty. Významnou roli v tom nepochybně hrála sociální politika založená na dialogu sociálních partnerů v rámci RHSD, protože souběžně s ekonomickou reformou byly zahájeny i změny celého sociálního systému. Oblast sociálního zabezpečení je postupně zdokonalována a přizpůsobována potřebám vzájemně vyváženého a udržitelného ekonomického a sociálního rozvoje. Systém sociálního zabezpečení zahrnuje oblast sociálního pojištění (důchody, nemocenské, nezaměstnanost, úrazové), státní sociální podpory (rodinných dávek) a sociální péče. Významnou část sociálních služeb zajišťují kraje a obce. Ekonomická a sociální transformace ovlivnila během devadesátých let některé demografické charakteristiky populace. Dochází k odkládání založení rodiny, počet narozených dětí klesá (fertilita 1,18 v roce 2003), prodlužuje se doba dožití pro muže (v roce ,6; v roce ,1) i ženy (v roce ,4; v roce ,7). Začíná se projevovat proces stárnutí. Tento vývoj koresponduje s vývojem ve většině států EU. ČR přijala Národní akční plán sociálního začleňování na roky ) a Národní akční plán zaměstnanosti ). V obou těchto dokumentech, zejména pak v Národním akčním plánu zaměstnanosti, jsou části věnované problematice starších pracovníků. Důležitým dokumentem, který se věnuje stárnutí z širšího hlediska, je Národní program přípravy na stárnutí ). Charakter důchodového systému vyžaduje provádět jeho změny průběžně. Reforma důchodového systému by tedy měla být realizována jako trvalý a plynulý evoluční proces. Změny se musí týkat nejen veřejného povinného průběžného pilíře, ale i soukromých dobrovolných důchodových systémů. Základním předpokladem úspěšného pokračování důchodové reformy je dosažení co nejširší dohody o dalších reformních krocích. ČR se vypracováním Národní strategické zprávy o přiměřených a udržitelných důchodech (dále NSRP) zapojuje do procesu Otevřené metody koordinace (OMC) v oblasti důchodů a plně se připojuje k jedenácti společným cílům schváleným v roce 2001 na zasedání Evropské rady v Laekenu. NSRP, kterou vypracovalo MPSV, byla projednána se všemi resorty, se sociálními partnery a s vybranými institucemi, společenskými organizacemi a v červnu 2005 byla schválena vládou. NSRP by se měla stát strategickým dokumentem pro další rozšíření diskuse o zachování jistot současných i budoucích seniorů. To je žádoucí pro udržení sociální koheze ve společnosti, která je jedním z nejdůležitějších předpokladů trvale udržitelného hospodářského růstu. 2. Úvod Tradice sociálního pojištění na území ČR má historii přesahující sto let. První zákony zakotvující sociální pojištění vznikly na konci 19. století a první moderní zákon institucionálně i věcně upravující veřejné důchodové pojištění vznikl již před více než osmdesáti lety (v roce 1924). Po druhé světové válce byl významným mezníkem zákon z roku 1948, který vytvořil systém národního pojištění. Obě tyto právní úpravy byly ve své době pokrokové a velmi moderní. Od padesátých let až do roku 1989 však postupně docházelo k deformacím, systém se stal statickým a v některých částech i diskriminačním, neumožňoval individuálnější rozhodování, nebyly vytvořeny podmínky pro rozvoj soukromého dobrovolného pojištění apod. I přesto si české sociální (důchodové) pojištění zachovalo některé pozitivní rysy z první poloviny 20. století, na které bylo možno navázat. Proces důchodové reformy byl v ČR zahájen bezprostředně po politických změnách v roce V systému byla zavedena univerzálnost, odstraněna diskriminace, zavedeno pojistné a 1 ) usnesení vlády č. 730 ze dne ) usnesení vlády č. 696 ze dne ) usnesení vlády č. 485 ze dne

4 transformován nositel pojištění. Byl přijat zákon, který zavedl dobrovolný doplňkový důchodový systém (penzijní připojištění se státním příspěvkem). V roce 1995 byl v ČR jako v jednom z prvních států střední a východní Evropy přijat reformní zákon o důchodovém pojištění. Tento zákon zavedl např. potřebnou flexibilitu systému, prodlužování věkové hranice pro nárok na starobní důchod, došlo k přizpůsobení systému mezinárodním pravidlům, k zakotvení pravidelné valorizace. MPSV pravidelně zveřejňuje pojistně-matematickou zprávu o stavu základního důchodového pojištění a MF výroční zprávu pro oblast penzijního připojištění se státním příspěvkem a pro oblast pojišťovnictví. Výsledkem významných změn během posledních patnácti let je vytvoření důchodového systému, který se skládá ze dvou částí. Prvním pilířem je povinné základní důchodové pojištění, dávkově definované (DB) a průběžně financované (PAYGO). Je univerzální a zabezpečuje všechny ekonomicky aktivní osoby, právní úprava je jednotná pro všechny pojištěnce, neexistují speciální odvětvová schémata apod. Pouze v oblasti organizačního a administrativního zabezpečení platí určité odchylky pro tzv. silové resorty (např. vojáci, policisté, celníci, hasiči). Vedle toho existuje dobrovolné doplňkové, příspěvkově definované (DC), kapitálově financované penzijní připojištění se státním příspěvkem. Tento systém je možno podle terminologie EU považovat za třetí pilíř důchodového systému, protože zde neexistuje přímá provázanost mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Součástí třetího pilíře jsou i produkty komerčních pojišťoven - zejména životního pojištění. V členských státech obvyklý druhý pilíř (zaměstnanecké penzijní pojištění) v českém důchodovém systému neexistuje a s jeho zavedením se v současné době nepočítá. Nutnost budoucích úprav důchodového systému vyplývá z demografických predikcí. V posledních deseti až patnácti letech došlo k hlubokému propadu porodnosti a zároveň k prodlužování doby dožití. Nebývalá intenzita těchto změn povede k postupnému a relativně rychlému stárnutí populace. Podíl dětí (0-14 let) na celkové populaci klesl z 20 % na začátku 90 let na 15,6 % v současnosti. Tento pokles bude pokračovat na úroveň cca 13 % v roce Podíl osob starších 60/65 let na celkové populaci bude naopak stoupat z dnešních 19/14 % postupně na 23/15 % (v roce 2010) a dále na 29/23 % (v roce 2030) a 38/31 % (v roce 2050). Projekce dále počítají s asi o 6 let vyšší nadějí dožití mužů a žen v roce 2050 oproti dnešnímu stavu. Demografický index závislosti (podíl starších 65 let k populaci 15-64) se bude zvyšovat z hodnoty 19,7 % postupně na 22 % (v roce 2010), 35 % (v roce 2030) a 55 % (v roce 2050). Stárnutí populace bude mít dopady i na systém sociální a zdravotní péče a na sociální služby, které se budou muset přizpůsobit jiné věkové skladbě obyvatelstva. Důraz je kladen na poskytování různých terénních sociálních služeb v domácnostech, kde žije část seniorů nad 65 let osamoceně (30 %), s partnerem (38 %) nebo ve společné domácnosti s dětmi (23 %). Významnou výzvou bude zvláště růst počtu osob starších osmdesáti let z dnešních cca 300 tisíc na asi 900 tisíc během příštích padesáti let. Stále narůstá počet uživatelů ústavních zařízení sociální péče. Starým občanům jsou poskytovány služby v zásadě ve dvou typech zařízení. Prvním typem je domov důchodců zajišťující komplexní péči. Druhým typem jsou penziony pro důchodce, kde jsou poskytovány služby v závislosti na zdravotním stavu. Celková kapacita v těchto dvou typech zařízení stoupla z 38 tisíc (v roce 1990) na 51 tisíc (v roce 2003). Nicméně stále stoupá i počet neuspokojených žadatelů. Po roce 1990 se kromě státu staly poskytovateli sociálních služeb i obce a města, církve, občanská sdružení, neziskové organizace apod. Významným opatřením pro udržitelnost důchodového systému je zvyšování zaměstnanosti obecně a zejména pak starších osob. Jednou z priorit Národního akčního plánu zaměstnanosti je zvyšování nabídky pracovních sil a podpora aktivního stárnutí. To je možné docílit využíváním práce na částečný úvazek kombinovaný s důchodem, flexibilnější pracovní dobou a důrazem na aktivní politiku zaměstnanosti (např. rekvalifikace, poradenství) a nikoliv preferováním a navyšováním peněžních dávek. Zaměstnanost osob ve věku let se v současné době pohybuje nad průměrem EU. Existuje však rozdíl mezi zaměstnaností mužů a žen (ve věkové skupině let je zaměstnanost žen ve srovnání s muži přibližně poloviční). Nezaměstnanost osob ve věku let (4,4 %) je vzhledem k nezaměstnanosti osob ve věku let (7 %) relativně malá. 2

