OKRES. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr

Transkript

1 OKRES âesk KRUMLOV CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr âeskobudùjovicko

2 âeskobudûjovicko OKRES âesk KRUMLOV Jifiická klausura, vodní nádrï vybudovaná uï v r. 58 na Pohofiském potoce v jiïní ãásti Novohradsk ch hor u Pohofií na umavû, pozdûji vyuïívaná pro plavbu dfieva. Na pfiedcházející stranû: Slepiãí hory s Vysok m kamenem (864,9 m n. m.), nejvy í ãást Sobûnovské vrchoviny, v pohledu od jihozápadu pfies Liãovskou kotlinu. Okres âesk Krumlov zaujímá nejjiïnûj í ãást Jihoãeského kraje a tedy i celé âeské republiky. Pokr vá plochu 64,8 km 2, zahrnuje území 46 obcí ak mûl obyvatel s hustotou zalidnûní 37 obyvatel na km 2. Území okresu má v raznû nepravideln tvar protaïen ve smûru ZSZ VJV a jeho pfiirozen mi osami jsou v západní ãásti údolí Vltavy, na horním toku iroké a zatopené údolní nádrïí Lipno I. Dále po proudu Vltavy od Louãovic hluboko zafiíznuté, ave v chodní ãásti obdobnû zafiíznuté údolí Mal e. Jihov chodní, jiïní a jihozápadní hranice okresu je zároveà státní hranicí mezi âeskou republikou a Rakouskem. Nejsevernûj í místo okresu leïí na svahu Bukové hory (650,8 m n. m.) 400 m severov chodnû od jejího vrcholu, západnû od obce Dobãice ( s.., v. d.), nejv chodnûj ím bodem je kfiíïení toku fiíãky âerné se státní hranicí s Rakouskem ( s.., v. d.), nejjiïnûj ím místem okresu a zároveà celé âeské republiky je v bûïek státní hranice s Rakouskem u b valé obce Radvanov jiïnû od Vy ího Brodu v místû vtoku Hraniãního potoka na na e území ( s.., v. d.) a nejzápadnûj ím bodem je místo styku okresní hranice se státní hranicí s Rakouskem na hfibetu mezi Smrãinou a Hraniãníkem ( s.., v. d.). Od nejníïe poloïeného místa na dnû zafiíznutého údolí Vltavy u osady Pozdûraz (42 m n. m.) stoupá terén k jihozápadu aï do kulminaãní ãásti Trojmezenské hornatiny, kde se nachází nejv e poloïené místo okresu vrchol Smrãiny (332,5 m n. m.). Z geomorfologického hlediska je okres rozdûlen na dvû ãásti. Jeho západní polovinu zaujímá umava a umavské podhûfií, v chodní polovinu Novohradské hory a Novohradské podhûfií. Ze umavy budované migmatitizovan mi pararulami jednotvárné skupiny moldanubika a granitoidy moldanubického plutonu patfií do okresu jiïní ãást pohraniãního hfibetu Trojmezen- 62 CK 2

3 ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY Okres âesk Krumlov CK 3 63

4 âeskobudûjovicko KRAJINN POKRYV ské hornatiny s nejvy ím bodem Smrãinou (332,5 m n. m.) v okrsku Ple ská hornatina, Vítkov m kamenem (035,2 m n. m.) ve Vítkokamenské hornatinû a Hvûzdnou (02,2 m n. m.) v Luãské hornatinû, jejímï nejv chodnûj ím v bûïkem je vrch Luã (932,6 m n. m.) naproti âertovû stûnû, dále sem náleïí vût í ãást Îelnavské hornatiny tvofiené durbachity rastenberského typu, s nejvy ími vrcholy Lysou (228,3 m n. m.), KníÏecím stolcem (225,9 m n. m.) a v raznû modelovan m vrchem Chlum (90,9 m n. m.), vysunut m 64 CK 4 pomûrnû daleko do vnitrozemí. K umavû patfií je tû vodami údolní nádrïe Lipno I zalitá Vltavická brázda. Nejvût í ãást okresu patfií âeskokrumlovské vrchovinû, budované jednotvárnou a pestrou skupinou moldanubika. Pestrá skupina v pruhu od âerné v Po umaví aï ke Zlaté Korunû obsahuje ãetné vloïky odli n ch hornin, z nichï zvlá tû grafitické pararuly a krystalické vápence dosahují znaãn ch rozmûrû a byly a dodnes jsou prûmyslovû dob vány. âeskokrumlovská vrchovina je ãle-

5 Okres âesk Krumlov nûna na nûkolik okrskû. MladoÀovská vrchovina na severozápadû dosahuje nejvût í v ky Velk m Ple n m (065,8 m n. m.), na jihozápad od âeského Krumlova leïí Boletická vrchovina s nejvy - ím bodem Such m vrchem (840, m n. m.) a západnû od ní leïí Ol inská kotlina s vysoko poloïen m (73 m n. m.) rybníkem Ol inou. Jihozápadní ãást tvofií Frymburská vrchovina s Li - ãím vrchem (829, m n. m.), na jihu aï ke státní hranici sahá vrchovina Vy ebrodská s nejvy ím Kravínem (796,0 m n. m.) nad Hrudkovem a na jihov chodû se na obou bfiezích Vltavy rozkládá rozsáhlá vrchovina RoÏmberská s nejvy - ími body kótou 956,2 m n. m. u b valé obce Horní Okolí západnû od Vltavy a Polu kou (99,4 m n. m.) na v chodním bfiehu Vltavy. Severozápadní ãást okresu zaujímá v chodní, geomorfologicky v razná ãást Prachatické hornatiny s granulitov m masivem Blanského lesa, plo e uloïen m ãoãkovit m tûlesem oválného pûdorysu, po jehoï obvodu se rozkládá vûnec vrcholû s dominujícím mohutn m hfibetem Kletû (084,2 m n. m.), uprostfied leïí KfiemÏská kotlina s hojn mi hadci a na jeho jiïním okraji Chval inská kotlina. Serpentinizované peridotity (hadce) v KfiemÏské kotlinû jsou fosilnû zvûtralé. Novohradské hory, budované pfieváïnû masivem hlubinn ch granitoidû centrálního moldanubického plutonu, leïí v nejv chodnûj ím cípu okresu. Dosahují nejvût ích nadmofisk ch v ek Kamencem (072, m n. m.) a Myslivnou (040,0 m n. m.) v okrsku Îofínská hornatina, která ve své jiïní ãásti v okolí Pohofií na umavû uzavírá ze tfií stran vysoko poloïenou (pfies 900 m n. m.) Pohofiskou kotlinu, lemovanou ãetn mi ra elini ti. Okrajovou západní ãástí Novohradsk ch hor je okrsek Leopoldovská vrchovina. V plo nû rozsáhlém Novohradském podhûfií se nachází témûfi celá kaplická jednotka zastoupená dvojslídn mi svorov mi rulami, v nichï jsou hojné drobné kfiemenné a pegmatitové ãoãky s nerosty andalusitem, safírem a záhnûdou. Nejvy í ãást Novohradského podhûfií, Slepiãí hory v Sobûnovské vrchovinû s nejvy ím vrcholem Kohoutem (869,5 m n. m.) a geomorfologicky velmi v razn m Vysok m kamenem (864,9 m n. m.), na jehoï vrcholu a v chodních svazích se nacházejí ukázkovû modelované periglaciální tvary georeliéfu mrazové sruby, skalní hradby a balvanité sutû, je budována granitoidy moldanubického plutonu. SeverojiÏním smûrem protáhlá tektonická sní- Ïenina Kaplické brázdy s fiadou men ích okrskû oddûluje umavské podhûfií na západní stranû od Novohradského podhûfií na v chodû. V severní ãásti Kaplické brázdy vystupuje Vele ínská pahorkatina snejvy ím bodem Vûncovou horou (650,6 m n. m.). Pomûrnû malé území na jiïním okraji okresu zaujímají v pokraãování Kaplické brázdy Klopanovská vrchovina s nejvy ím vrchem Tfii smrky (823,6 m n. m.) a Hornodvofii Èská sníïenina (Polední vrch, 72 m n. m.). Malá ãást okresu severov chodnû od Bene ova nad âernou spadá do Stropnické pahorkatiny. PfieváÏná ãást okresu je podle klimatické rajonizace (Quitt, E., 97) zafiazena do chladné klimatické oblasti s velmi krátk m aï krátk m létem a dlouhou Zvrásnûné vrstvy krystalického vápence v biotitické pararule v lomu BliÏná u âerné v Po umaví. CK 5 65

6 âeskobudûjovicko 2 Jihov chodní ãást umavy a umavského podhûfií. Vlevo vrch Velk Ple n (065,8 m n. m.) vâeskokrumlovské vrchovinû, vpravo Chlum (90,9 m n. m.) v severní ãásti Îelnavské hornatiny. Pohled pfies jiïní ãást Lhenické brázdy od Kuklova. 2 âlenitá krajina âeskokrumlovské vrchoviny západnû od Slavkova. mírnou zimou. Pouze nejniï í polohy kolem Vltavy a Mal e na severu a v chodû okresu jsou fiazeny k mírnû teplé klimatické oblasti s normálním aï krátk m létem a normálnû dlouhou zimou. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu se pohybuje na severov chodním okraji okresu (v údolích Vltavy, KfiemÏského potoka a Mal e) kolem 7 C, kolem vodní nádrïe Lipno I se pohybuje mezi 5,0 a 5,5 C, ve vrcholov ch polohách Blanského lesa a Novohradsk ch hor klesá pod 5 C a na vrcholech Îelnavské a Trojmezenské hornatiny pod 4 C. Vrchol Kletû je pfiitom díky závûtrnému krytu umavy asi o C teplej í neï vrcholové polohy hraniãního hfibetu v obdobn ch nadmofisk ch v - kách. Celé údolí horní Vltavy je naopak vlivem ãetn ch krátkodob ch teplotních inverzí v roãním prûmûru asi o 0,5 aï C chladnûj í neï volné polohy ve srovnateln ch v kách. V nejteplej ích ãástech okresu trvá velké vegetaãní období v prûmûru asi 20 dnû, od zaãátku dubna do zaãátku listopadu. V oblasti Lipna je to uï jen 80 aï 90 dnû, v polohách nad 000 m ménû neï 70 dnû. Období s mrazov mi dny zaãíná v nejteplej ích ãástech okresu nejãastûji ke konci první dekády prosince a trvá prûmûrnû 80 dnû. V oblasti Lipna trvá více neï 00 dnû, ve vrcholov ch partiích umavy více neï 20 dnû. Nejménû atmosférick ch sráïek spadne v severní a severov chodní ãásti okresu. V údolí Vltavy a KfiemÏského potoka, v závûtfií Blanského lesa, dosahují roãní úhrny atmosférick ch sráïek pouze 560 aï 600 mm. RovnûÏ vrchol Kleti má relativnû málo sráïek, v prûmûru 720 mm za rok, také díky závûtfií umavy. Smûrem k jihozápadu mnoïství atmosférick ch sráïek postupnû pfiib vá, v oblasti nádrïe Lipno I dosahuje hodnot 800 aï 900 mm za rok. Kprudkému nárûstu sráïkov ch úhrnû dochází na pravém bfiehu této nádr- Ïe a na pohraniãním hfibetu v oblasti Smrãiny, kde shodnû dosahují prûmûrn ch roãních hodnot kolem 400 mm. Vrozdûlení smûrû vûtru v raznû pfievládá jihozápadní aï západní proudûní, podruïné maximum pfiipadá vût inou na severov chodní smûr. V údolích fiek, 66 CK 6