5 Růst HDP v české ekonomice je v poslední době dynamický a v nejbližším období se budou dále projevovat efekty vstupu do EU. V krátkodobém časovém horizontu (do roku 2007) se očekává každoroční růst HDP na úrovni cca 4 %. Důležitým makroekonomickým údajem je celková zadluženost ČR. Ta má v posledních letech stoupající tendenci. V současné době je veřejný dluh na úrovni 37,4 % HDP (v roce 2004), což je pod maastrichtským kritériem 60 %. Deficit vládního sektoru se pohybuje od druhé poloviny devadesátých let na úrovni cca 3-6 % HDP ročně. Pouze v roce 2003 vlivem započtení mimořádných výdajů stoupl na 11,7 % HDP. Vlivem reformy veřejných financí by měl nadále postupně klesat, aby v horizontu roku 2010 bylo možno splnit podmínky přijetí jednotné evropské měny (v roce 2004 byl 3 % HDP). Bude probíhat postupné vyrovnávání ekonomické úrovně s vyspělejšími zeměmi. Celkové výdaje na sociální zabezpečení jsou pod průměrem EU a dosahují 19,9 % HDP 4). Rovněž výdaje základního důchodového systému jsou v současné době v kontextu EU nízké (8,4 % HDP), nicméně v souvislosti se stárnutím populace je nutné se připravit na jejich růst a přizpůsobit tomu veřejné finance tak, aby nedošlo k jejich destabilizaci. 3. Plnění společných cílů 3.1 Přiměřenost důchodů Přiměřenost příjmů důchodců je v ČR zabezpečena povinnou účastí v jednotném základním důchodovém pojištění v době ekonomické aktivity a volným přístupem k dobrovolným (státem podporovaným) soukromým důchodovým systémům. Minimální zaručená výše důchodu ze základního důchodového pojištění vyplývá ze způsobu jeho výpočtu s tím, že je možné vedle důchodu poskytovat jak příjmově, tak majetkově testované jednorázové nebo opakující se dávky ze systému sociální péče, příp. ze systému státní sociální podpory Cíle politiky S o u č a s n ý s t a v : V oblasti přiměřenosti důchodů je pozornost zaměřena na naplňování 3 cílů obsažených v dohodě z Laekenu (2001), které zajišťují komplexní pohled na přiměřenost důchodů. Pokud jde o přiměřenost důchodů v takové výši, aby starší osoby nebyly ohroženy chudobou, jsou v ČR pod hranicí chudoby pouze 4 % osob starších 60 let. To je méně než v celé české populaci (8 %). V současné době pobírá důchod ze základního důchodového pojištění více než 99 % obyvatel ve věku vyšším, než je zákonná věková hranice pro nárok na starobní důchod. Základní důchodové pojištění vytváří předpoklady, aby jím byla pokryta celá populace, a to bez ohledu na charakter průběhu ekonomické aktivity. Značně rozsáhlý okruh nepříspěvkových dob, tzv. náhradních dob pojištění, které se započítávají pro důchodové nároky (jde o období, kdy pojištěnec není aktivní na trhu práce a neplatí pojistné, ale získává důchodové nároky), nevylučuje z účasti na pojištění ani osoby s přerušovanou profesní kariérou. Univerzalita základního důchodového pojištění pro všechny osoby ve věku ekonomické aktivity nevytváří prostor pro jejich rozdílné postavení z důvodů charakteru zaměstnání, pohlaví atd. Tato univerzalita umožňuje uplatnění příjmové solidarity v systému, a to v rámci celé společnosti. Průměrný starobní důchod byl v roce 2004 na úrovni zhruba 44 % průměrné hrubé mzdy 5) (57 % průměrné čisté mzdy 6) ). Široký rozsah krytí prostřednictvím institutu náhradních dob pojištění však může negativně působit na ochotu platit do základního důchodového pojištění pojistné, neboť takto nastavený systém vyžaduje poměrně vysokou pojistnou sazbu. Ta je v současné době na úrovni 28 % hrubého příjmu. Kromě solidarity osob ekonomicky aktivních s osobami, které ekonomicky aktivní nejsou, prostřednictvím náhradních dob pojištění, je dalším typem solidarity uvnitř jedné generace příjmová solidarita. Ta vede k vyšší míře náhrady předdůchodových příjmů u osob s dlouhodobě nízkými 4 ) V ČR nejsou sociální dávky zdaňovány s určitou výjimkou, pokud jde o důchody ze základního důchodového pojištění; dani z příjmu fyzických osob podléhá částka důchodu převyšující Kč za rok. Z cca 3,2 mil. vyplácených důchodů přesahuje v současné době tuto hranici jen cca 3,2 tis. důchodů. 5 ) Údaj ČSÚ o průměrné hrubé mzdě vypočtené z údajů zahrnujících i malé ekonomické subjekty. 6 ) Průměrná čistá mzda je průměrná hrubá mzda snížená o této mzdě odpovídající daň z příjmu a o pojistné na zdravotní a sociální pojištění. 3

6 příjmy a nižší míře této náhrady u vysokopříjmových skupin. 7) Uplatnění principů solidarity v základním důchodovém pojištění umožňuje zabránit sociálnímu vyloučení některých skupin obyvatel a jejich ohrožení chudobou, naproti tomu může nadměrná solidarita působit jako demotivační faktor pro účast v základním důchodovém pojištění. Při zvažování míry ekvivalence v základním důchodovém pojištění, bude proto třeba zajistit, aby existoval přiměřený kompromis mezi mírou solidarity a motivací účastnit se pojištění. Úroveň průměrného starobního důchodu k průměrné čisté mzdě postupně klesala z 61 % v roce 1998 na 57 % v roce 2004 (k průměrné hrubé mzdě ze 47 % v roce 1998 na 44 % v roce 2004). Účast v penzijním připojištění se státním příspěvkem je sice poměrně vysoká (téměř 3 mil. účastníků), avšak aktiva penzijních fondů jsou stále relativně nízká (pouze 3,7 % HDP). Pouze cca 1 % účastníků, kterým dosud byly přiznány dávky, tvoří poživatelé penzí. V rámci soukromého životního pojištění 8) je v současné době uzavřeno cca 3 mil. smluv, celková hodnota technických reserv všech produktů životního pojištění činí 5,6 % HDP. B u d o u c í v ý v o j a z v a ž o v a n é c í l e : Dlouhodobým záměrem je udržet celkovou míru náhrady předdůchodových příjmů z důchodových systémů s tím, že dojde s velkou pravděpodobností k poklesu této náhrady ze základního důchodového pojištění, který by měl být vyrovnán rostoucí mírou náhrady ze soukromých důchodových systémů Současná situace, nástroje politiky Základní důchodové pojištění (I. pilíř) Principy základního důchodového pojištění Platnou právní úpravu obsahuje zákon o důchodovém pojištění, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna Základní důchodové pojištění je dávkově definované a průběžně financované. Mezi základní principy patří povinná účast, univerzalita - jednotná úprava pro různé skupiny pojištěnců, obligatornost důchodů, zajištění nabytých práv, zajištění soudní ochrany, garance důchodů státem a solidarita v rámci generace i mezi generacemi. Příjmem základního důchodového pojištění je pojistné a výdajem je výplata důchodů 9). Ze základního důchodového pojištění jsou přiznávány pouze důchody odvozované z délky doby pojištění (včetně náhradních dob pojištění) a z dosažených výdělků. Zákon o důchodovém pojištění zavedl oproti dřívější právní úpravě řadu velmi pozitivních prvků, a to zejména z dlouhodobého hlediska. Nejdůležitější opatření přijatá zákonem o důchodovém pojištění s účinností od 1. ledna 1996: zahájení procesu postupného zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod, postupné prodlužování období, ze kterého jsou zjišťovány výdělky pro výpočet důchodu, z pětiletého v roce 1995 na cílově třicetileté v roce 2016, dynamická konstrukce výpočtu důchodu, která spočívá zejména v indexaci dosažených výdělků pro výpočet důchodu v závislosti na obecném mzdovém nárůstu, zrovnoprávnění mužů a žen v nárocích na pozůstalostní důchod. Konstrukce výpočtu důchodu obsahuje řadu prvků, jejichž hodnota se každoročně mění, takže je ve výši přiznávaných důchodů zohledňován obecný mzdový vývoj. O změnách hodnoty těchto prvků rozhoduje vláda; přitom musí vycházet z údajů ČSÚ a ČSSZ, která jako hlavní nositel pojištění rozhoduje o nárocích na důchody. 7 ) Např. po 40 letech pojištění činí starobní důchod z výdělků ve výši 2/3 průměrné mzdy 64 % čistého předdůchodového příjmu, ale důchod z výdělků ve výši 1,5 násobku průměrné mzdy pouze 41 % čistého předdůchodového příjmu. 8 ) Soukromým životním pojištěním se rozumí jen ty pojistné produkty životního pojištění, které mají charakter spoření na stáří (tj. pojištění pro případ dožití, pojištění pro případ smrti nebo dožití a důchodové pojištění) se sjednanou výplatou pojistného plnění po 60 kalendářních měsících a nejdříve v roce dosažení věku 60 let. 9) Ze 3,2 mil. vyplácených důchodů tvoří 60 % starobní, 17 % plné a částečné invalidní a 23 % vdovské, vdovecké a sirotčí důchody. 4