7 Okres âesk Krumlov zejména Vltavy mezi Lipnem a âesk m Krumlovem, se prosazují témûfi v luãnû smûry souhlasné s orientací údolí. Naprostá vût ina okresu patfií k povodí Vltavy, jen malá jiïní ãást Trojmezenské hornatiny jiïnû od Svatého Tomá e je odvodàována nûkolika pfiítoky fieky Grosse Mühl do Dunaje, napfi. Horsk m potokem a Svûtlou. Nejvût- ím vodním tokem okresu je Vltava, která jeho území protéká od osady Hory v horní ãásti údolní nádrïe Lipno I aï pod soutok s KfiemÏsk m potokem u Dívãího Kamene. V chodní ãást okresu leïí v povodí Mal e. Samotná fieka Mal e protéká okresem od státní hranice aï po pfiítok do nádrïe ímov. Severozápadní ãást okresu zasahuje do povodí Blanice. eka Blanice v okrese pramení, odvodàuje severní ãást Îelnavské hornatiny a opou tí jeho území pfied Arno tovem. Nejvût í vodní plochou okresu je nádrï Lipno I (4870 ha), ãásteãnû do nûj zasahuje nádrï ímov (20 ha). Dále se zde nacházejí nádrïe Lipno II (45 ha) na Vltavû a Sobûnov (5,6 ha) na âerné. Nejvût ím rybníkem okresu je Ol ina (2 ha) na stejnojmenném pfiítoku Vltavy. RybníkÛ je málo a jsou pomûrnû malé. Jednou ze zajímavostí okresu jsou tzv. klauzury, vodní nádrïe budované vnovohradsk ch horách kvûli usnadnûní plavby dfieva v povodí Mal e. Byly vybudovány v povodí âerné a Pohofiského potoka a nedosahovaly velk ch rozmûrû. Do okresu zasahuje dvûma úseky Schwarzenbersk plavební kanál, jednak v okolí Zadní Zvonkové, jednak jihozápadnû od Svatého Tomá e, kde u b valé obce Jasánky pfiekraãuje hlavní evropské rozvodí a upraven m korytem Otovského potoka a Svûtlé opou- tí definitivnû území âeské republiky. Podzemní vody okresu jsou vázány v zónû pfiipovrchového rozpojení hornin metamorfitû moldanubika a granitoidû moldanubického plutonu s puklinovou propustností, v hydrogeologickém rajónu Krystalinikum v povodí horní Vltavy a Úhlavy. Oblast umavy v hranicích CHKO je vyhlá enou chránûnou oblastí pfiirozené akumulace vod (CHOPAV) od roku 978, území Novohradsk ch hor je jako CHOPAV vyhlá eno v rozsahu ponûkud ir ím neï souãasn pfiírodní park od roku 979. Z pedologického hlediska se území okresu fiadí do regionu kambizemí silnû kysel ch (se subregiony, ve kter ch jako doprovodné jednotky pfievaïují hydromorfní pûdy) a do regionu horsk ch podzolû a podzolû kambizemních. Silnû kyselá kambizem dystrická leïí na svahovinách rul, granulitû, svorû, fylitû, místy i kysel ch intruzív. Tvofií dominantní sloïku v celcích s pseudogleji prakticky na celém území okresu (âeskokrumlovská vrchovina, Prachatická hornatina, Novohradské podhûfií, Kaplická brázda), vyjma umavské ãásti okresu a Novohradsk ch hor. Jihov chodnû aï jihozápadnû od Vûtfiní, severov chodnû od Horní Plané a âeského Krumlova a v okolí Vele ína a Kaplice se mezi areály kambizemû dystrické a gleji vyvinuly men í celky kyselé variety kambizemû typické a pseudoglejové (na uveden ch svahovinách kysel ch vyvfielin a metamorfik). Pomûrnû velké oblasti zaujímá také kambizem typická nasycená na svahovinách rul a granulitû v severní ãásti âeskokrumlovské vrchoviny a Kaplické brázdy. Severov chodnû od âeského Krumlova a severozápadnû od KfiemÏe vznikly na svahovinách hadcû men í celky kambizemû typické (eutrické), tzv. hofieãnaté rendziny. Po kambizemích jsou nejroz ífienûj- í skupinou podzoly. Dominující podzol kambizemní (v men í mífie podzol typick a humusov ) se vytvofiil na svahovinách kysel ch metamorfik a intru- Náhorní rovina Luãské hornatiny u b valé obce Kapliãky na samém jihov chodním okraji umavy. CK 7 67