7 Konstrukce důchodu Důchod se skládá ze základní výměry 10) stejné pro všechny druhy důchodů (nezávislé na délce doby pojištění a na výdělku) a z procentní výměry odvozené z doby pojištění a dosaženého výdělku. Výše důchodů není omezena žádnou nejvyšší výměrou. Formule pro výpočet důchod = výpočtový základ 11) * procentní sazba za rok pojištění 12) * počet roků pojištění 13) + základní výměra Starobní důchod Potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod činí nejméně 25 roků a věková hranice stanovená zákonem, která se postupně zvyšuje nebo nejméně 15 roků pojištění a dosažení věku aspoň 65 let. Invalidní důchody Pro výpočet plných a částečných invalidních důchodů se jako doba pojištění započítává i doba od vzniku nároku na tento důchod do dosažení věkové hranice pro nárok na starobní důchod, za kterou však nejsou odváděny žádné platby. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti musí činit nejméně 66 % (plná invalidita), resp. 33 % (částečná invalidita) a potřebná doba pojištění činí aspoň 5 roků (zjišťuje se z desetiletého období před vznikem invalidity). Pozůstalostní důchody Procentní výměra důchodu se stanoví z procentní výměry důchodu zemřelého. Zemřelý musí splňovat podmínky nároku na důchod starobní nebo invalidní; bezpodmínečný nárok na důchod je po dobu jednoho roku od úmrtí manžela, pak musí být splněny podmínky stanovené zákonem, jinak nárok zaniká 14). Nárok na sirotčí důchod má nezaopatřené dítě, nejdéle však do dosažení věku 26 let, pokud zemřelá osoba splňovala podmínky pro nárok na důchod. Důchody ze základního důchodového pojištění nejsou testovány příjmově ani majetkově s výjimkou předčasného starobního důchodu a částečného invalidního důchodu. 15) V případě souběhu vlastního důchodu pojištěnce (např. starobního) a pozůstalostního důchodu (např. vdovského) se výplata nižšího důchodu stanoveným způsobem krátí. Minimální výše důchodu je dána základní výměrou 10) a minimální procentní výměrou 16). Dalším nástrojem, pokud jde o ochranu starších občanů (a nejen jich), je institut životního minima, který existuje mimo základní důchodové pojištění. Je mj. kritériem pro poskytování dávek sociální péče sociálně potřebným občanů (tedy i důchodcům s nízkým důchodem) a pro určení příjemců dávek státní sociální podpory a výše těchto dávek 17). Dávky ze systému sociální péče jsou příjmově a majetkově testovány Soukromé důchodové systémy (III. pilíř) Stát poskytuje pobídky pro penzijní připojištění se státním příspěvkem provozované penzijními fondy a pro životní pojištění u komerčních pojišťoven. Penzijní připojištění se státním příspěvkem bylo zavedeno v roce Jeho účastníkem se může stát na základě smlouvy s penzijním fondem každá fyzická osoba starší 18 let s trvalým pobytem na území ČR nebo s bydlištěm na území jiného členského státu EU, pokud je účastna základního důchodového 10 ) Výše základní výměry v roce 2004 činila Kč, což odpovídá cca 10% průměrné čisté mzdy (8% průměrné hrubé mzdy). Od 1. ledna 2005 činí základní výměra Kč. 11 ) Výpočtový základ se zjistí redukcí osobního vyměřovacího základu, což je měsíční průměr součtu ročních příjmů za rozhodné období před přiznáním důchodu indexovaných podle obecného mzdového nárůstu. 12 ) U starobních a plných invalidních důchodů činí 1,5 % výpočtového základu, u částečných invalidních důchodů činí 0,75 % výpočtového základu. 13 ) Včetně náhradních dob pojištění. 14 ) Při opětovném splnění podmínek do pěti roků od zániku nároku na důchod vznikne nárok znovu. 15 ) Výplata předčasného starobního důchodu nenáleží při výdělečné činnosti do dosažení věkové hranice pro nárok na starobní důchod; výplata částečného invalidního důchodu se po překročení stanovené hranice příjmu krátí na polovinu nebo se zastaví. 16 ) V současné době činí 770 Kč, což odpovídá cca 6% průměrné čisté mzdy (5% průměrné hrubé mzdy). 17 ) Hranice životního minima činí v současné době Kč pro jednotlivce, což odpovídá cca 34 % průměrné čisté mzdy (26 % průměrné hrubé mzdy). 5

8 pojištění nebo veřejného zdravotního pojištění v ČR. Smlouvou se účastník zavazuje platit fondu příspěvek v minimální výši 100 Kč měsíčně. Smlouvu lze mít uzavřenou s více PF, avšak nelze souběžně platit do více PF (pouze do jednoho). Zákon umožňuje penzijním fondům, s výjimkou invalidní penze, nabízet pouze příspěvkově definované penzijní plány. Stát podporuje účast v penzijním připojištění poskytováním státního příspěvku a úlevou na dani z příjmu pro účastníka připojištění. Výše státního příspěvku činí měsíčně minimálně 50 Kč (pokud účastník zaplatil příspěvek aspoň 100 Kč) a maximálně 150 Kč (pokud účastník zaplatil aspoň 500 Kč). Za účastníka může s jeho souhlasem platit příspěvek nebo jeho část také zaměstnavatel. Příspěvek zaměstnavatele může být sjednán i v kolektivní smlouvě. S účinností od 1. ledna 2000 byly zavedeny daňové úlevy jak pro účastníky tak pro zaměstnavatele. Kromě daňových úlev mají zaměstnanci i zaměstnavatelé úlevu z pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti i z pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, neboť příspěvek na penzijní připojištění zaplacený zaměstnavatelem přímo PF se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro výše uvedené druhy povinného pojištění. Na trhu penzijního připojištění se státním příspěvkem působí v současnosti 11 penzijních fondů, což činí tento trh přehledným. Jako produkt je penzijní připojištění se státním příspěvkem snadno pochopitelné nejširším vrstvám občanů pro svoji jednoduchost. Umožňuje zapojení i nízkopříjmových a ekonomicky neaktivních vrstev obyvatel. Průměrná výše příspěvku účastníka je nízká a již od roku 1999 stagnuje na hodnotě 2 % průměrné mzdy (zatím nedosahuje ani Kč ročně). Zaměstnavatelé přispívají 27 % všech účastníků (průměrný příspěvek na účastníka převyšuje 400 Kč měsíčně). Účastníci starší 60 let tvoří 20 % všech účastníků a věková skupina 40 až 59 let se podílí 52 %. Míra pokrytí systémem penzijního připojištění jako procento obyvatel ve věku let činí 35 %. Vzhledem k tomu, že věk účastníka nemůže být nižší než 18 let, uvádí se rovněž tato míra pro věkovou skupinu let, která činí 37 %. Penzijní připojištění se státním příspěvkem je zatím využíváno více pro střednědobé spoření než jako doplňkový příjem ve stáří. Od založení systému tvoří jednorázová vyrovnání 72 % všech dosud přiznaných dávek, odbytné 24 % a starobní penze (z nichž převážná většina není doživotní) tvoří méně než 1 % dávek. Vedle penzijního připojištění se státním příspěvkem existuje jako součást třetího pilíře soukromé životní pojištění, v rámci kterého má každý občan možnost uzavřít smlouvu s pojišťovnou a sjednat si soukromé životní pojištění. Smlouvu lze sjednat s více než jednou pojišťovnou. Soukromé životní pojištění nabízí v současné době 19 pojišťoven. Průměrná roční částka zaplaceného pojistného na soukromé životní pojištění na jednu smlouvu, pro kterou bylo požádáno o potvrzení pro uplatnění daňové výhody, v roce 2004 činila Kč. Zaměstnavatelé přispívají 328 tisícům svých zaměstnanců průměrnou roční částkou Kč na jednoho zaměstnance. Na pojistné produkty soukromého životního pojištění byly rovněž zavedeny daňové úlevy jak pro pojištěnce tak pro jejich zaměstnavatele Současná situace důchodců S přihlédnutím k obecné úrovni příjmů obyvatel ČR a ve vztahu k cílům spočívajícím v zajištění prevence sociálního vyloučení, v udržení životní úrovně důchodců a v podpoře solidarity v rámci generace i mezi generacemi je situace důchodců přiměřená a v současném období jsou tyto cíle plněny. ČR patří k zemím s velmi nízkou mírou chudoby. Pod hranicí 60 % mediánového příjmu se nachází 8 % z celkové populace (v EU 15 %). V případě osob starších 60 let jsou pod touto hranicí pouze 4 % osob, se stoupajícím věkem se ohrožení chudobou mírně zvyšuje počet osob pod touto hranicí starších 65 let dosahuje 4,4 % a osob starších 75 let dosahuje 6,6 %. Ohrožení žen chudobou je přitom ve všech věkových skupinách vyšší 18). V současné době není bezprostředně ohrožena chudobou žádná velká skupina osob v seniorském věku. Důchodový systém se výrazně podílí na snižování potenciální chudoby. Bez všech 18 ) Podrobněji uvedeno v příloze. 6