8 âeskobudûjovicko Na hadcovém podkladu v KfiemÏské kotlinû jsou vyvinuta spoleãenstva hadcov ch borû (as. Asplenio cuneifolii-pinetum). zív v celé umavské ãásti âeskokrumlovska, v Novohradsk ch horách, okolí Kletû (084,2 m n. m.) a Kali tû (993,4 m n. m.). Doprovodnou jednotkou podzolû jsou v uveden ch zónách kryptopodzoly typick a rankrov s kambizemí dystrickou. V oblastech kambizemí a podzolû leïí místy ostrûvky (nemapované) rankeru typického (kambického) s pfiidruïenou silikátovou varietou litozemû typické. Podél Vltavy (od Vy ího Brodu po âesk Krumlov), jejích ãetn ch pfiítokû (V ímarsk, StráÏn, KfiemÏsk a Ml nsk potok) a dal ích tokû a rybníkû (Blanice, Slatinka, Ol inka, âerná, HuÈsk potok aj.) vznikly souvislé plochy (pásy) gleje typického (pseudoglejového) na nevápnit ch deluviofluviálních sedimentech a polygenetick ch hlínách. Vzónách podzolû podél státní hranice s Rakouskem, jihozápadnû od nádrïe Lipno a v jiïní ãásti Novohradsk ch hor leïí glej organozemní, pfiecházející do vrchovi tní organozemû typické (glejové) na podloïí nevápnit ch deluvií a deluviofluviálních sedimentû. Pseudoglej typick se vyvinul na polygenetick ch hlínách severozápadnû a jihov chodnû od KfiemÏe a Horní Plané (zde ojedinûle s pseudoglejem kambick m) a na písãitojílovit ch a jílovitopísãit ch pfiedkvartérních sedimentech jihozápadnû od Kaplice. Na nevápnit ch nivních sedimentech po obou bfiezích Vltavy (z âeského Krumlova aï po hranici s okresem âeské Budûjovice), Mal e, Poleãnice, âerného a Chval- inského potoka se vyvinula fluvizem glejová (místy i fluvizem typická). Témûfi celá oblast leïí v mezofytiku, ve fytogeografickém okrese umavskonovohradské podhûfií. Tuto jednotku lze dále rozdûlit do fytogeografick ch podokresû Libínské Pfied umaví (jen malá ãást s vrchem Chlum), Chval inské Pfied umaví, Blansk les, KfiemÏské hadce, âeskokrumlovské Pfied umaví, Vy- ebrodsko, Kaplické mezihofií, KaÀon Mal e (jen jiïní ãást), Sobûnovská vrchovina a Novohradské podhûfií (nevelká ãást). Horské ãásti podél státní hranice náleïejí k oreofytiku: na jihozápadû je to f. o. umava (malá ãást podokresu Trojmezenská hornatina, vût- ina nebo celé f. podokresy Îelnavská hornatina, Svatotomá ská hornatina ahornovltavská kotlina), jihov chod patfií k f. o. Novohradské hory. Kvûtena âeskokrumlovska je velmi pestrá: kromû bûïn ch druhû mezofytika zahrnuje druhy horské, s v razn m podílem prvkû alpského migrantu, druhy teplomilné, vázané zejména na vápencové podloïí, a také nûkteré specifické druhy hadcov ch substrátû. Z hlediska âeské republiky mají v znam zejména zdej í populace subendemitu hofieãku mnohotvárného ãeského (Gentianella praecox subsp. bohemica), stulíku malého (Nuphar pumila), popelivky sibifiské (Ligularia sibirica) atfitiny nachové (Calamagrostis purpurea). K dal- ím vzácn m druhûm patfií vstavaã vojensk (Orchis militaris), prstnatec pleèov (Dactylorhiza incarnata) a mûkãilka jednolistá (Malaxis monophyllos). K alpskému migroelementu náleïí k chavice bílá pravá (Veratrum album subsp. album), pryskyfiník omûjolist (Ranunculus aconitifolius), afrán bûlokvût (Crocus albiflorus), prha arnika (Arnica montana), dfiípatka horská (Soldanella montana), ple ka stopkatá (Willemetia stipitata) a chrpa horská (Cyanus montanus). Zasahují sem také teplomilné prvky z blízkého Podunají: jde 68 CK 8

9 Okres âesk Krumlov POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE napfi. o diviznu jiïní rakouskou (Verbascum chaixii subsp. austriacum) aãilimník nízk (Chamaecytisus supinus). Druhovû pestrá je kvûtena vápencû âeskokrumlovského Pfied umaví, k níï patfií napfi. ostfiice Micheliho (Carex michelii), sasanka lesní (Anemone sylvestris), karda ukousnutá (Crepis praemorsa), oman vrbolist (Inula salicina), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), oïanka hroznatá (Teucrium botrys), ãistec pfiím (Stachys recta) astfievíãník pantoflíãek (Cypripedium calceolus). CK 9 69