9 sociálních transferů by žilo pod hranicí chudoby 39 % osob. Vyplácené důchody snižují tuto míru o 18 procentních bodů a ostatní sociální transfery o 13 procentních bodů na konečných 8 % z celkové populace. Příjmový rozdíl mezi muži a ženami je v důchodovém systému nižší než v systému odměňování. Je to způsobeno zejména uplatňováním příjmové redistribuce a započítáváním náhradních dob pojištění. Rozsah započítávaných náhradních dob pojištění je sice značný, ale na druhou stranu zápočet těchto dob významně snižuje míru ohrožení chudobou Prognózy a úkoly v rámci politiky V roce 2004 dosáhl průměrný starobní důchod ( sólo ) v relaci k průměrné hrubé mzdě úrovně zhruba 44 % (k průměrné čisté mzdě úrovně zhruba 57 %). Budoucí vývoj tohoto ukazatele je velmi obtížné predikovat, neboť velmi významně závisí na několika parametrech, jejichž budoucí vývoj je s určitými omezeními v kompetenci vlády. Budeme-li vycházet z předpokladů vložených do dlouhodobé projekce výdajů (kap. 3.2 Finanční udržitelnost), měla by tato úroveň v budoucích letech klesat, a to až k úrovni zhruba 37 % v relaci k průměrné hrubé mzdě (48,7 % v relaci k průměrné čisté mzdě) okolo roku 2026 s následným mírným růstem až do konce projekce v roce Budoucí vývoj tohoto ukazatele je ovlivněn především předpokladem o valorizaci vyplácených důchodů a zároveň rostoucím podílem předčasných starobních důchodů na celkovém počtu vyplácených důchodů ve sledovaném období. Relace průměrného vypláceného starobního důchodu a průměrné hrubé mzdy Propočty provedené na základě metodiky dohodnuté v rámci ISG, která definuje náhradový poměr jako poměr důchodu v prvním roce jeho pobírání a mzdy v posledním roce ekonomické aktivity u předem definovaných jedinců, odhalují prvky příjmové redistribuce v systému a zároveň určitou dynamičnost, kdy výše důchodu je silně závislá na vztahu skutečného věku odchodu do starobního důchodu a platné zákonné věkové hranice (skutečný věk odchodu do starobního důchodu je pro hypotetického jedince fixní - 65 let, přičemž se zákonná věková hranice zvyšuje). Výsledky výpočtu ukazuje následující tabulka. 7

10 Náhradový poměr podle metodiky ISG U pojištěnců s rostoucím příjmem je náhradový poměr nižší a v čase o něco více klesá než u pojištěnců se stabilní hladinou příjmu. Tento fakt je dán postupným prodlužováním délky období (od roku 1986), z kterého se zjišťují příjmy pro výpočet důchodu. Cílového stavu (podle nyní platné právní úpravy), tj. 30letého období před rokem přiznání důchodu, bude dosaženo v roce Pro dosažení přiměřené úrovně dávek ze soukromých důchodových systémů by měla být dále posílena důvěra občanů v tyto systémy, zvýšena pravděpodobnost vyšších výnosů, a tím dosaženo i většího zapojení občanů, placení vyšších příspěvků (pojistného) a následně i vyšší dávky. Dále by měla být zvážena úprava podmínek nároků a podpory státu s cílem postupně přeměnit soukromé důchodové systémy na dlouhodobé (důchodové) systémy. Změny by měly být realizovány novou právní úpravou nebo významnou novelou současné právní úpravy Strategie zabezpečení budoucí přiměřenosti S o u č a s n ý s t a v : Dynamičnost českého základního důchodového pojištění a přiměřenost důchodů je dána každoroční aktualizací skutečně dosažených příjmů, z nichž se vychází při výpočtu důchodu v závislosti na obecném mzdovém vývoji. Pokud jde o vyplácené důchody, je přiměřená úroveň zajišťována jejich pravidelnou valorizací. Základní pravidla pro valorizaci důchodů: vyplácené důchody se zvyšují pravidelně každý rok v lednu; odchylně se postupuje pouze při velmi nízké inflaci (zvýšení by činilo méně než 2 %) a při vysoké inflaci (aspoň 10 %), zvýšení důchodů se stanoví tak, aby u průměrného starobního důchodu činilo nejméně 100 % růstu cen a dále též nejméně jednu třetinu růstu reálné mzdy, konkrétní zvýšení stanoví vláda nařízením, přičemž zvýšení může být vyšší než je zákonem stanovené minimum, růst úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem je při pravidelném zvýšení od ledna zjišťován v období dvanácti měsíců do července kalendářního roku předcházejícího zvýšení důchodů; pro zjišťování růstu reálných mezd je rozhodný kalendářní rok o dva roky předcházející rok zvýšení důchodů, o zvýšení důchodů rozhoduje vláda; přitom musí vycházet z údajů ČSÚ a ČSSZ. Platná právní úprava umožňuje starobním důchodcům mít vedle důchodu i příjem z výdělečné činnosti, a to bez ohledu na výši příjmu. 19) 19 ) Jediným omezením při souběhu starobního důchodu a výdělku je sjednání pracovního vztahu na dobu nejdéle jednoho roku s tím, že pracovní vztah lze takto sjednávat opakovaně. 8