10 âeskobudûjovicko Zbytky kvûtnat ch buãin (Eu- -Fagenion) se zachovaly v horsk ch a podhorsk ch polohách umavy, Novohradsk ch hor a Blanského lesa. Na snímku kyãelnicová buãina (Dentario enneaphylli-fagetum) vnovohradsk ch horách. 2 Vfiesovec pleèov (Erica herbacea) roste dosti hojnû v acidofilních borech svazu Dicrano-Pinion na Vy ebrodsku. 2 NíÏe poloïené ãásti pokr valy acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae- -Quercetum), které se v ak v pfiirozené podobû nedochovaly. V âeskokrumlovském Pfied umaví jsou místy zachovány porosty lipov ch doubrav (Stellario-Tilietum) podobn ch dubohabfiinám, av ak habr zde neroste. V údolí Vltavy tvofií mozaiku s reliktními bory (Dicrano-Pinetum), s udatnov mi javofiinami (Arunco-Aceretum) na zastínûn ch úpatích a v boãních roklinách a s acidofilními metlicov mi jedlinami (Deschampsio flexuosae-abietetum) na zvlá tû chud ch substrátech. Na balvanit ch sutích na Vy ebrodsku nalézáme rozsáhlé smrkové bory a bfieziny (Betulo carpaticae-pinetum), tvofiené bfiízou karpatskou (Betula carpatica) a zakrsl mi borovicemi (Pinus sylvestris). Na zazemnûn ch sutích na nû navazují bory s hojn m vfiesovcem pleèov m (Erica herbacea). Na vápencích byly snad pûvodní vegetací jiïních svahû bazifilní teplomilné doubravy (Brachypodio pinnati-quercetum), dnes zcela pfiemûnûné na lískové kfioviny a bory, v jejichï podrostu dominuje váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum). Vtrou eny jsou druhy teplomiln ch doubrav, napfi. ostfiice horská (Carex montana), tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria), kostfiava Ïlábkatá (Festuca rupicola) aj. V lískov ch kfiovinách na vápencích rostou mj. okrotice ãervená (Cephalanthera rubra), o. bílá (C. damasonium) a omûj vlãí prav (Aconitum vulparia subsp. vulparia). Typick m lesním spoleãenstvem f. o. KfiemÏské hadce je sleziníkov bor (Asplenio cuneifolii-pinetum) se sleziníkem hadcov m (Asplenium cuneifolium), hvozdíkem kartouzkem hadcov m (Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons), bezkolencem modr m (Molinia caerulea agg.) a místy s tomkovicí jiïní (Hierochloë australis). Vût í ãást okresu pokr valy buãiny. Zcela pfievaïovaly kvûtnaté typy s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli- -Fagetum). V pestrém podrostu nalézáme kromû kyãelnic napfi. plicník tmav (Pulmonaria obscura), samorostlík klasnat (Actaea spicata), pitulník horsk (Galeobdolon montanum), violku lesní (Viola reichenbachiana) a vzácnû jeãmenku lesní (Hordelymus europaeus). Na kamenit ch chud ích pûdách jsou kyãelnicové buãiny vystfiídány kostfiavov mi buãinami (Festuco altissimae-fagetum). Jen místy se na chud ch stanovi tích objevují acidofilní bikové buãiny (Luzulo-Fagetum). Roztrou enû lze nalézt suèové mûsíãnicové javofiiny (Lunario- -Aceretum) s mûsíãnicí vytrvalou (Lunaria rediviva) a dymnivkou dutou (Corydalis cava). Pouze v nejvy ích polohách jiïní umavy a omezenû v Novohradsk ch horách se setkáváme s horsk mi smrkov mi buãinami (Calamagrostio villosae-fagetum), které na Smrãinû vytváfiejí pfiechod ke klimaxov m tfitinov m 70 CK 0