11 Mezi opatření, která umožňují důchodcům udržet si přiměřenou životní úroveň, patří možnost zvyšovat si důchod výdělečnou činností po vzniku nároku, která má v českém právním řádu dlouholetou tradici. 20) K zatím poslední změně, která spočívala v dalším zvýhodnění odloženého odchodu do starobního důchodu 21), došlo od července Přestože se důchod za dobu výdělečné činnosti po vzniku nároku zvyšuje, není současná právní úprava v této věci stále ještě pojistně matematicky neutrální a tedy ani pro všechny příjmové skupiny pojištěnců motivační. 22 Z v a ž o v a n é z á m ě r y : Základní důchodové pojištění se výrazně podílí na snižování chudoby starší generace. Všechny jeho budoucí změny by měly být prováděny tak, aby nedošlo k ohrožení solidarity a k nebezpečí sociálního vyloučení osob v důchodovém a předdůchodovém věku, naopak by měly směřovat k udržení současné nízké míry ohrožení starších osob chudobou. Důležitým prostředkem v boji proti chudobě je zajištění dostatečně široké a flexibilní nabídky sociálních služeb a uplatňování politiky aktivního stárnutí spojené s růstem zaměstnanosti starších občanů. Zvláště pro seniory je důležitá podpora a rozvoj těch služeb, které umožňují setrvání v přirozeném prostředí (rodina, komunita). K nezvyšování současné míry ohrožení osob chudobou by měla napomoci i připravovaná změna právní úpravy institutu životního minima a zcela nový zákon o hmotné nouzi. Podstata těchto změn v zásadě spočívá v tom, že zatímco v současné době mají lidé závislí na sociálních dávkách za srovnatelných podmínek stejné sociální příjmy, v budoucnu by měly být tyto jejich příjmy rozdílné podle toho, zda aktivně vyvíjejí snahu zapojit se na trhu práce či nikoliv. Osoby, které tuto snahu neprojeví, nebudou mít nárok na dávky sociální péče až do výše životního minima, ale pouze do výše nově zaváděného tzv. existenčního minima. 3.2 Finanční udržitelnost penzijních systémů Nezbytným předpokladem pro zabezpečení přiměřené výše důchodů na základě dohodnuté míry solidarity je finanční udržitelnost základního důchodového pojištění. Přitom musí být brány v úvahu i reálné možnosti získání příjmů ze soukromých důchodových systémů Cíle politiky Opatření by měla směřovat ke zvyšování míry zaměstnanosti obecně, a zejména pak k udržení starších osob na trhu práce, k rozvoji a většímu využití soukromých důchodových systémů zvýšeným zapojením občanů v těchto systémech, zejména pak ke zlepšení věkové struktury zapojených občanů a posílení bezpečnosti těchto systémů. K dosažení dlouhodobé finanční udržitelnosti bude nutné realizovat další změny stávajícího důchodového systému a současně v oblasti veřejných financí přijímat opatření, která zabrání zvyšování vládního dluhu a do budoucna zajistí jeho pokles tak, aby bylo možné úsporou úrokových plateb částečně akomodovat nárůst vládních výdajů v souvislosti se stárnutím populace. Opatření v oblasti trhu práce a v důchodovém systému by měla vytvářet podněty pro vysokou zaměstnanost starších osob (55 až 64 let). Prodlužování očekávané doby dožití není dosud doprovázeno odpovídajícím prodloužením pracovního života. Zvýšení zaměstnanosti je přitom významným faktorem pro zlepšení finanční stability a udržitelnosti důchodového systému. I přes významnou restrukturalizaci českého hospodářství během posledních patnácti let a postupný růst nezaměstnanosti na cca 8 % (dle metodiky MOP), který vytváří tlak na předčasný odchod do starobního důchodu, dochází k mírnému prodlužování reálného věku odchodu do starobního důchodu. 20 ) Tento institut obsahoval již zákon o národním pojištění z roku Již tehdy bylo účelem výraznějšího zvýšení důchodu při odloženém odchodu do důchodu po 60. roce věku lepší zabezpečení ve stáří. 21 ) Za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na starobní bez jeho pobírání se výše procentní výměry zvyšuje o 1,5 % (6 % ročně) oproti dřívějšímu 1 % (4 % ročně) výpočtového základu. Tato nová sazba je stejná jako sazba za celý rok výdělečné činnosti vykonávané v době do vzniku nároku na důchod. 22 ) Se zvyšující se úrovní předdůchodových příjmů je ztráta plynoucí z odložení odchodu do důchodu o jeden rok (zaplacené pojistné a důchod za jeden rok) vyšší než zisk (celoživotní zvýšení důchodu za dodatečný rok práce). 9

12 V roce 2003 činila míra zaměstnanosti osob ve věku 55 až 64 let 42,3 % (muži 57,5 %, ženy 28,4 %). Lisabonský cíl stanoví dosáhnout do roku 2010 míry zaměstnanosti těchto osob na úrovni 50 %. Na základě posledních trendů lze předpokládat, že této úrovně by ČR do roku 2010 mohla dosáhnout. V roce 2004 činil průměrný věk odchodu do starobního důchodu 59 let (muži 61 let, ženy 57 let) 23). Ukazuje se, že prodloužení věku odchodu z pracovní aktivity do roku 2010 o pět let, jak stanoví barcelonský cíl, nebude s největší pravděpodobností dosaženo Současná situace ve financování Příjmy a výdaje základního důchodového pojištění Systém základního důchodového pojištění je financován průběžným způsobem, výdaje na důchody v daném období jsou hrazeny z příjmů z pojistného vybraného v tomto období. Pojistné, které bylo zavedeno od roku 1993, je příjmem státního rozpočtu (stejně jako výdaje na důchody). Od roku 1996 byl zaveden zvláštní účet důchodového pojištění jako součást státních finančních aktiv. Jsou na něm vedeny prostředky vzniklé jako kladný rozdíl mezi příjmy z pojistného a výdaji na důchody (včetně administrativních nákladů), které mohou být použity pouze na zvýšení důchodů nebo na úhradu záporného salda pojistného na důchodové pojištění včetně výdajů spojených s výběrem pojistného na toto pojištění. Výdaje na důchody začaly od roku 1996 převyšovat příjmy základního důchodového pojištění cca o 9 %. S účinností od ledna 2004 byly provedeny v základním důchodovém pojištění změny. Hlavní změny základního důchodového pojištění přijaté s účinností od 1. ledna 2004: pokračování ve zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod zatím na 63 let pro muže a bezdětné ženy 24), omezení možností předčasného odchodu do starobního důchodu, omezení zápočtu doby studia jako náhradní doby pojištění; Současně byla schválena opatření týkající se pojistného, zejména: zvýšení procentní sazby pojistného na základní důchodové pojištění z 26 % na 28 % 25), postupné zvýšení minimálního vyměřovacího základu pro stanovení pojistného u OSVČ. V důsledku těchto změn došlo již roce v 2004 k obratu a výdaje základního důchodového pojištění byly nižší než příjmy z pojistného o 4 %. Finanční bilanci základního důchodového pojištění významně ovlivňují i náhradní doby pojištění, za které nejsou odváděny žádné platby a které tvoří zhruba 1/4 ze všech započítávaných dob pojištění 26). Pokud by bylo za tyto doby placeno pojistné, byla by sice finanční bilance základního důchodového pojištění vyrovnaná po delší časové období, avšak takové opatření by však neřešilo problém finanční udržitelnosti a stabilizace veřejných rozpočtů. 23 ) Průměrný věk odchodu do starobního a plného invalidního důchodu činil v roce let (muži 58 let, ženy 56 let). 24) Pokud by nedošlo k další úpravě byla by věková hranice ostatních žen diferencovaná podle počtu vychovaných dětí od 59 do 62 let. 25 ) Byla změněna pouze vnitřní struktura sazeb pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti celkové zatížení zůstalo stejné. 26 ) Jde o dobu péče o dítě do 4 let věku nebo do 18 let věku, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené, dobu základní vojenské služby nebo civilní služby, dobu evidované nezaměstnanosti, po kterou náleží podpora v nezaměstnanosti a doba kdy podpora nenáleží nejvýše v délce tří roků, dobu péče o bezmocnou osobu a dobu pobírání plného invalidního důchodu až do dosažení věkové hranice pro nárok na starobní důchod. Z analýzy těchto dob zpracované Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí v Praze (2004) vyplývá, že v souboru pojištěnců narozených do roku 1948 byla nejčastěji započítávána doba evidované nezaměstnanosti (35 % všech respondentů) a doba péče o dítě (33 % všech respondentů). Průměrná doba započtených náhradních dob na celkové započtené době činí 22,4 % (20,1 % muži, 24,1 % ženy); relace důchodu bez náhradních dob k důchodu se započtením těchto dob činila v roce ,4 % (84 % u mužů, 80,6 % u žen). 10

13 Příjmy a výdaje důchodového pojištění (civilní sektor) příjmy výdaje podíl výdajů k HDP 8,8 8,7 8,6 8,5 mld. Kč ,4 8,3 % HDP 140 8, , rok 8, Příjmy základního důchodového pojištění Na základní důchodové pojištění platí pojistné zaměstnanci, zaměstnavatelé a OSVČ. Výše pojistného je stanovena jednotnou procentní sazbou (28 %; z toho zaměstnavatelé 21,5 %, zaměstnanci 6,5 %) z vyměřovacího základu, který tvoří započitatelné příjmy před jejich zdaněním. Vývoj příjmů sociálního pojištění je ovlivněn zejména vývojem počtu plátců pojistného a průměrnou platbou připadající na jednoho pojištěnce. Celkový počet plátců pojistného v období od roku 1994 do roku 2004 poklesl o 9 % s tím, že v letech 1999 až 2004 přechodně stagnoval. Výše průměrné platby na jednoho pojištěnce je ovlivněna též tím, zda pojištěnci těchto příjmů dosahují jako zaměstnanci nebo jako OSVČ. OSVČ jsou účastny jednotného základního důchodového pojištění (nemají vlastní schéma). Ve srovnání s ostatními pojištěnci však mají odchylnou právní úpravu pro stanovení vyměřovacího základu pro pojistné - výši vyměřovacího základu si volí podle stanovených pravidel samy. Většina přitom volí nejnižší možný vyměřovací základ. V důsledku toho se OSVČ podílejí na úhradě výdajů základního důchodového pojištění ve srovnání se zaměstnanci ve významně nižší míře. Průměrný vyměřovací základ OSVČ je výrazně nižší a např. v roce 2004 činil ve srovnání se zaměstnanci pouze 30,8 %. V období let 1994 až 2004 se vyměřovací základy zaměstnanců zvýšily o 172 %, ale u OSVČ pouze o 69 %. Rostoucí podíl OSVČ na celkovém počtu pojištěnců (z 9,7 % v roce 1994 na 15,2 % v roce 2004) a rozdílnost stanovení vyměřovacího základu pro odvod pojistného OSVČ a zaměstnanců má nepříznivý vliv na vývoj výše příjmů základního důchodového pojištění. V roce 2003 bylo rozhodnuto o postupném zvyšování minimálního vyměřovacího základu pro odvod pojistného OSVČ, který bude od roku 2006 činit 50 % z rozdílu mezi příjmy a výdaji, nejméně však částku rovnající se polovině průměrného hrubého měsíčního příjmu v národním hospodářství zjištěného za příslušný kalendářní rok. Účelem této změny je zejména zvýšení podílu OSVČ na úhradách základního důchodového pojištění. Vláda předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu zákon, který zavádí maximální vyměřovací základ pro odvod pojistného i pro zaměstnance s cílem jeho budoucího sjednocení s maximálním vyměřovacím základem pro OSVČ 27). 27 ) V roce 2007 by měl maximální vyměřovací základ činit pětinásobek, v roce 2008 čtyřnásobek a v roce 2009 trojnásobek průměrného hrubé mzdy. 11

14 Dalším faktorem ovlivňujícím výši příjmů základního důchodového pojištění je úspěšnost výběru pojistného. Pojistné je příjmem státního rozpočtu a vybírá ho stát prostřednictvím územních pracovišť ČSSZ. Za celé období od zavedení pojistného na sociální zabezpečení v roce 1993 činí podíl plateb (inkasa) k předpisům pojistného (včetně pokut a penále) v průměru 97,5 %. Výběr pojistného ve vztahu k předpisu pojistného (úspěšnost výběru) má přitom výrazně se zlepšující tendenci, takže se v současné době blíží úrovni 100 %. Stav nedoplatků za celé toto období činí pouze 2,5 % z předepsaného pojistného s tím, že více než polovinu nedoplatků tvoří penále. Více než polovina pohledávek je přitom vůči odhlášeným subjektům. Ze shora uvedeného vyplývá závěr, že výběr pojistného je dlouhodobě úspěšný, ale problémem je právní úprava stanovení pojistného OSVČ a velký rozsah započítávaných náhradních dob pojištění, za které nejsou odváděny žádné platby Výdaje základního důchodového pojištění Nejvyšší podíl na výdajích základního důchodového pojištění, které v současné době činí cca 8,47 % HDP, mají výdaje na starobní důchody. Je to dáno tím, že z celkového počtu důchodců je nejvíce důchodců starobních a že úroveň starobních důchodů je ze všech druhů důchodů nejvyšší. Z celkových výdajů na důchody činí výdaje na starobní důchody 72 %, na invalidní důchody 18 % a na pozůstalostní důchody 10 %. (Podrobněji tabulková příloha.) V souvislosti s tím, jak budou v rámci reformních kroků zvyšovány pobídky k delšímu setrvání na trhu práce, lze v budoucnu očekávat, že invalidní důchody budou nabývat na významu jako cesta k předčasnému odchodu z trhu práce 28). Osoby, které mají nárok na plný invalidní důchod i po splnění podmínek nároku na starobní důchod, nejsou v případě souběhu s výdělečnou činností nijak omezeny. Rozhodující je pouze posouzení zdravotního stavu pojištěnce posudkovým lékařem nositele pojištění. 29) Problém invalidizace má přitom významnou regionální dimenzi, a to proto, že souvisí se situací na trhu práce i s dlouholetou namáhavou a zdraví škodlivou prací a v neposlední řadě i s horším životním prostředí. V současné době pobírá cca 15 % osob ve věku 50 až 64 let invalidní důchod Prognózy a úkoly v rámci politiky Základní důchodové pojištění S o u č a s n ý s t a v : Hlavní problém při řešení finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění a přiměřenosti důchodů spočívá v očekávaném rychlém stárnutí české populace. Dynamika růstu podílu osob starších 65 let na celé populaci v ČR bude ve světě ojedinělá. Změny v českém základním důchodovém pojištění by měly směřovat k vyššímu pracovnímu zapojení starších osob a tím i ke zvýšení reálného věku odchodu do důchodu. V ČR sice došlo ke zvýšení zaměstnanosti osob ve věku od 55 let do 64 let z 36,3 v roce 2000 na 42,3 % v současné době, ale budou muset být zvážena opatření spočívající v dalším zvýhodnění odloženého odchodu do starobního důchodu, v možnosti přepočítat starobní důchod za pracovní činnost vykonávanou po přiznání tohoto důchodu při jeho pobírání a v dalším pokračování zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod. Pokud jde o předčasný odchod do starobního důchodu, nepůsobí současná právní úprava po přijetí opatření v roce 2001 a 2004 jako motivační faktor pro předčasný odchod z trhu práce. Tento závěr vychází z výpočtů provedených za pomoci kritéria implicitní daně, které ukazují, že současný systém předčasných starobních důchodů je veskrze pojistně matematicky neutrální. 28 ) Toto riziko je o to vyšší, že úroveň plných invalidních důchodů je obecně vyšší než předčasných starobních důchodů. Jde o důsledek toho, že se v případě invalidního důchodu se započítává pro jeho výši doba od vzniku invalidity až do dosažení věkové hranice pro nárok na starobní důchod, avšak procentní výměra předčasného starobního důchodu se stanoví podle skutečně získané doby pojištění, která se pak ještě krátí za dobu předčasného odchodu do důchodu. To znamená, že procentní výměra invalidního důchodu je vyšší. 29 ) V roce 2004 bylo provedeno celkem 71 tis. zjišťovacích prohlídek, z toho ve 32 tis. případech byla uznána plná invalidita a ve 29 tis. částečná invalidita. V 10 tis. případech zjišťovacích prohlídek nebyla uznána plná ani částečná invalidita. 12