11 Okres âesk Krumlov smrãinám (Calamagrostio villosae-piceetum) a papratkov m smrãinám (Athyrio alpestris-piceetum) s papratkou horskou (Athyrium distentifolium), starãkem hercynsk m (Senecio hercynicus), mléãivcem alpsk m (Cicerbita alpina), vzácnû s k chavicí bílou pravou (Veratrum album subsp. album). Bfiehy vodních tokû v niï ích polohách doprovázejí vrbové ol iny (Chaerophyllo hirsuti-salicetum fragilis). V okrajov ch ãástech oreofytika jsou luhy s ol í edou (Alnetum incanae), lesní prameni tû zde provázejí smrkové ol iny (Piceo-Alnetum) s pestr m bylinn m podrostem. Rozsáhlej í terénní sníïeniny v oreofytiku porûstají podmáãené rohozcové smrãiny (Mastigobryo-Piceetum), na kontaktu s ra elini ti se nacházejí i ra- elinné smrãiny (Sphagno-Piceetum). Na ra elini tích f. podokresu Hornovltavská kotlina a náhorní roviny Novohradsk ch hor nalézáme blatkové a vlochyàové bory (Pino rotundatae- -Sphagnetum, Vaccinio uliginosi-pinetum), v nichï se sporadicky vyskytuje rojovník bahenní (Ledum palustre). Typická vrchovi tû jsou zde vzácná: jde o nûkolik maloplo n ch fragmentû v masivu Smrãiny, kde v ak byl zji tûn i suchop rek trsnat (Trichophorum cespitosum). Men í vrchovi tû s ra elinnou kleãí (Pinus pseudopumilio) jsou také ve f. podokresu Svatotomá ská hornatina a v Novohradsk ch horách u obce Pohofií na umavû. V odlesnûn ch ãástech okresu se v pahorkatinách a podhûfií bûïnû setkáváme s mezofilními ovsíkov mi loukami (Arrhenatherion) a acidofilními porosty ze svazu Violion caninae, v nichï se vzácnû objevují pûtiprstka ÏeÏulník (Gymnadenia conopsea), vemeníãek zelen (Coeloglossum viride), místy lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum) aj. V horsk ch oblastech jsou troj tûtové louky (Polygono-Trisetion) shadím kofienem vût ím (Bistorta major), pcháãem rûznolist m (Cirsium helenioides), zvoneãníkem ãern m (Phyteuma nigrum) aj. Na v chozech vápencû jsou dosti ãetné teplomilné trávníky svazu Bromion erecti s dominantní váleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum), v nichï rostou napfi. svefiep vzpfiímen (Bromus erectus), ãernohlávek velkokvût (Prunella grandiflora) a hofiec kfiíïat (Gentiana cruciata). V údolních nivách jsou bûïné pcháãové louky (Calthion), na stfiídavû vlhk ch stanovi tích bezkolencové louky (Molinion) s kosatcem sibifisk m (Iris sibirica), hvozdíkem py n m (Dianthus superbus), hoficem hofiepníkem (Gentiana pneumonanthe) a hlad em prusk m (Laserpitium prutenicum). V okolí svahov ch a nivních prameni È nalézáme mozaiku ostfiicovomechov ch spoleãenstev ra elinn ch luk a luãních slatini È, jejichï dfiívûj í roz ífiení bylo nesrovnatelnû rozsáhlej í neï dnes. K nejv znamnûj ím druhûm zde patfií ostfiice Davallova (Carex davalliana), o. dvoudomá (C. dioica), suchop rek alpsk (Trichophorum alpinum), sítina alpská (Juncus alpino-articulatus), s. ostrokvûtá (J. acutiflorus), v jiïní ãásti umavy se nacházejí poãetnû bohaté populace vemeníku zelenavého (Platanthera chlorantha). Ve Vltavû ve spoleãenstvech tekoucích vod (Batrachion fluitantis) najdeme stolístek stfiídavokvût (Myriophyllum alterniflorum) a rdest prorostl (Potamogeton perfoliatus). V men ích vodních 2 Na vápencovém substrátu v âeskokrumlovském Pfied umaví jsou vyvinuta floristicky pestrá spoleãenstva teplomiln ch trávníkû svazu Bromion erecti. Vy enské kopce u âeského Krumlova. 2 Lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum) roste velmi roztrou enû ve spoleãenstvech horsk ch a podhorsk ch mezofilních kvûtnat ch luk. CK 7

12 âeskobudûjovicko Hofiec brvit (Gentianopsis ciliata) je v razn kalcifyt rostoucí sporadicky ve vápencov ch biotopech âeskokrumlovského Pfied umaví. 2 PlavuÀ vidlaãka (Lycopodium clavatum) je acidofilním druhem svûtl ch jehliãnat ch lesû a krátkostébeln ch pastvin. 2 nádrïích ve vojenském újezdu Boletice, byl zji tûn rdest alpsk (Potamogeton alpinus). Lesy pokr vají 46 % plochy okresu. Celkov podíl jehliãnanû dosahuje 87 %: nejvíce je smrku 63 %, dále borovice (20 %), jedle (2 %), modfiín tvofií %, ostatní jehliãnany %. Podíl listnat ch dfievin ãiní 3 %, z toho buk roste na 5 %, bfiíza na 4 %, ol e na 2 % a ostatní listnáãe celkem na 2 % lesní pûdy. Ve znaãnû ãlenitém reliéfu se zemûdûlské pozemky prolínají s rozsáhl mi lesními celky. Nejvy í lesnatost mají pfiíhraniãní horská území umavy a Novohradsk ch hor a komplex Blanského lesa. PÛvodní druhová skladba byla postupnû nahrazována kulturními smrkov mi a borov mi porosty, místy s vy - ím podílem modfiínu, kter zde zaãal b t pûstován od roku 784. V voj porostû je silnû ovlivàován snûhov mi avûtrn mi kalamitami. V minulosti se hospodafiilo podle schwarzenbersk ch pûstebních postupû, vyluãujících rozsáhlej í holoseãe. V lesním komplexu Novohradsk ch hor, díky dfiívûj ímu hospodafiení vyuïívajícímu v hojné mífie pfiirozenou obnovu, se na fiadû míst dochovaly porosty s vysok m podílem buku, které jsou dnes genovou základnou. Ve vy ích polohách regionu je fiada b val ch zemûdûlsk ch pozemkû, které byly po vysídlení krajiny znovu zalesnûny nebo na nich vznikly pfiirozenou sukcesí fiídké nárosty pion rsk ch dfievin bfiízy, borovice, jefiábu a dal ích. Fauna okresu má pfieváïnû podhorsk ráz a v nejvy ích polohách Ïije typicky horská zvífiena. Ze zoogeografického hlediska jsou zajímavé zejména alpské prvky. Znaãn je podíl zvífieny ra elini È a místy se vyskytuje i chladnomilná acidofilní fauna kamenn ch sutí. S celkovû chladnomiln m rázem fauny kontrastují v raznû teplomilné druhy na nûkter ch vápencov ch lokalitách, zejména v NPR Vy enské kopce. V nejvy ích polohách jiïní ãásti umavy Ïijí horské prvky fauny, mj. stfievlíãek Pterostichus pumilio, drabãík Anthophagus omalinus amrchoïrout Silpha carinata. V skyt okáãe ãernohnûdého (Erebia ligea), stfievlíka Carabus linnei, drabãíka Euryporus picipes, pátefiíãka Cratosilis denticollis a nosatcû Plinthus sturmi a Otiorhynchus labilis je typick pro ponûkud niï í polohy, pfiibliïnû do 000 m n. m. RovnûÏ v Novohradsk ch horách a jejich vy ím pfiedhûfií, Slepiãích horách, pfievládají podhorské druhy bezobratl ch, v nejvy ích polohách se objevují stenotopní druhy horsk ch smrãin, napfi. mravenec Formica aquilonia a tesafiík Tragosoma depsarium. VNPR Îofínsk prales a na nûkolika dal ích lokalitách se zachovaly reliktní druhy podhorsk ch smí en ch lesû. Jsou to zejména nûkteré druhy broukû, napfi. kornatec Peltis grossum a roháãek Ceruchus chrysomelinus, ale také nûkolik druhû stejnonoïcû, chvostoskokû, m ic advoukfiídl ch, znám ch nyní v âechách pouze z této oblasti; z velké ãásti jde o alpské prvky. V znaãná je fauna bezobratl ch na ra elini tích, dobfie zachovaná napfi. na lokalitách Kapliãky a Bobovec v jiïní ãásti umavy, kde Ïije fiada tyrfobiontních druhû mot lû, napfi. modrásek stfiíbroskvrnn (Vacciniina optilete), obaleã Olethreutes arbutellus, nûkteré druhy makadlovek a travníãkû, stfievlík MenetriesÛv (Carabus menetriesi), tyrfofilní stfievlíãek Pterostichus rhaeticus, poskoãilka Blastothrix klapaleki i dal í bezobratlí vázaní na toto prostfiedí. Do typické ra elini tní entomofauny Novohradsk ch hor zasahují i druhy z lesních biotopû, napfi. stfievlíãci Pterostichus illigeri a P. pumilio. V oligotrofním prostfiedí horsk ch potokû vnovohradsk ch horách Ïijí nebo se vyvíjejí v raznû stenotopní druhy, napfi. perlorodka fiíãní (Margaritifera margaritifera), nûkteré váïky, napfi. páskovec krouïkovan (Cordulegaster boltonii), dvoukfiídlí (ãíhalky Atherix ibis a Ibisia 72 CK 2