15 P ř e d p o k l á d a n ý v ý v o j : Projekce 30) vychází primárně ze současné legislativy a z předpokladu, že by nebyla změněna. I při nezměněné legislativě však není základní důchodové pojištění rigidní. Existuje v něm několik důležitých parametrů, jejichž vývoj ovlivňuje svými rozhodnutími vláda. Konkrétně jsou to redukční hranice, které redukují výši příjmů pro výpočet důchodu, základní výměra důchodu a způsob valorizace vyplácených důchodů. Pro účely projekce byly stanoveny hodnoty těchto významných parametrů následujícím způsobem: - valorizace vyplácených důchodů: CPI + 1/3 růstu průměrné reálné mzdy - indexace základní výměry: podle vývoje průměrné reálné mzdy - indexace redukčních hranic: podle vývoje průměrné reálné mzdy Na základě výše uvedených předpokladů výdaje základního důchodového pojištění z výchozí úrovně těsně nad 8,4 % HDP 31) nejprve krátkodobě klesají na 8 % a poté začínají růst až k hladině 12,5 % HDP v závěru projekce (rok 2050). Krátkodobý mírný pokles výdajů je způsoben zejména přijatým předpokladem o nižší než mzdové valorizaci důchodů (valorizace podle inflace a jedné třetiny růstu průměrné reálné mzdy). V relativním vyjádření k HDP tedy dojde během následujících 50 let k růstu výdajů na důchody přibližně o 50 %. Vývoj celkových výdajů základního důchodového pojištění je určován především dynamikou výdajů na starobní důchody a z menší části růstem výdajů na důchody invalidní. To je důsledkem očekávaného růstu počtu důchodců v těchto kategoriích. Pokud jde o počet starobních důchodců, předpokládá se růst z 1,95 mil. v roce 2004 až na více než 3 mil. v roce Pokud jde o invalidní důchodce, očekává se nárůst z 555 tisíc v roce 2004 na 685 tisíc v roce 2035, poté by měl počet invalidních důchodců pozvolna klesat na úroveň zhruba 620 tis. v roce Celkový počet důchodců základního důchodového pojištění by měl v důsledku výše popsaných trendů vzrůst z 2,6 mil. v roce 2004 na 3,8 mil. v roce V důsledku stárnutí české populace rostl poměr důchodců a plátců pojistného z úrovně těsně pod 50 % v roce 1993 na zhruba 55 % v roce 2004 a vzhledem k předpokládanému stárnutí dále poroste až na hodnotu cca 93 % okolo roku Vzhledem k předpokládanému vývoji příjmů z pojistného na úrovni 8,4 % HDP dosahuje základní důchodové pojištění do první poloviny dvacátých let mírných finančních přebytků. Kumulovaně mohou tyto přebytky na počátku dvacátých let přesáhnout téměř 6 % HDP. Zvyšování výdajů v relaci k HDP povede nejprve k vyrovnání finanční pozice a poté k postupnému růstu deficitu základního důchodového pojištění, který ke konci projekce dosáhne úrovně 4 % HDP. Kumulované saldo se přesune z kladné do záporné hodnoty kolem roku 2035 a kolem roku 2050 dosáhne dluh úrovně necelých 50 % HDP. V případě, že by nedošlo v základním důchodovém pojištění k dalším úpravám, které by buď navazovaly na již provedené změny (tj. především postupný růst zákonné věkové hranice pro odchod do starobního důchodu), nebo by významně restrukturalizovaly základní důchodové pojištění, nebyl by tento systém dlouhodobě finančně udržitelný. Za nejvýznamnější nástroj, který umožňuje čelit dopadům stárnutí populace (především prodlužující se naději dožití), lze považovat odklad odchodu do starobního důchodu. Již v současné době jsou však v základním důchodovém pojištění prvky, které motivují k odkladu odchodu do starobního důchodu, a to krácení výše důchodu při odchodu do starobního důchodu před zákonnou věkovou hranicí a zvýhodnění při odkladu odchodu do důchodu až po dosažení zákonné věkové hranice. Výpočty ukazují dopad dalšího zvyšování zákonné věkové hranice i nad nyní stanovených ) Byla použita národní demografická a makroekonomická projekce. Důvodem byla skutečnost, že v době zpracování NSRP nebyl k dispozici dohodnutý demografický scénář vypracovaný Eurostatem a v důsledku toho ani makroekonomický scénář připravovaný Evropskou komisí na základě jednotné metodiky. 31 ) Včetně administrativních výdajů na úrovni 1,8 % příjmů z vybraného pojistného. 13

16 let pro muže a 59 až 63 let pro ženy. Těchto věkových hranic bude fakticky dosaženo v letech 2016 a Vývoj poměru důchodců a plátců pojistného V případě, že by se pokračovalo ve zvyšování zákonné věkové hranice na základě stejných principů (tj. o 2 měsíce u mužů a o 4 měsíce u žen ročně 32) ) i po roce 2013, a to až do konce projekce v roce 2050, odcházeli by do starobního důchodu v roce 2050 muži v průměru zhruba v 68 letech a ženy v 67 letech (po roce 2050 se projevuje vliv silných ročníků narozených v 70. letech a nízkého počtu narozených na přelomu století). Výdaje na důchody by se v tomto případě zvýšily z úrovně 8,4 % HDP v současné době na 9,6 % v roce 2050 s obdobným trendem uvedeným v předchozím textu. Pokles výdajů by byl dán především nižším počtem důchodců, jejichž celkový počet by za této situaci vzrostl pouze na necelé 3,3 mil. v roce Vzhledem ke změněnému vývoji výdajů by v základním důchodovém pojištění za této situace vznikal mírný přebytek až do druhé poloviny třicátých let, kdy by kumulovaně dosahoval zhruba úrovně 12,5 % HDP. Po té by se základní důchodové pojištění dostalo do deficitu, který by se prohloubil až na úroveň 1,2 % HDP v roce Z pohledu kumulované finanční pozice by se základní důchodové pojištění v roce 2050 pohybovalo zhruba v rovnováze. Je zřejmé, že posun zákonné věkové hranice pro nárok na starobní důchod (a současně zvyšování zaměstnanosti) má významný vliv na celkovou finanční stabilitu základního důchodového pojištění. Přesto ho nelze ani za této situace považovat za plně dlouhodobě finančně stabilní, neboť deficit v řádu 1,2 % HDP představuje riziko pro vývoj po roce ) resp. i u žen o 2 měsíce ročně jakmile dosáhnou věkové hranice pro nárok na starobní důchod mužů 14

17 Vývoj výdajů důchodového systému Vývoj salda důchodového systému Soukromé důchodové systémy S o u č a s n ý s t a v V současné době se důchody ze soukromých důchodových systémů podílejí na příjmech důchodců zanedbatelnou měrou. Průměrná výše příspěvku účastníka na penzijní připojištění se státním příspěvkem nedosahuje dostatečné výše k tomu, aby umožnila nashromáždit prostředky postačující na výplatu doživotní penze v rozumné výši. Určité riziko spojené s penzijním připojištěním se státním příspěvkem představují především garance spojené s výplatou penzí. Těmito garancemi jsou především garantované úrokové míry při výpočtu penzí a garantované úmrtnostní tabulky. I když tyto garance byly v loňském roce pro nové účastníky odstraněny, pro převážnou většinu účastníků zůstávají. Zákonem není stanovená povinnost, aby každoroční připisování podílu na výnosech hospodaření, oceňování rizikovosti penzijního plánu 15

18 pro dlouhodobou finanční stabilitu PF a stanovení správné výše rezerv, účtů účastníků a rezervního fondu bylo ověřeno pojistným matematikem. 33) PF má ze zákona povinnost každoročně garantovat nezáporný výnos pro účastníky, což má zásadní význam pro investiční strategie, a tím pro ziskovost penzijních fondů. Od roku 1995 do roku 2003 činil průměrný připsaný nominální výnos 6,2 %, reálný výnos 0,7 %. Nižší výnos je na druhé straně vyvážen vyšší bezpečností investic. Výhodou penzijního připojištění se státním příspěvkem je jeho snadná regulace, neboť je v zásadě upraveno jedním zákonem. Státní dozor nad PF vykonává MF a KCP. KCP podléhá pouze činnost fondů, resp. depozitářů, týkající se umisťování prostředků fondů, resp. kontroly umisťování prostředků PF. Každý fond je povinen nejdéle do 3 měsíců po skončení pololetí a kalendářního roku zveřejňovat zprávy o svém hospodaření a přehled o umístění prostředků PF, jejich uložení a jejich výši. Penzijní plány schvaluje MF ve spolupráci s MPSV. Soukromé životní pojištění má v ČR mnohem delší tradici. Regulační a dozorová činnost u životního pojištění je plně v souladu s požadavky EU. Dozor vykonává MF, které spolupracuje s ČNB a KCP zejména v oblasti dozoru nad finančními skupinami a konglomeráty. Z v a ž o v a n é z á m ě r y Budoucí požadavky na financování přiměřených důchodů budou záviset na dalším průběhu důchodové reformy. Je zřejmé, že soukromé zdroje budou muset tvořit mnohem významnější část prostředků, než je tomu v současnosti. V systému penzijního připojištění se státním příspěvkem bude nutné - oddělit majetek akcionářů od majetku účastníků a umožnit tak penzijním fondům nabízet různě zaměřené penzijní plány, - zvýšit míru pokrytí, zejména u mladších věkových skupin, - motivovat účastníky těchto systémů k vyšším příspěvkům, - motivovat zaměstnavatele k vyšší účasti i vyšším příspěvkům, - omezit čerpání jednorázového vyrovnání a - odstranit garanci meziročního nezáporného výnosu. Na výše uvedených změnách se shodují odborníci napříč institucemi a změny budou vyžadovat úpravu zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Soukromé životní pojištění volí spíše střední a vyšší příjmové skupiny. Neexistence horní hranice pro pojistné na základní důchodové pojištění je výrazným omezujícím faktorem dalšího rozvoje (nejen) soukromého životního pojištění. Zavedení této horní hranice by spolu s vyšší daňovou motivací jak pro pojištěnce tak pro zaměstnavatele přispělo k vyšší účasti i k vyšším platbám účastníků do obou soukromých důchodových systémů Strategie pro vyřešení rozdílů ve financování Záměrem koncepce reformy veřejných financí přijaté v roce 2003 a rozdělené do dvou etap je zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných rozpočtů. První etapa se primárně zaměřila na stabilizaci schodku veřejných rozpočtů a v jejím rámci byla přijata řada předpisů a opatření, jejichž cílem je dosažení rozpočtových úspor. Mezi tato opatření patří i změny v základním důchodovém pojištění přijaté s účinností od 1. ledna Opatření sice zajistila stabilizaci českého základního důchodového pojištění na určitou dobu (cca do roku 2023), avšak důsledky spojené s nepříznivým budoucím vývojem (zejména demografickým), a tím i s problémem finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění a přiměřenosti důchodů, nemohou vyřešit. Budoucí problémy budou tak závažné, že ještě v horizontu tohoto desetiletí musí být zvážena další významná reformní opatření v rámci stávající struktury systému (již řadu let v ČR probíhají i diskuse o zásadních strukturálních 33 ) Přesto většina PF svého pojistného matematika má a zbývající PF využívají služeb externích pojistných matematiků. 16