13 Okres âesk Krumlov marginata) a brouci (vodomil Hydraena melas aj.). V obou horsk ch oblastech hnízdí fiada vzácn ch druhû ptákû s boreomontánním roz ífiením. K nejv znamnûj ím patfií datlík tfiíprst (Picoides tridactylus) a kos horsk (Turdus torquatus). Na extenzivnû obdûlávan ch a nevyuïívan ch nelesních plochách je poãetn chfiástal polní (Crex crex), v jiïní ãásti Novohradsk ch hor a ve vojenském v cvikovém prostoru Boletice pfieïívají i men- í populace tetfiívka obecného (Tetrao tetrix). Chladné a vlhké horské biotopy ob vají rejsek horsk (Sorex alpinus) a my ivka horská (Sicista betulina), od 70. let 20. století Ïije v horsk ch lesích opût rys ostrovid (Lynx lynx). V oblasti jiïnû od pfiehradní nádrïe Lipno I pfieb vá od poãátku 80. let malá izolovaná populace losa evropského (Alces alces). V drobn ch tûàkách na území vojenského v cvikového prostoru Boletice Ïijí poãetné populace nûkter ch obojïivelníkû, pfiedev ím ãolka horského (Triturus alpestris), rosniãky zelené (Hyla arborea) a kuàky Ïlutobfiiché (Bombina variegata). Pro rozsáhlé buãiny Blanského lesa jsou charakteristické nûkteré druhy bezobratl ch, k nimï patfií napfi. stfievlík Carabus irregularis, potemník Diperis boleti, tesafiík Anaglyptus mysticus, mûra Phlogophora scita, tiplice Tipula flavolineata a octomilka Hirtodrosophila trivittata, které jinak chybûjí ve v chodní ãásti umavy nebo jsou tam mnohem vzácnûj í. Typick mi ptaãími druhy buãin jsou lejsek mal (Ficedula parva), l. ãernohlav (F. hypoleuca) a pfiedev ím holub doupàák (Columba oenas), kter má v Blanském lese zfiejmû nejpoãetnûj í populace v jihoãeském regionu. Pro vrcholové polohy Blanského lesa je typick mravenec Formica aquilonia. Zajímavá je na âeskokrumlovsku také fauna nelesních biotopû. V balvanit ch sutích v NPR âertova stûna Luã a na podobn ch lokalitách v Blanském lese se vyskytují specializované mikrokavernikolní druhy ÏivoãichÛ. Patfií k nim pfiedev ím pavouci, zejména slíìák Acantholycosa norvegica a mysmena horská (Trogloneta granulum), která je charakteristická pro suèové lokality na Kleti, ale i mnoho druhû hmyzu (z dvoukfiídl ch napfi. hrbilka Triphleba chandleri a lan Ïovka Oldenbergiella brumalis). K fytofágním druhûm, které na tûchto stanovi tích ob vají nesouvisle vyvinuté bylinné patro, patfií na vfiesovec vázaná bejlomorka Wachtliella ericina. Ve ãlenité stfiední ãásti okresu mají velk zoogeografick v znam zhruba severojiïnû orientovaná, místy zafiíznutá údolí Vltavy a Mal e. Zejména na svazích s jiïní expozicí zde Ïijí relativnû teplomilné druhy plïû (zrnovka Pupilla muscorum), dvoukfiídl ch (kulatûnka Acrocera orbicula) ibroukû (hlodník Corticarina obfuscata). Lze pfiedpokládat, Ïe pfies Vy ebrodsk prûsmyk pronikla v minulosti pfiedev ím údolím Vltavy a snad i údolím Mal e z podunajské oblasti teplomilná fauna bezobratl ch, která v souãasné dobû osídluje vápencové lokality v okolí âeského Krumlova (NPR Vy enské kopce a PP Kalaman- 2 3 PerleÈovec severní (Boloria aquilonaris) se na âeskokrumlovsku vyskytuje na ra elini tích v území na pravém bfiehu Lipenské pfiehrady. Dále je roz ífien v umavské ãásti okresu Prachatice a dvû izolované lokality se nacházejí na jiïní hranici okresu Tábor. 2 Roztrou ená tokani tû tetfiívka obecného (Tetrao tetrix) na âeskokrumlovsku jsou jen zlomkem pûvodního roz ífiení dfiíve poãetn ch populací. 3 âolek horsk (Triturus alpestris) nachází pfiíznivé Ïivotní podmínky v ãetn ch tûàkách ve vojenském v cvikovém prostoru Boletice. CK 3 73