19 změnách o posílení soukromých fondových systémů, o míře ekvivalence apod.; dosud však konsensu dosaženo nebylo). Jde zejména o tato opatření: a) zvážit další postupné prodlužování věkové hranice pro nárok na starobní důchod s cílem jejího sjednocení pro muže a ženy. V důsledku toho by mělo dojít i k faktickému pozdějšímu odchodu do důchodu a tedy i k prodloužení ekonomické aktivity a nakonec i k plnému uplatnění principu rovného zacházení s muži a ženami, b) zvážit další prodlužování období, z něhož se zjišťují příjmy pro výpočet důchodu, c) zvážit omezení zápočtu náhradních dob pojištění a možnosti finančního krytí těchto dob, d) zvážit změnu způsobu indexace skutečně dosažených příjmů pro výpočet důchodu, která by spočívala v zohlednění vývoje příjmů základního důchodového pojištění při vyměřování důchodů, e) zvážit přechod k jinému způsobu valorizace důchodů, f) zvážit zavedení postupného odchodu do starobního důchodu s možností přepočtu tohoto důchodu vypláceného vedle příjmu z výdělečné činnosti, g) zvážit aktualizaci (objektivizaci) kritérií pro posuzování procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti při stanovení stupně invalidity s ohledem na měnící se vnější podmínky a na nové poznatky vědy. Při posuzování uvedených opatření musí být brány v úvahu i dopady případných změn v jiných oblastech (např. v oblasti trhu práce, v oblasti sociální péče). 3.3 Modernizace penzijních systémů v souvislosti s měnícími se požadavky hospodářství, společnosti a občanů Vztah důchodového pojištění k měnícím se podmínkám, k trhu práce a různým modelům zaměstnání (výdělečné činnosti) Cílem modernizace českého základního důchodového pojištění by měla být jeho schopnost lépe reagovat na měnící se potřeby společnosti a jednotlivců, přizpůsobování různým formám zaměstnání a požadavkům územní mobility, plné respektování principu rovného zacházení s muži a ženami, transparentnost a důvěryhodnost pro občany. V souvislosti s modernizací by měla být zajištěna průběžná a co nejúplnější informovanost občanů o jejich nárocích ze základního důchodového pojištění Vliv měnících se vnějších podmínek na základní důchodové pojištění Současné základní důchodové pojištění je na rozdíl od stavu před rokem 1996 dynamické, protože reaguje na okolní vývoj. Reakcí na prodlužující se dobu dožití je postupné zvyšování zákonné věkové hranice pro nárok na starobní důchod probíhající nepřetržitě od roku Rovněž období, ze kterého se zjišťují příjmy pro výpočet důchodů, se od roku 1996 postupně prodlužuje z původně pětiletého období na cílově třicetileté období v roce Tím důchodový systém více (objektivněji) zohledňuje ekonomickou aktivitu občanů. Hodnoty některých prvků konstrukce výpočtu důchodu se každoročně mění v závislosti na obecném mzdovém vývoji. Valorizace důchodů musí podle zákona minimálně zohlednit plně růst cen a z jedné třetiny růst průměrné reálné mzdy Mobilita a pokrytí osob důchodovým pojištěním Univerzální, jednotné a povinné české základní důchodové pojištění není překážkou mobility osob a pokrývá všechny ekonomicky aktivní osoby, včetně osob měnících relativně často zaměstnání a osob výdělečně činných na částečný úvazek, pokud vykonávají výdělečnou činnost aspoň v minimálním rozsahu 34). Základní důchodové pojištění není překážkou ani pro samostatnou výdělečnou činnosti. Výši důchodu může ovlivnit skutečnost, což platí obecně, že pojištěnec nebyl v období, z něhož se zjišťují příjmy pro výpočet důchodu, nepřetržitě výdělečně činný a neměl tedy po tuto dobu ani žádný příjem. 34 ) Příjem minimálně 400 Kč za měsíc a trvání pracovní činnosti aspoň sedm po sobě jdoucích kalendářních dnů. 17

20 Pokud jde o soukromé důchodové systémy, není jejich právní úprava překážkou mobility pracovních sil Rovnost mezi muži a ženami Základní oblastí, kde je třeba prosazovat princip rovnosti žen a mužů, je trh práce, protože důchodové dávky jsou odvozovány od výše předchozích příjmů. Mezi opatření, která by měla rozdíl mezi muži a ženami významně snížit, je postupné snižování diferenciace věkové hranice pro nárok na starobní důchod mužů a žen 35). Pokud jde o základní důchodové pojištění, princip rovného zacházení mezi muži a ženami prosazován je. Dosavadní rozdílné věkové hranice mužů a žen pro nárok na starobní důchod jsou považovány za dočasnou výjimku z principu rovného zacházení, kterou umožňuje Směrnice Rady z 19. prosince 1978 (79/7EEC), o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách sociálního zabezpečení. Proto bude nutné, pokud jde o zvyšování věkových hranic pro nárok na starobní důchod, pokračovat ve zvyšování diferencovaném, a to výrazněji u žen s cílem sjednocení těchto hranic pro muže i ženy. V roce 1996 byly v podstatě sjednoceny podmínky nároku i na pozůstalostní důchody mužů a žen a způsob stanovení jejich výše. Dočasně zůstal rozdílný pouze věk, ve kterém pozůstalému vznikne trvalý nárok na pozůstalostní důchod. 36) Od roku 1996 lze hodnotit dobu péče o dítě ve věku do 4 let i mužům, pokud o dítě skutečně pečují (stejnou dobu péče o jedno dítě ovšem nelze hodnotit současně muži i ženě). Nárok na pozůstalostní důchod ze základního důchodového pojištění vzniká, pokud v době úmrtí trvalo manželství; nárok na důchod zanikne uzavřením nového manželství a při opětovném úmrtí náleží důchod po naposled zemřelém manželovi. Z penzijního připojištění se státním příspěvkem vzniká nárok na pozůstalostní penzi té fyzické osobě, kterou určil účastník připojištění ve smlouvě; přitom může být určeno i více osob. Pokud zemřelému účastníkovi nebyla vyplácena penze a nevznikl nárok na odbytné nebo pozůstalostní penzi, stává se nárok z penzijního připojištění předmětem dědictví. Pokud nejsou dědici, stává se majetkem PF Průběh přípravy důchodové reformy a informovanost D o s a v a d n í v ý v o j: Současná podoba českého základního důchodového pojištění začala vznikat začátkem 90. let a byla plně zavedena v roce I v době po přijetí zákona o důchodovém pojištění však byla průběžně přijímána další reformní opatření. Nejvýznamnější opatření realizovaná od počátku 90. let do současné doby: V letech 1990 až 1992 byla odstraněna diskriminace OSVČ a zrušeny preference v důchodovém systému, takže prakticky všichni ekonomicky aktivní začali získávat důchodové nároky podle jednotných podmínek, došlo k organizačnímu sjednocení provádění důchodového pojištění a nemocenského pojištění, byla zavedena pravidla pro valorizace důchodů. V roce 1993 zavedeno pojistné na důchodové pojištění (jako příjem státního rozpočtu). V roce 1994 byl přijat zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem a český důchodový systém začaly tvořit dva pilíře. V roce 1995 byl přijat nový zákon o důchodovém pojištění, který zakotvil taková zásadní opatření, jako je zejména postupné zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod, zohlednění obecného mzdového vývoje při stanovení výše důchodů a v podstatě rovné zacházení mezi muži a ženami. 35 ) Věková hranice pro nárok na starobní důchod se od roku 1996 ročně zvyšuje o 2 měsíce pro muže a o 4 měsíce pro ženy zatím do 63 let pro muže a bezdětné ženy a do let pro ženy podle počtu vychovaných dětí. 36 ) U žen je to dosažení věku aspoň 55 let a u mužů aspoň věku 58 let. 18