14 âeskobudûjovicko Historick stfied âeského Krumlova s rozlehl m zámkem, b valou rezidencí mocného rodu pánû zroïmberka a pozdûji EggenbergÛ a SchwarzenbergÛ, vévodû Krumlovsk ch. âesk Krumlov je zafiazen mezi lokality svûtového kulturního dûdictví UNESCO. dra) a Slavkova (PP Îestov a zfiejmû i dal í lokality). Zejména na Vy ensk ch kopcích Ïije mnoho teplomiln ch druhû, napfi. sklípkánek hnûd (Atypus affinis), slíìák Alopecosa sulzeri, cvrãík mravenãí (Myrmecophila acervorum), tesafiík Oberea erythrocephala a zelenáãek Adscita geryon. Jejich populace zde pozoruhodnû kontrastují s dealpinním v skytem vyslovenû horsk ch druhû, napfi. stfievlíãka Pterostichus illigeri a mûry osenice pampeli kové (Chersotis cuprea). Ménû charakteristická je fauna na lokalitách s hadcov m podkladem, kde patfií k v znamnûj ím druhûm ná nejvût í kovafiík Stenagostus rufus. První doklady o osídlení pocházejí ze star í doby kamenné od Dobrkovic (paleolitiãtí lovci). DoloÏeno je také doãasné mezolitické osídlení Vltavické brázdy v prostoru Horní Planá Dolní Vltavice. Osídlení nejteplej ích ãástí pod âesk m Krumlovem mûlo vrchol v mlad í dobû Ïelezné (keltské osídlení doby laténské, oppidum u Tfiísova); zdej í odlesnûní krajiny dosáhlo tehdy úrovnû, která byla pfiekonána aï ve století. Vy í polohy regionu byly souvisleji osídleny v století, nejnovûj í kolonizace nejvy ích ãástí v Trojmezenské a Îelnavské hornatinû probûhla aï v 8. století. Stfiedovûké 74 CK 4

15 Okres âesk Krumlov 2 i novovûké vyuïívání âeskokrumlovska je neodmyslitelnû spjato s ãinností klá - terû ve Zlaté Korunû a Vy ím Brodû a s hospodafiením RoÏmberkÛ, BuquoyÛ a SchwarzenbergÛ, jimï v mnoha ohledech vdûãíme za zachování rozsáhl ch lesních celkû na umavû, v Novohradsk ch horách a v Blanském lese. Krajina byla aï do nedávné doby utváfiena tradiãním extenzivním hospodafiením. Tento v voj byl po druhé svûtové válce naru en odsunem nûmeckého obyvatelstva a následnû pfierván intenzifikací zemûdûlství, jeï nejvíce postihla KfiemÏskou kotlinu a odlesnûné niï í ãásti umavy. Po roce 990 nastal zásadní útlum zemûdûlského vyu- Ïívání krajiny, kter místy pfiivodil zarûstání a ruderalizaci krajiny, místy naopak neúnosnû vysokou intenzitu pastvy. V znamn mi zásahy do krajiny jsou vût í kamenolomy (âerná v Po umaví, Vy n, Zrcadlová huè, Lazec aple ovice). Nejvût ími sídly jsou âesk Krumlov, Kaplice a Vele ín, v nichï Ïije zhruba polovina obyvatel okresu. V severozápadní ãásti okresu se nachází CHKO Blansk les, jihozápadní pfiíhraniãní pásmo leïí v CHKO umava a komplex Smrãiny je souãástí národního parku umava. Novohradské hory, Vy ebrodsko, Sobûnovská vrchovina a masiv Polu ky jsou chránûny jako pfiírodní parky. V okrese bylo k vyhlá eno celkem 48 maloplo n ch zvlá È chránûn ch území a 64 památn ch stromû. K vyhlá ení se pfiipravují PR Rapotická bfiezina a PR Horní Mal e a nûkolik chránûn ch území v CHKO Blansk les. Îofínsk prales v Novohradsk ch horách (dnes NPR), jehoï ochrana byla deklarována hrabûtem Jifiím Buquoyem uï v roce 838, patfií k nejstar ím a nejcennûj- ím rezervacím v âeské republice. 2 Poutní a pûvodnû i klá terní kostel Panny Marie SnûÏné v osadû USvatého Kamene nedaleko Dolního Dvofii tû. CK 5 75